Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

§ 1. Pro přepravu jsou určeny vlaky, jezdící pravidelně podle jízdních řádů, a vlaky jezdící podle potřeby.

§ 2. Železnice jsou povinny vyvěsiti včas ve stanicích jízdní řády vlaků svých tratí. V jízdních řádech musí býti vyznačen druh vlaků, vozová třída a doba odjezdu vlaků; u významnějších stanic přestupních a u stanic konečných musí býti vyznačena též doba příjezdu, jakož i důležitější připojení vlaková.

Jízdní řády již neplatné musí býti neprodleně odstraněny.

§ 3. V každé stanici, otevřené pro mezinárodní přepravu, musí býti cestujícímu umožněno nahlédnouti do tarifů nebo do výtahu z tarifů, z nichž jest patrna cena mezinárodních jízdenek tam prodávaných a příslušné poplatky za zavazadla.

§ 1. Přepravní poplatky se vypočítávají podle tarifů, které v každém státě jsou pravoplatné a byly řádně uveřejněny. Tyto tarify musí míti všechny údaje, nutné pro výpočet přepravních a vedlejších poplatků, a stanoviti, je-li třeba, podmínky pro přepočet měn.

§ 2. Z tarifů musí býti zřejmy zvláštní podmínky přepravní.

Tarifů musí býti užíváno pro všechny zájemníky stejným způsobem; jejich ustanovení platí, pokud neodporují této Úmluvě; jinak jsou pokládána za neúčinná a neplatná.

Mezinárodní přímé tarify a jejich změny vstupují v platnost dnem, určeným při jejich uveřejnění; zvýšení těch tarifů nebo jiná ti-žení přepravních podmínek musí býti uveřejněna nejméně osm dní přede dnem, určeným pro vstoupení v platnost.

Jsou-li vydány jízdenky nebo zavazadlové lístky mezinárodní, aniž by tu byl přímý tarif, a některá železnice provede změnu svém tarifu, může býti žádáno použití této změny na ostatních železnicích nanejdřív osm dní po té, kdy byly tyto o tom zpraveny.

Tarify pouze dočasné pozbývají platnosti uplynutím lhůty, stanovené pro jejich planost.

Každá zvláštní úmluva, která by měla za účel přiznávati slevu z tarifních sazeb jednomu nebo více cestujícím, jest výslovně zakázána a neplatná.

Dovoleny jsou však slevy ze sazeb, jsou-li náležitě uveřejněny a všem za týchž podmínek stejně přístupny, jakož i slevy poskytnuté buď ve prospěch služby železniční nebo veřejné správy nebo ve prospěch účelů dobročinných, výchovných a vzdělávacích.

Cestující jest povinen říditi se předpisy celními, berními, finančními, policejními jiných úřadů správních, jak pokud se týče jeho osoby; tak i pokud se týče prohlídky zavazadel a zavazadel ručních. Jest povine býti přítomen této prohlídce, není-li tu výjimek, dovolených řády. Železnice neručí cestujícímu za následky vzniklé z toho, že nedbal těchto povinností.

§ 1. Nebylo-li jízdenky použito, může býti žádáno vrácení zaplaceného jízdného po srážce částek, zmíněných v §§ 3 a 4 níže uvedených.

§ 2. Bylo-li pro úmrtí, onemocnění nebo nehodu přihodivší se cestujícímu na cestě nebo z jiných nutných příčin podobného rázu použito jízdenky jen částečně, bude vrácen po srážce částek, zmíněných v §§ 3 a 4, rozdíl mezi celkem zaplaceným jízdným a jízdným za projetou trať, vypočítaným podle normálních tarifu.

§ 3. Z návratku jsou vyloučeny daně, příplatky za objednaná místa, poplatky za zhotovení knižních jízdenek a provise, zaplacené za prodej lístků.

§ 4. S částky, která má býti vrácena, sráží se poplatek 10%, nejméně 0.50 fr. a nejvýše 3 fr. za jízdenku, jakož i případné poštovné.

Tento poplatek se nesráží, jestliže nepoužitá jízdenka se vrátí výdejně, ze které pochází, týž den, kdy byla vydána.

§ 5. Vzdá-li se cestující, jemuž bylo znemožněno pokračovati v jízdě podle jízdního řádu pro ztrátu připojení, způsobeného zpožděním vlaku, zrušením vlaku nebo přerušením přepravy, další jízdy, jest oprávněn žádati, aby bylo použito ustanovení paragrafu 2, ani by si železnice mohla sraziti poplatky, zmíněné v § 4.

§ 6. U jízdenek zlevněných možno poskytnouti návratky jen v případech a s omezeními, která jsou stanovena v § 5; zlevněné jízdenky pro děti, vydané podle prvního odstavce § 2. článku 7., nepovažují se za zlevněné jízdenky podle tohoto paragrafu.

§ 7. Za lístky ztracené neposkytuje se náhrady.

§ 8. Jsou-li zavazadla vzata zpět dříve, než zapustila stanici odesílací, jest možné žádati za vrácení zavazadelného.

Jsou-li zavazadla vzata zpět v některé stanici na cestě, poskytne se návratek jen v případech a podle ustanovení shora uvedených §§ 2 a 5.

V obou případech sráží se s částky návratku poplatek 0.50 fr. za zavazadlový lístek, a v daném případě daně.

§ 9. Tarify mohou míti odchylná ustanovení, pokud ovšem nemají za následek ztížení pro cestující.

§ 10. Nárok na návratek, odůvodněný ustanoveními §§ 1, 2, 5, 6 a 8, zanikne, nebyl-li uplatněn u železnice ve lhůtě 6timěsíční po uplynutí doby platnosti jízdenky.

§ 11. Bylo-li tarifu užito nesprávně nebo stala-li se chyba při výpočtu přepravních a různých poplatků, musí býti přeplacený no nedoplacený rozdíl nahrazen.

§ 12. Přeplatky, zjištěné železnicí, přesahují-li 0.50 fr. za každou jízdenku nebo každý zavazadlový lístek, musí bíti oznámeny, pokud je to možné, z úředního podmětu zúčastněnému a vyrovnány co nejdříve.

§ 13. Ve všech případech, které nejsou uvedeny v tamto článku a není-li zvláštní dohady mezi železnicemi, platí vnitřní řády:

Rozepře mezi cestujícími nebo mezi cestujícími a zaměstnanci rozhoduje prozatímně ve stanicích dozorčí úředník a za jízdy vlakvůdce.

§ 1. Železnice ručí za smrt cestujícího nebo za zranění, vzniklé železniční nehodou, jako i za škody, způsobené zpožděním nebo, zrušením vlaku nebo ztrátou připojení, podle zákonů a řádů státu, kde se případ stal. Následující články tohoto oddílu neplatí pro tyto případy.

§ 2. U ručních zavazadel a u zvířat, o které jest pečovati cestujícímu podle článku 15; § 3, ručí železnice pouze za školy, které sama zavinila.

§ 3. V těch případech není společného ručení.

§ 1. železnice, která přijala k přepravě zavazadla a vydala mezinárodní zavazadlový lístek, ručí za provedení přepravy na celé cestě až do výdeje.

§ 2. Každá následující železnice vstupuje již tím; že převzala zavazadla, ve smlouvu přepravní a přijímá závazky z toho vznikající, bez újmy ustanoveni článku 42, § 2., která se týkají železnice určení.

§ 1. Železnice ručí za podmínek stanovených v této kapitole za škodu vzniklou buď úplnou nebo částečnou ztrátou jakož i poškozením zavazadel, která vznikne od přijetí zavazadla k přepravě až do jeho výdeje nebo zpožděným výdejem.

§ 2. Je zbavena tohoto ručení při úplné nebo částečné ztrátě nebo poškození zavazadel, dokáže-li, že škoda byla způsobena zaviněním cestujícího, vlastní vadností zavazadel nebo vyšší mocí.

Neručí za škodu, vzniklou zvláštní povahou zavazadla, vadností obalu nebo tím, že předměty z přepravy vyloučené byly nicméně podány k přepravě jako zavazadlo.

Mohla-li vzhledem ke skutečným okolnostem vzniknouti škoda, z nebezpečí, které souvisí buď se zvláštní povahou zavazadla nebo s vadností obalu nebo a tím, že obsahovalo předměty, jejichž přeprava jako zavazadlo jest zakázána, platí domněnka, že škoda vznikla skutečně z jedné z těchto příčin, nedokáže-li oprávněný příkazce opak.

§ 3. Rovněž jest zbavena ručení za škodu vzniklou zpožděným výdejem, dokáže-li, že zpoždění bylo způsobeno okolnostmi, kterých železnice nemohla odvrátiti, a které zdolati nebylo v její moci.

Musí-li železnice podle ustanovení této Úmluvy dáti náhradu za úplnou nebo částečnou ztrátu zavazadel, je možné požadovati:

a) je-li dokázána výše škody:

částku rovnající se dokázané škodě, která však nemůže převyšovati 20 franků za každý chybějící kilogram hrubé váhy;

b) není-li dokázána škoda:

úhrnnou částku ve výši 10 franků za každý chybějící kilogram hrubé váhy.

Kromě toho se nahradí zavazadelné, clo a jiné výdaje, zaplacené za ztracené zavazadlo; bez náhrady další škody, kromě výjimek, o nichž je řeč v článcích 35 a 36 níže uvedených.

§ 1. Scházející zavazadlový kus jest považován za ztracený, uplynulo-li čtrnáct dni ode dne, kdy bylo žádáno za výdej.

§ 2. Byl-li zavazadlový kus, považovaný za ztracený, nalezen do roka po tom, kdy bylo žádáno o jeho výdej, je železnice povinna zpraviti a tom cestujícího, je-li jeho bydliště známo, nebo může-li býti vypátráno.

§ 3. Po obdržení této zprávy může cestující ve lhůtě třicetidenní žádati, aby mu byl tento zavazadlový kus vydá zdarma, podle vlastní volby, ve stanici určení nebo ve stanici odesílací, vrátí-li náhradu, kterou obdržel, s výhradou všech nároků na náhradu po zpoždění, stanovenou podle článku 34 a případně článku 35, § 3.

§ 4. Nebyl-li zavazadlový kus nalezený požadován ve lhůtě třicetidenní, stanovené ve shora uvedeném § 3, nebo byl-li tento zavazadlový kus nalezen teprve po roce od doby, kdy bylo žádáno za jeho výdej, naloží s ním železnice podle zákonů a řádů svého státu.

Za poškozeni musí železnice zaplatiti částku, o niž zavazadlo bylo znehodnoceno bez náhrady další škody, kromě výjimek, o nichž je řeč v článcích 35. a 36.

Náhrada nemůže však převyšovati:

a) je-li celá zásilka poškozením znehodnocena, částku, která by byla bývala vyplacena za úplnou ztrátu;

b) je-li pouze část zavazadla poškozením znehodnocena, částku, která by byla bývala vyplacena za ztrátu znehodnocené části.

§ 1. Při zpožděném výdeji, nedokáže-li cestující, že z tohoto zpoždění vznikla škoda, je železnice povinna zaplatiti náhradu deset centimů za kilogram hrubé váhy zavazadel zpožděně vydaných a za každých započatých dvacetčtyři hodin, počítaných od doby, kdy bylo žádáno o jeho výdej, nejvýše za čtrnáct dní.

§ 2. Byl-li podán důkaz, že ze zpoždění vznikla škoda, budiž zaplacena za tuto škodu náhrada, která nemůže převyšovati čtyřnásobnou úhrnnou náhradu, stanovenou v § 1 tohoto článku.

§ 3. Náhrady, poskytované podle obou předcházejících paragrafů, nemohou býti požadovány vedle těch, které by příslušely za úplnou ztrátu zavazadel.

Při částečné ztrátě buďtež zaplaceny v daném případě za část zavazadla, která nebyla ztracena.

Při poškození poskytují se v daném případě vedle náhrady stanovené v článku 33.

§ 1. U každého zavazadla může býti opověděn zájem na dodání a poznamenán na zavazadlovém lístku.

Není-li jiných ustanovení v tarifech, musí býti částka opověděného zájmu vyjádřena ve měně státu odesílacího.

§ 2. V tom případě vybírá se z opověděné částky poplatek 1/4‰ za každých započatých 10 kilometrů.

Tarify mohou tyto poplatky snížiti a stanoviti jejich nejmenší částku.

§ 3. Byl-li opověděn zájem na dodání, může býti žádáno při zpoždění:

a) nebylo-li dokázáno, že vznikla z toho zpoždění škoda, a v mezích opověděného zájmu, 0.20 fr. za kilogram hrubé váhy zavazadel zpožděně vydaných a za každých započatých dvacetčtyři hodin, počítaných od doby; kdy bylo žádáno za výdej, nejvýše za čtrnáct dní;

b) je-li podán důkaz, že vznikla ze zpoždění škoda, může náhrada dosahovati výše opověděného zájmu.

Je-li částka opověděného zájmu menší než náhrady stanovené v článku 34, mohou býti tyto žádány místo náhrad, určených písmeny a) a b) tohoto paragrafu.

§ 4. Je-li podán důkaz, že škoda vznikla úplnou nebo částečnou ztrátou, nebo poškozením zavazadel, u nichž byl opověděn zájem na dodání, může býti přiznána další náhrada plné škody až do výše opověděné částky. Tyto náhrady připočítávají se k náhradám, určeným podle článků 31 a 33.

Ve všech případech, kdy železnice zavinila úplnou nebo částečnou ztrátu, poškození nebo zpoždění zavazadel zlým úmyslem nebo hrubou nedbalostí, budiž cestujícímu plně nahrazena dokázaná škoda až do dvojnásobné výše nejvyšších částek, stanovených v článcích 31, 33., 34. a 35.

Cestující může požadovati 6% úroky z přiznané náhrady, převyšuje-li tato náhrada při jednom zavazadlovém lístku deset franků.

Tyto úroky počítají se dle dne reklamace, zmíněné v článku 40, nebo, nebylo-li reklamace; ode dne padání žaloby.

Náhrad, přijatá neprávem musí býti vrácena.

Při podvodu má železnice kromě toho nárok na zaplacení částky rovnající se náhradě neprávem vyplacené, nehledě k trestním následkům.

Železnice ručí za zaměstnance ve své službě a za jiné osoby, kterých užívá k vykonání přepravy, kterou na se vzala.

Jestliže však na žádost cestujících železniční zaměstnanci činí úkony, které nepříslušejí železnici, jest za to míti, že jednají na vrub cestujícího, jemuž takovou službu prokazují.

§ 1. Reklamace ze smlouvy přepravní musí býti podány písemně u železnice označené v článku 42.

§ 2. Právo reklamovati mají osoby, které jsou podle článku 41 oprávněny žalovati železnici.

§ 3. Jízdenky, zavazadlové lístky a jiné listiny, oprávněným příkazcem snad k reklamaci připojené, musí býti předloženy buď v prvopisech nebo v opisech, na žádost železnice řádně ověřených.

Při vyřizování reklamace může železnice požadovati vrácení jízdenek nebo zavazadlových lístků.

Žaloba na železnici, která vzniká ze smlouvy přepravní, přísluší pouze osobě, která předloží podle případu jízdenku nebo zavazadlový lístek, nebo nemá-li jich, prokáže svůj nárok.

§ 1. Žaloba na vrácení částky zaplacené podle přepravní smlouvy může býti podána pouze na železnici, která ji vybrala.

§ 2. Ostatní žaloby vznikající ze smlouvy přepravní, mohou býti podány jen na železnici odesílací, železnici určení nebo na tu železnici; na níž se udála příhoda, opravňující k žalobě.

Nedostala-li železnice určení zavazadlo, může býti nicméně žalována.

Žalobce má právo volby mezi jmenovanými železnicemi; jakmile je žaloba podána, právo volby zaniká.

§ 3. Žaloba může býti padána jen u příslušného soudu státu žalované železnice, není-li jinak stanoveno úmluvami mezistátními nebo koncesemi.

Má-li některý podnik v provozu samostatné železniční sítě v různých státech, je každý z těchto sítí považována za zvláštní železnici podle tohoto paragrafu.

§ 4. Žaloba může býti padána na jinou železnicí, než které jsou shora označeny v paragrafech 1 a 2; když je podána jako žaloba navzájem nebo jako námitky ve sporu, na nějž se vztahuje žaloba železnice z téže přepravní smlouvy.

§ 5. Ustanovení tohoto článku neplatí pro vzájemný postih železnic, který jest upraven v kapitole III. tohoto oddílu.

§ 1. Objeví-li železnice částečnou ztrátu nebo poškození, nebo domnívá-li se toho, nebo tvrdí-li tak cestující, jest železnice povinna bez průtahu, a pokud je to možné; v přítomnosti cestujícího zjistiti zápisem stav a váhu, zavazadel, a pokud je to možné, výši škody, její příčinu a dobu, kdy vznikla.

Opis tohoto zápisu budiž dán cestujícímu, žádá-li o to.

§ 2. Neuzná-li cestující zjištění v zápisu, může žádati za soudní zjištění stavu a váhy zavazadel, jakož i příčin a výše škody, podle zálomů a řádů státu, kde bylo zavazadlo vydáno.

§ 3. Při ztrátě jednoho zavazadlového kusu jest cestující povinen k usnadnění železničního pátrání popsati ztracené kusy tak přesně, jak je to možné.

§ 1. Odběrem zavazadel zanikají všechny nároky proti železnici, vzniklé ze smlouvy přepravní.

§ 2. Nároky však nezaniknou:

1. dokáže-li cestující, že škoda byla způsobena zlým úmyslem nebo hrubou nedbalosti železnice;

2. jde-li o nároky za zpoždění, byly-li uplatněny u jedné ze železnic; označených v článku 42, § 2 ve lhůtě nepřesahující čtrnáct dnů, nečítajíc v to den odběru;

3. jde-li o nároky z částečné ztráty nebo z poškození:

a) byla-li zjištěna ztráta nebo poškození před odběrem zavazadel cestujícím padle článku 43;

b) bylo-li zjištění, jež se mělo státi podle článku 43 opomenuto pouze vinou železnice;

4. jde-li o nároky ze škod zevně neznatelných, které byly zjištěny po odběru, za těchto podmínek:

a) když železnice nenabídla cestujícímu přezkoumání zavazadel ve stanici určení;

b) když byla žádost za zjištění podle článku 43 podána hned po objevení škody a nejpozději ve třech dnech po odběru zavazadel;

c) když cestující dokáže, že škoda vznikla v době mezi při jetím zavazadla ku přepravě a jeho výdejem;

5. jde-li o nároky na vrácení zaplacených částek.

§ 3. Cestující může odmítati odběr zavazadel, dokud nebude vyhověno jeho žádosti, aby byla zjištěna škoda jím tvrzená.

Výhrady, které by učinil ač zavazadla přijal, nemají účinku, neuzná-li je železnice.

§ 4. Chybí-li při výdeji některé z kusů uvedených v zavazadlovém lístku, může cestující žádati, dříve než přijme ostatní, aby mu železnice vydala o tom potvrzení.

§ 5. Ručení za úplnou ztrátu zaniká, nebyla-li zavazadla ve lhůtě šesti měsíců po příjezdu vlaku, kterým měla býti přepravována, požadována ve stanici určení, nehledě k tomu; že cestující musí býti vždy zpraven, bylo-li zavazadlo nalezeno a lze-li z jeho označení zjistiti adresu cestujícího.

§ 1. Nároky ze smlouvy přepravní se pomlčují v jednom roce, nebyla-li dlužná částka již na jisto postavena uznáním; smírem nebo soudním rozsudkem.

Promlčení však nastane až ve třech letech jde-li o nároky ze škody, způsobené zlým úmyslem nebo hrubou nedbalostí nebo podvodem podle článku 38.

§ 2. Promlčení se počíná:

a) při nárocích na náhradu za částečnou ztrátu, poškození nebo zpožděný výdej:

dnem výdeje;

b) při nárocích na náhradu za úplnou ztrátu dnem, kdy mělo býti vydáno;

c) při nárocích na doplacení nebo vrácení přepravních poplatků, vedlejších poplatků nebo přirážek, nebo při nárocích na opravu přepravních poplatků, bylo-li tarifu užito nesprávně nebo stala-li se chyba při výpočtu:

dnem zaplacení přepravních poplatků, vedlejších poplatků nebo přirážky nebo, nebylo-li placeno, dnem, kdy mělo býti placeno;

d) při nárocích na zaplacení doplatku ke clu požadovaného celním úřadem:

dnem uplatnění nároku celním úřadem;

e) při ostatních nárocích, týkajících se přepravy cestujících:

dnem, kdy jízdenka pozbyla platnosti.

Den označený jako počátek promlčení nepočítá se nikdy do lhůty.

§ 3. Promlčení se staví písemnou reklamací podanou u železnice podle článku 40. Promlčení pokračuje dnem, kdy železnice zamítla reklamaci písemně a vrátila doklady, které k ní byly připojeny. Důkaz o přijetí reklamace neb odpovědi a o vrácení dokladů přísluší tomu kdo se toho dovolává.

Další reklamace nestaví promlčení.

§ 4. S výhradou předcházejících ustanoven řídí se stavení a přerušení promlčení zákony a řády státu, ve kterém byly nároky vzneseny.

Nároky zaniklé nebo promlčené podle ustanovení článků 26, § 10, 44 a 45 nemohou být uplatňovány ani žalobou navzájem ani námitkami.