Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

(1) Zboží smí býti dováženo nebo vyváženo přes celní hranici jen po celních cestách, nejde-li o výjimky stanovené v osmém odstavci tohoto paragrafu nebo o výjimky, jež budou stanoveny podle devátého odstavce tohoto paragrafu.

(2) Celními cestami jsou:

a) železnice sloužící veřejné dopravě jen pro dopravu železniční;

b) mezinárodní cesty vodní;

c) přístavy na hraničních vodách a vjezdy do nich, jsou-li otevřeny pro všeobecnou dopravu zboží;

d) pozemní a vodní cesty, jež byly veřejně vyhlášeny za celní cesty a jsou označeny jako celní cesty.

(3) Všechny ostatní cesty a toky a ony části pohraničních vod, jež nejsou prohlášeny za celní cestu, rovněž tunely, štoly a pod. pod celní hranicí jsou vedlejšími cestami. Na těchto přechodech jest dovolena doprava zboží jen s povolením celní správy.

(4) Cestu mezi celní hranicí a pohraničním celním úřadem a naopak jest vykonati bez průtahu, beze změny nákladu a bez odbočení od celní cesty.

(5) Z vodních plavidel smí býti zboží vykládáno a na ně nakládáno jen u přístavišť určených celní správou.

(6) Byl-li někdo živelní pohromou nebo nějakou nehodou donucen odbočiti od celní cesty nebo přistati mimo dovoleně přístaviště, jest povinen hlásiti se co nejdříve u nejbližšího celního úřadu nebo u nejbližšího oddělení finanční stráže.

(7) Pro vzdušnou dopravu platí zvláštní ustanovení (§ 80).

(8) Po vedlejších cestách smí se převážeti:

a) rybářský úlovek v hraničních vodách, který přivážejí českoslovenští rybáři na československých plavidlech;

b) věci zachráněné při živelních pohromách nebo nehodách.

(9) Aby se ulehčil pohraniční styk a hospodaření na pohraničních hospodářstvích, mohou býti povoleny další úlevy nařízením.

(1) Cestující osoby, jež nemají zboží, a zboží, dopravované veřejnými podniky dopravními v pravidelně době, mohou přestupovati celní hranici ve dne i v noci.

(2) V jiných případech smí zboží přestoupiti celní hranici pouze tak, aby mohlo býti dopraveno k celnímu úřadu pohraničnímu v úředních hodinách.

(3) Celní správa může podle potřeby povoliti výjimky z těchto ustanovení.

(1) Jakmile vstoupí zboží přes celní hranici do celního území, vzniká celní závaznost, t. j. zboží podléhá celnímu řízení a tkví na něm podle ustanovení tohoto zákona právo státu na clo.

(2) Dokud nebude vykonáno celní řízení a strana nesplní podmínek stanovených pro vydání zboží k volnému nakládání nebo dokud celní zboží nevystoupilo z celního území zpět do celní ciziny, může celní správa nedbajíc práv třetích osob takové celní zboží zadržeti, a vyhnulo-li se celnímu dozoru nebo uniklo-li mu, vzíti je v úschovu.

(3) Dokud nezanikne celní závaznost, není celní správa povinna vydati celní zboží ani soudu ani jinému úřadu.

(4) Celní závaznost zaniká projednáním celního zboží do volného oběhu, nebo do dovozního styku s celní výhodou nebo jeho zaznamenáním nebo výstupem do celní ciziny.

(1) Zboží dovážené z celní ciziny nebo určené k výstupu přes celní hranici musí býti dodáno pohraničnímu celnímu úřadu k celnímu řízení. Dodati zboží jest povinností toho, kdo zboží dopravuje.

(2) Je-li na celní cestě celní hlídka, jest dopravovatel povinen zastaviti u ní bez výzvy a předložiti jí listiny o nákladu.

(3) Celní hlídka určí, jak má býti zajištěno, že zboží bude dopraveno v nezměněném stavu k pohraničnímu celnímu úřadu.

(4) Celní správa může povoliti výjimky a, povinnosti dodati zboží vůbec nebo některému pohraničnímu celnímu úřad z nebo celní hlídce, pokud takové výjimky nejsou již stanoveny zákonem (§ § 71, 72, 80, 81).

(5) Nálezce jest povinen hlásiti nejbližšímu celnímu úřadu nebo nejbližší finanční stráži zboží nalezené blízko celní hranice, dále zboží vodou hraniční nebo tekoucí z celní ciziny na břeh vyplavené nebo k břehu připlavené. Zboží jest převzíti v celní úschovu nebo dáti je pod celní dozor, je-li pravděpodobno, že na takovém zboží tkví clo.

(6) Nález zboží vyhlásí celní úřad nebo finanční stráž s výzvou, aby oprávněná osoba se k němu přihlásila do tří dnů, podléhá-li zboží rychlé zkáze, jinak do tří měsíců; nepřihlásí-li se oprávněná osoba ve stanovené lhůtě, může býti zboží prodáno veřejnou dražbou nebo zničeno. Prodá-li se zboží veřejnou dražbou a přihlásí-li se do roka oprávněná osoba o dražební výtěžek, vyplatí se jí tento po srážce dražebních nákladů, cla, daní a jiných dávek, splatného skladného a jiných výloh, jež snad vznikly, i případného zákonného nálezného, není-li důvodného podezření, že zboží bylo nebo mělo býti podloudně dopraveno do celního území; jinak připadá zbytek dražebního výtěžku po výplatě zákonného nálezného státu.

(1) Podomní nebo kočovně provozovaný obchod smí býti v celním pohraničním pásmu povolen, jen když celní správa dá k tomu souhlas. Souhlas může býti kdykoliv odvolán.

(2) Stavěti budovy a ohrady nebo zřizovati výrobní nebo obchodní podniky v pásmu do 100 metrů od celní hranic, dále zřizovati cesty přes celní hranici, zřizovati převozy, klásti lávky nebo stavěti moty přes hraniční vody a zřizovati na hraničních vodách přístavní můstky lze jen se souhlasem celní správy; celní správa může učiniti opatření, aby byl zrušen podnik nebo zařízení vystavěné bez jejího souhlasu.

(3) Oběh zboží v celním pohraničním pásmu podléhá dozoru (§ 13).

(4) Na úseky celního pohraničního pásma, ve kterých se rozmohlo podloudnictví, může celní správa uvaliti zostřený dozor.

(5) Uvalení a zrušení zostřeného dozoru, i podrobnější předpisy o jeho rozsahu a provádění jest vyhlásiti veřejnou vyhláškou.

(6) Uvalí-li se zostřený dozor, může býti stanoveno:

a) že zboží podléhající zostřenému dozoru, musí býti provázeno za dopravy zvláštním osvědčením, nedopravuje-li ho veřejný podnik dopravní;

b) že zboží podléhající zostřenému dozoru, zejména dobytek, musí býti opatřeno zvláštními značkami nebo přihlašováno a odhlašováno k zaznamenání v úředním seznamu;

c) že se podnikům obchodním, průmyslovým a zemědělským ukládá, aby měly uloženo zboží zostřenému dozoru podléhající jen v místnostech úředně schválených a dohledu snadno přístupných, aby měly celní neb odběrné listiny na takové zboží, aby vedly o jeho přírůstku v úbytku zvláštní zápisy pro celní správu a aby neměly v zásobě více zboží, než kolik se dovolí;

d) že nové podniky, v jichž se zamýšlí obchodovati určitým zbožím nebo je v nich po živnostensku vyráběti a zpracovávati, smějí býti zřizovány jen se souhlasem celní správy a že tohoto souhlasu jest potřebí dosavadním podnikům k rozšíření obchodní a výrobní činnosti na takové zboží;

e) že obchodování na trzích podléhá zvláštnímu dohledu.

(7) Z těchto opatření může býti stanoveno kterékoli zvlášť o sobě nebo mohou býti sdružena.

V celním vnitrozemí může celní správa, řídíc se ustanoveními § 25, odst. 4 až 7, výjimečně zostřiti dozor na zboží, s nímž se provádí rozsáhlé podloudnictví, a stanoviti:

a) že zboží podléhající zostřenému dozoru musí býti provázeno za dopravy z celní ciziny nebo z celního pohraničního pásma až do místa určení zvláštním osvědčením, nedopravuje-li ho veřejný podnik dopravní;

b) že podniky obchodní, průmyslové a zemědělské, jež odebírají zboží podléhající zostřenému dozoru přímo z celní ciziny, jsou povinny vésti o přírůstku a úbytku zápis, v němž jest též poznamenati, kdy a kde bylo zboží vycleno.

b) Prohlašování zboží a navrhování celního řízení.

(1) Odesilatel zboží, jež jest určeno k dovozu nebo průvozu a dopravováno jako náklad veřejným dopravním podnikem (poštou, železnicí, lodí, letadlem atd.) nebo jinak, jest povinen přiložiti k dopravní listině prvotní prohlášku jím podepsanou.

(2) Opomene-li odesilatel připojiti prohlášku nebo ztratila-li se za dopravy, jest dopravní podnik, jenž po prvé dodá zboží celnímu řadu, povinen vyhotoviti náhradní prohlášku jím podepsanou.

(3) V prvotní prohlášce musí býti přesně vyznačen odesilatel a příjemce, země původu, počet, značky a čísla nákladových kusů, druh obalu, množství a druh zboží podle pojmenování v obchodě obvyklého a cena zboží.

(4) Nařízením mohou býti povoleny úlevy a stanoveny vnější náležitosti prvotních prohlášek.

(1) Kdykoliv strana navrhuje celní řízení (§ 33), jest povinna prohlásiti zboží písemně, pokud není výslovně dovoleno prohlásiti je ústně, a předložiti dopravní listiny, povolení, účty atd., jichž jest potřeba k celnímu řízení, nestanoví-li tento zákon nebo nařízení jinak.

(2) Ústní prohláška stačí při dovozu zboží, jehož druh, povaha a sazební příslušnost jsou zcela zřejmé.

(3) Pokud v jiných případech není stanoveno již tímto zákonem, že stačí ústní prohláška nebo že zboží může býti projednáno podle celního nálezu, mohou býti tyto úlevy povoleny nařízením.

(4) Neprohlásí-li strana zboží vůbec nebo řádně nebo není-li celní úřad oprávněn konati navrhované celní řízená nebo chybějí-li povolení nebo jiné povinné doklady, jest uložiti zboží na útraty a nebezpečí strany z úřední moci ve veřejném celním skladišti, leč by strana navrhla zpětný vývoz zboží do celní ciziny. Nehodí-li se zboží k uložení ve veřejném celním skladišti nebo není-li uložení zboží do něho proveditelno nebo není-li u celního úřadu veřejného celního skladiště, jest celní úřad oprávněn naříditi, aby bylo zboží vyvezeno zpět do celní ciziny, nebo může je na útraty a nebezpečí strany vzíti v dočasnou úschovu nebo zajistiti jiným vhodným způsobem, aby zboží nebylo změněno nebo zaměněno. Nerozhodne-li strana do tří dnů, podléhá-li zboží rychlé zkáze, jinak do tří měsíců, co se má s ním státi, zboží se prodá. O prodeji a použití výtěžku platí obdobně ustanovená § 61.

(5) Zjistí-li celní správa, že osoba, jež po živnostensku prohlašuje zboží za jiné osoby, nemá potřebných znalostí nebo že se opětovně dopustila celního trestného činu, může ji vyloučiti z prohlašování zboží na určitou nebo neurčitou dobu.

(1) Písemná prohláška musí obsahovati tyto vnitřní náležitosti:

a) jméno a bydliště odesilatelovo a příjemcovo;

b) počet, druh, značky a čísla nákladových kusů;

c) množství zboží podle měřítek stanovených celním sazebníkem (váhu, míru, počet kusů a pod.);

d) druh a povahu zboží podle pojmenování v celním sazebníku; patří-li zboží do čísla celního sazebníku, jehož zněni jest takové, že do něho patří více druhů zboží, v něm výslovně nejmenovaných, jest udati též obchodní pojmenování zboží; u zabaleného zboží jest udati, kolik zboží jest v každé schráně a v každém nákladovém kuse, jakého druhu a jaké povahy jest zboží;

e) cenu, podléhá-li zboží hodnotnému clu; u zboží, pro které jest stanovena průměrná cena, může býti udána tato cena místo skutečné ceny (§ 92);

f) zemi původu;

g) při vývozu zboží zemi určení;

h) den a rok sepsání prohlášky a podpis strany.

(2) Údaje o zemi původu nebo určení jest na vybídnutí hodnověrně prokázati.

(3) Nařízením mohou býti povoleny úlevy z vnitřních náležitostí písemné prohlášky a stanoveny její vnější náležitosti.

(1) Při ústním prohlašování jest udati nebo průvodními listinami prokázati:

a) jméno a bydliště odesilatelovo a příjemcovo;

b) u zboží zabaleného počet a druh nákladových kusů;

c) druh zboží podle obyčejného pojmenování a množství jeho;

d) u dováženého zboží zemi původu, u vyváženého zemi určení.

(2) Nařízením mohou býti povoleny úlevy z náležitostí ústní prohlášky.

Strana může před prohlášením vyšetřiti za úředního dohledu váhu, míru, počet kusů, druh a povahu zboží a použíti bezplatně celních vah, závaží, měr a jinakých celních přístrojů, nástrojů a nářadí, pokud jich použitím netrpí celní služba. Strana jest práva celní správě z poškození nebo ztráty těchto použitých věcí.

Písemnou nebo ústní prohlášku může strana míti nebo doplniti, dokud se ještě nezačalo s celní prohlídkou.

Strana jest povinna navrhnouti v celní prohlášce druh celního řízení, jakému má býti zboží podrobeno. U zboží, jež podléhá hodnotnému clu, jest zároveň navrhnouti, na jakém základě má býti cla vyměřeno (§ 92).

(1) Na základě prohlášky prohlédne celní úřad zboží. Celní prohlídka jest vnější a vnitřní.

(2) Vnější prohlídkou zjistí se hrubá váha nebo počet kusů, a je-li zboží zabaleno, též počet nákladových kusů, jejich značky, čísla a druh obalu. U zboží pod úřední závěrkou prohlédne se též závěrka. Podle potřeby prohlédnou se též dopravní prostředky, nemají-li tajných schránek.

(3) Vnitřní prohlídkou zjistí se množství, druh a povaha zboží podle pojmenování a měřítek celního sazebníku.

(4) Celní úřad může jak při vnější tak i při vnitřní prohlídce prohlížeti a zkoušeti namátkou tolik nákladových kusů, kolik uzná za nutno, aby se mohl s dostatečnou jistotou přesvědčiti o obsahu celé zásilky. Straně nepřísluší vliv na výběr nákladových kusů.

(5) Zjistí-li se rozdíl mezi prohlášeným množstvím zboží a množstvím zjištěným celní prohlídkou, zavede se vždy trestní řízení, jestliže rozdíl činí více než 10% prohlášeného množství, jinak jen tenkráte, když jest podezření celního trestného činu.

(6) Podléhá-li zboží hodnotnému clu, zavede se trestní řízení, jestliže rozdíl mezi cenou prohlášenou a cenou úředně zjištěnou činí více než 25,0.

(7) Vyclívá-li se zboží podle počtu kusů, má každý rozdíl mezi prohlášeným počtem kusů a počtem zjištěným celní prohlídkou v zápětí trestní řízení.

(1) Strana jest povinna vyložiti zboží tak, aby mohlo býti snadno prohlédnuto, zejména jest povinna pomáhati sama, nebo svými pomocníky na vlastní útraty a nebezpečí při celní prohlídce podle pokynů celního úřadu.

(2) Je-li výkon pomocných prací vyhrazen pracovním silám úředně ustanoveným, jest strana povinna jich použíti a zaplatiti za to poplatky (§ 109) stanovené celní správou.

Celní úřad je povinen vydati straně stvrzenku na důkaz, že bylo celní řízení vykonáno a vyměřená celní pohledávka byla zaplacena, poshověna nebo zajištěna.

(2) Dokud nevydá celní úřad této stvrzenky, nesmí býti zboží odvezeno z celniště; celní úřad může však povoliti výjimku.

Posuzovati, zdali bylo celní řízení podle platných ustanovení správně vykonáno, přísluší nadřízeným úřadům celní správy.

Volným oběhem podle tohoto zákona jest oběh zboží vyrobeného v celním území nebo cizozemského zboží, jež přešlo do volného oběhu v celním území za podmínek stanovených tímto zákonem a celním sazebníkem (zdomácněného zboží). Zboží ve volném oběhu nepodléhá celnímu řízení.

(1) Zboží dovážené z celní ciziny může přijíti do volného oběhu v celním území jen tehdy, bylo-li vycleno nebo propuštěno beze cla.

(2) Zboží určené pro volný oběh podrobí se na základě písemné nebo ústní prohlášky vnější a vnitřní prohlídce, aby se zjistilo, je-li zákonitý podklad pro povinnost platiti clo, daně a jiné dávky. Je-li tu tento podklad, vyměří se podle výsledku celní prohlídky celní pohledávka a případné poplatky nebo výlohy. Jakmile celní pohledávka a případné poplatky a výlohy byly zaplaceny nebo poshověny, nebo zjistí-li se, že zboží nepodléhá clu, daním nebo dávkám, propustí se zboží do volného oběhu.

(3) Vyclívá-li se zboží podle ceny, musí býti cena písemně prohlášena, pokud nejsou stanoveny výjimky tímto zákonem nebo nebudou stanoveny nařízením. Celní úřad jest oprávněn požadovati, aby mu byl předložen účet za zboží a seznam výloh za obal, dopravu, pojištění, zprostředkování a pod., jež vzešly do okamžiku přestupu celní hranice.

(4) žádá-li strana, aby bylo zboží propuštěno beze cla z některého důvodu uvedeného v § 87, jest povinna osvobozovací důvod prokázati.

(5) Nařízením může býti stanoveno, že pohraniční celní úřady nejsou povinny vyclívati zboží, jehož prohlídka jest obtížná a zdlouhavá, nýbrž že vyclívání musí býti navrhováno jen u celního úřadu v místě určení nebo u celního úřadu, ležícího na pravidelné cestě k místu určení.

(1) Zboží podléhající vývoznímu clu projedná se na ústní prohlášku, zboží, jehož výstup musí býti prokázán nebo jehož vývoz jest zakázán, na písemnou prohlášku, nebudou-li stanoveny výjimky nařízením, ostatní vývozní zboží na ústní prohlášku nebo podle dopravních listin.

(2) Zboží podléhající vývoznímu clu a zboží, jehož výstup musí býti prokázán nebo jehož vývoz jest zakázán, podléhá vnější i vnitřní prohlídce. Ostatní vývozní zboží nemusí býti prohlíženo, není-li podezření celního nebo jiného trestného činu.

(3) Opustilo-li zboží, jehož výstup musí býti prokázán, celní úřad, avšak nelze-li je vy vézti za celní hranici pro nepředvídanou překážku, musí býti neprodleně dopraveno zpět k celnímu úřadu. Nenaloží-li strana jinak se zbožím, jest je uložiti ve veřejném celním skladišti. Celní úřady, jež nemají veřejných celních skladišť, mohou vzíti zboží na útraty a nebezpečí strany v dočasnou úschovu nebo zajistiti jiným vhodným způsobem, aby nemohlo býti změněno nebo zaměněno. Nerozhodne-li strana do tří dnů, podléhá-li zboží rychlé zkáze, jinak do tří měsíců, co se má s ním státi, zboží se prodá. O prodeji a použití výtěžku platí obdobně ustanovení § 61.

(1) Vázaným oběhem jest oběh zboží, které bylo dovezeno z celní ciziny do celního území, avšak nebylo ještě vydáno do volného oběhu nebo do dovozního styku s celní výhodou, ani nebylo zaznamenáno, ani nevystoupila z celního území znova do celní ciziny.

(2) Zboží ve vázaném oběhu jest zbožím celním, na kterém tkví celní závaznost.

(1) Odkazuje-li celní úřad zboží pod celním dozorem k dalšímu celnímu řízení u jiného celního úřadu, nazývá se toto řízení poukazováním.

Poukazování děje se buď opovědkou nebo průvodkou.

(1) Poukazovati opovědkou jest dovoleno v dopravě železniční všeobecně, v dopravě jinými dopravními podniky jen tehdy; když jim to bylo celní správou výslovně povoleno.

(2) K poukázání opovědkou nepožaduje se sice zvláštní prohláška, může však býti zařízeno jen na návrh dopravního podniku. Od podniku může býti požadována jistota.

(3) Vozidla musí býti tak zařízena, aby se dala bezpečně uzavříti; nelze-li jich bezpečně uzavříti, může býti poukazování opovědkou dovoleno jen výjimečně.

(1) Převzetím opovědky přijímá dopravní podnik povinnost, dodati zboží v nezměněném stavu a ve stanovené lhůtě úřadu oprávněnému k celnímu řízení, a nedodá-li ho ve stanovené lhůtě, nahraditi ušlé dávky, a to podle příslušných nejvyšších celních sazeb, nebude-li povaha zboží zjištěna nebo dostatečně prokázána, nebo podle nejvyšší sazby celního sazebníku, nebude-li ani druh zboží zjištěn nebo dostatečně prokázán. Náhrada vybere se způsobem předepsaným pro vymáhání dlužných daní přímých.

(2) Dopravuje-li zboží několik podniků železničních nebo jiných dopravních za sebou, přechází povinnost dodati zboží nebo, nebylo-li zboží dodáno, hraditi ušlé dávky na každý další dopravní podnik. Těchto závazků jest prost první a každý následující podnik pouze tenkráte, jestliže prokáže, že opověděné zboží řádně odevzdal dalšímu podniku.

(3) Povinnost dopravního podniku zaniká, dodal-li pověděné zboží v pořádku s opovědkou celnímu úřadu, oprávněnému k dalšímu celnímu řízení.

(1) Poukazující úřad prohlédne poukazované zboží dovozní nebo průvozní pouze tenkráte, když má podezření, že byl spáchán celní trestný čin nebo že zásilka obsahuje zboží, jež může přestoupiti celní hranici jen na zvláštní povolení, vývozní zboží však podrobí vždy celní prohlídce.

(2) Zboží musí býti zpravidla dáno pod celní závěrku. V železniční dopravě může býti nařízením dovoleno používati místo celní závěrky prostorové závěrky železniční a stanoveno, aby opovídací úřad užíval prostorové celní závěrky pouze ze zvláštních důvodů. V takových případech platí ustanovení o celní závěrce též o železniční závěrce.

(3) Dopravní podnik jest povinen připraviti a vykonati vše, čeho jest třeba k přiložení celní závěrky, již dodá celní úřad.

Celní úřad, jemuž bylo opověděné zboží dodáno, přesvědčí se, zdali není úřední závěrka porušena a zdali zásilka souhlasí s opovědkou a s dopravními a jinými průvodními listinami, a vykoná další celní řízení podle nového návrhu strany. Jde-li o výstup průvozního zboží nebo zboží, jehož výstup musí býti prokázán, dohlédne celní úřad na výstup bez dalšího návrhu a potvrdí jej.

Poukazování průvodkou může navrhnouti písemnou prohláškou kterákoli strana pro zboží podléhající poukazovacímu řízení.

(1) Poukazující celní úřad podrobí zboží vnější a zpravidla též vnitřní prohlídce. Celní úřad však může upustiti od vnitřní prohlídky, není-li nutná ke zjištění výše jistoty a nemá-li podezření, že byl spáchán celní trestný čin nebo že zásilka obsahuje zboží, jež může celní hranici přestoupiti jen se zvláštním povolením, musí ji však vykonati, žádá-li za ni strana:

(2) Zboží poukazované průvodkou musí býti zpravidla dáno pod celní závěrku.

(3) Celní závěrky není zapotřebí, poukazuje-li se zboží na návrh želez:nice nebo dopravuje-li se zboží nezabalené nebo nelze-li dáti na zboží podle jeho povahy závěrku vůbec nebo jen s obtížemi; takovéto zboží však musí celní úřad tak označiti nebo v celním nálezu popsati, aby nemohlo býti za dopravy vyměněno. Celní závěrka nebudiž dávána též na zboží, jež bylo podrobeno vnitřní prohlídce. Nařízením mohou býti povoleny další úlevy.

(4) Navrhovatel řízení s průvodkou jest povinen připraviti a vykonati vše, čeho jest potřebí, aby mohla býti dána celní závěrka, již dodá celní úřad.

(1) Poukazuje-li se dovozní nebo průvozní zboží, jest povinna strana navrhující řízení s průvodkou (příjemce průvodky) složiti jistotu ve výši cla, daní a jiných dávek ze zboží vybíraných. Navrhne-li řízení s průvodkou veřejný dopravní podnik nebo známá a spolehlivá osoba sídlící v celním území, může celní správa upustiti od požadavku složení jistoty.

(2) Převzetím poukázaného zboží a průvodky přijímá příjemce průvodky povinnost dodati ve stanovené lhůtě průvodku i zboží v nezměněném stavu a s neporušenou celní závěrkou, byla-li dána na zboží, úřadu, k němuž bylo zboží poukázáno, nedodá-li však zboží, nahraditi ušlé dávky. Platí tu obdobně ustanovení prvního odstavce § 44.

(3) Odevzdá-li příjemce průvodky zboží s průvodkou k dopravě veřejnému dopravnímu podniku, přejde závazek uvedený v druhém odstavci na dopravní podnik, a dopravuje-li zboží několik podniků za sebou, na každý následující podnik. Ustanovení druhého odstavce § 44 platí obdobně; celní správa může však povoliti, aby vzešlé závazky pře vzala jiná osoba, jíž dopravní podnik odevzdá poukázané zboží.

Povinnost příjemce průvodky zaniká, dodal-li zboží v pořádku s průvodkou určenému celnímu úřadu.

(1) Celní úřad, jemuž bylo zboží poukázané průvodkou dodáno, přesvědčí se, zdali úřední závěrka není porušena a zdali zboží souhlasí s průvodkou, a vykoná další řízení podle nového návrhu strany. Za základ dalšího celního řízení vezmou se údaje průvodky, byla-li shledána celní závěrka neporušena a není-li nijakých pochybností o totožnosti zásilky.

(2) Na výstup průvozního zboží nebo zboží, jehož výstup musí býti prokázán, dohlédne celní úřad bez dalšího návrhu.