Ustanovení §§ 74 až 78 platí též
pro lodi, které plují celním územím
tokem prohlášeným za mezinárodní
vodní cestu, pokud mezinárodní smlouvy neustanovují
jinak.
(1) O povinnostech podnikatele letiště opatřiti
a zaříditi kancelářské a jiné
místnosti pro celní úřady, které
vykonávají celní dozor na letišti, o
povinnosti opatřiti byty pro zaměstnance celní
správy na letišti a o nákladech s těmito
povinnostmi spojených platí obdobně ustanovení
§ 74.
(2) Letadla plující z celní ciziny do celního
území jsou povinna přeletěti celní
hranici mezi určitými body, které budou stanoveny
nařízením, a smějí přistati
jen na celních letištích určených
celní správou. Jediné z těchto letišť
smějí odlétati letadla odlétající
z celního území do celní ciziny a
jsou rovněž povinna přeletěti hranici
mezi stanovenými body. Celní správa může
povoliti úchylky z těchto povinností.
(3) Cestu mezi celní hranicí a celním letištěm
jest vykonati letadlům podle ustanovení § 21
beze změny nákladu.
(4) Musí-li letadlo nezbytně přistati jinde
než na celním letišti, jest letec povinen zpraviti
hned po přistání nejbližší
úřad celní nebo jiný finanční
i bezpečnostní úřad a vyčkati
jejich povolení k odletu.
(5) Letadla, jež přeletí celní území
bez přistání, a jejich náklad nepodléhají
celnímu řízení, zachovává-li
jejich domovský stát vzájemnost.
(1) Dopravuje-li letadlo zboží, musí míti
letec seznam nákladu, podepsaný vlastní rukou
a vidovaný celním úřadem místa
odletu. V seznamu nákladu musejí býti udány
imatrikulační značka letadla, jméno,
bydliště a státní příslušnost
letce, místo vzletu, počet kusů, druh, značky
a čísla nákladových kusů, množství
a druh vezeného zboží podle obchodního
nebo obyčejného pojmenování místo
podání a místo určení zboží.
(2) Letec jest povinen předložiti celnímu úřadu
hned po přistání nebo před odletem
seznam nákladu a prvotní prohlášky vyhotovené
odesilateli (§ 27) a dodati mu dovozní, vývozní
nebo průvozní zásilky k celnímu řízení.
(3) Letecký podnik jest povinen prokázati potvrzením
celního úřadu země určení
vývoz zboží, jehož výstup z celního
území musí býti prokázán.
(1) Cestující osoby, které hodlají
přestoupiti nebo přestoupily celní hranici,
jsou povinny dostaviti se k pohraničnímu celnímu
úřadu a dáti projednati zboží,
jež dopravují.
(2) Cestujícím osobám, které nemají
žádného zboží, nýbrž
jen svou cestovní výstroj, může býti
dovoleno překročiti celní hranici na místě,
kde není celního úřadu, s povinností
hlásiti se u příslušného oddělení
finanční stráže. Tyto cestující
osoby může celní správa na určitých
úsecích osvoboditi vůbec od povinnosti dostaviti
se k celnímu úřadu nebo k finanční
stráži.
(1) V cestovním styku jsou pohraniční celní
úřady povinny vykonávati celní řízení
ve dne i v noci.
(2) Není-li zboží dovážené
cestující osobou určeno pro obchod, může
býti prohlášeno ústně. Cestující
osoba jest též oprávněna navrhnouti,
aby bylo vykonáno celní řízení
podle výsledku celní prohlídky; v tomto případě
podléhá trestu podle celního trestního
práva, najde-li se zboží záludně
ukryté. Přeje-li si cestující osoba
jiného celního řízení než
vyclení, musí jednati podle příslušných
ustanovení tohoto zákona.
(3) Podléhá-li zboží clu podle ceny,
může celní úřad žádati,
aby mu byly předloženy doklady jmenované ve
třetím odstavci § 39.
(4) Na úlevy stanovené v tomto paragrafu může
činiti nárok jen cestující osoba,
která nemá zboží určeného
pro obchod.
(1) Platební povinnost vzniká v těchto případech:
a) při dovozu, projedná-li celní úřad
zboží podléhající dovoznímu
clu do volného oběhu nebo do dovozního styku
s celní výhodou nebo zaznamená-li je nebo
dostane-li se celní zboží do volného
oběhu, aniž bylo dodáno celnímu úřadu
nebo podvedením celního úřadu nebo
dostane-li se neprávem z úschovy celní správy;
b) při vývozu, projedná-li celní úřad
vývozní zboží podléhající
vývoznímu clu do oběhu v celní cizině
nebo zaznamená-li je nebo vystoupí-li zboží
podléhající vývoznímu clu do
oběhu v celní cizině, aniž bylo dodáno
celnímu úřadu, nebo podvedením celního
úřadu.
(2) Platební povinnost je podmíněná,
zaznamená-li se dovozní zboží nebo projedná-li
se v dovozním styku s celní výhodou nebo
vyveze-li se zboží podléhající
vývoznímu clu v záznamním nebo v přepravním
styku.
Platební povinnost vznikne, jakmile celní úřad
zjistí celní pohledávku a sdělí
jí straně. Unikne-li zboží do volného
oběhu nebo do oběhu v celní cizině,
aniž byla splněna platební povinnost, vznikne
platební povinnost v okamžiku, ve kterém zboží
přišlo do oběhu.
(1) Dovoznímu clu podléhá zásadně
zboží, jež není v celním sazebníku
nebo v obchodní smlouvě výslovně označeno
za zboží cla prosté, nebo nevylučuje-li
některé ustanovení tohoto zákona vzniku
platební povinnosti. Ve vývozu jest každé
zboží prosto vývozního cla, pokud tohoto
cla neustanovuje výslovně celní sazebník.
(2) Staré, opotřebené nebo poškozené
zboží podléhá clu jako nové nebo
nepoškozené, neustanovuje-li celní sazebník
nebo obchodní smlouva jinak. Platební povinnost
nevzniká však, zničí-li se celní
zboží pod celním dozorem nebo zanikne-li v
oběhu vázaném (§§ 41-61).
(1) S podmínkami, jež budou stanoveny nařízením,
jsou osvobozeny od cla:
1. věci dovážené pro hlavy cizích
států po dobu, po kterou se zdržují
dočasně v tuzemsku, a pro jejich družinu;
2. věci, jež se dovážejí pro vlastní
potřebu přednostů diplomatických zastupitelstev
cizích států pověřených
pro Československou republiku a jiných exterritoriálních
osob úřadujících v celním území,
pokud zůstanou v jejich užívání;
3. věci k úřední potřebě
(úřední štíty, vlajky, znaky,
razítka, tiskopisy a kancelářské zařízení)
diplomatických zastupitelstev a konsulárních
úřadů cizích států úřadujících
v celním území;
4. bohoslužebné věci pro chudé kostely
a modlitebny, nevyrábějí-li se v celním
území, a hmoty ke zbudování nebo k
opravě takových kostelů a modliteben, pokud
bylo by možná opatřiti je v celním území
jen s neúměrnými obtížemi a nákladem;
5. věci, jež jsou předmětem řízení
veřejných úřadů;
6. dary hlav cizích států, udělené
řády, čestné ceny, pamětní
mince, výstavní medaile a pod.;
7. spisy, listiny a dopisy;
8. platidla;
9. věci, jež s sebou vezou cestující
osoby, zřízenci veřejných podniků
dopravních, vozkové, lodníci a letci ke svému
vlastnímu užívání nebo k výkonu
svého povolání nebo jež si k témuž
účelu napřed posílají nebo
dávají za sebou posílati, pokud jsou přiměřeny
poměrům jmenovaných osob; dále potraviny,
poživatiny a léky, jež s sebou vezou jmenované
osoby v množství přiměřeném
spotřebě za cesty, konečně předměty
státního monopolu ve množství přípustném
podle nařízení;
10. upotřebené svršky (též výrobní
zařízení) přistěhovalců
a vystěhovalců dovážené nebo
vyvážené k vlastnímu užívání
osobami stěhujícími se, pokud jsou přiměřeny
jejich a poměrům;
11. výbava příslušnic cizích
států nebo československých příslušnic,
které bydlely před sňatkem nepřetržitě
aspoň dva roky v cizině, když se stěhují
do celního území vdávajíce
se za muže tu bydlícího, pokud předměty
výbavy jsou přiměřeny poměrům
manželů;
12. potraviny, šatstvo, prádlo, domácí
zařízení, nářadí a jiné
věci, jež byly darovány osobám pohořelým,
povodní nebo jinou živelní pohromou postiženým
k vlastnímu užívání, ke stavbě
a zařízení budov nebo k vedení hospodářství;
13. upotřebené věci darované z ciziny
nemajetným osobám k vlastnímu užívání
nebo dobročinným ustavům pro jejich účely
stanovami vytčené;
14. upotřebené zděděné věci;
15. úlovek československých rybářů
v hraničních vodách;
16. sklizeň z pohraničních hospodářství
a užitek z dobytka pěstovaného na těchto
hospodářstvích;
17. umělecká díla československých
umělců dlejících v cizině;
18. věci umělecké, vědecké,
průmyslové a řemeslné, jež jsou
určeny do veřejných sbírek nebo k
vědeckým pracím ústavů vědeckých
a všeobecně prospěšných; věci
spotřebitelné a věci, jež se v tuzemsku
vyrábějí, nejsou osvobozeny;
19. přístroje a nástroje, jež slouží
přímo k léčení nemocných,
jsou-li určeny pro veřejné nemocnice nebo
nemocnice a léčebné ústavy, zřízené
ústavy sociálně pojišťovacími,
a nevyrábějí-li se v tuzemsku;
20. učebné pomůcky pro veřejné
školy, jestliže se nevyrábějí v
tuzemsku;
21. rakve s lidskými mrtvolami, popelnice s popelem z lidských
mrtvol a květinové ozdoby s nimi zároveň
dovážené; květinové dary věnované
při pohřbech nebo na hroby osobami v cizině
bydlícími;
22. železniční a silniční vozidla,
vodní plavidla i letadla, jež přestupují
celní hranici jako dopravovadla, jejich zařízení,
náhradní součástky a provozní
prostředky, dále jízdecká a tažná
zvířata, i soumaři s postrojem, přikrývkami
a krmivem, též káry, vozíky, putny,
nůše a podobné náčiní
potřebné k tažení nebo nošení
břemen, je-li zřejmo, že nejde a trvalý
dovoz nebo vývoz a není-li podezření
zamýšleného zkrácení cla;
23. stavivo, provozní prostředky a služební
potřeby pro přípojové a krátké
průběžné trati a přípojové
stanice cizozemských železnic, stavivo pro úpravu
hraničních řek, prováděnou
sousedním státem, služební potřeby
a zařízení cizozemských celních
a pasových úřadů podle zvláštních
smluv a dohod;
24. předměty státního monopolu, odebírá-li
je monopolní správa;
25. neprodejné obchodní vzorky zboží;
nařízením může býti přiznáno
celní osvobození i jiným obchodním
vzorkům zboží; vzorky předmětů
státního monopolu jsou vyloučeny z této
výhody;
26. vrácené obaly a balivo, v nichž bylo vyvezeno
zboží.
(2) Tyto výhody mohou býti odepřeny, kdyby
jich bylo zneužíváno k obcházení
cla.
(3) Neuznává-li některý stát
vzájemně některého nahoře jmenovaného
osvobozovacího důvodu, může býti
pro tento stát ono celní osvobození zrušeno
nebo omezeno.
(1) Změní-li se celní sazebník nebo
jiné ustanovení směrodatné pro výši
celní pohledávky, řídí se výměra
celní pohledávky ustanoveními, platnými
okamžiku vzniku platební povinnosti (§ 85).
(2) Uniklo-li zboží celnímu řízení
a nelze-li zjistiti, kdy vznikla platební povinnost, rozhoduje
o výměře celní pohledávky ustanovení,
které bylo účinným v době,
kdy únik byl objeven.
(1) Neustanovuje-li tento zákon (§ 60) jinak, jest
vyměřiti celní pohledávku podle množství
zboží, jeho druhu a povahy v okamžiku vzniku
platební povinnosti (§ 85). Příměsky
(nečistoty) a zkažené části,
jež se vyloučí ze zboží pod celním
dozorem, jest projednati podle jejich sazební povahy. Nařízením
mohou býti stanoveny další úlevy.
(2) Doveze-li se nebo vyveze-li se zboží proti ustanovením
zákona a nelze-li zjistiti jeho povahu, kterou mělo
v době vzniku platební povinnosti, jest vyměřiti
celní pohledávku podle příslušné
nejvyšší sazby, a nelze-li ani druh zboží
zjistiti, podle nejvyšší sazby celního
sazebníku.
Vydávání výkladů o sazební
příslušnosti zboží a o výši
táry na dotazy stran bude upraveno nařízením.
Celní pohledávka vyměřuje se podle
měřítek stanovených celním
sazebníkem (váha, míra, počet kusů,
cena hodnota] atd.).
(1) Vyměřuje-li se celní pohledávka
podle ceny zboží, jest cenou částka
rovnající se součtu obecné nabývací
hodnoty zboží v místě výroby
a všech výloh (za obal, dopravu, pojistné,
obstarávání atd.) vzniklých do okamžiku,
kdy zboží přestoupilo celní hranici.
(2) Nařízením mohou býti stanoveny
průměrné ceny určitých druhů
zboží, podléhajícího clu podle
ceny; podle této průměrné ceny bude
vyměřena celní pohledávka, nenavrhne-li
strana její vyměření podle ustanovení
prvního odstavce nebo podle váhové sazby,
stanovené v celním sazebníku vedle cenové
sazby.
(3) Zdá-li se celnímu úřadu, že
částka, již strana prohlásila jako cenu
zboží, jest nižší než cena podle
prvního odstavce, vyměří celní
pohledávku podle částky, kterou uzná
za přiměřenou cenu zboží.
(1) Vyměřuje-li se celní pohledávka
podle váhy, jest základem váha hrabá,
čistá nebo vlastní podle toho, nebo stanoví
celní sazebník, nebo nařízení.
Nestanoví-li celní sazebník nebo nařízení,
podle které váhy má se vyměřiti
cení pohledávka, jest ji vyměřiti
podle čisté váhy.
(2) Hrubá váha jest váha zboží
s vnějším i vnitřním obalem a
vložkami. Váha vnějšího obalu je
tárou. Čistá váha jest váha
zboží po srážce táry. Vlastní
váha jest váha zboží bez jakéhokoliv
obalu a vložek.
(3) Váha bezprostředního obalu kapalin nebo
plynů patří k čisté váze,
pokud celní sazebník neustanovuje jinak. Dovážejí-li
se nebo vyvážejí-li se kapaliny nebo plyny
v kotlových vozech, tankových lodích a pod.,
může býti nařízena přirážka
k vlastní váze (přirážek, za
táru). Tato přirážka může
býti též nařízena, dováží-li
se nebo vyváží-li se zboží, jež
se projednává podle hrubé váhy, nezabaleno.
Váha se zjišťuje vážením,
nestanoví-li jinak zákon nebo nařízení.
Nařízením může býti stanoveno,
kdy se má čistá váha nebo vlastní
váha vypočísti procentní srážkou
z hrubé váhy, jestliže se celní pohledávka
vyměřuje podle čisté nebo vlastní
váhy zboží. Celní pohledávku
jest vyměřiti podle hrubé váhy, jestliže
tárová srážka jest zřejmě
větší než skutečná váha
táry a strana neumožní zjistiti táru.
(5) Nařízením bude stanoveno, které
obaly a vložky jest pokládati za obvyklé v
obchodě a jak jest projednati vnější
a vnitřní obaly a vložky tehdy, když se
vyměřuje celní pohledávka podle čisté
váhy nebo podle vlastní váhy nebo podle počtu
kusů, a to podle toho, zda jsou v obchodě obvyklé
či nikoliv a dají-li se od zboží beze
všeho pohodlně odděliti, či nejsou-li
oddělitelné. Jsou-li neoddělitelné
obaly podrobeny vyšší celní sazbě
než zboží, může býti nařízeno
projednání celku podle celní sazby stanovené
na obal.
Nařízením bude stanoveno, jak budou celní
pohledávky zaokrouhlovány a do jaké částky
nebudou celní pohledávky vybírány.
(1) Nebyla-li vyměřena celní pohledávka
vůbec nebo byla-li vyměřena níže
nebo z nižší ceny, než měla býti
vyměřena, může býti nález
opraven do roka, stalo-li se tak účetním
omylem nebo mylným použitím nesprávné
celní sazby, v jiných případech do
šesti měsíců ode dne, kdy celní
pohledávka měla býti vyměřena
nebo byla vyměřena. Byl-li spáchán
celní přestupek, může býti celní
pohledávka opravena ve lhůtě stanovené
pro promlčení výkonu trestu.
(2) Kdy poplatník může žádati za
opravu vyměřené celní pohledávky,
stanoví se v §§ 110 až 112.
(3) Zjistí-li celní správa v opravné
lhůtě, že byla od strany bez jejího
zavinění vybrána větší
celní pohledávka, než podle platných
ustanovení měla býti vyměřena,
vrátí straně částku, o niž
více zaplatila, nejde-li o částku nepatrnou.
(1) Celní pohledávka jest splatna v okamžiku
vzniku platební povinnosti (§ 85) a jest ji zaplatiti
ihned, nepovolí-li celní správa odklad platby.
(2) Vznikla-li však celní pohledávka na základě
podmíněné platební povinnosti, jest
splatna, nesplní-li se podmínka, jakmile uplyne
lhůta stanovená ke splnění podmínky.
Vznikla-li podmíněná platební povinnost
na základě zvláštního, kdykoliv
odvolatelného povalení, jest celní pohledávka
splatna v okamžiku, ve kterém odvolání
povolení bylo straně oznámeno.
(1) Zajistí-li se celní pohledávka, může
býti poshověna na určitou dobu s povinností
platiti úroky. Podrobnější podmínky
budou stanoveny nařízením.
(2) Nebude-li zboží při dovozu zaznamenané
vyvezeno zpět do celní ciziny ve stanovené
lhůtě nebo nebude-li splněn závazek
upotřebiti dovezeného zboží k určitému
účelu nebo zpracovati je určitým způsobem
nebo nebude-li zboží, jež podléhá
vývoznímu clu a bylo při vývozu zaznamenáno
nebo projednáno k přepravě přes celní
cizinu, zpět dovezeno do celního území
ve stanovené lhůtě, jest pokládati
clo za poshověné od okamžiku, kdy bylo zboží
straně vydáno. Úroky se však neplatí,
jestliže byla celní pohledávka zajištěna
hotovými penězi.
(1) Nezaplatí-li se poshověná celní
pohledávka v den, kterého jest splatna (§ 96),
vznikne povinnost platiti úroky z prodlení prvním
všedním dnem po uplynutí lhůty stanovené
k zaplacení pohledávky.
(2) Výše úroků z prodlení rovná
se výměře stanovené pro úroky
z prodlení z dlužných přímých
daní.
(1) Zboží ručí za celní pohledávku,
pokud jest v moci celní správy nebo celního
skladiště nebo poplatníka cla nebo osoby, jež
převzala zboží proti zákonu nebo omylem
nebo ho nabyla vědouc, že nebylo učiněno
zadost platební povinnosti, nebo se dopustila v tomto směru
hrubé nedbalosti.
(2) Celní správa může v pořadí
před právy třetích osob celní
pohledávku uspokojiti ze zboží po dobu trvání
zástavního práva.
(3) Toto zástavní právo vykonává
celní správa, jež k tomu může použíti
jiných úřadů finanční
správy.
(1) Za celní pohledávku ručí rukou
společnou a nedílnou s poplatníkem osoba:
a) jíž celní úřad vydá
nebo dá do úschovy celní zboží
před zaplacením celní pohledávky nebo
omylem nebo proti předpisu, i příjemce zboží
jmenovaný v celní prohlášce, prokáže-li
ten, kdo zboží převzal, že mu je odevzdal;
b) jež převezme celní zboží se
závazkem dodati je v neměněném stavu
celnímu úřadu nebo je v nezměněném
stavu opatrovati;
c) jež uvede celní zboží proti zákonu
do volného oběhu nebo jež vyveze proti zákonu
tuzemské zboží podléhající
vývoznímu clu do celní ciziny, i osoba, jež
se zúčastní takového jednání
způsobem, jenž podle tohoto zákona podléhá
trestu;
d) jež použije zboží dovezeného s
celní výhodou k jinému než stanovenému
účelu nebo zpracuje je jiným než dovoleným
způsobem.
(2) Osobně ručí též osoba, jež
celního zboží nabyla vědouc, že
platební povinnosti nebylo učiněno zadost,
nebo mohla by to věděti, kdyby se nedopustila hrubé
nedbalosti.
(3) Platební povinnost nebo ručení za ni
mohou se souhlasem celní správy převzíti
i jiné osoby; všechny takové osoby však
jsou zavázány rukou společnou a nedílnou.
Platební povinnost zaniká:
a) zaplacením celní pohledávky, a je-li podmíněná,
splněním podmínky;
b) jestliže zboží zanikne po vzniku platební
povinnosti, avšak před vydáním zboží
do volného oběhu, do záznamního styku
nebo do dovozního styku s celní výhodou,
nebo bude-li před vydáním za celního
dozoru zničeno;
c) jestliže strana po vzniku platební povinnosti,
avšak před vydáním zboží
do volného oběhu, do záznamního styku
nebo do dovozního styku s celní výhodou změní
svůj původní návrh tak, že zboží
zůstane ve vázaném oběhu;
d) jestliže strana u vyváženého clu podléhajícího
zboží změní po vzniku platební
povinnosti svůj původní návrh tak,
že upustí od vývozu zboží;
e) promlčením nebo prominutím celní
pohledávky.
(1) Celní pohledávka promlčuje se do roka
po vzniku platební povinnosti. Byla-li celní pohledávka
poshověna, běží promlčecí
lhůta dnem po uplynutí poshověcí doby.
Stal-li se trestný čin, promlčuje se pohledávka
ve lhůtě stanovené pro promlčení
výkonu trestu.
(2) Pohledávka za celní správou na vrácení
cla promlčuje se do roka po oznámení rozhodnutí.
(3) Promlčecí lhůta přetrhuje se každým
jednáním, jímž se uplatňuje nárok
vůči straně nebo celní správě;
potom běží nová lhůta.
Celní správa může v jednotlivých
případech zcela nebo částečně
prominouti celní pohledávku a náhradu ušlých
dávek, kdyby jich vybrání nebylo podle stavu
věci slušné.
Celní pohledávky vymáhají se jako
dlužné daně přímé.
(1) Zboží tuzemské nebo zboží cizozemské
vyclením zdomácněné stane se výstupem
z celního území zbožím cizozemským,
nebylo-li vyvezeno v záznamu (§§ 62-65) nebo
převezeno přes celní cizinu v přepravním
styku (§§ 66-68).
(2) Od vybrání dovozního cla může
býti upuštěno nebo vybrané clo vráceno,
doveze-li vývozce zboží, jež do celní
ciziny prodal nebo dal do komise, zpět v nezměněném
stavu, protože s obchodu sešlo nebo obchod se neuskutečnil
nebo protože zboží bylo vráceno jako nevyhovující.
Podobně může býti vráceno vývozní
clo ze zboží, jež bylo zpět dovezeno do
celního území z důvodů shora
jmenovaných nebo jež vůbec nevystoupilo z celního
území.
(3) Dovozní clo může býti vráceno
nebo od vybrání vývozního cla upuštěno
z důvodů jmenovaných v druhém odstavci,
jestliže zboží, celní ciziny dovezené
bylo v nezměněném stavu zpět vyvezeno.