Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Ustanovení §§ 74 až 78 platí též pro lodi, které plují celním územím tokem prohlášeným za mezinárodní vodní cestu, pokud mezinárodní smlouvy neustanovují jinak.

(1) O povinnostech podnikatele letiště opatřiti a zaříditi kancelářské a jiné místnosti pro celní úřady, které vykonávají celní dozor na letišti, o povinnosti opatřiti byty pro zaměstnance celní správy na letišti a o nákladech s těmito povinnostmi spojených platí obdobně ustanovení § 74.

(2) Letadla plující z celní ciziny do celního území jsou povinna přeletěti celní hranici mezi určitými body, které budou stanoveny nařízením, a smějí přistati jen na celních letištích určených celní správou. Jediné z těchto letišť smějí odlétati letadla odlétající z celního území do celní ciziny a jsou rovněž povinna přeletěti hranici mezi stanovenými body. Celní správa může povoliti úchylky z těchto povinností.

(3) Cestu mezi celní hranicí a celním letištěm jest vykonati letadlům podle ustanovení § 21 beze změny nákladu.

(4) Musí-li letadlo nezbytně přistati jinde než na celním letišti, jest letec povinen zpraviti hned po přistání nejbližší úřad celní nebo jiný finanční i bezpečnostní úřad a vyčkati jejich povolení k odletu.

(5) Letadla, jež přeletí celní území bez přistání, a jejich náklad nepodléhají celnímu řízení, zachovává-li jejich domovský stát vzájemnost.

(1) Dopravuje-li letadlo zboží, musí míti letec seznam nákladu, podepsaný vlastní rukou a vidovaný celním úřadem místa odletu. V seznamu nákladu musejí býti udány imatrikulační značka letadla, jméno, bydliště a státní příslušnost letce, místo vzletu, počet kusů, druh, značky a čísla nákladových kusů, množství a druh vezeného zboží podle obchodního nebo obyčejného pojmenování místo podání a místo určení zboží.

(2) Letec jest povinen předložiti celnímu úřadu hned po přistání nebo před odletem seznam nákladu a prvotní prohlášky vyhotovené odesilateli (§ 27) a dodati mu dovozní, vývozní nebo průvozní zásilky k celnímu řízení.

(3) Letecký podnik jest povinen prokázati potvrzením celního úřadu země určení vývoz zboží, jehož výstup z celního území musí býti prokázán.

(1) Cestující osoby, které hodlají přestoupiti nebo přestoupily celní hranici, jsou povinny dostaviti se k pohraničnímu celnímu úřadu a dáti projednati zboží, jež dopravují.

(2) Cestujícím osobám, které nemají žádného zboží, nýbrž jen svou cestovní výstroj, může býti dovoleno překročiti celní hranici na místě, kde není celního úřadu, s povinností hlásiti se u příslušného oddělení finanční stráže. Tyto cestující osoby může celní správa na určitých úsecích osvoboditi vůbec od povinnosti dostaviti se k celnímu úřadu nebo k finanční stráži.

(1) V cestovním styku jsou pohraniční celní úřady povinny vykonávati celní řízení ve dne i v noci.

(2) Není-li zboží dovážené cestující osobou určeno pro obchod, může býti prohlášeno ústně. Cestující osoba jest též oprávněna navrhnouti, aby bylo vykonáno celní řízení podle výsledku celní prohlídky; v tomto případě podléhá trestu podle celního trestního práva, najde-li se zboží záludně ukryté. Přeje-li si cestující osoba jiného celního řízení než vyclení, musí jednati podle příslušných ustanovení tohoto zákona.

(3) Podléhá-li zboží clu podle ceny, může celní úřad žádati, aby mu byly předloženy doklady jmenované ve třetím odstavci § 39.

(4) Na úlevy stanovené v tomto paragrafu může činiti nárok jen cestující osoba, která nemá zboží určeného pro obchod.

(1) Platební povinnost vzniká v těchto případech:

a) při dovozu, projedná-li celní úřad zboží podléhající dovoznímu clu do volného oběhu nebo do dovozního styku s celní výhodou nebo zaznamená-li je nebo dostane-li se celní zboží do volného oběhu, aniž bylo dodáno celnímu úřadu nebo podvedením celního úřadu nebo dostane-li se neprávem z úschovy celní správy;

b) při vývozu, projedná-li celní úřad vývozní zboží podléhající vývoznímu clu do oběhu v celní cizině nebo zaznamená-li je nebo vystoupí-li zboží podléhající vývoznímu clu do oběhu v celní cizině, aniž bylo dodáno celnímu úřadu, nebo podvedením celního úřadu.

(2) Platební povinnost je podmíněná, zaznamená-li se dovozní zboží nebo projedná-li se v dovozním styku s celní výhodou nebo vyveze-li se zboží podléhající vývoznímu clu v záznamním nebo v přepravním styku.

Platební povinnost vznikne, jakmile celní úřad zjistí celní pohledávku a sdělí jí straně. Unikne-li zboží do volného oběhu nebo do oběhu v celní cizině, aniž byla splněna platební povinnost, vznikne platební povinnost v okamžiku, ve kterém zboží přišlo do oběhu.

(1) Dovoznímu clu podléhá zásadně zboží, jež není v celním sazebníku nebo v obchodní smlouvě výslovně označeno za zboží cla prosté, nebo nevylučuje-li některé ustanovení tohoto zákona vzniku platební povinnosti. Ve vývozu jest každé zboží prosto vývozního cla, pokud tohoto cla neustanovuje výslovně celní sazebník.

(2) Staré, opotřebené nebo poškozené zboží podléhá clu jako nové nebo nepoškozené, neustanovuje-li celní sazebník nebo obchodní smlouva jinak. Platební povinnost nevzniká však, zničí-li se celní zboží pod celním dozorem nebo zanikne-li v oběhu vázaném (§§ 41-61).

(1) S podmínkami, jež budou stanoveny nařízením, jsou osvobozeny od cla:

1. věci dovážené pro hlavy cizích států po dobu, po kterou se zdržují dočasně v tuzemsku, a pro jejich družinu;

2. věci, jež se dovážejí pro vlastní potřebu přednostů diplomatických zastupitelstev cizích států pověřených pro Československou republiku a jiných exterritoriálních osob úřadujících v celním území, pokud zůstanou v jejich užívání;

3. věci k úřední potřebě (úřední štíty, vlajky, znaky, razítka, tiskopisy a kancelářské zařízení) diplomatických zastupitelstev a konsulárních úřadů cizích států úřadujících v celním území;

4. bohoslužebné věci pro chudé kostely a modlitebny, nevyrábějí-li se v celním území, a hmoty ke zbudování nebo k opravě takových kostelů a modliteben, pokud bylo by možná opatřiti je v celním území jen s neúměrnými obtížemi a nákladem;

5. věci, jež jsou předmětem řízení veřejných úřadů;

6. dary hlav cizích států, udělené řády, čestné ceny, pamětní mince, výstavní medaile a pod.;

7. spisy, listiny a dopisy;

8. platidla;

9. věci, jež s sebou vezou cestující osoby, zřízenci veřejných podniků dopravních, vozkové, lodníci a letci ke svému vlastnímu užívání nebo k výkonu svého povolání nebo jež si k témuž účelu napřed posílají nebo dávají za sebou posílati, pokud jsou přiměřeny poměrům jmenovaných osob; dále potraviny, poživatiny a léky, jež s sebou vezou jmenované osoby v množství přiměřeném spotřebě za cesty, konečně předměty státního monopolu ve množství přípustném podle nařízení;

10. upotřebené svršky (též výrobní zařízení) přistěhovalců a vystěhovalců dovážené nebo vyvážené k vlastnímu užívání osobami stěhujícími se, pokud jsou přiměřeny jejich a poměrům;

11. výbava příslušnic cizích států nebo československých příslušnic, které bydlely před sňatkem nepřetržitě aspoň dva roky v cizině, když se stěhují do celního území vdávajíce se za muže tu bydlícího, pokud předměty výbavy jsou přiměřeny poměrům manželů;

12. potraviny, šatstvo, prádlo, domácí zařízení, nářadí a jiné věci, jež byly darovány osobám pohořelým, povodní nebo jinou živelní pohromou postiženým k vlastnímu užívání, ke stavbě a zařízení budov nebo k vedení hospodářství;

13. upotřebené věci darované z ciziny nemajetným osobám k vlastnímu užívání nebo dobročinným ustavům pro jejich účely stanovami vytčené;

14. upotřebené zděděné věci;

15. úlovek československých rybářů v hraničních vodách;

16. sklizeň z pohraničních hospodářství a užitek z dobytka pěstovaného na těchto hospodářstvích;

17. umělecká díla československých umělců dlejících v cizině;

18. věci umělecké, vědecké, průmyslové a řemeslné, jež jsou určeny do veřejných sbírek nebo k vědeckým pracím ústavů vědeckých a všeobecně prospěšných; věci spotřebitelné a věci, jež se v tuzemsku vyrábějí, nejsou osvobozeny;

19. přístroje a nástroje, jež slouží přímo k léčení nemocných, jsou-li určeny pro veřejné nemocnice nebo nemocnice a léčebné ústavy, zřízené ústavy sociálně pojišťovacími, a nevyrábějí-li se v tuzemsku;

20. učebné pomůcky pro veřejné školy, jestliže se nevyrábějí v tuzemsku;

21. rakve s lidskými mrtvolami, popelnice s popelem z lidských mrtvol a květinové ozdoby s nimi zároveň dovážené; květinové dary věnované při pohřbech nebo na hroby osobami v cizině bydlícími;

22. železniční a silniční vozidla, vodní plavidla i letadla, jež přestupují celní hranici jako dopravovadla, jejich zařízení, náhradní součástky a provozní prostředky, dále jízdecká a tažná zvířata, i soumaři s postrojem, přikrývkami a krmivem, též káry, vozíky, putny, nůše a podobné náčiní potřebné k tažení nebo nošení břemen, je-li zřejmo, že nejde a trvalý dovoz nebo vývoz a není-li podezření zamýšleného zkrácení cla;

23. stavivo, provozní prostředky a služební potřeby pro přípojové a krátké průběžné trati a přípojové stanice cizozemských železnic, stavivo pro úpravu hraničních řek, prováděnou sousedním státem, služební potřeby a zařízení cizozemských celních a pasových úřadů podle zvláštních smluv a dohod;

24. předměty státního monopolu, odebírá-li je monopolní správa;

25. neprodejné obchodní vzorky zboží; nařízením může býti přiznáno celní osvobození i jiným obchodním vzorkům zboží; vzorky předmětů státního monopolu jsou vyloučeny z této výhody;

26. vrácené obaly a balivo, v nichž bylo vyvezeno zboží.

(2) Tyto výhody mohou býti odepřeny, kdyby jich bylo zneužíváno k obcházení cla.

(3) Neuznává-li některý stát vzájemně některého nahoře jmenovaného osvobozovacího důvodu, může býti pro tento stát ono celní osvobození zrušeno nebo omezeno.

(1) Změní-li se celní sazebník nebo jiné ustanovení směrodatné pro výši celní pohledávky, řídí se výměra celní pohledávky ustanoveními, platnými okamžiku vzniku platební povinnosti (§ 85).

(2) Uniklo-li zboží celnímu řízení a nelze-li zjistiti, kdy vznikla platební povinnost, rozhoduje o výměře celní pohledávky ustanovení, které bylo účinným v době, kdy únik byl objeven.

(1) Neustanovuje-li tento zákon (§ 60) jinak, jest vyměřiti celní pohledávku podle množství zboží, jeho druhu a povahy v okamžiku vzniku platební povinnosti (§ 85). Příměsky (nečistoty) a zkažené části, jež se vyloučí ze zboží pod celním dozorem, jest projednati podle jejich sazební povahy. Nařízením mohou býti stanoveny další úlevy.

(2) Doveze-li se nebo vyveze-li se zboží proti ustanovením zákona a nelze-li zjistiti jeho povahu, kterou mělo v době vzniku platební povinnosti, jest vyměřiti celní pohledávku podle příslušné nejvyšší sazby, a nelze-li ani druh zboží zjistiti, podle nejvyšší sazby celního sazebníku.

Vydávání výkladů o sazební příslušnosti zboží a o výši táry na dotazy stran bude upraveno nařízením.

Celní pohledávka vyměřuje se podle měřítek stanovených celním sazebníkem (váha, míra, počet kusů, cena hodnota] atd.).

(1) Vyměřuje-li se celní pohledávka podle ceny zboží, jest cenou částka rovnající se součtu obecné nabývací hodnoty zboží v místě výroby a všech výloh (za obal, dopravu, pojistné, obstarávání atd.) vzniklých do okamžiku, kdy zboží přestoupilo celní hranici.

(2) Nařízením mohou býti stanoveny průměrné ceny určitých druhů zboží, podléhajícího clu podle ceny; podle této průměrné ceny bude vyměřena celní pohledávka, nenavrhne-li strana její vyměření podle ustanovení prvního odstavce nebo podle váhové sazby, stanovené v celním sazebníku vedle cenové sazby.

(3) Zdá-li se celnímu úřadu, že částka, již strana prohlásila jako cenu zboží, jest nižší než cena podle prvního odstavce, vyměří celní pohledávku podle částky, kterou uzná za přiměřenou cenu zboží.

(1) Vyměřuje-li se celní pohledávka podle váhy, jest základem váha hrabá, čistá nebo vlastní podle toho, nebo stanoví celní sazebník, nebo nařízení. Nestanoví-li celní sazebník nebo nařízení, podle které váhy má se vyměřiti cení pohledávka, jest ji vyměřiti podle čisté váhy.

(2) Hrubá váha jest váha zboží s vnějším i vnitřním obalem a vložkami. Váha vnějšího obalu je tárou. Čistá váha jest váha zboží po srážce táry. Vlastní váha jest váha zboží bez jakéhokoliv obalu a vložek.

(3) Váha bezprostředního obalu kapalin nebo plynů patří k čisté váze, pokud celní sazebník neustanovuje jinak. Dovážejí-li se nebo vyvážejí-li se kapaliny nebo plyny v kotlových vozech, tankových lodích a pod., může býti nařízena přirážka k vlastní váze (přirážek, za táru). Tato přirážka může býti též nařízena, dováží-li se nebo vyváží-li se zboží, jež se projednává podle hrubé váhy, nezabaleno.

Váha se zjišťuje vážením, nestanoví-li jinak zákon nebo nařízení. Nařízením může býti stanoveno, kdy se má čistá váha nebo vlastní váha vypočísti procentní srážkou z hrubé váhy, jestliže se celní pohledávka vyměřuje podle čisté nebo vlastní váhy zboží. Celní pohledávku jest vyměřiti podle hrubé váhy, jestliže tárová srážka jest zřejmě větší než skutečná váha táry a strana neumožní zjistiti táru.

(5) Nařízením bude stanoveno, které obaly a vložky jest pokládati za obvyklé v obchodě a jak jest projednati vnější a vnitřní obaly a vložky tehdy, když se vyměřuje celní pohledávka podle čisté váhy nebo podle vlastní váhy nebo podle počtu kusů, a to podle toho, zda jsou v obchodě obvyklé či nikoliv a dají-li se od zboží beze všeho pohodlně odděliti, či nejsou-li oddělitelné. Jsou-li neoddělitelné obaly podrobeny vyšší celní sazbě než zboží, může býti nařízeno projednání celku podle celní sazby stanovené na obal.

Nařízením bude stanoveno, jak budou celní pohledávky zaokrouhlovány a do jaké částky nebudou celní pohledávky vybírány.

(1) Nebyla-li vyměřena celní pohledávka vůbec nebo byla-li vyměřena níže nebo z nižší ceny, než měla býti vyměřena, může býti nález opraven do roka, stalo-li se tak účetním omylem nebo mylným použitím nesprávné celní sazby, v jiných případech do šesti měsíců ode dne, kdy celní pohledávka měla býti vyměřena nebo byla vyměřena. Byl-li spáchán celní přestupek, může býti celní pohledávka opravena ve lhůtě stanovené pro promlčení výkonu trestu.

(2) Kdy poplatník může žádati za opravu vyměřené celní pohledávky, stanoví se v §§ 110 až 112.

(3) Zjistí-li celní správa v opravné lhůtě, že byla od strany bez jejího zavinění vybrána větší celní pohledávka, než podle platných ustanovení měla býti vyměřena, vrátí straně částku, o niž více zaplatila, nejde-li o částku nepatrnou.

(1) Celní pohledávka jest splatna v okamžiku vzniku platební povinnosti (§ 85) a jest ji zaplatiti ihned, nepovolí-li celní správa odklad platby.

(2) Vznikla-li však celní pohledávka na základě podmíněné platební povinnosti, jest splatna, nesplní-li se podmínka, jakmile uplyne lhůta stanovená ke splnění podmínky. Vznikla-li podmíněná platební povinnost na základě zvláštního, kdykoliv odvolatelného povalení, jest celní pohledávka splatna v okamžiku, ve kterém odvolání povolení bylo straně oznámeno.

(1) Zajistí-li se celní pohledávka, může býti poshověna na určitou dobu s povinností platiti úroky. Podrobnější podmínky budou stanoveny nařízením.

(2) Nebude-li zboží při dovozu zaznamenané vyvezeno zpět do celní ciziny ve stanovené lhůtě nebo nebude-li splněn závazek upotřebiti dovezeného zboží k určitému účelu nebo zpracovati je určitým způsobem nebo nebude-li zboží, jež podléhá vývoznímu clu a bylo při vývozu zaznamenáno nebo projednáno k přepravě přes celní cizinu, zpět dovezeno do celního území ve stanovené lhůtě, jest pokládati clo za poshověné od okamžiku, kdy bylo zboží straně vydáno. Úroky se však neplatí, jestliže byla celní pohledávka zajištěna hotovými penězi.

(1) Nezaplatí-li se poshověná celní pohledávka v den, kterého jest splatna (§ 96), vznikne povinnost platiti úroky z prodlení prvním všedním dnem po uplynutí lhůty stanovené k zaplacení pohledávky.

(2) Výše úroků z prodlení rovná se výměře stanovené pro úroky z prodlení z dlužných přímých daní.

(1) Zboží ručí za celní pohledávku, pokud jest v moci celní správy nebo celního skladiště nebo poplatníka cla nebo osoby, jež převzala zboží proti zákonu nebo omylem nebo ho nabyla vědouc, že nebylo učiněno zadost platební povinnosti, nebo se dopustila v tomto směru hrubé nedbalosti.

(2) Celní správa může v pořadí před právy třetích osob celní pohledávku uspokojiti ze zboží po dobu trvání zástavního práva.

(3) Toto zástavní právo vykonává celní správa, jež k tomu může použíti jiných úřadů finanční správy.

(1) Za celní pohledávku ručí rukou společnou a nedílnou s poplatníkem osoba:

a) jíž celní úřad vydá nebo dá do úschovy celní zboží před zaplacením celní pohledávky nebo omylem nebo proti předpisu, i příjemce zboží jmenovaný v celní prohlášce, prokáže-li ten, kdo zboží převzal, že mu je odevzdal;

b) jež převezme celní zboží se závazkem dodati je v neměněném stavu celnímu úřadu nebo je v nezměněném stavu opatrovati;

c) jež uvede celní zboží proti zákonu do volného oběhu nebo jež vyveze proti zákonu tuzemské zboží podléhající vývoznímu clu do celní ciziny, i osoba, jež se zúčastní takového jednání způsobem, jenž podle tohoto zákona podléhá trestu;

d) jež použije zboží dovezeného s celní výhodou k jinému než stanovenému účelu nebo zpracuje je jiným než dovoleným způsobem.

(2) Osobně ručí též osoba, jež celního zboží nabyla vědouc, že platební povinnosti nebylo učiněno zadost, nebo mohla by to věděti, kdyby se nedopustila hrubé nedbalosti.

(3) Platební povinnost nebo ručení za ni mohou se souhlasem celní správy převzíti i jiné osoby; všechny takové osoby však jsou zavázány rukou společnou a nedílnou.

Platební povinnost zaniká:

a) zaplacením celní pohledávky, a je-li podmíněná, splněním podmínky;

b) jestliže zboží zanikne po vzniku platební povinnosti, avšak před vydáním zboží do volného oběhu, do záznamního styku nebo do dovozního styku s celní výhodou, nebo bude-li před vydáním za celního dozoru zničeno;

c) jestliže strana po vzniku platební povinnosti, avšak před vydáním zboží do volného oběhu, do záznamního styku nebo do dovozního styku s celní výhodou změní svůj původní návrh tak, že zboží zůstane ve vázaném oběhu;

d) jestliže strana u vyváženého clu podléhajícího zboží změní po vzniku platební povinnosti svůj původní návrh tak, že upustí od vývozu zboží;

e) promlčením nebo prominutím celní pohledávky.

(1) Celní pohledávka promlčuje se do roka po vzniku platební povinnosti. Byla-li celní pohledávka poshověna, běží promlčecí lhůta dnem po uplynutí poshověcí doby. Stal-li se trestný čin, promlčuje se pohledávka ve lhůtě stanovené pro promlčení výkonu trestu.

(2) Pohledávka za celní správou na vrácení cla promlčuje se do roka po oznámení rozhodnutí.

(3) Promlčecí lhůta přetrhuje se každým jednáním, jímž se uplatňuje nárok vůči straně nebo celní správě; potom běží nová lhůta.

Celní správa může v jednotlivých případech zcela nebo částečně prominouti celní pohledávku a náhradu ušlých dávek, kdyby jich vybrání nebylo podle stavu věci slušné.

Celní pohledávky vymáhají se jako dlužné daně přímé.

(1) Zboží tuzemské nebo zboží cizozemské vyclením zdomácněné stane se výstupem z celního území zbožím cizozemským, nebylo-li vyvezeno v záznamu (§§ 62-65) nebo převezeno přes celní cizinu v přepravním styku (§§ 66-68).

(2) Od vybrání dovozního cla může býti upuštěno nebo vybrané clo vráceno, doveze-li vývozce zboží, jež do celní ciziny prodal nebo dal do komise, zpět v nezměněném stavu, protože s obchodu sešlo nebo obchod se neuskutečnil nebo protože zboží bylo vráceno jako nevyhovující. Podobně může býti vráceno vývozní clo ze zboží, jež bylo zpět dovezeno do celního území z důvodů shora jmenovaných nebo jež vůbec nevystoupilo z celního území.

(3) Dovozní clo může býti vráceno nebo od vybrání vývozního cla upuštěno z důvodů jmenovaných v druhém odstavci, jestliže zboží, celní ciziny dovezené bylo v nezměněném stavu zpět vyvezeno.