Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Clo zaplacené veřejnými dopravními podniky může býti vráceno, když zboží bylo zničeno dříve, než mohlo býti dodáno takovým podnikem příjemci.

(1) Skladné jest vyměřiti z hrubé váhy zboží zjištěné při jeho uložení do veřejného celního skladiště.

(2) Nařízením bude stanoveno, kdy a po jakou dobu jest uložené zboží osvobozeno od skladného.

(1) Celní sazebník nebo jiné zákony a nařízení podle nich vydaná stanoví, jaké daně a dávky mají se vybírati ze zboží při jeho celním projednávání.

(2) Bylo-li zboží vyrobeno ze hmot, z nichž se vybírá v celním území daň nebo dávka, nebo obsahuje-li takové hmoty jako přísadu, může se vybírati náhradní dávka.

(3) Ustanovení hlavy III. a V. tohoto zákona platí obdobně i o těchto daních a dávkách.

Nařízením bude stanoveno, kdy a v jaké výši vybírají se poplatky za vážení zboží, za dozor na zboží, za úřední doprovod a dočasnou úschovu zboží, za hmotnou práci při celním řízení, za projednávání zboží mimo celniště nebo mimo úřední hodiny atd., určené ke krytí hotových výloh a kdy jest hraditi výlohy vzniklé při celním řízení (výlohy za rozbor zboží, dobré zdání znalců atd.). Tyto výlohy a poplatky vybírají a vymáhají se jako dlužné daně přímé.

(1) Osoba, jež platí celní pohledávku, nebo příjemce zboží, jmenovaný v prohlášce, může si stěžovati do výměry celní pohledávky z důvodů, jež mají vliv na její výši (zařadění do sazebního čísla nebo položky, použití všeobecné sazby místo smluvní, výměra táry, výše ceny a pod.) buď ústně při projednávání zboží nebo písemně u celního úřadu, který vyměřil celní pohledávku.

(2) Celní úřad jest povinen učiniti o stížnosti podané ústně zápis a zjistiti se stěžovatelem předmět sporu vhodným způsobem (na př. vzorky, vyobrazeními, popisem a pod.). Stěžovatel může vyhraditi sobě nebo příjemci zboží, jmenovanému v celní prohlášce, že odůvodní stížnost písemně ve stížnostní lhůtě (§ 112).

(3) Stížnost nemá odkládacího účinku.

(4) Uzná-li celní úřad, že stížnost jest zřejmě důvodná, vyhoví jí, jinak předloží ji ministerstvu financí k rozhodnutí.

(5) Ministerstvo financí přezkouší věc a rozhodne o stížnosti; může též změniti sporné vyměření celní pohledávky, avšak v neprospěch stěžovatelův jen v opravné lhůtě (§ 95). Uzná-li, že jest toho potřebí, může konati šetření nebo slyšeti znalce a může též uložiti stěžovateli nebo příjemci zboží, jmenovanému v celní prohlášce, aby svoje tvrzení dokázal.

Byla-li písemná stížnost podána po uplynutí stížnostní lhůty nebo nelze-li v době, kdy stížnost byla podána, s určitostí zjistiti totožnost zboží nebo předmět sporu, zamítne celní úřad stížnost. Do rozhodnutí, jímž byla stížnost zamítnuta, může si osoba, jíž bylo dáno rozhodnutí, stěžovati písemně u celního úřadu, který stížnost zamítl, okrskové celní správě, jejíž rozhodnutí jest konečné.

(1) Domnívá-li se někdo, že rozhodnutím celního úřadu nebo okrskové celní správy jako první stolice byla porušena jeho práva, může si stěžovati písemně u úřadu, který rozhodl.

(2) O těchto stížnostech rozhoduje s konečnou účinností úřad přímo nadřízený úřadu, který vydal naříkané rozhodnutí.

(3) Stížnost nestaví účinnosti vydaného rozhodnutí; úřad, který vydal naříkané rozhodnutí, může však odložiti jeho výkon.

(1) Lhůta, ve které může býti podána stížnost, činí 30 dnů a počíná dnem, po doručení výměru. V oněch případech, ve kterých celní úřad nevydává formálního výměru, jest výměrem oznámení, kterým úřad po prvé požaduje, aby určitá osoba zaplatila vyměřenou celní pohledávku.

(2) Připadne-li poslední den stížnostní lhůty na neděli nebo zákonem uznaný den sváteční nebo památný, končí lhůta příštím všedním dnem. Dny poštovní dopravy nepočítají se do lhůty, byla-li stížnost dána na poštu doporučeně.

(3) Nevyhoví-li celní úřad nebo okrsková celní správa, rozhodující v první stolici, žádosti strany, musí odůvodniti - mimo případ rozhodnutí dle volného uvážení - své rozhodnutí a vždy připojiti k němu poučení o opravném prostředku, o stížnostní lhůtě i o tom, u kterého úřadu může býti stížnost podána. Nebylo-li dáno poučení, stane se rozhodnutí pravoplatným, nepodá-li strana celní správě žádné stížnosti do 60 dnů po doručení rozhodnutí. Nesprávné poučení nemůže býti straně na újmu.

(4) Úřad rozhodující o stížnosti hodnotí průvody a důkazy podle své úvahy.

(5) Úřad rozhodující o stížnosti jest povinen odůvodniti své rozhodnutí, jde-li o materielně-právní nárok strany.

(6) Podrobnosti správního řízení celního stanoví nařízení.

(7) Výlohy řízení hradí stěžovatel, nebyl-li rozhodnutím uznán nárok hájený stížností. Výlohy uloží se v rozhodnutí a vyberou jako dlužné daně přímé. Celní správa může požadovati, aby stěžovatel předem dal přiměřenou zálohu na úhradu výloh.

Činy trestnými podle celních zákonů a nařízení jsou:

a) celní přestupky (§§ 129-131 a 133 až 136),

b) celní nepořádnosti (§ 137).

Pokus celních přestupků jest trestný jako dokonaný čin. Při výměře trestu jest však přihlížeti k tomu, že zůstalo při pokusu, jako k polehčující okolnosti.

Stejný trest, jaký jest stanoven pro pachatele, stíhá též osoby, které jsou trestné pro účast na trestném činu.

(1) Byl-li spáchán celní přestupek s činem trestným podle jiného zákona, jest uložiti tresty stanovené v obou zákonech.

(2) Má-li se užíti na totéž jednání několika trestních ustanovení tohoto zákona, jest vyměřiti trest podle ustanovení, které stanoví nejtěžší trest.

(3) Spáchal-li někdo několik samostatných celních přestupků, jest uložiti veškeré, pro tato jednání stanovené tresty vedle sebe. Trest na svobodě, uložený kromě pokuty, nesmí však přesahovati jeden rok stejně tak, jako trest na svobodě, nastupující místo nedobytných pokut.

(1) Trestné činy stíhají se:

a) trestem na svobodě,

b) pokutou,

c) propadnutím předmětu přestupku.

(2) Tyto tresty lze uložiti buď jednotlivě nebo vedle sebe podle ustanovení tohoto zákona.

Trestem na svobodě podle tohoto zákona jest vězení (uzamčení).

(1) Vyměřuje-li se pokuta podle celní pohledávky, vypočítá se podle smluvní sazby, bylo-li uznáno, že zboží jest výrobek smluvního státu, jinak podle všeobecné celní sazby.

(2) Základem pro výměru pokuty jest celní pohledávka (§ 8).

(3) Nelze-li cenu zboží nebo celní pohledávku, podle nichž jest pokutu vyměřiti, ani zjistiti ani odhadnouti, jest uznati na pokutu od 20 Kč do 500.000 Kč podle okolností případu.

(1) Je-li pokuta uložená podle tohoto zákona nedobytná, nastoupí místo ní náhradný trest vězení (uzamčení) od jednoho dne do jednoho roku.

(2) Náhradný trest vězení (uzamčení) stanoví se ve výměře jeden den za sto až třista Kč podle míry provinění a podle výdělečných, důchodových, majetkových a jinakých osobních poměrů vinníkových.

(1) Zboží, jež může propadnouti nebo býti průkazem v trestním řízení, jest co nejdříve zabaviti. Bylo-li zboží zabaveno podle ustanovení § 14, není potřebí zabavovati je ještě zvlášť v trestním řízení.

(2) Bylo-li zabavené zboží prodáno, zaniká zabavení, jakmile bylo zboží odevzdáno zcizitelem nabyvateli, leč by nabyvatel v tuto dobu o zabavení věděl nebo mohl by o něm věděti, kdyby se nedopustil hrubé nedbalosti.

(1) Zní-li nález na propadnutí zboží, přechází zabavením zboží právo vlastnické k němu na stát. Práva třetích osob zanikají tímto okamžikem.

(2) Na propadnutí nesmí býti uznáno, patří-li zboží nebo věcné právo k němu osobě, která o podloudnictví ani nevěděla, ani mu nenadržovala, ani neměla z něho prospěchu.

(3) Propadnutí nemusí býti vyřčeno, kdyby bylo nepřiměřeně kruté.

Nemůže-li býti nikdo pro spáchané podloudnictví trestán, jest uznati na samostatné propadnutí. Ustanovení druhého odstavce § 122 platí i tu.

(1) Obchodníci, živnostníci, zemědělští a jiní podnikatelé, kteří dovážejí, vyvážejí nebo provážejí zboží pro účely svého podniku, ručí za pokuty uložené jejich zřízencům nebo učňům pro celní přestupky, spáchané při vykonávání služebních úkonů; ručení nenastane, byl-li celní přestupek spáchán bez vědomí podnikatele, případně jeho zástupce nebo nemohl-li mu podnikatel nebo jeho zástupce zabrániti, leč by měl prospěch z jejich činu.

(2) Veřejné dopravní podniky (kromě státních) ručí za pokuty, k nimž byli odsouzeni jejich zřízenci pro celní přestupky spáchané při vykonávání služebních úkonů.

(3) Jiné osoby ručí za pokuty, k nimž byly pro celní přestupky odsouzeny osoby jsoucí pod jejich dohledem a patřící k jejich společné domácnosti; neručí však, byl-li celní přestupek spáchán bez jejich vědomí nebo jestliže mu nemohly zabrániti.

(1) Vůči osobě, která ručí, smí býti činěn nárok teprve, když nelze pokuty vydobýti ani z ručícího předmětu ani od odsouzeného, leč by odsouzený spáchal celní přestupek ve prospěch osoby ručící nebo tato osoba měla z toho prospěch.

(2) Trest na svobodě (§ 120), uložený pro případ nedobytnosti pokuty, může býti vykonán celý nebo částečně, aniž jest činěn nárok vůči ručící osobě, spáchal-li odsouzený celní přestupek pro vlastní prospěch a neměl-li ručící z toho prospěchu.

(1) Za pokutu a za útraty řízení ručí předmět celního přestupku.

(2) Mimo zboží ručí za pokutu a útraty trestního řízení dopravní prostředky, jichž bylo použito při celním přestupku, kromě dopravních prostředků veřejných dopravních podniků, dále věci, jichž bylo užito k zabalení zboží nebo k zakrytí podloudnictví a jež byly při spáchání skutku zadrženy, pokud jsou zabaveny.

(3) Od ručení může býti upuštěno, bylo-li by nepřiměřeně kruté.

(1) Trestním řízením není dotčeno vyměření a vybrání celní pohledávky celní správou.

(2) Vykoná-li se věcné ručení, zapraví se z výtěžku celní pohledávka a útraty vzniklé jejím vymáháním, pokuta a útraty trestního řízení v tomto pořadí a přede všemi jinými nároky.

(1) Trestní stíhání celních přestupků promlčuje se za tři roky, stíhání celních nepořádností za rok, počínajíc dnem, kterého byl čin spáchán.

(2) Výkon trestů, které byly uloženy pro celní přestupky, promlčuje se za pět roků a výkon trestů uložených pro celní nepořádnosti za rok, v obou případech počínajíc dnem, kterého rozhodnutí vešlo v moc práva.

Kdo úmyslně proti zákazu dopraví přes celní hranici zboží, jehož dovoz, vývoz nebo průvoz jest zakázán, nebo kdo úmyslně proti dovoznímu zákazu uvede do volného oběhu zboží, jehož dovoz jest zakázán, jež však bylo poukázáno, uskladněno nebo zaznamenáno, nebo kdo úmyslně proti vývoznímu zákazu nedoveze zpět ve stanovené lhůtě zboží, jehož vývoz jest zakázán, dopustí se podloudnictví se zakázaným zbožím. Toto podloudnictví trestá se pokutou jedenkrát až čtyřikrát tak velikou, jako jest cena zboží; kromě pokuty jest uznati na propadnutí zboží, byť i nepatřilo odsouzenému, při čemž však nutno dbáti ustanovení § 122.

Kdo jakýmkoli způsobem úmyslně zkrátí celní důchodek, zejména tím, že zboží clu podléhající nedodá celnímu úřadu, při celním řízení je zatají, uvede zboží, jež jest v oběhu vázaném, do volného oběhu, nebo kdo vyláká celní výhodu mu nepříslušející, dopustí se podloudnictví se zbožím; clu podléhajícím. Toto podloudnictví trestá se pokutou dvakrát až dvanáctkrát tak velikou, jako jest celní pohledávka nebo získaná celní výhoda; kromě pokuty může býti uznáno na propadnutí zboží (§ 122), byť i nepatřilo odsouzenému.

Kromě pokuty může býti v případech §§ 129 a 130 uložen trest na svobodě od jednoho dne do jednoho roku:

a) jestliže zkrácená celní pohledávka (§§ 8 a 119, odst. 2.) převyšuje 5000 Kč;

b) jestliže vinník byl již jednou pro podloudnictví pravoplatně odsouzen a dopustí se opětně podloudnictví do pěti let po odsouzení.

(2) Kromě pokuty jest uznati na trest na svobodě od jednoho dne do jednoho roku:

a) když pachatel spáchá podloudnictví úmyslně společně se dvěma nebo více osobami;

b) když pachatel dopouští se podloudnictví po živnostensku nebo ze zvyku;

c) když pachatel se snaží uniknouti svému zadržení nebo zadržení předmětu podloudnictví, používaje při tom zvířat nebo dopravního prostředku poháněného mechanickou silou, nebo když tímto způsobem se snaží po zadržení osvoboditi sebe nebo předmět přestupku;

d) když má podloudník při činu u sebe zbraň, aby mohl odporovati zadržení.

(1) Osoby, které byly odsouzeny pro podloudnictví spáchané po živnostensku nebo ze zvyku, mohou býti dány celní správou pod trestní celní dozor až na dobu tří let po odpykání trestu.

(2) Proti osobám daným pod trestní celní dozor mohou býti nařízena jednotlivá nebo veškerá omezení uvedená v §§ 25 a 26.

Kdo zboží podloudně dovezené vědomě koupí, přijme za zástavu nebo jinak na sebe převede, zatají nebo prodá v úmyslu získati majetkový prospěch, dopustí se celního zatajování. Tento celní přestupek trestá se po kutou jedenkrát až čtyřikrát tak velikou, jako jest cena zboží, jehož dovoz jest zakázán, nebo pokutou dvakrát až dvanáctkrát tak velikou, jako jest celní pohledávka, jde-li o jiné zboží; kromě pokuty může býti uznáno na propadnutí zboží (§ 122), byť i nepatřilo odsouzenému.

(1) Kdo úmyslně jest nápomocen jiné osobě, která se dopustila podloudnictví, aby jí zajistil prospěch z činu, dopustí se nadržování podloudnictví. Toto nadržování trestá se pokutou jedenkrát až dvakrát tak velikou, jako jest cena zboží, jde-li o zboží, jehož dovoz jest zakázán, nebo pokutou jedenkrát až čtyřikrát tak velikou, jako jest celní pohledávka, jde-li o jiné zboží.

(2) Stejného přestupku dopustí se osoba, která úmyslně napomáhá jiné osobě, která se dopustila podloudnictví, aby ušla potrestání. Toto nadržování trestá se pokutou do 20.000 Kč, jež však nesmí býti vyšší než nejvyšší pokuta, která může stihnouti pachatele.

(3) Pro nadržování není trestna osoba, jež pomáhala osobě, s níž jest spřízněna v linii vzestupné nebo sestupné, svému sourozenci nebo manželu.

(1) Kdo, nedopouštěje se podloudnictví, úmyslně:

a) jedná proti ustanovením omezujícím přestup celní hranice (§§ 21 a 22) se zbožím, jehož dovoz nebo vývoz jest zakázán, nebo se zbožím, podléhajícím clu, daním nebo jiným dávkám;

b) nedbaje ustanoveni omezujících oběh zboží (§§ 25 a 26), zboží odebírá, dále dopravuje, uschovává nebo prodává;

c) uloží zboží, jehož dovoz nebo vývoz jest zakázán, nebo zboží podléhající clu, daním nebo jiným dávkám ve vlaku nebo na lodích na nenáležitém místě (§ 75);

d) vyloží nebo vyhodí zboží, jehož dovoz jest zakázán, nebo zboží podléhající clu, daním nebo jiným dávkám z vozidla nebo plavidla po přestupu celní hranice před příchodem k celnímu úřadu nebo zboží, jehož výstup musí býti prokázán, po výstupním celním řízení před přestupem celní hranice;

e) svémocně odnímá zboží celnímu dozoru, dopustí se ztěžování celního dozoru.

(2) Tento celní přestupek trestá se pokutou jedenkrát až dvakrát tak velikou, jako jest cena zboží, jde-li o zboží, jehož dovoz nebo vývoz jest zakázán, nebo pokutou jedenkrát až čtyřikrát tak velikou, jako jest celní pohledávka, jde-li o jiné zboží.

(1) Kdo, nedopouštěje se podloudnictví, vědomě nebo z hrubé nedbalosti zamlčí v celní prohlášce nějaké zboží nebo udá menší množství zboží nebo učiní nesprávné údaje o druhu, povaze, zemi původu nebo určení zboží nebo o zamýšleném použití, dopustí se, může-li jeho jednáním býti zkrácen celní důchodek nebo vylákána celní výhoda, ohrožení celního důchodku. Tento celní přestupek trestá se pokutou jedenkrát až čtyřikrát tak velikou, jako jest ohrožená celní pohledávka nebo možná celní výhoda.

(2) Témuž trestu podléhá, kdo vědomě nebo z nedbalosti použije zboží, pro něž bylo dosaženo na základě správných údajů celního osvobození nebo celní výhody, později k účelu, který neodpovídá získanému celnímu osvobození nebo celní výhodě, aniž to oznámil celnímu úřadu.

(1) Kdo jedná proti ustanovením tohoto zákona nebo proti nařízením vydaným k provedení tohoto zákona jinak, než jest uvedeno v §§ 129-131 a 133-136, dopustí se, když takovým jednáním byl ztížen řádný výkon celního dozoru, celní nepořádnosti. Celní nepořádnost trestá se pokutou do 1000 Kč, pokud není na ni stanoven těžší trest podle jiných zákonů.

(2) Trest může býti zvýšen až do 10.000 Kč, překáží-li pachatel úmyslně svým jednáním orgánu celní správy při výkonu služby.

(3) Celní nepořádnosti, spáchané ve službě zaměstnanci veřejného dopravního podniku, trestají jejich představení jako porušení služebních povinností; v ostatních případech trestají celní nepořádnosti úřady celní správy.

(1) Pokud není v tomto zákoně zvláštních ustanovení o celních trestných činech, platí pro jejich stíhání a trestání se změnami níže uvedenými ustanovení důchodkového trestního zákon, z roku 1835, na Slovensku a v Podkarpatské Rusi trestní ustanovení třicátkových řádů z roku 1754 a 1788 s instrukcí z roku 1842 a zákonného článku XI/1909 se všemi doplňky a dodatky.

(2) Celní přestupky jsou těžkými důchodkovými přestupky.

(3) Celní trestné činy spáchané osobami, které nedosáhly čtrnáctého roku, se jim nepřičítají.

(4) Ustanovení o nejvyšší výměře pokut platí jen tehdy, když místo pokuty převyšující tuto nejvyšší výměru uloží se trest na svobodě.

(5) Účastí na celních přestupcích podle tohoto zákona rozumí se původcovství a spoluvina; nadržování rovná se účastenství podle důchodkového trestního zákona z roku 1835 a instrukce k třicátkovému řádu z roku 1842.

(6) Celní přestupky trestají důchodkové soudy.

(7) Úřady a důchodkové soudy rozhodující o celních přestupcích a celních nepořádnostech hodnotí provedené důkazy podle volného uvážení.

(8) Trestních ustanovení tohoto zákona jest užíti též na celní přestupky spáchané před jeho účinností, o nichž nebylo ještě pravoplatně rozhodnuto, leč by byl zákon platný v době činu pachateli příznivější.

(9) Neznalost tohoto zákona, dovozních, vývozních a průvozních zákazů, celního sazebníku a ustanoveni vydaných k jejichž provedení a vysvětlení neomlouvá.