Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

(1) Od počátku působnosti tohoto zákona až do konce roku příštího sčítání lidu jsou podrobeny dani činžovní v místech, která byla dosud podrobena zcela dani činžovní, všechny budovy; nadále rozhoduje o povinnosti k dani činžovní podle §u 143, odst. 1. lit. a) s výhradou ustanovení §u 147 vyměřovací úřad na celé období od jednoho sčítání lidu ke druhému.

(2) Jen klesne-li v tomto období v soupisném místě poměr pronajatých místností obytných k nepronajatým pod pětinu, povolí na žádost obce nebo kteréhokoli poplatníka ministerstvo financí, aby bylo místo vyřaděno ze všeobecné povinnosti daně činžovní, a to od příštího roku berního, který jde po roce, v němž žádost byla podána, až do konce období (odst. 1.).

(1) Rozhodným pro všeobecnou povinnost daně činžovní je stav počátkem roku, ve kterém se děje sčítání lidu.

(2) Rozhodnutí, že bylo místo nově zařaděno do všeobecné povinnosti daně činžovní, doručí vyměřovací úřad obci do rukou starosty obce s vyzváním, aby je uvedl v obecnou známost způsobem v obci obvyklým.

(3) Z tohoto rozhodnutí může se odvolati jak obec, tak i každý daní povinný k finančnímu úřadu II. stolice, jehož rozhodnutí je konečné.

(4) Odvolání má odkládací účinek.

(1) Výjimečně jest přípustno:

1. aby dvě nebo více míst, vyhovujících společně ustanovení § 14, lit, a) bylo sloučeno v jeden celek, jsou-li spolu stavebně a hospodářsky v tak úzké spojitosti, že činí uzavřené sedliště a jestli v každém z nich alespoň čtvrtina obytných místností pronajata; části míst, u kterých takovéto spojitosti není, mohou býti vyloučeny ze sloučení, leží-li alespoň 1 km stranou od uzavřeného sedliště;

2. aby část místa, vyhovujícího podmínkám § 143,)it. a), jež není uzavřeným sedlištěm a jejíž budovy jsou alespoň 1 km vzdáleny od uzavřeného sedliště, byla vyloučena ze všeobecné daně činžovní.

(2) O sloučení a vyloučení rozhodne finanční úřad II. stolice a zpraví o něm všecky zúčastněné obce (města); odvolání k ministerstvu financí má odkládací účinek.

(3) Sloučení i vyloučení nabývá účinnosti nehledíc k ustanovení §u 145 - na zbytek období počátkem roku, jenž jde po dni, kdy o sloučení bylo pravoplatně rozhodnuto, pokud se týče kdy k vyloučení byl dán podnět.

(1) Daň činžovní vyměřuje se na každý kalendářní (berní) rok, když prošel, z nájemného (§ 149) nebo z nájemní hodnoty (§ 152) tohoto roku po srážce odpočítatelných položek (§ 151).

(2) U bytů sezonních zastupuje kalendářní (berní) rok období, po které se v roce obyčejně pronajímají.

(3) U budov, které se stávají povinnými daní činžovní během roku a v případě § 159, odst. 4., je základem daně nájemné neb nájemní hodnota za dobu od počátku povinnosti daně činžovní až do konce roku po srážce odpočítatelných položek (odst. 1.).

(4) Činžovní daň z budov částečně pronajatých [§ 143, odst. 1., lit. b)] uloží se tak, že k dani činžovní, vypočtené z nájemného místností pronajatých, přičte se daň třídní, připadající podle sazebníku (§ 162) na nepronajaté místnosti obytné.

(1) Za nájemné pokládá se soubor všech platů smluvených za přenechání budovy neb její části i s příslušenstvím (§ 150, odst. 2.), plněných poplatníku ať přímo nebo nepřímo v penězích, přírodninách, pracovních výkonech aneb jiných majetkových výhodách.

(2) Plnění v přírodninách nebo v pracovních výkonech ocení se podle skutečných, v místě obvyklých cen.

(3) Nájemné posečkané, prominuté, jakož i ono, kterého nezaplatily osoby s poplatníkem příbuzné nebo sešvakřené do třetího stupně, pak jeho služebníci nynější i bývalí, pokládá se za skutečně přijaté.

(4) Nájemné nedobytné, t. j. takové, které po projití nájemního období, za které bylo splatno, zůstalo jinými osobami nežli v odst. 3. uvedenými nezapraveno a prokazatelně nemohlo by býti vydobyto, nepokládá se za nájemné.

(1) Nájemné je podrobeno dani činžovní, jen pokud plyne vlastníku z budovy samotné i s příslušenstvím.

(2) Příslušenstvím rozumí se podle tohoto zákona předměty s budovou neb její částí pevně spojené, jako zařízení osvětlovací, kamna, telefon, telegraf, elektrické zvonky, vezděné vany v koupelnách, výklady a j., vyjma zařízení strojní a živnostenské, ústřední topení a výtahy.

(3) Dani činžovní tudíž nejsou podrobeny platy za spolu přenechané užívání:

a) pozemků podrobených pozemkové daní;

b) práv s budovou spojených;

c) předmětů, které nejsou s budovou (její částí) pevně spojeny, anebo nenáleží k obvyklému vybavení nájemního objektu;

d) strojního a živnostenského zařízení, ústředního topení a výtahů.

(4) Náhrady za plnění poplatníka, jímž tento z důvodu smlouvy nájemní neb pachtovní podle zákona není povinen, nepokládají se za platy, podrobené dani činžovní.

(5) V případech odst. 3., lit. a), smí se na užívání pozemků, pokud neslouží zemědělské nebo jiné výrobě, účtovati z celkového smluveného nájemného neb úhrnu nájemného zvlášť smluveného nejvýše třicetinásobek jejich ryzího katastrálního výtěžku, kterýž pak dani činžovní není podroben.

(6) U domů lázeňských v léčebných místech lázeňských, v nichž jest zavedena všeobecná daň činžovní, je podrobeno dani činžovní celé nájemné, odrazí se však z něho na opotřebení nábytku, zařízení a posluhu 50%.

(1) Z nájemného neb nájemní hodnoty vyloučí se, jsou-li v nich obsaženy a nejsou-li nijak zvláště hrazeny, částky v berním roce skutečně placené na dávky nebo na dávkám podobné platy, jež postihují uživatele budovy (její části), odvádějí se však poplatníkem obci, jako: dávka z nájemného, vodné, vodní činže, poplatek za vodoměr a poplatek za užívání obecních stok.

(2) Je-li část budovy osvobozena od daně činžovní, lze vyloučiti jen částky, úměrně připadající na díly budovy daní povinné.

(3) Při superedifikaci lze činži placenou majetníku půdy nebo zdí, na nichž výstavba stojí, z nájemného (nájemní hodnoty) superedifikátu odraziti.

Nájemní hodnota budovy neb její části oceňuje se penízem, kterého by bylo lze dosáhnouti jejím pronájmem v roce berním podle poměrů místního bytového trhu hledíc ku poloze, k účelu budovy, její velikosti, k jejímu stavebnímu zařízení, k době, po kterou se jí v roce užívá, a k jiným poměrům, majícím účinek na užitkovou hodnotu.

Podle nájemní hodnoty vyměřuje se daň činžovní v těchto případech:

1. jsou-li budova neb její části:

a) užívány poplatníkem, neb

b) přenechány zdarma komukoliv k užíván nebo

c) pronajaty komukoliv za zřejmě nižší nájemné, nežli jaké je v místě obvyklé;

2. užívá-li se budovy (její části) ku přechovávání cizinců a noclehářů (hotely, hostince, noclehárny a pod.);

3. bylo-li užívání budovy neb její části přenecháno zároveň s jinými majetkovými předměty nebo právy za úhrnný plat, vyjímajíc případy uvedené v §u 150, odst. 3., lit. a), pak odst. 5. a 6.

4. vzniknou-li o údajích stran v příčině úplat za přenechané užívání budovy neb její části pochybnosti, které nebyly vyvráceny.

(1) Vyměřovací úřad je zmocněn, aby v případě § 153, odst. 1., č. 1., lit. c) ponechal přiznání v platnosti, bude-li hodnověrně prokázáno, že přiznané nízké nájemné má svůj důvod ve známých umírněných požadavcích pronajimatelových vůči nájemníkům, a není-li přiznané nájemné o více nežli o 25% menší nájemného, jehož by bylo lze na místním trhu bytovém dosáhnouti.

(2) O stejně nižší částku proti dosažitelné činži smí se oceniti nájemní hodnota budov a jejich částí, užívaných poplatníkem nebo přenechaných zdarma jeho manželce, jeho pokrevencům, osobám s ním sešvakřeným do třetího stupně, služebnictvu, správci domu, domovníku, pak osobám podle posledního pořízení nebo smluvní výhrady učiněné při prodeji nebo postupu budovy.

(1) Daň činžovní vyměřuje se na podkladu písemných, nájemníky stvrzovaných přiznání.

(2) Podávání a úřední zkoušení přiznání upravuje se v IX. hlavě.

(1) Daň činžovní činí z vyměřovacího základu:

1. v Praze, Brně a Bratislavě 12%,

2. v ostatních místech 8%.

(2) Daň činžovní v místech zcela daní činžovní nepodrobených (§ 143, lit. b) nesmí býti nižší nežli daň třídní na příslušný berní rok na celou budovu připadající, jinak zůstane budova v dani třídní.

(1) Přestane-li se budovy podrobené dani činžovní (její části) užívati a nenese-li vůbec užitku, dále začne-li se budovy takové (její části) užívati poznovu, nebo počne-li opět nésti užitek, jest poplatník povinen ohlásiti tyto skutečnosti písemně vyměřovacímu úřadu do 15 dnů ode dne, kdy nastaly, a uvésti zevrubně dotčené místností.

(2) Ponechání nábytku v místnosti, která se s ním obyčejně pronajímá, není na překážku, pokládati místnost výjimečně za neužívanou.

(3) Úřad vyměřovací má právo přesvědčiti se místní prohlídkou o správnosti oznámeného neužívání.

(4) Opomine-li poplatník oznámiti neužívání neb opětné užívání, může býti potrestán pořádkovou pokutou, pokud opominutí nezakládá skutkové povahy jinakého trestného činu podle tohoto zákona.

(1) Pozdější platby peněžité neb jiná plnění na nájemné, původně za nedobytné uznané a jako takové nezdaněné (§ 149, odst. 3.), jest poplatník povinen za příčinou zdanění písemně oznámiti do 15 dnů vyměřovacímu úřadu, jinak může býti potrestán pořádkovou pokutou, pokud opominutí nezakládá skutkové povahy jinakého trestného činu podle tohoto zákona.

(2) Platby nebo plnění podle odst. 1. přičte vyměřovací úřad k nájemnému toho roku, ve kterém ho bylo dosaženo.

(1) Byla-li budova podrobená dani třídní pronajata za berního roku zcela neb částečně prvním dnem kalendářního čtvrtletí, vstupuje do povinnosti daně činžovní čtvrtletím, kterým se začal nájemní poměr; od této doby se daň třídní z ní nepředepíše.

(2) Započal-li se však nájemní poměr za kalendářního čtvrtletí, zůstává v dani třídní až do konce toho čtvrtletí, načež počíná se u ní povinnost k dani činžovní.

(3) Pronájem má poplatník oznámiti do 15 dnů ode dne, kdy nastal, úřadu vyměřovacímu, jinak může býti potrestán pořádkovou pokutou, pokud opominuti nezakládá skutkové povahy jinakého trestného činu podle tohoto zákona.

(4) Přešla-li budova podrobená dani činžovní v místě všeobecné dani činžovní nepodrobeném za berního roku zcela neb částečně v poplatníkovo užívání, nebo přenechal-li ji poplatník zcela nebo z části k bezplatnému užívání osobě třetí, nemají změny ty na povinnost daně činžovní na ten rok účinku.

(1) Bylo-li místo zařaděno zcela do daně činžovní (§§ 143, lit. a), 146, odst. 2.), počíná se povinnost daňová berním rokem, v němž se stalo rozhodnutí o zařadění pravoplatným.

(2) V tomto případě mají se podati přiznáni do 30 dnů ode dne, kdy rozhodnutí o tom právní moci nabyvší bylo obci doručeno.

(3) Lhůta k oznámení podle §u 157, odst. 1. počíná se 15. dnem ode dne doručení rozhodnutí v odst. 2. uvedeného.

(1) Dani třídní podrobeny jsou, nehledíc k výjimce v § 121, lit. b), posl. věta, a bez újmy ustanovení § 159, odst. 1. a 2., všechny dne 1. ledna roku berního nepronajaté budovy obsahující místnosti obytné v místech zcela dani činžovní nepodrobených.

(2) Za obytné místnosti pokládají se zejména:

a) prostory, které slouží za obydlí anebo jsou k obývání způsobilé, jako: světnice, podkrovní světnice, ložnice, světlé komory, světlé kuchyně, kabinety, kanceláře a dílny řemeslníků, sloužící též za byt;

b) t. zv. otevřené místnosti, jako: kupecké a jim podobné krámy, pisárny, skladiště na zboží světlá s podlahovou plachou větší než 12 m2, hostinské a kavárenské místnosti. tančírny a hostinské pokoje.

(3) Naproti tomu neplatí za obytné:

1. Kuchyňky světlé s podlahovou plochou pod 12 m2, kuchyně tmavé, jichž možno užívati jenom k vaření, spíže, předsíně, prádelny, koupelny, sklepy, podschodí, prostor výtahový, vestibuly, chodby, půdy a verandy;

2. prostory, které nejsou se všech stran uzavřeny stěnami, jako kovárny a bednárny;

3. prostory zařízené výlučně k účelům polního hospodářství, jako: stodoly, konírny, chlévy, komory k ukládání zásob a nářadí, sýpky, senníky, řezárny, kolny, sušárny, lisovny a pazderny.

(4) Jsou-li místnosti v odst. 2. pod lit. b) uvedené ve zvláštních budovách vedlejších, zdaňují se výjimečně (§ 120) s hlavní budovou jako jednotný celek.

(1) Daň třídní vyměřuje se podle počtu obytných místností podle tohoto sazebníku:

(2) U budov, ve kterých je přes 16 obytných místností, jest připočítati k nejvyšší sazbě za každou další obytnou místnost 20 Kč.

(3) U budov přepychových, jako: zámků, lovčích zámečků, vil a sanatorií zvyšují se sazby o 30%. Od tohoto zvýšení mohou býti ministerstvem financí po slyšení ministerstva školství a národní osvěty osvobozeny budovy starožitné, dějinně památné nebo umělecky cenné, které nebývají celkem ani 4 měsíce v roce užívány, jsou-li řádně udržovány.

(4) Pro chatrné obytné budovy zařaděné do I. až včetně II. třídy platí sazby o 50% snížené, má-li poplatník takovou obytnou budovu jen jednu.

(1) Vyměření daně třídní děje se tím způsobem, že se budova zařadí do náležité třídy sazebníku, přikáže se jí podle něho sazba, načež se zapíše do katastru daně třídní. K budovám a místnostem z daně vyňatým a od daně trvale osvobozeným se při tam nepřihlíží.

(2) Zařadění do třídy děje se, nestačí-li k tomu údaje stran, na podkladě zápisu, sepsaného o místní prohlídce.

(3) Vyměřovací úřad oznámí poplatníkovi zařadění budovy výměrem, z něhož lze se odvolati k finančnímu úřadu II. stolice, jenž předpisu platí ustanovení § 104, odst. 2. obdobně.

Roční předpis daně třídní provádí vyměřovací úřad na podkladě katastru bez vydáni platebních rozkazů.

(2) V příčině zpravení poplatníků o tomto předpisu platí ustanovení § 104, odst. 2. obdobně.

(1) Katastr daně třídní, který vede úřad vyměřovací podle míst soupisných nepodrobených zcela dani činžovní, má obsahovati údaje zařaďovacího výměru (§ 16) upravené podle výsledků odvolání, jakož i den, kterého výměr zařaďovací byl poplatníku doručen a den, kdy nabyl moci práva. Vyměřovací úřad upraví, jej za povinné součinosti obcí podle poučení vydaného ministerstvem financí.

(2) Změny základů daně proti dosavadnímu stavu buďtež výpisem z katastru sděleny starostům obcí s výzvou, aby výpis vyložili po 15 dnů v obci k veřejnému nahlédnutí; veřejné vyložení nahrazuje výměr o zařadění podle § 164, odst. 2.

(3) Proti povinnosti a výši daně lze se odvolati k finančnímu úřadu II. stolice, jenž rozhodne s konečnou platností; odvolací lhůta počíná se dnem, následujícím po skončení vyložení výpisu z katastru v obci.

(4) Katastr daně třídní budiž podroben na nařízení finančního úřadu II. stolice občasnému přezkoušení za povinné pomoci obcí. Příslušné poučení, jak při tom dlužno postupovati, vydá ministerstvo financí.

(1) Aby katastr daně třídní každého času podával pravý stav skutečností pro daň rozhodných, dlužno jej podle výsledků občasného přezkoušení (§ 165, posl. odst.) a podle výsledků odvolání opravovati a doplňovati a mimo ta zaznamenávati do něho všechny změny nastalé (případy evidenční):

1. v osobě vlastníka;

2. v objemu soupisného místa, byly-li jednotlivé budovy od něho odloučeny nebo k němu připojeny;

3. v předmětu samém a to pokud změny nastaly:

a) věnováním budovy nebo její části účelu, jimž se povinnost daně třídní zakládá nebo zrušuje,

b) v určení, byla-li obytná budova stavební úpravou předělána celým rozsahem na neobytnou nebo budova neobytná zcela nebo z části na budovu obytnou;

4. vznikem nových, přestavbou starých budov neb úplným jejich zánikem;

5. rozdělením nebo sloučením budov, čímž daňové předměty přibyly neb ubyly;

6. v zevním objemu budovy, když se tím počet obytných místností změnil.

(2) Pouhé změny uvnitř stavení, byť se jimi způsobilo zvětšení neb zmenšení počtu místností obytných nebo zvětšení neb zmenšení jednotlivých místností, jsou předmětem evidence a mají vliv na dosavadní výši daně z budovy teprv od nejbližšího roku po občasném všeobecném přezkoušení katastru, kdy se budova přeřadí do třídy podle skutečného stavu.

(3) Bude-li zařaděno některé místo soupisné zcela do daně činžovní, přestane se o něm katastr vésti, bude-li však z ní vyřaděno, zřídí se pro ně katastr a povede se dále.

(1) Změny uvedené v § 166, vyjma ony pod č. 2., má vlastník vyměřovacímu úřadu do 15 dnů od dne, kdy změna nastala, oznámiti. Oznámiti změnu podle §u 166, odst. 1., č. 1. jest povinen jak dřívější poplatník, pokud se týče jeho dědici, tak i nabyvatel; tento má oznámení doložiti soudním vkladním usnesením.

(2) K oznámení o událostech, které zakládají povinnost daně třídní a které způsobují změnu daně provedením stavby nebo stavebních úprav, dlužno připojiti stavební nákres, potvrzený starostou obce, že byla stavba skutečně podle něho přesně provedena, s údajem kalendářního dne, kdy byla dokončena.

(3) Oznámení událostí, pro něž se povinnost daně třídní zrušuje (§ 166, odst. 1., č. 3., lit. b), buďtež co do správnosti potvrzena starostou obce.

(4) Opominutí oznámiti změny výhodné pro státní pokladnu může býti potrestáno pořádkovou pokutou, pokud nezakládá skutkové povahy jinakého trestného činu podle tohoto zákona.

(1) K evidenčním případům, vyjímajíc převod vlastnictví, přihlíží se zpravidla od příštího berního roku, který jde po nastalé změně; byl-li však poplatník v evidenčním případě pro něho výhodném povinen změnu oznámiti a učinil-li tak pozdě, teprve od příštího roku, jenž následuje po oznámení.

(2) Poplatníku dostane se od vyměřovacího úřadu na jeho oznámení příslušného výměru, z něhož lze se odvolati k finančnímu úřadu II. stolice, jenž rozhodne s konečnou platností.

(1) Zápis vlastnictví v katastru nemá soukromoprávních následků.

(2) Omyl v katastru daně třídní nesmí býti v mezích ustanovení o promlčení přímých daní na škodu státní pokladny.

(1) Byla-li obytná budova, která neobsahuje více nežli 8 obytných místností, zcela prázdná a nepoužívána nepřetržitě po celý berní rok, sleví se z ní celá daň třídní na tento rok připadající, podal-li poplatník písemné oznámení o uprázdnění do 15 dnů, čítajíc ode dne, kdy nastalo.

(2) Bylo-li oznámení podáno po zmíněné lhůtě, odepíše se daň třídní teprve od příštího čtvrtletí, které jde po oznámení.

(3) Opětné užívání dlužno písemně oznámiti vyměřovacímu úřadu do 15 dnů, jinak může býti poplatník potrestán pořádkovou pokutou, pokud opominutí nezakládá skutkové povahy jinakého trestného činu podle tohoto zákona.

(4) Na berní rok, ve kterém opětně užívání nastalo, předepíše se daň třídní výměrou celoroční.

(1) Byla-li budova dani třídní podrobená zničena nebo podstatně poškozena živelní pohromou, na níž vlastník nemá viny, sleví vyměřovací úřad daň třídní podle rozsahu škody zcela nebo z části za celý berní rok, v němž pohroma se udála, oznámí-li se mu škoda písemně do 15 dnů ode dne, kdy nastala.

(2) Z rozhodnutí vyměřovacího úřadu o odpisu daně podle §§ 170 a 171 může se poplatník odvolati k finančnímu úřadu II. stolice, jenž rozhodne s konečnou platností.