(1) Jakým způsobem zaniká trestnost činů,
jež stíhati přísluší řádným
soudům (§ 210, odst. 1), ustanovují trestní
zákony.
(2) (neměněno)
a) (neměněno) b)
(neměněno)
c) (neměněno)
d) (neměněno)
e) udělením milosti.
(1) Trestnost činů v §§ 185, 187 a 188
uvedených zaniká, jestliže vinník, dříve
než bylo proti němu zavedeno trestní řízení
(§ 213), u příslušného úřadu
opraví nebo doplní své údaje nebo
učiní dodatečně podání,
jímž byl podle zákona povinen a které
opominul.
(2) Trestnost činů v § 190 uvedených
zaniká, jestliže návodce nebo pomahač,
dříve než bylo proti němu zavedeno trestní
řízení (§ 213), u příslušného
úřadu oznámí, že se dopustil
trestného činu.
(3) Táž ustanovení platí obdobně
pro zánik trestnosti činů v § 191 uvedených.
(1) Pokud nebyl vydán trestní nález, může
se na žádost obviněného od zavedeného
již trestního řízení pro činy
podle §§ 185, 187, 188, 190 a 191 trestné upustiti,
jestliže se zaváže obviněný kromě
zkrácené daně zaplatiti přiměřenou
upouštěcí částku a vzdá
se dalších opravných prostředků.
(2) Upouštěcí částku stanoví
u volném uvážení vyšetřující
úřad přihlížeje ku výši
zkrácen nebo ohrožené daně a pokuty,
jež by se jinak pravděpodobně uložila.
Stanovení upouštěcí částky
podrobeno je schválení finančního
úřadu II, stolice, který zároveň
určí lhůtu, do které nutno zaplatiti
upouštěcí částku.
(1) Trestnost činů v § § 185, 187, 188,
190 a 191 uvedených zaniká promlčením,
nebylo-li proti vinníkovi zavedeno trestní řízení
(§ 213) do pěti let po projití roku, v němž
spáchal trestný čin.
(2) (nezměněno)
(3) (nezměněno)
(1) Promlčení trestnosti činů a opominutí
v §§ 206 a 207 zmíněných přerušuje
se vydáním obsílky, obviněnému
svědčící a trestný čin
a den výslechu vyznačující, nebo výslechem
obviněného.
(2) (neměněno)
Pokud nejde o trestné činy v § 210, odst. 1
uvedené, může ministerstvo financí,
pokud se týče finanční úřad
II. stolice jím k tomu zmocněný, výjimečně
z důvodů zvláštního ohledu hodných
naříditi, aby trestní řízení
nebylo zaváděna nebo zavedené trestní
řízení bylo zastaveno, aneb může
uložený trest, pořádkovou pokutu, ručitelský
závazek a útraty zcela nebo z části
prominouti nebo trest vězení proměniti v
peněžitou pokutu.
(1) (neměněno)
(2) O trestných činech v §§ 185, 187,
188, 190 a 191 uvedených provádí trestní
vyšetřování a vydá nález
vyměřovací úřad, příslušný
stran daně, jíž se trestný čin
týká.
(3) Jde-li o trestný čin, pro který vedle
peněžité pokuty může býti
uložen též trest vězení, vydá
v I. stolici trestní nález vyměřovací
úřad v tříčlenném nalézacím
senátu (§ 211).
(4) (neměněno)
(5) Jsou-li tu závažné důvody a okolnosti,
zejména obviňuje-li se několik vinníků
z téhož nebo z jiného, s ním v příčinné
spojitosti jsoucího trestného činu nebo týž
vinník z několika trestných činů
zakládajících různou místní
příslušnost nebo vyžaduje-li toho zřetel
k možné snad zaujatosti vyšetřujících
a nalézajících činitelů, jest
ministerstvo financí oprávněno delegovati
jiný vyměřovací úřad,
aby provedl trestní vyšetřování
a vydal nález.
(6) (neměněno)
(7) Trestní nález o činech podle § 195
trestných vydá vyměřovací úřad
v sídle příslušné daňové
komise (trestního senátu).
(8) Pořádkovou pokutu (§ 201) uloží
činitel, který jí pohrozil, pokud se týče
úřad, u něhož se mělo státi
opominuté jednání.
(1) Nalézací senát skládá se
z finančního úředníka, přísedícího
soudce a přísedícího laika. Každému
členu zřídí se jeden nebo několik
náhradníků.
(2) K nalézacímu senátu náleží
přednosta vyměřovacího úřadu
jako člen, který ustanoví svého nahradníka.
Přísedícím soudcem a jeho náhradníkem
jsou přednosta okresního soudu v sídle vyměřovacího
úřadu a jeho zástupce. Přísedícího
laika a jeho zástupce, kteří mohou býti
kdykoliv odvoláni, jmenuje na šest let finanční
úřad II. stolice z trojice poplatníků,
navržených vyměřovacím úřadem.
Senátu předsedá vždy finanční
úředník, který je členem nebo
náhradníkem.
(3) Aktivní státní i jiní veřejní
zaměstnanci, vojenské osoby v činné
službě a bývalí finanční
zaměstnanci nemohou býti jmenováni přísedícími
laiky. Jmenování mohou odmítnouti členové
Národního shromáždění,
duchovní všelikého vyznání, dále
osoby, kterým je přes šedesát let nebo
které jsou stiženy tělesnou vadou, jež
by výkonu této funkce byla na závadu, konečně
osoby, které již po šest let byly nepřetržitě
členy (náhradníky) některého
trestního senátu, na příštích
šest let. Člen odvolacího senátu (§
226) nebo jeho náhradník nemůže býti
zároveň členem nebo náhradníkem
v nalézacím senátu, který jest v obvodu
působnosti odvolacího senátu.
(4) Přísedící laik a jeho náhradník,
byvše dříve výslovně upozorněni
na trestní ustanovení § 199, vykonají
s počátku své činnosti tento přísežný
slib:
"Slibují na svou čest a svědomí,
že při jednání v senátě
budu si počínati podle zákona, nehledě
k osobě, nestranně a podle nejlepšího
vědomí a svědomí a že zachovám
nejpřísnější tajemství
o tom, co zvím z jednání v senátě
vůbec a o poměrech poplatníků zvláště."
(5) Tento přísežný slib vykoná
se tím způsobem, že slibující
- nehledíc k tomu, zda a jakého jest náboženského
vyznání - opakuje znění přísežného
slibu a poté podá ruku předsedovi. O výkonu
přísežného slibu sepíše
se protokol, který podepíše slibující
a předseda senátu. Jiné formálnosti
a obřadnosti nejsou přípustny.
(1) Důvody, které vylučují z účasti
v jednání a rozhodování v senátě,
jsou:
a) že přísedící je s obviněným
nebo s jeho zástupcem v poměru manželském,
příbuzenském nebo švagrovském
v pokolení přímém vůbec nebo
v pobočném pokolení až do třetího
stupně nebo v poměru služebním;
b) že může od osvobození nebo odsouzení
obviněného očekávati prospěch
nebo škodu;
c) že v projednávané věci byl udavatelem
nebo zástupcem obviněného nebo že byl
vyslýchán jako svědek, znalec nebo přezvědná
osoba;
d) že se v této věci zúčastnil
již usnášení v senátě jiné
stolice.
(2) (neměněno)
Trestní řízení zavádí
se tím, že uzavřená obsílka,
vyznačující trestný čin a den,
kdy se má obviněný dostaviti ku výslechu,
doručí se obviněnému do vlastních
rukou.
(1) (neměněno)
(2) Při tomto výslechu oznámí protokolárně
vyšetřující úřad obviněnému
podrobně skutkovou povahu trestného činu
a všechny důvody podezření proti němu,
aby se vyjádřil, a žádá-li o
to obviněný, poskytne mu za touž příčinou
patnáctidenní lhůtu. O tom, že může
žádati za tuto lhůtu, budiž obviněný
poučen; že se tak stalo, budiž poznamenáno
do jednacího protokolu.
(1) Obviněnému příslušejí
tato oprávnění:
a) (neměněno)
b) navrhovati, aby o otázkách pro obviněného
důležitých byli slyšeni svědci,
znalci a přezvědné osoby, třeba-li
i přísežně, o čemž rozhodne
vyšetřující úřad; podrobnosti
budou upraveny nařízením.
c) (neměněno)
d) kdykoli žádati, aby mu byly ukázány
listiny, jež vyměřovací úřad
má po ruce, a aby mohl nahlédnouti do protokolů
a jiných spisů a opsati si je; tomuto požadavku
nutno vyhověti, jakmile to dovolí průběh
vyšetřování, avšak staniž
se tak včasně, aby obviněný moh3 ještě
před koncem vyšetřování navrhnouti
důkazy. Které spisy jsou vyloučeny z nahlédnutí,
určí nařízení.
e) podati do patnácti dnů po skončeném
vyšetřování (§ 219, odst. 2.) písemnou
nebo protokolární obhajobu, ve které však
nemůže obviněný s právním
účinkem uváděti ani nových
skutečností ani nabízeti nových průvodů.
Lhůtu k obhajobě lze z důležitých
příčin prodloužiti.
(2) (neměněno).
(1) (neměněno)
(2) (neměněno)
(3) Vyšetřující úřad je
též oprávněn naříditi,
aby obviněný připustil nahlédnouti
do svých obchodních a hospodářských
knih. Pro toto nahlédnutí platí ustanovení
§§ 314 až 318 s tou úchylkou, že v
trestním řízení není předchozího
oznámení obviněnému podle § 315,
odst. 3. třeba a že mohou osoby nahlédnutím
do knih pověřené a zvláštním
písemným příkazem vyměřovacího
úřadu opatřené i proti poplatníkově
vůli vstoupiti do místností, v nichž
jsou knihy uloženy, a nahlédnouti do nich.
(4) (neměněno)
(1) V trestním řízení pro trestné
činy podle § 185, 187, 188, 190 a 191 mohou býti
vykonány místní prohlídky podle §§
319 a 320, může-li jejich provedení míti
význam pro vyšetřování.
(2) (neměněno)
(3) (neměněno)
(1) (neměněno)
(2) (neměněno)
(3) Stejně budiž postupováno, nevyhoví-li
obviněný jinému, v dalším řízení
vydanému a jemu svědčícímu
obeslání nebo vybídnutí, aby podal
vysvětlení, nebo opomine-li vyhověti vyzvání,
aby připustil nahlédnouti do svých obchodních
a hospodářských knih.
(4) Je-li dostavení obviněného trvale na
překážku jeho nepřítomnost, může
ho vyšetřující úřad vyzvati
stejným způsobem, aby jmenoval vyšetřujícímu
úřadu zástupce, s nímž jako zástupcem
obviněného se provede trestní řízení;
opomine-li obviněný tak učiniti, má
to stejné následky, jako by se obviněný
bez dostatečné omluvy nedostavil. Totéž
platí, onemocní-li obviněný a jeho
onemocnění podle vysvědčení
úředního lékaře brání
mu sice osobně se dostaviti, nevylučuje však,
aby dal potřebné zprávy a vysvětlivky
zástupci.
(5) (nezměněno)
(1) Shledá-li vyšetřující úřad
za trestního řízení, že není
tu trestného činu nebo že trestnost činu
zanikla, zastaví trestní řízeni a
oznámí to obviněnému.
(2) Shledá-li však vyšetřující
úřad, že podezření z trestného
činu je odůvodněno a skutková povaha
dostatečně objasněna, oznámí
obviněnému, že je oprávněn do
neprodlužitelné patnáctidenní lhůty
navrhnouti, aby bylo vyšetřování doplněno,
a neučiní-li tak, že bude vyšetřování
prohlášeno za skončené. Navrhne-li obviněný
včas, aby bylo vyšetřování doplněno,
doplní se, je-li třeba, vyšetřování
a o výsledku zpraví se obviněný s
podotknutím, že je vyšetřování
skončeno. Nenavrhne-li včas doplnění
vyšetřování, oznámí se
mu, že je vyšetřování skončeno.
V oznámení o skončeném vyšetřování
nutno zároveň obviněného upozorniti
na oprávnění jemu podle § 215, odst.
1, e) příslušející.
(1) Jednání nalézacího senátu
koná se za nepřítomností obviněného.
Na žádost nejpozději v obhajobě podle
§ 215, odst. 1, e) uplatňovanou nutno obviněnému
povoliti, aby se před nalézacím senátem
hájil osobně nebo též za účasti
advokáta; při tom nemohou býti s právním
účinkem uváděny ani nové skutečnosti,
ani nabízeny nové průvody. To však nezabraňuje,
aby obviněný neopakoval svých průvodů,
které již dříve za vyšetřování
nabídl, které však nebyly vyšetřujícím
úřadem provedeny, a aby senát, pokládá-li
je za závažné, řízení
v tomto směru nedoplnil.
(2) Další podrobnosti řízení
v senátě budou upraveny nařízením.
(1) Nebylo-li trestní řízení zastaveno
podle § 219, odst. 1, vydá vyšetřující
úřad - třeba-li na podkladě usnesení
senátu - nález, oceňuje tři tom volně
výsledky celého řízení.
(2) (neměněno)
(3) (neměněno).
(4) (neměněno).
(5) (neměněno).
(1) (neměněno)
(2) (neměněno)
(3) (neměněno).
(1) Z trestního nálezu, z předpisu dodatečné
daně v trestním řízení a z
uložení pořádkové pokuty přísluší
vinníkovi, a jde-li o trestní nález zakládající
se na usnesení nalézacího senátu,
též předsedovi senátu právo se
odvolati; v posléze uvedeném případě
platí obdobně ustanovení §§ 254
a 332.
(2) Trestní nálezy (§ 221, odst. 3.), z nichž
se vinník odvolal, nejsou až do konečného
vyřízení v berním správním
řízení vykonatelny; avšak úřad,
jenž vydal trestní nález, může
zaříditi, aby byly peněžité (pořádkové)
pokuty a útraty zajištěny, jakmile byl nález
vinníku doručen.
(1) (neměněno)
(2) O všech ostatních odvoláních (§
224) rozhoduje finanční úřad II. stolice.
(1) Odvolací senát skládá se ze dvou
finančních úředníků,
dvou přísedících soudců a jednoho
přísedícího laika. Každému
členu zřídí se jeden nebo několik
náhradníků.
(2) K odvolacímu senátu náleží
jako členové přednosta finančního
úřadu II. stolice a jeden jím ustanovený
úředník tohoto úřadu; náhradníky
ustanoví přednosta finančního úřadu
II. stolice. Přísedící soudce a jejich
náhradníky ustanoví na žádost
finančního úřadu II. stolice presidium
vrchního zemského soudu (soudní tabule).
Přísedícího laika a jeho zástupce,
kteří mohou býti kdykoliv odvoláni,
jmenuje na šest let ministerstvo financí z trojce
poplatníků, navržených finančním
úřadem II. stolice. Senátu předsedá
vždy finanční úředník,
který je členem nebo náhradníkem.
(3) Na žádost nejpozději v odvolání
uplatňovanou nutno obviněnému povoliti, aby
se před odvolacím senátem hájil osobně
nebo té za účasti advokáta; při
tom však nemohou býti s právním účinkem
uváděny ani nové skutečnosti, ani
nabízeny nové průvody.
(4) neměněno)
(1) Odvolací stolice, uvažujíc samostatně
subjektivní i objektivní skutkovou povahu trestného
činu, podle okolností případu doplní
řízení, odstraní, pokud to bez újmy
vinníkových práv jest možno, podstatné
vady řízení u I, stolice, nebo zruší
nález, nařídíc, aby bylo řízení
doplněno nebo znovu provedeno a byl vydán nový
nález, aneb konečně rozhodne u věci
samé.
(2) (neměněno)
(3) Odvolal-li se z nálezu pouze vinník, nemůže
býti trest I. stolicí uložený zostřen.
(1) (neměněno)
(2) (neměněno)
(3) (neměněno)
(4) Výkon trestu se odloží do doby, kdy pomine
překážka:
a) (neměněno)
b) (neměněno)
(5) (neměněno)
a) (neměněno)
b) podal-li odsouzený před nastoupením trestu
žádost o milost (§ 209) prominutím,nížením
nebo proměněním trestu vězení,
která se opírá o takové zvláštního
ohledu hodné okolností, jež prokazatelně
vyšly najevo teprve po vydání nálezu
nebo po rozhodnutí o odvolání.
(6) Žádost za odklad trestu nutno podati u vyšetřujícího
úřadu, který v případech v
odst. 4. a 5. a) uvedených rozhodne sám. V případu
v odst. 5. b) uvedeném rozhodne úřad, který
je příslušný k udělení
milosti (§ 209). Z rozhodnutí finančního
úřadu přísluší odsouzenému
právo odvolati se ku přímo nadřízenému
finančnímu úřadu, který rozhodne
s konečnou platností.
Do rozhodnutí finančního úřadu
II. stolice přísluší - dle zákona
ze dne 2. listopadu 1918, č. 3 Sb. z. a n. o nejvyšším
správním soudě - stížnost k nejvyššímu
správnímu soudu vinníku vůbec, předsedovi
odvolacího senátu pouze tehdy, zakládá-li
se rozhodnutí na usnesení odvolacího senátu.
Nálezů právní moci nabyvších
nelze měniti - ku případnostem § 209
nehledíc - ani ve prospěch ani na škodu vinníkovu.