II.

Hospodářský styk.

§ 11.

V pohraničním styku mohou osoby, jež podle předchozích ustanovení mají pohraniční propustku a za účelem výkonu své práce se odebírají do území druhé smluvní strany, s sebou beze cla a dávek nésti potraviny, a to maso čerstvé nebo,jednoduše připravené v množství nepřevyšujícím 2 kg, mlýnské výrobky z obilí nebo luštěniny v množství nepřevyšujícím 3 kg, obyčejný chléb a pečivo v množství nepřevyšujícím 3 kg.

§ 12.

Osvobození od cla přiznává se pro pytle a jiné obaly i pro dopravovadla (vyjímajíc automobily), v nichž zboží vyskytující se v pohraničním styku z jednoho pohraničního pásma se dopravuje do sousedního a které odtamtud prázdné se vracejí po téže cestě.

§ 13.

Upravená léčiva, jež obyvatelé pohraničního pásma si opatřují ze sousedních lékáren na předpis lékaře nebo zvěrolékaře, oprávněných provozovati praksi v pohraničním pásmu, v malých množstvích, odpovídajících potřebám odběratelovým, smějí býti dovážena též bez povolení příslušného úřadu a projednána beze cla a dávek. U jednoduchých drog sloužících léčebným účelům a u jednoduchých lékárnických a chemických přípravků, jež na obalu mají přesné a zřetelné lékárnické označení a podle předpisů platných v zemi, o niž jde, smějí býti volně prodávány, se přes to upouští od požadavku, aby byl předložen lékařský předpis.

Obě smluvní strany se zavazují, že si vzájemně oznámí seznamy uznaných lékárnických specialit a případné jejich změny a doplňky.

§ 14.

Ve vzájemném pohraničním styku smí, kde podle místních poměrů je to žádoucí a přípustné, je-li toho třeba, za přiměřených opatření toto zboží, dokud požívá osvobození od cla a dávek, býti dováženo přes hranici po vedlejších cestách určených finanční (celní) správou:

přírodní a umělá hnojiva, stonkový len a konopí, zelená a syrová píce (pícniny, seno, sláma, řezanka), lesní stelivo, mech, sítí, třtina, obyčejný stavební písek, oblázky, smirek v kusech, obyčejná hlína a obyčejná hrnčířská hlína, palivové dříví, mléko (tyto dvě jen pro vlastní potřebu pohraničních obyvatelů), rašelina, slatinné bahno, surová zápalná hubka.

§ 15.

Jsou-li zemědělské podniky nebo jiné zemědělské usedlosti přeťaty hranicí nebo jsou-li jejich pozemky, ležící v obojím území, v bezprostřední blízkosti od sebe, nesmí se proto ztěžovati nebo brzditi nerušené další vedení hospodářství. Zejména k usedlosti patřící hospodářský dobytek a hospodářské nářadí, osivo potřebné k obdělání polí polními plodinami a výrobky získané na nich obděláváním pozemků a chovem dobytka směj í býti beze cla a dávek přepravovány přes hranici po přirozených přechodech z jedné části usedlosti na druhou.

§ 16.

Obyvatelé pohraničních pásem, kteří musí konati polní a lesní práce na vlastních nebo najatých pozemcích v sousedním pohraničním pásmu, smějí beze cla a bez dávek přepravovati přes hranici dobytek a nářadí potřebné pro tyto práce, potřebné osivo a plodiny polního a lesního hospodářství získané na obdělaných pozemcích. Přeprava přes hranici smí se díti též po vedlejších cestách určených finanční (celní) správou, vyžadují-li toho nutně místní poměry nebo povaha prací, jež mají býti vykonány, a dbá-li se opatření učiněných k zajištění celního důchodku.

§ 17.

Dobytek vyháněný na pastvu do sousedního pohraničního pásma nebo odtamtud se vracející bude osvobozen od cla a dávek, zjistí-li se jeho to.tažnost. Výtěžky z takového dobytka, jako mléko, máslo, sýr, vlna a mladý dobytek mezitím přibylý, smějí býti dopraveny zpět beze cla a dávek v množství přiměřeném počtu dobytka a době pastvy. Pokud toho vyžadují místní poměry, může býti hranice překročena po vedlejších cestách určených finanční (celní) správou, dbá-li se místních bezpečnostních opatření, jež pro tyto případy budou stanovena.

Dle rozsahu potřeby určí celní správy množství soli, dobytčí soli, mouky a chleba, jež se dopravují ke spotřebě za pastvy na pastvinách°` ležících v sousedním pohraničním pásmu a jež budou rovněž osvobozena od cla a. dávek.

Zaběhlý nebo ukradený dobytek smí býti dopraven zpět přes celní hranici bez dávek, prokáže-li se vlastnické právo k němu nesporně, aspoň obecním úřadem.

§ 18.

Dobytek vedený na váhu a na dočasnou práci i zemědělské stroje a nářadí ku přechodnému použití nutno propustiti beze cla a dávek s výhradou celního zajištění předepsaného pro záznamní styk.

§ 19.

Obilí, olejnatá semena, konopí, len, vlna., dříví, tříslo a jiné podobné zemědělské výrobky, jež jsou přepravovány obyvateli pohraničního pásma do sousedního pohraničního pásma k semletí, roztlučení, rozřezání, tření nebo pod. a zpracovány se dovážejí zpět, jsou s podmínkami jinak předepsanými pro zušlechťovací styk, nebo vyžadují-li toho zřetele hodné poměry, s podmínkami přiměřeně zmírněnými beze cla a dávek.

Množství výrobků, jež za suroviny směj í býti zpět dovezena nebo musí býti zpět vyvezena, nutno, je-li toho třeba, stanoviti dohodou obou celních správ.

§ 20.

Aby se obyvatelům obou pohraničních pásem usnadnil styk předměty vlastní potřeby, jež se přepravují z jednoho pohraničního pásma do druhého ke správce nebo k řemeslnému zpracování a zpět se dovážejí, zmocní se pohraniční celní úřady, aby takový styk v obou směrech povolovaly. Za řemeslné zpracování nutno pokládati též domáckou práci ve mzdě. V zušlechťovacím styku látkami k výrobě oděvů vztahuje se bezcelnost též na přídavky, jichž bylo při zpracování použito.

§ 21.

Obyvatelé pohraničních pásem, kteří podle ujednaných služebních smluv konají práce v zemědělských, lesních a hornických podnicích sousedního pohraničního pásma, mohou, vracejí-li se ze sousedního pohraničního pásma do svého bydliště pravidelně nejpozději před uplynutím šestého dne po vstupu do pracovního místa a zachovají-li úřední předpisy vydané pro takové případy k zajištění celního důchodku, přestoupiti celní hranici též po vedlejších cestách určených finanční (celní) správou a přepravovati přes hranici beze cla a dávek, s výhradou libovolného odvolání, ku práci potřebné nářadí, dále získanou mzdu peněžní a naturální (deputát).

Naturální mzda smí však býti přepravena jen po celní cestě.

Pokrmy připravené pro takové dělníky v jejich bydlišti smějí jim býti rovněž beze cla donášeny přes hranici.

§ 22.

Lékaři, zvěrolékaři a diplomované porodní asistentky, usedlí v pohraničním pásmu a oprávnění provozovati praksi, mohou, dbají-li předpisů platných v sousedním území, provozovati své povolání též v sousedním pohraničním pásmu. Jsou-li opatřeni úředním celním dokladem, smějí při výkonu svého povolání přestupovati celní hranici též na velocipedech a motorových jízdných kolech i po vedlejších cestách bez dostavení se k celnímu úřadu a bez omezení na denní dobu. Bližší předpisy o těchto úlevách stanoví obě celní správy po vzájemné dohodě.

Podávati léky s sebou přinesené jest dovoleno jen v případě hrozícího nebezpečí. Očkování jest dovoleno jen v rámci platných předpisů.

Obě vlády sdělí si navzájem platná ustanovení o provozování shora jmenovaných zdravotnických povolání, aby o nich zpravily v úvahu přicházející osoby zdravotní služby, i vzájemně si vymění seznamy lékařů, zvěrolékařů a diplomovaných porodních:asistentek, oprávněných provozovati praksi v pohraničním pásmu a oznámí si případné změny nebo doplňky.

Tato ustanovení platí jako prozatímní ujednání a budou nahrazena konečnou úmluvou o připouštění osob zdravotní služby k výkonu jejich povolání v území druhého státu.

§ 23.

V pohraničním styku smí se bráti s sebou malé množství předmětů denní potřeby, vázaných jinak na dovozní nebo vývozní povolení, jestliže pudle povahy zboží a stavu obyvatele pohraničního pásma. lze uznati, že jsou tyto věci zřejmě určeny pro vlastní potřebu a nikoli pro obchod.

Celní úřady mají ohleduplně jednati při posuzování množství.

§ 24.

Platné dovozní a vývozní zákazy nevztahují se zpravidla na styk dovolený §§ 11, 12, 13, 15, 16, 17, 18, 19, 20, 21 a 23.

Smluvní strany si však vyhrazují právo podrobiti shora jmenovaný styk přiměřeným způsobem dozoru.

§ 25.

Ostatně ujednanou úpravou pohraničního styku nemají býti dotčena v obou státech platná omezení volného oběhu ani předpisy o státním hospodaření s určitými výrobky. Avšak obyvatelům pohraničních pásem jednoho státu nemá vzejíti z okolností, že hospodaří též na jednotlivých pozemcích v území druhého státu, povinnost dodávky ve prospěch tohoto státu.

§ 26.

Obyvatelům pohraničních pásem má býti dovoleno též používáni silnic a cest pro ně důležitých, jež částečně protínají také území druhého státu nebo vedou po druhé straně hranice. Průvoz zboží po takových silnicích bude však vyžadovati zvláštního povolení.

Používati těchto silnic a cest dovoluje se též v poštovním styku.

§ 27.

Přiznání zvláštních osobních nebo hospodářských úlev, jež by se pro pohraniční pásmo objevily dle okolností nutnými nebo žádoucími, zůstává vyhrazeno příslušným úřadům obou smluvních stran.

§ 28.

Úlevami povolenými v pohraničním styku není dotčeno právo vlád obou stran učiniti potřebná opatření ze zdravotnických, veterinárních nebo podobných důvodů, jako na př. na ochranu rostlin.

§ 29.

Přestupovati celní hranici též po vedlejších cestách ve dne i v noci a bez pohraniční propustky jest dovoleno obyvatelům pohraničního pásma při povodních a hasičstvu, vypukne-li požár.







Příloha F.

Úmluva.

o vzájemné podpoře při celním řízení, zamezování, stíhání a trestání přestupků celních předpisů a o vzájemné právní pomoci v celních trestných záležitostech.

Článek 1.

1. Smluvní strany budou se podle následujících ustanovení navzájem podporovati při celním řízení i při zamezování, stíhání a trestání přestupků celních předpisů a poskytnou si právní pomoc při provádění celního trestního řízení.

2. Obě smluvní strany vyzvou své celní úřady a zaměstnance na společné hranici, aby si co možná osvojili znalost celních zákonů a předpisů druhé strany, včetně dovozních, vývozních a průvozních zákazů i předpisů o statistice zahraničního obchodu, a jich dbali.

I.

Vzájemná podpora při celním řízení.

Článek 2.

Celní úřady na společné hranici dají vedoucím úředníkům protilehlých pohraničních celních úřadů všechna služební vysvětlení o oběhu zboží a vůbec se všestranně vynasnaží, pokud to dovolí okolnosti, pomáhati protilehlým celním úřadům při výkonu jejich služby.

Článek 3.

1. Obě smluvní strany jsou povinny dovoliti výstup zboží do území druhé strany jen po celní cestě ke vstupnímu úřadu vybavenému patřičným oprávněním a jen v takové denní době, aby zboží pravděpodobně došlo k protějšímu úřadu ještě v úředních hodinách.

2. Celní cesty a úřední hodiny silničních celních úřadů na společné hranici se stanoví shodně vzájemnou úmluvou a sdělí se úlevy poskytnuté pro přestup hraníce.

Článek 4.

1. Na železnicích pro veřejnou přepravu jest přeprava osob, zboží a zavazadel přes celní hranici dovolena ve dne i v noci, a to i v neděli a ve svátek.

2. železnice jsou povinny oznamovati celním úřadům i odbočkám zřízeným na nádražích (železničním celním úřadům). nejpozději osm dní před účinností jízdní řády všech vlaků přejíždějících hranici a každou jejich změnu. Železničním celním úřadům nutno včas oznámiti též značnější zpoždění vlaků, jejich odřeknutí i očekávaný příjezd zvláštních vlaků nebo jednotlivých lokomotiv.

Článek 5.

1. Obě strany zařídí, aby ve vzájemné železniční přepravě byly zásilky zboží provázeny prvotními prohláškami, jež nutno vydati celnímu úřadu druhé strany; vyhrazují si však, že se dobodnou pro krátké průjezdní trati o výjimkách z dodávání prvotních prohlášek.

2. Při příjezdu každého vlaku, jenž kromě služebního vozu veze naložené vozy, musí železnice, obstarávající přepravu přes celní hranici, dodati celnímu úřadu druhé strany vlakový soupis podle vzoru a).

3. Celním úřadům ležícím na území druhé strany nutno před odjezdem každého vlaku jedoucího do sousedního státu, jenž kromě služebního vozu veze naložené vozy, předati vlakový list podle vzoru b).

4. Jiných celních průvodních listin pro potřebu sousedního státu se strany železnice není zapotřebí.

Článek 6.

1. K zajištění celního důchodku obě strany zařídí, aby zboží, jež nepochází z volného oběhu jejich celního území, bylo celně zajištěno jako takové v dokladech odevzdávaných druhé straně s údajem země původu a země, odkud došlo. Takové zboží může také podle zevrubnějších dohod býti přímo poukázáno na celní úřad druhé strany. Při tom budou se dané celní uzávěrky uznávati za rovnocenné s vlastními (čl. 11) a pohraniční celní úřady obou stran budou moci, pokud půjde o poukazování na vnitrozemský celní úřad, omeziti se pouze na orazítkování průvodních papírů. Poukazovací papíry vyřídí v tomto případě úřad, jemuž zboží bylo poukázáno.

2. mluvní strany budou tam, kde na jejich hranicích j sou bezprostřední spojení kolejová a kde přecházejí vozidla, propouštěti zboží, jež dochází ve vozech způsobilých k uzavření podle předpisů a jež se dopravuje v týchž vozech do některého vnitrozemského místa, v němž je celní úřad oprávněný projednati je, beze skládání a prohlídky na hranici, i bez kusové uzávěry, je-li toto zboží řádně ohlášeno ke vstupu.

3. Zboží, jež v železničních vozech uzavřených podlé předpisu se vyváží z území jedné smluvní strany územím druhé strany nebo z území třetího státu se prováží bez překládání územím jedné smluvní strany do území druhé strany, má býti osvobozeno od složení a od prohlídky, jakož i od kusové uzávěrky jak ve vnitrozemí, tak na hranici; je-li řádně ohlášeno k průvozu.

4. Provádění předchozích ustanovení (odstavce 2 a 3) jest však podmíněno tím, že zúčastněné železniční správy jsou povinny řádně dodati vozy s neporušenou uzávěrou odbavovacímu úřadu vnitrozemskému nebo výstupnímu a tím, že s hlediska platných průvozních zákazů není žádných překážek proti úlevám v projednáván.i při průvozu.

5. Od složení a zvážení jest zpravidla osvobozeno bezcelné zboží, jež se vyclívá u pohraničních celních úřadů, dá-li se celní prohlídka provésti bez složení. Při zjišťování váhy takových zásilek zboží vezmou celní úřady za podklad údaje váhy, obsažené v železničních dopravních listinách.

6. Úlevy p.a.dle odstavců 2 a 3 budou výjimečně přípustny též tehdy, když se překládá zboží za celního dozoru, aniž by s tím musilo býti spojeno řádné celní projednání, je-li přeložení nutno pro různost železničních kolejí nebo je-li nezbytné z jiných důvodů.

7. Zboží, které nevyplňuje úplně jednoho vagonu, může býti také účastno výhod uvedených v odstavcích 2-6, bude-li se dopravovati v oddílu krytého vagonu bezpečně uzavřeném a zařízeném podle předpisů o celně bezpečném zařízení vagonů.

8. V případech udání nebo důvodného podezření o zamýšleném celním přestupku neplatí úlevy smluvené v odstavcích 2-7.

9. Rozsáhlejší úlevy v celním projednávání, jež by některá smluvní strana ujednala se třetími státy, platí za předpokladu vzájemnosti též pro styk s druhou stranou.

Článek 7.

1. V osobních vozech smějí býti při přestupu celní hranice jen ruční zavazadla cestujících.

2. Celní projednání ručních a cestovních zavazadel má se v pohraniční stanici uspíšiti tak, aby též zavazadla poukázaná na jiný celní úřad mohla býti, pokud to jen možno, dále dopravena ještě přípojným vlakem.

3. Zboží, jež jest dopravováno osobními vlaky, jest podrobeno týmž podmínkám a.formalitám, jež platí pro zboží tohoto druhu dopravované nákladními vlaky.

4. Spěšniny však, jakož i živá zvířata, odevzdaná k dopravě jako rychlozboží, a zboží podléhající rychlé zkáze, dopravované osobními vlaky, má projednati pohraniční celní úřad tak rychle jako zavazadla.

Článek 8.

1. Smluvní strany, pokud možno, sloučí k usnadnění přepravy cestujících a zboží své protilehlé pohraniční celní úřady a pohraniční kontrolní úřady pasové revise na jednom místě.

2. Ustanovení, ujednaná v tomto ohledu s výhradou úplné vzájemnosti, jsou uvedena v příloze k této úmluvě (příloha).

3. Kromě toho učiní obě vlády opatření, aby podle možnosti se odstranilo brzdění cestovního styku celní revisí v připojných stanicích a aby se usnadnilo přímé cestování umožněním přímého poukazování cestovních zavazadel na vnitrozemský celní úřad druhé strany.

Článek 9.

Pro celně bezpečné zařízení vozů budou směrodatné předpisy ujednané na bernské konferenci ze dne 15. května 1886 o celně bezpečném zařízení v mezinárodní přepravě, i jejich případné změny a doplňky.

Článek 10.

1. Celní průvodní listiny musí býti u zboží v okamžiku přestupu společné hranice nebo celního projednávání.

Jestliže by zboží nemohlo býti projednáno pro nedostatek celních průvodních listin, musí tato okolnost na žádost železnice býti potvrzena celním úřadem na železničních průvodních listinách.

2. Obě smluvní strany potvrdí na požádání druhé straně uskutečněný vstup přes společnou celní hranici, aby mohly býti uvolněny jistoty dané k zajištění zpětného vývozu nevycleného zboží, jakož i prominuty nebo vráceny dávky připadající na vyvezené zboží. Jako průkaz o přestupu celní hranice postačí otisk úředního razítka pohraničního vstupního úřadu na průvodních listinách.

Článek 11.

Celní osvědčení, uzávěrky, pečeti, razítka a jiné značky, cejchovní značky a razítka na sudech a jiných vnějších obalech, cejchovní značky a cejchovní listiny vnitrozemských lodí, tyto poslední podle zvláštních úmluv, jež smluvní strany ještě ujednají, a úřední vyznačení váhy na železničních vozech se vzájemně uznávají v celním řízení.

II.

Zamezení přestupků celních předpisů.

Článek 12.

1. Zaměstnanci obou finančních správ na společné hranici jsou povinni co nejochotněji vzájemně se podporovati za účelem zamezení a objevování podloudnictví s obou stran, oznamovati si co nejrychleji své poznatky a pěstovati přátelský sousedský služební styk.

2. Za účelem dohody o účelné součinnosti v těchto věcech budou se občas a při zvláštních podnětech odbývati porady přednostů celních úřadů a oddělení finanční stráže obou stran.

Článek 13.

Zaměstnanci obou finančních správ; jichž povinností jest zamezovati a stíhati přestupky celních předpisů, jsou povinni zamezovati také přestupky celních předpisů druhé strany všemi zákonnými prostředky. Zaměstnanci jsou povinni přitom jednati právě tak, jako při přestupcích celních předpisů své vlastní země:

Článek 14.

V úvahu přicházející finanční úřady jedné strany ihned oznámí'příslušným úřadům druhé strany přestupky jejích celních předpisů, o nichž se dovědí, a na požádání zašlou spisy a průvodní doklady.

Článek 15.

1. Obě smluvní strany dají na požádání druhé strany střežiti osoby, které se staly podezřelými z podloudnictví provozovaného proti druhé straně po živnostensku nebo ze zvyku.

2. Vznikne-li podezření, že v pohraničním pásmu jedné strany hromadí se zásoby zboží nad potřebu a za účelem podloudné dopravy do území druhé strany, budou takovéto sklady na požádání dány pod zvláštní dohled.

III.

Stíhání a trestání přestupků celních předpisů.

Článek 16.

1. Na žádost příslušného úřadu druhé strany dají obě smluvní strany vyšetřovati a trestati podle zákonů přestupky celních předpisů této druhé strany týmiž soudy a úřady a týmž způsobem, jako přestupky vlastních celních zákonů,

a) jestliže obviněný jest příslušníkem státu, který ho má vyšetřovati a potrestati, nebo

b) jestliže týž, aniž jest příslušníkem tohoto státu, nejen tamtéž v době přestupku, třeba přechodně, bydlí, nebo přestupku se dopustil z tohoto území, nýbrž také jestliže tamtéž se dá postihnouti při nebo po dojití návrhu stíhacího.

2. Určuje-li se pokuta podle zkrácené dávky, budiž vzat za základ výměry trestu sazebník státu, jehož dávkový zákon byl přestoupen.

3. Stíhání jiných trestných činů, které se snad vyskytnou při porušení celních předpisů druhé strany, není tímto dotčeno.

Článek 17.

Úředním údajům úřadů nebo zaměstnanců druhé smluvní strany jest přisouditi touž průkaznost, jako úředním údajům vlastních úřadů nebo zaměstnanců.

Článek 18.

1. Ve vyšetřování pro přestupky celních předpisy druhé smluvní strany jest určiti a uložiti výlohy a náklady trestního řízení a výkonu trestu podle týchž zásad, jako ve vyšetřování pro stejné přestupky vlastních celních předpisů.

2. O prozatímní zapravení výloh postará se stát, v němž se vede vyšetřováni.

3. Výlohy a náklady řízení a výkonu trestu, které při přestupku vlastních celních předpisů by připadly k tíži státu, poněvadž jich ani nelze vydobýti od obviněného, ani nemohou býti kryty částkami zaplacenými třetími osobami nebo z výtěžku předmětů přestupku za ně ručících, nahradí stát, jehož úřad navrhl vyšetřování.

Článek 19.

1. Kromě trestu nutno také vybrati zkrácené dávky.

2. Částek vydobytých od obviněného nebo získaných za prodané předměty celních přestupků nutno použíti tak, že z nich zapraví.se nejprve výlohy a výdaje, pak dávky, o které bylo, druhá strana zkrácena, a jež se jí musí zapraviti, a konečně tresty.

3. Vydobyté pokuty a propadlé předměty připadnou státu, ve kterém se konalo řízení.

4. Udavači nebo uchopitelné odměňují se při celních přestupcích podle vlastních předpisů smluvních stran:

Článek 20.

Právo prominouti a zmírniti tresty přísluší státu; v němž byl vydán rozsudek.

Článek 21.

Slovy "přestupky celních předpisů" v této úmluvě nutno rozuměti také přestupky dovozních, vývozních a průvozních zákazů:

IV.

Právní pomoc.

Článek 22.

1. Soudy a finanční úřady smluvních stran poskytnou si navzájem právní pomoc v celních trestních věcech v mezích své působnosti tím, že budou prováděti výslech svědků a znalců, dotvrzený na požádání přísahou, úřední ohledání a že budou doručovati obviněným, kteří nejsou příslušníky dožádaného státu, nálezy a předvolání; tyto však bez poukazu na případné právní následky nedostavení se.

2. Výlohy a útraty, jež vzejdou z těchto úředních jednání, nahradí stát, který o ně žádal.







Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP