Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Článek 1. shoduje se v podstatě s §em 1. župního zákona. Doplňuje jej tím že vedle podřízených úřadů politické správy uvádí též ministerstvo vnitra jakožto nejvyšší orgán této správy. Dále tím, že vsunuje nový odstavec 2., který všeobecně stanoví, že ministerstvo vnitra a politické úřady jsou příslušny prováděti zákony, jichž provádění podle všeobecných nebo zvláštních předpisů nenáleží úřadům jiným. Toto ustanovení nezakládá -- jak bylo namítáno -- všeobecnou kompetenci ministerstva vnitra a politických úřadů, nýbrž pouze podpůrnou kompetenci jejich, totiž pro ony ojedinělé případy zakládající se na starých předpisech, ve kterých není stanoveno, který úřad, je pověřen prováděním, a také to neplyne ze všeobecných přepisů o kompetenci jednotlivých ministerstev. Na dosavadním právním stavu se tím ničeho nemění.

Odstavec 1. stanoví všeobecnou kompetenci ministerstva vnitra a politických úřadů v oboru policie, kterou definuje ve shodě s dosavadními zákony jako péči o veřejný pořádek, lid, bezpečnost a veřejnou mravnost. I zde běží pouze o všeobecné ustanovení rázu subsidierního, ježto hned následující odst. 2. téhož článku stanoví, že zvláštní předpisy k ochraně veřejných zájmů právě označených zůstávají nedotčeny. I toto ustanovení není ničím novým, poněvadž podobnou pravomoc mají úřady politické v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, a rovněž i župní a okresní úřady na Slovensku, již dle práva platného.

Kdekoli tedy běží o právní poměr, který je upraven zv1áštním zákonem, dlužno v prvé řadě vždy pečlivě zkoumati -- a taková jest také praxe jak bývalého rakouského správního soudu, tak našeho nejvyššího správního soudu -- zdali otázka není řešena již tímto zvláštním předpisem, a teprve když a pokud odpověď bude negativní, možno sáhnouti ku všeobecné pravomoci politických úřadů podle odstavce 1. Platí to zejména pokud jde o právní poměry spolků, shromáždění a tisku. Této všeobecné kompetence možno tedy použíti pouze podpůrně, pokud zde není zvláštních předpisů, a každým novým zákonem, kterým se určitá otázka z oboru působnosti politických úřadů upravuje, se okruh této všeobecné pravomoci zužuje, Při tom však - jak ukazují zkušenosti z ciziny bez podobné všeobecné klausule kompetenční státní správa obejíti se nemůže, ježto musí míti zákonný podklad pro zakročení pro takové případy, které žádným specielním předpisem zákonným předvídány nebyly a ani předvídány býti nemohly:

Proti dikci článku 2. bylo namítáno, že je zbytečně rozvláčná, a že by stačilo mluviti podle jednoho řečníka pouze o veřejném pořádku, padle jiného zase pouze o veřejné bezpečnosti. Již z této různosti v názorech jest patrno, že je nesnadno nalézti vhodné stručné, jednotné onačení pro celý soubor policie. S hlediska theoretického snad by stačilo mluviti o veřejném pořádku, ale kdyby bylo voleno jakékoli jednotné stručné označení, odchylující se od dosavadního širšího označení zde použitého, bylo by možno v praxi vyvozovati právě z nového užšího znění, že měla býti kompetence politických, resp. policejních úřadů proti dosavadnímu stavu obmezena, což ovšem není zamýšlen, a v zájmu spořádané správy není ani možno.

Hlavním účelem tohoto článku jest stanovití výslovně a jasně, že úřady politické mají právo na základě článku 2. a v jeho mezích vydávati jak všeobecná nařízení, tak individuelní příkazy a zákazy, a konečně že mohou tuto svou pravomoc zdůrazniti stanovením a ukládáním trestů. Tím sjednává se ve smyslu §u 55 úst. list, zákonný podklad pro nařizovací moc úřadů politických, dále ve smyslu §§ů 107 a 109 pro omezení osobní a majetkové svobody občanů z toho vyplývající, konečně podle §u 1l1 úst: list: pro ukládání trestů. Při tom zároveň stanoveny jsou meze pro všecka tato oprávnění, totiž možno jich používati pouze za účely uvedenými ve článku 2., tedy jen jde-li o odvrácení nebezpečí nebo odstranění poruchy veřejného pořádku, klidu, bezpečnosti nebo veřejné mravnosti, a dále tím, že možno vydávati jenom příkazy a zákazy v zájmu veřejném nutné. V tom již jest obsažen zákaz zasahovati do sféry života soukromého, zejména rodinného, pokud ovšem jeho účinky nezasahují do veřejnosti.

Pravomoc zde stanovená nepřesahuje v podstatě nijak rámec pravomoci policejní v cizině i u nás obvyklé a nesporně uznané i vymezené judikaturou bývalého rakouského správního soudu i našeho nejvyššího správního soudu. Podstatnou novotou jest to, že na Slovensku a v Podkarpatské Rusi budou moci nyní vydávati nařízení se sankcí trestní také úřady okresní, které dosud podobné pravomoce neměly. Proti znění vládní osnovy bylo zde však stanoveno omezení, že úřady okresní budou moci takováto nařízení vydávati pouze se s chválením zemského úřadu, nepůjde-li ovšem o případy nutné a neodkladné, na př. při živelných pohromách.

Výslovně se zdůrazňuje, že pravomoc vydávati nařízení má příslušeti vedle zemských úřadů pouze okresním úřadům, zahrnujíc v to podle článku 13. státní úřady policejní a podle §u 3 města statutární; resp. města se zřízeným magistrátem, a nikoli jiným úřadům nebo orgánům; tedy zvláště nikoliv obecním a obvodním notářům, tak bylo tvrzeno.

Pravomoc vydávati obecné i individuelní příkazy a zákazy a účelem veřejného pořádku atd., propůjčuje se nyní úřadům politickým výslovně, čímž vyhověno též usnesení Sjezdu čsl: právníků konaného v Brně r. 1925 (rokování sekce IV. str. 18.).

Sazby trestní v tomto článku podobně jako v dalších článcích proti původnímu návrhu vládnímu byly podstatně sníženy.

Proti odstavci 2., podle kterého má se trestati nepřístojné chování na veřejných místech, bylo namítáno, že připouští vedle policejního také ještě soudní stíhání, což jest v rozporu s pravidlem jinak platným (článek 6. odst. 1., článek 4. odst. 2., článek 10. odst. 5.). Jest to správné,ale jest to úchylka vědomá, vyplývající z hlediska, že stíhání policejní a stíhání soudní sledují různé účely. Stíhání policejní má totiž za účel zjednati objektivně pořádek, odstraniti poruchu resp. rušitele, kdežto stíhání soudní v prvé řadě čelí subjektivně proti určitému pachateli.

Dlužno také připustiti, že výraz "nepřístojné chování" jest více méně pružný, ale rozhodně není o nic neurčitější, nežli na př. pojem hrubé neplechy (grober Unfug) podle německého trestního zákona. Jde o pojem, jehož bližší vymezení dlužno ponechati praxi. Podobné pružné pojmy vyskytují se ostatně i v trestním právu velmi často, na př. pojem jednání veřejného nebo pojem jednání urážlivého atd.

Zde doplněn vládní návrh vsunutím nového odstavce 1., který zdůrazňuje povinnost orgánů veřejné správy - která ostatně pokud jde o státní úředníky, stanovena jest již dostatečnou měrou služební pragmatikou - aby zachovávali vážnost odpovídající jejich úřednímu postaveni, chovali se vůči každému slušně a vycházeli stranám pokud možno vstříc.

K odstavci 2. se poznamenává, že požadavek předchozího napomenutí stanovený v závěrečné větě vtahuje se na oba případy tam uvedené, tedy jak na vědomě hrubé chování vůči veřejným orgánům, tak na případ, že občan vzpírá se poslechnouti veřejného orgánu. Již z tohoto požadavku předchozího napomenutí a ze slova "vzpírati se" vyplývá, že samozřejmě bude možné a přípustné, aby občan vyžádal si od úředního orgánu vysvětlení, proč to neb ono se mu ukládá, po případě aby sám úřednímu orgánu vyložil, proč má za to, že není povinen uposlechnouti jeho vyzvání. Setrvá-li ovšem úřední orgán přes to na svém vyzvání, nezbude občanovi nežli uposlechnouti a dodatečně stížností nebo jiným způsobem svoje námitky uplatniti.

Do téže poslední věty bylo vsunuto slůvko "vědomě", aby bylo vyloučeno stíhati jednotlivce kteří více méně neuvědoměle jednají tak, že lze jednání jejich objektivně označiti jako jednání hrubé.

Článek tento upraven tak, aby bylo patrno, že zásah. do pravomoci obcí je přípustný pouze v těch případech a v tom rozsahu, jak to jest nezbytně nutno a naprosto nelze tvrditi, že by se tím úřadům politickým propůjčovala všeobecná pravomoc vydávati nařízení v oboru místní policie namísto obcí nebo dokonce - jak byl tvrzeno - podříditi tuto místní policii úplně diktátu byrokracie. Jde pouze o to, že úřad politický, má míti možnost vydati nařízení tam, kde obec sama včas je nevydá, anebo půjde-li nařízení vztahující s na území více obcí a vyžadující nutně souhlasné úpravy pro všecky tyto obce, pakli se obce samy nedohodnou na vydání shodného nařízení. Má to význam hlavně pro policii dopravní, na př. - stanovení rychlosti pro jízdu automobily, ale může to býti praktické také v jiných oborech místní policie, na př. požární, bezpečnostní atd.

Aby byly vyloučeny veškeré pochybnosti, že samospráva obecní má býti v zásadě zachována bez omezení, doplněn byl odstavec 3. v tom smyslu, že úřad politický vydá nařízení jen v tom případě -- nepůjde-li ovšem o případ tak naléhavý, že by jinak hrozilo nebezpečí; z prodlení -- když obec ve lhůtě stanovené úřadem sama je nevydá.

Samozřejmě jest také, že obec bude míti právo stěžovati si, kdyby politický úřad vydal nařízení mimo případy zákonem stanovené, občané pak budou míti práva, aby proti povinnostem nebo omezením stanoveným v nařízení politického úřadu si stěžovali jako v každém jiném případě, jakmile na základě nařízení bude jim individuelně něco přikázáno nebo zakázáno, budou moci namítati, že nařízeni, o které tento individuelní příkaz neb zákaz se opírá, překračuje hranice nařizovací moci úřadu, bud'to že jest vůbec nařízení nezákonné, nebo že proti ustanovení článku 3. nařizuje něco, co není v zájmu veřejném nezbytně nutno. Taková jest dosavadní stálá judikatura nejvyššího správního soudu.

Proti odstavci 1. bylo namítáno, že odporuje § 95 úst. list., podle kterého zásadně příslušny jsou ve věcech trestních soudy. Dlužno si tudíž uvědomiti, jaký byl právní stav v této věci v čas vydání ústavní listiny: V Čechách, na Moravě a ve Slezsku platil a platí v tomto směru dosud článek VIII. úvodního zákona k trestnímu řádu ze dne 23: května 1873, č. 119 ř. z., podle kterého jsou soudy příslušny trestati přestupky stanovené v trestním zákoně, nebo jejichž trestání jest jím vyhraženo v jiných zákonech, na Slovensku a v Podkarpatské Rusi platil a platí dosud § 18 č. IV. zák. čl. XXXIV/1897, podle kterého náleží soudům stíhati přestupky, které podle §u 19 téhož zákona. nenáleží stíhati úřadům správním, citovaný § 19 pak vyjmenovává pod číslem 1. a 2. přestupky určitých zákonů, pod číslem 3. pak odkazuje všeobecně na jiné zákony, které stanoví příslušnost úřadů správních, pod číslem 4. odkazuje všeobecně na ministerská nařízení, a pod číslem 5. na municipální a městské statuty; má tedy - jak patrno právě z čísel 4. a 5. - na zřeteli zásadně neomezený okruh norem, o které se opírá trestní pravomoc správních úřadů a shoduje se tedy vlastně ve věci s čl. VIII. trest. řádu z roku 1873. K tomu dlužno poznamenati, že § 95 úst. list. vindikuje pravomoc trestním soudům pouze potud, pokud věci tyto podle všeobecných předpisů nemají býti projednávány v trestním řízení policejním nebo finančním, tyto všeobecné předpisy v stanovící kompetenci úřadů správních jsou právě ony dřívější rakouské a uherské předpisy zpředu citované, které tudíž ústavní listina zachovala v platnosti, a které zachovává v platnosti i nynější článek 6. To také je v souhlase s celou strukturou moci soudcovské, zejména s §em 94, podle kterého příslušnost soudů může býti stanovena pouze zákonem.

Proti pochybnostem vznášeným k odstavci 1. dlužno uvésti, že "jinými úřady", jejichž pravomoc vylučuje všeobecnou pravomoc úřadů politických tam podpůrně stanovenou, jsou také úřady obecní, které v přenesené působnosti vykonávají trestní pravomoc v oboru místní policie.

Odstavec 2. přenášející trestní pravomoc úřadů školních na úřady politické, byl podle prohlášení vlády do osnovy pojat na výslovné přání školské správy a zbavil školské úřady agendy, která pro ně byla opravdové privilegium odiosum. Ve správní činnosti školních úřadů nenastane tím naprosto žádné omezení. Rovněž zůstávají nedotčena ustanovení zákona o vojenském právu kázeňském a kárném ze dne 4. července 1923, č. 154 Sb. z. a n.

Článek tento jako články předcházející vyslovuje rovněž pouze to, co již dnes jest platným právem, jak mimo jiné uznáno v nálezích správního soudu Budw. A 2857 a 10958, že totiž spory v oboru práva veřejného rozhodují úřady politické, pokud to nenáleží jiným úřadům nebo soudům, jde opět o pouhou normu subsidiérní.

Pokud se týče kompetence úřadů politických v oboru práva soukromého, tedy podle povahy věci jde o kompetenci výjimečnou, která se musí opírati o zvláštní zákonný předpis. Samozřejmě zůstávají nedotčena ustanovení §u 10 úst. list:, a zákona ze dne 15. října 1925, č. 217 Sb. z. a n., podle kterých ve všech případech, kde úřad správní rozhoduje o nárocích soukromoprávních, jest možno dovolati se nápravy pořadem práva.

Tímto článkem zavádí se všeobecně obmezení, pořadu instancí na dvě stolice, které ostatně již nyní podle celé řády zákonů platí; čímž vyhovuje se dávnému a naléhavému požadavku po zjednodušení řízení správního. Má býti umožněno hlavně tím, že zavedeními úřadů zemských místo úřadů župních bude umožněno tyto úřady II. stolice po stránce odborné dokonaleji vybudovati tak, aby bylo možno přímo proti jejich rozhodnutím stěžovati si k nejvyššímu správnímu soudu.

Odstavcem 3. pak zavádí se jakési bagatelní řízení ve věcech správních, hranice předmětu sporu byla však posunuta níže, ježto místo 300 Kč navrhovaných vládou snížena cena sporného plnění na 200 Kč. Výslovně se zdůrazňuje, že toto bagatelní řízení má se vztahovati pouze na spory o peněžité plnění a neplatí tedy zejména pro trestní řízeni pro případ, že by byla stanovena pokuta do 200 Kč, jak bylo tvrzeno; v trestním řízení nelze přece shledávati spor o peněžité splnění.

Proti hlasům, kterými byly vznášeny obavy, že zkrácením pořadu instancí na dvě po případě na jednu stolici mohla by trpěti jednotnost judikatury, možno poukázati předem na kontrolu nejvyššího správního soudu, a zejména na to, že ministerstvo vnitra resp. jiná ministerstva mají v řízení správním vždy možnost interními instrukcemi všeobecného rázu i pro jednotlivé případy působiti ke sjednocení praxe.

Článek tento přijat byl ve výboru bez rozpravy a nevyžaduje zvláštních vysvětlení.

Článek tento byl z nejspornějších bodů celého zákona a byl také výborem podstatně změněn.

Předem vyňato trestní řízení správní z úpravy vládním nařízením podle odst. 1., a stanoveno v odst: 7., že toto trestní řízení bude upraveno zákonem, podle prohlášení vlády budou tímto zákonem spolu upraveny též některé zásadní otázky práva hmotného, tak zejména otázka viny, ručení za vinu jiného, trestu, zvláštního řízení pro mladistvé a j. a bude do něho pojato též, co bylo stanoveno v č. 11. vládního návrhu, který tudíž vůbec odpadl.

Dále přepracovány podstatně původní odstavce 4. až 6.

Vládní nařízení, které má upraviti řízení správní, čítajíc v to i řízení exekuční, na základě a v mezích článku 10., odst. 1., resp. dalších odstavců, bude především přihlížeti k judikatuře nejvyššího správního soudu.

Do zákona samého byla pojata pouze ona omezení, která nutno stanoviti zákonem, aby se vyhovělo předpisům §§ů 107, 109 a 111 úst. list., kde tedy běží o zásahy do osobní a majetkové sféry občanů, nebo stanovení trestů na penězích nebo na svobodě.

Rozumí se samo sebou, že vládní nařízeni o správním řízení bude stanoviti podrobnější podmínky, za kterých bude možno stanoviti složení jistoty, naříditi zabavení nebo jiné zajištění věci, ukládat pokuty pořádkové nebo pokuty pro svévoli atd.

Podle prohlášení zástupců vlády ve výboru bude návrh nařízení předložen k posudku nejvyššímu správnímu soudu, a bude v něm pokud možno nejširší měrou přihlédnuto ku přáním projeveným při projednávání osnovy zákona ve výboru i ku přáním zúčastněných kruhů odborných. Vláda pokládá také úpravu nařízením za pouhou přípravu k budoucí úpravě zákonné, ježto běží o látku nadmíru rozsáhlou, složitou a. právnicky nesnadnou, jak bylo také zejména řečníky z oposice při jednání ve výboru přiznáno.

V podrobnostech bylo by ještě poznamenati, že uložení pořádkové pokuty podle odst. 4. věta prvá a pokuty pro svévoli podle věty druhé předpokládá bezvýsledné napomenutí, resp. upozornění.

Ustanovení předposledního odstavce, podle kterého správní úřad může trestati křivou výpověď svědeckou nebo znaleckou v řízení správním pokutou do 10.000 Kč nebo trestem na svobodě do jednoho měsíce, bylo vytýkáno, že je anomalií v celém našem právním řádě a že trestní zákon sám v tom směru poskytuje dostatečnou ochranu.

Tato výtka není správnou.

Křivé svědectví se trestá jako zločin padle § 199 a) tr, zák. jen tehdy, když svědectví bylo vydáno před soudem, kdežto křivé svědectví, které bylo vydáno před správním úřadem, lze jen podle extensivního a násilného výkladu stíhati na území mimo Slovensko a Podkarpatskou Rus jako přestupek, a přesahuje-li zamýšlená, škoda 200 Kč, jako zločin prostého podvodu podle § 197, 461 tr. zák. (viz plen. rozhod. nejvyššího soudu víd. sb. č. 1264).

Tento výklad, kterým měla býti vyplněna mezera trestního zákona, byl však pociťován vždy jako nepřirozený, zejména hledíc k specielnímu ustanovení § 320 e) tr, zák. Proto již v § 242 zákona o přímých daních č. 220/1896 byla stanovena zvláštní trestnost křivého svědectví před finančními úřady a také nový zákon přímých daních. obsahuje v § 198 ustanovení o trestnosti nepravdivé výpovědi svědků, znalců, přezvědných osob a odhadců před vyměřovacími úřady atd. Z toho je patrno, že dosavadní ustanovení trestního zákona o podvodu nejsou dostatečná ke stíhání křivé výpovědi před správním úřadem.

Namane se ovšem otázka, proč tento přestupek nemá býti trestán soudně. Stalo se tak s ohledem na Slovensko a Podkarpatskou Rus, kde je dosud trestná toliko přísežná křivá výpověď před soudem nebo ve věci disciplinární. Nepřísežná křivá výpověď jako taková, ani soudní, tím méně před úřadem správním, na Slovensku a Podkarpatské Rusi dosud trestná není. Zejména nelze užíti na takovou výpověď ustanovení o podvodu, poněvadž tento trestný čin je omezen na Slovensku a Podkarpatské Rusi pouze na činy proti majetku, a nikoliv i proti jiným právům, a také ustanovení o nadržování by bylo možno užíti jen na výpověď v trestním řízení správním. Hledíc pak k tomu, že na Slovensku a Podkarpatské Rusi není dosud trestná ani nepřísežná křivá výpověď před soudem, dále pak hledíc k tomu, že i křivé přísažné svědectví, vydané před okresním soudem v trestním řízní pro přestupek, se tam trestá vězením, které může býti zaměněno v trest peněžitý, bylo nutno stanoviti trestní sankce na křivou výpověď před správním úřadem prozatím aspoň až do reformy trestního práva způsobem mírnějším, aby nenastal nesoulad v trestání křivého svědectví vydaného před úřadem správním a vydaného před soudem.

Jest samozřejmo, že křivou výpovědí lze rozuměti pouze výpověď vědomě nesprávnou, tedy nikoli pouze výpověď objektivně nesprávnou.

Článek tento má za účel sjednotiti dosavadní velmi rozmanité předpisy a určení pokut a zjednodušiti úřední manipulaci s penězi na pokutách vybranými.

I tento článek jako většina ostatních článků kryje se v podstatě s právem dosavadním. Dlužno pouze poznamenati k odst. 2.; že úřady politické dožádané za výkon rozhodnutí nebo opatření jiných úřadů samozřejmě budou míti práva a povinnost zkoumati, zdali rozhodnutí nebo opatření jest skutečně vykonatelné.

Ani tento článek nemění ničeho na platném právním stavu, pokud jde o poměr státních úřadů policejních k úřadům politickým a obecním, jejichž agendu státní úřady policejní částečně přejímají podle ustanovení již platných. Stanoví se pouze k uvarování pochybností, že pravomoc státních policejních úřadů shoduje se s pravomocí státních úřadů politických -- ovšem pouze v onom určitém výseku policejní agendy, která podle platného práva státním úřadům policejním přísluší - tedy zejména, že jsou oprávněny vydávati všeobecná nařízení, jakož i individuelní příkazy a zákazy a stanoviti tresty na základě a v mezích článku 2. a 3. přítomného zákona.

Jak již dříve uvedeno, projevil ústavně-právní výbor souhlas se zásadami vládního návrhu, provedl však ve znění některé změny rázu jednak věcného, jednak formálního. Aby nebylo ani té nejmenší pochybnosti o celistvosti státního území i po stránce administrativní, nahrazeno znění §u 1, odst: 1. vládou navrhované stručnějším, v němž se nenaskytuje obrat: státní území se dělí..........; mimo to vsuvka "a Slezsko" má upoutati, pozornost na historickou samostatnost země Slezské, která jako rovnocenná součást se spojuje s Moravou v jeden správní obvod.

Na rozdíl ad vládního návrhu se navrhuje, aby sídlem zemského úřadu pro zemi Podkarpatoruskou byl Užhorod (§ 1, odst. 2.), a to hlavně z důvodů úsporných, aby bylo možno hospodárně využíti budov v Užhorodu velkým nákladem na účet státu vystavěných.

V §u 2, odst. 3. se navrhuje, aby o majetkovém vypořádání při změně obvodů okresních úřadů rozhodovalo ministerstvo vnitra v dohodě s ministerstvem financí po slyšení zemského výboru, aby tento mohl náležitě uplatniti svoje stanovisko v oboru hospodářství.

Změna navržená v §u 3, odst. 1. má za účel vhodnější dikci.

Velmi podstatnou změnu provádí ústavně-právní výbor v §u 6 tím, že ponechává instituci okresních správních senátů, jak byla zavedena župním zákonem. Přes závažné pochybnosti obsažené v odůvodnění vládního návrhu má ústavně-právní výbor za to, že bude vnitřní správě jen ku prospěchu, bude-li občanstvu umožněno, aby se účastnilo nejen v hospodářské působnosti okresní, ale i při vlastním výkonu vnitřní správy a aby tak do ní vneslo svoje praktické zkušenosti a názory. Bude ovšem třeba, aby se zaváděla tato nová velmi důležitá instituce postupně, tedy nejdříve senáty zemské, a později, jak to poměry v jednotlivých zemích dovolí, senáty okresní, a aby zákon o správním soudnictví č. 158/1920 Sb. z. a m. byl přiměřeně pozměněn.

Navržená vsuvka v §u 6; odst. 3. má poskytnouti zemskému zastupitelstvu možnost, aby projevilo, zda případně bude třeba dotčených poradních sborů.

V §u 7; odst. 1. se navrhuje jednak zachování názvu "okresní hejtman", který je v území mimo Slovensko a Podkarpatskou Rus vžitý a má svou starou tradici, jednak znění, které by vystihovalo jak poměř přednostů zemských a okresních úřadů k ministru vnitra, tak i navzájem, ale bralo zřetel též na jmenování těchto úředníků. Samozřejmě zůstávají v tom směru dosavadní ustanovení o výkonu práva jmenovacího nedotčena.

Podle ustanovení téhož paragrafu; odst. 4 jsou přednostové úřadů odpovědni za řádnou správu. úřadů a ústavů jim podřízených. Rozumí se, že jsou v této své povinnosti zodpovědni nadřízeným úřadům také v tom směru, že budou vyřizovati věci do jejich působnosti náležející tak, jak toho zákon žádá a pokud možno ve shodě s judikaturou nejvyššího správního soudu. Pokud tak budou postupovati, nebude pro nadřízené úřady příčiny, aby zvláštními pokyny zasahovaly do působnosti úřadů nižších, zejména ve věcech dotýkajících se jedině soukromých práv strany.

Zmocnění vlády, aby podle §u 8, odst. 1. nařízením prováděla přesun kompetence, se omezuje časově podobně, jak bylo již v župním zákoně. Další závazné omezení vlády obsahuje jednak navržená změna bodu 3, že nelze přesunouti působnost zemských zastupitelstev a výborů na ministerstva, jednak navržený odstavec 3. a 4., z čehož plyne, že vláda bude musiti v případě použití tohoto zmocnění velmi rigorosně zkoumati veškeré předpoklady pro zamýšlenou změnu kompetence. Navržený odst: 2. upravuje přesun kompetence bývalého ministra s plnou mocí pro správu.Slovenska nebo jeho úřadu tak, že zásadně přejde na zemský úřad v Bratislavě, na resortní ministerstvo přejde působnost, která je jinak zvláštním zákonem tomuto ministerstvu vyhrazena a která výjimečně byla přikázána úřadu ministra s plnou mocí.

V §u 10 se vypouští ustanovení o revisi výhod, kterých nabyli zaměstnanci zemí a zrušených korporací podle §u - 212, odst. 2. platového zákona, ježto ústavně-právní výbor nepokládal toto ustanovení za nutné. Pokud jde o zaměstnance zemí a rušených korporací ve výslužbě, měl ústavně-právní výbor za účelné, aby příslušné odpočivné a zaopatřovací platy v intencích §u 9 hradily země nebo korporace, na které přejde jmění, práva a závazky zrušených korporací, nejen v příčině těch, kteří byli zaměstnáni ve správě (provozu) ústavů, podniků, silnic a jiných zařízení zemí nebo zrušených korporací, jak ustanovuje vládní návrh v odst. 1., nýbrž i v příčině ostatních, t. j. zaměstnanců v ústřední správě.

Změna §u 10, odst. 4., jest jednak pouhým důsledkem skutečnosti, že určitá část dosavadních autonomních zaměstnanců přejde do státní služby, jednak má zkrátiti dobu kterou vládní návrh požaduje pro dispens od zkoušky k nabytí místa. Tím ovšem nejsou dotčeny ani dosavadní předpisy o průkazu jazykové způsobilosti k úřadování.

Prestiž zemského zastupitelstva vyžaduje změnu stylisace §u 11, aby se nezdálo, že zemské zastupitelstvo, jsouc zřízeno u zemského úřadu, je tomuto podřaděno.

Počet členů zemského zastupitelstva.(§ 12, odst. 1.) se zvyšuje úměrně podle počtu obyvatel a významu jednotlivých správních obvodů. Ústavně-právní výbor vycházeje z přesvědčení, že nutno zaručit klidnou a věcnou práci zemských zastupitelstev jako významných hospodářských korporací s velmi obsáhlou pravomocí, ponechal zásadu, že vláda jmenuje jednu třetinu členů z řad odborníků.

Vložka v §u 14 jest podobná doplňku §u 13.

V §§ech 15 a 100 nahrazují se slova: sesazení a sesazený vhodnějším termínem: vyloučení a vyloučený, mimo to se vypouštějí slova: "z důvodů nízkých a nečestných"; poněvadž zánik členství je při systému vázaných kandidátních listin ve všech případech logickým důsledkem skutečnosti, že dotčená osoba přestane býti příslušníkem strany. Z této změny plyne změna navržená v odst.: 2.

Přes důvody, pro které se odchyluje vládní návrh v §u 17 od původního znění župního zákona, má ústavně-právní výbor za účelnější, aby zemský president, nemůže-li osobně předsedati zemskému zastupitelstvu, svěřil předsednictví bud' svému zástupci, t. j. vicepresidentu, který vzhledem k rozsahu agendy zemského zastupitelstva bude pravděpodobně většinou v zastoupení zemského presidenta obstarávati styk se zemským zastupitelstvem, nebo některému členu zastupitelstva, při čemž je přirozeno, že to budou pravděpodobně členové zemského výboru, nejspíš vždy titíž, aby se tak vyvinula jistá stabilita v předsednictví zemského zastupitelstva, která nejspíš zabezpečuje kladné a pravidelné jeho jednání.

Změna navrhovaná v §u 19 plyne z úvahy, že dotčená ustanovení se nesrovnávají s důstojností zemského zastupitelstva.

Hlasovací právo úředníků v zemském zastupitelstvu, jak je stanoveno v §u 20; není všeobecně na místě, je-li o věcné jednání a usnášení již postaráno doplněním zemského zastupitelstva jmenovanými odborníky. S druhé strany však přiznání hlasovacího práva úředníku, ale vždy jenom jednomu - referentu - zvyšuje v něm pocit zodpovědnosti. Lze ovšem očekávati, že pravidelně bude referovati v zemském zastupitelstvu člen tohoto sboru, není však vyloučeno, že v některých záležitostech zvláště ryze odborných bude míti referát jeden z úředníků zemského úřadu. Bude jen v zájmu věci, pověří-li zemský president tohoto úředníka-referenta právem hlasovacím.

Nebylo by v souladu s významem ženského zastupitelstva a jeho předsedy, kdyby mohl kterýkoli člen tohoto zastupitelstva bráti v odpor rozhodnutí předsedy, jímž určitou věc vyloučil z jednání, ježto nenáleží do působnosti zastupitelstva. Proto navrhuje ústavně-právní výbor změnu §u 21, odst. 1.

Vypouštění věty o hlasovacím právu úředníků v §u 23 odst. 1, je důsledek změny navržené v §u 20. Je samozřejmo, že při volbách úředníci nehlasují. Pokud jde o ponechání věty, že předsedá-li člen zemského zastupitelstva, má, právo při volbách hlasovati, vyplývá tak ze změny navržené v §u 17.

Ústavně-právní výbor nepokládal vzhledem k důležitosti zemského zastupitelstva za vhodné, aby jeho jednání se řídilo analogicky jednacím řádem pro župní zastupitelstva. Bude tedy třeba vydati vládním nařízením zvláštní jednací řád. Z téhož důvodu se vyhrazuje schválení případných změn tohoto řádu vládě.

Ustanoveni §u 24, odst: 5. bylo vypuštěno, ježto vhodněji je lze zařaditi do jednacího řádu.

Změna navržená v §u 26, odst. 3. jest obdobnou změny navržené v §u 20. Také v zemském výboru úředníci při volbách nehlasují.

Význam zemského výboru vyžaduje, aby, nemůže-li předsedati zemský president osobně, svěřil předsednictví svému zástupci (§ 27; odst: 1:). Snížení počtu členů, k jichž žádosti nutno svolati, zemský výbor, jest odůvodněno celkovým počtem členů zemského výboru, hlavně v Podkarpatské Rusi. Změnou citace, odkazující v příčině jednacího řádu na § 24, stává se druhá a třetí věta odstavce 4., §u 27 zbytečnou.

Změna navržená v u 29, odst. 3. má na zřeteli, že by bylo neodůvodněnou krutostí vylučovati živnostníky a obchodníky z možnosti dodávek a prací, které byly vypsány veřejnou soutěží z toho důvodu, že jsou členy zemského zastupitelstva, aby se nevzdalovali činnosti v zemských zastupitelstvech proto, aby za to, že věnují svůj čas a práci veřejné službě a dobru byli hospodářsky poškozováni vyloučením z veřejných dodávek. V odst. 4. se nahrazuje slovo "zásad" případnějším slovem: "ustanovení".

Ústavně-právní výbor přijal důležitá ustanovení § 30 o hospodářské a správní působnosti zemského zastupitelstva beze změny i s vyloučením návrhů a usnesení o věcech politických.

Dodatek navržený v §u 31 má za účel zachovati řádný postup v těch případech, když zemské zastupitelstvo podrobí kritice odvětví veřejné správy, která nepodléhají zemskému presidentu, na př. věci správy finanční, železniční a pod.

Další ustanovení o zemském hospodářství byla přijata ústavně právním výborem většinou beze změny, pokud nebylo třeba je uvésti dodatečně v soulad s novým zákonem o úpravě finančního hospodářství svazků územní samospráv jako se děje zejména v §§ 39 a 40.

V§ 38,. odst. 3 se navrhuje snížení trestních sazeb analogicky s ustanovením čl. 3.

V § 42 se vypouštějí jednak slova ”za dozoru zemského presidenta", ježto zemský president samozřejmě jako předseda zemského výboru spolupůsobí při správě, jednak slova: "V obvodu zemského úřadu zřízených", neboť, přirozeně nelze ke správě přibírati okresní výbory ze sousedního správního obvodu.

Doplněk navržený v § 43 má ztížiti možnost zcizení zemské nemovitosti větší hodnoty. Ústavně-právní výbor nemohl vzhledem k významu zemského zastupitelstva převzíti ustanovení §u 45, odst. 2 o tom, že vláda může prováděti v potřebě i úhradě změny co do zařazení i co do výše. Jde tu o příliš hluboký zásah do budgetárního rozhodování zemského zastupitelstva. Proto se navrhuje změna, podle které vláda má právo přezkoumávati jednotlivé položky, zemského rozpočtu a vrátiti rozpočet zemskému zastupitelstvu s pokynem, aby v určité lhůtě provedlo změny co do zařazení nebo co do výše, jak vláda pokládá za nutné. § 55 dává pak vládě možnost, aby provedla sama potřebné změny, kdyby zemské zastupitelstvo jich neprovedlo v ustanovené lhůtě nebo kdyby vláda neuznala důvodů, pro které zemské zastupitelstvo pokynů v příčině změn nevyhovělo.

Ustanovení § 46; odst. 3 se vypouští, neboť neodpovídá prestiži zemského zastupitelstva. Také ustanovení § 49 o zemské finanční komisi není při zemské organisaci na místě.

Složení zemského zastupitelstva, účast odborníků, význam zemského výboru, případný rozpočtový výbor a jiné prostředky jsou dostatečnou zárukou náležitého postupu při veškerém zemském hospodářství. Podle názoru ústavně-právního výboru by se tudíž instituce zemské finanční komise usnášela s významem zemského zastupitelstva.

Změny v § 51 jsou důsledkem vypuštění ustanovení o zemské finanční komisi. Změna navržená v § 52, odst. 2 vyplývá z0e změny §u 20.

Doplněk navržený v § 54 má zdůrazniti význam členů zemského výboru, kteří budou - jako bylo dosud zavedeno referenty tohoto výboru. Je na místě, aby listiny o právních jednáních, jimiž se země zavazuje, byly opatřeny pečetí zemského zastupitelstva. Ze spojení Slezska a Moravy v jeden správní obvod plyne, že v pečeti zemského zastupitelstva moravsko-slezského budou znaky obou těchto zemí.

V § 55 se navrhuje změna přihlížející k prestiži zemského zastupitelstva, jak již při § 45 bylo podotknuto.

Změna navržená, v § 60, odst. 2 omezuje časově možnost ministerstva vnitra, aby ex offo zrušilo ilegální neb inkompetentní usnesení zemského zastupitelstva, výboru nebo komise.

Změny § 63 plynou z analogie § 11.

Podobně také změna v § 64, odst: 2, § 65, odst. 2 a § 66 jsou obdobou změn v § 12, odst. 2, §§ 13, 14 a 15.

§ 67 se doplňuje, resp. pozměňuje obdobně jako se stalo u §u 17 jednak v tom směru, aby předsedal v případě zaneprázdnění okresního hejtmana jeho zástupce, jednak aby bylo umožněno předsedání některým členům okresního zastupitelstva. Ústavně-právní výbor má za to, že to budou zejména předsedové okresních komisí podle §u 71, jimž okresní hejtman. svěří předsednictví okresního zastupitelstva. Počet řádných schůzí tohoto zastupitelstva se zvyšuje, podmínka pro svolání mimořádné schůze za to se ztěžuje.

Změna v §u 69 odpovídá změně § 21 s tím rozdílem, že se zvyšuje počet členů, kteří mohou podati odpor proti vyloučení věcí z jednání, a to úměrně s počtem členů okresního zastupitelstva.

§ 70, druhá věta se mění podobně, jako v §u 20. I zde bude pravidlem referování některým členem zastupitelstva, takže jen výjimkou dojde k tomu, že by úředník byl zpravodajem a v důsledku toho mohl hlasovati.

Velmi závažná změna se navrhuje v §u 71. Podobně jako v §u 28 bylo k udržení kontinuity poměrů slezských zemských ústavů a podniků navržena obligatorní zřízení zemské komise slezské, navrhuje se v tomto doplňku §u 71 fakultativní zřizování okresních komisí pro správu a dozor nad ústavy, podniky a silnicemi v jednotlivých bývalých zastupitelských okresech v Čechách. Tím bude velkou měrou vyhověno požadavku, aby sídla těchto okresních správních komisí, pokud se nestanou sídly okresních úřadů, nebyla úplně zbavena institucí, které byly zastupitelským okresům významnou morální oporou. V těchto komisích možno spatřovati orgán, který bude obyvatelstvu, zejména pak obecním starostům těch okresů, v nichž nebude sídlo okresního úřadu, rádcem a pomocníkem, okresnímu zastupitelstvu, výboru a hejtmanovi důležitým a místní poměry dokonale znajícím poradcem a prostředníkem při správě zvlášť rozsáhlého okresu. Nové organisaci okresů bude třeba vhodně přizpůsobiti poměry okresních hospodářských záložen v Čechách, jež byly upraveny zákonem ze dne 6. června 1924, č. 128 Sb: z. a n., při čemž vládním nařízením měla se státi podrobnější úprava kompetence se zřetelem na župní organisaci.

Změny navrhované v §§ 72, 73 a 74 odpovídají změnám §§ 24, 26, a 27. Se zřetelem na obsáhlou agendu okresního výboru se zvyšuje počet pravidelných schůzí.

Doplněk navržený v § 75, odst: 6 má za účel poskytnouti zemskému výboru možnost, aby zvláště po stránce praktické se vyjádřil o podrobnějších předpisech, jež má pro sdružení okresů k společnému obstarávání určitých úkolů vydati zemský president nebo příslušné ministerstvo.

Změny v §§ 76 a 77 vyplývají z ustanovení zákona o nové úpravě finančního hospodářství svazků územní samosprávy.

Podobně jako v § 42 navrhuje se změna v § 79, ježto je samozřejmo, že okresní hejtman jako předseda okresního zastupitelstva i výboru musí býti informován o správě okresního jmění.

Ustanovení § 83 bylo nutno uvésti v soulad s výše zmíněným zákonem o autonomním hospodářství (č. 77/1927 Sb. Z. a n.).

Kdežto u zemí pokládal ústavně-právní výbor instituci finančních komisí za zbytečnou, má u okresů za to, že je zcela na místě, neohrožujíc autoritu okresního zastupitelstva.Odchylkou od vládního návrhu pokládá se za účelnější, aby obligatorně byla polovina členů volena okresním zastupitelstvem. Dodatek k odst. 4 vyplývá z ustanovení zákona č. 77/1927 Sb. z. a n.

Změny v §§ 89 a 90 jsou obdobou změn §§ 51 a 52.

Slova: nebo nařízením zemského úřadu v § 92 byla vypuštěna jako nevhodná, neboť pro postup okresního zastupitelstva a výboru při provádění usnesení zemského zastupitelstva budou tato usnesení dostatečnou směrnicí.

Ježto na rozdíl od vládního návrhu se doporučuje zavedení okresních správních senátů, zařazuje se jako § 93 ustanovení odpovídající §u 93 župního zákona. V důsledku toho byly pak sloučeny §§ 93 a 94 vládního návrhu v jediný paragraf korespondující s §em 94 župního zákona.

Změny v §§ 95, 96 a 97 jsou analogií změn §§ 54, 55 a 60.

K § 99. Dohlédací právo v zemích historických podle našich obecních zřízení vykonávají jednak úřady politické, jednak úřady samosprávné. Úřadů politických se ustanovení tohoto zákona netýká. Ty mají právo sistovací, když se porušil zákon nebo překročila působnost zastupitelstva; okresní úřad má právo na př. pokutovati členy městské rady, když nevykonávali svých povinností v oboru přenesené působnosti, právo opat.řiti potřebné na účet obce, když tato nevykoná co bylo její povinností a konečně má zemská správa politické právo rozpustiti obecní radu nebo obecní zastupitelstvo.

Dohlédací právo úřadů autonomních bylo v obecním řízení řešeno tím způsobem, že okresní výbor a okresní zastupitelstvo má rozhodovati o stížnostech podaných občany proti usnesení obecního zastupitelstva, okresní výbor má právo pokutovati starostu nebo člena obecního zastupitelstva, když nekoná povinnosti v oboru samostatné působnosti, reviduje obecní hospodářství, stanoví rozhodčího, když vznikl spor mezi dvěma třídami občanů a konečně má právo schvalovati určitá usnesení obecního zastupitelstva.

Podobným způsobem upravena je dosud dohlédací moc nad obcemi na Slovensku a Podkarpatské Rusi, výkon dohlédacího práva je tu však upraven způsobem složitějším.

Byly to zákonné články XII. z roku 1886, III. z roku 1902 a LVIII, z roku 1908, ale všechny tyto zákony směřovaly k tomu, aby obsáhly ustanovení, která byla u nás v zemích historických. Rozdíl mezi naším právem a právem na Slovensku dosud platným je ten že, kdežto u nás je jediná instance, která rozhoduje nad obcemi, na Slovensku je to rozlišeno podle toho, jde-li o obce malé, o obce velké, o obce se zřízeným magistrátem nebo o města municipální. Nad městy municipálními rozhodoval ministr vnitra, nad obcemi se zřízeným magistrátem rozhoduje župan, nad velkými a malými obcemi vicežupan a hlavní služný. V právu uherském podléhalo vyššímu schválení nejen to, co u nás, nýbrž i usnesení obce o zřízení nebo zrušení pomníku na místě veřejném [§ 24, lit. f) zák. článku XXII. z roku 1886]. Naproti tomu některá ustanovení zákonného článku LVIII. z roku 1908 byla u nás recipována finanční novelou z roku 1921.

Ustanovení, že výkonem dohlédací moci nevyrozumívá se rozhodování pořadem stolic, týká se jediného výseku dohlédacího práva vyšších úřadů samosprávných, netýče se však zejména práva schvalovacího. V tom případě totiž, podá-li se stížnost proti odepření žádaného schválení, rozhoduje o stížnosti zemský výbor a nikoli zemský úřad. Jedině v tom případu, kde okresní výbory rozhodovaly pořadem stolic o stížnostech proti usnesením obecního zastupitelstva, v tomto jediném případě se přenáší z okresního výboru pravomoc na okresní úřad a ovšem také další odvolání na úřad zemský.

Nejdůležitější jsou tu záležitosti stavební, honební a záležitosti užívání a pronájmu obecních pozemků a vůbec agenda, o nichž mluví § 28 našich obecních zřízení, t. zv. samostatná působnost obecní, a v těchto právě věcech čistě právnických je třeba, aby rozhodovali, právníci a nikoli laikové, a proto zařaděna byla do § 99 věta, že výkonem dohlédací moci se nevyrozumívá rozhodování pořadem stolic. Ostatně budiž zde poukázáno k té důležité okolnosti, že po zřízení správních senátů v okresu a zemi přejde působnost tato z okresního a zemského úřadu na senáty, kde o sporech bude rozhodováno za přítomnosti právníků i laiků.

Ve všech ostatních případech zejména, kde jde o schvalovací akty k usnesením obecního zastupitelstva, je posavadní kompetence zachována, jak dokazuje věta, která v zákonu následuje. Stížnost proti odepření schválení odprodeje obecního pozemku nebo stížnosti ohledně zápůjček řízeny býti musí na zemský výbor a nikoli na úřad. Stěžoval-li si však někdo již proti usnesení obecního zastupitelstva, rozhoduje o té stížnosti okresní úřad, nikoli okresní výbor. Ovšem i tu je právo schvalovací vyhrazeno okresnímu výboru. Ani tu není sporu o kompetenci a věc se zjednoduší, uváží-li se; že u okresního úřadu referentem pro obě záležitosti může a musí býti jediný úředník.

V § 100, jako již v § 15 se nahrazuje slovo sesazení a. sesazený vhodnějším: vyloučení a vyloučený. Vyloučení z členství zemského nebo okresního zastupitelstva, výboru nebo komise jest ovšem krajním prostředkem, jehož bude možno použíti jen s náležitou rozvahou ve zvlášť závažných případech porušování povinností. Z důvodů zachování prestiže zemského a okresních zastupitelstev se navrhuje, aby právo učiniti opatření k vedení správy, jestliže se zastupitelstvo neustavilo nebo se stalo k usnášení nezpůsobilým, nebylo vyhrazeno předsedům dotčených zastupitelstev, nýbrž vyššímu orgánu, t. j. ministerstvu vnitra, případně zemskému presidentu.

V hlavě druhé se navrhuje jednak odsunutí počátku účinnosti tohoto zákona, aby bylo dosti času k provedení obsáhlých příprav a různých předběžných opatření, jednak úprava poměrů zemských peněžních ústavů zvláštním zákonem, jak toho vyžadují zvláštní ráz a povaha těchto významných ústavů i změněna organisace zemská.

Touto předlohou vyřizují se současně ústavně-právnímu výboru došlé petice čís: 333, 450, 459, 475, 483, 488, 489, 492, 494, 495, 496, 507, 510, 513, 517, 519, 528, 591, 595, 602, 612, 639, 642 a 655.

Vláda se vyzývá, aby osnovu zákona o správním soudnictví v okresích a zemi předložila poslanecké sněmovně N. S. v době co nejbližší.