Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Činnost unifikačního ministerstva.

Zvláštní část důvodové zprávy k finančnímu zákonu na rok 1928 líčí činnost unifikačního ministerstva v letech 1927 a 1928 výpočtem zákonných osnov, které unifikační ministerstvo připravilo neb připravuje a na nichž spolupracuje. V rozpočtovém výboru bylo konstatováno, že součinnost unifikačního ministerstva v zákonodárství není omezena jen na případy, v důvodové zprávě zvlášť zmíněné, ale týká se všech československých zákonů vůbec. Naše zákonodárství musí pečovati totiž nejen o unifikaci převzatých právních řádů, ale také o to, aby do té doby, než unifikace se provede, nové zákony navazovaly správně na oba převzaté právní systémy jak rakouský tak uherský. Před zřízením unifikačního ministerstva zajištěno bylo pouze správné navazování na převzatý právní systém rakouský. Aby osnovy nových zákonů a nařízení prozkoumány byly uspokojivou měrou také znalci práva slovenského, resp. uherského, k tomu právě zřízeno bylo unifikační ministerstvo, a tento úkol úřednictvu jeho dodnes připadá. Všechny československé zákony, v kterémkoli resortním ministerstvu připravené, musí proto unifikačním ministerstvem býti přezkoumávány, a jest okruh působnosti a rozsah agendy tohoto ministerstva již z tohoto důvodu proto jistě značný, stejně jako úkol takto mu svěřený je jistě obtížný.

Publikace.

Položky unifikačního ministerstva na publikace je možno dotovati jen do té míry, že unifikační ministerstvo publikační svojí činností může pouze upozorňovati na potřebu různých právních pomůcek. Jeho počiny jsou tu pouze námětem, jakými cestami publikační činnost ať veřejná, ať soukromá měla by se bráti, jakou látku a jaké zpracování látky by měla voliti, aby překonány byly potíže dvojitostí právního řádu působené. Ve výboru bylo při tom konstatováno, že úvěr položky neumožňuje ministerstvu, aby samo obíralo se na př. publikací uherských právních pramenů, přístupných zatím jen v jazyku maďarském a jich převodem do československého státního jazyka. Spatřuje-li veřejnost závadu v tom, že k převodu maďarských právních pramenů do československého státního jazyka zatím systematicky se nepřikročilo, nelze proto s výtkami obraceti se na ministerstvo unifikační.

Styk s odbornou veřejností.

Unifikační ministerstvo při zákonodárných pracech je v stálém kontaktu s odbornou veřejností, jmenovitě slovenskou. Ve výboru bylo konstatováno, že tomuto úkolu slouží jednak odborné komise, ministerstvem zřízené, pak ale i styk s Právnickou jednotou na Slovensku, jejíž orgán "Právny Obzor" ve zvláštní příloze přináší informační články unifikačního ministerstva.

V důvodové zprávě vládní osnovy rozpočtu je podán výkaz činnosti nejvyššího správního soudu, z něhož je patrno, že dosavadní vzestupná tendence počtu stížností k n. s. s. podávaných dosud trvá.

První president nejvyššího správního soudu doplnil výkaz tento ústně v rozpočtovém výboru daty z běžného roku, z nichž je zase viděti vzestupnou tendenci za prvních 10 měsíců tohoto roku. Procento vzestupu, které v letech minulých stále vzrůstalo, je však v roce 1927 o něco menší. Výkonnost soudu, vyjádřená počtem vyřízených stížností, roku 1927 poněkud poklesla, přes to, že průměrná výkonnost jednotlivých referentů proti minulému roku znatelně stoupla, překročivši průměrnou výkonnost referentů býv. soudu vídeňského již více než o 80%. Vysvětlení nesrovnalosti mezi zvýšenou výkonností jednotlivců a zmenšenou výkonností celku sluší hledati v tom, že během roku 1927 byly následkem úmrtí, odchodu do výslužby, nebo do jiné služby, vážnými nemocemi čtyř členů gremia a pod. způsobeny vakance po dlouhou dobu trvající, jež přepočteny na počet pracovních sil rovnají se přibližně celoročnímu úbytku pěti až šesti gremiálů. Ke zvýšení výkonnosti jednotlivých referentů přispělo do jisté míry zřízení překladatelny, v níž jsou obsazena smluvními úředníky dosud dvě ze tří zřízených míst.

Aby přetížení nejvyš. správ. soudu bylo čeleno a rychlejší vyřizování stížností umožněno, navrhl první president nejvyššího správního soudu novelisaci zákona o nejvyšším správním soudě a předložil v měsíci březnu t. r. vládě osnovu novely s příslušnou důvodovou zprávou. Osnova tato nedotýká se základních zásad, na nichž jurisdikce nejvyššího správního soudu je vybudována, a snaží se zjednati odpomoc několika prostředky povahy organisační a procesně-technické. Je to kromě zřízení jednoho nového senátu zejména zavedení instituce tak zv. přidělených referentů, kteří mají v počtu skutečné potřebě odpovídající býti soudu přidělováni, dále fakultativní rozhodování soudu v senátech tříčlenných místo v senátech pětičlenných, a vyřizování stížností v sezení neveřejném, nenavrhne-li stěžovatel, žalovaný úřad, nebo zúčastněná strana konání veřejného ústního líčení, které dosud bylo pravidelné.

K námětu, aby judikatura nejvyššího správního soudu byla uváděna v širší známost zejména též denním tiskem, poznamenal president správního soudu, že o uveřejňování nálezů soudních je postaráno oficielní sbírkou nálezů, jež vychází nyní urychleně, takže letos jsou na př. otištěny již dubnové nálezy z tohoto roku. Mimo to vydává se t. zv. kniha judikát, jež obsahuje v systematickém pořádku zásady právní v nálezech soudních vyslovené. Tato kniha judikátů za první pětiletí je dohotovena, díl finanční byl již vydán, díl administrativní je vytištěn a vyjde co nejdříve.

Již nyní pečuje se o to, aby druhá kniha judikátů vyšla co nejdříve po uplynutí druhého pětiletí. Uveřejňování právních zásad nebo i celých nálezů nejvyššího správního soudu v denním tisku se již nyní v některých denících vskutku děje. Pokud známo, mají některé deníky k tomu konci zvláštní spolupracovníky. Kdyby se uveřejňování právních zásad nebo celých nálezů nejvyššího správního soudu mělo díti úředně pomocí československé tiskové kanceláře, nemohlo by se to díti mechanicky, nýbrž jen skrze zvláštní orgán redakční, jemuž by náleželo pečovati o vhodný výběr judikátů a o přiměřenou úpravu textů. Jest se však obávati, že by tím vznikla konkurence jak nákladné sbírce nálezů, tak knize judikátů, jichž prosperitu není radno ohrožovati, poněvadž nejsou vydávány soudem samým, nýbrž - podobně jako bylo tomu ve Vídni - soukromým nakladatelem. Ohrožení těchto publikací znamenalo by však vážnou škodu, kterou by uveřejňování judikatury v denním tisku nemohlo vyvážiti. Je ostatně také pochybno, zdali by denní tisk mohl věnovati ve svých sloupcích dostatek místa, takže by uveřejňování judikatury dálo se asi nahodile a nesoustavně.

Ve dnech 16. a 17. listopadu 192 pojednal rozpočtový výbor o rozpočtu ministerstva školství a národní osvěty (Stát. rozp. na r. 1928, Skup. I. vlastní státní správa, oddíl C. Správa vnitřní: c) kulturní, kapitola 10.).

Rozprava byla vedena dvojím směrem:

1. Rozpočtový výbor obíral se především opětně - jako se dálo už v rozpravě generální - onou částí exposé p. ministra financí proneseného úvodem k rozpočtu, v níž se všeobecně dotkl celkové výšky státních výdajů na kulturní účely vůbec i v poměru k ostatním státním výdajům, zvláště pak otázky úhrady nákladu na národní školství.

2. Zároveň provedl výbor podrobný rozbor jednotlivých titulů a paragrafů i položek kapitoly 10., při čemž řečníci tlumočili obsáhlou řadu přání, týkajících se legislativy školské a kulturní vůbec i otázek školské administrativy.

Na konci rozpravy pronesl p. ministr školství a národní osvěty obsáhlé exposé, v němž projevil v celku i v mnohých podrobnostech své zásadní stanovisko k jednotlivým námětům v rozpravě předneseným.

Obraz výborové rozpravy podává tento stručný přehled, v němž jsou jednotlivé náměty shrnuty podle věcných hledisek ve skupiny, při čemž připojeny jsou také vysvětlivky.

Školní náklad vůbec a jeho náhrada.

Vůči stanovisku p. ministra financí, že náklady kulturní a školní zvlášť jsou značné, bylo hájeno mínění, že na těchto vydáních nesmí býti šetřeno. Také proti námětu, aby náklad na národní školství byl rozdělen mezi stát, země, okresy a obce, byly vyslovovány zásadní námitky a v souvislosti s tím zejména proti tomu, aby bylo nově upraveno školné.

Není pochyby, že s hlediska státního hospodářství musí býti dbáno také toho, aby ani ve správě kulturní nebylo vydání neužitečných nebo málo užitečných. Účelnou racionalisací školské organisace lze zajisté takováto vydání vhodně odstraniti nebo aspoň omeziti. Na druhé straně nesmí býti opuštěn zřetel k tomu, že rozšířené a prohloubené vzdělání je všude nejen nezbytnou podmínkou vlády demokracie, ale také bezpečnou základnou pro hospodářský rozvoj státu a schopnost výrobních vrstev uhájiti se v konkurenci mezinárodní, a v boji o život.

V otázce školného bylo by upozorniti na to, že v zemích českých platí dosud zemské zákony o školném, které vynáší okrouhle 5 milionů Kč ročně. Otázka, má-li býti školné nově upraveno, zvýšeno nebo vůbec zrušeno, je však zajisté otázkou, která může býti zodpověděna teprve po pečlivém uvážení nejen s hlediska finančního, ale především po uvážení závažných důsledků kulturně politických.

Podle sdělení ministra školství to, co ministr financí v této věci přednesl, není programem vlády a není ještě ani předmětem aktuálních úvah vlády. Naproti tomu je samozřejmé, že ke vhodnému rozvržení břemen školních mezi stát a samosprávné svazky dojíti musí.

K obecným úvahám o školním nákladu pojí se řada výtek stran domněle nepoměrného rozvržení příslušných výdajů jednak mezi jednotlivé národnosti (zejména československou a německou), jednak i mezi země české a Slovensko.

Ve směru prvém bylo v rozpravě ministrem školství a národní osvěty číselně prokázáno, že výtky ty neobstojí. Tak v oboru škol středních připadá z celkové potřeby, preliminované přímo pro jednotlivé ústavy, částkou 181,4 mil. Kč na ústavy československé a neněmecké 129,7 a na ústavy německé 51,6 mil. Kč, v procentním poměru 72,28, ačkoli je Němců v republice 23,36 procenta.

Při ústavech učitelských připadá z nákladu 20,7 mil. Kč na německé ústavy 4,8 mil., což jest 23 procenta.

Pro odborné školství je rozpočteno 118,5 mil., z čehož na německé ústavy 36,4, t. j. 30,8 procenta.

Na československé university je preliminováno 44,4 mil., na německou universitu 15,4 mil., t. j. 25,8 procenta.

Na české techniky je v rozpočtu 25,8 mil., na německé 14,6 mil., tedy 36,2 procenta.

Při školství národním činí na r. 1927 náklad na osobní vydání veřejných škol národních v zemích českých při školách českých 598,4 mil., na německých 293,6 mil. Kč. Přičte-li se k tomu i náklad na školy menšinové, činí úhrn osobních výdajů na školy české 642,5 mil., na německé 295,3 mil. Kč v procentech 68,0 ke 31,26, ač poměr počtu obyvatelstva v těchto zemích dle národnosti je dán čísly 68,53 ke 30,29. Ale i když se přičte věcný náklad na menšinové školy, činí český podíl 660,2 mil. a německý 205,8 mil. Kč, čili 68,55 a 30,72 procenta, což prokazuje, že menšinovými školami bylo dosaženo jen reparace starých nedostatků a není ani jimi podílu Němců na veřejných prostředcích způsobena žádná újma.

Bylo-li pak vysloveno mínění, že rozvrh rozpočtových prostředků mezi země české a mezi Slovensko měl by se díti přesně poměrně podle počtu obyvatelstva nebo dokonce podle rozlohy území, bylo proti tomu konstatováno, že takové rozvržení by bylo příliš mechanické a neracionální. Skutečná potřeba zde není dána jen počtem obyvatelstva a tím méně rozlohou území. Zjistiti tuto potřebu nelze metodami tak zjednodušujícími, ale pečlivým odvažováním celé řady okolností jiných (hustota obyvatelstva, jeho zaměstnání a hospodářské poměry, stupeň kulturního rozvoje atd.).

Legislativa školská.

V rozpočtovém výboru bylo tlumočeno přání, aby co nejdříve byly národnímu shromáždění předloženy osnovy školských zákonů, které byly již z jara ministrem školství a národní osvěty ohlášeny v kulturním výboru. Vůči tomu bylo konstatováno:

1. Osnova zákona o pomocných školách byla již meziministersky dojednána a předkládá se vládě k schválení.

2. Osnova zákona o t. zv. újezdních školách měšťanských se projednává s ministerstvem financí.

3. Totéž platí také o osnovách zákonů o nestátních staropensistech učitelských na Slovensku a v Podk. Rusi a o úpravě poměrů nestátních škol a jejich učitelstva v těchto zemích.

4. Připraveny jsou návrhy zákonů o úpravě služebních poměrů okresních školních inspektorů a o organisaci školské správy, které budou v brzku předběžně projednány s politickými faktory. V rámci tohoto zákona řeší se také otázka t. zv. samosprávy národní ve školské správě.

5. Jednání o osnově zákona o školách mateřských vede se dále, ukončení jeho je závislé na nové úpravě organisace školské správy, aby mohly býti správně vyřešeny otázky rozvržení kompetence při správě těchto školek mezi nižší úřady školní.

6. Prováděcí předpis k učitelskému zákonu byl již vyhlášen v listopadovém Věstníku ministerském.

7. O vládním nařízení, kterým se na základě § 17 učitelského zákona aplikuje na učitelstvo národních škol služební pragmatika profesorská byla již konána porada se zástupci učitelstva a zahájeno je řízení ministerské.

O některých dalších osnovách činí se zmínka ještě později.

Otázka učebnic.

V generální rozpravě rozpočtové byly proneseny stížnosti na drahotu školských učebnic a učebných pomůcek, v rozpravě podrobné byly pak proneseny některé výtky co do obsahu učebnic.

Ministerstvo školství a národní osvěty, provádějíc podle zákona aprobační řízení školních knih a učebných pomůcek, bedlivě dbá, aby vydavatelé a nakladatelé těchto školních potřeb zbytečně nezdražovali. Schválení prodejní ceny je vždy podstatnou částí schvalovacího řízení. Podle svých zkušeností nemůže ministerstvo školství a národní osvěty potvrditi pravdivost tvrzení, že by školní knihy a pomůcky byly všeobecně zvláště předražovány. Naopak lze obecně říci, že ceny školních knih jsou pravidelně poměrně nižší než ceny jiných literárních produktů. Zjev ten je zcela pochopitelný při velmi značné konkurenci, která se uplatňuje v tomto oboru naší výroby. Neposlední příčinou jest také konkurenční vliv našeho státního nakladatelství.

Poměrně časté změny v textech učebnic v posledních letech po válce lze si snadno vysvětliti tím, že si jich nutně vyžádaly obrovské změny politické, hospodářské i sociální, vyvolané válkou a tím; co po ní následovalo, neboť škola majíc učiti pro život musila na ně nutně reagovati. Nastává-li nyní jisté uklidnění a zpomalení vývoje, bude se to jistě odrážeti i ve škole. I zde vrátí se práce k jisté stabilitě a nebude již proto potřebí ani tak často jako dosud měniti texty v učebných knihách.

Pokud jde o stesky na některé nevhodné texty učebnic, jimž se vytýká nepedagogické porušování zásad naprosté nestrannosti a snášelivosti ať ve směru náboženském, národním nebo třídním, bylo již dříve a nyní opět dáno ministrem školství a národní osvěty ujištění, že dal provésti příslušnou revisi učebnic, aby mohla býti zjednána náprava vad, jakmile budou konstatovány.

Vnitřní organisace národního školství.

Věci pedagogické a didaktické.

Mezi náměty uvedenými v rozpravě o těchto otázkách bylo především žádáno, aby odvolán byl zákaz účasti školní mládeže při veřejných projevech agitačních a manifestačních a ve spolcích a organisacích povahy politické. Vůči tomu sluší uvésti, že úkolem školní výchovy zajisté jest vésti důsledně - ve škole i mimo školu - mládež tak, aby byla vychovávána k úctě k zákonům a státnímu pořádku a k naprosté snášelivosti ať národní, náboženské nebo třídní. Nelze trpěti, aby školní děti již v útlém věku byly štvány a byla jim vštěpována nenávist místo lidumilnosti a lásky k bližnímu a aby tak rušen byl u ní smysl pospolitosti. Platné předpisy zakazující účast mládeže v podnicích takto výchově nebezpečných musí v zájmu státu zůstati v platnosti.

K žádostem stran vyučování jazykového (zejména vyučování státnímu jazyku na školách s jiným vyučovacím jazykem, německému jazyku na školách československých) se uvádí, že jde tu především a zabezpečení nezbytných podmínek (o vhodné učitele jazyka dokonale znalé, o úhradu většího nákladu). Zjednati tyto předpoklady lze zajisté jen postupně ve vhodné době.

Ve věci vyučování náboženského bylo zejména dotčeno osvobozování dětí od tohoto vyučování, závaznosti náboženských úkonů a cvičení a svěcení svátků jednotlivých konfesí, pokud nejde a zákonné svátky a památné dni. V té věci bylo by odkázati na platné předpisy, zejména na § 123 ústavní listiny, na § 3 t. zv. malého školského zákona a na vládní nařízení prováděcí č. 64/1925 Sb. z. a n., jimiž jsou tyto otázky vyřešeny a které jsou zajisté pro správní úřady a orgány závazné.

Byla-li dále v rozpravě uvedena na přetřes potřeba organisování sociální péče také o děti škol národních, sluší vůči tomu konstatovati, že tento zajisté důležitý a obrovský úkol nelze ukládati na bedra státu. Při veliké rozmanitosti místních poměrů a zvláštní povaze tohoto úkolu musí býti především povinností faktorů místních, aby podle daných možností se pokusily o jeho řešení.

Vnější organisace národního školství.

Zřizování a vydržování škol.

V rozpravě bylo několikráte uvedeno, že počet žáků v jednotlivých třídách je přílišný, ba že jsou některé třídy přeplněny i více než 70 žáky. Naproti tomu budiž konstatováno, že podle malého školského zákona byl od 1. září 1927 maximální počet žáků ve třídě snížen s 80 na 70, na jednotřídních školách na 65. Avšak tohoto zákonného maxima se fakticky dosahuje jen v přípalech zcela ojedinělých. V říjnu roku 1926 bylo statisticky zjištěno, že na jednu třídu měšťanské školy připadalo průměrně 42 žáků, na jednu třídu obecné školy 35 žáků. Tento průměr se v důsledku zmíněného snížení zákonného maxima s 80 na 70 resp. 65 letos jistě značně opět zmenší. Obecná výtka přeplněnosti tříd teď naprosto neobstojí.

Bylo žádáno, aby byly zřizovány dále nové měšťanské školy jakož i obecné školy národnostní a pak školy pro nezaškolené děti na Slovensku a v Podk. Rusi. Pokud jde o měšťanské školy, sluší odkázati na zákonný stav, podle něhož bylo v zemích českých již dávno dosaženo zákonného minimálního počtu měšťanských škol, pročež každá nová taková škola může býti jako t. zv. škola z pohodlí zřízena jen se souhlasem faktorů školu vydržujících, tedy zejména obcí a země. Stísněné finanční poměry nutí arci země, aby před každým svolením bedlivě uvažovaly finanční důsledky spojené se zřízením nové školy a možnost úhrady v mezích rozpočtu.

Zaškolování nezaškolených dětí na Slovensku a v Podk. Rusi od r. 1925 utěšeně pokračuje. Zřizují se pro ně hromadně nové potřebné školy státní a staví se pro ně budovy buď výhradně státem nebo za státní pomoci. Od listopadu 1926 za poslední rok zřídili jsme na Slovensku nově 37 škol o 43 třídách pro 1854 nezaškolených dětí, na Podk. Rusi 50 škol o 55 třídách pro 2275 nezaškolených dětí. Subvencí na stavby a zařízení škol bylo na Slovensku povoleno 6¹/₂ mil. Kč v 73 případech, v Podk. Rusi v 28 případech. V akci se stále pokračuje, jak svědči zprávy příslušné meziministerské komise, čas od času uveřejňované v denním tisku. V poslední schůzi komise bylo na př. konstatováno, že bylo dáno v užívání 34 nových školních budov.

Bylo konstatováno, že postup při redukcích škol a tříd byl poslední čas mírnější. Vůči tomu bylo by uvésti, že vlastně nelze mluviti o dalším rušení škol a definitivních tříd. Naopak objevují se již v praksi důsledky zákonného snížení maximálního počtu dětí ve třídách na 70 resp. 65. Výsledek je ten, že jen v Čechách jsme otevřeli 398 nových tříd, z čehož 173 německých.

Proti rozpočtové položce na příspěvky nestátním školám bylo namítáno, že se tím podporují zejména konfesijní školy, kdežto v zájmu školství a státu by mělo býti usilováno o unifikaci resp. zestátnění. školství. Vůči tomu se uvádí, že do rozpočtu byla položka tato vložena v té výši, jak k vydání tomu je stát vázán platnými zákony (zák. čl. XVII/1907 a XVI/1913). Budoucně má býti poměr nestátních škol ke státu nově upraven zákonem, zmíněným již v odstavci o legislativě školské pod č. 3. Předloha spočívá na základě reciprocity tak, že stát nebude přejímati školských břemen, aniž by za to nedostal ekvivalent ve formě určité ingerence na věci školské a učitelské (potvrzování učitelů, disciplinární řízení s nimi atp.).

Byla-li s některých stran uváděna okolnost, že rozpočet na národní školství je v celku nižší než tomu bylo na rok 1927, budiž odkázáno na vysvětlivky k rozpočtu připojené, z nichž už je zjevno, že snížení je jen zdánlivé. Neboť v rozpočtu byla ponechána potřeba na příspěvky nestátním školám a na pense nestátních učitelů na Slovensku a v Podk. Rusi jen ve výši příslušející podle uherských zákonů, kdežto plus nákladu na zvýšení podle norem nových resp. očekávaných bude se platiti zálohově ze státní pokladny až do definitivní zákonné úpravy (podobně jako se děje v zemích českých při zvýšených platech učitelských).

Úkoly státní správy v oboru školství menšinového jsou obtížné. Pokračující stabilisace nutí k postupnému odstraňování zjištěných nedostatků a závad a vyžaduje si přiměřených prostředků.

Zvláštního připomenutí zaslouží otázka definitivního umístění škol. Školy byly zatímně velmi často lokalisovány do budov soukromých, rozměry a vnitřní úpravou nevyhovujících a nedostačujících. Do nynější doby bylo definitivně zabezpečeno 383 škol, což se rovná asi ¹/₃ onoho počtu, s nímž počítá návrh rozpočtu na rok 1928. Dlužno tudíž zabezpečiti umístění zbývajících dvou třetin. Jest přirozeno, že za tohoto stavu jest ještě řada škol umístěna nedostatečně nebo závadně. Takové případy byly podrobně vyšetřovány a zjišťovány a na tomto podkladě sestaven rámcový stavební program, do něhož jsou pojaty také četné, v debatě zmíněné školy, kde školská správa pokládá odpomoc v době nejbližší za nevyhnutelnou. Jde tu vesměs o školy toho druhu, jak byly v debatě uváděny, v počtu 89. Nelze ovšem nesmlčeti, že ani odstranění případů nejzávadnějších není v mezích preliminovaných úvěrů uskutečnitelné. Proto jest zapotřebí využíti všech možností a opatřiti značnější prostředky vhodným způsobem již v příštím roce; v dalších letech bylo by pak pamatovati na zvýšení dotyčných položek.

Osobní otázky učitelstva národních škol.

Při úvahách o personálních otázkách národního školství byla dotčena potřeba revise čl. IV. zákona č. 306/1920 Sb. z. a n. a § 10 malého školského zákona, jež se týkají obsazování učitelských míst. Připomíná se k tomu jen, že o věci jednal již také kulturní výbor poslanecké sněmovny z jara 1927 a usnesl se zásadně, aby tyto předpisy zatím měněny nebyly.

Byla-li urgována úprava titulů zejména pro učitele měšťanských škol, lze sděliti, že osnova příslušného vládního nařízení o věci té, vážící se na § 18 učitelského zákona, je již připravena pro jednání s interesenty a pro řízení meziministerské.

Ve věcech platových byla učiněna především zmínka o nedostatečných platech učitelů měšťanských škol a o služebním přídavku správců jednotřídních škol. Ježto obě tyto otázky byly nedávno teprve vyřešeny zákonem učitelským, nelze dnes znova bráti v úvahu opět již novou platovou regulaci. Totéž lze v celku říci i k podnětu, aby byla zrušena polední třída D pro činovné učitelů nehledíc ani na to, že nejde o otázku speciálně učitelskou, ale též o obdobnou otázku státních zaměstnanců, na něž se vztahuje platový zákon.

Ve věci pensistů bylo žádáno jednak úplné zrovnoprávnění všech staropensistů s novopensisty a zvláště pak zrovnoprávnění učitelů restringovaných do 7. července 1926 s pensisty, kteří odešli do pense s požitky podle učitelského zákona. Také v obou těchto věcech neběží o otázky speciálně učitelské, nýbrž zároveň o obdobné poměry státních zaměstnanců vůbec a nelze tedy doporučovati, aby se o učitelích rozhodovalo dříve než bude snad rozhodnuto zásadně pro státní zaměstnance vůbec.

Bylo-li žádáno, aby nebyla rušena místa katechetská, lze proti tomu odkázati obecně na ta, že došlo-li kde ke zrušení místa katechety, stalo se tak jen proto, že místa toho nebylo již potřebí buď po zrušení škol nebo tříd pro úbytek žactva, nebo také po přesunech v náboženském vyznání dětí (na př. po přestupu dětí katolických k vyznání československému a pod.). Udržovati místa ta tam, kde by katecheta nemohl býti plně zaměstnán, je zřejmě nehospodárné nehledíc ani na to, že katecheta nezaměstnaný aspoň 8 hodinami mohl by míti jen percentuální plat a byl by zřejmě hmotně poškozen.

Školská správa a dozor ke školám.

Podněty sem hledící týkaly se především otázky národní samosprávy ve školství, pak reorganisace školských úřadů vůbec a mimo to úpravy právních poměrů okresních školních inspektorů. V těchto věcech, které vesměs předpokládají řešení cestou legislativní, odkazuje se na oddíl věnovaný vpředu legislativě školské, kde bylo již vzpomenuto, že o všech příslušných osnovách zákonů se již jedná. K hlasům proti sestátnění okresních školních inspektorů bylo ministrem školství a národní osvěty zaujato stanovisko v tom smyslu, že sestátnění jich pokládá za nutné nejen v zájmu služby, nýbrž i samého inspektorského stavu.

Jestliže jde o celkovou reorganisaci správních úřadů školských, jeví se nehospodárným měniti dosavadní složení okresních školních výborů, když by jejich funkční období mělo již v brzku zaniknouti. Jestliže by se však mimoděk ukázalo, že by se jednání o nové zákonné organisaci školské správy přec jen protáhlo, bude vždy možno jednati o novém složení dnešních okresních školních výborů.

K stížnosti, že se na Slovensku nekoná potřebný soupis školní mládeže, upozorňuje se na to, že podle dosud platných norem nekoná se sice na Slovensku soupis všech dětí školou povinných, za to však se spisují děti školou sice povinné, ale do školy nezapsané. Ministerstvo školství loni i letos nově povolilo na řádné provedení soupisu toho úvěr až do 50.000 Kč. V chystaném zákoně o reformě školské správy hodlá však ministerstvo předpisy o soupisu mládeže nově a jednotně upraviti pro celé území státní.

Na přetřes byl uveden také nezákonný prý stav místní školské správy ve Frýdku. Ježto v téže věci byla také podána v poslanecké sněmovně interpelace, na kterou dojde v nejbližší době obvyklá písemná odpověď, stačí zatím odkázati na vysvětlení, které bude obsaženo v této odpovědi.

Reforma střední školy.

Vysloven byl dotaz týkající se reformy střední školy.

K reformě střední školy dojíti musí, ale nutno se tu uvarovati vší překotnosti, takže je třeba jíti po etapách. Jako přípravný stupeň toho jest opatření, které bylo učiněno, zvláštním výnosem v létě. Jím se posunulo vyučování řečtině na gymnasiích a frančtině na reálných gymnasiích do páté třídy a tím bylo dosaženo, že nižší třídy gymnasia a reálného gymnasia splynuly. Reálky již od dřívějška mají nižší třídy společné s reformními reálnými gymnasii; třeba v tomto sjednocování pokročiti do vyšších tříd, což se stane tím, že jest úmysl rozšířiti reálky o osmou třídu. Tak po etapách dospějeme k sjednocení všech dnes příliš komplikovaných typů s učebnými osnovami nadmíru specialisovanými. Hlavní však jest, že musíme přiblížiti střední školu více životu praktickému; v tom směru učiněno ji předběžné opatření, aby bylo možno vedle frančtiny intensivněji pěstovati angličtinu a italštinu a některý z jazyků slovanských. Co se počtu škol týče, hodláme zrušiti určitý počet gymnasií v historických zemích i na Slovensku a nahraditi je odbornými školami. Počátek na Slovensku jest již učiněn zřízením dvou obchodních akademií a jiných škol odborných.

Reforma učitelských ústavů.

Podobný dotaz byl vznesen též stran reformy učitelského vzdělání.

Reforma učitelského vzdělání, jejíž nutnost se všeobecně uznává, má býti provedena tak, že budou místo téměř všech nynějších ústavů učitelských zřízeny pedagogické akademie, do nichž přístup budou míti abiturienti středních škol, pro něž i touto cestou se najde prostředek k rychlému přechodu do praktického života. Akademie tyto budou míti jeden ročník, po případě ročníky dva pro kandidáty učitelství na školách občanských. Kandidátům bude se tu dostávati odborné přípravy v teoretických přednáškách, kdežto praktický výcvik bude se díti v přičleněných cvičných školách.

Nepovinné předměty na učitelských ústavech.

Výnos, podle něhož chovanci učitelských ústavů smějí navštěvovati jen 3 nepovinné předměty, byl vydán proto, že na učitelském ústavě je přílišné množství předmětů povinných, jimiž jsou žáci již nadmíru zatíženi.

Pokud se týče položky na "Těsnopisné Rozhledy" v částce 50.000 Kč, nejde tu o subvenci, nýbrž o položku na vydávání tohoto odborného časopisu, jež však jest kompensována výtěžkem z prodeje tohoto časopisu, vykázaným na str. 257 rozpočtu min. školství a nár. osvěty částkou 46.000 Kč.

Umístění německých středních škol.

Pokud se týče stížnosti na vadné umístění německých středních škol v Praze II., Znojmě a Bratislavě, podotýká se, že v Praze II. nastane zlepšení, jakmile ředitelství tabákové režie vyklidí budovu ve Štěpánské ulici, která tomuto ústavu patří. Ve Znojmě je nutna přístavba a školská správa se zabývá úmyslem jednání o tuto přístavbu v nejbližší době obnoviti. V Bratislavě se jedná již s obcí o příhodný pozemek pro novostavbu německé střední školy.

Německé učitelské ústavy.

Bylo namítnuto, že počat německých učitelských ústavů jest příliš malý.

K tomu se poznamenává, že dnešní počet nejen odpovídá potřebě, nýbrž že ještě dnes zůstávají absolventi bez místa.

Katol. reál. gymnasium v Klášteře pod Zniovem.

Katol. reál. gymnasiu v Klášteře pod Zniovem nemohla býti subvence udělena, ježto jde o ústav zhola nedostatečně vybavený jak po stránce osobní, tak věcné, takže mu musila býti udělena první výstraha podle zákonného článku XXX. z r. 1883.

Jmenování ředitelů.

Přání vyslovenému, aby jmenování ředitelů středních škol bylo provedeno, bude v blízké době vyhověno.

Pensionování profesorů.

Pokud se týče pensionování profesorů, poznamenává se, že školská správa nemá v úmyslu zdržovati v činné službě síly, které dosloužily, pokud není v některých sborech nedostatku; dorostu, zvláště na německých školách, je ve většině oborů dostatek.

Profesoři náboženství.

K připomínkám týkajícím se profesorů náboženství se poznamenává, že obsazování míst profesorů náboženství děje se v téže míře jako obsazování míst jiných profesorů. Profesoři náboženství nejsou členy maturitních komisí proto, že členy této komise mohou býti pouze učitelé povinných předmětů v poslední třídě, v níž však náboženství není povinným předmětem.

Odbornému školství byla při letošním jednání v rozpočtovém výboru věnována zvýšená pozornost.

Kompetence.

V prvé řadě nutno zmíniti se o předneseném požadavku, aby působnost ve věcech odborného školství přenesena byla na ministerstvo obchodu. V této věci mohou býti rozmanité názory, rozhodnou jest však otázka účelnosti. Ze zkušeností ciziny možno příkladem připomenouti, že ve Francii bylo odborné školství r. 1919 zákonem přikázáno do působnosti ministerstva obchodu, avšak již v r. 1920 přeneseno do ministerstva veřejného vyučování.

Průmyslová škola menšinová.

Starému požadavku, aby pro menšiny na severu zřízena byla strojnická průmyslová škola, nebylo lze dosud vyhověti pro malý počet přihlášených uchazečů.

Přídavky profesorům.

Návrhy na přídavky profesorům odborných škol byly v ministerstvu školství již vypracovány a jedná se o nich s ministerstvem financí.

Odborné školy pro ženská povolání.

Stesky na obtížnou situaci odborných škol pro ženská povolání nutno uznati za oprávněné. Tím, že od r. 1924 zastaveno bylo přijímáno učitelských sil, ocitly se četné školy v obtížné situaci, jíž možno ovšem čeliti pouze v mezích, daných systemisací. V tom směru pak možno konstatovati určitý pokrok, poněvadž počet míst byl zvýšen již v tomto rozpočtu o sto. Školská správa bude hleděti, aby tento počet mohla v nejbližší době zase zvýšiti.

Živnostenské pokračovací školy.

Největší pozornost z odborných škol byla věnována živnostenským pokračovacím školám.

Výše úvěru.

Pokud se týče stížnosti na nedostatečný úvěr pro živnostenské pokračovací školy, dlužno vyzdvihnouti, že v r. 1919 činil 1.,492.800 Kč proti 18,3.256 Kč v r. 1928 a že místo dřívějších 33% celkového nákladu hradí stát nyní průměrně 60%. Zvýšení v rozpočtu na rok 1928 proti roku 1927 neprojevuje se dosti názorně z toho důvodu, že náklad spojený s dozoren na tyto školy byl přenesen do titulu 3.

Postátnění.

Požadavek postátnění živnostenských pokračovacích škol bude lze řešiti při připravené zákonné úpravě učňovského vyučování. Otázka tato jest velmi závažná a její řešení bude vyžadovati obsáhlého jednání se všemi zúčastněnými činiteli.

Zákon o učňovském školství.

Osnovu zákona o učňovském školství bylo nutno přepracovati jednak z toho důvodu, že se opírala o župní zřízení, jednak že v některých podrobnostech na základě nových zkušeností a požadavků vyžaduje změn.

Učitelstvo.

K přání, aby na živnost. pokračovacích školách ustanovováni byli vlastní odborní učitelé, zaujímá ministerstvo stanovisko příznivé, a učinilo v té věci již některá opatření. Základní podmínkou ovšem jest, aby na škole nebyly prázdniny 5 měsíců trvající a aby školy měly vlastní místnosti, po celý den volné.

Opatření vlastních budov.

Částka 1,600.000 Kč vložená k opatření budov živnostenských pokračovacích škol do státního rozpočtu, jest doplňkem výnosu pokut, které v první polovici příštího roku ještě do příslušného fondu poplynou.

Přeměna škol tříletých.

Pokud se týče námitky, že zavedením dvouletých škol s 10-měsíčním školním rokem se činí krok zpět, nutno uvésti, že školy tříleté tvoří jen asi polovici všech škol, kdežto druhá polovina jsou školy dvouleté, které rozšířením školního roku získávají. Přeměna tato byla již na některých školách vyzkoušena a dobře se osvědčuje. Při chystané úpravě bude ostatně značnou měrou přihlédnuto k potřebám oborů, sezonně zaměstnaných.