Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Daň z obratu a daň přepychová.

Bylo též vysloveno přání, aby při dani z obratu a přepychové byly výsledky vykazovány odděleně. Co se týče výnosu daně přepychové činil tento v roce 1926 celkem 91,659.359 Kč. Účetně se tato daň vede odděleně od daně z obratu, nebude tedy činiti žádných technických obtíží, jestliže se bude daň tato vykazovati zvlášť.

K požadavku, aby při paušalování daně z obratu nebyl zkracován výnos daně, uvedl ministr financí, že není třeba míti podobných obav, poněvadž finanční správa úzkostlivě dbá toho, aby paušálem nebyl stát na výtěžku z daně z obratu zkrácen.

Na požadavek, aby přepychová daň byla zrušena a k poukazu na Německo, které tuto daň od 1. dubna 1926 úplně odstranilo, bylo již reagováno v důvodech vládního návrhu zákona č. 246 z r. 1926, kterým byl zákon o dani z obratu novelisován. Jak se tam uvádí, bylo přání tomuto vyhověno aspoň v těch případech, kde to naléhavě vyžadovala schopnost soutěže zboží změnou seznamu přepychových předmětů a byly v novém seznamu dani podrobeny skutečně jen takové předměty a výkony, jejichž zatížení přepychovou daní jest hospodářsky a sociálně plně odůvodněno. Jsou to zejména předměty vysloveně luxusní, které se zde nevyrábějí.

Spotřební daně.

Během debaty bylo uplatňováno, že finanční politika stará se o posílení zájmů kapitalistických, zapomínajíc přihlédnouti stejně k spotřebitelům poskytováním daňových úlev. Ministr financí dovodil ve své odpovědi, že posílením kapitálu zajišťuje se dělníkům větší zaměstnanost a tím zvýšená možnost výdělku, kterýžto výsledek nesporně vyváží případné snížení daní spotřebních, kteréž z důvodů rozpočtových těžko by bylo lze obhájiti.

K pochybnosti; jak při dani lihové a cukerní mohou vzniknouti nedoplatky, dlužno uvésti, že tyto nedoplatky jsou přirozeným důsledkem uvěřování zmíněných daní, jak jest upraveno zákonem z 5. února 1920, č. 91 Sb. z. a n. Náležitost vykazuje se totiž v jednom rozpočtovém roce, kdežto skutečná platba spadá teprve do roku nejblíže následujícího.

Daň z cukru.

Pokud byla činěna výtka vládě, že v otázce zdražení cukru se chovala dosti pasivně, jest jen upozorniti, že v důsledku resoluce, usnesené poslaneckou sněmovnou ve 38. schůzi, konané dne 23. června 1926, nebylo vázané hospodářství cukrem více obnoveno, čímž byla vládě vzata možnost uplatniti svůj vliv na tvoření prodejní ceny. Při uvolnění cukerního hospodářství neměla přirozeně vláda vlivu na složení vytvořeného cukerního kartelu.

Daň z lihu.

Vyhovuje dotazům s více stran učiněným, ministr financi šíře se zmínil o otázce daně z lihu. Unifikace zákona o dani z lihu pokročila již tak dalece, že referentský návrh nového zákona o dani z lihu bude v nejbližších dnech rozeslán všem odborovým organisacím, aby k němu podaly své posudky příp. připomínky. Lze s jistotou očekávati, že příslušná zákonná osnova bude brzy po Novém roce předložena k ústavnímu projednání. Osnova tato podržuje dosavadní osvědčený způsob zdanění a obsahuje jako nová nejprv inkameraci dnešního příplatku 8 Kč za 1 litr alkoholu, placeného Společností pro zpeněžení lihu, a potom dnešní potřebě odpovídající úpravu lihové výroby a hospodaření lihem. Hospodaření lihem má býti opatřováno buď státní správou samou nebo k tomu zřízeným orgánem, v němž zastoupeni býti mají jednak výrobci, jednak zpracovatelé lihu, jakož i obchodníci lihem. Hospodaření tohoto orgánu bude podřízeno státní kontrole, již vykonávati budou zástupci zúčastněných ministerstev.

Nelze pomlčeti o tom, že v osnově zostřený byly trestní normy, aby účinně bylo zabráněno malversacím, jakých dožili jsme se v posledních dnech při tajném lihovaru s velkým nákladem dovedně zřízeném v Nymburce. Výkonnost tohoto lihovaru byla dosti veliká (asi 8 - 10 hl lihu denně), leč nemohla býti uplatněna, ježto výroba v Nymburce tajně provozovaná byla hned v prvních počátcích objevena a znemožněna.

Pokud jde o letošní nadvýrobu 70.000 hl lihu, o níž v debatě zmínili se někteří řečníci, nemůže býti o tom sporu, že by se jí zvýšily nad potřebu zásoby lihu. Proto bude asi tato nadvýroba připuštěna pouze za určitých kautel, jimiž bude zabráněno přílišnému zatížení budoucího lihem hospodařícího orgánu.

Uvolnění hospodaření lihem podléhá nepřekonatelným potížím potud, že není z národohospodářských důvodů přípustno vysaditi zemědělské lihovary volné konkurenci průmyslových lihovarů, v níž by prvně jmenované podniky nezbytně musely podlehnouti. Vedle toho činí naprosto nepostradatelné omezení lihové výroby nezbytně nutným vázané hospodaření lihem, jež při dnešních poměrech nemůže býti nahrazeno monopolem.

Potěšitelným jest, že použití lihu je účelům průmyslovým rok od roku znatelně stoupá, což platí jmenovitě o použití lihu všeobecně denaturovaného, jehož se užívá ke svícení, pálení a oteplování, dále lihu zvlášť denaturovaného, používaného k motorickým účelům (t. zv. Dynalkol). Tím jest také vysvětlen znatelný vzestup výnosu denaturačního poplatku, jenž jest zapravován z litru alkoholu podrobeného denaturaci částkou 20 h. Tímto poplatkem není ani nemírně zatíženo, tím méně brzděno použití lihu k průmyslové výrobě.

Všeobecná daň nápojová z piva a lihuprostých nápojů.

Bylo žádáno, aby všeobecná daň nápojová z limonád, sodové a minerální vody byla zrušena. K tomuto požadavku odpověděl ministr financí, že je ochoten uvažovati o odstranění všeobecné daně nápojové z lihuprostých nápojů, dojde-li k úpravě zákona o této dani.

K dotazu, je-li pravda, že se pracuje o předloze zákona na zavedení progresivní daně z piva a zdali je při tom pamatováno na ochranu malých a středních pivovarů, odpověděl ministr, že nositelem daně z piva je spotřebitel, jenž daň platí, nikoli pivovar, jenž je pouze výběrčím této daně. Kdyby měla daň z piva býti progresivně odstupňována, neznamenalo by to nic jiného, než poskytování premií malým pivovarům. V pivovarství možno pozorovati proces koncentrační, směřující k velkovýrobě, kterýžto proces nebylo by možno zastaviti ani odstupňováním daně ve prospěch malovýroby. Kdyby daní z piva byly pivovary ničeny, pak ovšem musela by se daň odstupňovati, ale tomu tak není, neboť daň z piva naopak pomáhá právě udržovati malé pivovary. Tato daň zmírňuje ostrosti v rozdílech výrobních nákladů pivovarů podle jejich velikosti, ulehčujíc svojí stejnoměrností poměr ve výrobních nákladech velko- a malovýroby. Stát nemůže za dnešní soustavy daňové postupovati tak, aby podporoval výrobu, která je méně hospodárná. Jiná je ovšem otázka, jakým způsobem vyřešiti sociální problém, který zde vzniká z ekonomisačního a koncentračního procesu. Bude především věcí vnitřní dohody výrobní organisace pivovarské, aby otázku tu vyřešila a postupně umožňovala menším pivovarům odváděti pracovní síly a kapitály ku výrobě jiné a hospodářsky plně odůvodněné.

Předem bylo konstatováno, že v podrobnostech v položce "Pensijní příspěvky zaměstnanců pragmatikálních" jest tisková chyba; místo 6,200.000 Kč má býti 613.735 Kč a u nepragmatikálních místo 1,000.000 Kč, 6,200.000 Kč. Tudíž správně úhrnem 6,813.735 Kč.

Pokud byly v debatě jak generální, tak i speciální předneseny námitky a dotazy, bylo na ně odpověděno ministrem financí nebo pokud se tak nestalo, odpovídá generální zpravodaj, zjednav si potřebné informace takto:

Hospodaření v jednotlivých továrnách.

Ústřední ředitelství tabákové režie má naprosto přesný přehled o hospodaření každé jednotlivé továrny, pokud se týká množství zpracované suroviny, spotřeby uhlí, elektrické energie a vůbec všech hospodářských potřeb. Veškeré hospodářství (provoz) má ústřední ředitelství v přesné evidenci u každé továrny a je také kontroluje. Výkazy o tomto hospodaření připojuje ústřední ředitelství podle platných předpisů ke každé účetní závěrce a předkládá k revisi nadřízeným kontrolním orgánům (stálé revisní komisi a Nejvyššímu účetnímu kontrolnímu úřadu).

Stížnosti na výrobky.

Tabáková režie při odůvodněných stížnostech na výrobky vychází vždy svým konsumentům vstříc, vyšetřuje každou došlou stížnost a hledí zjednati patřičnou nápravu. Nejsou-li výrobky vždy žádoucí jakosti, jsou toho různé příčiny mimo dosah působnosti tabákové režie ležící, a hledí se jim všemožným způsobem čeliti. Zvláště viržinky, na které tolik, částečně právem žalováno, budou již v nejbližší době bezvadné.

Způsob nákupu tabáku.

Nákup tabákových surovin od firem cizozemských i zdejších děje se tímto způsobem:

Dle potřeby, stanovené na podkladě výrobního programu vypisuje se soutěž na dodávku tabáku, při čemž přihlíženo jest k tomu, aby se tak stalo v době dle tržních zpráv výhodné pro nákup. K účasti na soutěži vyzvány jsou jednak firmy, které jsou již s tabákovou režií v obchodním spojení, jednak firmy, které o to zažádaly a jsou doporučeny našimi zastupitelskými úřady a o nichž jest zjištěno, že jsou zapsány v obchodním rejstříku jako obchodníci s tabákem. Vzorové tabáky dodané v stanovené lhůtě se zkoumají první komisí kvalitativně. Tato komise podrobně tabáky kvalifikuje, o čemž se vede přesný záznam. Druhá komise pak, širší, která se skládá z členů prvé komise, představenstva ústředního ředitelství a správního sboru přezkouší vzorky jak kvalitativně tak i cenově a rozhodne definitivně, které tabáky přijdou v úvahu pro nákup.

Tabáky zakoupené přejímají se pak kvalitativně v našich továrnách na tabák a to komisemi, které se vždy zvlášť bezprostředně před počátkem vylosují a jsou pro tyto práce určeni jen zkušení starší úředníci. Nikdy předem není tato komise vyrozuměna, od kterých firem bude tabáky přejímati, takže správný postup její jest plně zaručen. Přesto se čas od času dodané tabáky znovu překontrolují úředníky ústředního ředitelství.

Práce řemeslníků v tabákových továrnách.

V poslední době musily býti omezeny práce prováděné řemeslníky jednotlivých továren na tabák, a to proto, že byl snížen počet řemeslníků následkem pensionování, úmrtí a současným zastavením přijímáni náhradního dělnictva. K tomuto omezení zavdala příčinu též stížnost československé živnostenské rady, podaná prostřednictvím ministerstva obchodu přípisem ze dne 28. ledna 1921, č. 48.798/20 (vynesení ministerstva financí č. 1071 pres./21), s ohledem na poškozování živnostníků. Práce, které se zadávají v soutěži, jsou: práce truhlářská, bednářská, klempířská a pokryvačská. Při těchto pracích dociluje se velmi značných úspor, poněvadž práce řemeslníků zaměstnaných trvale v provozu tabákové režie nemůže konkurovati co do výkonnosti s prací, prováděnou odbornými a praktickými řemeslníky z povolání. Přijímání provedené práce provádí dle platných předpisů tovární dílovedoucí a úředník pod zodpovědností obou představených jednotlivých továren na tabák. Nevyhovující zboží musí býti dáno dle platných předpisů firmě k disposici a žádána náhrada ve zboží úplně bezvadném. Pro dělnictvo uvedených řemeslných odborů, pokud musí býti zaměstnáno v továrně, platí stejné předpisy o podrobení se osobní prohlídce při opuštění tovární práce, jako pro ostatní dělnictvo a jinak jest za ně i za škody jimi způsobené zodpověden dle smluvního ujednání i jejich zaměstnavatel, takže jest o bezpečnost zplna postaráno.

Koupě továrního objektu v Hostivaři.

O koupi továrny v Hostivaři bylo podáno toto vysvětlení:

Jakmile bylo rozhodnuto, že budova zemského finančního ředitelství v Praze, kde jest umístěn úřad prodeje tabáku, bude v dohledné době sbořena, snažilo se ústřední ředitelství zajistiti si pro tento úřad způsobilý pozemek. Po delším hledání po celé Praze vybrány jako nejvýhodnější dva objekty, a to: továrna Čapkova v Hostivaři a pozemek Dra Stýbra v Holešovicích na Maninách. Holešovický pozemek polohou, rozsahem a poměrně i cenou vyhovoval, ale leží těsně u Vltavy v inundační oblasti, takže tu hrozilo nebezpečí splesnivění tovarů. Objekt v Hostivaři byl tudíž pro tabákovou režii výhodnější. Hostivař leží na hlavní trati v blízkosti centrálního seřaďovacího nádraží a rozsáhlost nezastavěného pozemku umožňuje rozšíření úřadu, což u pozemku holešovického nebylo. Kromě toho budov továrních i administračních lze použíti.

Poměrná vzdálenost od centra města při možnosti dopravy automobilní nepadá na váhu. Objekt byl odhadnut příslušnými znalci, takže při této koupi postupováno s krajní opatrností a obezřetností: Za objekt vyplacena byla částka Kč 1,400.000,-. Cena tato při rozsahu 18.743 m² zajisté jest výhodná.

Export tabákových tovarů.

Export tabákových tovarů byl dosud zcela nepatrný, nyní však jest tabáková režie v obchodním spojení zejména s Argentinou, kam nedávno bylo prodáno zboží za značnou částku a možno očekávati v příštích měsících další a značně zvýšené objednávky; dále vyvážíme až dosud omezeně tabákové tovary do Bulharska, Norska a Dánska. Kromě toho jedná tabáková režie o export do Španělska a Francie. Možno očekávati, že do konce t. r. dosáhne export okrouhle výše až 1,000.000 Kč. Že by rakouská tabáková režie jako státní monopol vyráběla tabákové tovary sama v Německu, neodpovídá skutečnosti. Rakouská tabáková režie jest pouze kapitálově zúčastněna na soukromé společnosti s r. o., která pode jménem "Austria Tabakwaren nach den Vorschriften der österreichischen Tabakregie" byla roku 1926 utvořena v Mnichově. Rovněž zúčastněna jest též pouze kapitálově na mnichovské továrně "Perusa", společnost s r. o., která vyrábí cigarety. Jde tu tedy o soukromé společnosti.

Honorování práce přes čas.

Otázku honorování práce přes čas nejen dílovedoucích, nýbrž všech pragmatikálních zaměstnanců tabákové režie podrobilo již ústřední ředitelství zevrubné úvaze. Pojem práce "přes čas" nelze ovšem rozšiřovati - jak bylo se toho také domáháno - i na několika minutovou dřívější docházku do továrny neb pozdější odchod z ní, jako k vůli odemykání neb zavírání pracovních oddělení a skladišť, prohlídce dělníků při výstupu, kontrole kamen, pak oken a pod., poněvadž tato doba tvoří nerozlučnou součástku pracovního výkonu pragmatikálních zaměstnanců. Práce takové se provádějí jednotlivými zaměstnanci střídavě a nelze je zvláště honorovati. Vykonávají-li se však práce v zákoně osmihodinné době pracovní uvedené po obvyklé době pracovní, nemá zásadních námitek proti jich honorování. Při stanovení placených svátků vázána jest tabáková režie zákonem ze dne 3. dubna 1925, č. 65, nemůže tudíž o své újmě platiti za dvojsvátky, které nejsou zákonem uznány.

Nemocenské pojištění.

Pro mimořádný podpůrný fond nemocenských pokladen továren na tabák není v zákoně č. 221 z roku 1924 opory. Dělnictvo tabákové režie jest pro případ nemocí pojištěno u nemocenských pojišťoven tabákové režie, což se stalo na vlastní přání dělnictva, poněvadž mu toto zvláštní pojištění poskytuje mnohem více výhod a zaručuje větší vliv na hospodařeni vlastních pojišťoven, než by tomu bylo u okresních nemocenských pojišťoven. Pojištění u okresních nemocenských pojišťoven by znamenalo pro tabákovou režii samu jen velkou úsporu, dělnictvo by se však proti tomu rozhodně postavilo.

Úrazové pojištění.

Úrazové pojištění zaměstnanců tabákové režie jest upraveno úrazovým řádem, který zaručuje zaměstnanectvu všecky výhod, které dává úrazový zákon. Úrazový výbor nemohl býti posud ministerstvem sociální péče doplněn na zákrok jedné části samého dělnictva.

Remunerace dělnictvu.

Ze zvláštních remunerací jsou vyloučeni pouze ti dělníci, kteří byli v běžném roce

a) trestáni disciplinárně nebo

b) trestáni více než jedním pořádkovým trestem.

Že jsou z remunerací vyloučeni pensisté, jest samozřejmé. Nemocní mají nárok na remunerace.

Potřeba a honorování zaměstnanců.

Hlavní směrnicí pro stanovení počtu zaměstnanců - neboť o jiném nemůže se při systemisaci jednati - může býti v průmyslovém podniku, kterým tabáková režie jest, výhradně potřeba výrobků. Jak má býti ten neb onen dělník honorován, jest již mzdovou úpravou rozhodnuto, ve které jest pro každý úkol stanovena určitá mzda. Změnou práce nastane změna mzdové třídy. V tom ohledu nemusí míti dělnictvo žádných obav. Jest tu plně provedena zásada honorovati zaměstnance podle významu, odpovědnosti a obtížnosti místa, které zastává.

Konsum kuřiva, technický pokrok.

Konsum doutníků klesá, konsum cigaret stoupá. Poněvadž u cigaret převládá strojní výroba, množí se počet strojů. Tabáková režie sleduje technický pokrok a kupuje stále dokonalejší stroje vykazující větší výkonnost. Technickým pokrokem a zdokonalováním strojního zařízení ubývá dělníku fysicky namáhavá práce a on stává se stále více pouhou pomocnou silou při obsluze strojů. Práci tuto tabáková režie nepodceňuje, nemůže však připustiti ustálení názoru, že zvyšuje stále výkonnost dělnictva. Nemůže přece připustiti, aby technicky dokonalým strojem nebylo vyráběno takové množství, pro jaké jest stavěn a jaké po získaných zkušenostech může docíliti při průměrné svědomité obsluze.

Starobní přídavky u žen.

Menší starobní přídavky u žen jsou odůvodněny různými postupovými poměry u dělníků a u dělnic. Ženy jsou zařazeny do 6 mzdových tříd a jejich převážná většina má při průměrně vyhovující práci zaručenou možnost dosáhnouti 4. a 5. mzdovou třídu; naproti tomu se u mužů do nejvyšších tříd stanovených pro kvalifikovanou práci dostane jen menší část. Proto byla jím tato omezená možnost dosažení vyšších tříd mzdových nahrazena přiznáním vyšších starobních přídavků.

Výchovné pro dělnice.

Co se týče výchovného pro dělnice poukazuje se na odst. 7. § 9, úpravy mzdových poměrů dělnictva československé tabákové režie, jenž vyhrazuje ministerstvu financí právo v případech hodných zvláštního zřetele povoliti přiměřený příspěvek až do výše výchovného dělnici na její nezaopatřené vlastní děti, které jsou prokazatelně zcela na ni ve výživě odkázány, není-li jiné osoby k výživě povinné a schopné. Žádosti těchto dělnic o přiznání tohoto příspěvku se projednávají a bude co nejblahovolněji postupováno.

Obytné domy pro zaměstnance tabákové režie.

Obytné domy pro zaměstnance tabákové režie byly postaveny až dosud v Praze, Jáchymově a Spišské Bělé nákladem ca 7,000.000 Kč. Ve stavbě jsou v této době obytné domy na Žižkově, v Sedlci, Jihlavě, Novém Jičíně, na které činiti bude celkový náklad okrouhle 6,200.000 Kč. V příštím roce a v roce 1029 postaví se v Jáchymově, Tachově, Písku, Táboře, Budějovicích, Bratislavě, Košicích a Mukačevě obytné domy nákladem ca 20,700.000 Kč.

Prodejní provise.

K výtce, že finanční správa přiděluje do venkovských prodejen tabáku za společníky osoby, které ve stanovišti prodejny nebydlí, dlužno uvésti, že přidělování děje se pouze na žádost dosud nezaopatřených válečných poškozenců. Tomuto přidělení předchází zevrubné vyšetření majetkových, rodinných a výdělkových poměrů trafikanta, jakož i výnosových poměrů jeho prodejny. Uzná-li finanční úřad II. stolice, že výnos prodejny je tak značný, že může poskytnouti živobytí i více rodinám, sespoleční prodejnu a vzájemný poměr společníků se upraví obapolnou dohodou. K této akci se odhodlala finanční správa proto, že značný počet válečných poškozenců jest dosud nezaopatřen. Pakli některý dosavadní prodavač při sespolečnění prodejny domáhá se raději přidělení tichého společníka než činného, nečiní tomu finanční správa překážek, z čehož nelze však vyvozovati, že by chtěla zaváděti jen tiché společenství.

V otázce úvěrů finanční správa sleduje ten účel, aby hospodářsky slabé existence poválečných skladníků podepřela.

Dále bylo tvrzeno, že dávka ze zisku, která jest placena z prodeje tabákových tovarů, je příliš veliká a že tato dávka po měrně více zatěžuje, než daň výdělková. Při tom bylo přehlédnuto, že dávka ze zisku v nynější úpravě je procentový korektiv trafikantské provise, odstupňovaný podle ceny odebraných tabákových tovarů. Liší se tedy v podstatě od daně výdělkové a nelze proto dávku ze zisku usměrniti podle zásad platných pro daň výdělkovou. Ostatně nynější dávka ze zisku jest opatření prozatímní a bude její opodstatnění znovu zkoumáno při vypracování nových předpisů o prodeji tabáku.

Náklad 5 milionů Kč uvedený v investicích rozpočtu Státní mincovny v Kremnici bude sloužiti nikoli ku postavení mincovny, nýbrž výhradně jen ku zřízení musea a archivu mincovnictví v Praze k jubilejnímu roku 1929, které nebudou sloužiti k výrobě mincí.

Finančním stavem samosprávných svazků, zejména obcí, obíralo se více řečníků, kteří poukazovali na různé okolnosti, jež působí nepříznivě, jako na př. na vzrůst úkolů, nízkou přirážkovou základnu, neuspokojivý příjem z přirážek; obírali se také statistickými výkazy o vzrůstu rozpočtové potřeby samosprávných svazků (otištěnými na str. 187 důvodové zprávy k návrhu fin. zákona a státního rozpočtu na r. 1928) uvádějíce jednak, že není zřejmo, u kterých položek rozpočtové potřeby obcí došlo ke zvýšení, jednak, že zvýšení způsobeno bylo výdaji mimořádnými, hlavně investicemi podnikovými; bylo ovšem též připuštěno, že vzrůst nákladů dá se z části vysvětliti snahou obcí rozpočtově opatřiti výdaje, které by po provedení správní reformy po případě již nebylo lze uskutečniti. V souvislosti s tím bylo mluveno o zamýšleném zavedení finančního řádu a o účincích berní reformy, pokud se týče zákona č. 77/1927 o nové úpravě finančního hospodářství svazků územní samosprávy a vyslovena obava, že fondy zřízené podle tohoto zákona nestačí na úhradu rozpočtových schodků.

Pokud náprava byla s některých stran spatřována v tom, že by obcím mohly býti některé úkoly odňaty a bylo při tom uvažováno o poměru státu k samosprávě, uvedl ministr financí, že zákon č. 77/1927 neznamená nepřátelský akt vůči samosprávě a demokracii, poněvadž v demokracii je vlastně i stát samosprávou, jejím vyvrcholením, při čemž úkoly veřejných svazků, od obce až k státu, se mezi ně rozdělují podle principu vhodnosti. Obcím nebyla vytýkána nehospodárnost, nýbrž to, že ve svých výdajích jdou za finanční nosnost. Bylo tudíž aktem národohospodářské nutnosti opatření, aby výdaje byly zastaveny u nosnosti obyvatelstva. Při tom příděly samosprávě ze státních daní byly zvýšeny. Jaký bude úbytek přirážkové úhrady v důsledku limita, nelze dnes říci, jisto je však, že pro dobu, po kterou samosprávné svazky budou musiti se přizpůsobovati novým poměrům, je určitá reserva v nedoplatcích daňových, že nízká přirážková základna a neuspokojivý příjem z přirážek zavinily z části zvýšení přirážkových sazeb, je správné, nutno ale k tomu dodati, že právě tyto okolnosti by měly nabádati k obzvláštní šetrnosti.

K poznámkám o statistických výkazech o rozpočtové potřebě samosprávných svazků dlužno upozorniti, že na str. 188 důvodové zprávy je vzrůst nákladů na nejdůležitější výdajové skupiny, totiž na čely kulturní, sociální a zdravotní, zvláště vykázán, a že - jak již ministr financí v rozpočtovém výboru uvedl - metoda zjištění rozpočtových nákladů na r. 1927 je stejná, jako byla při zjišťování obdobných nákladů na r. 1926; také v těchto nákladech byly obsaženy výdaje mimořádné a investiční a ptáme-li se po nosnosti, musíme míti na zřeteli úhrnnou číslici. Rychlé zpracování statistických dat předpokládá jednotnou základnu rozpočtovou. Z toho nevyplývá - jak k předneseným obavám ministr financí výslovně zdůraznil - že schema pro rozpočet pro malé obce bude právě takové, jako pro velká města, nýbrž vyplývá z toho, že určitá struktura, která ve větším městě bude detailována, bude obdobná, jako u menší obce, což nebude znamenati žádné nové zatížení.

Předmětem úvah rozpočtového výboru byl také problém úhrady učitelských platů, při čemž vysloven souhlas s názorem ministra financí, že se zálohovým hospodářstvím na platy učitelské musí býti učiněn konec, ale vysloveny námitky, aby část úhrady těchto nákladů byla přesouvána na obce, které by od svých občanů vybíraly školní plat. Je jisto, že úhrada učitelských platů vyžaduje řešení zákonného a že teprve při projednávání příslušné zákonné osnovy bude možno rozhodovati, které svazky a jakým dílem budou povinny k úhradě té přispívati. Již teď možno však zajisté vysloviti přesvědčení, že i když část úhrady bude hledána ve školním platu, budou od školného osvobozeni chudí.

Finanční správě byl vytýkán jistý optimismus v nazírání na náš státní dluh, který prý není odůvodněn přes to, že státní dluh i potřeba naň jest v rozpočtu na r. 1928 nižší než předešle; neboť státní dluh roste prý rapidně, jak jest patrno z toho, že dle státní

K tomu přistupuji ještě prý vysoké reparační povinnosti.

Ministr financí odpověděl na tyto dotazy všeobecně, že v rozpočtu musí býti pamatováno na pravděpodobný stav dluhu v roce rozpočtovém a nelze tu vycházeti z číslic státních účetních závěrek za léta předešlá. Aby však byla dána možnost podrobného srovnání, z jakých příčin státní dluh od roku 1924 do dnešního dne se zvýšil, sestaven byl podrobný výkaz státního dluhu, jak se jeví ve státních účetních závěrkách za rok 1924, 1925 a 1926. (Viz přílohu.) Vedle těchto číslic pak jsou uvedeny číslice vzaté za podklad rozpočtu na rok 1928 a příčiny, pro které se tento stav liší od účetních závěrek.

Z tohoto výkazu jest patrno, že návrh rozpočtu na r. 1928 počítá patrně i s budoucími povinnostmi, jež v tomto roce mohou ve příčině státního dluhu vzejíti.

Bylo vytýkáno, že spořitelny poblíže hranic nemohou zhodnotiti válečných půjček lombardovaných cizím příslušníkům a zachrániti tak svoje pohledávky. Mělo by prý se jim usnadniti, aby mohly na podkladě těchto válečných půjček upsati IV. státní půjčku. K tomu se podotýká, že dle zákonných ustanovení (zákon č. 417/1920 a 216/1924) jest možno v ČSR zhodnotiti pouze válečné půjčky československých příslušníků.

Byly vítány snahy finanční správy směřující ke snížení úrokové míry a bylo projeveno přání, aby na tomto poli bylo energicky pokračováno.

Rovněž tak bylo schvalováno zamítavé stanovisko ministra financí k zahraničním zápůjčkám. Bylo však projeveno mínění, že by si stát neměl vypůjčovati ani na domácím trhu, nýbrž vybírati prostředky potřebné ke státnímu hospodaření přímo od vrstev poplatně silných.

Již ve své odpovědi průběhem rozpočtové debaty poukázal ministr financí na to, že tíha dluhu nespočívá v jeho číslici, nýbrž ve výši úrokové služby. Snižování úroků může býti odčiněno pouze politikou, kterou finanční správa sleduje.

Rovněž tak odpověděl ministr financí na dotaz, pokud jde o přípustnost státních zápůjček. V této příčině stojí ministr financí na stanovisku, že každý podnikatel a tedy i stát může uzavříti zápůjčku, jde-li o rentabilní věc. Žádným způsobem však nemá stát dělati dluhy na účely nerentabilní a pokud tak činí, jest to důkazem nezdravého hospodářství.

K tomu bylo by možno ještě podotknouti, že z výkazu státního dluhu dá se snadno dokázati, že od roku 1925 ČSR skutečně neuzavírá nových dluhů a číselný přírůstek dluhů spočívá vesměs v tom, že se přejímají stále ještě dluhy jednak předválečné, jednak válečné po bývalé Rakousko-Uherské monarchii. Na likvidaci těchto závazků jest také v rozpočtu na r. 1928 pamatováno.

K dotazu na stav jednání o konversi naší 7¹/₂% zahraniční půjčky konstatoval již ministr financí, že anglickou půjčku uzavřeli jsme při kursu 91,- za 100 $ nominale. Při tom jsme se zavázali zaplatiti při splácení kurs 105,-. Z nom. 100 $ platíme 7¹/₂% úrok. Když byla ČSR nabídnuta konverse této půjčky při 6%ním úroku a kursu 92,-, bylo nutno uvažovati, je-li to výhodné, čili nic. Na první pohled zdála se nabídka výhodná, avšak při bližším zkoumání a uvážení okolnosti, že při splacení staré půjčky ztrácíme 14 bodů, ukázalo se, že bude výhodnějším zmobilisovati všechny valutární i finanční prostředky, abychom konversi provedli na domácím trhu. Bude to možno tím spíše, že značná část této půjčky, jejíž nesplacené nominale k 1. lednu 1928 činí 738 milionů Kč, nachází se již v rukou československých.

Bylo též žádáno, aby neemisní zápůjčky vykázané v rozpočtu státního dluhu byly z důvodů prestižních splaceny. Finanční správa již v zásadě sjednala unifikaci neemisních zápůjček za podmínek pro stát příznivějších, stalo se to však po sestavení rozpočtu na rok 1928.

V záležitosti šluknovské spořitelny sdělil ministr financí, že sanace tohoto ústavu jest zcela jiné povahy, než ostatních ústavů peněžních, poněvadž nejde o to, aby stát ze státních prostředků spořitelnu sanoval a dokonce snad nad zákon, nýbrž jde o použití zákona č. 216/1924 Sb. z. a n. o zhodnocení válečných půjček. Ustanovením § 20. tohoto zákona má se umožniti spořitelně úpis IV. státní půjčky a dáti možnost uspokojiti věřitele. Uváží-li se, že na spořitelně šluknovské jest interesováno dalších 64 spořitelen, dlužno doznati, že tu jde o problém velikého dosahu, který nemohl býti řešen dříve, dokud kursy státních papírů byly nízké. Sanace byla již v zásadě ministerskou radou schválena a finanční správa podle zmocnění provádí tuto věc za účasti interesentů.

Pokud jde o pařížskou konferenci a náš poměr ke Společné pokladně (Caisse Commune v Paříži), prohlásil ministr financí, že ve valutních dluzích jsme asi až na 20,000.000 Fl zlatých rent úplně kryti a nemáme zvláštního zájmu na tam, dojde-li k valorisaci těchto papírů čili nic.

K dotazu, zdali a do jaké míry položila vláda, resp. příslušní činitelé zmocnění daného čl. II., posl. odst. finančního zákona na rok 1927 týkajícího se uzavření přechodných zápůjček ke krytí dočasných schodků státních podniků, dále došlo-li k podobným úvěrním operacím v hospodářství administrativním na základě čl. XII., odst. 1 a) fin. zák. na rok 1927, prohlásil ministr financí, že ani v prvém ani v druhém případě nebylo zákonných zmocnění vůbec použito.

Zvláštní zmínky zasluhuje však otázka t. zv. reparací.

Reparace.

O reparace jeví se pochopitelný zájem, jak o tom svědčily dotazy několika poslanců. Byly činěny dotazy, kdy a jak bude řešen reparační problém a zda - resp. mnoho-li budeme na t. zv. reparace platiti. Byla nadhozena i otázka, má-li se pro reparační břemena učiniti již nyní opatření v rozpočtu. Bylo také mluveno o dilemma, resp. nepříznivém reflexu naší aktivní obchodní a platební bilance na řešení problému reparačního a o tom, že se tu snad zmeškala příznivá doba, za kterou byl považován ku příkladu rok hospodářské krise. Bylo s poukazem na franc.-jugoslávskou přátelskou dohodu doporučováno vládě domáhati se řešení reparačního problému jakožto celku a nikoli od státu k státu, při čemž byla zmínka též o nedávné diskusi Marinkoviče s Poincarém o způsobu placení předválečných dluhů srbských; tato otázka nemá však s reparacemi nic společného. Kromě toho bylo též řečeno, že s problémem reparačním dělají se tajnosti.

Ministr financí poukázal ve své odpovědi především na svoji odpověď k této otázce, danou při projednávání loňského rozpočtu a prohlásil v podstatě, že nemůže říci, kolik budeme platiti, protože to neví, že nemůže tedy v rozpočtu počítati ani s miliardami ani s miliony na tento účel, ježto věc není vyřešena. Řekl také, že tu na žádný způsob nejde o reparace, nýbrž o t. zv evaluaci, t. j. náhradu za státní statky (státní majetek), který republika převzala od býv. Rakousko-Uherského státu. Ministr financí poukázal též na souvislost této evaluace s evaluací převzatých předválečných dluhů a vyslovil naději, že hodnota převzatého státního majetku nebude vyšší nežli hodnota převzatého dluhu, že s námi nebude nakládáno hůře nežli s Německem, Rakouskem a Maďarskem a že nám nemůže býti uloženo břemeno, které by zničilo hospodářskou existenci našeho státu. Dluhy, o něž tu jde, jsou předválečné dluhy zajištěné na převzatém státním majetku, hlavně na železnicích a dluhy nezajištěné hlavně t. zv. předválečné renty. Podle ustanovení čl. 208 mír. sml. St. Germ. a analog. čl. 191 mír. sml. Trianonské bude celý převzatý dluh zajištěný a jistá část dluhu nezajištěného, kterou určí Reparační komise, tvořiti srážkovou položku, jež bude odečtena od hodnoty převzatého státního majetku.

Je tu tedy jednak evaluace státního majetku, jednak evaluace zmíněných dluhů. A právě v tom spočívá těžisko celého t. zv. reparačního problému. Naší stálou snahou musí býti a také je docíliti toho, aby cifra evaluace majetku nebyla vyšší nežli cifra evaluace dluhů, čili aby obě cifry se co možná kryly, a aby saldo evaluační bilance rovnalo se nule.

Až doposud není však stanovena ani jedna ani druhá složka této bilance a bylo by netaktické a prejudicielní, činiti pro tento účel vůbec nějaké opatření rozpočtové. Ministr financí prohlásil také z tohoto důvodu, jakož i hledíc ke konstrukci veřejného rozpočtu, že je nemožno míti v rozpočtu pro reparace nějakou reservu.

Pokud se týče zmíněného dilemma mezi reparačním problémem a naší aktivní bilancí, odpověděl ministr financí, že nebylo úmyslem naším něco zabarviti, nýbrž že jsme šli ven s fakty a pravdou, poněvadž problém reparační musí býti řešen ne podle domnělých čísel světu snad předstíraných, nýbrž podle spravedlnosti.

Na otázku, zda jsme nepromeškali vhodné doby pro řešení reparačního problému, dlužno odpověděti záporně; nehledíc ani k tomu, že vyřešení bylo dosud technicky nemožné, pracuje tu průběh času v náš prospěch, a nějaké kroky směřující k urychlování řešení mohly by způsobiti více škody než užitku.

k poznámce, že s problémem reparačním dělají se tajnosti, připomíná se, že tu nejde o žádnou tajnost, poněvadž jde o známá ustanovení mírových smluv, které jsou publikovány ve Sbírce zákonů a nařízení.

Mírové smlouvy uložily Československu tato břemena:

1. Převzetí části předválečných dluhů (čl. 203 St. Germ., 186 Trianon., 254 Versail.).

2. Evaluaci (čl. 208 St. Germ., 191 Trian., 256 Vers.).

3. Osvobozovací (liberační) poplatek 750,000.000 zl. fr. ujednáním (Arrangement) podepsaným v St. Germain dne 10. září 1919, č. tisku 1739 N. S. z r. 1919, jež bylo Národním shromážděním schváleno v r. 1919, kterýžto poplatek znamenal by ovšem značné zatížení našeho státu; je snahou naší vlády také tohoto břemene se zhostiti.

Souhrn těchto břemen tvoří náš t. zv. reparační problém. Ovšem reparace v pravém slova smyslu to nejsou, nýbrž reparace skryté. Proto používá se termínu "tak zvané reparace". Kdo by tedy hledal v mír. smlouvách nebo jinde ustanovení o československých "reparacích", ten by jich tam nenašel, protože tam nejsou, neboť - jak již při projednávání loňského rozpočtu výslovně bylo zdůrazněno, a jak to ministr financí letos ve své odpovědi opětně konstatoval - Československu žádné reparace uložen nebyly.