Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

"Vojenské zdravotnické listy", orgán vojenské zdravotní správy, přináší tato strašlivá čísla: v době od 1. října 1925 do 30. září 1926 při průměrném celkovém počtu vojska 120.000 mužů onemocnělo 84.661 a z toho 400 zemřelo.

Procento onemocnění činilo 71.75% a úmrtnost 1/3%. Počet smrtelných úrazů činil 70 (z toho 16 pádů letadel). Strašlivě velké číslo sebevražd vojínů činí 113, to jest 1 promile vojenského stavu. Procento sebevražd vojínů od roku 1921 stále stoupá a od této doby se zvýšilo o plnou třetinu.

Procento onemocnění a úmrtnosti, uvážíme-li stáří a zdravý lidský materiál, vybraný při odvodech, jest přímo strašlivě vysoké a jest naléhavě třeba soustavné nápravy. Tak veliký počet sebevražd a vedle toho ještě stále stoupající jejich procento vydává vojenské správě ještě horší vysvědčení. Bohužel v uveřejněných zprávách není uveden důvod a příčiny těchto neudržitelných poměrů.

Velmi veliký jest počet těžkého trýznění vojínů, který proniká do veřejnosti. Ve většině případů vedou trýznění spolu se zbytečným týráním, se svévolnou panovačností představených a s krutými, nespravedlivými tresty k zoufalství, které pak dohání mladé lidi k sebevraždě. Také veliký je počet případů neodborného a nedbalého ošetřování onemocnělých vojínů vojenskými lékaři a ošetřovateli, jenž se dostal do veřejnosti. Opětovně, i ve sněmovně bylo již vytýkáno nezdravé ubytování vojínů a samy nejvyšší vojenské úřady musely to připustiti.

Interpelanti táží se tedy pana ministra:

Byly zjištěny příčiny vysokého počtu nemocných ve vojsku a které jsou? Co bylo učiněno, aby se tomu zabránilo?

Byli v jednotlivých případech viníci zjištěni a pohnáni k odpovědnosti?

Jest pan ministr ochoten naříditi, aby při příštích statistikách o sebevraždách vojínů byly také uveřejněny přesně zjištěné příčiny?

V Praze dne 27. června 1928.

Košická tabule v dubnu t. r. odsoudila Viktora Mikšíčka, okresního hajného v Jasině (na Podkarpatské Rusi) pro zpronevěření 136.626 Kč státních peněz pro čtyřnásobné padělání listin na 2 1/2 roku do vězení. Viktor Mikšíček, -- jenž měl pouze nižší kvalifikaci lesnickou -- byl v této své vlastnoti přímo podřízen rachovskému okresnímu lesnímu úřadu a nepřímo státnímu lesnímu úřadu v Chustu. Tyto státní lesní úřady jsou podle zák. čl. XIX. z r. 1898 povolány kontrolovati odborné hospodaření v lesích obecních, urbariálních církevních atp. Jejich činnosti a příslušnost určil zákon podrobně. § 13 tohoto zákona ustanovuje jasně, že "příslušnost státního lesního řádu, určená v §u 2 zákona, nevztahuje se ani na manipulaci s materiálem a penězi, ani na přímé užívání důchodů z lesa." Z toho vyplývá, že manipulace s materiálem a penězi jest úplně autonomním právem majetníků lesů. Tento zákon platí i nyní na Podkarpatské Rusi. Přes to však lesní referát působící u civilní správy v Užhorodě skorem s neomezenou mocí, bez zřetele na platný zákon a neznaje přesně lesních poměrů a stoletého rozvoje lesního práva na Podkarpatské Rusi, samovolně reorganizoval lesní správu, nedotazuje se majetníků lesů. Lesní referát úplně zničil dosavadní vyzkoušenou, na zákonech se zakládající lesní správou prostými nařízeními, zajistil sobě a svým podřízeným orgánům tak širokou působnost, jakou sjednotiti v jedné ruce -- i za přísné kontroly -- všeobecný zájem nepřipouští. Avšak tato samovolná nařízení lesního referátu porušují i zákonitou autonomii Podkarpatské Rusi neboť svévolně zasahují do manipulace se jměním majetníků lesů, když lesní prostranství zabírají skorem polovinu území Podkarpatské Rusi.

Lesní referát civilní správy v Užhorodě zmocnil se i agend lesní politiky, jež vyžaduje větší odborné znalosti a zvláštního taktu. Tyto agendy pro neobyčejnou svou důležitost byly vždy přísně odděleny od lesní manipulace jak ve starém Rakousku, a ještě mnohem více v Maďarsku. Orgány lesní politiky byly ve zvláštním statusu a od nich se vyžadovala -- právě se zřetelem na důležitou jejich službu -- větší a delší praxe než od jiných lesních činitelů.

Bohužel tyto agendy lesní politiky -- které vyžadují větší zkušenosti, široké hospodářské znalosti a nestranného chladného úsudku -- vykonávají na Podkarpatské Rusi nezkušení mladí lidé, kteří ukončili pouze střední lesnickou školu, by provádějí je i prostí okresní hajní. Následkem toho tyto nižší orgány často zneužívají moci, která jest jim svěřena, zasahují do elementárních práv majetníků lesů, nad nimiž provozují takové samovolné poručenství, že působí majetníkům lesů pouze hmotné škody, ale pro udržení lesů neskýtá žádné výhody.

Toto nezákonité a v četných případech úplně neodůvodněné zasahování a poručníkování nynější lesní politiku majetníkům lesů úplně zprotivilo a opakující se nesprávnosti a zpronevěry byly příčinou zcela pochopitelné nedůvěry majetníků lesů k lesním orgánům.

Ve všeobecném zájmu a k uspokojení zúčastněných majetníků lesů tážeme se pana ministra zemědělství:

1. Ví-li o tom, že Viktor Mikšíček, okresní hajný v Jasině (na Podkarpatské Rusi) byl pro zpronevěru 136.626 Kč státních peněz odsouzen košickou tabulí v dubnu 1928 na 2 1/2 roku do vězení?

2. Zahájil-li nebo zamýšlí-li zahájiti pan ministr přísné vyšetřování, aby se zjistilo, jak bylo možno, že nižší lesní služebník odcizil tak velikou částku peněz, když zákon nejen nedovoluje, nýbrž zakazuje takovým orgánům manipulovati s penězi? Měli Viktor Mikšíček a od koho měl plnomocenství, aby přijal a manipuloval se státními penězi?

3. Kdo odpovídá za zločinné zanedbání, že se neprováděla přísná kontrola nad manipulacemi tohoto zřízence a tím mu byla poskytnuta možnost pokračovati delší dobu ve zpronevěrách? Nedbalost úřední kontroly jest tím větší, že Viktor Mikšíček již v dřívější své službě byl obviněn ze zpronevěry a nepoctivé manipulace?

4. Kdo odpovídá za hmotnou škodu, způsobenou zpronevěrou a co zamýšlí učiniti pan ministr, aby zúčastněným majetníkům lesů byly nahrazeny škody, způsobené jim výše zmíněným státním zřízencem?

V Praze dne 26. června 1928.

V roce 1903 byla vystavěna zatím zestátněná místní dráha KadaŇ-Vilémov-Kaštice-Doupov a od té doby byla na stanici žilinské v nádražní budově stále otevřena čekárna, v níž cestující mohli nalézti ochranu před nečasem. V r 1925, tedy po 22 letech, v kteréžto době se prokázalo, že této čekárny jest nezbytně zapotřebí, byla prý z "úsporných důvodů" odňata užívání veřejnosti a byl tam přeložen telefon z bytu správce zastávky. I toto užití bylo jen přechodné, neboť od několika měsíců čekárna odňatá obecenstvu jest zařízena jako noclehárna pro 3 dělníky.

Pro tuto změnu, tak vzdálenou všeho zkomercializování jest nyní nádražní budova i tak nutná čekárna pro strany vůbec uzavřena a jízdenky vydávají průvodčí ve vlacích. Cestující, kteří musejí vykonati často hodinu cesty z odlehlých míst ke stanici žilinské, nenalézají nikde místa, kde by přechodně mohli pobýti a jsou bez ochrany vydáni v šanc vší nepohodě, bouři, dešti, sněhu atd. Ještě horší jest, že "stanice" Žilina jest od "místa" Žiliny vzdálena asi 1 km, takže nelze prakticky pomýšleti ani na soukromý útulek v nějakém hostinci. Dále právě na této trati, jak jest známo ze zkušenosti, vlaky zřídka odjíždějí včas, takže se zvláště v řepné kampani opožďují až o hodinu i více. Uvážíme-li všechny tyto okolnosti, jest tím nevlídnějším a zdraví škodlivějším pobyt pod holým nebem a stížnosti obyvatelstva jsou tedy nejen oprávněné, nýbrž kategoricky vyzývají, aby tento nedostatek byl odstraněn. Všude na jiných zastávkách této místní dráhy jsou aspoň dostatečné ochranné místnosti, i když na některých pravé čekárny rovněž není. Několikráte obrátily se zúčastněné obce, a to Žilina, Rokle, Krásný Dvoreček, Weiden, Dlouhý Luh, Radnice, Pokutice a Úhošť, vesměs v okrase kadaňském, na ředitelství státních drah Praha-Sever se žádostí, aby tato vad byla napravena, tak na př. podáním ze dne 11. března 1926, na něž ředitelství státních drah Praha-Sever výměrem ze dne 18. března 1927, č. 680/2 III-27 slíbilo, že znovu zřídí původní čekárnu a to pod podmínkou, když obce trvale převezmou veškeré výdaje nejen na nové zřízení nýbrž i na obyčejné udržování, vytápění, osvětlování a čištění. Při tom dlužno výslovně poznamenati, že zúčastněné obce musely v r. 1903, tedy když se stanice stavěla, poskytnouti značný příspěvek ke stavebním nákladům železniční správy, a to hlavně na zřízení vhodné čekárny, takže železniční správa má , i když nikoliv formálně právní, tedy aspoň mravní závazek za tento původní úkon také ponechati cestujícím, aby čekárny užívali. Mimo to dopisem ze dne 12. dubna 1927 zúčastněné obce prohlásily, že jde-li o nové zřízení původní čekárna, převezmou čištění této místnosti do vlastní režie obcí.

Ředitelství státních drah Praha-Sever rozhodnutím ze dne 2. června 1927, č. 680/3-III-27 souhlasí sice se zamýšlenou reaktivací, setrvalo však na tom, aby byly přijaty všechny podmínky obsažené v rozhodnutí ze dne 18. března. Novým podáním ze dne 23. června 1927 prohlásily znovu výše zmíněné obce, že souhlasí s nákladem na reaktivaci a čištění, při čemž se výslovně vzdaly osvětlení a vytápění. Na to ředitelství státních drah Praha-Sever dopisem ze dne 7. října 1927 oznámilo své rozhodnutí, že sice vzalo na vědomí nabídku obcí ze dne 23. června, že však nemůže souhlasiti s omezením, že se obce vzdávají vytápění a osvětlování. S touto výjimkou nemůže železniční správa souhlasiti, jednak z důvodů bezpečnostních, jednak proto, že by se tím vydala veřejné kritice cestujících. Ředitelství drah musí tedy trvati i na obou těchto podmínkách. Kdyby obce nemohly přijmouti tyto podmínky, slibuje jako poslední východisko, že zřídí ochrannou střechu ve výměře 2.30 x 2.30, ovšem zase na útraty obcí.

Jelikož zatím nabyl působnosti nový zákon o obecních financích, budou zúčastněné obce asi sotva s to, aby dostály svým dřívějším slibům, takže nelze vůbec mluviti o tom, že by obce znovu zřídily čekárnu. Pakliže ředitelství státních drah považuje za nepostačitelné, že mu obce tak dalece vyšly vstříc, že se zavázaly uhraditi reaktivaci a čištění, a když jistě právem výslovně ukazuje na to, že nelze z důvodů bezpečnosti a veřejné kritiky schváliti nevytápěné čekárny, čím více vydává se železniční ředitelství v šanc ještě oprávněnější kritice, když vůbec žádného útulku tam není. Beze všeho dlužno přece uznati, že menším zlem jest rozhodně nedokonalá čekárna než vůbec žádná. Cestující obecenstvo má však i nyní zvláštní zájem na tom, aby tato čekárna byla znovu zřízena, a patří k samozřejmé povinnosti každého podniku učiniti opatření na ochranu života a zdraví, nutná podle zkušenosti i tehdy, když se má podniku užívati. Této povinnosti nemůže býti zbavena ani železniční správa a nynější odnětí čekárny příští se tedy intencím moderního, zkomercializovaného dopravního podniku a nedá se déle udržeti. Železniční správa měla by považovati za svůj čistě vlastní zájem, aby z vlastního popudu bez cizího zakročení napravovala takové nešvary. Mimo to již schopnost soutěže s jinými dopravními prostředky (autobus atd.) vyžaduje, aby železniční správa čelila této soutěž nikoliv byrokratickými zákazy nebo pedantským omezováním, nýbrž tím, že cestujícím vyjde co nejdále vstříc. Nesmí se mysliti, že trať místní dráhy jest tak prostou věcí, že jí vůbec netřeba dbáti, neboť právě trati místních drah a pobočné trati přivádějí hlavním tratím velký zástup cestujících.

Hodnotíce a shrnujíce výše uvedené okolnosti táží se podepsaní pana ministra železnic:

Jest pan ministr ochoten prozkoumati poměry na stanici žilinské a neprodleně naříditi, aby původní stav zastávky žilinské byl znovu obnoven zřízením čekárny, ještě než nastane špatné počasí, zvláště ještě než se začne řepná kampaň, a to bez peněžitých příspěvků obcí?

V Praze dne 28 června 1928.

Pro krátkou lhůtu platnou pro osvobození od daní a poněvadž jest nutno, aby tato lhůta byla využita, nastal na stavebním trhu a ve stavebnictví vůbec poměr, jenž přímo hrozí nebezpečím. Pro velkostavební činnost nelze většiny stavebních hmot buď vůbec dostali nebo jen velmi těžko a také stavební hmoty pro překotnou práci jsou většinou velmi špatné, takže denně dochází ke zřícení lešení a zdí a podobným katastrofám.

Touto soustředěnou a překotnou stavební činností jest v podstatě vinna krátkodobá soustava podpory stavebního ruchu. Aby se dosáhlo osvobození od daní, staví se většina domů s největším urychlením a tak přihází se celá spousta nepřístojností, jak jsou také svrchu uvedeny.

Interpelanti táží se tedy vlády, je-li ochotna v zájmu celku zákonnou novelou k zákonu o stavebním ruchu prodloužiti stavební periodu pro domy s daňovými výhodami, která končí 31. prosince 1928.

V Praze dne 28. června 1928.

Die vom Minister für öffentliche Arbeiten im Sinne des Gesetzes über den Straßenfond vorgenommenen Ernennungen erregten besonders bei den Bezirksausschüssen lebhaften Unwillen, da den berechtigten Wünschen und Forderungen dieser Kreise in gar keiner Weise Rechnung getragen wurde. Es gibt mehr als 40.000 km Bezirksstraßen, welche sowohl die Staatsstraßen als auch die Landesstraßen (23 km) zahlenmäßig ganz bedeutend übertreffen. Es mußte daher wohl mit Recht angenommen werden, daß nach diesem Tatbestande Vertreter dieser Körperschaften in entsprechender Anzahl in den Straßenrat ernannt werden würden. Merkwürdigenrweise wurde nun bei den Ernennungen wohl den Landesausschüssen, die fast überhaupt keine Straßen zu verwalten haben, Vertreter zugebilligt, nicht aber den böhmischen Vertretungs- und mähr.-schlesischen Straßenbezirken. Es wurde lediglich ein Ersatzmitglied aus diesen Kreisen genommen.

Auch vom nationalen Standpunkt aus muß leider festgestellt werden, daß dem Anteile der deutschen Bevölkerunf nicht entsprechend deutsche Vertreter ernannt wurden.

Die Gefertigten fragen daher den Herrn Minister für öffentliche Arbeiten, nach welchen Gesichtspunkten die Ernennungen vollzogen wurden und wie das Nationalitätenverhältnis gewahrt wurde?

Prag, am 20. Juni 1928.

Die Streiks- und Aussperungen im heurigen Jahre werden mit besonderer Erbitterung geführt und es wurden besonders die Streiks vielfach von Seiten der unternehmer durch die Boykottierung von Verhandlungen ungeheuer in die Länge gezogen, um die streikenden Arbeitnehmer zu erschöpfen und gefügig zu machen. Die Zahl der durch Streiks und Aussperungen im ersten Vierteljahr 1928 verlorenen. Arbeitstage beträgt 560.107 und die Summe des Verlustes an Löhnen 21,105.519 K4. Diese Ziffern sind zu groß, als daß man daran ohne weiters vorübergehen könnte.

Es liegt im Interesse der Wirtschaft und daher auch der Arbeitgeber und Arbeitnehmer ein gedeihliches Einvernehmen und zusammenarbeiten zu erreichen und zu erhalten. Ein durch brutale Machtmittel der Unternehmer oder Erschöpfung der Arbeiterschaft zusammengebrochener Streik bringt auch dem Unternehmer keinen dauernden Nutzen, weil eine gedeihliche Zusammenarbeit im Betriebe auf lange Zeit damit gestört ist. Der Streik ist einmal ein gewerkschaftliches Kampfmittel und wird es bliben. Er ist für den Arbeitnehmer vielfach das letzte Mittel, mit dem er sich seinen Anspruch auf Recht und Leben erringen muß. Um aber in dem Kampfe um die Existenz ein Ausbluten des finanziell schwächeren Kampfteiles hintanzuhalten, sind im deutschen Reiche durch Regierungsverordnung staatliche Schlichter, Schlichtungskammern und Schlichtungsausschüsse errichtet worden, deren Einschreiten in Streitfällen zwischen Arbeitnehmern und Arbeitgebern sich bewöhrt hat. Es läßt sich diese Einrichtung wohl nicht automatisch auf die Verhältnisse der Cechoslovakischen Republik übertragen. Doch wird die Notwendigkeit ähnlicher gesetlicher Maßnahmen in der Cechoslovakischen Republik mit jedem Tag dringender.

Die Interpellanten fragen daher den Herrn Minister an:

Ist er bereit, durch das Ministerium für soziale Fürsorge ehestens dem Parlamente einen Entwurf über die Einrichtung von Schlichtungsausschüssen in Streitfällen zwischen Arbeitnehmern und Arbeitgebern vorzulegen, um die schweren Verluste der Arbeitnehmer in Streikfällen zu mildern?

Prag, den 19. Juni 1928.

Die Refenfüße der Pfingstfeiertage 1. J. bewirkten ein ungewöhnlich rasches Ansteigen des Steineflusses in der Umgebung von Braunau. In kurzer Zeit waren die Ufer beiderseits des Steinefusses so überschwemmt, daß die Wege bei Ottendorf (Braunau) einem See glichen aus dem nur Bäume und Häuser bervorragten. Das Vieh und ein Teil der Habe mußte in der Nacht aus den Häusern und Ställen gerettet werden. Als am nächsten Morgen das Wasser zurücktrat, waren Stege weggerissen, Wiesen und Gärten überschwemmt und mit Schlamm und Geröll bedeckt. Die Häuser wurden durch das Wasser schwer beschädigt, Mauern unterspielt, Bretter und Dielen herausgerissen. Die heurige Ernte ist vernichtet und der Schaden an Gebäuden und Straßen ist sehr bedeutend. Rasche Hilfe der Regierung tut hier not, damit die schwer betroffene Bevölkerung im Stande ist, die schweren Schäden des Hochwassers wieder zu beseitigen.

Sonntag den 10. Juni gingen im Leipaer u. Warnsdorfer Bebiete schwere Gewitter mit Hagelschägen nieder. Am schwersten sind die Gemeinden Domaschitz, Wobrock, Hrobitsch, Kalwitz, Sukohrad, Schnedwitz, Střížovic und Hubina betroffen. Eine Eisschicht von 10 cm bedeckte dort den Boden und es fielen Schlossen von 30 mm Durchschnittsgröße. Es wurden Dächer durchschlagen und Häuser schwer beschädigt. Alle Fensterscheiben der Wetterseite sind zersplittert. Kleingeflügel wurde erschlagen, Leute die von dem Unwetter im Freien überrascht wurden, wurden verlezt, ein Mann wurde vom Blitzschlag getötet, ein anderer schwer verlezt. Der Feldschaden ist sehr groß. Hopfengärten sind vollständig zerschlagen und Obstbäume entlaubt. Der Bericht der staatlichen meteorologischen Beobachtungsstafion in B. Leipa stellt eine 60%ige Vernichtung der Ernte fest. Für die am ärgsten betroffenen Gemeinden zwischen Wegstädtl und Dauba muß durch Einleitung einer Notstandsaktion das Umglück wenigstens etwas gemildert werden. Auch hiet ist raschestes Eingrefen der Regierung erforderlich.

Die Interpellanten fragen daher die Gesamtregierung an:

Ist sie bereit, raschestens für die vom Unwetter betroffenen Gebiete die Dringesten Maßnahmen zu traffen und ausrechende Mittel zur Verfügung ze stellen und außerdem dafür zu sorgen, daß mit ataatlicher Unterstützung die schweren Schäden in den betroffenen Gebieten ehestens gemildert werden können?

Prag, den 19. Juni 1928.

Am 22. Mai 1. J. verteilte der Vereinsdiener des "Sokol" in Leipnik in Mähren Drbálek von Haus zu Haus ein Flugblatt folgenden Inhaltes (Übersetzung):

"Der Ausschuß der Narodni Jednota in Leipnik a. B. hat in seiner letzten Sitzung über eine nationale Frage bei uns verhandelt und wendet sich an alle Čechen am Orte und in der Umgebung.

Denken wir über die letzten Wahlergebnisse nach, wo 308 deutsche Stimmen abgegeben wurden. Wenn wir unsere einheimischen Deutschen zählen, so finden wir, daß mehr als 100 gleichgültige oder nicht bewußte Čechen die deutsche Kandidatenliste abgegeben haben müßen.

Die Narodni Jednota fühlt ihre Verantwortlichkeit und will durch die Durchführung des Losungswortes "Jeder zu den Seinen" Abhilfe schaffen.

1. Sie will daher ein Verzeichnis aller čechischen Firmen am Orte herausgeben, das ein Hilfsmittel und ein Kontroll beim Einkaufe sein wird. Die Anmeldungen nimmt der gefertigte Ausschuß bis 30. Juni entgegen.

2. Wir nehmen Beschwerden über čechische Firmen, Kaufleute und Gewerbetreibende entgegen! Beschwert Euch bei uns auch über Abnehmer-Besteller, die das Losungswort des Franz Placky, "Jeder zu den Seinen" nicht beachten! Die Beschwerden sollen verbürgt genau sein und nicht anonym. Sie werden diskret erledigt werden! Wenn die Diskretion nicht hilft, wird durch die Presse Abhilfe erzielt werden.

Leipnik a. B. im Mai des 10. Jahres unserer Selbstständigkeit. Der Ausschuß der Narodni Jednota in Leipnik a. B."

Der Inhalt des Flugblattes ist geeigner, die Bevölkerung zum Haß und zum Boykott der deutschen Minderheit der Stadt aufzureizen und die deutschen Geschäftsleute schwer zu schädigen. Es wäre Pflicht der Stadtgemeinde Leipnik gewesen, die Berechtigung zur Verbreitung oder Plakatierung des Flugblattes nachzuprüfen, was nicht geschah, vielmehr wurde das Flugblatt noch mit der Stampiglie der Stadtgemeinde versehen.

Das Flugblatt wurde auch durch Vertreter der deutschen Minderheit am 23. Mai dem staatsanwaltstellvertreter Dr. Kucerka in Neu-Titschein vorgelegt und dieser gleichzeitig um Schutz gegen diese offenbare Bovkotterklärung ersucht. Dr. Kucerka lehnte eine verfolgung gegen die Verbreiter des Flugblattes mit dem Hinweise ab, daß der Inhalt nicht den Tatbestand einer strafbaren Handlung gebe. Es wäre gewiß sehr interssant festzustellen, ob Herr Dr. Kucerka eine solche nachsichtige Haltung auch einnehmen würde, wenn das Flugblatt mit den gleichen Worten gegen čechische Gewerbetreibende zum Boykott auffordern würde.

Die Gefertigren fragen daher auf Grund des Tatbestandes den Justizminister und den Minister des Innern, ob er geneigt ist, die Angelegenheit sofort untersuchen zu lassen und die Schuldigen der Bestrafung zuzuführen?

Prag, am 20. Juni 1928.