Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

(1) O odvoláních a stížnostech do rozhodnutí soudu pojišťovacího rozhoduje vrchní pojišťovací soud, zřízený podle zákona č. 221/1924 Sh. z. a n. v Praze, s tou obměnou, že přísedící jsou voleni podle ustanovení následujícího paragrafu.

(2) O stížnostech proti usnesením pojišťovacího soudu neb rozhodnutím jeho předsedy či náměstka rozhoduje vrchní pojišťovací soud v senátě tříčlenném, složeném ze soudců z povolání.

(3) O ostatních odvoláních z rozhodnutí pojišťovacích soudů rozhoduje vrchní pojišťovací soud v senátě, ve kterém vedle tří soudců z povolání zasedá po jednom přísedícím ze skupin pojištěnců a zaměstnavatelů.

Přísedící počtem 24 jsou voleni. Po deseti přísedících a jejich náhradníky volí v oddělených skupinách pojištěnci a zaměstnavatelé Všeobecného pensijního ústavu s volbou členů výboru a podle týchž zásad. Další čtyři přísedící a to po dvou ze skupiny zaměstnavatelů a po dvou ze skupiny zaměstnanců, jakož i jejich náhradníky volí ze členů náhradních ústavů valná hromada Svazu pensijních ústavů. Ustanovení §§ 135 až 1.40 platí obdobně.

(1) Vrchní pojišťovací soud rozhoduje o odvolání zpravidla v zasedání neveřejném na základě spisů. Toliko v případech, kde pokládá předseda vrchního pojišťovacího soudu za nutné, aby jednání bylo doplněno, nařídí ústní jednání.

(2) K ústnímu jednání obešle předseda strany a zařídí vše potřebné, aby řízení pokud možno při jednom roku bylo skončena. Strany musí býti při ústním jednání zastoupeny osobami znalými práv. Nedostaví-li se k ústnímu jednání obě strany nebo některá z nich, budiž jednáno a rozhodnuto v jejich nepřítomnosti.

(3) Bylo-li by provedení potřebných důkazů před vrchním pojišťovacím soudem spojeno s velmi značnými potížemi nebo nepoměrnými náklady, může vrchní pojišťovací soud dožádati za jejich provedení okresní soud, v jehož obvodě je důkaz provésti.

(1) O odvolání rozhodne vrchní pojišťovací soud zpravidla rozsudkem. Bylo-li konáno ústní jednání, budiž rozsudek ústně prohlášen; stranám doručí se rozsudek vedle toho písemně.

(2) Trpí-li však řízení před soudem pojišťovacím takovými vadami, že není přezkoumání rozsudku na základě spisů možně, ani kdyby řízení bylo před vrchním pojišťovacím soudem doplněno, zruší vrchní pojišťovací soud rozsudek usnesením a vrátí věc pojišťovacímu soudu, aby tento doplnil řízení a znovu rozhodl. Při tom je pojišťovací soud vázán právním názorem, vysloveným vrchním pojišťovacím soudem.

(3) Shledá-li vrchní pojišťovací soud, že pojišťovací soud rozhodl o věci, která před pojišťovací soudy vůbec nepatří, nebo o níž bylo již pravoplatně rozhodnuto, nebo zahájen spor před jiným pojišťovacím soudem, zruší rozsudek usnesením a odmítne žalobu.

(4) Rozhodl-li pojišťovací soud o věci, která patří před jiný pojišťovací soud, zruší vrchní pojišťovací soud rozhodnutí prvního soudu usnesením a odkáže věc příslušnému pojišťovacímu soudu jen tehdy, trpí-li řízení před nepříslušným pojišťovacím soudem takovými vadami, že vrchní pojišťovací soud sám ve věci hlavní nemůže rozhodnouti.

O stížnostech rozhoduje vrchní pojišťovací soud vždy v zasedání neveřejném na základě spisů. Vyhoví-li stížnosti, rozhodne sám anebo není-li to možno, zruší rozhodnutí a vrátí věc pojišťovacímu soudu, aby tento znovu rozhodl.

Pokud není a řízení před vrchním pojišťovacím soudem jinak nařízeno, platí obdobně ustanovení civilního řádu soudního o řízení před sborovými soudy první stolice, vyjímajíc nucené zastoupení advokátem.

Vrchní pojišťovací soud rozhoduje s konečnou platností.

(1) Pravoplatné rozhodnutí pojišťovacích soudů a vrchního pojišťovacího soudu a jejich předsedů, jakož i smíry u soudů těchto sjednané jsou vykonatelny soudní exekucí.

(2) K povolení a výkonu exekuce je povolán příslušný exekuční soud.

(3) K žádosti za exekuci jest připojiti vyhotovení titulu exekučního, opatřené doložkou vykonatelnosti.

(1) Pojišťovací soudy a vrchní pojišťovací soud jsou vázány pravoplatnými rozhodnutími, jež úřady správní vydaly v mezích své příslušnosti v rámci tohoto zákona.

(2) Rovněž jsou správní úřady vázány pravoplatnými rozhodnutími, jež vydaly pojišťovací soudy nebo vrchní pojišťovací soud v mezích své příslušnosti.

(3) Zakládá-li se pravoplatný nález soudu nebo správního úřadu na rozhodnutí o předběžné otázce, o níž samostatně rozhodovati soud nebo správní úřady nebyly příslušny, může strana požadovati obnovu řízení, když o této otázce příslušný soud nebo úřad pravoplatně jinak rozhodl a toto rozhodnutí bylo buď dodatečně vydáno nebo stranou beze jejího zavinění v dřívějším řízení nemohlo býti uplatněno.

Spory nositelů pensijního pojištění navzájem, jakož i spory mezi nositeli pojištění: pensijního na straně jedné a nositeli jiného veřejnoprávního pojištění na straně druhé vyjímajíc spory podle §§ 109 a 117, jakož i spory, vyhrazené tímto zákonem pojišťovacím soudům - přísluší řešit i zemskému úřadu, v jehož obvodě mají sporné strany své sídlo. Je-li podle toho příslušno několik zemských úřadů, rozhodnou v dohodě; nedojde-li k dohodě, přechází rozhodnutí na ministerstvo sociální péče.

(1) Při počítání lhůt, které jsou stanoveny podle dnů, nepočítá se den, do něhož spadá doba nebo událost, jíž se má lhůta počínati.

(2) Lhůty stanovené podle týdnů, měsíců nebo roků končí se uplynutím onoho dne posledního týdne nebo měsíce, jenž svým jménem nebo číselným označením odpovídá dni, kterého se lhůta počala. Chybí-li tento den v posledním měsíci, končí se lhůta uplynutím posledního dne tohoto měsíce.

(3) O nedělích nebo státně uznaných svátcích a památných dnech platí ustanovení § 132, odst. 3.

(1) Jmění Všeobecného pensijního ústavu a náhradních ústavů pensijních smí býti použito pouze k účelům v tomto zákoně předepsaným nebo připuštěným.

(2) Ze jmění trvale uložitelného musí býti uloženo alespoň 20% v československých státních papírech a 10% v jiných papírech, požívajících sirotčí jistoty, které určí ministr sociální péče po dohodě s ministrem financí. Vláda může tuto mez změniti nebo po měr mezi papíry státními a jinými jinak stanoviti.

(3) Ostatní jmění trvale uložitelné smi býti ukládáno pauze:

a) v tuzemských cenných papírech, požívajících sirotčí jistoty anebo v zápůjčkách na takové papíry;

b) v investičních zápůjčkách státu, zemím, okresům, obcím a jiným nuceným svazkům veřejného práva, které jsou zákonem oprávněny uhrazovati své výdaje daněmi nebo přirážkami k nim; anebo v investičních zápůjčkách jimi zaručených;

c) v tuzemských hypotečních zápůjčkách požívajících sirotčí jistoty;

d) v tuzemských peněžních ústavech, za jejichž veškeré závazky ručí stát, země, okresy nebo obce.

(4) V nemovitostech a hypotečních zápůjčkách nemá býti - leč za souhlasu ministerstva sociální péče - uloženo více než 40% jmění trvale uložitelného.

(5) Hotovosti potřebné pro běžné vydání, mohou býti uloženy u důvěryhodných domácích ústavů úvěrních. Pokud by Národní banka Československá z důvodů měnových přikročila ke správě veřejných peněz se zúročením jich, jest dáti tomuto způsobu uložení za vyhovujících podmínek výnosových přednost.

(6) Všeobecný pensijní ústav vypracuje směrnice pro ukládání jmění, jež vyžaduji schválení vlády.

(1) Část trvale uložitelného jmění nositelů pojištění může dále se schválením ministra sociální péče býti uložena:

a) v budovách pro vlastní účely kancelářské,

b) v pozemcích poskytujících výnos nebo v činžovních budovách, nejsou-li zatíženy přes ¹/₃ tržní ceny, leč by nemovitost byla nabyta v řízení exekučním nebo konkursním za účelem odvrácení škody, ústavu jinak hrozící;

c) v ústavech a zařízeních, sloužících výhradně nebo převážně pojištěncům a směřujících k léčebné péči preventivní nebo represivní k péči bytové, k boji proti lidovým chorobám anebo vůbec k povzneseni zdravotního stavu pojištěnců a jejich rodinných příslušníků;

(2) Ministr sociální péče může k žádosti nositele pojištění případ od případu povoliti odchylné uložení jmění trvale uložitelného, skýtá-li dostatečnou jistotu.

(3) Všeobecný pensijní ústav může se svolením ministerstva sociální péče spravovati jmění (fondy) nesloužící přímo účelům pojištění.

(4) Nositelé pojištění mohou se schválením ministerstva sociální péče za účelem provádění léčebné péče podporovati též všeobecná i zvláštní opatření a zařízení, směřující k odvrácení předčasné nezpůsobilosti k povolání pojištěnců pojištěním povinných a jich rodinných příslušníků, k potírání lidových chorob (tuberkulosy, nervosy, pohlavních chorob, alkoholismu, rakoviny atd.) nebo k povznesení zdravotního stavu pojištěnců a jich rodinných příslušníků. K provádění léčebné péče tímto způsobem lze určiti paušální obnosy, jichž výše musí býti rovněž schválena ministrem sociální péče.

(1) Při trvalém ukládání jmění je přihlížeti k tomu, aby bylo ukládáno v jednotlivých zemích (také v jejich ukládacích papírech) podle poměrů pojistného v nich vybraného.

(2) Jmění nositelů pojištění musí býti ukládáno tak, aby střední výnos odpovídal úrokové míře, jíž bylo použito za početní podklad tohoto zákona, a aby se podpořila produktivita a. národohospodářská nestabilita.

(3) Z toho důvodu možno použíti části jmění nositelů pojištění k účelům naznačeným v §u 163 teprve tehdy, je-li zajištěno, že střední výnos ostatního jmění nositelů pojištění docílí úrokové míry, jíž bylo použito za početní podklad tohoto zákona.

(4) Nositelé pojištění jsou povinni předkládati za každý rok nejdéle do konce června roku následujícího ministerstvu sociální péče výkazy o dostačitelnosti výnosu uložených peněz.

Nositelé pojištění jsou povinni podávati ministerstvu sociální péče za každý kalendářní rok zprávu a statistické výkazy o svém hospodářství, o stavu fondů a způsobu jich uložení. Ministr sociální péče může naříditi, v jaké formě tyto zprávy a statistické výkazy mají býti podávány a jaký mají míti obsah.

(1) Všeobecný pensijní ústav jest povinen provésti v tříletých lhůtách ode dne účinnosti zákona technické přezkoumání fondů (pojistně matematické bilance) - s výjimko3. matematické bilance první, která musí býti sestavena k 1. prosinci 1929 - a předložiti jeho výsledky se všemi pomůckami potřebnými ku přezkoumání ministru sociální péče nejdéle do konce roku následujícího.

(2) Současně s pojistně-matematickým zkoušením jest Všeobecný pensijní ústav povinen provésti a ministru sociální péče předložiti do konce roku následujícího statistické šetření o průběhu souborných zjevů, rozhodných pro vývoj pojištění (úmrtnost, invalidnost, ženatost, vystupování, přistupování, změny platových poměrů atd.) a srovnání s průběhem početně očekávaným.

Taxy za udělení koncese lékárnické, placeno podle zákona ze dne 1. prosince 1906, č. 5 ř. z. z roku 1907, jakož i pokuty podle tohoto zákona uložené, musí příslušné úřady odváděti Všeobecnému pensijnímu ústavu ve prospěch nadlepšovacího fondů kondicinujících farmaceutů. Způsob odvádění, správa, jakož i použití nadlepšovacího fondu k případnému zvýšení dávek bude upraveno nařízením po slyšení Všeobecného pensijního ústavu.

(1) Nositelé pojištění podle tohoto zákona podléhají ve veškeré své činnosti dozoru státní správy který vykonává ministr sociální péče.

(2) Ministr sociální péče uděluje též státní schválení, nařízená v tomto zákoně.

(3) Početní podklady a pojistně matematické zásady, podle nichž nositelé pojištění provádějí výpočty, potřebné podle ustanovení tohoto zákona a podle nichž se zkouší finanční rovnováha (pojistně matematická bilance), mohou býti měněny pouze se schválením ministra sociální péče.

(4) Ministr sociální péče je zejména oprávněn podrobiti hospodaření nositelů pojištění všestrannému úřednímu zkoumání.

(5) K účelům státního dozoru jsou nositelé pojištění zvláště povinni předložiti nebo učiniti přístupnými ke zkoumání knihy, listiny, zápisy, výkazy a doklady, jelikož i veškeré pomůcky a dáti všechna vysvětlení.

(6) K výkonu státního dozoru může ministr sociální péče zříditi zvláštní orgány (dozorčí komisaře a podobně). U výkonu své funkce jsou -dozorčí orgánové mimo jiné oprávněni zúčastniti se schůzí všech správních orgánů nositelů pojištění, hájiti zde veškeré veřejné zájmy, jichž zabezpečení je účelem státního dozoru, zejména i zastaviti všechna usnesení, jimiž by mohly býti ohroženy. Nositelé pojištění jsou povinni vedle pomůcek a vysvětlení svrchu uvedených předkládati dozorčím orgánům včasná pozvání k jednáním a schůzím správních orgánů, s jednacím pořadem i dalšími potřebnými doklady, jakož i protokoly o schůzích a jednáních. Výlohy státního dozoru, čítajíc v to i odměnu dozorčích orgánů, nese příslušný nositel pojištění. Výši náhrady i její způsob určí ministr sociální péče.

(7) Nedbají-li správní orgánové nositelů pojištění ve svých usneseních opětovně ustanovení zákona, nebo vzpírají-li se příkazům, směřujícím k provádění státního dozoru, může je ministr sociální péče rozpustiti a přenésti správu ústavu prozatímně na jmenovaného jím správce nebo správní komisi. Jmenovaný správce nebo správní komise vede správu a zastupuje ústav až do řádného ustavení dotyčného správního orgánu, vzešlého z nových voleb. Předsedou komise jest - pokud jde o Všeobecný pensijní ústav předseda Všeobecného pensijního ústavu, neustanoví-li president republiky něco jiného. Opatření k provedení nových voleb jest učiniti zpravidla do 6 měsíců po rozpuštění správního orgánu, nejdéle však po odstranění závad ve správě nositele pojištění.

(1) Všechna jednání a listiny, jichž jest třeba k založení, upravení a projednání právních poměrů mezi nositeli pojištění navzájem, dále mezi Všeobecným pensijním ústavem se strany jedné a úřady, zaměstnavateli, pojištěnci a lékaři se strany druhé, dále řízení v pojišťovacím soudnictví, jakož i knihy a zápisy tohoto ústavu jsou prosty kolků a poplatků.

(2) Tyto poplatkové výhody se však nevztahují na dobrovolné pokračování v pojištění a na připojištění podle §§ 122 a 123 s výjimkou pojištění novinářů podle § 124.

(3) Ustanovení odstavce prvého bud'tež obdobně použita na jednání a listiny potřebné k založení, upravení a projednání právních poměrů mezi náhradními ústavy se strany jedné a úřady, zaměstnavateli, pojištěnci a lékaři se strany druhé, pokud jde o pojistný poměr spadající pod tento zákon.

(4) Příplatkové ústavy podléhají všeobecným poplatkovým předpisům.

(5) Dále jsou osvobozeny od poplatků smluvních a vkladních převody pojistných podstat a jiné převody podle §§ 113 až 115 zákona, pokud se nevztahují na převody podstat příplatkových ústavů.

(6) Movité jmění nositelů pensijního pojištění jest osvobozeno od poplatkového ekvivalentu, stran nemovitého jmění platí pak úlevy v poplatkovém ekvivalentu potud, pokud j sou stanoveny pro spolky zakládající se na zásadě vzájemnosti, jichž úkolem jest pojišťování nemocenské, pensijní, invalidní, starobní, vdovské a sirotčí pro dělníky, pomocníky a učedníky.

(7) Nositelé pojištění podle tohoto zákona jsou osvobozeni od daně výdělkové a rentové podle příslušných ustanovení zákona ze dne 15. června 1927, č. 76 Sb. z, a n. o přímých daních.

(8) Dávky, důchody a požitky vyplácené nositeli pojištění podle tohoto zákona jsou osvobozeny od daně rentové podle příslušných předpisů zákona č. 76/1927 Sb., z. a n.

(9) Pokud jde a osvobození nositelů pojištění podle tohoto zákona, jejich ozdravoven, léčebných ústavů, sanatorií a podobných všeužitečných zařízení ad daně z obratu, platí příslušná ustanovení zákona ze dne 21. prosince 1923, č. 268 Sb. z. a n., o dani z obratu a dani přepychové ve znění zákona ze dne 16. prosince 1926, č. 246 Sb. z. a n.

(1) Přestupku se dopustí, pokud čin není přísněji trestný:

a) zaměstnavatel, jenž nevyhoví včas bez náležité omluvy povinnosti ohlašovací, uložené mu tímto zákonem;

b) zaměstnavatel nebo zaměstnanec, který v ohláškách podle § 5 nebo ve sděleních nositelem pojištění vyžádaných učiní nepravdivá udání;

c) zaměstnavatel, který bez náležité omluvy nesplní vůbec nebo splní jenom nedostatečně povinnost vésti, uschovávati a předkládati mzdové záznamy;

d) zaměstnavatel, který vědomě sráží pojištěnci při výplatě více na pojistném, nežli jest přípustno podle tohoto zákona;

e) zaměstnavatel nebo orgán nositele pojištění, jenž sjednal s pojištěncem smlouvu, kterou práva vyplývající pro pojištěnce z tohoto zákona mají býti obmezena nebo zkrácena;

f) důchodce, který nevyhoví včas bez náležité omluvy povinnosti uložené mu podle § 10 nebo učiní-li v ohlášce tam předepsané nepravdivá udání;

g) kdo poruší povinnost mlčeti, uloženou mu tímto zákonem;

h) kdo v řízení o přiznání pojistné dávky udá něco, o čem ví nebo při obyčejné péči může věděti, že není pravdiva;

ch) kdo docílí pojistné dávky simulací;

i) kdo nevyhoví jiné povinnosti uložené mu tímto zákonem.

(2) Trestní ustanovení tato vztahují se také k zákonným zástupcům zaměstnavatelů neschopných k právnímu jednání, zejména k zástupcům právnických osob.

(1) Pověří-li zaměstnavatel třetí osobu úkoly, jichž nesplnění zakládá přestupek podle ustanovení předchozího paragrafu písm. a) až d), je tato osoba za nesprávné provedení jejich trestně odpovědna; zaměstnavatel ručí však za uložené peněžité pokuty.

(2) Důchodcům může právoplatně uložená pokuta býti sražena z důchodu.

(1) Přestupky podle § 170 se trestají podle míry zavinění a podle výše způsobené školy pokutou až do výše 5000 Kč, v případě nedobytnosti vězením (uzamčením) až do jednoho měsíce.

(2) Peněžité pokuty připadnou příslušnému nositeli pojištění, jenž jich použije k podpoře nezaměstnaných (§ 56).

(1) Přestupky tohoto zákona trestají okresní úřady politické správy.

(2) Z nálezů lze se odvolati do 15ti dnů; o odvolání rozhodují zemské úřady politické správy s konečnou platností.

Trestnost přestupku podle § 170 pomíjí:

a) odčinil-li pachatel trestnou závadu dříve, nežli se dověděl, že proti němu bylo zavedeno trestní řízení;

b) promlčením.

(1) Přestupky padle § 170 promlčují se, nebylo-li zavedeno trestní řízení, proti pachateli v šesti měsících.

(2) Uložený trest se promlčuje ve třech letech ode dne, kdy nález nabyl právní moci; promlčení se staví na, dobu, po kterou povolen odklad k zaplacení pokuty případně k výkonu jiného trestu.

(1) Nositelé pojištění invalidního a starobního, pojištění nemocenského, pojištění u báňských bratrských pokladen a pojištění úrazového jsou povinni spolupůsobiti při provádění tohoto zákona. Rovněž tak jsou nositelé pensijního pojištění povinni spolupůsobiti při provádění zákonů o pojištění invalidním a starobním, nemocenském, pojištění u báňských bratrských pokladen a o pojištění úrazovém.

(2) K žádosti Všeobecného pensijního ústavu může býti těmto nositelům pojištění po jich slyšení nařízením uloženo, aby za náhradu prováděli některé z úkolů Všeobecného pensijního ústavu. Rovněž může býti nositelům pojištění podle tohoto zákona po jejich slyšení uloženo nařízením k žádosti nositelů pojištění uvedených v odst. 1, aby za náhradu prováděli některé z jejich úkolů.

(3) Úřadům, soudům a veřejným institucím i korporacím se ukládá podporovati všemožně nositele pojištění, zřízené podle tohoto zákona, při plnění jejich úkolů, a podávati jim bezplatně sdělení důležitá pro provádění pojištění a jejich správu. Tím však není dotčena platnost ustanovení § 199 zák. č. 76/1927 Sb. z. a n, a § 40 zák. č. 268/1923 Sb, z. a n. ve znění zákona č. 246/1926 Sb. z. a n.

(4) Nositelé pojištění jsou zejména oprávněni dožadovati se spolupůsobení politických a obecních úřadů k vypátrání zaměstnavatelů, kteří zaměstnávají osoby podrobené pojistné povinnosti podle tohoto zákona a k vyšetření poměrů rozhodných pra pojistnou povinnost těchto zaměstnanců, jejich zařazení do tříd služného a pro oprávněnost k dávkám podle tohoto zákona.