Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

(1) Získal-li pojištěnec nebo invalidní (starobní) důchodce příspěvkovou dobu podle § 12, převodem nebo dobrovolným pojištěním v třídách I až XVI. zákona o pensijním pojištění zaměstnanců z 16. prosince 1906, čís. 1 á. z. z roku 1907 a ve znění cís. nařízení z 25. června 1914, čís, 138 ř. z. a zákona ze dne 5. února 1920 čís. 89 Sb. z. a n. (starý pensijní zákon), jakož i zákona ze dne 21. prosince 1921 č. 484 Sb. z. a n. a vládního nařízení k němu ze dne 19. ledna 1923, č. 16 Sb. z. a n., jímž se upravuje pensijní pojištění zaměstnanců na Slovensku a v Podkarpatské Rusi, zvyšuje se invalidní (starobní) důchod stanovený podle § 21 tohoto zákona takto:

a) za každý příspěvkový měsíc spadající do doby před 1. červencem 1920 v třídě:

b) za každý příspěvkový měsíc spadající do doby po 1. červenci 1920 v třídě:

(2) Vykazuje-li příspěvková doba měsíce získané zákupem let podle § 31 starého pensijního zákona v třídách I-XVL, zvyšuje se invalidní (starobní) důchod za zakoupené příspěvkové měsíce, jimiž se doplňuje příspěvková doba získaná v době uzavření zákupu na 120 příspěvkových měsíců, o částky uvedené v odst. 1, písmeno b), za ostatní zakoupené příspěvkové měsíce o polovinu částek v odst. 1, písmeno b) uvedených. Pojištěnec nebo důchodce může však žádati nositele pojištění za přepočtení zákupu let podle nových početních podkladů a má právo volby jedné z těchto možností:

a) buď použije se zákupní premie i s 5% úroky ke dni, v němž zákon vstupuje v platnost plně k zakoupení služební doby podle §u 61 tohoto zákona, při čemž odpadá dvouletá čekací doba,

b) nebo použije se části zákupní premie v oddělení pro připojištění k pojištění starobního důchodu s dobou nápadu a ve výši, jako kdyby bylo pojištění podle starého pensijního zákona v třídě služného naposled dosažené zůstalo v platnosti; požitek tohoto důchodu končí nápadem starobního důchodu ze zákonného pojištění. Zbývající části zákupní premie i s 5; úroky až do dne, kdy vstoupí tento zákon v platnost, které není potřebí k úhradě tohoto nároku v oddělení pro připojištění, po- užije se jako zákupní premie podle písm. a),

c) nebo se připojistí pojištěnci nárok na zvláštní starobní důchod splatný v době, v níž měl býti splatný starobní důchod podle starého pensijního zákona.

Žádost jest podati u příslušného nositele pojištění nejdéle do tří měsíců ode dne účinnosti tohoto zákona; právo volby jest uplatniti do tří měsíců po té, kdy pojištěnec nebo důchodce vyrozuměn byl o výsledku výpočtu.

(3) Došlo-li v důsledku vrácení premií ke zkrácení příspěvkové doby nebo čák podle starého pensijního zákona, jest odečísti od zvýšení invalidního (starobního) důchodu vypočteného podle odst. 1 a 2 bez ohledu na zkrácení příspěvkové doby, pětinu vrácených premií.

(4) Ustanovení předešlých odstavců platí též obdobně pro vyměření ostatních dávek.

(5) Vdovám, které neměly za platnosti starého zákona nároku na vdovský důchod, ale měly by jej, kdyby byl pojištěnec zemřel teprve po vstupu tohoto zákona v účinnost, jest přiznati a vyměřiti vdovský důchod podle ustanovení tohoto zákona ode dne jeho vstupu v účinnost.

(6) Dávka vyměřená podle odst. 1-4 nesmí býti nižší, než úhrn obdobné dávky - na kterou by měl pojištěnec, který získal aspoň 60 příspěvkových měsíců v době vstupu tohoto zákona v účinnost, nárok, nebo které jako důchodce požíval podle starého pensijního zákona v posledním měsíci přede dnem, kdy vstoupil tento zákon v účinnost - a drahotního přídavku k ní podle zákona o drahotních přídavcích k důchodům podle zákona o pensijním pojištění ze dne 12. srpna 1921, čís. 299 Sb. z. a n. a právních předpisů jej doplňujících a jeho platnost prodlužujících. Pro invalidní (starobní) důchody napadlé před účinností tohoto zákona neplatí ustanovení § 24, odst. 1.

(7) Předchozí ustanovení platí obdobně pro náhradní ústavy. Zvýšení důchodu u náhradního ústavu plynoucí z těchto ustanovení má se zpravidla rovnati zvýšení, jehož by byl dosáhl důchodce, kdyby pojištění bylo provedeno u Všeobecného pensijního ústavu.

(8) Příspěvkové době podle § 12 se staví na roveň příspěvková doba, kterou získali pojištěnci anebo invalidní (starobní) důchodci do 31. prosince 1918 svým pojištěním podle starého pensijního zákona u nositelů pojištění, jichž sídlo bylo mimo území republiky československé, pokud byla provedena o majetkových podstatách těchto nositelů pojištění úprava podle čl. 275 mírové smlouvy St.-Germainské. Majetek, jenž připadne z těchto úprav na československý podíl, přejde do vlastnictví Všeobecného pensijního ústavu, který s účinností od 1. ledna 1919 přejímá pojistné břímě vyplývající z tohoto započtení.

(1) Do 18 měsíců ode dne, v němž tento zákon nabude účinnosti, jest nositel pojištění povinen oznámiti výměrem každému pojištěnci, který získal příspěvkovou dobu podle starého pensijního zákona, počet příspěvkových měsíců získaných v jednotlivých třídách až do posledního měsíce přede dnem, v němž vstupuje zákon v účinnost, a jiné okolnosti pro výpočet důchodu podle odst. 1-4 předešlého paragrafu důležité.

(2) Proti těmto výměrům lze se odvolati ve lhůtě tří měsíců. Z podnětu odvolání, podaného proti těmto výměrům, nelze znovu rozhodovati o skutečnostech, o nichž už bylo rozhodnuto pravoplatným výměrem, rozhodnutím nebo nálezem (rozsudkem).

(3) Ustanovení odstavce 1 a 2 platí obdobně pro pojištěnce, kteří získali příspěvkové doby podle starého pensijního zákona a teprve po dni účinnosti tohoto zákona opětně vstoupí do pojištění a pro pojištěnce, jimž budou dodatečně příspěvkové měsíce v třídách L-XVI. započteny.

(4) Vedle výměru doručiti jest pojištěnci oznámení o výši invalidního (starobního) důchodu a drahotního přídavku k němu, na nějž by měl nárok v den před vstupem zákon, v účinnost. Toto oznámení není součástí výměru.

(1) Pojištěnci, kteří v posledním měsíci přede dnem, kdy tento zákon vstoupil v účinnost, pokračovali dobrovolně v pojištění v jedné ze tříd I.-XVI, mají právo pokračovati dobrovolně podle své volby dále v jedné ze tříd 1-11. Právo volby musí býti uplatněno nejdéle do tří měsíců ode dne vstupu zákona v účinnost, jinak zařadí nositel pojištění pojištěnce do třídy odpovídající dosavadní třídě. Třídě XVI. odpovídá třída 4.

Bylo-li jednotlivým zaměstnancům uděleno povolení padle § 64, odst. 4 starého pensijního zákona, může ministerstvo sociální péče k žádosti pojištěnce anebo zaměstnavatele toto povolení odvolati; vyhoví-li ministerstvo žádosti, určí současně den takové změny pojistné příslušnosti. Žádosti musí býti podány do jednoho roku ode dne účinnosti tohoto zákona.

Ustanovení § 113, odst. 8 a 9 platí též pro přeplatky podle § 68 starého pensijního zákona s tím, že tříletá lhůta podle odst. 9 cit. paragrafu počíná dnem účinnosti zákona.

Pojištěncům kteří po vstupu tohoto zákona v účinnost vystoupili ze zaměstnání pojištěním povinného podle tohoto zákona a stali se do 12ti měsíců po vystoupení samostatně výdělečně činnými, zůstávají zachovány nároky z pojištění i přes lhůtu stanovenou v § 57 až do doby, kdy vstoupí zákon o pojištění osob samostatně hospodařících v účinnost, nejdéle však do 60ti měsíců. Po uplynutí této lhůty platí obdobně ustanovení § 58.

Zaměstnavatelé i nositelé pojištění mají právo vydati i přijmouti premiové reservy (§ 68 starého zákona) také tenkráte, jde-li o přestupy uskutečněné před 1. červencem 1920; v tom případě jest použíti ustanovení § 68, odst. 4 starého zákona.

Zaměstnavatelé jsou povinni do měsíce ode dne účinnosti tohoto zákona ohlásiti v předepsané formě příslušnému nositeli pojištění o všech svých pojištěním povinných zaměstnancích okolnosti pro provedení pojištění podle tohoto zákona rozhodné.

Pro pojištěnky, které získaly aspoň šest příspěvkových měsíců před platností tohoto zákona, platí ustanovení § 35 s tou změnou, že doba 60ti příspěvkových měsíců stanovená v odst. 1 snižuje se na 30 příspěvkových měsíců. Výbavné jest vyměřiti částkou 3600 Kč zvětšenou o zvyšovací částky padle § 21 za příspěvkové měsíce získané do dne uzavření sňatku.

(1) Premií odváděných podle § 2., odst. 2, starého pensijního zákona pro podporu potřebných nezaměstnaných a premií v oddělení pro připojištění podle článku IV. starého pensijního zákona za zaměstnance vyňaté z pojistné povinnosti padle § 2., odst. 1, č. 1, a podléhající pojistné povinnosti podle tohoto zákona placených těmito zaměstnanci jest použíti ke zvýšení důchodů jejich a jich pozůstalých.

(2) Invalidní (starobní) důchod příslušející podle § 21 tohoto zákona zvyšuje se o jednu pětinu úhrnu premií odvedených.

(3) Pro nároky těchto pojištěnců na důchod invalidní a pro nároky jejich pozůstalých považuje se čekací doba za dokončenou.

(4) Důchodcům, kteří jako zaměstnanci vyňatí podle § 2, adst. 1, č. 1 starého pensijního zákona byl pojištěni podle čl. IV uvedeného zákona a kteří požívali důchodu v posledním měsíci přede dnem, kdy tento zákon nabude účinnosti, zvyšují se dosavadní po žitky o jednu čtvrtinu. Tohoto ustanovení jest použíti obdobně na zvýšení důchodů jich pozůstalých, o jichž nárocích platí jinak ustanovení tohoto zákona.

(5) Smlouvy uzavřené v oddělení pro připojištění podle článku IV. starého pensijního zákona se zaměstnanci vyňatými z pojistné povinnosti podle § 2, odst. 1, č. 1, se ruší dnem účinnosti tohoto zákona.

(6) K úhradě dávek podle odstavce 1 až 4 jest převésti premiové reservy a úhradové kapitály za pojištění platná, v den, kdy tento zákon vstupuje v účinnost, z oddělení pro připojištěni podle článku IV. starého pensijního zákona na účet povinného pojištění. Na tento účet jest též převésti úhrn premií odvedených podle § 2., odst. 2, starého pensijního zákona fondu pro potřebné nezaměstnané, pokud jich nebylo již použito k pojištění.

(1) Pokud nebude předepsáno pojistné podle tohoto zákona, jest odváděti na účet nového předpisu pojistné podle starého pensijního zákona.

(2) Pokud nebudou vyměřeny dávky podle tohoto zákona, jest na účet těchto dávek vyplácati dávky již přiznané podle starého pensijního zákona.

(3) Pokud nebude vyhlášeno nové ocenění věcných požitků podle §u 4, odst. 4, platí sazby stanovené naposled za platnosti starého pensijního zákona.

Nařízením může býti upravena jinak pojištění cizozemců, přihlížejíc zejména k tomu, zdali jejich domácí státy nakládají se zdejšími příslušníky při provádění sociálního pojištění stejně jako s vlastními občany.

Vláda se zmocňuje, aby sjednala s vládami států, v nichž jsou zařízení obdobná tomuto pensijnímu pojištění, smlouvy k úpravě vzájemných poměrů v tomto oboru. Při tom zejména v případě vzájemnosti:

1. může býti vyloučena pojistná povinnost zaměstnanců v zdejších závodech, které jsou součástí podniků zahraničních a může býti rozšířena na zaměstnance v závodech zahraničních, které jsou součástí podniku zdejšího;

2. ustanovení § 42, č. 2 může býti změněno neb zrušeno;

3. může býti stanovena povinnost vydati převodní částky v mezích §§ 11 až 115 tohoto zákona cizozemským nositelům pojištění nebo zaopatření a započísti v důsledku převedení úhradových částek od cizozemských nositelů pojištění nebo zaopatření neb jiné úpravy pojistné nároky získané v druhém státě.

První stanovy Všeobecného pensijního ústavu podle tohoto zákona vydá ministerstvo sociální péče po slyšení Všeobecného pensijního ústavu. Do té doby platí dosavadní stanovy; pokud odporují tomuto zákonu, nastupují na jejich místo ustanovení tohoto zákona.

Pro dobu přechodnou, dokud neujmou se úřadu funkcionáři vyšlí z prvních řádných voleb, jmenuje vláda výbor a představenstvo Všeobecného pensijního ústavu, jakož i výbor a správní komise úřadoven. Pro zmíněnou dobu budou též jmenováni podle § 78 předseda a místopředsedové Všeobecného pensijního ústavu.

Pro dobu přechodnou, dokud neujmou se úřadu přísedící vyšlí z prvních řádných voleb jmenuje ministr sociální péče v dohodě s ministrem spravedlnosti přísedící pojišťovacího a vrchního pojišťovacího soudu, jakož i jejich náhradníky.

Kdyby v době až do prvních řádných voleb osoby původně, případně později jmenované odpadky nebo byly zbaveny své funkce, budou jmenovány nové orgány způsobem uvedeným v §§ 191 a 192.

(1) Úhradu drahotních přídavků vyplácených v posledním správním období před účinnosti tohoto zákona opatří si nositel pojištění rozvrhem podle § 7 zákona ze dne 12. srpna 1921, č. 299 Sb. z, a n. o drahotních přídavcích k důchodům podle zákona o pensijním pojištění ve znění vládního nařízení ze dne 20. prosince 1927, č. 186 Sb. z. a n. v poměru premií předepsaných v tomto správním období do dne účinnosti tohoto zákona.

(2) S premiemi předepsanými po dni účinnosti tohoto zákona za dobu před jeho účinností předepíše se zaměstnavateli přirážka podle sazby posledního rozvrhu. Z této přirážky hradí nositel pojištění drahotní předávky, jež nutno vyplatiti po dni účinnosti tohoto zákona za dobu před tímto dnem. Nestačí-li tyto přirážky a není-li tu přebytku z rozvrhu posledního, hradí nositel pojištění potřebu ze svého. Případný zůstatek připadne volnému jmění nositele pojištění.

(3) Jinak zákon č. 299/1921 Sb. z, a n. zákon ze dne 20. prosince 1922, č. 399 Sb. z.a. n. a vládní nařízení na jejich základě vydaná pozbývají dnem účinnosti tohoto zákona platnosti.

Dnem účinnosti předpisů tohoto zákona pozbudou platnosti ustanovení dosavadních právních předpisů, upravujících stejné předměty jako tento zákon, pokud nejsou tímto zákonem výslovně dále zachovány v platnosti nebo se z něho jinak nepodává, zejména ustanovení:

1. zákona ze dne 16. prosince 1906, č. 1 ř. z. z r. 1907 o pensijním pojištění zřízenců ve službách soukromých a některých zřízenců ve službách veřejných, ve zněni upraveném cis. nařízením ze dne 25. června 1914, č. 138 ř. z. a zákonem ze dne 5. února 1920, č. 89 Sb. z. a n.

2. zákona ze dne 21. prosince 1921, č. 8ř Sb. z. a n. a vládního nařízení k němu ze dne 19. ledna 1923, č. 16 Sb. z. a n., jím se upravuje pensijní pojištěni zaměstnanců na Slovensku a v Podkarpatské Rusi.

Tento zákon nabude zásadně účinnosti současně se zákonem o nemocenském pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách; den této účinnosti bude stanoven vládním nařízením. Vláda může však stanoviti nařízením předchozí účinnost pro některé části tohoto zákona, vyjímajíc části o dávkách a úhradě.

Ministru sociální péče se ukládá, aby tento zákon provedl, dohodna se se zúčastněnými ministry.

Při znovuzřízení samostatného státu československého platil v oboru pensijního pojištění soukromých úředníků a zřízenců zákon ze dne 16. prosince 1906, č. 1. ř. z. na rok 1907 se změnami předsevzatými cís. nařízením ze dne 25. června 1914, č. 138 ř. z. Novelováno pak bylo pensijní pojištění v Československé republice zákonem ze dne 5. února 1920, č. 89 Sb. z. a n. Poněvadž ani tento zákon plně nevyhovoval změněným poměrům a s drahotními přídavky nelze trvale vystačiti, bylo pomýšleno brzy po té na novou úpravu pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách. K tomu cíli zřízena u ministerstva sociální péče koncem roku 1923 zvláštní komise, která utvořila dva výbory: jeden pro pensijní pojištění, druhý pro nemocenské. Elaborát komise byl dne 16. března 1928 předán ministerstvu sociální péče, jež na podkladě tom vypracovalo osnovu vládního návrhu zákona. Důvodová zpráva, jejíž část pojistně-matematická a statistická jest v podstatě hotova, bude předložena ještě včas před zahájením meritorního jednání parlamentárního o vládním návrhu.

Vláda doporučuje, aby návrh zákona byl přikázán v obou sněmovnách Národního shromáždění výboru sociálně politickému a rozpočtovému.