Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Po stránce legislativní jsou v tomto odvětví sociální péče připraveny osnovy zákona o výchově ochranné a prováděcího nařízení k zákonu o ochraně dětí v cizí péči a dětí nemanželských. Bylo spolupracováno na přípravě zákona o školách mateřských (s ministerstvem školství), osnovy zákona proti šíření a vydávání oplzlých tiskopisů a prováděcího nařízení k zákonu o potulných cikánech (s ministerstvem spravedlnosti).

Po stránce organisační směřovala činnost ministerstva sociální péče k prohloubení a zdokonalení činnosti institucí veřejné i soukromé péče o mládež a k úpravě jejich vzájemného poměru. Dálo se tak jednak přímým stykem s ústředními organisacemi péče dobrovolné, jednak prostřednictvím instruktorů ministerstva při prohlídkách jednotlivých institucí a zařízení sociální péče o mládež.

V agendě subvenční byly poskytovány subvence jednotlivými sociálním zařízením podle Pravidel o povolování státních subvencí na úkoly sociální péče o mládež. Na subvencích ministerstvo sociální péče v roce 1927 vydalo celkem 9,792.611.71 Kč, a umožnilo tak nejen úspěšnou činnost četných institucí péče o mládež (celkem přes 1.500), ale přispělo také na vybudování nových ústavů nebo na zlepšení ústavů již působících a to:

7 domů sociální péče,

27 ústavů pro mládež normální (dětské domovy a sirotčince),

6 útulků pro matky a kojence,

1 útulku pro matky s dětmi,

13 ústavů pro mládež tělesně, duševně nebo mravně vadnou a to:

3 ústavů pro slepé,

2 ústavů pro hluchoněmé,

5 ústavů pro slabomyslné,

2 ústavů pro zmrzačelé,

1 ústavu pro zanedbané,

3 ozdravoven,

5 opatřoven a mateřských škol,

2 jeslí a značného počtu poraden pro matky a kojence.

Na Slovensku a Podkarpatské Rusi, vyvíjí se činnost ministerstva sociální péče v tomto oboru vzhledem k zákonnému článku VIII. a XI. z roku 1901 uh. zvláště dvojím směrem. Ministerstvo sociální péče jednak samo obstarává péči o mládež opuštěnou ve státních dětských domovech (v Košicích, Rimavské Sobotě a Mukačevu) a péči o mládež abnormní ve státních ústavech pro hluchoněmé (v Kremnici, Jelšavě, Dubnici n./Váh., Komárně a Užhorodě) a pro slepé (v Levoči), jednak se snaž organisovati prostřednictvím instruktora ustanoveného v Bratislavě dobrovolnou péči o mládež, jejímž zařízením posuzuje státní subvence.

Celková agenda oboru péče o mládež jest ve stálém vývoji a rozvine se zejména nyní po reformě veřejné správy.

V další působnosti bude zejména třeba v důsledcích zákona a organisaci veřejné správy rozděliti nově práci mezi stát, země, okresy a obce na jedné straně a instituce soukromé péče na straně druhé a upraviti nově subvencování za součinnosti orgánů veřejné správy. Zvláště na Slovensku a v Podkarpatské Rusi bude třeba dosti pronikavě upraviti činnost nových orgánů veřejné správy v péči o mládež, jmenovitě přenesením části administrativy na nové úřady zemské. Konečným cílem vývoje sociální péče o mládež bude její jednotná legislativní úprava na celém území republiky Československé.

Mezi nové úkoly ministerstva sociální péče v tomto oboru náleží provádění zákona o potulných cikánech, a pravděpodobně též péče o propuštěné mladistvé trestance (případně i dospělé) bude předmětem jeho činnosti.

Zprostředkování práce v Československé republice nemá jednotného zákonného podkladu. V Čechách jest upraveno zemským zákonem čís. 57/1903 z, z. a spočívá na autonomii okresní a zemské. Zprostředkování práce na Moravě a ve Slezsku spočívá na nařízení čís. 509/1917 ř. z. Střediskem činnosti zprostředkovací jest pro Moravu zemský úřad práce v Brně, pro Slezsko v Opavě. Na Slovensku a v Podkarpatské Rusi jsou orgány zprostředkování práce zemský úřad práce pro Slovensko v Bratislavě a státní zprostředkovatelna práce v Užhorodě. Jim podléhají zprostředkovatelny práce pro průmyslové dělnictvo, zřízené v nejdůležitějších místech na podkladě zákonného článku XVI. z roku 1916. Vedle zprostř edkovatelen práce pro dělnictvo, činné v průmyslu, obchodu a hornictví, existují na Slovensku zvláštní zprostředkovatelny pro sezonní dělnictvo zemědělské, které každoročně odchází ve velkém počtu na polní práce nejen do tuzemska, nýbrž i do ciziny.

Zprostředkování práce do ciziny jest svěřeno zemskému ústřednímu úřadu práce v Praze. Tento úřad organisuje transporty dělníků do ciziny po předchozím sjednání pracovních smluv, schválených ministerstvem sociální péče. Dělníci, kteří během roku 1927 a během poloviny roku 1928 odcházeli za prací do ciziny, nalézají toto zaměstnání hlavně v hornictví při cukrovarnické kampani a v zemědělství.

V důsledku opatření vlády francouzské proti přílivu cizích pracovních sil přestali skoro úplně naši průmysloví dělníci vybledávati obživu prací ve Francii, naproti tomu stoupl značnou měrou odchod československých horníků na práci do Německa.

Závodní výbory (zákon č. 330/1921 Sb. z. a n.) působí v každém samostatném, výdělečně činném závodě (mimo podniky hornické, v němž je trvale (celoročně) zaměstnáni aspoň 30 zaměstnanců a jenž trvá alespoň půl roku od zahájení výroby. Počet závodních výborů rok od roku stoupá. V roce 1927 bylo všech závodních výborů (pokud zjištěno) 2185 (v roce 1922 1600), v Čechách 1519, na Moravě 430, ve Slezsku 117, na Slovensku 116 a v Podkarpatské Rusi 3. Také agenda rozhodčích komisí podle zákona o závodních výborech, jichž je celkem 194 (v Čechách 109, na Moravě 37, ve Slezsku 10, na Slovensku 37 a v Podkarpatské Rusi l), silně vzrůstá a tím vzrůstají rok od roku i náklady spojené s touto činností.

V podnicích hornických slouží ochranně zaměstnanců závodní a revírní rady (zákon č. 44/1920 Sb. z. a n.), jež náleží vak do resortu ministerstva veřejných prací.

Tato jest pověřena dozorem na zachovávání zákonů a předpisů vydaných na ochranu dělnictva živnostenského, jakož i dělníků pracujících po domácku. Kromě této hlavní činnosti vykonává mnohé úkoly související se záležitostmi živnostenské resp. průmyslové výroby a s řešením hospodářských a sociálních otázek dělnických. K plnění tohoto širokého a mnohostranného úkonu konají funkcionáři živnostenské inspekce prohlídky továren a maloživnostenských podniků, účastní se komisí nařízených živnostenskými úřadů za účelem udělení povolení k zřizování nových závodů nebo závodních zařízení, kolaudací provedených staveb a zařízení, šetření příčin úrazů, komisí rozhodčích podle zákona o závodních výborech, obvodních komisí pro práci domáckou, paritních komisí, intervenují ve všech možných konfliktech vyplývajících z pracovního poměru atd. Kromě toho konají též různá zvláštní šetření v závodech a to jednak z úřadní povinnosti, jednak z podnětu zájemníků. V oboru hlavní své působnosti, t. j. technické ochrany života a zdraví živnostenského dělnictva, zůstává čelným programem živnostenské inspekce podrobné sledování všech návrhů na vydávání dalších nových ochranných předpisů, resp. doplňování již platných předpisů se zřetelem k naprosto novým nebo změněným výrobním metodám a technickému pokroku.

Povšechná činnost živnostenské inspekce po převratu je znázorněna v hrubých rysech v pěti připojených diagramech. O úřední činnosti živnostenských inspektorů vydává ministerstvo sociální péče každoročně zvláštní obsáhlou zprávu.

Státní péče o válečné poškozence upravena byla v Československé republice těmito zákonnými předpisy: zákonem č. 199/1919 vládním nařízením č. 561/1919, zákonem č. 142/4920; vládním nařízením č. 436/1920, zákonem č. 39/1922, zákonem č. 41/1922, vládním nařízením č. 181/1922, vládním nařízením č. 33/1922, zákonem č. 396/1922, zákonem č. 395/1922 zákonem č. 4/923' zákonem č. 79/1924, vládním nařízením č. 110/1924 vládním nařízením č. 222/1925, zákonem č.236/1926 a zákonem č. 179/1927.

Válečným poškozencům vypláceny jsou podle uvedených zákonů jednak renty v pevných měsíčních částkách, jednak poskytuje se válečným invalidům léčení na státní náklad, opatřují se ortopedické pomůcky na náklad státní, všem válečným poškozencům pak poskytovány jsou jednak dary, jednak bezúročné zápůjčky.

O důchodu podle zákonů o požitcích válečných poškozenců přihlásilo se v celé republice 951.148 válečných poškozenců. Z toho počtu byl důchod přiznán 654.98 válečným poškozencům. Jak patrno, z dolejších dat lze konstatovati přirozený úbytek válečných poškozenců-důchodců.

K 31. prosinci let:

Invalidů ubývá úmrtím a osamostatněním. Úmrtnost u invalidů není však vyšší než 4 až 5%ní. U vdov jeví se úbytek ponejvíce provdáním. V roce 1925 se provdalo 600(vdov, v roce 1926 téměř 5000 vdov, v roce 1927 téměř 4000 vdov. Sirotků ubývá dosažením hranice věkové. Nejmenší úmrtnost byla dosud u předků-důchodců. Vzestup u předku v letech 1924 a 1925 jest vysvětliti tím, že důchody předků byly v těchto letech z valné části teprve vyměřovány.

Od počátku účinnosti shora uvedených zákonů bylo z titulu péče o válečné poškozence až do 31. prosince 1927 vyplaceno 4.206,262.418- Kč.

Z toho připadá:

Na zákonitých požitcích bylo do 31. prosince 1927 vyplaceno:

Válečných slepců jest 618 a to 467 úplných slepců a 151 slepců praktických (t. j. takových, u nichž schopnost vidění nebyla sice úplně zničena, avšak přece snížena tak, že nevidí, rozeznávajíce pouze tmu a světlo, pohyb ruky a malé vzdálenosti před očima a pod.). Péče o slepce válečné jevila se nejvíce v jich zaopatřování tak, aby mohli býti platnými členy společnosti lidské. Bylo jim přiděleno dosud asi 50 hlavních tabákových skladů a témě 300 tabákových prodejen. Vlastní nemovitost hospodářská má 70 slepců, domovin bylo opatřeno pro válečné slepce 76. V biografech jsou umístěni 4 váleční slepci; obchod a živnosti má asi 30 válečných slepců.

Stav vystěhovalectví z Československé republiky v posledních letech lze seznati z těchto dat:

Koncesi k dopravě vystěhovalců dostalo 14 dopravních společností cizozemských - a 1 československá, jež jsou povinny složiti jistotu podnikatelovu a zmocněncovu jako záruku.

Vystěhovalectví do Spojených států severoamerických bylo omezeno immigračním zákonem americkým, který vešel v platnost 1. července 1924. Roční kvota vystěhovalců stanovena pro Československou republiku na 3073 osob; tato kvota zůstala též v platnosti pro rok 1927 a 1928.

Ministerstvo sociální péče v dohodě s americkým generálním konsulátem v Praze upravuje odjezd vystěhovalců i nevystěhovalců do Spojených států.

V poslední době obrací se větší proud vystěhovalců do Kanady a Argentiny. Kontingent pro Kanadu je pohyblivý a řídí se podle potřeby zemědělských dělníků. Pro Československou republiku v roce 1928 činil asi 7000 vystěhovalců.

Státní repatriace, t. j. umožnění návratu do vlasti vystěhovalcům na účet státu, byla již definitivně skončena dnem 31. prosince 1924. Od tohoto dne nemůže býti žádný Československý příslušník repatriován na účet státu. Jen v případech zcela mimořádných může mu Československý zastupitelský úřad uděliti na účet ministerstva sociální péče přiměřenou nouzovou podporu k umožnění návratu do vlasti.

K dalším úkolům náleží hlavně péče o řádné informace vystěhovalců, ochrana proti klamným informacím, ochrana během dopravy a při vstupu do cizí země, podpory nuzným vystěhovalcům v cizině nebo na návrat do vlasti a úprava vystěhovalectví v souhlase se skutečnou potřebou a se zájmy státními.

Zejména ministerstva sociální péče organisuje za spolupráce dobrovolných organisací sociální péči vystěhovaleckou a činnost protiemigrační, jejíž snahou je brzditi vystěhovalectví zbytečné a nerozvážné, směřující často do zemí a míst zcela nevhodných a přinášející vystěhovalcům zklamání a hospodářské škody.

K doplnění dosavadní organisace vystěhovalecké buduje se Československý ústav zahraniční, který bude spočívati na základě spolkovém, avšak bude úzce spolupracovati s úřady i organisacemi, ve věcech vystěhovaleckých již pracujícími, a bude především pečovati o zahraniční krajany a o jejich hospodářské i kulturní připoutání k rodné zemi, avšak také o vystěhovalce nově odcházející, a bude soustřeďovati a organisovati neúřední naši péči vystěhovaleckou.

V roce 1927 došlo k rozšíření počtu odborových svazů, které ve smyslu § 4., odst. 3 zákona č. 267/1921 Sb. z. a n., mají od ministerstva sociální péče svolení zprostředkovati svým členům výplatu státního příspěvku ku podpoře v nezaměstnanosti (proti konci roku 1926) o 3, takže těchto svazů podle stavu ze dne 31. prosince 1927 bylo 144, z nich bylo s jednací řečí převážně československou 107, s jednací řečí převážně německou 37.

odpůrných případů.

Odborové svazy s jednací řečí převážně československou vyplatily za rok 1927:

Odborové svazy s jednací řečí převážně německou vyplatily za rok 1927:

Bylo tedy celkem v roce 1927 odborovými svazy s ministerstvem sociální péče zúčtováno:

Skutečná výplata z důvodů podporné akce byla jak z úvěru odborových organisací tak i na účet státní pokladny větší, jelikož k těmto právě uvedeným výdajům jest třeba připočísti náklady režijní, zejména pokud se týče výdajů ze státní pokladny režijní přípěvek státem přiznaný odborovým organisacím a náhradu dopravy nezaměstnaných po železnici, na kteroužto výhodu dle zákona o státním příspěvku mají tito nárok.

V roce 1927 činil proto celkový výdaj kapitoly 17., tit. 5., § 4. "Péče o nezaměstnané 20,151.066.52 Kč pro rok 1929 preliminuje se potřeba přibližně stejná, jaká byla v roce 1927 a jaká se očekává i pro rok 1928.

V návrhu rozpočtu na rol 1929 preliminují se výdaje kapitoly 17.

částkou 835.2 mil. Kč

V rozpočtu na rok 1928 byly preliminovány výdaje ministerstva sociální péče částkou 865.8 mil. Kč, preliminuje se tedy pro rok 1929 méně o 306 mil. Kč. Proti rozpočtu pro rok 1928 dlužno, nehledíc ke zvýšeným osobním výdajům v důsledku nové úpravy platové, uvésti tato význačnější zvýšení a snížení rozpočtových položek:

Úvěr na "Zařízení ministerstva" snížen o 0.3 mil. Kč vzhledem k tomu, že zařízení pořízeno bylo z největší části z úvěru roku 1927 a 1928.

Úvěr "Státní příspěvek podle § 123 odst. 1. zák, č. 221/1924 Sb. z. a n." snížen byl vzhledem k očekávané skutečné potřebě o 1 mil. Kč.

Odpadl úvěr "Náklad na volby do Léčebného fondu veřejných zaměstnanců podle vlád. nař. č. 146/1926" v částce 2 mil. Kč.

Úvěr položky "Podpora staveb obytných domů z r. 1919-1929" snížen byl o 7 mil. Kč vzhledem k provedeným kolaudacím staveb a k postupu vyúčtování.

"Věcný náklad státních ústavů na Slovensku a Podkarpatské Rusi" zvyšuje se o 0.6 mil. Kč vzhledem ke vzrůstu počtu chovanců.

Úvěr položky "Podpory na sociální zařízení pro péči o mládež a na ochranu matek a kojenců" zvýšen byl vzhledem k prokázané potřebě o 1 mil. Kč.

Úvěrové položky "Zákonité požitky válečných invalidů" a "Zákonité požitky pozůstalých po válečných poškozencích a padlých vojínech" sníženy byly proti roku 1928 o 24.8 mil. Kč vzhledem k zmenšenému počtu důchodců a ježto zemské úřady pro péči o válečné poškozence vyměřily již všechny důchody podle zákonů o požitcích válečných poškozenců, čímž odpadnou nedoplatky za dřívější léta.

Úvěr položky ,,Výlohy v oboru přistěhovaleckém a vystěhovaleckém" zvýšen byl o 0.3 mil. Kč vzhledem k nutnosti prohloubení péče vystěhovalecké.

Příjmy pro rok 192 preliminují se částkou 184 mil. Kč; tedy proti částce pro rok 28 preliminované 168 mil. Kč více o 16 mil. Kč.

Proti rozpočtu pro rok 1928 jest úhrada značně zvýšena u položky "Náhrady vlastníků domů a úroky z prodlení" o 2 mil. Kč v důsledku pokročivšího vyúčtování staveb a značněji snížena při péči o válečné poškozence u položky "Splátky na poskytnuté zápůjčky" o 0.4 mil. Kč vzhledem k očekávanému výsledku splátek.

Příloha č. 1.

Příloha č. 2.

Příloha č. 3.