Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

V daném případě jedná se o předměstí města Čes. Budějovic, v němž služebně jsou přiděleni pouze zaměstnanci čsl. pošty, četníci a hlavně posádka.

Posádka České Budějovice zahrnuje v sobě též obec Čtyři Dvory, na jejímž katastru jsou postaveny kasárny. Přes to požívají gážisté službou tam přidělení činovné podle skupiny "C", ač patří k posádce českobudějovické.

Nastěhování do Čtyř Dvorů není možné, ježto obec by nemohla vůbec gážisty umístiti, neboť jich počet jest kol 90. Gážisté službou tam přidělení musí choditi z větší části pěšky, vzdálenost z průměrného bytu v Č. Budějovicích do kasáren čtyřdvorských 3 až 4 km, od hranic pak katastru obce českobudějovické do kasáren čtyřdvorských 2 km. Spotřebují více obuvi, šatu, nebo jinak na dopravních prostředcích (kola), žijí dráže než gážisté českobudějovické posádky, fysicky více se vyčerpávají.

Služba sama, ať dozorčí, či jiná jest těžší, ježto jest místo toto vzdáleno příliš od centra úřadů českobudějovických.

Pro voj. správu neexistovalo podle dřívějších norem rozlišení na posádky dle katastru, nýbrž podle posádkové příslušnosti, až nyní požitkovým jest místo toto vzdáleno příliš od centra úřadů zákonem učiněna výjimka v činovném, kde pro voj. správu zcela proti logice a účelnosti vojenského zřízení, béře se ohled jen na služební působiště podle katastru a počtu obyvatel. Vojenská správa však byty pro své zaměstnance nepostaví, ani chudá obec Čtyři Dvory. Jest tudíž na státní správě, aby vhodným způsobem se postarala o náhradu či zlepšení. Rozdíl v činovném činí pro důstojníka nejméně Kč 60 měsíčně, pro rotmistra 40.- Kč. Vojenská správa naopak přiděluje byty pro gážisty ve státních a obcí postavených domech v Č. Budějovicích, kde platí i gážisté ze Čtyř Dvorů nájemné a obecní poplatky platné pro činž. třídu a obec Č. Budějovice. ¹/₅ podd. bytů v kasárnách ve Čtyřech Dvorech platí nájem podle činž. třídy budějovické. Požitky za dočasné přidělení, při služeb. jednáních v Čes. Budějovicích, při přemístění atd. voj. správa odmítá s poukazem za jednu a tutéž posádku, naproti tomu ale činovné vyplácí jen na nižší skupinu. Žádost o preřazení do vyšší skupiny činovného poslal ministerstvu Národní obrany též Svaz čsl. důstojnictva v listopadu min. roku, dosud bezvýslednou

V důsledku toho táží se podepsaní vlády:

1) Jest ochotna přeřaditi podle odst. 7. § 12. platového zákona obec Čtyři Dvory do skupiny B činovného?

2.) Jest ochotna sděliti podepsaným, co v této věci zařídila anebo učiniti hodlá?

V Praze dne 7. září 1928.

Stanice Hrušovany - Šanov leží téměř na hranicích našeho státu a drahotní poměry jsou zde abnormální, jak vyplývá ze srovnání cen nejdůležitějších potřeb životních ve Znojmě a Hrušovanech.

Zboží jest ve Znojmě jakosti daleko lepší než v Hrušovanech a lze je dostati na každodenních trzích mnohdy ještě levněji.

Stanice Hrušovany n/Jev. - Šanov leží na katastru obce Šanova, který má podle posledního sčítání lidu pouhých 1576 obyvatel. Stanice nebyla však zřízena pro Šanov, obec hospodářsky a průmyslové bezvýznamnou, nýbrž pro Hrušovany, kde jest cukrovar, 2 dvory, cihelna atd. - Hrušovany vykazují také v dopravě nejvíce zásilek a stanice inklinuje do Hrušovan, kde jest poštovní úřad, četnická stanice, lékař, nemocnice atd. - Šanov jest s Hrušovany spojen pouhou stezkou.

Po vydání platového zákona dostávali železniční zaměstnanci na stanici Hrušovany - Šanov činovné skupiny C, později však D a přeplatky vzniklé musili vrátiti.

Nyní dostávají:

Železniční zaměstnanci u dopravního úřadu činovné skup. D,

někteří zaměstnanci u odboru pro udržování dráhy čin. skup. D,

někteří zaměstnanci u odboru pro udržování dráhy čin. skup. C.,

někteří zaměstnanci z topírny čin. skup. D,

všichni zaměstnanci finanční správy čin. skup. C,

všichni zaměstnanci policejní expositury čin. skup. A.

Policejní expositura je expositurou brněnského policejního ředitelství a proto mají policejní zaměstnanci činovné skupiny A. Topírna patří pod topírnu brněnskou, ale zaměstnanci její mají činovné skupiny D. Část zaměstnanců odboru pro udržování tratě má činovné skupiny C a část skupiny D. Tyto nesrovnalosti jsou nadále neudržitelny a odporují duchu platového zákona a úmyslu zákonodárce, který chtěl právě takovéto nesrovnalosti odstraniti.

Proto táží se podepsaní vlády:

1) Zná tyto poměry?

2) Je ochotna ihned je napraviti přeřazením železniční stanice Hrušovany - Šanov do skupiny C činovného a přiznáním činovného skupiny C všem zaměstnancům železničním?

3) Jest ochotna sděliti podepsaným co v této věci učinila, aneb zaříditi hodlá?

V Praze dne 13. září 1928.

K bádání o různých nebezpečích při dolování, které jest tak proměnlivé, zvláště o různých druzích výbuchů, jakož i o vhodných bezpečnostních zařízeních a ochranných opatřeních jsou skoro ve všech větších kulturních státech, provozujících hornictví, zřízeny zvláštní báňské zkušebny. Po této stránce jest nejlépe vybaveno Německo, které má takové zkušebny v Derne u Dortmundu, v Gelsenkirchen, na báňské škole v Bochumu, na báňské akademii v Berlíně, v Bytomi, v Horním Slezsku a m. j. Ve Francii jsou takové ústavy v Liévin a Montluzon, v Belgii ve Framerie u Monsu, ve Spojených Státech Severoamerických při Bureau of Mines v Pittsburku atd.

Ve starém Rakousku byly takovéto ústavy zřizovány a vydržovány jen velmi poskrovnu ze soukromých peněz, a to na Vilémové dole v Moravské Ostravě a na dole Boží Požehnání u Brna.

Stát povolaný budovati takováto zařízení, neobyčejně důležitá pro bezpečnost dolování, dohonil dlouholeté zameškání vybudovav v létech 1913 až 1917 báňskou zkušebnu na státním dole Julius III u Mostu, oč hlavní zásluhu zajisté má zemřelý odborový přednosta vídeňského ministerstva veřejných prací a dlouholetý horní inspektor u horního hejtmanství v Praze, inž. Vilém Pokorný.

Tuto zkušebnu, která svědomité přihlížela k poměrům při dobývání hnědého uhlí v severo-západních Čechách, které jsou odchylné od dolování na kamenné uhlí, bylo lze pokládati za vzornou, i když bylo možno býti jiného mínění, pokud jde o podzemní zařízení štol. Tato zkušebna skládala se ze zděné, 300 m dlouhé, podzemní pokusné štoly, ležící 10 metrů pod povrchem, i s výbušnou komorou a boudou pro explose se všemi potřebnými vedlejšími zařízeními, měla vlastní strojovnu, plynárnu se dvěma plynoměry k vyrábění nebo uchovávání potřebných výbušných plynů, měla vzornou laboratoř a zvláštní zařízení pro zkapalnění vzduchu, které nejen mohlo nebo mělo levným a bezvadným kyslíkem zásobovati přístroje dýchací a oživovací na dolech v severozápadních Čechách, nýbrž i část okolního průmyslu, zabývajícího se zpracováváním kyslíku. Vedle toho mohla tato zkušebna používati vzorné ústřední záchranné stanice svrchu uvedeného dolu. Tato zkušebna, která podle informací, jež jsme si opatřili, stála asi 230.000 mírových korun, podléhala hornímu hejtmanství v Praze spolu s revírním úřadem v Mostě. Zkušebna byla dostavěna roku 1917 a správou pověřen nyní již zemřelý profesor inž. dr. H. Fleissner. Byla v nejlepším rozvoji, když se dostavil převrat 1918. Správce ústavu profesor dr. H. Fleissner, neočekávaje v československém státě bezpečnost pro svou odbornou činnost, odešel do Lubna, a zkušebna podléhala tedy nyní hornímu hejtmanství v Praze, revírnímu úřadu v Mostě a v poslední instanci báňskému oddělení V. pražského ministerstva veřejných prací.

Nuže, člověk by se domníval, že všechny právě uvedené úřady budou drahocenné dědictví také pečlivě chrániti a v započaté tradici je budou dále vésti a zvelebovati. Stalo se však něco úplně jiného.

Zařízení pro zkapalnění vzduchu bylo rychle rozebráno a prodáno. Elektrická pumpa, která u sklonitého jižního konce štoly odváděla vodu z odvodňovacího zařízení, byla ukradena a poněvadž již nahrazena nebyla, proto 300 m dlouhá štola, která prý dnes stojí asi 1 milion Kč, byla zatopena. Poněvadž již několik let jest pod vodou, obávají se odborníci, že, i kdyby snad byla voda vyčerpána, nebude již k potřebě, poněvadž je hnána v rozsedlém, nadložním jílu, který při přístupu vody velmi nabubří. Ani s ostatními objekty není tomu lépe, vyjma laboratoř, kde se ještě pracuje.

Nyní se zde naskytují dvě otázky. Věděly příslušné úřady o existenci a důležitosti této zkušebny? A co podnikly, aby toto drahocenné.vlastnictví státu zachránily před zpustnutím a kdo jest za to odpověden? Odpovědni za toto zanedbání jsou bývalý horní hejtman, odborový přednosta inž. Čížek, bývalý přednosta revírního úřadu v Mostě, inž. O. Lemminger, a bývalý přednosta ředitelství státních dolů v Mostě inž. E. Bartoš. Odpovědni jsou dále ředitelství státních dolů v ministerstvu veřejných prací, zvláště jeho nynější prozatímní správce a báňské oddělení v ministerstvu veřejných prací.

Znovuzřízení státní zkušebny, nesmírně důležité a nutné pro báňský provoz v hnědouhelných dolech, stálo by 2¹/₂ milionů Kč.

Podepsaní táží se tedy pana ministra:

ad 1.) Jest ochoten pohnati k odpovědnosti státní činitele, kteří jsou vinni zpustnutím státní báňské zkušebny na státním dole Julius III v Mostě?

ad 2.) Jest ochoten učiniti opatření, aby státní báňská zkušebna na dole Julius III byla opět se vším urychlením uvedena do původního stavu a přiměřeně dále vybudovávána, jak toho vyžaduje technické bádání?

V Praze dne 4. září 1928.

Dne 10. června 1928 v obcích užhorodského okresu: Komárovce, Seredné, Solotvina, Čertež, Hluboká, Lazy, Volkovoje, Dubrovka, a dne 12. června v obcích svaljavského okresu: Strojna a Plavja a také v obcích mukačevského okresu Stanovu a Pistraljovu strašné krupobití zničilo úrodu rolníků, způsobilo 60 až 100%ní škodu, v některých obcích, na příklad v Komárovcích, kde úroda na 800 katastrálních jitrech byla zničena ze 100%, bouře a krupobití zničily i střechy domů a staveb. V Seredném škoda způsobená na vinicích činí asi milion korun.

Ve výše zmíněných obcích povodně, krupobití a mrazy již v létech 1925 až 1927 způsobily ohromné škody, jež zemědělci - pro nedostatek podpor - cítí až dosud.

Se zřetelem na to, že pro tyto živelní pohromy lid zůstal bez chleba a osevu a jedinou jeho nadějí jest, že očekává mimořádnou státní podporu, mám čest tázati se vlády:

1) Zamýšlí-li učiniti všechna opatření, aby rolníci těchto ruských obcí jakož i jiných obcí na Podkarpatské Rusi, v nichž krupobití způsobilo škody, neprodleně dostali mimořádnou státní podporu, bez kteréž byla by ohrožena jejich existence?

2) Je-li vláda ochotna oznámiti, jaká opatření učinily podřízené úřady na Podkarpatské Rusi, aby škody byly zjištěny a nahrazeny?

V Praze dne 6. září 1928.

Poslední dobou stávaly se na Podkarpatské Rusi případy, že četníci - bez zřetele na svůj kázeňský řád - účastnili se veřejných politických schůzí. Na příklad: Dne 19. února 1928 podepsaný Ivan Kurťak, člen československé poslanecké sněmovny, konal veřejnou politickou schůzi své strany, autonomního zemědělského svazu v obci Malá Kopaňa (v okrese velkosevljušském), když četníci v čele se strážmistry Svobodou a Bergrem v počtu 10 lidí dostavili se se zbraní na schůzi bez výzvy intervenujícího politického úředníka sevljušské okresní politické správy, Hegedyše, a tím porušili klid a pořádek velké zemědělské schůze. Bez příčiny a povolení intervenujícího úředníka četníci vpadli do schůze a chtěli ji rozpustiti. Na protest posl. I. Kurťaka intervenující služný Hegedyš prohlásil, že četníky nevolal, schůze nerozpustil a vyzval četníky, aby opustili místo schůze. Pak četnický velitel, strážmistr Berger, prosil poslance Ivana Kurťaka, aby pro nezákonitý postup četníků neudával je příslušné vrchnosti.

Vysvětlilo se, že četníky pozval na schůzi místní hostinský, agrární agitátor žid David Martin, to jest četníci považovali za postačující bezvýznamné udání židovského krčmáře k tomu, aby zasáhli do klidné schůze a tím vzbuzovali rozhorlení ruského lidu.

Dne 1. dubna t. r. na schůzi strany autonomního zemědělského svazu v obci Vulchovce (v okrese terešvanském) dostavili se také četníci a na místě schůze stáli mezi obecenstvem. Po zahájení veřejné schůze podepsaný poslanec Ivan Kurťak žádal intervenujícího na schůzi úředníka okresní politické správy, aby poručil četníkům ze schůze odejíti. Četníci byli v uniformě s bodlem. Se zřetelem na to, že intervenující úředník okresní politické správy nevyhověl žádosti poslance Kurťaka, odmítl pokračovati ve své řeči, neboť jako člen sněmovny považoval za pokoření mluviti v přítomnosti četníků.

Se zřetelem na to, že kázeňský řád četnictva jasně předpisuje, že "zakazuje se bezpodmínečně súčastňovati se mimo službu v stejnokrojích veřejných politických schůzí, shromáždění a demonstrací", dále "četnickým osobám z povolání povoluje se účast jen na takových spolcích a sdruženích, k jichž členství udělilo ministerstvo vnitra výslovné svolení", mám čest tázati se pana ministra vnitra:

Je-li ochoten naříditi, aby četnictvo na Podkarpatské Rusi přísně dodržovalo předpisy kázeňského řádu, nevměšovalo se do politických schůzí a neomezovalo ústavní shromažďovací svobodu?

V Praze dne 6. září 1928.

K bádání o různých druzích nebezpečí v důlním provozu, podléhajícím tolika změnám, zvláště o různých druzích výbuchů v dolech jakož i o vhodných bezpečnostních zařízeních a ochranných opatřeních jsou skoro ve všech větších kulturních státech provozujících hornictví zřízeny zvláštní báňské zkušebny. Po této stránce jest nejlépe vybaveno Německo, které má takové zkušebny v Derne u Dortmundu, v Gelsenkirchen, na báňské škole v Bochumu, na báňské akademii v Berlíně, v Bytomi v Horním Slezsku a m. j. - Ve Francii jsou takové ústavy v Liévin a Montluzon, v Belgii ve Framirie u Monsu, ve Spojených Státech Severoamerických při Bureau of Mines v Pittsburku atd.

Ve starém Rakousku byly takovéto ústavy zřizovány a udržovány jen velmi poskrovnu ze soukromých peněz zvěčnělým vrchním báňským radou inž. dr. Mayerem, báňským radou inž. dr. Pospíšilem na Vilémově dole v Moravské Ostravě a řediteli zvěčnělým Juliem Rittlerem, vrchním báňským radou inž. dr. J. Jičínským a inž. K. Puschem na dole Boží Požehnání - dnes Zastávce na Moravě.

Stát, povolaný budovati takovéto zařízení neobyčejné důležité pro bezpečnost důlního provozu, dohonil dlouholeté zameškání vybudovav v létech 1913 až 1917 báňskou zkušebnu na bývalém c. k. dole Julius III u Mostu, při čemž hlavní zásluhu o to má zajisté zemřelý odborový přednosta vídeňského ministerstva veřejných prací a dlouholetý horní inspektor u horního hejtmanství v Praze, inž. Vilém Pokorný, vysoce vážený jako báňský technik.

Tuto zkušebnu, která svědomité přihlížela k dolování hnědého uhlí v severozápadních Čechách, které se provádí poněkud jiným způsobem než dolování na kamenné uhlí, bylo lze pokládati za vzornou, i když, pokud jde o podzemní zařízení štol, bylo možno býti jiného mínění. Tato zkušebna skládala se ze zděné, asi 300 m dlouhé, podzemní pokusné štoly, ležící 10 m pod povrchem, která měla výbušnou komoru a boudu pro explose se všemi potřebnými vedlejšími zařízeními, z vlastní strojovny, plynárny se dvěma plynoměry k vyrábění nebo uchovávání potřebných výbušných plynů, ze vzorné laboratoře a ze zvláštního zařízení pro zkapalnění vzduchu, které nejen mohlo nebo mělo zásobovati přístroje k dýchání a přístroje oživovací v dolech v severozápadních Čechách, nýbrž i část okolního průmyslu zabývajícího se zpracováváním kyslíku, levným a bezvadným kyslíkem. Vedle toho mohla tato zkušebna používati vzorné, ústřední záchranné stanice svrchu uvedeného dolu. Tato zkušebna, která podle informací, jež jsme si opatřili, stála asi 230.000 mírových korun, podléhala hornímu hejtmanství v Praze spolu s revírním úřadem v Mostě. Dostavěna byla roku 1917 a tento ústav, který podléhal v báňských kruzích velmi známému, zdatnému, bohužel příliš záhy zemřelému odborníku, prof. inž. dr. H. Fleissnerovi, byl v nejlepším vývoji, když přišel převrat a rakouský stát se rozpadl. Profesor Fleissner tuše předem osud, který očekával německé profesory příbramské báňské vysoké školy, odešel opatrně do Lubna a zkušebna podléhala nyní československému hornímu hejtmanství v Praze, československému revírnímu hornímu úřadu v Mostě a v poslední instanci báňskému oddělení V pražského ministerstva veřejných prací.

Nuže člověk by se domníval, že všechny právě uvedené úřady budou také pečlivě chrániti drahocenný kousek dědictví a povedou jej dále v začaté tradici a budou pracovati o jeho rozvoji. Stalo se však něco úplně jiného.

Prvou věcí bylo, že zařízení pro zkapalnění vzduchu bylo rychle odneseno a prodáno. Elektrická pumpa, která odváděla vodu u sklonitého jižního konce štoly z odvodňovacího zařízení, které tam bylo zřízeno, byla ukradena a poněvadž již nahrazena nebyla 300 m dlouhá štola, která prý dnes stojí asi 1 milion Kč, byla zatopena a poněvadž jest již několik let pod vodou, odborníci se obávají, že i kdyby snad byla vyčerpána, nebude již k potřebě, poněvadž prý je hnána v rozsedlém, nadložním jílu, který při přístupu vody velmi nabubří. Ani s ostatními objekty není tomu prý lépe, vyjma laboratoř, kde se ještě pracuje V této věci dlužno si dáti dvě otázky. Předně, což příslušné československé úřady nevěděly o existenci a důležitosti takovéto zkušebny a dále věděly-li o nich, jak dlužno přece za to míti, smějí státní úřady nechati takovýmto způsobem zpustnouti státní, drahocenný majetek?

Jest jasné, že nelze činiti odpovědným za bývalý stav báňské zkušebny nynějšího přednostu horního hejtmanství v Praze, ministerského radu, inž. dra Zengera, dále revírního horního úřadu v Mostě, ministerského radu inž. K. Juzla a ministerského radu inž. J. Lodla od ředitelství státních dolů v Mostě, poněvadž v době, kdy nastoupili svá místa, neštěstí již bylo hotovo. Ale což nevěděli jejich předchůdci v úřadě, odborový přednosta inž. F. Čížek, vládní rada inž. O. Lemminger a vládní rada inž. E. Bartoš, že se takovéto drahocenné zařízení, jehož stavební náklady činily by dnes nejméně 2.3 mil. Kč, nesmí přenechati zkáze? Což nemohl dále dnes nejvíce protežovaný čekatel na místo generálního ředitele československých státních dolů a hutí, min rada inž. K. Stauch, prý projektant tohoto zařízení, projeviti účinnější zájem o toto zařízení, představující do jisté míry jeho duševní plod a liknavým úřadům připomenouti jejich povinnost? A konečně, co učinil přednosta báňského oddělení V, pražského ministerstva veřejných prací, odborový přednosta inž. dr. J. Fischer, aby zabránil této zkáze?

Což byli všichni tito páni tak intensivně zaměstnáni jiným způsobem, hlavně odněmčováním československých dolů a hutí, že jim již nezbylo času na mosteckou státní báňskou zkušebnu? Či od počátku bylo úmyslem nechati tuto zkušebnu zpustnouti, poněvadž tam až do dnešního dne bylo lze prováděti pokusy jen za pomoci nepohodlných německých báňských techniků?

Jest pan ministr ochoten svrchu uvedené věci vyšetřiti a na dotazy odpověděti?

V Praze v září 1928.

V r. 1928 vydaný seznam účastníků poštovního šekového řízení nemá letos po prvé jak tomu bývalo dosud vždy, v dodatku seznam německých a jinojazyčných názvů míst ačkoliv tento seznam jest nanejvýš důležitou ba přímo nezbytnou pomůckou pro většinu účastníků. Místo tohoto seznamu bylo zařazeno 56 stránek inserátů. Tím, že byl tento seznam, nutný nejen pro Němce, nýbrž i pro Čechy, vynechán, stává se index úplné bezcenným a neupotřebitelným. Nelze tedy nahlédnouti, proč bylo provedeno toto nové uspořádání, ledaže se to stalo k účelům národním, což by se ovšem nemělo státi u poštovní správy jako u podniku, jenž má býti veden obchodnicky.

Podepsaní táží se tedy pana ministra:

Víte o tomto novém uspořádání a čím jest odůvodněno?

Jste ochoten zavésti opět starý, lepší stav?

V Praze dne 2. srpna 1928.

Zákonem ze dne 22. prosince 1920 byl zřízen tak zvaný "Fond pro opatření strojených hnojiv", jehož úkolem bylo opatřiti zemědělcům levná strojená hnojiva. Podle §u 3 tohoto zákona měla býti opatřena strojená hnojiva až do nejvyššího množství 300.000 tun hnojiv fosforečných a 80.000 tun hnojiv dusíkatých přímo nebo jiným vhodným způsobem za úhrnnou cenu až do 1 miliardy Kč a měla býti rozdělena zemědělcům za cenu úměrnou cenám zemědělských výrobků. Příspěvky do fondu, které se podle §u 9 vybíraly různým způsobem, byly velmi značné, takže konečně fond měl značné jmění, zvláště když vláda ještě byla zmocněna převzíti ručení za jednotlivé závazky fondu až do výše 600 milionů Kč.

Jak byly rozděleny tyto jistě velmi značné peníze tohoto fondu pro opatření strojených hnojiv, kdo něco dostal a kolik, nebylo dosud nikdy úředně vysvětleno. Veřejnost má však zájem na tom, aby se dověděla, kdo z tohoto fondu něco dostal a zdali se peněz použilo podle zákona.

Podepsaní táží se tedy pana ministra zemědělství, je-li ochoten podati podrobný výkaz, jak se užilo fondu pro opatření strojených hnojiv, z něhož by bylo patrno, do jaké výše tento fond vzrostl a komu se z něho něčeho dostalo?

V Praze dne 1. září 1928.