Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

B. Podle ustanovení novely při pojistném 4,3% střední denní mzdy bez ohledu na ustanovení § 12., odst. 6. a zavedení XI. třídy.

Poněvadž nemocenské ve třídě X. činilo ze mzdy dělníka lépe placeného poměrně malé procento, bylo rozhodnuto výborem sociálně-politickým, aby byla zavedena v nemocenském pojištění nová mzdová třída XI. a to tak, že horní hranice třídy X. stanovena do mzdy Kč 37,50 denně, třída XI. nad Kč 37,50. Střední denní mzda pak činí Kč 39-.

Lze souditi, že roční předpis na pojistném nemocenského pojištění se zavedením této nové XI. třídy zvýší asi o 10-12 mil. Kč. Z dosavadních 319,9 tisíc pojištěnců ve třídě X. přejde 254,5 tisíc pojištěnců do třídy XI.

Pro nárok na nemocenské zavádí se tak zvaná dvoudenní absolutní karenční doba, t. j. nemocenské, které bylo stanoveno těmito částkami:

jest povinna poskytovati pojišťovna pojištěnci, jenž je neschopen práce pro nemoc nepřivoděnou úmyslně již od třetího dne této neschopnosti. Odpadá tudíž dosavadní rozlišování případů, zda neschopnost kupráci trvala či netrvala déle nežli 14 dní a přísluší také nemocenské za všechny neděle hned po karenční době.

Stalo se tak toho důvodu "že dosavadní stav vedl v některých případech k prodlužování nemoci přes 14 dnů, což bylo možno u nemocenských pojišťoven pozorovati na počtu případů, v nichž délka nemocí trvala přes dva týdny před účinností zákona č. 221./24 a po ní.

Dospívá-li se k tomu, že za stejných poměrů morbiditních a při stejných nákladech na naturální dávky zavedení dvoudenní absolutní karenční doby znamená oproti dosavadnímu stavu zvýšení celkového nákladu na nemocenské pojištění asi o 15 mil. Kč, pak lze usuzovati, což praktikové potvrzují, že bude tato částka nižší, ježto nebude důvodu, aby se pojištěnci snažili prodlužovati dobu pracovní neschopnosti přes 14 dní.

Odůvodnění k výši pojistného v pojištění starobním a invalidním jest obsaženo v části matematicko-statistické této zprávy.

K § 175 zákona. Aby rozptýleny byly pochybnosti o tom, který soud je povolán k povolení a k vykonání exekuce při vymáhání pojistného, bylo v novele stanoveno výslovně, že jím jest soud příslušný podle exekučního řádu.

K § 187 zákona. Výbor navrhuje doplnění §u 187 zákona novým odstavcem 3., který obsahuje ustanovení obdobné jako novela pensijního pojištění. Toto ustanovení má za účel ochranu nositele sociálního pojištění před opětováním žádostí za přiznání invalidního nebo vdovského důchodu během jednoho roku, aniž se zdravotní stav osoby uplatňující nárok změnil.

K § 189 zákona. Aby zabráněno bylo zatížení a zdražení administrativy pojištění, navrhuje výbor doplnění §u 189 v tom směru, že vydání výměru o pojistné povinnosti a o případných změnách zařadění do tříd pojistných zaměstnavateli i pojištěnci děje se pouze tehdy, když si vydání výměru strana výslovně vyžádala, nebo když zaměstnanec nebyl zaměstnavatelem k pojištění přihlášen, nebo když nemocenská pojišťovna pojistnou povinnost odpírá anebo konečně když zařaďuje pojištěnce do jiné třídy, nežli by měl býti zařaděn podle přihlášené mzdy.

§ 791 zákona. Protože výbor navrhuje změnu § 244 zákona (o poměru sociálního pojištění k chudinství a ke třetím osobám), jest navrhováno zrušení § 191 zákona, podle něhož výměr, kterým byl přiznán, změněn nebo odňat důchod pojištění invalidního a starobního, má býti doručen korporaci povinné k chudinskému zaopatření.

K § 195 zákona. Výbor navrhuje k v podnětu ministerstva spravedlnosti vypuštění slov "pokud zákon se zmeškáním lhůty nespojuje jako následek ztrátu práva". Ministerstvo spravedlnosti odůvodňuje tento svůj návrh poukazem, že navrácení v předešlý stav jest určeno právě pro případy uváděné ve větě navržené k vypuštění.

K § 202 zákona. Dosavadní znění § 202 připouštělo, aby byla poskytována náhrada za ušlou mzdu pauze přísedícím rozhodčího soudu z řad pojištěnců. Protože i drobní živnostníci a zemědělci výkonem funkce přísedících při jednání rozhodčího soudu mají újmu na výdělku, a protože i § 85 zákona poskytuje všem funkcionářům pojišťovacích ústavů bez rozdílu, zda jsou ze skupiny pojištěnců nebo zaměstnavatelů nárok na náhradu hotových výloh a na platy presenční, byla otázka náhrady výloh a ušlého výdělku u přísedících rozhodčího soudu řešena obdobně a slova "ušlé mzdy" nahrazena slovy "platy presenční".

K § 204 zákona. Rozvedení dosavadního ustanovení § 204 podle návrhu ministerstva spravedlnosti činí zákon přesnějším a účelně jej doplňuje. Odstavec 2. nového znění § 204 odstraňuje pochybnost, zda jednotliví soudcové a senáty mohou vydávati rozsudky zcela samostatně bez souhlasu předsedy rozhodčího soudu.

K § 206 zákona. Ježto dosavadní znění § 206, odst. 1., věta druhá, by vylučovalo při odmítnutí předsedy opravné prostředky vůbec, omezuje výbor podle návrhu ministerstva spravedlnosti uvedené ustanovení pouze na odmítnutí přísedících rozhodčího soudu.

K § 208 zákona. Řízení rozhodčího soudu je veřejné. Ale v zájmu pojištěnce nebo příslušníka rodiny pojištěncovi o jichž nemoci, tělesných vlastnostech apod. může býti před rozhodčím soudem jednáno, se navrhuje doplněk, aby o vyloučení veřejnosti platila obdobná ustanovení civilního řádu soudního.

§ 209 zákona. Vzhledem na změny § 206 a 208 navrhované novelou a dovolávající se určitých ustanovení civilního řádu soudního, nutno upraviti ustanovení § 209, odst. 2., vylučující platnost civilního soudního řádu všeobecně. Jest proto navrhována změna v tom směru, že při řízení před rozhodčími soudy neplatí ustanovení civilního řádu soudního, pokud není v zákoně o sociálním pojištění jinak stanoveno.

K § 213 zákona. Shodně s ustanovením § 226, odst. 4. doplněn byl § 213, odst. 3. zákona větou, že stížnost jest podati pouze v jednom vyhotovení a odpůrce že není třeba o ní zpravovati.

K § 220 zákona. V odst. 1., č. 1 tohoto paragrafu navrhuje výbor na námět ministerstva spravedlnosti nahraditi slovo "pokutován" slovem "odsouzen", protože náhrada zmařeného řízení podle §§ 203 a 208 má spíše povahu civilně právní náhrady škody než povahu trestu.

Mimo to jest nutno, aby odst. 1., č. 4, písm. i) tohoto paragrafu doplněn byl uvedením nositele nemocenského pojištění veřejných zaměstnanců, které bylo zavedeno pozdějším zákonem č. 221/1925.

K § 224 zákona. Výbor navrhuje, aby slova "jako soudcové" na konci tohoto paragrafu jako zbytečná byla vypuštěna.

K § 226 zákona. Doplněk navrhovaný v odst. 2., § 226, že i proti usnesení předsedy pojišťovacího soudu, nebéře-li se v odpor zároveň rozhodnutí ve věci hlavní, lze odporovati stížností, plyne z povahy věci.

K § 229 zákona. Dosavadní znění § 229, odst. 2. vztahovalo obdobnou platnost předpisů o složení pojišťovacích soudů a o řízení před nimi pouze na přísedící vrchního pojišťovacího soudu, nerozšířilo však předpisy tyto i na soudce. Proto se na podnět ministerstva spravedlnosti navrhuje nová širší stylisace.

K § 239 zákona. Jako odstavec 3. tohoto paragrafu navrhuje výbor ustanovení, v němž je jasně vytčeno procesní postavení nemocenských pojišťoven v řízení administrativním i v řízení před nejvyšším správním soudem a též i procesní postavení Ústřední sociální pojišťovny, jíž přísluší legitimace ke stížnosti u nejvyššího správního soudu, i když v administrativním řízení vystupovala za ni jako strana jen nemocenská pojišťovna. Dosavadní odstavec 3. stává se odstavcem 4.

Protože po předložení vládního návrhu (tisk č. 1225) bylo vydáno vládní nařízení ze dne 13. ledna 1928, č. Sb. z. a n., o řízení správním, v němž jsou obsažená ustanovení o lhůtách ve správním řízení, vypuštěna byla z vládního návrhu nadbytečná slova v nově navrhovaném odst. 5. "a proti rozhodnutí politických úřadů".

Odstavcem 6. vyplněna je mezera zákona, kdo má řešiti spory mezi jednotlivými nositeli pojištění, neboť spory mezi nositelem pojištění a některým zaměstnavatelem, jehož zaměstnanci jsou podle § 5, písm. a) z pojištění vyňati, o převedení premiových reserv.

K § 248: Provádění pojištění osob, zaměstnaných mimořádným způsobem, je v praksi spojeno s velikými obtížemi. Požadavek, aby také pro tyto osoby platila veškerá ustanovení zákona právě tak, jalo pro zaměstnance, kteří jsou v trvalém poměru námezdním, byl by neproveditelný. Jeví se proto nevyhnutelná potřeba, aby pojištění těchto osob s ohledem na mimořádné poměry jejich zaměstnání bylo upraveno s jiných hledisek než pojištění osob pravidelně zaměstnaných. Má se tak státi nařízením, v němž budou stanoveny výjimečné předpisy, na jichž základě bude pojištění osob, zaměstnaných mimořádným způsobem, upraveno tak, aby administrativě pojišťoven nebyly kladeny nepřekonatelné obtíže. Oproti dřívějšímu znění § 248 navrhuje výbor přesnější výpočet oněch ustanovení zákonných, jež nařízením mohou býti upravena odchylně od dosavadního znění zákona. Zvláštní způsob zaměstnání osob, uvedených v odst. 1, toho vyžaduje, aby mohly býti stanoveny výjimky z tohoto zákona, nejen pokud jde o přihlašování a odhlašování těchto osob, nýbrž též pokud jde o zařazování jich do tříd (pro jednotlivé kategorie dělníků, u nichž mzdové poměry se nerůzní, bude možno stanoviti určité třídy), dále o vyměřování pojistného, jeho předpisování a odvádění a o vedení mzdových záznamů. Podle dosavadního znění zákona bylo možno, aby v pojištění nemocenském byla pro posluhovačky, domácí švadleny a jiné osoby, zaměstnané střídavě u různých zaměstnavatelů a dále pro osoby nepravidelně zaměstnané, stanovena zvláštní čekací doba pojištění nemocenského. Navrhujeme, aby toto ustanovení bylo rozšířeno na všechny osoby, zaměstnané mimořádným způsobem.

Zájem pojištěnců bude toho vyžadovati, aby pojištění některé kategorie osob v určitém obvodě bylo prováděno pouze jedinou nemocenskou pojišťovnou a má proto býti připuštěno, aby nařízením mohla býti také stanovena příslušnost určité pojišťovny.

Prakse ukázala, že je zejména těžko zjistiti, zdali domácký dělník, který pracuje pro více podnikatelů a zhotovené výrobky velmi nepravidelně odvádí, provádí domáckou práci jako své hlavní zaměstnání nebo jen jako zaměstnání vedlejší, které povinnému pojištění nepodléhá. Aby toto rozlišování nemocenským pojišťovnám i zaměstnavatelům bylo ulehčeno, docházelo často k ujednání zvláštních dohod mezi nemocenskými pojišťovnami a zaměstnavateli o převádění pojištění domáckých dělníků. Ve většině takovýchto ujednání byla stanovena týdenní nebo měsíční minimální mzda s tím dodatkem, že domáckého dělníka, který ani této minimální mzdy v určitém časovém období nevydělá, jest považovati za osobu pojistné povinnosti nepodrobenou, neboť lze míti za to, že provádí domáckou práci jako své vedlejší zaměstnání. Zaměstnavatel pak není povinen za toto období platiti za něho pojistné: Navrhuje proto výbor, aby přípustnost stanovení takového minimálního výdělku byla vládním nařízením výslovně umožněna a aby příslušné nařízení takovéto minimum stanovilo, při čemž bude ovšem nutno, aby pro různé obory domácké práce byl minimální výdělek stanoven v různé výši. Vynětí domáckých dělníků z pojistné povinnosti je ovšem možné jedině po vyslechnutí zúčastněných odborových organisací zaměstnavatelů i zaměstnanců.

Vládním nařízením mohou býti vyloučeny z pojistné povinnosti pro případ invalidity a stáří osoby zaměstnané pracemi sezonními. Aby rozptýleny byly pochybnosti o tom, co sluší rozuměti pracemi sezonními, jichž vykonávání by vláda nařízením mohla osvoboditi od pojistné povinnosti pro případ invalidity a stáří, navrhuje výbor, aby definice těchto prací jakož i podmínka osvobození od pojistné povinnosti, stanovené ve vládním návrhu, byly přesněji v zákoně určeny.

V odst. 5. navrhuje výbor, aby pro všechny osoby, uvedené v § 248, mohlo býti nařízeno, že mohou býti zaměstnány toliko tenkráte, vykáží-li se určitým průkazem. Tímto opatřením má býti umožněno, aby do pojištění zahrnut byl pokud možno největší počet osob, zaměstnaných střídavě u různých zaměstnavatelů, u nichž provádění pojištění dosud bylo spojeno s největšími obtížemi.

Poněvadž je nutno umožniti, aby mimořádný způsob provádění pojištění osob uvedených v § 248 mohl býti praktikován bez jakéhokoliv odkladu, je třeba, aby v zákoně bylo výslovně pamatováno na to, že do té doby, než toto nařízení bude vydáno, je přípustno, aby pojištění těchto osob bylo prováděno podle směrnic, jež vydá Ústřední sociální pojišťovna. V různých okresích existují již dnes úmluvy mezi nemocenskými pojišťovnami a zástupci různých oborů domáckého průmyslu, které Ústřední sociální pojišťovně byly zasílány na vědomí. Bude jen ve prospěch věci, když bude Ústřední sociální pojišťovně umožněno, aby již i před vydáním příslušného nařízení působila k tomu, aby sjednávání takových úmluv bylo pokud možno jednotně upraveno.

K § 254 a) zákona: Doručování platebních výměrů okresních nemocenských pojišťoven zaměstnanci těchto pojišťoven není výjimkou z výsadního práva pošty na dopravu psaní či písemných zpráv, jakou mají na mysli § 12, pokud se týče § 9, poštovních zákonů u nás platných, totiž bývalého rakouského z r. 1837 a bývalého uherského z r. 1850. Upouští-li tedy poštovní správa navrhovaným zněním § 254 a) od svého zamítavého stanoviska k soukromé dopravě psaní či písemných zpráv, činí tak jen v zájmu sociálního pojištění a v předpokladu, že doručování se bude díti jen při inkasování, nikoliv tudíž všeobecně a pravidelně a že se bude omezovati pouze na platební výměry a nijaké jiné písemné zprávy.

V příčině ostatních ustanovení návrhu poukazuje se v podstatě na vývody, jež jsou obsaženy v důvodové zprávě k vládnímu návrhu tisk č. 1225-II.

Matematicko-statistická část důvodové zprávy k vládnímu návrhu č. t. posl. sněm. 1225./II. omezila se na podání nejdůležitějších výsledků. Některé podrobnosti z obsáhlého číselného materiálu, který sloužil k výpočtům pojistného, byly pak sděleny ministerstvem sociální péče v sociálně-politickém výboru poslanecké sněmovny dne 2. března t. r. Podstatný obsah sdělení toho je pojat stručně v této části zprávy výboru sociálně-politického a doplněn dalšími statistickými podklady, jichž bylo použito k výpočtu zatížení nositele pojištění v důsledku podstatných změn v dávkovém systému, a tabulkami základních čísel (tab. I. - XII.), hodnot jednotlivých nároků (tab. XIII.) a průměrného pojistného (tab. XIV. až XVII.).

Již v důvodové zprávě k vládnímu návrhu bylo uvedeno, že statistické předpoklady o úmrtnosti pojištěnců a všech druhů důchodců, o rozdělení pojištěnců podle věku, o frekvenci invalidisace, o ženatosti, jakož i o rozdělení manželských párů podle věku jsou tytéž jako v důvodové zprávě č. t. posl. sněm. 4186./I., ježto nebylo možno za dobu dosavadního provádění sociálního pojištění dělnického získati v těchto směrech jiných početních podkladů. Změny, které byly provedeny při výpočtu důchodu sirotčího po pojištěnkách a vychovávacích příplatků k důchodům pojištěnek, byly již uvedeny v důvodové zprávě k vládnímu návrhu. Budiž tu podotknuto, že z tabulek základních čísel (tab. IX. a XI.) jest bráti 0,4 všech hodnot tam uvedených.

Podle vládního návrhu jsou vyňaty z povinného pojištění invalidního a starobního osoby, které nepřekročily 16. roku svého věku. Bylo proto na základě věkového rozdělení budoucně do pojištění vstupujících generací, uvedeného v důvodové zprávě č. t. posl. sněm. 4186./I. na str. 161. stanoveno, že přistupuje ročně do pojištění

Výpočet nároku na př. na důchod invalidní ročně přistupujících budoucích generací lze stanoviti takto:

značí nárok na invalidní důchod pro muže resp. ženu. Obdobně lze počítati hodnoty ostatních nároků.

Jediný způsob, vedoucí v podstatě k témuž výsledku; je výpočet stanovený kvadratickou interpolací nároků budoucích generací pro tři různé počátky pojistné povinnosti s celistvými indexy věkovými. Ježto byl zkoumán vliv dolních hranic věkových, t. j. různých počátků pojistné povinnosti na výši pojistného, bylo pro výpočet nároků budoucích generací podle vládního návrhu užito tohoto druhého způsobu. Při tom zůstává počet osob do pojištění přistupujících při pojistné povinnosti od 15 let; jak je uveden v důvodové zprávě č. t. posl. sněm. 4186./I. na str. 161.; při pojistné povinnosti od 16 let N^m₁₆= 71.507, N^ž₁₆ = 43.798 a počet v dalších ročnících zůstává týž jako v cit. důvodové zprávě; při pojistné povinnosti od 17 let N^m₁₇ = 83.661, N^ž₁₇= 50.451; ostatní další ročníky zůstávají nezměněny; při pojistné povinnosti od 18 let N^m₁₈ = 85.326, N^ž₁₈ = 54.600 a N^m₁₉ rovněž zůstává týmž jako v cit. důvodové zprávě.

Důvodová zpráva k vládnímu návrhu počítala s tím, že pojistná povinnost, počínající v dokonaném 16. roce věku, má za následek, že pojištěnci t. zv. nynější generace vstoupí do pojištění až po dokonaném 16. roce věku, poněvadž však účinnost této novely je posunuta tak, že budou již všechny osoby nynější generace míti dokonaný 16. rok svého věku, lze tudíž ve výpočtech ponechati celou nynější generaci, jak s ní počítala důvodová zpráva k nynějšímu zákonu.

Ostatní změny, případně nezbytné nové statistické podklady, budou uvedeny podrobněji níže:

Při projednávání vládního návrhu v sociálně-politickém výboru byly provedeny tyto změny v dávkovém systému:

1. S účinností od 1. ledna 1920 zkracuje se čekací doba na 100 týdnů příspěvkových.

2. Starobní důchod přiznává se, dosáhl-li pojištěnec 65, rok věku, i když je dále zaměstnán, avšak nevydělává ani polovinu toho, co tělesně a duševně zdravý zaměstnanec téhož oboru s podobným výcvikem v témže obvodě obyčejné vydělává.

3. Nárok na vdovský důchod má dále vdova pojištěnce, který v době svého úmrtí požíval důchodu invalidního nebo starobního, nebo měl nárok na takový důchod, pokud pečuje o dvě nebo více dětí pojištěnce, požívající sirotčího důchodu.

4. Nárok na důchod sirotčí rozšiřuje se na děti nevlastní, jsou-li splněny určité předpoklady.

5. Pojištěnka má nárok na výbavné, provdá-li se po dokonání čekací doby.

6. Důchod invalidní, starobní, jakož i důchod vdovský a sirotčí pro děti starší 14 let může se zvýšiti o 50% v případě trvalé bezmocnosti důchodcovy.

7. Zemře-li pojištěnec v čekací době, mají pozůstalí nárok na odbytné vyměřené v jednotlivých třídách pevnými částkami, zemře-li po čekací době, vyplácí se odbytné ve výši podle zákona č. 221./24, nesmí však klesnouti pod částku, jež je dána sazbami odbytného vypláceného v případě úmrtí pojištěnce v čekací době.

Právě uvedené změny dávkového systému vyžadují ovšem zvýšení pojistného vzhledem k tomu pojistnému, které obsahoval vládní návrh č. t. posl. sněm. 1225./II., jak je patrno z tabulky:

*) Označení tříd bylo změněno tak, že pro pojištění invalidní a starobní tvoří:

Ad 1. Po stránce pojistně-matematické nezpůsobuje zavedení dvouleté čekací doby při výpočtu jednotlivých nároků podstatnějších změn a není tedy třeba uváděti všech užitých vzorců. Možno se omeziti jen na vzorce vystihující závislost nároků na budoucím stoupání mzdy vyplývajícím ze vzrůstu doby zaměstnání a souvisejícím tudíž podstatně s věkem pojištěnce. Hodnota důchodu invalidního, vypláceného po skončení doby čekací byla počítána podle vzorce:

Ad 2. Není spolehlivých podkladů pro ocenění zvýšení pojistného vlivem změněné podmínky pro přiznávání starobního důchodu. Je jisto, že čísla a₁ udávající, kolik ze 100 osol 65letých a starších uplatňuje nárok v i letech věku, jak jsou uvedena v důvodové zprávě č. t. posl. sněm. 4186./I. na str. 141., se vlivem této podmínky změní; změnu tu však nelze z nedostatku statistických zkušeností dosti spolehlivě vystihnouti.

Užije-li se pra odhad těchto čísel:

možno zhodnotiti roční finanční efekt změněné podmínky pro nápad důchodu starobního částkou 5 milionů Kč. Vliv této změny nebyl pojat do ryzího, nýbrž do hrubého pojistného a musí tudíž býti uhrazen z částky zbývající na správní náklady a léčebnou péči.

Ad 3. Vzhledem k vládnímu návrhu č. t. posl. sněm. 1225./II. byla, jak již uvedeno, provedena výborem sociálně-politickým podstatná změna v nároku na vdovský důchod.

Pro výpočet hodnot nároků vdovy y-leté při úmrtí manželově F_y, bylo proto užito těchto vzorců:

pro y < 65

Výpočet hodnot _65-y|a^a(65)np(12)_y byl uveden již v důvodové zprávě k vládnímu návrhu.

Čísla y_X značí ten díl počtu manželek při úmrtí x-letého manžela y-letých, které v době úmrtí manžela mají aspoň dvě děti s nárokem na sirotčí důchod, a odvozena byla tímto postupem:

Z výsledků úrazové statistiky rakouské za léta 1896 až 1900 vyplývá, že ze 487 mužů stižených smrtelným úrazem v těchto letech bylo:

Přihlédne-li se k tomu, že může býti také určité procento vdov s dvěma a více dětmi invalidních, lze na základě právě uvedených čísel souditi, že bude ze všech vdov 45% těch, které budou míti v době úmrtí manžela dvě nebo více dětí. K témuž procentu lze dospěti na př. též druhou cestou na základě výsledků sčítání lidu z roku 1921 v obvodu dělnických čtvrtí velké Prahy (Československý statistický věstník č. 8. až 10., roč. III.).

Z tabulky č. XXV. důvodové zprávy č. t. posl. sněm. 4186./I., která udává počet dětí z-letých až do věku 17 let připadajících na x-leté pojištěnce, bylo stanoveno jednak kolik průměrně dětí připadá na x-letého pojištěnce, jednak kolik dětí průměrně připadá na jednoho pojištěnce bez ohledu na jeho věk. Ten věk x pojištěnce, který vykazoval týž průměrný počet dětí, jaký připadal na jednoho pojištěnce vůbec, byl pak zvolen za věk odpovídající střednímu = 0,45. Individuelní x udávající procento x-letých pojištěnců, kteří mají dvě nebo více dětí do 17 let, stanovena pak ze středního = 0,45 úměrně vzhledem k průměrnému počtu dětí pro každý věk pojištěnce. Hrubé hodnoty x byly pak graficky vyrovnány.

Průběh vyrovnaných hodnot _x podává pro některá stáří tabulka:

Hodnoty y_x určeny z _x převodem podle tabulky č. 64. důvodové zprávy č. t. posl. sněm. 4186./I., kde udán věk manželky y_x a manžela x-letého.

Pro výpočet čísel n_yx použito opět cit. tabulky č. XXV. Z ní zjištěn věk dětí z_x pro x-letého pojištěnce; doplněk na 17 let udává přímo hrubé n_x = 17 - z_x, t. j., jak dlouho průměrně by trval požitek důchodu sirotčího dítěte, jehož otec zemře ve věku x. Odtud lze též zjistiti, že požitek důchodu sirotčího trvá průměrně 10 let. Případné mírné přecenění je tu paralysováno tím, že se nepřihlíží k zatížení vyplývajícímu z řídkého případu, že aktivní vdova sama nepojištěná by v době n_yx vstoupila do zaměstnání pojistně povinného a zde stala se invalidní před dokonáním čekací doby. Čísla n_x obdobně jako v případě y_x.

Budiž uvedena opět tabulka n_x pro některá stáří:

Toto řešení bylo zvoleno proto, aby statistické podklady tohoto důchodu byly ve shodě s podklady pro důchod sirotčí, s nímž je v těsné souvislosti.

Ad 4., 6., 7. Úhrada pro rozšíření požitku důchodu sirotčího na děti nevlastní, jakož i úhrada pro zvýšení důchodu bezmocným důchodcům a pro změnu výměry odbytného není opatřena ryzím pojistným, poněvadž zatížení z těchto změn plynoucí je nepatrné a nelze je zhodnotiti s dostatečnou přesností.