Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Ad 5. K výpočtu průměrného pojistného pro výbavné bylo použito:

a) Pravděpodobností m_x, že se x-letá žena během roku provdá, z tabulky č. 8. uvedené v Österreichische Statistik, N. F. XIV. Band 1. Heft:

Čísla m_x byla pak pro jednotlivá stáří určena grafickou interpolací:

b) Pravděpodobností v_x, že x-letá žena je provdána, zjištěných přímo pro jednotlivá stáří ze sčítání lidu z roku 1921 (Československá Statistika, řada VI., sešit 1., tab. XVIII.):

Pomocí jich byla napočtena základní čísla pro výpočet hodnot výbavného (viz tab. XII. v příloze) podle vzorců:

Tímto postupem je nárok na výbavné poněkud přeceněn, ježto se nepřihlíží k podmínce, že nárok na opětovné vyplacení výbavného má jen vdova, provdá-li se po pěti letech od ovdovění.

Nárokem na dávky uvedené v zákoně č. 221./24 a doplněné dávkami vládního návrhu a dalšími podle usnesení výboru sociálně-politického kryje se souhrn risik jednotlivců. Výdaje nositele pojištění s tím spojené musejí býti v rovnováze s jeho příjmy. Podstata sociálního pojištění spočívá v solidárním semknutí se co největšího počtu osob k ochraně proti společnému risiku. Risika takového souhrnu jsou ovšem individuelně velmi rozmanitá; všechna se však sčítají a jsou nesena společně podle únosnosti súčastněných. Za použití základních čísel uvedených v tabulkách I. - XII. v příloze bylo propočítáno průměrné pojistné pro 100 Kč základní částky a 1 Kč částek zvyšovacích ročně pro jednotlivé důchody. Tabulky čís. XV. - XVII. pak udávají ryzí pojistné jednak odděleně pro muže a ženy, jednak pro oboje pohlaví dohromady.

Při výpočtech k vládnímu návrhu byl vzat patřičný zřetel k pravděpodobnému stoupání med pojištěnců v nejnižších dvou třídách, z jehož ocenění vyplynuly koeficienty pro respektování stoupání mzdy za nových okolností, vytvářených vládním návrhem oproti dosavadnímu stavu. Vycházelo se ze schematu vzorců použitých při výpočtech, jež jsou uvedeny ve zprávě výboru sociálně-politického č. t. posl. sněm. 4795./I. na str. 34.

Užitím těchto vzorců byli rozděleni pojištěnci v jednotlivých třídách do dvou skupin a to na ty, jichž změna mzdy v celé době jejich výdělečné schopnosti vede resp. nevede ke zvýšení nároků. Tím dospělo se k přehledu o přesunech pojištěnců v jednotlivých třídách v důsledku změny mezd za okolností dosavadního zákona. Je nutno sestaviti obdobný přehled o pravděpodobných přesunech závisejících na téže příčině, avšak při novém rozdělení pojištěnců podle vládního návrhu.

Při tom nutno míti zřetel ke dvěma novým ustanovením zákona, jejichž důsledkem je změna v zařazení pojištěnců ve třídách a sice § 6. f) a § 12. odst. 6. zákona.

1. Zvýšením vstupní věkové hranice do pojištění na dokonaný 16. rok věku odpadá podle předpokladu důvodové zprávy k vládnímu návrhu ze třídy Aa 108.3 tisíc, ze třídy Ab 36.1 tisíc pojištěnců: Tito mladiství pojištěnci jsou jednak učni v průmyslu, živnostech a obchodu, jednak mladou čeledí v zemědělství a pomocnicemi v domácnosti. Učni pod touto hranicí věkovou nepracují zpravidla za mzdu peněžitou a jsou zařazováni téměř výhradně do I. mzdové třídy na základě svých naturálních požitků. Naproti tomu čeleď a pomocnice v domácnosti dostávají jednak mzdu na penězích, jednak mzdu naturální a proto se zařazují z větší části (jak je vyloženo níže při ocenění ustanovení § 12. odst. 6: zákona), následkem oceňování naturalií podle dosavadního zákona také částečně ve vyšší třídě. Počet mladistvé čeledi a pomocnic v domácnosti do 16 let byl vzat z výsledků sčítání lidu a to u těchto stanoven grafickou interpolací ze skupiny 15 - 19letých, u oněch týmž způsobem, avšak odděleně pro oboje pohlaví a úměrným zmenšením v poměru k počtu zemědělských pojištěnců zjištěnému Ústřední sociální pojišťovnou. U čeledi hospodářské a u pomocnic v domácnosti určena byla část, u níž vede zvýšení mzdy ke zvýšení nároků na základě mzdových poměrů v jednotlivých oblastech, při čemž směrodatnou byla nejvyšší mzdová třída té které oblasti pro čeleď resp. pomocnice v domácnosti a obsazení této třídy nynějšími pojištěnci. Pro ostatní mladistvé pojištěnce do dokonaného 16. roku věku bylo předpokládáno, že změna mzdy u každého z nich způsobí v budoucnosti změnu třídy invalidního a starobního pojištění.

2. Ustanovení § 12. odst. 6. zákona, přeřadilo hospodářskou čeleď, deputátníky a pomocnice v domácnosti, jak jíž výše uvedeno, do tříd nižších: Pro rozdělení těchto pojištěnců na skupiny těch, kteří v důsledku zvýšení mzdy přejdou do vyšší třídy invalidního a starobního pojištění, užito bylo tohoto obratu: určena byla odděleně pro čeleď, deputátníky i pomocnice v domácnosti nejvyšší třída invalidního a starobního pojištění na základě mzdových poměrů vyšetřených v pramenech uvedených při oceňování § 12. odst. 6. zákona. Pro třídu nejblíže nižší bylo tím již určeno, že této nejvyšší třídy dosáhne tolik pojištěnců, kolik jich v této nejvyšší třídě je pojištěno nyní, čímž určena tedy část pojištěnců ve třídě nejblíže nižší, pro které změna mzdy vede ke zvýšení nároků. V ostatních třídách pokračováno obdobně podle povahy zaměstnání a možnosti zvýšení mzdy v budoucnosti v jednotlivých krajích. Nejvyšší třídou pro tyto kategorie byla v některých oblastech třída Ab, v jiných oblastech zjištěno, že tito pojištěnci trvale zůstávají je třídě Aa, ježto maximální mzda na penězích nepřevyšuje zde rozpětí I. třídy nemocenské. Podle dosavadního zákona byla v některých krajích nejvyšší třídou třída B, kteréžto poměry při těchto úvahách bylo také nutno respektovati, poněvadž úvahy právě naznačené bylo přirozeně nutno provésti jak za okolností dosud platného zákona, tak pro stav podmíněný ustanoveními vládního návrhu.

Tímto postupem dospělo se k novému rozdělení pojištěnců v prvních dvou třídách invalidního a starobního pojištění na skupiny těch, pro něž změna mzdy znamená resp. neznamená zvýšení nároků:

Pro třídu B a C ponechány koeficienty stejné jako ve zprávě výboru sociálně-politického č. posl. sněm. 4795./I., ježto není mezi nimi podstatnějšího rozdílu, přihlédne-li se také k přeřazení v těchto třídách a k tomu, že počet pojištěnců, vykonávajících práce po sedm dní v týdnu, tvoří v těchto třídách poměrně malé procento.

Pro výpočet ryzího pojistného podle vládního návrhu v jednotlivých třídách bylo tedy použito rovnic:

Na podkladě ryzího pojistného (tabulky č. XV. - XVII.) a se zřetelem k svrchu uvedenému principu solidarity dociluje se finanční rovnováhy nositele pojištění za předpokladu 4¹/₂%ního úročení týdenním pojistným ve třídě:

které obsahuje také úhradu správních nákladů a nákladů na léčebnou péči.

Kolik činí toto pojistné v procentech střední mzdy v jednotlivých mzdových třídách a jak bylo sníženo v poměru k dosavadnímu pojistnému podle zákona č. 221./24, je patrno z tabulky:

Za účelem zjištění ročního předpisu na pojistném v invalidním a starobním pojištění bylo třeba vzhledem ke změnám § 12. zjistiti roztřídění pojištěnců do mzdových tříd a zvláště zjistiti; jaká část pojištěnců v jednotlivých třídách vykonává práce po sedm dní v týdnu. Toto šetření bylo provedeno Ústřední sociální pojišťovnou ke dni 30. července 1928 a jeho výsledek jest tento:

Poněvadž nové ustanovení § 12. nepřihlíží k té okolnosti, zda pojištěnec vykonává práce po šest nebo sedm dní v týdnu, bylo nutno provésti změny v zařazení pojištěnců, jež novým zněním § 12. vzniknou. K tomuto cíli byl zvolen předpoklad, že rozvrstvení pojištěnců podle mzdy je v jednotlivých třídách stejnoměrné také se zřetelem k délce intervalu jednotlivých tříd vyplývá, že z I. mzdové třídy se přeřadí do třídy II. ¹/₇ počtu osob vykonávajících práci sedm dní v týdnu, ze třídy II. ⁵/₁₄ do třídy III., ze třídy III. ¹/₂ do třídy IV., ze třídy IV. ⁹/₁₄ do třídy V., ze třídy V. ³/₄ do třídy VI. a ¹/₂₈ do třídy VII., ze třídy VI. ³⁴/₄₉ do třídy VII. a ¹⁵/₄₉ do třídy VIII., ze třídy VII. ¹/₂ do třídy VIII. a ¹/₂ do třídy IX., ze třídy VIII. ⁵/₁₄ o třídy IX. a ⁹/₁₄ do třídy X. a celá třída IX. do třídy X.

Rozdělení pojištěnců do mzdových tříd pak je dáno touto tabulkou:

Poněvadž na základě § 12. odst. 6. hodnota naturálních požitků může způsobiti u čeledi hospodářské, u pomocnic v domácnosti a u učňů zařazení jen o jednu třídu vyšší, než jaké odůvodňuje mzda na penězích, u deputátníků o dvě třídy, jest nutno odhadnouti vliv tohoto ustanovení na zařazení pojištěnců. Bylo nyní možno přihlédnouti ke mzdové statistice z roku 1928, takže čísla, jichž bylo použito při výpočtech k vládnímu návrhu č. t. posl. sněm. 1225./II. a sdělení svého času sociálně-politickému výboru se mění, jednak z tohoto důvodu, jednak proto, že na základě usnesení výboru sociálně-politického zařazují se pojištěnci do mzdových tříd jednotně podle tabulky § 12., odst. 1.

Důvodová zpráva k vládnímu návrhu omezila se na konstatování, že má při svých výpočtech zřetel k ustanovení § 3. odst. 2 vládního návrhu. Podrobné úvahy, kterými se tak stalo, jsou tyto:

1. Při sčítání lidu v roce 1921 byla čeleď hospodářská spolu s deputátníky zařazována do skupiny "dělníků" v zemědělství (viz "Československá statistika", řada VI., sešit 5., str. 71. analytické části). Vzhledem k počtu všech zemědělských pojištěnců vyšetřenému Ústřední sociální pojišťovnou stanoven počet pojištěné čeledi hospodářské s deputátníky procentem, jež činí počet "dělníků" v zemědělství z počtu "dělníků, učedníků a nádeníků" v zemědělství ve sčítání lidu. Pro určení počtu hospodářské čeledi u rolníků (bez deputátníků) užito tabulky Jednoty zemědělských nemocenských pojišťoven, podle níž z celkového počtu hospodářské čeledi včetně deputátníků připadá na stálou čeleď u rolníků 83,19%, na deputátníky 16,81%.

Pramenem pro ocenění vlivu cit. ustanovení byly: "Směrnice pro úpravu pracovních a námezdních poměrů čeledi a dělnictva zemědělského v Čechách na rok 1928", "Úřední vyhláška usnesení zemědělského poradního sboru pro záležitosti dělnictva zemědělského v Praze", "Úprava mzdových a deputátních požitků, jakož i pracovních poměrů organisovaných zemědělců na Moravě pro rok 1928" a "Zprávy Státního úřadu statistického" č. 88./IX. V těchto pramenech jsou uvedeny peněžité i naturální mzdy hospodářské čeledi. Mzdy na penězích udané tam ve výši měsíční byly převedeny na denní výši dělením dvaceti pěti, naturální požitky pak byly oceněny podle vyhlášek jednotlivých zemědělských správ politických pro rok 1928, jimiž stanovena hodnota pro obor pojištění pro případ nemoci, invalidity a stáří.

Hospodářská čeleď byla potom rozdělena do oblastí vytvořených podle způsobu obhospodařování půdy a podle mzdových kategorií, při čemž bylo nutno přihlížeti k rodinnému stavu, pohlaví a stáří těchto osob. K tomu cíli bylo použito dat o rozdělení dělníků, učedníků a nádeníků v zemědělství, lesnictví a rybářství podle věkových skupin a rodinného stavu z výsledků sčítání lidu z roku 1921 podle jednotlivých zemí. Tím v každé zemi bylo zjištěno, kolik osob přísluší určité mzdové sazbě a tím tedy zařazena čeleď jednak na základě své mzdy na penězích, jednak podle ustanovení dosavadního zákona o oceňování naturálních požitků. Ježto podle vládního návrhu způsobují naturální požitky zařazení o jednu třídu výše nežli odůvodňuje mzda na penězích, srovnána obě právě uvedená nařízení, jehož výsledkem je toto přeřazení hospodářské čeledi: ze třídy B (IV.) do třídy Ab (III.) 2.920 osob, ze třídy Ab (III.) pak 147.317 do třídy Aa (II.).

2. Vliv, který má na rozvrstvení pojištěnců ve mzdových třídách usnesení výboru sociálně-politického, jímž u deputátníků mohou naturální požitky způsobiti zařazení pouze o dvě třídy výše nežli odůvodňuje mzda na penězích, byl oceněn na podkladě pramenů uvedených v předešlém případě. Podle nich určen druh a výměra naturálních požitků v jednotlivých zemích odděleně pro každou kategorii deputátníků (vzhledem k pohlaví; rodinnému stavu a stáří): Na základě peněžité mzdy v pramenech uvedené, byli deputátníci zařazeni v jednotlivých oblastech do mzdových tříd (jejich měsíční mzda dělena dvaceti pěti) a vzhledem k požitkům naturálním zařazeni jednak o dvě třídy výše, jednak podle dosud platného ustanovení. Ze srovnání obou těchto zařazení vyplynulo, že se přeřadí celkem ze třídy B do třídy Ab (III.) 5.825 osob a to 769 ze třídy V. a 5.056 ze třídy IV.

3. Obdobné ustanovení týkající se pomocnic v domácnosti bylo takto oceněno:

Pramenem bylo opět sčítání lidu z roku 1921, podle něhož je všech pomocnic v domácnosti 193.024. Jejich zařazení v jednotlivých třídách nemocenského pojištění bylo zjištěno podle sdělení okresní nemocenské pojišťovny v Praze XII., dle něhož převážnou většinou jsou zařazeny ve III. třídě nemocenské (80,20%), z ostatních tříd pak hlavně ve třídě IV. (18,03%). Toto rozdělení by však nevystihovalo dostatečně skutečné poměry celého území republiky a bylo tedy přihlédnuto k výkazům a dohodám o pracovních a mzdových poměrech služebních předkládaným ministerstvu sociální péče, jakož i k hodnotě naturálních požitků v jednotlivých menších oblastech a bylo nutno činiti rozdíl mezi poměry ve městě a na venkově.

Naturální požitky byly opět oceněny podle vyhlášek jednotlivých zemských politických správ podrobně podle jednotlivých politických okresů a to zvlášť pro města a venkov.

Tímto postupem dospělo se opět k dvojímu zařazení a to jednak na základě mzdy na penězích a jednak podle znění dosavadního § 12. zákona o oceňování naturálních požitků a vyšetřeno, že v případě, kdy naturální požitky mohou způsobiti zařazení jen o jednu třídu výše než odůvodňuje mzda na penězích, přibude ve třídě Aa (II.) 95.741, ubude ve třídách Ab (III.) 85.500, B 10.241 (z toho 6.030 ve třídě IV. a 4.211 ve třídě V.); takže konečné rozvrstvení pojištěnců v jednotlivých třídách jest:

*) Po vynětí osob, které nepřekročily 16. rok svého věku.

Roční předpis nositele invalidního a starobního pojištění na pojištění na pojistném činí 597,50 mil. Kč při týdenním pojistném podle tohoto návrhu. Na správní náklady a léčebnou péči zbývá 74,96 mil. Kč.

Peníze, jenž se uvolní ve jmění Ústřední sociální pojišťovny změnou početních podkladů pojištění invalidního a starobního, jest použíti pro účely léčebné péče. Při výpočtu této částky je třeba přihlédnouti k tomu, že zvyšovací částky se vyměřují z pojistného, zaplaceného za dobu od 1. července 1926 do dne účinnosti této novely jednou pětinou, po této době pak, pevnými sazbami vládního návrhu. Čeledi hospodářské, učňům a pomocnicím v domácnosti, u nichž podle novely mohou naturální požitky způsobiti zařazení do mzdových tříd pouze o jednu třídu, u deputátníků o dvě třídy výše nežli odůvodňuje mzda na penězích, zachovávají se za dobu od 1. července 1926 do dne účinnosti novely zvyšovací částky dosažené ve třídách, v nichž byli zařazeni podle zákona č. 221./24. Pojištěncům, kteří vykonávají práce nebo služby zpravidla po 7 dní v týdnu a kteří v důsledku nového ustanovení § 12., odst. 3. novely přejdou do vyšších mzdových tříd, budou započítány zvyšovací částky za dobu od 1. července 1926 do dne účinnosti novely podle jejich dosavadního zařazení ve třídách. Vzhledem k zavedení nových dávek a zmírněných podmínek pro nápad některých dávek, což má vliv na výši pojistného, a vzhledem k novému ocenění vlivu ustanovení § 12., odst. 6. na podkladě mzdové statistiky z roku 1928 činí tato částka, zjištěná podrobným pojistně-matematickým výpočtem, k 1. lednu 1929, t. j. ke dni účinnosti tohoto zákona, přibližně 86 mil. Kč.

Částky, jež poskytuje stát jako příspěvek k zákonnému důchodu podle § 123. zákona č. 221./24, nebyly změněny vládním návrhem č. t. posl. sněm. 1225./II. a zůstávají také nyní zachovány. Zatížení státu se v tomto směru mění vzhledem k dosavadnímu stavu zmírněním podmínek pro dosažení důchodu starobního a vdovského. V prvním případě má totiž nárok na důchod starobní pojištěnec, dokonal-li šedesátý pátý rok svého věku a nevydělává-li pracemi nebo službami povinně pojištěnými podle zákona č. 221./24 nebo podle právních předpisů o pensijním pojištění soukromých zaměstnanců neb o pojištění u báňských bratrských pokladen ani jedné poloviny - dosud jedné třetiny - toho, co tělesné a duševně zdravý zaměstnanec téhož oboru s podobným výcvikem v témže obvodě obyčejně vydělává. Tím se počet starobních důchodů zvětší a tedy také státní příspěvek, což zůstane teprve v roce 1931.

Úpravou nároků na vdovský důchod bez průkazu invalidity vdově, když dokonala šedesátý pátý rok svého věku a vdově, pokud pečuje o dvě nebo více dětí pojištěnce požívajících sirotčího důchodu, rozšiřuje se počet vdovských důchodů, což má za následek zvýšení částky poskytované státem jako příspěvek k těmto důchodům.

Vyšší zatížení státu vyplývá dále ze zkrácení čekací doby na 100 týdnů s účinností od 1. ledna 1929. Tato zvýšení se projeví znatelně v roce 1929, kdežto v dalších letech je vliv této okolnosti mizivý.

Celkový vliv změn právě uvedených možno odhadnouti přibližně pro první léta průměrně 3 miliony Kč ročně.