Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Znepokojení stále větší budí pomalé tempo zaknihování drobného přídělu v pozemkové reformě. V četných případech již 5 - 6 roků mají drobní přídělci půdu v držbě, dodnes však nejsou jejími knihovními vlastníky. Jen nepatrný zlomek půdy přidělené drobným zemědělcům z pozemkové reformy byl dosud zaknihován a to ještě část tohoto přídělu byla zaknihována vlastním přičiněním nabyvatelů. Ani příděl z tak zv. malého programu, který se dál odprodejem řádnými trhovými smlouvami mezi vlastníkem velkostatku a osobami, které Státní pozemkový úřad určil, nejde uspokojivě rychle do pozemkových knih.

Tento stav hrozí se státi velkým nebezpečím pro zemědělskou výrobu, pro naše právní hospodářské a finanční poměry. Den ze dne vzrůstá nejistota právní o statisících hektarech přidělené půdy, která se přenáší na půdu ostatní. Hodnota pozemkových knih den ze dne klesá. Hospodářství drobných zemědělců trpí nedostatkem a drahotou úvěru, neboť nelze použíti dlouhodobého hypotekárního úvěru, když by ho bylo nejvíce třeba.

Jsou četné případy, kdy drobní zemědělci majíce nákladné budovy na přidělené půdě a velký příděl půdy, nejsou s to, vypůjčiti si ani malý peníz, protože nejsou knihovními vlastníky své půdy. Pro nedostatek kapitálu, touto okolností zaviněný, je pak těžko požadovati od těchto lidí řádné hospodaření na přidělené půdě.

Po léta již není placena daň pozemková z půdy přidělené, provisorní opatření Státního pozemkového úřadu musilo selhati pro nemožnost kontroly platebních předpisů se strany nových vlastníků. Hrozí nebezpečí, že daň předepsaná drobným nabyvatelům půdy za mnoho let, případně desetiletí, bude tak veliká, že ji nebudou moci zaplatit. Dnes se o daň pozemkovou z přídělů nikdo nestará a četné převody přídělů tento stav jen komplikují.

Tímto popisem nejsou zdaleka vyčerpány stinné stránky nynějšího stavu drobných přídělů v pozemkové reformě po stránce právního pořádku. Je to stav, který budí vážné obavy do budoucnosti, stav, který se každým dnem zhoršuje. Právní pořádek v drobném přídělu jeví se nám jako nejnaléhavější zemědělská operace, nutnější než všechno ostatní na poli zemědělské politiky.

Dosavadní tempo zaknihování přídělů naprosto neuspokojuje. Ukazuje se, že Státní pozemkový úřad nezmůže tento úkol s prostředky, které má po ruce, a že celá akce není odvislá jen od tohoto úřadu. Značný díl práce připadá tu soudům, které na tuto práci nejsou nijak připraveny a kde zejména akce vázne.

Je zapotřebí energických opatření celého státního aparátu, aby tento velký úkol právního pořádku přídělu zabrané půdy byl zjednán. Nelze přece strpět, aby zaknihování přídělů dálo se do roku 1960, jak by to podle konstatování vedoucích kruhů Státního pozemkového úřadu trvalo, kdyby dosavadní tempo zaknihování přídělů bylo zachováno.

Podepsaní se proto táží:

1. Jaký je nynější stav zaknihovací akce drobných přídělů půdy v pozemkové reformě? Kolik bylo zaknihováno dosud drobného přídělu, kolik nedílů a kolik zbytkových statků? Jak by to dlouho trvalo, kdyby dosavadní tempo akce bylo zachováno?

2. Co hodlá pan ministerský předseda zaříditi, aby buďto administrativními prostředky nebo cestou zákonodárnou akce zaknihování drobného přídělu tak se rozvinula, že by mohla býti během několika málo let skončena?

3. Je pan ministerský předseda ochoten naříditi Státnímu pozemkovému úřadu, aby s veškerým důrazem postaral se o zaknihování smluv o přídělu z volné ruky provedeném "odprodejem" a dále aby podporoval všemožně svépomocné snahy drobných přídělců v této akci?

V Praze dne 20. ledna 1929.

Jednání o směrnice pro mzdové a pracovní poměry zemědělských dělníků pro rok 1929 ztroskotalo ve všech zemích republiky vinou zástupců zaměstnavatelů, kteří v této těžké době neostýchali se požadovati dokonce snížení beztak nízkých mezd zemědělských dělníků. Četné sociální zápasy v republice, jichž jsme byli v poslední době svědky, byly vedeny za požadavek vyšší mzdy, kterémužto požadavku bylo většinou vyhověno. Je prostě nepochopitelné, odkud zástupcové zemědělských podnikatelů čerpali odvahu požadovati snížení mezd zemědělských dělníků. Tuto věc zajisté dlužno zařaditi jen do pathologie sociálních sporů.

Z vládní strany často se poukazovává, že politika této vlády má zásluhu o dobrou konjunkturu hospodářskou, z níž čerpají prospěch všechny vrstvy obyvatelstva. Jak se s tímto tvrzením srovnává snaha zemědělských zaměstnavatelů po snížení mezd zemědělských dělníků, opravdu nechápeme.

Nelze popříti, že instituce rámcových smluv pracovních a mzdových v zemědělství spolu s okresními paritními komisemi byly vážnými činiteli konsolidace a klidu v zemědělské výrobě. Bylo by nerozumno tohoto osvědčeného zařízení se lehkomyslně zbavovati.

Dnes uprostřed zimy je snad možno experimentovati - ač i tu je otázkou, zda je taktické ukazovati zemědělským dělníkům tvrdou pěst a srdce bez citu -, avšak věc nabude ihned jiného rázu, až se octneme před nutností jarních polních prací, či přede žněmi. Tu i místně ohraničené bojovné akce zemědělského dělnictva mohou působiti zemědělství nenahraditelných škod a vznésti povážlivý neklid do hospodářských poměrů republiky.

Obracíme na to pozornost pana ministra zemědělství a tážeme se:

1. Zná pan ministr zemědělství tyto poměry? Co hodlá učiniti na podporu oprávněných snah zemědělského dělnictva, které představuje nejvlastnější zemědělskou práci?

2. Je pan ministr zemědělství ochoten zasáhnouti, aby zemědělství bylo ušetřeno těžkých otřesů z hrozících sociálních zápasů mezi zemědělskou prací a zemědělským kapitálem?

V Praze dne 20. ledna 1929.

V Jihlavě předseda městské školní rady, starosta dr. Veverka vydal všem správám škol tento výnos:

"Dne 28. října všichni žáci (žáci a učitelské sbory) se shromáždí, resp. postaví o ³/₄ 10. hod. na náměstí před radnicí. Místo přikáže policie. Po slavnostním proslovu předsedy městské školní rady, starosty dra Veverky, dva žáci (jeden Čech a jeden Němec) vztýčí státní vlajku. Německý hoch bude ještě určen. Slavnosti v jednotlivých školách buďtež zařízeny, aby tomu vyhovovaly. Podrobnější pokyny budou ještě vydány."

Určení německého hocha pro vztýčení vlajky, zmíněné svrchu ve výnosu, dělo se tím způsobem, že tomu, kdo se k tomu přihlásí, slíbeny nové šaty. Mimo to dal starosta městskou stráž bezpečnosti doručiti všem majitelům domů na potvrzení písemné vyzvání, aby své domy k 28. říjnu ozdobili prapory, při čemž mnohdy ústně dáno na srozuměnou, že v dobré paměti zůstanou, kdo tomuto vyzvání nevyhoví. Totéž stalo se všem spolkům, které stejně "pozvány" byly k hromadné účasti při slavnosti na náměstí.

Tento svémocný postup pana dra Veverky jako starosty města a předsedy městské školní rady jest způsobilý zastrašiti občanstvo, pokud je hospodářsky odvislé od nynějších držitelů moci, a docíliti, aby projevilo hurá-vlastenectví, což by svobodně neučinilo.

Jak známo, jest Československo právním státem, v němž veškery příkazy a opatření úřadů musí se zakládati na zákoně. Byzantinismus není zde zatím zákonem předepsán ani pro dospělé ani pro školní mládež, spíše svoboda ducha a svědomí náleží mezi práva každého občana, zaručená ústavně.

Dr. Veverka tedy svrchu zmíněnými opatřeními nejenom překročil obor své působnosti, nýbrž také porušil platné zákony. Svrchu uvedené kroky tohoto pána jsou nezákonné, odporují zákonu a jsou neplatné.

Podepsaní se tudíž táží:

Jak bude odkázán do zákonných mezí starosta města a předseda městské školní rady v Jihlavě, dr. Veverka?

V Praze dne 25. října 1928.

Dne 10. května 1921 podali poslanci dr. Schollich, Pittinger, dr. W. Feierfeil, Simm a Kostka v poslanecké sněmovně pražského parlamentu návrh, aby byl vydán zákon, jímž se zřizuje německá obchodní a hospodářská vysoká škola (tisk 2747/I). Podle tohoto návrhu, podaného všemi německými stranami, měl býti zřízen ústav s tříletým vyučováním, organisačně samostatný, byť i vázán na vysokou školu technickou v Praze. Jeho sídlem mělo býti Ústí n./L. středisko obchodu a hospodářství, jehož význam sahá daleko za hranice státu a jest přímo ideální půdou pro školu obchodních věd. Uvedení poslanci se domnívali, že svým návrhem nepožadují mnoho, nýbrž že předkládají požadavek sudetských Němců, zakládající se na právu, který by měl býti splněn i v zájmu státu.

V době; kdy Německá říše vzdělává vědecky dorost na svých vysokých školách pro obchod v Berlíně, Kolíně n./Rýnem, Düsseldorfu, Frankfurtě nad M., Lipsku, Mannheimu a Mnichově, Francie na svých vysokých školách pro obchod v Paříži, Le Havru, Lyonu, Marseillu a Nantech, Rakousko má své vysoké školy pro světový obchod ve Vídni, vlastní stát Čechy v Praze, 3 milionový národ sudetských Němců, který jest téměř úplně nositelem hospodářství, nemá možnosti, aby doma ukojil potřebu vzdělání svého dorostu pro obchod a hospodářství. Německý národ tohoto státu musí naopak své mladé lidi, kteří chtějí sloužiti uvedenému úkolu, vysílati do ciziny, ale právě z toho vznikají pak ještě jiné potíže, jež naznačovati jest již zbytečné, poněvadž jsou příliš dobře známy.

Návrh německých poslanců ze dne 10. května 1921 byl velmi instruktivní. Ustanovoval, aby vyučovací správa organisovala žádaný ústav jako oddělení vysoké školy technické v Praze se sídlem v Ústí n./L. Byly však také podány zprávy o výši nákladů na vedení ústavu a právě tím mělo býti prokázáno, že takovýto ústav lze zříditi i vzhledem ke státním financím. Počáteční potřeba byla by činila pouze 200.000 Kč řádných výdajů a 100.000 Kč mimořádných výdajů, které by byly později, až by se ústav rozšířil, nepodstatně stouply.

Roku 1925 přijal kulturní výbor poslanecké sněmovny známou resoluci Kaufmannovu, jíž se vládě ukládalo, aby v duchu návrhu německých poslanců neprodleně skutečně přikročila k dílu.

Od té doby uplynula léta, aniž byly splněny oprávněné požadavky Němců, zřízení vysoké obchodní a hospodářské školy. Důstojnost státu a jeho vlády vyžaduje, aby bylo splněno dávno již dané slovo.

Interpelanti táží se tedy pana ministra, zda je ochoten po této stránce uchopiti se iniciativy?

V Praze dne 12. ledna 1929.

"Vossische Zeitung", časopis, jehož přátelství k Francouzům jest v Německé říši příslovečné a vyneslo mu příznačné jméno "Gazette de Voss", a který se také pokládá za veskrze přátelský Čechům, obsahuje zprávu o těžkostech, které se dělají příslušníkům německého národa při žádostech o československé státní občanství. Tento časopis mezi jiným vyličuje, že takové osoby skoro vůbec nemohou dosáhnouti státního občanství. Prostě se odmítají mužové, kteří se v Československu narodili nebo jsou tam mnoho let usídleni. Tato krutost postihuje zvláště dělníky a zaměstnance, kteří jsou tím vydáni všanc všem šikanám zákona na ochranu domácího trhu práce.

Jakých zvláštních způsobů se užívá při šetřeních, ukazuje tento výtah z úředního dopisu:

"K důvěrnému zjištění četníky, k jaké národnosti se přiznává, jakého politického přesvědčení jest on a členové jeho rodiny, v jakém národním duchu se vede jeho domácnost a vychovávají se děti, do jaké školy docházejí, v jaké společnosti po stránce národnostní se členové rodiny převážně pohybují, k jakým spolkům nebo politickým stranám patří jako členové a jak se vůbec účastní politického života. Dále, zdali nebo jak jmenovaný projevuje náklonnost k československému státu, zvláště zdali a jakou částkou se on sám nebo jeho manželka dosud účastnili upisování československých státních půjček nebo veřejných dobročinných akcí".

Potud "Vossische Zeitung". Tato zpráva a zvláště uvedený výtah z úředního vyšetřovacího dopisu zní pro každého, kdož zná tuto praxi, naprosto věrohodně. Podepsaní mohou z vlastní zkušenosti uvésti příklady tohoto druhu. Budiž jen poukázáno na přímo hanebný případ těžkého válečného poškozence Slámy (ze Znojma), jenž mezitím zemřel a jenž ještě ve starém Rakousku jako tehdejší uherský příslušník dostal trafiku a jemuž byla vzata, když jeho žádost o dosažení státního občanství byla zamítnuta. Brněnská zemská politická správa chtěla mu uděliti státní občanství jen pod podmínkou, že svých 6 dětí bude posílati do české školy.

Také v Opavě se nedávno udál podobný případ. Zde bylo státní občanství odepřeno muži v Opavě narozenému a zaměstnanému, který mimo to jest ještě ženat s bývalou československou státní příslušnicí, ačkoliv je jeho bratr kdysi obdržel. Příčinou tohoto odepření byla naprosto nesprávná zpráva opavského policejního ředitele, že žadatel jest prý protivníkem státu a že jest v tomto směru činný.

Těchto případů bylo by lze uvésti ještě spoustu. Ukazují, jakých prostředků nátlaku a kupování duší tato soustava užívá.

Poněvadž podle zkušeností, které učinili sami podepsaní, nelze pochybovati o správnosti vylíčení časopisu "Vossische Zeitung", poukazuji pouze na pověst, do které se dostane stát, ležící přece ve střední Evropě, užíváním takových balkánských způsobů, a to za vlády, jíž se účastní i německé strany a ministři.

Podepsaní táží se tedy pana ministra:

1. Jak hodlá odůvodniti výše uvedené způsoby, jichž se užívá při žádostech o udělení státního občanství?

2. Jest ochoten vzdáti se těchto způsobů a uděliti podřízeným úřadům přiměřené pokyny?

V Praze dne 18. ledna 1929.

Český časopis vycházející v Příboře, "Moravsko-slezský týdeník", krajinský list čsl. národně demokratické strany, uveřejnil v čísle 50 ze dne 7. prosince 1928 tuto pozoruhodnou zprávu:

"Náprava národní křivdy v kopřivnických továrnách. Posl. Špaček zakročil v pátek u ministra obchodu Nováka pro nápravu národní křivdy, kterou působí osobní poměry mezi úřednictvem závodů Tatra. Učinil to na základě memoranda, jež vypracoval výbor Národní jednoty v Kopřivnici podle dohody s posl. Špačkem na schůzi v minulých dnech. Memorandum obsahuje podrobný seznam všech úředníků a jejich národní a státní příslušnost, a jest z něho zřejmo, že dosavadní stav jest naprosto neudržitelný. Ministr Novák požádal ihned o návštěvu dr. Ringhoffera, aby s ním projednal všechny v memorandu obsažené stížnosti, a slíbil, že užije celého svého osobního a úředního vlivu, aby se dosáhlo brzkého a radikálního zlepšení. Prvním krokem bude ustanovení nového, nikoliv jen podle jména, nýbrž i podle srdce, dobré vůle a moci českého ředitele."

Nelze míti za to, že tato zpráva souhlasí s pravdou, neboť jest naprosto neoprávněným vměšováním ministra do soukromých věcí a hrubým zneužitím úřední moci. Ministr, nechť patří ke kterékoliv národnosti a straně, musí však při vykonávání svého úřadu býti nanejvýš nestranný, nemá-li vážnost úředních míst a důvěra obyvatelstva k úředním opatřením zle utrpěti a dokonce býti zničena.

Podepsaní táží se tedy předsedy vlády a ministra obchodu:

Jest tento zde oznámený stav správný a vykonal ministr obchodu nějaký vliv na závody Tatra, mluvil s majetníky závodu Tatra nebo vykonal na ně nátlak v tom směru, aby ve složení úřednictva a dělnictva byly provedeny změny po národnostní stránce?

V Praze dne 22. ledna 1929.

Bez ohledu na všechny dobře odůvodněné návrhy dřívější slezské zemské správní komise, aby slezské zemské úřady byly přeloženy do Brna jen pozvolna a v dohodě s tímto sborem, byrokracie - jak známo - i v zemi moravskoslezské z vlastní újmy jedním rázem provedla správní reformu. Veliké škody, které jsme z tohoto postupu předpovídali, projevují se nyní stále zřetelněji přes všechny pokusy, aby byly ututlány, a přes opravy podle § 19. Aby se aspoň napravil zmatek a ztráta času, které nastaly přirozeně překotným přeložením slezských zemských úřadů, nutí představení slezské úředníky přeložené do Brna, aby pokud možno nejrychleji vyřizovali úřední věci, ale neposkytne se jim k tomu potřebných zapracovaných pomocných sil. Vytržen z obvyklých životních poměrů, odloučen od rodiny, pro kterou se v Brně nenachází vhodný byt, trápen stále starostí, jak z denního platu uhraditi výdaje na dvojí domácnost, plahočí se takový z Opavy do Brna přeložený otec rodiny od rána do pozdního večera až do krajnosti, aby vyhověl ohromně zvýšeným služebním požadavkům. Za těchto poměrů není divu, když takový krutě postižený úředník ztratí duševní rovnováhu a konečně, je-li mimo to nervosně založen, nevidí jiného východiska z tohoto bídného života než sebevraždu.

Takto skončil dne 12. ledna 1929 bývalý slezský vrchní účetní rada Josef Retschek, přeložený k brněnské zemské politické správě. V Opavě jsa přidělen k zemské školní radě byl z nejhorlivějších a nejschopnějších úředníků svého oboru. Sotva 44letý, skorem 25 let v zemských službách, byl všeobecně oblíben, žil v nejlepší shodě s rodinou a v naprosto spořádaných hospodářských poměrech a byl ve službě jak po stránce jazykové, tak i odborné velmi dobře kvalifikován. K jeho prosbám, aby byl ponechán v Opavě, se nepřihlíželo, ale v Brně nalezl tak nepříznivé pracovní a životní podmínky, jaké lze si jen pomysliti, a tak se stal nyní první obětí neblahé správní reformy.

Jiní bývalí slezští zemští úředníci trpí stejnou duševní stísněností jako on, trpí rovněž odloučením od rodin a neslýchaným přetížením a v jejich těžkém postavení se jim shora ani dost málo nevychází vstříc.

Tyto neudržitelné poměry, nedůstojné spořádaného státu, nutí podepsané, aby se tázali pana ministra vnitra:

Co hodláte učiniti, jednak abyste vdově a dítěti po vrchním účetním radovi Retschkovi poskytl aspoň hmotnou pomoc nad předepsaný výměr a jednak abyste zabránil, aby jiní zemští zaměstnanci, stejně správní reformou postižení, nebyli právě tak doháněni k smrti?

V Praze dne 18. ledna 1929.

Rozhodnutím okresního finančního ředitelství ze dne 11. října 1927, č. 29.940 byla jmenovaná ustanovena podílnicí Krautzbergerovy tabáční trafiky v Tuhnicích a to se zpětnou platností od 1. září 1927. Poněvadž Krautzberger odmítl podílníka, dostal úřední výpověď a poté byl Kubiška ustanoven prozatímním trafikantem.

Když se zmíněná vdova prostřednictvím karlovarského důchodkového úřadu chtěla dohodnouti s Kubiškou o podílnictví, prohlásil jí, že uzná toto podílnictví teprve, až mu bude trafika definitivně udělena. Trafika byla vypsána a poněvadž Kubiška prohlásil důchodkovému kontrolnímu úřadu, že by byl raději podílníkem nežli sám trafikantem, poradil tento úřad jmenované, aby se rovněž ucházela o vypsanou trafiku. Všechny pokusy, aby jí zatím prostřednictvím důchodkového úřadu bylo vyplaceno 27 splatných podílů od 1. září 1927, byly marné a bylo jí prohlášeno, že o tom může rozhodnouti jen okresní finanční ředitelství v Chebu. Terezie Eltnerová obrátila se poté k chebskému okresnímu finančnímu ředitelství a vrchní finanční rada dr. Klein prý jí prohlásil, že její podílnictví na této trafice zůstává zachováno.

Výnosem chebského okresního finančního ředitelství ze dne 5. listopadu 1928, č. 44.472 byla vyrozuměna, že trafika byla udělena někomu jinému a jako výsměchem všemu sociálnímu citu bylo jí zároveň oznámeno, že dřívější výnos, jímž jí bylo slíbeno podílnictví na této trafice od 1. září 1927, dlužno nyní považovati za bezpředmětný.

Podepsaní se tedy táží, je-li pan ministr ochoten dáti tuto věc se vší přísností vyšetřiti, poněvadž přece není možné, aby se chudé válečné vdově slíbilo podílnictví na trafice a aby odpor příslušného trafikanta byl po roční lhůtě podnětem, aby se účast slíbená válečné vdově úplně bez důvodů zase dodatečně a mimo to ještě se zpětnou platností odvolala?

Podepsaní táží se dále, je-li pan ministr ochoten učiniti všechna opatření, aby jmenované vdově bylo znovu uděleno podílnictví na trafice, které jí bylo přiznáno?

V Praze dne 18. ledna 1929.

Für das aufstrebende Römerstädter Industriegebiet ist eine Verbindungsbahn von Römerstadt nach Rabersdorf, einer Station auf der Eisenbahnstrecke Olmütz - Mähr. Schönberg - Hohenstadt von grösster Wichtigkeit, um auf diese Weise den unmittelbaren Anschluss des Römerstädter Gebietes an den westlichen Teil Nordmährens und an die Prager Hauptstrecke bei Hohenstadt zu erreichen. Fährt man doch gegenwärtig von Römerstadt über Kriegsdorf - Olmütz fast doppelt so lang nach Prag wie von Hohenstadt oder von Mähr. Schönberg. Der gegenwärtige Schienenweg von Römerstadt nach Hohenstadt ist fast viermal so lang wie die Luftlinie zwischen den beiden Orten. Von Römerstadt nach Mähr. Schönberg fährt man heute mit der Eisenbahn ebensolange wie von Olmütz nach Prag! Im Auto kann man dagegen diese Strecke in weniger als einer Stunde zurücklegen. Die Wichtigkeit dieser Verbindungslinie erhellt auch daraus, dass sie eine fast gerade Verbindungslinie zwischen Prag, dem Ostrau - Karwiner Kohlenbecken und der Slowakei darstellt. Wenn ausser obgenannter Strecke noch von Kriegsdorf die Eisenbahn bis nach Leitersdorf oder Eckersdorf auf der Strecke Troppau Bennisch ausgebaut wird, so wäre damit eine kurze und direkte Verbindung von Hlohenstadt bis Mähr. Ostrau, von Nordmähren nach Schlesien geschaffen, eine Eisenbahnlinie, die sich nicht nur vom Standpunkt der örtlichen Bedürfnisse sondern auch vom Standpunkt der allgemeinen Volkswirtschaft der Republik sehr rentieren würde, denn sie könnte die Prag - Oderberger Hauptstrecke von einem Teil der Kohlentransporte entlasten. Die Stadt Troppau, die durch die Wegnahme der Landesverwaltungsbehörden infolge der Verwaltungsreform sehr geschädigt wurde, würde auch damit einigermassen entschädigt werden.

Die Interpellanten fragen daher den Herrn Eisenbahnminister an:

Ist er bereit, diesem wichtigen Bahnbauprojekt näherzutreten und ehebaldigst die Vorbereitungsarbeiten durchführen zu lassen?

Prag, am 10. Dezember 1928.