Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Českoslovenští státní příslušníci v Německu mají nárok na podporu v nezaměstnanosti podle německého zákona o pojištění pro případ nezaměstnanosti ze dne 16. července 1927 a naopak říšskoněmečtí státní příslušníci v Československé republice mají nárok na státní příspěvek k podpoře nezaměstnaných podle československého zákona ze dne 19. července 1921, č. 267 Sb. z. a n.

Se strany našeho státu byl opětně učiněn německé vládě návrh, aby osoby, které bydlí v pohraničních obvodech Československé republiky a pracují v Německu, byly osvobozeny od placení pojistných premií na pojištění pro případ nezaměstnanosti, ježto nemohou býti účastny výhod tohoto pojištění, avšak dosud bezvýsledně.

V Praze, dne 1. listopadu 1928.

V interpelaci nejsou uvedeny a konaným šetřením také nebyly zjištěny konkrétní případy, které by mohly odůvodňovati výtku, že okresní správa politická v Karlových Varech trestní oznámení učiněná na místní stavební podnikatele pro porušování osmihodinné pracovní doby, vyřizovala opozděně.

Podle výsledku provedeného šetření bylo v době od června 1927 do července 1928 podána na 7 podnikatelů tolikéž trestních oznámení, z nichž 5 skončilo potrestáním pokutami a 2 případy nemohly býti dosud vyřízeny, ježto vývody obviněných vyžadují dalšího šetření. Při tom sluší míti na paměti, že zjišťování přestupků jest tu proto obtížnější a vyžaduje delší doby, ježto podkladem pro zkoumání překročení pracovní doby jest u živností stavebních období čtyřnedělní.

V Praze, dne 1. listopadu 1928.

O případu v interpelaci uvedeném učinil již prohlášení ministr vnitra ve schůzi rozpočtového výboru poslanecké sněmovny dne 4. října 1928. Jak z tohoto prohlášení patrno, bylo klidné obyvatelstva obci Boroňavě drahnou dobu soustavně znepokojováno evidentně místními pachateli a ohrožováno na svém majetku a své osobní bezpečnosti. Dálo se tak zpravidla za noci, kdy zjištění pachatelů bývá samo o sobě ztíženo a mimo to poškození ze strachu před pomstou zdráhali se obyčejně učiniti trestní oznámení nebo udati podrobnosti nutné ke zjištění pachatelů a proti těmto svědčiti. Je proto pochopitelno, že snaha policejního komisařství zjednati v Boroňavě nápravu setkávala se s neobyčejnými potížemi, ač policejní komisařství zřídilo v Boroňavě stálou strážnici, často provádělo v Boroňavě bezpečnostní pochůzky a pečlivě a svědomitě vyšetřovalo veškeré trestní případy, o kterých zvědělo.

Správce policejního komisařství v Hustu z vlastní iniciativy vyslal dne 8. září 1928 večer do Boroňavy oddíl stráže bezpečnosti v počtu 18 mužů s rozkazem, aby provedena byla v obci náhlá bezpečnostní pochůzka. Pro domněnku v interpelacích vyslovenou, že jednalo se o trestní expedici nebo dokonce o pokus zastrašiti obyvatelstvo z důvodů politických, není podkladu.

Hned, jak se vyskytly zprávy, obdobné tvrzení obsaženým v interpelaci, že totiž při této bezpečnostní pochůzce bylo několik osob bezdůvodně policejními orgány ztýráno, byli na telef. příkaz ministerstva vnitra vysláni na místo k vyšetření případu dva zkušení konceptní úředníci zemského úřadu v Užhorodu. Když pak na některých osobách, obvinivších policejní orgány u této vy šetřující komise výše zmíněného přehmatu, byly skutečně shledány stopy po zranění, bylo v šetření pokračováno podle jeho výsledku učinilo pak polic. ředitelství v Užhorodu u stát. zastupitelství v Hustu trestní oznámení proti 8 členům sboru bezpečnostní stráže policejního komisařství v Hustu, které při vyšetřování označily zraněné osoby jako původce svého ztýrání. Na základě tohoto trestního oznámení zavedlo státní zastupitelství v Hustu proti obviněným policejním orgánům přípravné vyšetřování podle §u 473 a 301 uh. tr. z., které není dosud skončeno a od jehož výsledku též zavisí, dojaké míry bude nutno proti dotyčným policejním orgánům postupovati dále disciplinárně. Nelze se proto toho času o případu blíže vyjádřiti, aby výsledku zavedeného trestního řízení a výsledku disciplinárního řízení se nepředbíhalo.

Příslušné úřady za žádných okolností netrpí přehmaty podřízených orgánů a při důvodném podezření z nějaké nezákonnosti tohoto druhu učiní vždy potřebné služební opatření.

Vzhledem k uvedeným okolnostem není zatím důvodu k nějakému dalšímu opatření.

V Praze dne 25. ledna 1929.

Vláda poukazuje na odpověď danou na interpelaci poslance inž. Nečase a soudruhů (tisk 1978/XIII.) v téže věci.

V Praze dne 25. ledna 1929.

Vláda nemůže z prejudicielních důvodů poskytovati drahotní výpomoci státním zaměstnancům z podnětu výstav, sjezdů a podobných podniků.

Pokud jde o jubilejní výstavu soudobé kultury v Brně, dlužno konstatovati, že se podařilo příslušným úřadům s úspěchem čeliti po dobu výstavy podstatnému, i pro státní zaměstnance tíživému zdražování životních potřeb.

V Praze dne 22. prosince 1928.

Obec Čtyři Dvory u Čes. Budějovic byla zařaděna do skupiny míst B činovného vládním nařízením ze dne 14. září 1928, čís. 163 Sb. z. a n.

V Praze dne 21. prosince 1928.

Vyšetřené škod, způsobených zemědělcům krupobitím na Podkarpatské Rusi, provedeno bylo urychleně podle § 7 a následujícího vládního nařízení čís. 75/1928 Sb. z. a n. okresními úřady za spolupůsobení místních a okrasních komisí.

Na základě předložených o tom elaborátů byl povolen zemědělským referátem Zemského úřadu v Užhorodě jako správou fondového jmění podpůrného, určeného k udělování podpor zemědělcům, postiženým živelními pohromami, z tohoto fondu až dosud na osivovou akci v okrese užhorodském obnos 78.100 Kč, v okrese mukačevském obnos 70.000 Kč a v ostatních okresích 143.000 Kč.

V Praze dne 20. listopadu 1928.

Čo slovenské dobytkárske družstvo v Košiciach jestvuje, nebol tu známky, a policajnému riaditeľstvu oznámený ani jediný pripad volakej nedovolenej mäsovej manipulácie zo strany družstva. Toto naopak požieva u obecenstva bez rozdielu národnosti tej nejlepšej povesti.

Policajné riaditeľstvo v Košiciach nemalo preto dosiaľ vôbec príležitosti proti družstvu pre volaké nezákonnosti zakročovať, tím menem je favorizovať, lebo mu dokonca napomáhať.

Čo sa týka prípadu zomrelého vojáka, jedná sa o istého Viléma Rud. Waltera, vojína proviantného divisného skladu čís. 11 v Košiciach, ktorý zomrel dňa 7. februára 1927 v diviznej nemocnici. Najprv jestvovalo podozrenie, že menovaný zomrel následkom otravy po požití udeniny, kúpenej u nezisteného obchodníka v predajnom stánku na Legionárskom námestí, súdnou pitvou ihned prevedenou a prezkúmaním žaludku ústavom pre súdne lékárstvo v Prahe, kam bol žaludok zomrelého vojína zaslaný, bolo však nad veškerú pochybnosť zistené, že dotyčný vojín zomrel otravou po požití sviňobrodskej zeleni, ktorú podľa všeho užieval ako vlastného lieku proti nemoci, na ktorú trpel. Dokazom toho sú spisy voj. prokurátora v Košiciach čís. 0 96/27 a štátného zastupiteľstva v Košiciach, čís. St. 675/27, ktoré na koniec dňa 10. októbra 1927 pokračovanie vo veci zastavilo.

Ján Sedlarik, ktorý bol u družstva po dobu niekoľko rokov ako nádenník zamestnaný a ktorý bol pre rozne nepríjemnosti prepustený, podal proti družstvu žalobu na zaplatenie čiastky Kč 21.000 ako náhrady za údajnú práce pres čas po celú dobu svojej služby. Žaloba ta bola však ak u okresného súdu v Košiciach v I. inštanci pod čís. C.-IV-1375/27, tak aj u sedrie v Košiciach v II. inštancii pod čís. C-V-1331/27 zamietnutá.

Teprve po prehranom sporu pokusil sa Dr. Michliček spoločne so Sedlarikom o vydieračstvo na úradníkoch družstva Rud. Noskovi a Jos. Kubovcovi, načo družstvo podalo policajnému riadieľstvu na oba menované trestné oznámenie. Rozsah trestnej činnosti dra Michalička a Sedlarika je zjavný z obžaloby štátného zastupitľstva v Košiciach, která je proti obidvom menovaným podaná pre zločin vydieračstva.

Že štátne zastupiteľstvo podalo proti menovaným túto žalobu, naproti tomu proti družstvu žiadne stopovanie nenariadilo, je dalším dôkazom pre to, že material, který Sedlarik a Dr. Michaliček sniesli, neposkytoval žiadnej možnosti k zavedenie stopovania proti družstvu.

Ako bolo u sedrie v Košiciach zistené, nemôže byť žaloba Dru Michaličkovi, ktorý pred niekoľko mesiacami z Košíc neznámo kazm zmiznul, doručená a bude museť byť na neho vydaný zatýkač.

Naprosto vymyšlené je, že niektorý policajný úradník obdržal od riaditeľa družstva Noska voľaký balík.

Dr. Michaliček bol pristihnutý in flagranti keď mal práve ukončeť svoje vydieračstvo na Noskovi a to pred svojim bytom na Hlavnej ulici čís. 108, kde aj orgánmi polic. riaditeľstva bol zatčený. Záležitosť se vyšetřovala u policajného riediteľstva a nie v kancelárii družstva.

Policajný koncipista Camil Taussig je trvale od doby niekoľko rokov zadelený pri policajnom priestupkovom súde a s vyšetrením prípadu Dra Michalička a Sedlarika nemali nič spoločného, ako vôbec aj v iných prípadoch nemá so zreteľom na svoje zadelenie s vyšetrovaním kriminálnych vecí čo do činenia.

Policajní zamestnanci poverení vyšetrovaním veci, postupovali v medziach zákona a niet vtedy príčiny k žiadanému opatreniu.

V Prahe dňa 4. decembra 1928.

V školskom roku 1927/28 nebolo do slovenskej triedy pri štátnej ľudovej škole v Strede nad Bodrokom zapísané toľko detí školou povinných, aby podľa zákona mohla byť sriadená ďalšia trieda. Nepravidelnosti vo vyučování v tejže triede v uvedenom školskom roku nastaly preto, že na zastupovanie učiteľky, ktorá mal dovolenú pre materstvo, nemohol príslušný inšpektorát pre mimoriadné pomery v Čope vyslať z čopského učiteľstva náhradnú sílu, ako to referát ministerstva školstva a národnej osvety v Bratislave nariadil.

Poneváč v tomto školskom roku pribudlo uvedenej triede detí, rozhodlo ministerstvo školstva a národnej osvety, aby bola v obci sriadená samostatná štátna jednotriedna škola s vyučovacím jazykom československým s druhou zatýmnou triedou postupnou a aby bola tam vyslaná druhá učiteľska síla.

V Prahe dňa 3. decembra 1928.

Dopisem berní správy v Uh. Brodě ze dne 21. února 1928 byla vyzvána obecní rada v Luhačovicích podle §u 302 zákona o přímých daních č.76/1927 Sb. z. a n., aby do 8 dnů podala seznam majitelů domů, kteří pronajímají byty lázeňským hostům a aby vykázala u každého výši předepsané 10%ní obecní dávky z přechodného ubytování cizinců. Obec dlouho neodpovídala na tuto výzvu a ukádání činžovní daně mělo býti hotovo koncem března t. r. Proto byl předvolán starosta obce, aby žádané pomůcky přinesl. Starosta se dostavil 22. března t. r., pomůcek však nepřinesl odvolávaje se na usnesení obecní rady, která odepřela výzvě vyhověti. Po upozornění na ustanovení §u 302 zák. o př. d. poznamenal posléze, že si v berní správa může zmocněným orgánem sama v obecní kanceláři data opatřiti.

Několik dnů později pověřen byl tedy úředník berní správy, aby si potřebná data v obecní kanceláři vypsal. Na této cestě do Luhačovic zastavil se jmenovaný úředník u starosty v jeho bytě, oznámil mu účel své cesty a požádal ho (nikoliv vyzval) aby se s ním odebral do obecní kanceláře. Starosta sdělil, že obecním úředníkům dal již potřebné rozkazy, upozornil však, že obecní rada poslala zatím dopis v této věci berní správě. Při tom též vyslovil přání, aby nemusel být osobně přítomen v obecní kanceláři při vypisování dat, nýbrž aby ho mohlo zastupovati jiný člen obecní rady nebo úředník, což dle §u 302, odst. 2. čit. zák. je přípustno.

Na to vyslaný úředník berní správy z opatrnosti navrhl starostovi, aby s ním zajel k berní správě v Uh. Brodě a vyžádal si u přednosty úřadu další informace. Starosta svolil, ještě týž den dostavil se v průvodu onoho úředníka k přednostovi berní správy, který v rozhovoru seznal, že starosta je přesvědčen o své povinnosti poskytnouti žádaná data. Na to přednosta berní správy oznámil, že výpisů o obecní dávce je nezbytně třeba, že záležitost nesnese odkladu a zároveň onomu úředníkovi přikázal, aby se se starostou vrátil a výpisy za spolupůsobení obecních úředníků si opatřil. Po té oby zase odjeli zpět do Luhačovic; druhý den hlásil zmocněný úředník svému přednostovi, že obecní úředníci jemu vydatně při výpisech pomáhali. Starosta sám ještě před odjezdem úředníka berní správy přišel se přesvědčiti, zdali se mu dostalo podpory, jak to byl nařídil.

Z uvedeného jest zřejmo, že průběh interpelované záležitosti a postup berní správy v Uherském Brodě jeví se podle výsledků úředního šetření v podstatných bodech jinak než jest v interpelaci líčeno a že tudíž nelze o nějakém nepřípustném vymáhání za součinnosti obce mluviti. V důsledku toho nelze tedy v berní správě v Uh. Brodě resp. jejímu zmocněnému orgánu činiti po formální stránce důvodných výtek.

Avšak i v meritu byla berní správa oprávněna na základě ustanovení § 302 odst. 1. i 2. cit. zák. dožadovati se součinnosti obce ve věci sdělení zmíněné 10%ní obecní dávky. Jsou totiž starostové obcí ve smyslu citovaného paragrafu povinni vyhověti nezbytně nutným výzvám vyměřovacích úřadů při správě přímých daní, zejména oznámiti žádané údaje podle zápisů a pomůcek obecních úřadů nebo dokonce provésti příslušné šetření anebo dovoliti zmocněnému úředníku vyměřovacího úřadu, aby nahlédl do příslušných spisů. V konkrétním případě bylo požadovaných pomůcek nezbytně třeba, ježto byly za daných okolností velmi účinnou kontrolou o správnosti údajů majitelů domů, vedle toho šlo o data lehce zjistitelná z vlastních zápisů obecního úřadu, tedy bez jakéhokoli dalšího šetření, a posléze zmocněný úředním berní správy si data opatřil sám bezvadným způsobem tím, že nahlédl do příslušných obecních zápisů.

Při tom třeba ještě zdůrazniti, že těchto dat potřeboval úřad k vyměření daně činžovní, jejíž výtěžek podle § 9 zákona č. 77/1927 připadá celý obcím resp. zvláštnímu fondu v §u 10 cit. zák. naznačenému, takže zjištění daňové základny dálo se nikoliv v přímém zájmu státním, nýbrž v zájmu obce samé. Ostatně třeba při této příležitosti poukázati na poskytování vzájemné pomoci mezi úřady samosprávnými a vyměřovacími úřady státními, kterým podle § 329, odst. 3 zákona o přímých daních uložena jest povinnost poskytnouti řádně vykázaným zástupcům samosprávných svazků možnost, aby si za příčinou vyměření samostatných dávek těchto svazků opatřili potřebná data z úředně přezkoušených přiznání k dani činžovní.

Jestliže berní správa v Uherském Brodě vyřídila dotaz obce z 23. března 1928 stran rozsahu povinnosti při součinosti obce bez připojení odvolací klausule, lze to vysvětliti tím, že příslušné výpisy byly zatím již m¨zmocněncem berní správy sestaveny, takže věc stala se zcela bezpředmětnou.

Pokud jde o otázku požadovaného výkazu stavebníků nových vil, žádala jej berní správa v Uh. Brodě pro účely daně z obratu ve lhůtě 8midenní (nikoliv obratem) ve smyslu výnosu ministerstva financí ze dne 27. dubna 1923 čís. 82.360/5234 ai 1921 a to ve formě vyplnění dotazníku pro zmíněný účel určeného a opírajícího se o ustanovení §u 46 zákona ze dne 12. srpna 1921, č. 321 o dani z obratu. Toto ustanovení bylo přejato do zákona ze dne 21. prosince 1923 č. 268 Sb. z. a n. a v důsledku ustanovení § 1, zákona ze dne 16. prosince 1926, čís. 246 Sb. z. a n. platí dosud. Podle sdělení berní správy v Uh. Brodě byly zmíněné výkazy vyžádány dne 17. února 1928 a došly vyplněné 8. března 1928 bez jakékoliv urgence.

V Praze dne 15. prosince 1928.