Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Většina úředníků, kteří jsou přímo podřízeni ústředním úřadům, dostává každoročně, obyčejně k vánocům, remunerace, které sou hrazeny z tak zvaných správních přebytků ústředních úřadů. Podle zákona o menšinových školách z roku 1919 také učitelé působící na státních menšinových školách jsou ustanovováni přímo ministerstvem školství a národní osvěty, tedy ústředním úřadem a jsou tedy také jemu podléhající státní učitelé, spadající mezi skupiny zaměstnanců, jimž se jako oprávněným příjemcům vyplácejí svrchu uvedené remunerace.

Podle časopiseckých zpráv dostali takovéto remunerace již také učitelé na menšinových školách s českým vyučovacím jazykem, kdežto učitelé menšinových škol s německým jazykem vyučovacím nedostali dosud nic. Takovéto zřejmě nespravedlivé rozdělování remunerací nelze sloučiti s rovností všech státních občanů před zákonem a vrhá velmi podivné světlo na nynější poměry.

Interpelanti táží se tedy pana ministra školství a národní osvěty:

Jest ochoten zaříditi, aby při rozdělování remunerací z tak zvaných správních přebytků učitelé na německých menšinových školách dostali stejné remunerace jako na českých menšinových školách?

Jest dále ochoten remunerace ze správních přebytků přiznati také učitelům na německých menšinových školách ještě před uzavřením závěrečného účtu se zpětnou platností za rok 1928?

V Praze dne 14. února 1929.

Chomutovský okresní úřad vyhláškou ze dne 8. února 1929 rozpustil obecní správní komisi a jmenoval vládního komisaře. Příčilo-li se již výslovně ustanovením zákona, že správní komise působila celý rok, místo aby, jak to nařizuje obecní řád, byly bývaly vypsány volby do dvou měsíců, pak jmenování vládního komisaře jest přímým násilím byrokracie, zvláště když k tomuto činu vůbec nebyl příslušný okresní úřad, nýbrž pouze zemský úřad. Při tom se úřad opírá o zcela malicherné odůvodnění, jelikož ráčil si vyložiti sobě nepříjemné usnesení správní komise jako politickou demonstraci.

Podepsaní velice ostře protestují proti tomuto znásilnění obecní samosprávy a táží se pana ministra:

1. Jak ospravedlní dlouhé trvání funkčního období správní komise a že nebyly rozepsán volby do chomutovského obecního zastupitelstva?

2. Jak může ospravedlniti, že i tato správní komise byla rozpuštěna a to nařízením nepříslušného úřadu, a že byl jmenován vládní komisař?

3. Kdy konečně zamýšlí rozepsati volby do obecního zastupitelstva, které se již měly dávno konati?

V Praze dne 14. února 1929.

Při projednávání osnovy zákona o úpravě zeměměřičského studia zaměstnával se senát i poslanecká sněmovna N. S. zřízením techniky na Slovensku. Kulturní výbor poslanecké sněmovny dožadoval se - stejně jako senát - zvláště urychleného zřízení zeměměřičského odboru slovenské techniky.

Potíže, s nimiž se nyní na Slovensku a Podkarpatské Rusi zápasí při provádění zákona o pozemkovém katastru pro nedostatek potřebného počtu kvalifikovaných zaměstnanců, činí vybudování techniky na Slovensku velmi aktuální. K rychlému pořízení samého pozemkového katastru na Slovensku je třeba asi 500 zeměměřičů vedle asi 1500 pomocných technických sil. Nadcházející velké úkoly meliorační, komasační, dopravní a technické všeho druhu, jež musí státní správa na Slovensku řešiti, nedopouštějí, aby budování vysoké školy technické na Slovensku bylo odkládáno.

Podepsaní se proto táží:

1. Je-li vláda ochotna zařaditi do připravovaného rozpočtu potřebnou položku na zřízení techniky na Slovensku?

2. Je-li vláda ochotna přikročiti ihned alespoň ke zřízení odborů techniky, naléhavě potřebných na Slovensku, kdyby vybudování všech odborů techniky naráželo okamžitě na potíže?

V Praze dne 18. února 1929.

Loňského roku přijat byl parlamentem zákon o pozemkovém katastru a jeho vedení. Prováděcí nařízení k němu bylo vydáno 28. prosince 1928, č. 205 Sb. z. a n.

Při projednávání katastrálního zákona byla kruhy vládními i všemi stranami bez výjimky zdůrazněna důležitost zákona a naléhavost jeho zvláště na Slovensku a Podk. Rusi.

Zákonem katastrálním má býti uskutečněna unifikace našeho zákonodárství, týkající se našeho pozemkového katastru a jeho správy, ruší se jím mnoho zastaralých nařízení a patentů a skýtá se uskutečněním zákona možnost, sjednati nutný základ pro práce meliorační a komasační, jakož i opatřiti statistická data odpovídající nové přítomné době a potřebná při řešení zemědělských problémů všeho druhu. Katastrální zákon zajišťuje po stránce technické vybudování nové trigonometrické sítě a podrobné zaměření obcí dosud vůbec nezaměřených. Zajišťuje potřebné provádění evidence změn v nových technických operátech a udržování souhlasu katastru s pozemkovou knihou.

Při provádění zákona naráží se však nyní na potíže předvídané řečníky sociálně demokratického klubu při projednávání zákona.

Dle posledních zpráv byl v Bratislavě vypsán konkurs na místa měřičských úředníků při správě pozemkového katastru. Tento konkurs vyšel však na prázdno, neboť se nepřihlásil ani jeden uchazeč. Tím ovšem vznikají státní finanční správě na Slovensku velké nesnáze, neboť nyní při pořizování katastru bylo by možno umístiti ihned alespoň 100 sil, nutně potřebných k provádění katastrálního zákona.

Otázka nedostatku kvalifikovaných sil při provádění katastrálního zákona je tedy na Slovensku přímo kritická.

Co však znamená katastrální zákon právě pro Slovensko, ukazuje fakt, že jen necelá třetina Slovenska má katastr v pořádku, a to ještě ne úplném, kdežto více než ala Slovenska má katastr jen přibližný, neopravený a neshodující se se skutečností, ani co do držitelů pozemků, ani co do předmětu. Za daných poměrů bylo by vyžadovalo vyhotovení nových operátů katastrálních a založení vložek pozemkové knihy na Slovensku doby 132 let.

Přímo desolátní poměry byly po převratu na Podk. Rusi, kde dlužno dnes reambulovati více než polovinu všech obcí a kde sice každá obec má své pozemko-knižní protokoly, ale většina jich je v tak ubohém stavu, že by snad bylo lépe, jak odborníci tvrdí, kdyby obce těchto "pozemkových knih" vůbec neměly. Anarchií a nepořádkem ve věcech katastru a pozemkových knih na Slovensku a Podk. Rusi trpí především malí lidé, kteří si nemohou pro neupravené poměry opatřovati dlouhodobé úvěry a stávají se proto obětí známé lichvy. Poměry v tom směru jsou přímo zoufalé a vyžadují bezodkladné nápravy.

Zesnulý poslanec dr. Blaho prohlásil v rozpočtové debatě v r. 1921: "Kdo dá Slovensku nový katastr, zreformuje majetkové poměry, ten připoutá k sobě Slovensko, získá si nesmrtelné jméno a upevní základy naší republiky." Stejně důrazně dožadoval se řešení otázky poslanec inž. dr. Botto, který podobně jako řečníci sociálně demokratičtí upozorňoval již při projednávání zákona katastrálního na obtíže spojené s jeho prováděním a důrazně upozorňoval na nutnost rozmnožiti a náležitě vybaviti síly potřebné k vybudování pozemkového katastru.

Poměry zaměstnanců zeměměřičských i kancelářských jsou však takové, že státní správa nemůže získati potřebných sil. Na vypsaná místa se nikdo nehlásí a hrozí proto nebezpečí, že uskutečnění katastrálního zákona je ohroženo, oddáleno a jeho provádění že zůstává zatím na papíře.

Ježto výlohy spojené se slušnou úpravou platových poměrů zaměstnanců zeměměřičských i kancelářských v příslušném odboru ministerstva financí nejsou v žádném poměru s velkými národohospodářskými i jinými škodami, jimiž celá republika - zvláště však Slovensko a Podk. Rus - trpí odkládaným prováděním katastrálního zákona, obracejí se podepsaní k vládě s tímto naléhavým dotazem:

1. Je-li vláda ochotna upraviti při revisi systemisace postavení zaměstnanců katastru tak, aby získala pro tento obor dostatečný počet kvalifikovaných potřebných zaměstnanců?

2. Je-li ochotna ještě před touto zamýšlenou revisí systemisace upraviti mimořádnými přídavky postavení zaměstnanců tak, aby mohly býti se zdarem prováděny alespoň nejdůležitější začáteční základní práce?

3. Je-li vláda ochotna postarati se o výchovu potřebného technického zeměměřičského dorostu zřízením příslušného odboru na technice v Košicích, jejíž vybudování je nutné?

4. Je-li vláda ochotna pamatovati v připravovaném rozpočtu na práce spojené s prováděním katastrálního zákona částkou ve výši takové, aby odpovídala účelu zákona, a jež by zejména umožnila v budoucnosti systematické prováděni meliorací a komasací, které bez pozemkového katastru, jako nepostradatelného podkladu, narážejí na velké obtíže?

V Praze dne 17. února 1929.

Stará zkušenost, že všechny sociálně politické zákony získávají na ceně teprve účinným prováděním, platí ve zvýšené míře o ochranných ustanoveních ve prospěch dětí a osob mladistvých. Neboť zde jde o osoby, které ještě nejsou s to, aby si pomohly samy, jež tedy nemohou z vlastní moci si vynutiti provádění zákonných ustanovení. Tím naléhavěji jest tedy zapotřebí, by stát učinil vhodná opatření, aby jeho nařízení byla prováděna v praxi, a tím těžší jest odpovědnost všech příslušných činitelů, nekonají-li plně povinnosti v tomto směru. S tohoto hlediska dlužno i ministerstvu sociální péče učiniti těžkou výtku, že ještě nevydalo potřebných prováděcích opatření k zákonu o práci dětí (zákon ze dne 17. července 1919, č. 420 Sb. z. a n.). § 13 tohoto zákona nařizuje, že k dozoru na práci dětí budou ustanoveny zvláštní dozorčí orgány, že zemská politická správa může zříditi zvláštní komise pro dozor na práci dětí, že ke spolupráci dlužno přibrati organisace pro ochranu dětí a péči o mládež, k čemuž zevrubnější ustanovení má vydati ministerstvo sociální péče.

Tato opatření nebyla dosud uskutečněna, ačkoliv teprve ona by učinila zákon účinným. Zvláště to, že nebyly ustanoveny zvláštní dozorčí orgány, jest velký nedostatek, jenž většinou maří dobré úmysly zákonodárcovy. Naše živnostenská inspekce jest na tom vůbec zle, jest příliš málo dozorčích orgánů. Naše staré požadavky, aby živnostenským inspektorům byla propůjčena přiměřená výkonná moc, aby dělníci v podnicích byli přibíráni ke spolupráci a aby byly ustanoveny ženské dozorčí orgány, zůstávají prostě bez povšimnutí. Že sama sebou nepostačitelná živnostenská inspekce nemůže stačiti na zvláštní úkoly, vyplývající z dozoru na práci dětí, jest úplně přirozeno. Jest zřejmo, že právě pro toto odvětví sociální péče jsou nutné zvlášť kvalifikované síly, spojující potřebnou energii s pochopením a taktem. I úzká spolupráce s organisacemi pro ochranu dětí a péči o mládež jest z těchto důvodů naléhavě potřebí.

Poněvadž ministerstvo sociální péče dosud naprosto nevěnovalo těmto věcem nutné pozornosti, táží se podepsaní:

Kdy zamýšlí pan ministr vydati prováděcí opatření, o nichž se zmiňuje § 13 zákona ze dne 17. července 1919, č. 420 Sb. z. a n., a zvláště skutečně provésti předepsané jmenování zvláštních dozorčích orgánů?

V Praze dne 14. února 1929.

Zákon ze dne 13. července 1922, č. 236 Sb. z. a n., předpisuje v § 5, že ve všech politických okresích mají se zříditi okresní zdravotní rady, a v městech se zvláštními statuty obecní zdravotní rady. Do těchto sborů mají býti podle zákona povoláni členové obecních zastupitelstev, zástupci nemocenských pojišťoven a odborových organisací dělníků, jakož i odborníci.

Zdravotní rady jsou povolány, aby podávaly návrhy a posudky o věcech zdravotních, zdravotně sociálních a zdravotně humánních a spolupůsobily při výkonu dozoru na ústavy a zařízení těmto účelům sloužící, dále aby při epidemiích působily jako epidemické komise. Není zapotřebí blíže dovozovati, že tyto sbory mohly by rozvinouti mimořádně blahodárnou činnost, kdyby, jak zákon předpisuje, byly bývaly včas ustaveny.

Ale to se dosud ještě nestalo, ačkoliv nařízení ze dne 11. ledna 1923, č. 24 Sb. z. a n., v § 10 předpisuje, že zdravotní rady musejí býti zřízeny do tří měsíců od vyhlášení tohoto nařízení. Toto nařízení vyhražuje také jednak nemocenským pojišťovnám a odborovým organisacím právo navrhovati členy, kteří mají býti povoláni z jejich kruhů, jednak i okresním výborům, pokud jde o část odborníků.

Uvedené nařízení bylo vyhlášeno dne 12. února 1923, uplynuly tedy nikoliv tři měsíce, nýbrž šest let, ale ministerstvo zdravotnictví nesplnilo předpisů v něm obsažených.

Poněvadž tedy ministerstvo zdravotnictví těžce porušilo svou povinnost, tážeme se pana ministra:

Kdy zamýšlí zříditi okresní a obecní zdravotní rady, ustanovené § 5 zákona č. 236/22 a nařízením č. 24/23?

V Praze dne 14. února 1929.

Dne 8. února 1929 správce chomutovského okresního politického úřadu dr. Theodor Wagner rozpustil obecní správní komisi, která od sloučení měst Chomutova a Horní Vsi až do volby nového městského zastupitelstva spravovala záležitosti zastupitelstva. Tento násilný čin odůvodnil okresní hejtman těmito slovy své úřední vyhlášky:

"Němečtí národní socialisté, komunisté a němečtí nacionálové, tvořící většinu chomutovské obecní správní komise, dosazené státní správou, se domnívali, že musí demonstrovati proti vládě státu, jelikož tyto strany při jmenování odborníků do chomutovského okresního zastupitelstva byly pominuty, škrtnuvše z rozpočtu úvěr na definitivní umístění chomutovského okresního úřadu".

Okresní hejtman tím zneužil úřední vyhlášky k tomu, aby vědomě a úmyslně věc nesprávně vylíčil a vzal ji za podnět nezákonitého činu. Obecní správní komise shledala, že podle účinků zákona o obecních financích jest potřebí odmítnouti úvěr 1,250.000 Kč na nástavbu jednoho patra na soudní budovu, aby tam byl umístěn okresní úřad, poněvadž okresní úřad dostal dost místností od obce na útraty obce. Jest neslýchané, že se okresní hejtman odvažuje vědomě nesprávně a přímo smyšleně vykládati usnesení autonomního sboru a že tento svůj výklad béře za podnět k násilnému činu úřednímu.

Když bývalý starosta dr. Storch v čísle 33 časopisu "Deutsches Volksblatt" v Chomutově podle pravdy vylíčil důvody, proč obecní správní komise byla rozpuštěna, okresní hejtman dovolávaje se § 19 tiskového zákona zaslal tomuto časopisu opravu, ve které opakuje svá nesprávná tvrzení a svůj smyšlený výklad o usnesení této komice.

Postup okresního hejtmana jest také úplně nezákonitý. Podle obecního řádu ještě dnes platného jest okresní hejtman povinen od rozpuštění až k ustavení nového obecního zastupitelstva učiniti nutná opatření v dohodě s okresním výborem. Toho okresní hejtman neučinil, nýbrž z vlastní moci jmenoval vládního komisaře a dosadil ho do jeho úřadu.

Když se v neděli dne 10. t. m. konala v Chomutově schůze lidu, na které bývalý starosta dr. Storch měl rozčilenému obyvatelstvu bezvadně a správně vysvětliti, proč obecní správní komise byla rozpuštěna, okresní hejtman dr. Wagner dal vládním zástupcem, radou drem Hudrem schůzi předčasně rozpustiti a chtěl dokonce, aby četníci s nasazenými bodáky vyklidili síň. Tím ukázal sám okresní hejtman, že se jeho činnost musí báti úsudku veřejnosti a skryl se za ochranu četnických bodáků.

Podepsaní táží se tedy pana ministra vnitra:

1. Je-li ochoten ihned zrušiti nezákonité a nesprávnými tvrzeními odůvodněné rozpuštění chomutovské obecní správní komise a znovu ji dosaditi v její práva?

2. Je-li ochoten zahájiti vyšetřování proti okresnímu hejtmanovi dru Theodorovi Wagnerovi, jenž se dopustil nezákonitého činu, a odvolati ho z jeho nynějšího služebního místa v Chomutově dokud vyšetřování nebude ukončeno?

V Praze dne 14. února 1929.

Ein Grossteil der Beamten, die direkt den Zentralstellen unterstehen, erhält alle Jahre gewöhnlich zur Weihnachtszeit Remunerationen, die ihre Deckung in den sogenannten Gebahrungsüberschüssen der Zentralstellen finden. Nun sind nach dem Minderheitsschulgesetz vom Jahre 1919 auch die an den staatlichen Minderheitsschulen wirkenden Lehrkräfte direkt vom Ministerium für Schulwesen und Volkskultur, also von einer Zentralbehörde, bestellt und sind somit auch ihr unterstehende staatlichen Lehrer, die infolgedessen mit unter jene Angestelltengruppen fallen, die als Bezugsberechtigte für die obgenannten Remunerationen in Betracht kommen.

Nach Zeitungsmeldungen haben auch die Lehrkräfte an den Minderheitsschulen mit tschechischer Unterrichtssprache bereits solche Remunerationen erhalten, während die Lehrkräfte an den Minderheitsschulen mit deutscher Unterrichtssprache bisher leer ausgingen. Eine solche offensichtliche Ungerechtigkeit in der Verteilung der Remunerationen ist mit der Gleichheit aller Staatsbürger vor dem Gesetze unvereinbar und wirft auch ein sehr eingentümliches Licht auf die herrschenden Verhältnisse.

Die Interpellanten fragen daher den Herrn Minister für Schulwesen und Volkskultur an:

Ist er bereit zu veranlassen, dass bei Verteilung der Remunerationen aus den sogenannten Gebahrungsüberschüssen die Lehrkräfte an den deutschen Minderheitsschulen in derselben Weise wie jene an den tschechischen Minderheitsschulen bedacht werden?

Ist er weiter bereit, auch den Lehrkräften an den deutschen Minderheitsschulen die aus den Gebahrungsüberschüssen erfliessenden Remunerationen noch vor Abschluss der Jahresrechnungen rückwirkend für das Jahr 1928 zuzuerkennen?

Prag, am 14. Feber 1929.

Mit Kundmachung vom 8. Feber 1929 hat die Bezirksbehörde in Komotau die Gemeindeverwaltungskommission aufgelöst und einen Regierungskommissär eingesetzt. Stand es schon in ausgesprochenem Widerspruch zu den Gesetzesbestimmungen, dass eine Verwaltungskommission durch ein Jahr in Funktion belassen wurde, statt dass, wie die Gemeindeordnung vorschreibt, binnen zwei Monaten die Wahlen ausgeschrieben worden wären, so bedeutet die Einsetzung eines Regierungskommissärs einen offenen Gewaltakt der Bürokratie, zumal zu diesem Akt die Bezirksbehörde überhaupt nicht zuständig ist, sondern lediglich die Landesbehörde. Dabei stützt sich die Behörde auf eine ganz fadenscheinige Begründung, indem sie einen ihr nicht genehmen Beschluss der Verwaltungskommission als politische Demonstration auszulegen beliebte. Gegen diese Vergewaltigung der Gemeindeautonomie erheben die Gefertigten den schärfsten Protest und fragen den Herrn Minister:

1. Wie rechtfertigt er die lange Dauer der Funktionsperiode der Verwaltungskommission und die Nichtausschreibung von Wahlen in die Gemeindevertretung Komotau?

2. Wie kann er es rechtfertigen, dass auch diese Verwaltungskommission und zwar durch eine Verfügung der dazu nicht kompetenten Bezirksbehörde aufgelöst und ein Regierungskommissär eingesetzt wurde?

3. Wann gedenkt er endlich die längst fälligen Wahlen in die Gemeindevertretung auszuschreiben?

Prag den 14. Februar 1929.