Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Kruté mrazy letošní zimy skoro úplně ochromily železniční dopravu, uvolnily organisaci dopravy a způsobily stav ve střední Evropě jistě jedinečný. Zajisté byly letošní mrazy mimořádným přírodním úkazem, ale v sousedních státech nebyly menší než v Československu. Nikde však nenastaly tak neutěšené poměry jako zde, neboť i alpské dráhy v rakouském státě, jezdící za nejtěžších poměrů, prokázaly svůj pořádek a zdatnost. Tím jest také řečeno, že mrazy letošní zimy jasně a křiklavě ukázaly jen průvodní zjevy již 10 let trvajících hříchů zdejšího systému.

Po 10 let byly železnice rejdištěm českého šovinismu. Mnoho osvědčených a svědomitých německých pracovníků bylo restringováno a propuštěno, na jejich místo byli ustanovováni Češi, pro jejichž přijetí byla rozhodující jen legitimace nebo sokolský odznak, jak to v poslední době dokázala zpronevěra skoro ¹/₂ milionu Kč u brněnského ředitelství státních drah. Českým organisacím a podnikům povolovaly se zvláštní vlaky a jízdy v největší míře zadarmo a aby přes tento úbytek příjmů zdál se rozpočet činným, šetřilo se při nových nákupech a obnovování poškozeného materiálu.

Naše dráhy měly jen zcela nedostatečné zásoby uhlí, a to ještě uložené bez ochrany, takže pod vlivem povětrnosti byly částečně znehodnoceny. Palivo odebírané z jistých dolů nikoliv bez protekčních zřetelů ukázalo se částečně tak méněcenným, že nemohlo vyhověti požadavkům na výkonnost strojů, stupňovaným mrazy. Mladí čeští železniční zaměstnanci, často na velice odpovědných místech, naprosto nestačili požadavkům. Tak se musilo státi, že mnoho strojů nikoliv za jízdy, nýbrž v klidu ve výtopnách, kde se nechaly vychladnouti a kde se s nimi nezacházelo odbornicky, utrpělo těžkou škodu a stalo se k jízdní službě nezpůsobilými. Tak tomu bylo na příklad v jedné výtopně, v Mimoni, za jednu noc u 9 parostrojů.

Stejně byly poškozeny vagony, jejich spřáhlová, otopná, osvětlovací, brzdící a návěstná zařízení a dnes nelze jich většinou užíti.

I úřední místa odhadují škodu železniční správy na 1 miliardu Kč, doprava asi tisíce osobních vlaků jest zastavena, nákladní doprava vázne úplně, skoro žádný železniční úřad nemůže podati zprávu, kdy a zdali některé vlaky pojedou a k cíli dojedou, ba ani seznam jezdících a zastavených vlaků není na nádražích vyvěšen, ani ho nelze dostati. Pro váznoucí dovoz musily býti zastaveny průmyslové podniky, a ačkoliv jest v zemi nedostatek uhlí, musily doly omeziti počet směn, poněvadž dráha nemohla uhlí odvézti. Jedním slovem nastalo úplné zhroucení organisace železnictví.

Za těchto podmínek nelze si vysvětliti, proč železniční správa za nicotných a malicherných výmluv zamítla nabídku sasských drah, že jí poskytnou na výpomoc 50 strojů a přiměřený počet vozů s personálem.

Rovněž nelze si vysvětliti, že se organisovaně, rychle a účelně neužilo veškerého vojska k nouzovým pracím. Jednotlivé zasáhnutí malých oddílů nic nemění na této skutečnosti. Ve všech kulturních státech jest úkolem vojenského výcviku nejen vzdělání k válečné službě, nýbrž i výcvik k rychlému a zručnému zasažení v boji proti živelním pohromám: Vojenské správě měla býti neobvyklá zima vítaným předmětem, aby mužstva užila v boji proti následkům nečasu a mohla je při tom vyškoliti. Těsná spolupráce v této věci se železniční správou byla by zabránila mnoha věcem v letošním dopravním zmatku.

Železniční správa jistě již dnes vyvodila své důsledky z těchto poměrů. Musí vytýčiti pevné směrnice, podle nichž na základě zkušeností z posledního roku musí býti celý železniční obor státu nově vybudován a nově organisován.

Interpelanti táží se tedy pana ministra:

Jest ochoten osoby, které se ukázaly neschopnými, ihned odstraniti z odpovědných míst a oznámiti směrnice, podle nichž se má nyní přísně a svědomitě provésti nová organisace celého železničního oboru?

V Praze dne 7: března 1929.

U brněnského ředitelství státních drah byla odhalena ohromná zpronevěra. Dosud bylo zjištěno, že bylo zpronevěřeno 433.000 Kč, tedy skoro milionu. Prostý smluvní dělník mohl provésti tento ohromný podvod. To bylo možné takto:

Bývalý číšník František Räbl byl na základě své sokolské legitimace r. 1920 přijat jako smluvní dělník pro kancelářskou službu k odboru pro udržování trati Brno II. Němečtí, po léta zapracovaní kancelářští úředníci byli prostě propuštěni jako živly prý nespolehlivé a ustanoveni lidé se sokolskými legitimacemi jako uvedený Räbl. Svým prohnaným chováním získal si plné důvěry svých českých představených a služebního přednosty a ačkoliv se ho vůbec nemělo ani v kanceláři užívati, byly mu svěřeny všechny možné práce, které smějí býti přiděleny jen zcela důvěryhodným zaměstnancům.

Sestavoval mzdové výplatní listiny pro dělníky, byla mu svěřena celá manipulace s penězi, miliony prošly jeho rukama. Zaujímal postavení, které přísluší jen úředníkovi. Ale již po léta měl vydání, které by bylo odpovídalo příjmům odborového přednosty, nikoliv však smluvního dělníka s denní mzdou 18 Kč. Je zvláštní, že nikomu nenapadlo, že dělník, který jest úplně nemajetný, může si koupiti drahý pravý městský kožich, a může konati četné výlety automobilem do okolí. Dále se mu svěřovala celá manipulace s penězi, vždyť to byl spolehlivý, dobrý vlastenec.

Ředitelství státních drah a odbor pro udržování trati byly varovány a upozorněny na marnotratný život Räblův, prý byl dokonce i poněkud pozorován, ale trvalo to ještě léta, než se podvodníku přišlo na jeho podvody.

Jeho bratr byl již před léty propuštěn od dráhy, byl nějakou dobu v ústavě pro choromyslné, ale pak byl zase jako uzdravený propuštěn, má soudní vysvědčení, že jest nepříčetný, přes to však, nebo právě proto se zabývá rozličnými, většinou nikoliv bezvadnými obchody a uniká trestu, poněvadž jako nepříčetný nemůže býti potrestán. Důstojný párek bratří!

Dlužno poznamenati, že odbor pro udržování trati proti přísnému předpisu ministerstva železnic ponechával smluvnímu dělníku práce o mzdových listinách, a svěřoval mu i výplatu. Dělníkům na trati vyplácí mzdu přednosta trati a jeho zástupce. Tito pánové si to zařídili pohodlně, dali si peníze odpočítati Räblem, který sestavoval listiny, do sáčků, nemusili tedy při výplatě na trati činiti nic více než rozdělovati sáčky s penězi dělníkům. A vždy to souhlasilo.

Využívaje této pohodlnosti svých představených prováděl Räbl svoje podvody. Svoje zpronevěry páchal tak, že se v kolmém sečítání číslic uvedených v posledním sloupci dopustil "ohromné chyby". Skoro na každé straně napsal větší částku, která v některých měsících dosahovala až 30.000 Kč. Poněvadž mu představení, kteří obstarávali výplatu, ke svému pohodlí přenechávali, aby peníze vyzvedl v pokladně odboru a rozdělil mzdy do jednotlivých sáčků, mohl si vždy bez překážky přivlastniti připsané částky. Tak to páchal Räbl již od r. 1924 a tím si dlužno vysvětliti, že jeho podvod dosáhl takového rozsahu.

U ředitelství státních drah mají se sice přesně kontrolovati mzdové výplatní listiny, ale z tohoto případu jest zřejmo, jak se kontrola provádí. Kdyby byla nesprávně zaúčtována jedna koruna, byla by pro to jistě vydána ostrá důtka a musilo by se provésti přeúčtování. Ale kontrola, která by musila přijíti na stopu podvodu, se neprovádí. Ba platební listiny, v nichž byly podvody provedeny, byly prý zaškrtnuty jen na předních stranách, jakoby byly bývaly kontrolovány a poněvadž Räbl určitě věděl, jak se kontroluje a kdo kontroluje, mohl podváděti se stále větší drzostí.

Kdyby nebylo znovu došlo k udání na Räbla a kdyby kontrolující úředník nebyl přímo dostal rozkaz, aby zvlášť přísně prozkoumal listiny sestavené Räblem, byl by Räbl ještě do dneška na svobodě.

Policejní ředitelství provádí nyní velice po drobné výslechy a doufejme, že nic nebude moci býti ututláno. Jistě jest tato aféra velice nepříjemná pro velmi mnoho lidí a také pro velké pány. Hlavní vinu, že Räbl mohl bez překážky prováděti své podvody, mají jeho představení u odboru pro udržování trati, poněvadž vlastně jen jejich pohodlnost mu umožnila pokračovat v podvodech.

Pro celý případ jest více než příznačné toto: Zástupce přednosty trati a vrchní železniční rada D. tykal a tyká si se smluvním dělníkem Františkem Räblem, proti Räblovi bylo podáno velmi mnoho stížností, dokazovalo se mu zneužití; on sám dal se od zaměstnanců, ba dokonce od starých traťmistrů jmenovati panem vrchním revidentem, vydával se zvláště v barech za vrchního železničního radu, dal se od dělníků nazývat panem inženýrem a snad na základě svého přátelství se skutečným vrchními železničním radou, který byl i zástupcem jeho přednosty, osoboval si práva, jichž by si nebyl osobil žádný podřízený skutečný úředník.

Krátce "pan vrchní železniční rada" vedl život, jejž lze již nazvati hýřivým a dělal to tak i v kanceláři, neboť nic nemohlo otřásti důvěrou jeho představených, poněvadž chodil vždy se sokolským odznakem, jejž stále nosil v úřadě i v soukromém životě. Nikdo se neodvážil nic proti němu říci, poněvadž přece všichni viděli, co si může dovoliti, a co přece jistě viděli i jeho představení a nijak proti němu nezakročili.

Podepsaní táží se pana ministra:

Jest ochoten tuto zpronevěru a okolnosti, které k ní vedly, podrobně vyšetřiti a objasniti, pohnati vinníky k odpovědnosti a pečovati o pořádek ve službě, aby se pro příště znemožnily takové zpronevěry, jaké se páchaly celá léta?

V Praze dne 7. března 1929.

Podle zprávy, kterou jsem dostal, bylo v jáchymovské státní tabákové továrně k výrobě "Egyptských cigaret" zavedeno 10 nových strojů na cigarety, z nichž každý vyrábí denně 240.000 kusů. Při kontrole se ukázalo, že cigarety vyrobené těmito stroji jsou kratší o 2 mm, což při denní výkonnosti jednoho stroje uspoří na materiálu a práci 48 m, u 10 strojů 480 m, aniž tento druh kuřiva byl přiměřeně zlevněn. Tabáková režie "uspoří" na tom při denní výrobě 2,400.000 kusů denně 20.571.38 Kč, ale kuřáci nedostanou za tuto nekalou praxi rovné hodnoty zlevněním.

Proto se podepsaní táží:

1. Bylo toto zmenšení velikosti provedeno se souhlasem a vědomím generálních ředitelů tabákové režie v Praze nebo bez něho?

2. Proč bylo nutno přikročiti ke zkrácení těchto oblíbených cigaret a proč to nebylo veřejně oznámeno?

3. Jest pan ministr ochoten dáti vyšetřiti, bylo-li i v jiných státních tabákových továrnách provedeno podobné zkrácení a konečně

4. přikázati, aby dřívější velikost byla zase obnovena?

V Praze dne 7. března 1929.

Podle § 9, odst. 7 mzdové úpravy pro dělnictvo tabákových továren může býti ve smyslu ustanovení § 144 platového zákona pro státní zaměstnance přiznáno výchovné činným dělnicím tabákové režie.

Tato výhoda však neplatí pro dělnice, které po 1. lednu 1926 odešly do výslužby, i když jako dělnice v činné službě dostávaly výchovné. Se zřetelem na vzrůstající drahotu jest naléhavě nutno, těmto dělnicím, které po 1. lednu 1926 odešly do výslužby, v případech hodných zřetele přiznati výchovné podle analogie ustanovení § 9, odst. 7 mzdové úpravy dělnictva v tabákových továrnách, zvláště tehdy, když pensistce dříve jako dělnici v činné službě právo na tento příspěvek bylo přiznáno. Že jest nutno poskytnouti výchovné dělnicím tabákové režie, které po 1. lednu 1926 odešly do výslužby, vyplývá z toho, že přeložením do výslužby se často jejich finanční postavení značně zhorší. Toto opatření bylo by zároveň souběžné s finančním zlepšením státních a veřejných zaměstnanců a pensistů, které zástupci vlády několikráte ohlásili a které jest nutné.

Podepsaní táží se tedy pana ministra financí:

Jest ochoten naříditi, aby dělnicím tabákové režie, které po 1. lednu 1926 odešly do výslužby, bylo v případech zasluhujících zřetele přiznáno přiměřené výchovné?

V Praze dne 7. března 1929.

Město Vítkov ve Slezsku má podle poslední úřední zprávy obce sice jen 5983 obyvatelů, než lze na ně použíti bodu 7 § 12 zákona č. 103/1926, a to z těchto důvodů:

V blízkosti města leží výletní místa Horní a Dolní Vikštejn, Maria-Stein, Kružberk, Milíře, U Mostu a lázně pro srdeční léčbu Jánské Koupele, pročež se také železniční stanice nazývá Vítkov - Jánské Koupele. Že v lázeňských místech a v jejich přímé blízkosti jsou potraviny asi o 20% dražší než v jiných místech, jest známá věc. Mimo to v sousední obci Klokočově má moravsko-ostravská revírní rada ozdravovnu, v níž jest umístěno v létě po 4 měsíce přes 300 dětí, což většinou nepříznivě působí na obstarávání a ceny potravin.

Úředníci a učitelé vítkovští obrátili se s odůvodněným podáním k ministerské radě a k tomuto podání připojili také úředně ověřenou srovnávací tabulku sazeb potravin v Moravské Ostravě a ve Vítkové. Z ní jest patrno, že ceny ve Vítkově nejsou v žádném případě nižší, v několika případech však vyšší než v Mor. Ostravě.

Ošacení (boty, oděv a prádlo) jsou nejméně o 20% dražší než v Ostravě a Opavě; uhlí jest mnohem dražší než v Ostravě.

Přes to. že v místě není vodovod a domácnosti postrádají tedy úlevy s tím spojené, jsou ceny bytů vysoké. Tak cena dvoupokojového bytu s kuchyní činí v novostavbách přes 3000 Kč ročně a ve starých domech 1800 Kč ročně, ale v těchto cenách nejsou započtena poslední zvýšení. Poněvadž v místě není střední školy, mají děti jen nepatrnou možnost vzdělání a musí se tedy vzdělávati mimo, což opět jest spojeno s velikými náklady, zvláště, když exponovaná poloha města znemožňuje dojížděti do místa studií, respektive přijížděti nazpět.

Náklady spojené se žádaným přeřazením do skupiny míst B činovného by činily:

Proto se podepsaní táží pana předsedy vlády:

Jest ochoten z uvedených náležitých důvodů dáti podnět k přeražení města Vítkova do skupiny míst B činovného a podle toho příznivě vyříditi žádost úředníků a učitelstva z Vítkova podanou ministerské radě?

V Praze dne 7. března 1929.

Okresní úřad v Kolín výnosy ze dne 26. února 1929 vyměřil několika členům obecního zastupitelstva v Radovesnicích u Kolína trest 30 Kč pokuty nebo tři dny vězení pro přestupek čl. 3. odst. 2. zákona ze dne 14. července 1927; číslo 125 Sb. z. a n.

Tento trest byl uložen Aloisu Mašínovi, členu obecního zastupitelstva v Radovesnicích za to, že prý ve schůzi obecního zastupitelstva zvolal "Hanba agrárníkům".

Josefu Cikánovi, členu téhož obecního zastupitelstva, za domnělý výrok v obecním zastupitelstvu: "Proč nevyslechnete tu lež, jste lháři a hanba vám".

Josefu Hejgrlíkovi; členu téhož obecního zastupitelstva, za domnělý jeho výrok v obecním zastupitelstvu: "Styďte se, hanba vám".

Naproti tomu žádný trest nebyl uložen příslušníkům strany agrární v obecním zastupitelstvu radovesnickém, kteří užili proti členům výše uvedeným urážlivých výroků.

Ohražujeme se proti takovémuto policejnímu zasahování okresního úřadu kolínského do pravomoci obecního starosty, který sám dbá pořádku ve schůzích, a proti stranickému trestání jednotlivých členů obecního zastupitelstva.

Tážeme se proto:

1. Ví o tomto případu pan ministr vnitra?

2. Co hodlá učiniti, aby příště bylo znemožněno toto zneužívání pravomoci okresním úřadem kolínským?

3. Je pan ministr vnitra ochoten zrušiti tresty uložené členům obecního zastupitelstva radovesnického okresním úřadem kolínským?

V Praze dne 11. března 1929.

Obec Lhota neobdržela již plných 5 let ani haléře na obecních přirážkách a její finanční stav je tak kritický, že na rok 1929 odmítla dělati obecní rozpočet z toho důvodu, že dle něho nemůže hospodařiti. Obec Lhota vypůjčuje si plných 5 let peníze na všecky výdaje obecní v záložně v Nákle, bernímu úřadu dluží za tuto celou dobu příspěvky školní, ekvivalent, takže tento hrozí exekučním vymáháním dlužných položek. Jakákoliv činnost obce je zastavena. Nespravují se cesty, jež jsou v prabídném stavu, není možno zabezpečiti břehy a hráze řeky Moravy proti povodním, započatá stavba silnice k Litovli, jediná spojka obce s okresním městem, musela býti zastavena. Obec leží v povodňovém pásmu řeky Moravy a musela odříci vyžádanou asistenci vojska pro povodeň z toho důvodu, že nemůže zaplatiti zvýšený výdaj, spojený s vojenskou asistencí.

Do této neuvěřitelné finanční katastrofy uvržena byla obec Lhota stejně neuvěřitelným postupem finančních úřadů jednak stálými odpisy daní, jež konsumují i přirážky ostatních poplatníků v obci, jednak liknavým vymáháním dlužných daní od továrníka Václava Svobody. Od roku 1922 bylo továrníku Svobodovi odepsáno tolik daní, že obec zkrácena byla o 19.000 Kč obecních přirážek, jež postupem zařazovala do obecního rozpočtu.

Dlužné daně továrníka Svobody činí tak veliký peníz, že obci nemůže býti vyúčtována obecní přirážka ve výši 23.000 Kč. Obecní přirážky, jež obec postupem roku zařazovala do obecního rozpočtu, ale které v důsledku toho vypláceny nebyly, činí 42.000 Kč. - Pro malou obec s 41 čísly domovními a 250 obyvateli vesměs chudými, je to přímo katastrofální.

Dle sdělení obecního úřadu ve Lhotě nejsou finanční poměry továrníka Svobody neutěšeny. O prosperitě jeho podniku svědčí fakt, že donedávna pracovalo se v továrně do 12 hodin v noci a že veliké kapitály investuje ve stavbě nemovitosti v Olomouci.

Táži se proto pana ministra financí, je-li ochoten zaříditi, aby finanční úřady neprodlené zjednaly nápravu, aby továrník Svoboda byl donucen zaplatiti dlužnou daň, a tím umožnil, aby obci dostalo se nezbytných obecních přirážek.

V Praze dne 13. března 1929.