Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Interpelace poukazují především na to, jak vybudováno jest hornické zkušebnictví v jiných státech. K tomu dlužno poznamenati, že v bývalém Rakousku sloužily k bádání o prostředcích k zamezení důlních výbuchů třaskavých plynů a uhelného prachu 2 pokusné stanice a to v kamenouhelném revíru ostravsko-karvinském na jámě Vilém ve Slezské Ostravě a v kamenouhelném revíru rosicko-oslavanském v Babicích u Zastávky.

Stanice ty byly zřízeny a vydržovány majiteli příslušných dolů. Také stát přispíval k udržování zejména posléze zmíněné pokusné štoly v Babicích.

V obou pokusných stanicích byly konány převážně pokusy a zkoušky stálého výboru pro zkoumání otázek třaskavých plynů ve Vídni, který byl institucí státní. Štola v Babicích za války zpustla a ad roku 1917 se jí neužívá - náhradou za ní měla býti patrně nová pokusná stanice v Mostě, protože na štolu v Babicích přispíval stát v posledních letech s výslovnou podmínkou, že pokusná stanice bude udržována v dobrém stavu do roku 1919. Od zamýšleného znovuzřízení babické štoly po převratu bylo však: upuštěno jednak proto, že se štola pro přirozenou vlhkost k pokusům s uhelným prachem dobře nehodí, jednak z toho důvodu, že není v revíru přirozených třaskavých plynů pro pokusy, a že štola má značně odlehlou polohu. Tak zůstala po převratu v užívání nadále jen štola na jámě Vilém ve Sl. Ostravě, ve které provedena zejména řada úředních zkoušek s novými čsl. výbušinami na bezpečnost proti třaskavým plynům a uhelnému prachu. Štola ta nepostačuje však ke zkouškám na přenos výbuchu uhelného prachu, protože je příliš krátká. Proto se zřizuje nyní v revíru ostravsko-karvínském nová plechová pokusná štola 200 m dlouhá podle vzoru německé pokusné štoly v Derme. Štola tato bude tak vybavena, aby se hodila ke zkouškám uhelného prachu i ke všem ostatním účelům, kterým slouží nynější pokusná štola na jámě Vilém. Od zřízení pokusné štoly v rostlém kamenu se upustilo hlavně proto, poněvadž byly obavy, že štola bude vlhká a tím k svému účelu méně způsobilá. Stát zúčastní se na budování této štoly značnou finanční podporou.

Z uvedeného jest patrno, že státní správa věnuje hornickému zkušebnictví plnou pozornost. Odkazuje-li se v interpelaci na velký počet zkušeben toho druhu v cizině nutno podotknouti, že přirovnávání československé republiky k jiným velkým státům není případné a to zejména proto, že těžba uhlí v oněch státech je několikráte větší než v čsl. republice. Ostatně i v čsl. republice je ještě řada ústavů, které se zabývají výzkumnictvím uhlí. Jsou to zejména laboratoře na vysokých školách, ústav pro hospodárné využití paliv a v poslední době nově vznikající ústav pro vědecký výzkum uhlí.

Pokud jde nyní o státní zkušebnu v Mostě, měl býti původně zřízen revírní výzkumný ústav pro vyšetřování zvláštních nebezpečných momentů v hnědouhelné pánvi severozápadních Čech, na jehož vybudování by participovaly hornické podniky revírní. Ježto však ke zřízení takového ústavu nedošlo, byla vybudována zkušebna v Mostě jako ústav státní. Skládala se z chemické laboratoře, z pokusné štoly s plynárnou pro výrobu plynů, potřebných k pokusům ve štole a ze stanice na výrobu kapalného vzduchu.

Zprvu byla zřízena jen laboratoř a pokusná štola s plynárnou. Správou zkušebny pověřený dr. techn. Jan Fleissner převzal laboratoř zkušebny v říjnu 1914, plynárnu v r. 1915. Pokusná štola nebyla tehdy ještě dohotovena. Ke zřízení stanice na výrobu kapalného vzduchu bylo přikročeno teprve v r. 1916 pro nedostatek třaskavin za války, neboť zkapalněného vzduchu mělo býti používáno jako třaskaviny v dolech. Zařízení to bylo dohotoveno v roce 1917, k jeho kolaudaci spolu s kolaudací pokusné štoly, která byla budována od r. 1912, došlo pak až v r. 1918.

Nemohl tedy býti - jak se v interpelacích uvádí - ústav v době převratu v nejlepším vývoji, neboť jeho jednotlivé součásti byly sotva dohotoveny a - jak se záhy ukázalo - života neschopny.

Již sama myšlenka vybudovati pokusnou štolu pro hnědouhelnou pánev severozápadních Čech nebyla právě nejvhodnější, neboť třaskavé plyny se zde takřka nevyskytují. Těžištěm výzkumnictví v tomto oboru i v oboru uhelného prachu zůstává revír moravsko-ostravský a pro potřeby čsl. republiky postačí úplně jediná, moderně zařízená pokusná stanice, takže pokusná štola v Mostě by byla zbytečná, i kdyby byla upotřebitelná.

Ukázalo se však záhy po jejím vybudování, že není způsobilá k zamýšleným úkolům. Sám dr. Fleissner podal již po jejím ukončení báňskému hejtmanství v Praze zprávu z 5. srpna 1918, v níž výslovně uvedl, že pokusná štola v nynějším stavu se pro pokusy nehodí, ježto část jejího zdiva jest neustále vlhká. Učinil také návrh na její vysušení. Vysoušení štoly bylo podle onoho návrhu provedeno, ale bezvýsledně. Také drenáže provedené podél trasy pokusné štoly se minuly úplně s účinkem stejně jako další pokusy v tom směru podniknuté.

To vše bylo provedeno ještě před 28. říjnem 1918. V prvních dobách po převratu nebyly ovšem poměry do té míry vyjasněny, aby se byla mohla pokusné štole věnovati zvláštní pozornost, dr Fleissner odešel do Lubna a ve správě zkušebny nastalo delší provisorium. Při definitivním převzetí zkušebny nově jmenovaným správcem bylo uvedeno v příslušném přejímacím protokolu z 2. června 1920 o pokusné štole toto:

"Celá štola jest vyzděna a vycementována. Přes to však vniká do ní množství vody, což zaviňuje, že přes časté vypumpování vody jest tato štola naprosto nezpůsobilá pro pokusy s třaskavinami a uhelným prachem." Oprava štoly byla by velmi nákladná a jest otázkou, dalo-li by se vnikání vody zabrániti, neboť v bezprostřední blízkosti štoly, zbudované v sypké půdě, teče potok. Přítokem vody byla zničena nejen pokusná štola ihned ve svém prvopočátku, ale jest jím ohrožena i vlastní laboratorní budova zkušebny, jejíž sklepy, ač jsou vycementovány, trpí vodou tak, že jsou neupotřebitelny a vyžadovaly již značných nákladů na opravy.

Z dosud uvedeného jest patrno, že pokusná štola byla převzata již ve stavu neupotřebitelném, a že československé státní úřady nemohou býti viněny, že by ji byly nechaly zpustnouti. Československým báňským úřadům nutno naopak přičísti k zásluze, že nebyla učiněna značná vydání resp. další investice, které by byly bývaly bezúčelné a zbytečné. Značných investic byla by vyžadovala nejen štola, ale zejména také plynárna, v níž měly by býti vyráběny plyny pro pokusy ve štole. Ježto pokusy ty prováděny býti nemohly, stala se i pokusná plynárna pro zamýšlené výzkumy bezúčelnou. Neodpovídá zcela pravdě, že byla ukradena pumpa na jižním výchozu pokusné štoly. Odcizen byl pouze v pohnutých dobách její motor, načež pumpa byla odmontována.

Stanice pro výrobu kapalného vzduchu měla účel svrchu již vytčený a byla uvedena do chodu dne 10. června 1918. Již 28. srpna téhož roku, tedy zase ještě před převratem, došlo v ní k explosi, jíž byla značná část jejího zařízení poškozena. Toto bylo sice potom opraveno, ale nikdo nemohl zaručiti, že oprava je dokonalá, takže nový správce zkušebny nemohl převzíti záruku za její správnou výkonnost. Také zde byla ušetřena velká vydání, jichž by byla stanice vyžadovala a jež by se stala zbytečná, protože užívání kapalného vzduchu jako třaskaviny v dole se neosvědčilo. Zásobování přístrojů k dýchání levným a bezvadným kyslíkem musí býti přenecháno výdělečným podnikům. Činnost taková se nesrovnává s úředním postavením zkušebny, která jest součástí státního úřadu.

V krátkosti možno shrnouti stanovisko ministerstva veřejných prací takto:

Rozsáhlé úkoly, vytčené zkušebně v Mostě při jejím zřizování nemohly býti splněny, protože není pro to nutných předpokladů. Ze všeho zařízení udržela se jen laboratoř pro chemické rozbory důlního vzduchu, protože provádění těchto rozborů je příslušnými hornopolicejními předpisy uloženo a je tudíž závazné. Ani dr. Fleissner, odborník uznaný v samotných interpelacích, nemohl s tímto ústavem nic vykonati. Laboratoř byla po převratu vybudována rozšířením její činnosti i na rozbory hmot pevných a kapalných. Byla tedy zkušebně zajisté věnována náležitá pozornost v tom směru, v jakém se dal slibný vývoj předpokládati. K dalším nákladným investicím scházejí předpoklady, poněvadž třaskavé plyny nemají pro severočeskou hnědouhelnou pánev toho významu jako v kamenouhelných dolech na Ostravsku a jinde. Na Mostecku vyskytují se třaskavé plyny jen velmi zřídka a v nepatrném množství. Zkušebně v Mostě, která měla býti ústavem určeným pro širší distrikt, vadí dále také okolnost, že jest vzdálena asi 5 km od města Mostu, čímž jest komunikace s ní značně ztížena. Konečně nutno zdůrazniti, že stačí v čsl. republice pro všecky nutné práce v oboru badání o různých druzích výbuchů v dolech i o vhodných bezpečnostních opatřeních proti nim, jedna řádně a moderně vypravená pokusná stanice.

V Praze dne 23. února 1929.

Konaným šetřením bylo zjištěno, že okresní úřad v Modrém Kameni v letech 1927 až 1929 vydal celkem 442 zbrojní pasy, z toho 279 žadatelům československé národnosti a 163 maďarské národnosti. Poněvadž v okrese jest obyvatelstva československé národnost:i 62% a maďarské 35%, jeví se poměr vydaných zbrojních pasů občanům maďarské národnosti příznivější oproti vydaným zbrojním pasům obyvatelům národnosti československé a proto neodpovídá skutečnosti tvrzení interpelace, že nemohou v tomto okresu českoslovenští státní občané národnosti maďarské obdržeti povolení držeti zbraně.

Při rozhodování žádosti o povolení míti zbraně postupuje okresní úřad v Modrém Kameni dle platných předpisů. Proti odepření práva na držení zbraní lze se odvolati k zemskému úřadu a po případě si stěžovati k Nejvyššímu správnímu soudu.

Poněvadž v interpelaci samé nějaký konkrétní případ nesprávného postupu okresního úřadu není udán, nemám vzhledem ke shora uvedenému příčiny k zakročení proti němu z podnětu této interpelace.

V Praze dne 14. března 1929.

Konaným šetřením nebyl zjištěn žádný případ, že by administrativní úřady nebo orgány u příležitosti jubilejních oslav desátého výročí trvání Československé republiky vykonávaly v okrese rimavsko-sobotském nátlak na obyvatele maďarské národnosti k účasti na těchto oslavách.

Rovněž nebylo zjištěno, že by byli v zmíněném okrese nebo v jiných okresech s maďarskou většinou obyvatelstva okresní náčelníci nebo notáři donucovali obce vyslati zástupce na jubilejní oslavy, jež se konaly v sídle okresu.

Poněvadž ani v interpelaci samé nějaký konkrétní případ podobného nátlaku není uveden, nemám důvodu k nějakému úřednímu opatření.

V Praze dne 21. března 1929.

Rybářské právo jest upraveno v Čechách a ve Slezsku zemskými zákony, a to v Čechách zemským zákonem rybářským ze dne 9. října,1883 č. 22 z. z. ex 1885 a ve Slezsku zemským rybářským zákonem z 9. prosince 1882 č. 28 slez. z. z. ex 1883. Říšský zákon rybářský ze dne 25. dubna 1885 č. 58 ř. z. vešel v platnost pouze na Moravě, kde byl proveden zemským rybářským zákonem ze dne 6. června 1895 č. 62, mor. z. z. z r. 1896. Mimo to platí na Moravě též policejní rybářský zákon ze dne 27. prosince 1881 č. 79 mor. z. z., jehož pouze některé §y byly zrušeny právě citovaným rybářským zákonem z r. 1895.

Na Slovensku a v Podkarpatské Rusi platí rybářský zákon z r. 1888 (zák. č. 1 XIX. 1888), jenž spočívá na podstatně jiných zásadách a na odlišném právním vývoji.

S přípravnými pracemi pro vypracování osnovy jednotného rybářského zákona pro celé území československé republiky započalo ministerstvo zemědělství již v srpnu 1919, kdy si vyžádalo od příslušných míst vyjádření o nedostatcích nynější úpravy rybářského práva v Československé republice, o potřebách našeho rybářství a způsobu, jak by mělo býti rybářství upraveno.

Byly pak předloženy zemědělskou radou v Brně návrhy na změnu a doplnění příslušných ustanovení mor. ryb. zákona ze dne 6. června 1895 č. 62 mor. z. z. z r. 1896 a zemským správním výborem v Praze návrhy na změny a doplňky vládní osnovy ryb. zákona zemského pro Čechy, předložené zemskému sněmu pod č. 225, tisk LV z r. 1886. Rovněž zemědělská rada v Praze předložila ministerstvu zemědělství osnovu rybářského zákona, vycházející z právě zmíněné vládní osnovy. Dále předložila Čsl. ústřední jednota rybářská návrhy na úpravu rybářského práva v Československé republice a Unie rybářských spolků a družstev v ČSR vlastní osnovy rybářského zákona. Mimo to byly ministerstvu zemědělství předloženy rozličné návrhy od jednotlivých rybářských zájemníků a korporací, mezi jinými zejména návrh rybářského zákona pro ČSR, vypracovaný profesorem dr. Viktorem Langhansem.

V poslanecké sněmovně N. S. byl podán v r. 1920 návrh poslanců Hrizbyla, dra Bartoška, Drobného a soudruhů na zákonnou úpravu práva rybolovného na tekoucích vodách v republice Československé (I., volební období, 2. zasedání, tisk č. 635/1920). Tento návrh byl znova v témž znění podán jako návrh poslance H. Bergmanna, V. Mikuláše, Fr. Zeminové. E. Špatného, Fr. Buřívala a druhů (tisk posl. sněmovny č. 1716/II-6). Oba tyto návrhy se pak slovně shodují s návrhem rybářského zákona, jenž byl přijat v květnu 1920 na pražském sjezdu rybářských spolků v ČSR.

Dne 24. října 1928 byl podán v poslanecké sněmovně N. S. R. Č. návrh poslanců Josefa Šamalíka, Bradáče, dr. Budaye, Hodiny, dr. Kramáře, Mlčocha, dr. Luschky, Stenzla a druhů na vydání zákona, jímž se upravuje výkon práva rybářského na běhutých vodách v republice Československé (tisk posl. sněm. č. 1857/II-7). Tento návrh se shoduje se shora zmíněným návrhem "Unie rybářských spolků a družstev v ČSR." z r. 1926.

Všechny tyto osnovy a návrhy přihlížejí pouze k právnímu vývoji rybářského práva v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, neberou však zřetele k odlišnému právnímu vývoji rybářského práva v zemi Slovenské a Podkarpatoruské. Ministerstvo zemědělství, uznávajíc pilně potřebu vydání jednotného rybářského zákona, svolalo na den 17. května 1927 rybářskou anketu, aby vešlo v přímý styk s interesovanými kruhy. Tato anketa se konala za účasti ústředních úřadů, zemědělských rad a zástupců rybářských korporací a bylo na ní jednáno o zásadách, podle nichž by se mělo rybářské právo upraviti. Přihlížejíc k jednání této ankety, k podaným návrhům, k dosavadnímu právnímu vývoji rybářského práva jednak v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, jednak v zemi Slovenské a Podkarpatoruské, jakož i ke stavu rybářského zákonodárství ve státech cizích, zejména sousedních, vypracovalo ministerstvo zemědělství vlastní návrh jednotného rybářského zákona. O tomto referentském návrhu bylo zahájeno příslušné jednání koncem měsíce ledna 1929. Po tomto projednání bude tento návrh podán jako vládní návrh jednotného rybářského zákona Národnímu shromáždění ČSR k ústavnímu projednání.

V Praze dne 25. března 1929.

Zastavení provozu v některých východočeských přádelnách lnu na jaře r. 1928 jest zjevem krise lnářského průmyslu, jež trvá již delší řadu let a postihuje v první řadě t. zv. čisté přádelny lnu, t. j. přádelny bez tkalcoven. Jest to krise rozsahu evropského, čehož důkazem jest, že také v Německu a Anglii dochází časem k zastavení provozu ve lnářském oboru.

Příčinou jsou tíživější konkurence lacinějších tovarů bavlnářských a obtíže při opatřování suroviny zaviněné hlavně poměry v Rusku. U nás se přidružuje ještě ta okolnost, že příze československá musí při plném zaměstnání průmyslu ze 75% hledati odbyt v cizině a také i příze, která se zde spotřebuje, musí se z největší části ve formě tkanin vyvážeti. Dne 3. září 1928 byl provoz zastavených závodů opět částečně zahájen; podle všeobecné situace není však krise lnářského průmyslu překonána.

Pro nezaměstnané dělnictvo, propuštěné z průmyslových závodů na zpracování lnu na Trutnovsku a Vrchlabsku, byla usnesením vlády ze dne 17. července 1928 zřízena zvláštní podpůrná akce, jež záležela v poskytování mimořádných peněžitých podpor po dobu 13 týdnů podle obdoby §u 6., odst. 4. zákona čís. 267/1921 Sb. z. a n. Mimořádná podpora činila pro ženaté 5 Kč, pro svobodné 3 Kč denně. Byly též uváženy veškeré možnosti nouzových prací ve zmíněných okresech.

V oboru ministerstva zdravotnictví bylo navrženo rozšíření nemocnice trutnovské. Ježto nemocnice ta nevykazuje žádné zvláštní frekvence a jest v okruhu nemocnic snadno dosažitelných, které rovněž nejsou přeplněny, nelze doufati v uskutečnění tohoto projektu, jelikož při skromných prostředcích subvenčních a velkém počtu žádostí nutno pamatovati v prvé řadě na okrsky, kde je vůbec nedostatek nemocnic.

Ministerstvo veřejných prací povolilo v okrese trutnovském vydatné státní příspěvky k různým silničním stavbám, jejichž provádění pomůže zajisté čeliti nezaměstnanosti. Tak byl na vydláždění státní silnice vrchlabské v obci Mladé Buky v délce téměř 3 km povolen ze silničního fondu příspěvek 1.330.000 Kč a na vydláždění jiného úseku téže silnice (v km 0.885 - 1.273) příspěvek 222.000 Kč.

Na vydláždění státní silnice mladoboleslavsko-trutnovské v km 60.750 - 60.975 byl povolen ze silničního fondu příspěvek 128.000 Kč.

Mimo to hodlá ministerstvo veřejných prací uděliti příspěvky na vydláždění okresních silnic v obcích Mladé Buky a Poříčí.

Z nových silničních staveb byla v posledních letech podporována stavba okresní silnice Maršov - Černý Důl, na jejichž koncovou část (Hoffmannova bouda - okresní hranice) byla v r. 1928 udělena státní podpora Kč 120.000.-.

Dále se projednává podporování stav!by okresní silnice Pořičí - Lhota - Bezděkov v okrese trutnovském.

V okrese vrchlabském povolilo ministerstvo veřejných prací v r. 1927 a 1928 státní příspěvky na stavbu spojovací silnice v Černém Dole a na stavbu okresní silnice Vrchlabí - Valteřice - Hrabačov.

Ministerstvo veřejných prací bylo by ochotno uvažovati o povolení státních příspěvků okresu vrchlabskému a trutnovskému k silničním úpravám, budou-li mu předloženy žádosti náležitě doložené příslušnými projekty a rozpočty, jakož i ostatními předepsanými přílohami.

Ministerstvo zemědělství se obírá projekty vodního družstva v Rennerovkách a Klínových boudách, dále projektem vodního družstva Dolní Ranná, projektem Pastvinářského družstva v Hostinném a konečně projektem "Úpravy potoka splavného" v obci Hostinné.

V okresu trutnovském se již provádí úprava potoka Bernartického v Bernarticích, na kterou přispěje ministerstvo zemědělství značným příspěvkem ze státního melioračního fondu.

Dále schválilo ministerstvo zemědělství meliorační projekt II. vodního družstva v Kyjích, okres trutnovský, a přislíbilo na jeho provedení příspěvek státního melioračního fondu.

Konečně se u ministerstva zemědělství subvenčně projednává meliorační projekt III. vodního družstva ve Vlčicích, okres trutnovský, a u zemského úřadu v Praze projekt na odčinění škod po povodni v okresu vrchlabském.

V Praze dne 19. března 1929.

Podle §u 12 platového zákona je zásadním kriteriem pro zařadění obcí do skupin míst počet obyvatelstva. Ustanovení odstavce 7 tohoto paragrafu, který připouští zařadění jednotlivých obcí do vyšší skupiny míst, než do které patří podle počtu obyvatelstva, jest ustanovením výjimečným, jak vyplývá nejen z jeho textace i příslušné zprávy sociálně-politického výboru poslanecké sněmovny, ale i z ustanovení odstavce 5 o zařadění některých míst do skupiny míst B, z něhož se dá usuzovati, jaké mimořádné drahotní poměry měl zákonodárce na mysli jako předpoklad pro výjimečné zařadění obce do vyšší skupiny míst. Počet žádostí o přeřadění do vyšší skupiny míst jest však tak značný, že jejich kladným vyřízením byla by setřena výjimečná povaha, opatření, které má zmíněné ustanovení na mysli.

Byly proto vládním nařízením ze dne 1. září 1928, čís. 163 Sb. z. a n., především přeřaděny do vyšší skupiny míst ony obce, které tvoří s jinými obcemi takřka jeden hospodářský celek, takže nebyla výměra činovného podle počtu obyvatelstva u jednotlivých obcí s hlediska hospodářského odůvodněna.

Pokud jde o ostatní žádosti, je nutno v zájmu stejnoměrného postupu nejen provésti podrobné šetření o podaných žádostech, nýbrž míti také na mysli, zda v jiných obcích, odkud žádosti nebyly podány, nejsou snad poměry drahotní, které by podle intencí zákona odůvodňovaly přeřadění do vyšší skupiny míst, poněvadž podle nabytých zkušeností okolnost, že žádost byla podána, není sama o sobě nikterak známkou mimořádných drahotních poměrů, právě tak jako okolnost, že žádost nebyla podána, nemůže býti na závadu opatření odůvodněnému podle §u 12, odst. 7 P. Z.

U žádného z míst v interpelaci uváděných nebyly z hořejšího hlediska dány podmínky pro zařadění do vyšší skupiny míst a nebylo proto možno tato místa do cit. vládního nařízení čís. 163/1928 Sb. z. a n., pojmouti a nelze tak - s ohledem na jiná místa, v nichž jsou stejné nebo podobné drahotní poměry učiniti ani dodatečně.

V Praze dne 18. března 1929.

Jak nejvyšší správní soud v opětovných nálezech, naposled v nálezu z 2. ledna 1929, č. 34.868/28, o stížnosti obce Krýr uznal, je udělení kinematografických licencí ponecháno volnému, v žádném směru neobmezenému uvážení úřadu; nelze tedy úřadu, když jest oprávněn licenci podle svého volného uvážení odepříti, ani upírati oprávnění, aby udělení licence činil závislým i na splnění podmínek, které nejsou výslovně uvedeny v ministerském nařízení z 18. září 1912, č. 191 ř. z., jen když tyto podmínky neodporují platnému právnímu řádu.

Podmínky, za nichž zemský úřad v Praze uděluje biografické licence, jsou jednak převzaty z bývalé praxe rakouské, jednak byly po státním převratu zavedeny k podpoře péče o válečné poškozence a v zájmu domácí filmové výroby.

Podmínka o jazykové úpravě nápisů v biografech a textů (titulků) filmových v obcích národnostně smíšených je odůvodněná skutečností, že licence kinematografické udělují se podle místní potřeby všeho obyvatelstva a tedy také obyvatelstva národnosti československé.

Tyto podmínky neodporují nikterak platnému právnímu řádu. Ostatně má strana, která se prokládá býti jimi poškozena, právo odvolati se z výnosu zemského úřadu k ministerstvu, po případě stěžovati si k nejvyššímu správnímu soudu.

Pokud se týče případu města Krýr, byl případ tento pravoplatně vyřízen rozhodnutím ministerstva vnitra z 2. června 1927, č. 36.619, a obec, ježto si nevymohla povolení odkládacího účinku své stížnosti na nejvyšší správní soud, byla povinna hned od prvopočátku plniti všechny podmínky zemskou správou politickou jí uložené. Poněvadž tak, pokud jde o jazykovou úpravu nápisů, neučinila, bylo ke stížnostem stále se opakujícím uloženo okresnímu úřadu v Podbořanech, aby se postaral o nápravu. Když opětovné upozornění obecního úřadu a dokonce i pohrožení uzavřením biografu, zůstalo marným, nezbylo okresnímu úřadu nic jiného než výměrem z 6. října 1928 č. 29.750 zakázati další představení biografická. Jakmile projevila obec ochotu plniti i tuto podmínku, bylo toto opatření odvoláno.

Nejvyšší správní soud mezitím stížnost obce zamítl shora zmíněným nálezem z 2. ledna 1929, č. 34.868/28 jako bezdůvodnou.

Také postupu přednosty okresního úřadu v Podbořanech v rozhovoru se starostou obce Krýr nelze nic vytýkati, zejména nelze tvrditi, že by byl se starostou jednal "jako s lhářem" proto, že vzhledem k tomu, co měl úředně vyšetřeno, prohlásil vůči starostovi, že vývodům jeho nevěří. Starosta byl ve věci stranou a úřadu musí býti ponecháno, jakým způsobem zjistí pravý stav věci.

Ježto tedy v postupu úřadů nelze spatřovati žádný přehmat, nemám příčiny k nějakému opatření.

V Praze dne 28. března 1929.

Podle §u 12 platového zákona jest zásadním kriteriem pro zařadění obcí do skupin míst počet obyvatelstva. Ustanovení odst. 7 tohoto paragrafu, který připouští zařadění jednotlivých obcí do vyšší skupiny míst, než do které patří podle počtu obyvatelstva, jest ustanovením výjimečným, jak vyplývá nejen z jeho textace i příslušné zprávy sociálně politického výboru poslanecké sněmovny, ale i z ustanovení odst. 5. o zařadění některých míst do skupiny míst B, z něhož se dá usuzovati, jaké mimořádné drahotní poměry měl zákonodárce na mysli jako předpoklad pro výjimečné zařadění obce do vyšší skupiny míst. Počet žádostí o přeřadění do vyšší skupiny míst jest však tak značný, že jejich kladným vyřízením byla by setřena výjimečná povaha opatření, které má zmíněné ustanovení na mysli.

Byly proto vládním nařízením ze dne 14. září 1928 čís. 163 Sb. z. a n. především přeřazeny do vyšší skupiny míst ony obce, které tvoří s jinými obcemi takřka jeden hospodářský celek, takže nebyla výměna činovného podle počtu obyvatelstva u jednotlivých obcí s hlediska hospodářského odůvodněna.

U města Vejprt nejsou dány s hořejšího hlediska podmínky pro přeřadění a není proto možno požadavku, aby toto místo bylo přeřaděno do skupiny míst B činovného, vyhověti.

Pokud se týče hraničního strážního přídavku příslušníků finanční stráže, je tento přídavek náhradou za konání namáhavé a nebezpečné strážní služby na hranicích a není určen "k vyrovnávání mimořádné místní drahoty", jak praví interpelace. Nelze tudíž tvrditi, že přiznáním hraničního strážního přídavku byla porušena stejnoměrnost při nakládání se všemi státními zaměstnanci a netřeba hledati pro tyto nějaký aequivalent za zmíněný čistě specifický přídavek; ostatně by bylo naprosto nemožno provésti interpelací navrhované vyrovnání ve formě zvýšeného činovného pro zaměstnance nemající zmíněný přídavek, jelikož činovné jest konstruováno jako pevná a přesně vyhraněná součást služebního platu, jež nepřipouští individuelní konstruktivní odchylky.

V Praze dne 12. března 1929.