Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Městys Malenovice nad Dřevnicí vykazuje již od r. 1926 počet obyvatel kolem 2.300 duší.

Jsa vzdálen asi 4 km od průmyslového Zlína, slyne notorickou drahotou životních potřeb i bytů.

Byt o 2 pokojích stojí měsíčně 300 Kč, takže drahotní poměry jsou zde daleko horší, než ve velkém městě.

Z toho důvodu táží se podepsaní vlády:

1) Je-li ochotna vyšetřiti životní poměry v Malenovicích nad Dřevnicí a přeřaditi tuto obec do vyšší skupiny míst činovného, vzhledem k abnormálním poměrům tamnějším?

2) Je-li ochotna sděliti podepsaným, co v této věci učinila, aneb hodná zaříditi?

V Praze dne 12. června 1929.

Četnický kapitán Eduard Benke, velitel četnického oddílu v Turč. sv. Martině nařídil v lednu letošního roku takřka všem českým četn. strážmistrům, (strážmistry slovenského původu skoro bezvýhradně vyjmul), aby psali měsíčně čtyři až osm krasopisných úkolů na tolikéž stránkách dětských školských krasopisných sešitů. Takové krasopisné úkoly uložil i takovým strážmistrům, kteří slouží u četnictva deset let a učinili úřadům tisíce trestních oznámení, aniž by úřady si aspoň jednou stěžovaly, že by taková udání byla špatně psána nebo dokonce nečitelná. Tito čeští četníci zpravidla vykazují vyšší školské předvzdělání, než četníci slovenského kmene.

Tyto rozkazy přesvědčily všechny postižené, že se jedná o mstivé trestání stranického představeného. Svědčí o tom i ta skutečnost, že jednomu strážmistru - Čechu (slouží u četnictva 10 let), který v takovém konceptu udání napsal při označení národnosti "slovák" s malým "s", že jej kap. Benke trestal uložením krasopisného psaní na osmi stránkách měsíčně. O kap. Benkovi rozšířena je domněnka, - dnes jen za přispění úřadů zjistitelná - že tento kap. Benko byl prý oním velitelem maďarského pancéřového vlaku, který v r. 1918 nechal zákeřně ostřelovati Hanačíkův oddíl českých četníků v Trnavě, vyslaný jako první k zabrání nových zemí. Při této srážce byli Maďary zastřelení tří moravští četníci a bylo by historicky velmi záslužným, kdyby bylo zjištěno, že velícím důstojníkem onoho pancéřového vlaku nebyl tento kap. Benko. Ostatně by bylo radno zjistiti i tu skutečnost, že kap. Benko - bývalý o maďarský učitel slovenského původu - ve světové válce tak týral své vojáky u pluku tehdy maďarského, že po převratě jej vojáci, jeho bývalí podřízení, vyhnali z jeho působiště jako učitele.

Podepsaní se táží pana ministra vnitra:

1) Jest pan ministr vnitra ochoten naříditi zrušení nezřízeného pronásledování českých četníků kap. Benkem šikanami tak malicherného způsobu a přivoditi tak, aby mezi jeho podřízenými četníky zas byl utvrzen pocit jistoty před mstivcem?

2) Jest pan ministr vnitra ochoten naříditi vyšetření i všech ostatních v interpelaci uvedených skutečností a postaviti je na správnou míru?

V Praze dne 13. června 1929.

Četnictvo jest v malých celcích dislokováno po celé republice a jeho bytové poměry nelze jednotlivě kvalifikovati. Pokud se ale jeho ochrany jako nájemníků týká, jeví velmi neblahé důsledky tyto skutečnosti:

Po převratě bylo četnictvo rozmnoženo ze 4000 na 14000 hlav a dnes slouží u četnictva as 80 příslušníků, přijatých po převratě. Po převratě přijatí četníci nesměli se ženiti (§ 24 zák. č. 299/20) do 4 let četnické služby, tedy v nejvýhodnějším případě v r. 1922 a později a tu ještě jen tehdy, chtěla-li je do nehostinného místa nevěsta následovati. Tím z dnešních četnických gážistů není takřka nikdo účasten výhod zákonů o ochraně nájemníků.

Služební poměry četnické pak vyžadují přečasté překládání četn. gážistů z jednoho místa na druhé, aniž by přitom bylo o jejich ubytování jakkoli postaráno. Jen mimochodem podotýkáme, že ministerstvo vnitra četnictvu nedovolilo vytvořiti ani jedno stavební družstvo a tím znemožnilo četníküm svépomocné akce i dosažení výhod, jiným družstvům poskytovaných. V důsledku těchto a jinakých příčin dnes platí nové, vysoké činže skoro 95% všech ženatých četníků.

Mimo ty obtíže, které jsou v celé republice, však mají četn. gážisté ještě obtíže s obstaráváním poživatin ba i vody, Na Slovensku nebo v Podk. Rusi není vodovodů, jsou tam obce, kde není pitné vody v šírém okolí a nutno kupovati i vodu. Konečně pak nelze přehlédnouti, že v místech od měst odlehlých a namnoze velmi nehostinných nelze ani denní životní potřeby koupiti a že musí býti donášeny ze vzdálených měst nebo objednávány. To vždy způsobuje vyšší náklady. Četnictvo jest v mnohých místech odříznuto od středisk kultury, čímž náklady, hlavně školské, ještě se zvětšují.

Ježto tyto a přemnohé jiné v důsledku služebního umístnění a v zájmu služby přivoděné důvody vyvolaly předlužení četnictva do míry nikdy nebývalé, domáhá se četnictvo právem, aby mu byl přiznán aspoň takový zvláštní přídavek na byt, jaký byl přiznán jiným ozbrojeným sborům, žijícím v poměrech daleko příznivějších. Ježto tento požadavek všeho četnictva nebyl úměrně vyřešen, a poměry se nezadržitelně zhoršují, táží se podepsaní pana ministra vnitra:

1) Jest pan ministr vnitra ochoten přičiniti se o to, aby ženatým a svobodným četníkům byl přiznán zvláštní přídavek na byt?

2) Jest pan ministr vnitra ochoten zvýšiti i jinaké osobní a věcné paušály četnictva o 100% a tak zameziti doplácení četníků na jejich povolání a zabrániti také předlužení četníků?

V Praze dne 13. června 1929.

Zemské četnické velitelství v Praze zamítlo rozkazem ze dne 11. 5. 1929 č. 5258 h. spr. žádost vrch. strážmistra Ullricha o přiznání diet odloučených od rodiny s odůvodněním, že podle ustanovení výnosu ministerstva vnitra ze dne 6. 10. 1923 č. 65.723 náležejí takové diety jen těm příslušníkům četnictva, kteří své přeložení do nového působiště, kde bytu dostati nemohou, nezavinili. Za nezaviněné přeložení prý lze považovati jen takové přeložení, ku kterému příslušník četnictva nezavdal příčinu. V daném případě prý toho předpokladu není proto, že vrch. strážmistr Ullrich svým chováním a jednáním takovou příčinu ku přeložení zavdal.

Vrch. strážmistr Ullrich však nebyl v posledních letech ani soudně ani disciplinárně trestán, ba on nedostal ani nějaké ústní a nebo písemné důtky a dokonce v rozkaze, jímž byl na nové působiště přeložen, bylo výslovně praveno, že toto jeho přeložení jest z "důležitých důvodů služebních", tudíž ve smyslu §u 16 zákona o četnictvu č. 299/20. Zůstává tedy otázkou, jak lze dodatečně subsumovati nějakému přeložení "zavinění", když není důvodů nijakých a nebylo v prvopočátku tohoto odůvodnění použito.

Podle §u 16 zákona o četnictvu smí býti "příslušníci četnictva jen z důležitých služebních příčin" překládáni. Zákonodárce tím chtěl zajistiti nestrannost a nesesaditelnost četníků aspoň do určité míry jako je tomu u soudců.

Zemské četnické velitelství v Praze však rozhodlo o té stížnosti vrch. strážmistra Ullricha samovolně, neboť stížnost byla adresována na ministerstvo vnitra a nelze se uzavírati názoru, že k takovému rozhodnutí o stížnosti adresované na ministerstvo povoláno není. Ostatně totéž zemské četn. velitelství odmítlo jinou (prvou prosbu) téhož gážisty o přiznání výloh za denní dojíždění k rodině, když tato ve starém působišti jest z nového působiště dosažitelná autobusem na lince 55 km dlouhé.

Ježto odepřením dovolení ku dojíždění k rodině rozloučilo zemské četnické velitelství v Praze rodinu tohoto gážisty a tím uložilo mu trest udržování dvojí domácnosti, mimo to mu nepřiznalo - ač všechny ostatní předpoklady pro přiznání diet odloučených od rodiny podle usnesení ministerské rady ze dne 27. 7. 1920 jsou v daném případě dány - ani ony minimální diety, které jsou stanoveny citovaným už výnosem ministerstva vnitra (podle usnesení vlády by tyto diety měly býti daleko vyšší - nejméně 30 Kč denně), konečně proto, že v případě vrch. str. Ullricha není a nebylo nijakých provinění naopak tato dodatečně byla mu subsumována čímž jest dokázáno, že i v tomto směru dovedou četničtí představení samovolně své podřízené velmi citelně trestati proti všem právním předpisům, táží se podepsaní pana ministra vnitra:

1) Jsou panu ministru vnitra tyto samovolnosti známy a jest mu známo, že ministerstvo vnitra ve výnose č. 65.753/23 nepřiznalo četnickým gážistům diety odloučených od rodiny v té výši, na jaké se ministerská rada, tedy jedině kompetentní korporace, dne 27. 7. 1929 usnesla?

2) Jest pan ministr ochoten naříditi odvolání zamítavého rozkazu ve věci vrch. strážmistra Ullricha a naříditi, aby diety odloučených od rodiny byly nejen jemu, ale všem četnickým příslušníkům poskytovány podle stejných zásad, jak jsou přiznávány ostatním veř. zaměstnancům a ve výši usnesené ministerskou radou?

3) Jest pan ministr vnitra ochoten naříditi, aby přeložení u četnictva podle §u 16 zák. o četnictvu byla vždy nařizována z důležitých služebních příčin a už z tohoto důvodu, aby nebyla dodatečně subsumována nějaká předem neznámá zavinění přeloženého jen proto, aby týž byl mimo rámec disciplinárních předpisů zlovolně velmi citelně potrestán?

V Praze dne 13. června 1923.

Podle došlého hlášení na gen. vel. četnictva potrestal kap. Bayer, velitel četnického oddělení v Náchodě, rozkazem ze dne 7. 5. 1929 č. 534 dův. strážmistra J. P. ze stanice v K. deseti dny jednoduchého domácího vězení a trest tento odůvodnil touto doslovnou textací:

Trestní čin: Navštěvuje mimo službu velmi zhusta hostince, kde oddává se náruživě karbanu tak, že musí býti svou manželkou odváděn z hostinců.

"Stýká se důvěrně s nižšími vrstvami obyvatelstva, čímž podlamuje důvěru v jeho nestrannou činnost v ostatním obyvatelstvu".

V podstatě trestal kap. Bayer tohoto dobrovolně sloužícího četn. gážistu tedy za to, že v době volna a mimo službu se baví hrou v karty, aniž by bylo dokázáno, že hraje hry zakázané. Dokázáno bylo jen, že žena tohoto strážmistra "jej odvádí z hostinců" v čemž podle běžných názorů lze snad spatřovati její starostlivost a odvahu, ale jistě pranic pro tohoto strážmistra trestného.

Kdybychom ale chtěli i tento důvod ku potrestání podmíněně a s výhradami uznati, nemůžeme přehlédnouti důvod druhý, jímž jest tedy pro četníky trestno, stýkati se s "nižšími vrstvami obyvatelstva", neboť prý "to podlamuje důvěru v jeho nestrannou činnost". Ježto tento subjektivní dojem četnického důstojníka působí i "výchovně", pak se dočkáme toho, že z četníků bude vytvořena kasta nadlidí a ne orgánové veřejného pořádku a také ne obránci potlačovaných. Potlačovanými a bezprávými jsou pak - není pro to třeba důkazů - na našem venkově z pravidla "nižší vrstvy obyvatelstva" a úkolem četnictva po našem soudě jest, aby byly právě ony v prvé řadě chráněny proti všelikému bezpráví. Bez důvěrného styku s těmito "nižšími" vrstvami pak to možno není.

Ježto trestací rozkaz v tomto směru dává četníkům direktivy, které nejen že neodpovídají zásadám demokratického státu, ale které samy o sobě jsou sto ohroziti úzkostlivě nestranný postup ve službě četníků tohoto oddělení, konečně proto, že tento trestací rozkaz je jen jedním z mnohých, které v tomto směru byly již opětně jinými důstojníky vydány a tím objektivita služebního výkonu je ohrožena, dále pak proto, že zasahování četnických důstojníků do rodinného života jejich podřízených jest tímto trestacím rozkazem prokázáno, táží se podepsaní pana ministra vnitra:

1) Jest panu ministru známo toto zneužívání disciplinární pravomoci četn. důstojníků správních a hodlá pan ministr vnitra se postarati o to, aby konečně mu byla učiněna přítrž?

2) Jest pan ministr vnitra ochoten naříditi, aby citovaný trestací rozkaz kap. Bayera byl odvolán a všem četnickým důstojníkům nařízeno, aby se do soukromých nebo rodinných věcí jejich podřízených nemíchali, jakož i aby se vystříhali všeho, co by mohlo rušivě působiti dojem stranické zaujatosti proti "nižším vrstvám obyvatelstva"?

V Praze dne 13. června 1929.

Výnosem presidia zemské školní rady v Brně byla jmenována disciplinární komise při zemské školní radě v Brně na školní rok 1928/29 tak, že za učitelstvo měšť. škol byl jmenován členem disciplinární komise ředitel měšť. školy Marcelli a jeho náhradníky odborný učitel měšť. školy Fr. Nermut a odborná učitelka Krondlová, za učitelstvo obecných škol členem ředitel obecné školy Josef Kraus a jeho náhradníky ředitel obecné školy Antonín Bartoš, řed. obecné školy Augusta Kučerová a učitelka obecné školy Lucie.Sumcová, za učitelky domácích nauk učitelka měšť. školy Julie Houdková a náhradnicí Ludmila Čermáková.

Toto jmenování velmi trpce se dotklo učitelstva národních škol na Moravě a ve Slezsku a mělo i značnou odezvu ve veřejnosti i v tisku z těchto důvodů:

1.) Učitelstvo očekávalo, že zemská školní rada při jmenování členů a náhradníků disciplinárního senátu vezme zřetel na funkci této komise, která vyžaduje právních znalostí a zkušeností nejenom v oboru práva školského, ale i trestního. Takových učitelů je na Moravě značný počet, neboť i v ústředích organisací učitelských i v okresních a krajinských spolcích učitelských jsou právní referenti, kteří se specielně učitelskými a školskými právními poměry v mimoškolní činnosti obírají.

Zemská školní rada však vybrala vesměs osoby, z nichž ani jediná se specielně právními záležitostmi školskými neobírá, čímž způsobila, že učitelští zástupci v disciplinární komisi budou v poměru k ostatním členům v postavení nerovnoměrném.

2.) Zemská školní rada při jmenování ostentativně a úmyslně pominula všecky návrhy učitelských organisací na jmenování osob do disciplinární komise, které nejen pro učitelstvo, ale pro národní školství vůbec konají práci dosud nedoceněnou. Od roku 1920 nahrazují učitelské organisace svou vzdělávací a pedagogickou činností také i onu činnost, již obstarávaly po této stránce národnímu školství konference učitelské, jejichž nutnost je právě zase znovu tolik uznávána. Chtěla-li tím zemská školní rada brněnská naznačiti, že vylučuje jakýkoli vliv učitelstva na výběr učitelský do disciplinárních senátů, potom by to byl nejen projev nedůvěry ke stavu učitelskému vůbec, ale také projev naprostého nevděku k institucím a organisacím, které ke svému státu a jeho školství pociťují nejméně tolik lásky a zájmu, jako kterýkoli úřad republiky. Vždyť i Rakousko mělo k českému učitelstvu více důvěry a ponechalo učitelstvu právo, aby navrhovalo terno pro jmenování člena disciplinárního senátu, kterýmž bylo vázáno ministerstvo kultu a vyučování (§ 7 zák. z 29. ledna 1905, č. 27 z. z. mor.). Což demokratická republika nemá vůbec dbáti práv zastupovaných na výběr svého zástupce? Proto jmenování učitelstva do disciplinární komise na Moravě posuzováno je všeobecně jako čin nedemokratický, jakého se ani za Rakouska neužívalo.

3.) Největší podivení a odpor způsobil však výběr zástupcův učitelských do disciplinární komise proto, že veřejnost jest přesvědčena o nemožně stranickém výběru osob. Mezi jmenovanými jest totiž Antonín Bartoš spolužákem v. š. rady Komárka, je tu osobní přítel vrch. rady Komárka odb. uč. Fr. Nermut, s nímž působil na téže škole a jemuž správu její po třech letech vlastního vedení (je to pokračovací učňovská škola na Rejdišti v Brně, jíž stál vrchní školní rada Komárek v čele) předal. Je jmenována osobní přítelkyně rodinv páně Komárkovy, říd. uč. obec. školy v Brně Augusta Kučerová, učitelka Lucie Sumcová pak je z Komárkova rodiště a letního sídliště jeho. Jsou tam konečně příbuzné bývalých vysokých úředníků v zemské školní radě, odb. uč. Krondlová, dcera zemřel. zemsk. škol. insp. Krondla a Julie Houdková, sestra zemř. vicepresidenta zem. správy politické v Brně.

Společenské vztahy jmenovaných k zemskému školnímu inspektorovi Komárkovi vzbuzují oprávněné a všude pociťované obavy, že za takových poměrů mohou míti vliv na objektivitu disciplinární komise, jak ji zákon má na mysli. Není důvěry ke komisí disciplinární takto uměle a úmyslně sestavené a je také zcela oprávněna obava, že toto jmenování způsobí velmi vážné škody v poměru učitelstva ke školním úřadům vůbec.

Vzhledem k tomu dovolují si podepsaní tázati se pana ministra školství a národní osvěty:

1. Jsou panu ministru školství a národní osvěty tyto okolnosti jmenování brněnského známy?

2. Je panu ministru známo, proč zemská školní rada v Brně projevila vůči všem organisacím učitelským na Moravě takové zaujetí a jmenovala členy disciplinární komise, pominuvší návrhy organisací učitelských, když i za Rakouska bylo šetřeno učitelských návrhů?

3. Jest pan ministr ochoten vyšetřiti, podle kterých zásad řídil se výběr osob při tomto jmenování?

4. Jest pan ministr ochoten zameziti napříště zneužití úřední moci k zanášení osobních a společenských známostí do úředních sborů a zajistiti nezávislost jmenovaných zástupců?

5. Jest pan ministr ochoten podati v době pokud možno nejbližší návrh zákona, jímž byla by řešena otázka zastoupení učitelského ve všech institucích, jichž se týká, svobodnou volbou a nikoli jmenováním učitelských zástupců?

V Praze, dne 4. června 1929.

Vojenské velitelství v Chustu vystavělo na majetku chustského komposesorátu před několika lety - bez dotazování, dovolení a schválení komposesorátu - skladiště pro zásoby střeliva pěšího pluku č. 45 a ohradilo pozemek ve výměře 4 katastrálních jiter, nepřihlížejíc k protestům komposesorátu.

Tento postup vojenského velitelství jest nezákonitý a bezprávný, neshoduje se se zákonnými předpisy. Vojenské velitelství před stavbou ekrasitového skladiště mělo se obrátiti na komposesorát, aby od něho koupilo nebo najalo tento pozemek. Ale vojenské velitelství nepovažovalo to za potřebné, ačkoliv vědělo, že bez souhlasu majetníka půdy, komposesorátu, nemá práva něco podniknouti na jeho pozemcích. Vojenské velitelství mělo by věděti, že stavěti na cizím pozemku a ohrazovati jej může jen v tom případě, když komposesorát na své řádné schůzi a podle svých stanov, potvrzených podle zákona čl. XIX z r. 1898, zvláště podle jejich §u 20 dovolí vojsku užívati svého pozemku a toto dovolení nadřízený úřad schválí podle §u 72.

Vojenské velitelství v Chustu nepodalo žádosti komposesorátu, komposesorát se tedy na své schůzi nezabýval touto věcí a také nadřízený úřad (županát, později zemský úřad) neudělil svého schválení.

Mnohem později, po stavbě skladiště a ohrazení komposesorátního pozemku ve výměře 4 katastrálních jiter podalo vojenské velitelství žádost mukačevskému županátu na vyvlastnění tohoto komposesorátního pozemku, ale neuvědomivši komposesorát. Komposesorát proti žádosti vojenského velitelství o vyvlastnění podal županátu protest dne 2. března 1927 pod č. 2523/ai 1926. Z tohoto protestu jest zřejmo, že vojenské velitelství vyvlastněním chtělo komposesorát postaviti před "fait accompli" nehledě k tomu, že erár v sousedství komposesorátu má vlastní pozemek, tak zvaný "Varpatak" a podle zákona čl. XLI z r. 1881 vyvlastnění smí se provésti jen tehdy, když žadatel nemá vlastního pozemku.

Zároveň předkládám opis memoranda, na něž komposesorát ani do dneška nedostal odpovědi.

Co by řeklo vojenské velitelství, kdyby komposesorát stavěl něco na pozemcích eráru a tyto pozemky ohradil. Rozhodně by vyhnalo komposesorát a rozbořilo stavby. Podle zákonů republiky každý jest stejně chráněn při rozhodování o svém majetku. Komposesorát vždy dodržuje zákonité formálnosti, a stejně vojenské velitelství musí uznávati zákony, které platí jak pro komposesorát tak i pro vojsko.

Znovu protestuji proti vyvlastnění, neboť není pro ně zákonité příčiny, a zdůrazňuji, že erár tam má svůj pozemek, na němž vojsko mohlo by vybudovati skladiště střeliva bez překážek.

Na tomtéž místě vojenské velitelství na pozemcích komposesorátu má najato 25 kat. jiter na vojenské cvičiště, za kterýžto pozemek platí komposesorátu 85 Kč ročně z jednoho kat. jitra. Ale vojenské velitelství nedodržuje této smlouvy, neboť každodenně mění cvičiště a bez dovolení komposesorátu koná cvičení na území ve výměře 1700 kat. jiter komposesorátu, a tím silně překáží pastvě dobytka členů komposesorátu, neboť přímo ničí trávu. Kromě toho z pastviska komposesorátu každoročně béře drn a prsť pro vojenské účely a takovým svým postupem působí komposesorátu velké hmotné škody.

Chustský komposesorát prokázal svou loyalitu k vojsku již tehdy, kdy mu pronajal ze svého pastviska 25 kat. jiter, neboť komposesorát naléhavě potřebuje každého kousku půdy. Ale vojenské velitelství nejen že nedodržuje smlouvu, nýbrž odcizilo ještě 4 kat. jitra a zřídilo "nebezpečné pásmo" se skladištěm na pastvině komposesorátu.

Táži se vlády:

1. Hodlá-li vyslati komisi za účasti předsedy a 4 členů komposesorátu, aby určila, kdo je odpovědný za nezákonitou stavbu skladiště zásob střeliva,

2. hodlá-li zakročiti proti těm, kdož to zavinili,

3. hodlá-li naříditi, aby nezákonité a svévolně vystavené skladiště a ohrada byly odstraněny a místo komposesorátu bylo uvolněno,

4. hodlá-li přikázati, aby škody způsobené vojskem komposesorátu a to nezákonitou stavbou skladiště a ohrazením 4 kat. jiter, byly nahrazeny a hodlá-li přikázati vojenskému velitelství pěš. pl. č. 45, aby se cvičení konala výlučně na 25 kat. jitrech, které komposesorát pronajal vojsku,

5. hodlá-li vyslati komisi za účasti předsedy a 4 členů komposesorátu ke zjištění škody, kterou způsobilo vojsko svým cvičením na pastvinách komposesorátu a to zvláště na místech, jichž vojsko nenajalo?

V Praze dne 4. června 1929.

Zemědělci obce Kvasy (v okrese rachovském) odedávna, již za dob svých pradědů užívali pro svůj dobytek veškerého druhu k pastvě v letním období části polonin Menčul, Konec a Grupa, takže byly od jiných polonin odděleny potoky Pavlikem, Kevelovem a Gropjancem.

Před světovou válkou, když se počet dobytka snížil, maďarský lesní erár odebral zemědělcům obce Kvasy jednu část poloniny "Konec" od potoka Sešulu, čímž dobytek z obce Kvasy ztratil přístup k vodě a ztratil i cennou část pastviska jíž nyní naléhavě potřebuje. Právě tak na polonině Gropa byla jim odňata část pastviska a přístup k vodě k potoku Gropjanci, čímž byla zemědělcům způsobena ohromná škoda.

Obec Kvasy po převratu několikráte se obrátila k příslušným úřadům a pastvinářským komisím, aby zemědělcům této obce byl poskytnut dostatek pastviny na těchto poloninách a aby hranice pastvisk byly určeny tak, aby na polonině Konec byl hranicí potok Pavlik, na Menčulu potok Kevelov a na polonině Gropě potok Gropjanec, neboť jen v mezích těchto starodávných hranic může obec míti dosti pastvy a přístup k vodě, bez něhož nelze pásti dobytek, neboť bez vody každoročně hyne větší počet dobytka.

Zemědělci obce Kvasy živí se skorem výlučně chovem dobytka, jenž bez dostatečných pastvin a vody upadá. Sousední obce dostaly od lesního eráru nejen dostatek pastvin na poloninách, nýbrž mají dosti trávy i na kosení.

Proto táži se pana ministra:

1. Hodlá-li učiniti opatření, aby zemědělci obce Kvasy dostali od lesního eráru na výše uvedených poloninách dostatek pastvin s takovými hranicemi, aby dobytek mohl užívati vody z potoků Pavlik, Kevelov a Gropjanec?

2. Hodlá-li pan ministr vytýčiti hranice pastvin v letním období v těch hranících, v nichž zemědělci obce Kvasy od starodávna užívali těchto polonin, než jim maďarský režim odebral nejcennější části těchto horských pastvin?

V Praze dne 2. června 1929.