Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

O obou svatodušních svátcích konal jeden oddíl mostecké posádky v Rudohoří přímo na hranicích vojenské cvičení. Bez předchozího ohlášení dostavilo se večer vojsko do horských vesnic, přeplněných výletníky a žádalo ubytování. Každý, kdo jen poněkud zná poměry, ví, že o takovýchto svátcích jest v horských osadách každé obydlí již na několik týdnů napřed pronajato. Pro část horského obyvatelstva jsou výletníci značným zdrojem výdělku. Zmíněné vojenské ubytování tedy hmotně poškodilo beztoho již velkými daněmi obtížené obyvatelstvo, vzbudilo však také oprávněnou nevoli výletníků, kteří přišli o byty. Nikdo z obyvatelstva nechápe účelnosti konání vojenských cvičení v takovéto době a v takovéto krajině a takovéto chování vojenských úřadů jistě nepomůže podporovati dobrou shodu vojska s občanským obyvatelstvem, o níž se usiluje.

Podepsaní dovolují si vylíčenou věc oznámiti panu ministrovi národní obrany a tázati se pana ministra:

1. Co jest účelem takovýchto cvičení?

2. Nemohou se takováto cvičení konati v době, kdy by obyvatelstvu nebyla jimi způsobována škoda a nepříjemnosti?

V Praze dne 23. května 1929.

Před několika týdny učinil nejvyšší správní soud významné jazykově-právní rozhodnutí, jímž vyslovil, že civilní inženýři a geometři nejsou orgánové státu a nemusí se tedy podrobovati zkoušce česky. Němečtí civilní inženýři, kteří doufali, že se po tomto rozhodnutí jejich stav zlepší, byli zklamáni. Vláda i ministerstvo veřejných prací nedbaly rozhodnutí nezávislého soudu, který podle ústavy jest povolán kontrolovati jejich činnost. Civilní inženýři byli i dále zkoušeni česky a ačkoliv ministr veřejných prací Spina slíbil deputaci německých civilních inženýrů a geometrů, že zkoušky v jejich oboru budou příště konány v duchu rozhodnutí správního soudu, musili se přece nedávno dva civilní inženýři z německých částí Čech podrobiti zkoušce podle starého, protizákonného zkušebního řádu, která se koná ze dvou třetin česky.

Ministerstvo veřejných prací, odůvodňujíc svůj postup prohlašuje, že rozhodnutí správního soudu platí jen pro jednotlivé určité případy.

Tento názor ministerstva veřejných prací odporuje však jasně zákonu o správním soudu, v němž se výslovně praví, že správní úřady jsou vázány právním míněním nevyššího správního soudu. Zemský úřad, který provádí zkoušku jako výkonný orgán ministerstva veřejných prací, prohlašuje, že nemá vlivu na způsob zkoušek, že jest vázán starým zkušebným řádem, dokud ministerstvo veřejných prací nevydá nového výnosu. V posledních dnech byl takový výnos očekáván, ale vydán nebyl, takže také poslední kandidát, na nějž dojde koncem tohoto měsíce, bude ještě v příjemné situaci, že musí odpovídati na dvě třetiny otázek česky.

To, že ministerstvo veřejných prací nedbá správního soudu, vrhá špatné světlo na poměry ve správě. Ani nejvyšší správní soud nemůže vzíti do ochrany občany před přehmaty výkonné moci. Proto se podepsaní táží:

1. Jest ministr veřejných prací skutečně toho mínění, že rozhodnutí správního soudu platí jen pro jednotlivé, určité případy a jak tento názor odůvodní?

2. Proč ihned, jak bylo vyhlášeno rozhodnutí správního soudu ve věci civilních inženýrů, nenařídil změnu zkušebního řádu?

3. Jest ochoten ihned změniti zkušební řád, zároveň však také učiniti opatření, aby již zkoušené nepostihly případné následky špatného výsledku zkoušek?

V Praze dne 23. května 1929.

Týždenník, vychádzajúci v Rožňave "Sajó Vidék" v tohtoročnom svojom čísle 16. na základe štatistiky čs. novín písal nasledovné:

"Aj s tým; možno sa chváliť? "Lidové Listy" nedávno uverejnily tie veci, v ktorých veciach pred všetkými štátmi sveta je na prvom mieste Československo. Prvé miesto patrí nášmu štátu s spotrebe tabaku, v pálení mŕtvol, a sme na prvom mieste čo sa týka počtu kommunistov (po Rusku), čo sa týka samovrážd medzi vojskom. Nevieme, či sú Lidové Listy skutočne pyšné na tie?"

Cenzor v Rožňave následkom posledne spomenutých a podtiahnutých dal týždenník zhabať, ačkoľvek štatistické sdelenie nie je v protive so zákonom.

Pane Ministre spravedlnosti! Týždenník "Sajó Vidék", ktorý vychádza od 32 rokov, vždy dal pozor, aby bojoval za pravdu v rámci platných zákonov. Od r. 1918 do leta 1928 sotva sa stal prípad, keď by cenzura by bola zhabala. V minulom roku policajný šef mesta Rožňavy, ktoré mesto je v 80% maďarským, - bol preložený a na jeho miesto bol vymenovaný jeden Čech, menom Mysliveček, ktorý ani slovo nezná po maďarsky a cenzuru rožňavských novín prevádza istý podriadený úradník, menom Haluška, poťažne on na základe prekladu Halušku. Z toho pochádza teda toto systematické prenasledovanie, ktoré je osudom všetkých rožňavských maďarských novín.

Stal sa na príklad to neslichaný prípad v Rožňave, že osvedčenia pána Prezidenta Republiky, vyslovené v Nikolsburku, a Feldsberg, ktoré uverejnené boly v čísle "Sajó Vidéku" zo dňa 4. augusta 1928, a prevzaté boly z iných novín na Slovensku, - cenzura v Rožňave zrušila v svojom celku.

Sťažnosť, podaná proti tomuto pokračovaniu bola súdnou Tabuľou v Košiciach odmrštená naproti tomu, že ani predstaviť nie je možné, žeby Prezident Republiky by bol učinil osvedčenie protištátne.

"Sajó Vidék" v svojom čísle zo dňa 7. februára 1929, uverejnil článok "Magyar Nép" z Rumunska, ktorý článok prísna rumunská cenzura pustila, čo bezvadný. Rožňavský cenzor avšak bol prísnejším, než jeho kolegovia z Rumunska a následkom užívania nasledovných slov dal týždenník zhabať:

"Nemožme rozísť do sveta, my musíme žiť tuná a zomrieť tuná. Hroby našich predkov nás viazajú k tejto zeme, k našej vlasti, k rodnej zeme, k pamiatkam minulosti, ako aj sebavedomie nášho povolania v budúcnosti a osud našich detí s naroztrhateľným sväzkom. V takomto duševnom stave čakali sme na vývoj tajných ciest histórie. A na veľkú otázku, čo s nami bude?" ...

Názov článku je: "Zostaneme doma".

Dňa 4. októbra 1928, uverejnil "Sajó Vidék" článok "Komáromi Lapok", ktorý článok uverejnil časopis "Evening Standard" a síce o postupnom poriadku na poli kultúrnom jednotlivých europskych štátov. Proti statisitike anglického časopisu štábne zastupiteľstvo v Komárne neuplatnilo námietky avšak "Sajó Vidék" bol zhabaný.

Dňa 1. novembra minulého roku "Sajó Vidék" priniesol krátky článok o tom, že v Radovciach na jubilejnej slávnosti bola prehovorená protimaďarská reč, ďalej sdelil, že tamojší Čechoslováci vybudujú pomník Masaryka, ale za tým účelom vyvolili si so zvláštnou chuťou to miesto školy, na ktorom držali hnojivo. Týždenník bol za tie sdelenia zhabaný. To isté sdelenie z pera redaktora "Sajó Vidék" bez prekážky mohlo byť uverejnené v časopisu "Losonci Hírlap" zo dňa 4. novembra.

Keď pán Minister Štefanek nastúpil svoj úrad, "Sajó Vidék" v niekoľkých riadkoch poukázal na to, že rožňavskí nemôžu mnoho očakávať od menovaného, ponevač on bol ten, ktorý zrušil katolícke gymnasium v Rožňave. Týždenník bol za to zase zhabaný, ačkoľvek policajný šef pri jednej príležitosti, keď Julius Kovacs, redaktor "Sajó Vidéku" spýtal sa, že vlastne o čom sa smie písať v Rožňave, - odpovedal následovne: "O osobách možno, avšak nesmie sa písať proti štátu a národnostiam". Dovoľujem si sa spýtať, či sa premenil pán Štefanek za štát, alebo za národnosť, poneváč nesmie sa písať o ňom?

Pane ministre spravedlnosti! Či je tlačový zákon iným v Rožňave, než je v iných miestach republiky? Či je trpitelné zhabanie časopisu za také uverejnené články, ktoré všade inde mohly byť bez prekážky uverejnené? Keď je Rožňava zvláštnym territoriumom, nech ráčite zaviesť predbežnú cenzúru a vyhlásiť stanné právo. Alebo ráčte opatrenie porobiť, aby úradníci, znepokojujúci kľud obyvateľstva, neschopní k vykonaniu ich prác a zneužívajúci úradnej moci boli vymenení. Účinkovanie a trampoty rožňavského cenzora sú predmetmi tlače nie len na Slovensku, v Maďarsku a v Rumunsku, lež sú aj predmetmi americkej maďarskej tlače a keď pán minister spravedlnosti neurobí koniec podobných veci, budeme nútení toto smutné prenasledovanie menšinovej tlače predložiť medzinárodnému foru.

Na základe týchto úctive si dovoľujeme spýtať sa pána ministra, či je ochotný túto záležitosť vyšetriť dať, či je ochotný podobné účinkovanie cenzoru zastaviť dať a nás o tom upovedomiť?

Praha, dňa 23. mája 1929.

Po novelování zákona o nemocenském pojištění se všeobecně doufalo, že nyní konečně budou rozepsány a provedeny řádné volby odpovědných správ nemocenských pojišťoven. K největšímu překvapení všech zúčastněných učinilo ministerstvo sociální péče přípravy k novým jmenováním představenstev, dozorčích výborů a rozhodčích soudů. Proto také místní skupina německého hlavního svazu průmyslu v Kraslicích musila vypracovati návrhy pro tato jmenování. Sestavujíc tyto návrhy, řídila se především hospodářskými zájmy a navrhla jen takové lidi, kteří jsou majetníky nebo spolumajetníky protokolovaných firem. K politickému smýšlení se nepřihlíželo vzhledem k čistě hospodářskému, nepolitickému rázu sociálních pojišťoven, nýbrž o návrzích rozhodovaly jen čistě věcné úvahy. Do představenstva byli navrženi 2 členové a 2 náhradníci, do dozorčího výboru 6 členů a 6 náhradníků a do rozhodčího soudu 3 členové. Dlužno konstatovati, že účast průmyslu v kraslickém okresu na příspěvcích do okresní nemocenské pojišťovny činí 48%.

Přes tuto skutečnost, v odporu se zákonnými ustanoveními, nebyl do představenstva jmenován ani jediný zástupce průmyslu, za to však 2 zemědělci a jeden živnostník, kteří zaměstnávají celkem 7 zaměstnanců. Jmenovaní náhradníci zaměstnávají celkem 15 zaměstnanců. Rovněž do dozorčího výboru nebyl jmenován ani jeden z navržených zaměstnavatelů, takže ani tam není zastoupena ani jediná protokolovaná firma. Také v rozhodčím soudu nedostalo se skupině protokolovaných firem žádného zastoupení.

Jak byla jmenování prováděna, vysvítá na příklad z toho, že byl jako zaměstnavatel jmenován jeden důlní úředník, při čemž dlužno připomenouti, že dělníci onoho dolu, na němž jest tento úředník zaměstnán, jsou pojištěni u bratrské pokladny a on jest tedy jen zaměstnavatelem své pomocnice v domácnosti.

Jmenované osoby jsou téměř výlučně zemědělci, jejichž pojištěnci v celém kraslickém okrese činí 1,8% pojištěnců. Ve skupině zaměstnavatelů jest zemědělství přes toto nepatrné procento 1,8% pojištěných zaměstnanců zastoupeno 60% jmenovaných členů. Řádní členové představenstva a dozorčího výboru, jmenovaní jako zaměstnavatelé, zaměstnávají 89 pojištěnců, tedy ani 1% z celkového počtu pojištěnců, jichž jest v okrese asi 10.000.

Touto jmenovací praksí, která jest výsměchem všem věcným úvahám, jest průmysl, který platí největší část příspěvků do okresní! nemocenské pojišťovny, vyloučen z jakékoliv účasti na správě okresní nemocenské pojišťovny. Ba, musíme mluviti přímo o briskování této částí zaměstnavatelů a konstatovati pobuřující skutečnost, že při těchto jmenováních vědomě se nedbalo věcných důvodů a musily rozhodovati jen čistě stranicko-politické úvahy. Tímto postupem vláda prokázala, že nedbá hospodářských organisací, jde-li o podporování stranicko-sobeckých cílů - to jest tedy stav, který jest paškvilem demokracie. Mimo to tato jmenování odporují zákonným ustanovením článku 2, § 131 zákona čís. 148/1928 a rovněž i §§ 69 a 54 tohoto zákona.

Podobně jako v okrese kraslickém dělo se i v jiných okresech, tak v ašském, loketském, kde se rovněž úplně přešlo přes zástupce zaměstnavatelů, navržené průmyslníky, ačkoliv pojištěnci zaměstnaní v průmyslu činí na příklad v okrese ašském 65%, v okrese loketském 76%, v okrese falknovském 56%, v nejdském 75%, v kadaňském 72% celkového počtu pojištěnců. Napros!to neuspokojivá jsou také po této stránce jmenování v okrese karlovarském a chebském.

Že při jmenováních nebylo také přihlíženo ke složení obyvatelstva po stránce národní, netřeba se zajisté diviti po zkušenostech se jmenováním třetiny do okresních a zemských zastupitelstev.

Již z těchto skutečností vysvítá, že ty!to poměry jsou neudržitelné a podepsaní se tedy táží pana ministra, je-li ochoten:

1. ihned odvolati provedená jmenování a provésti nová jmenování podle zákonných ustanovení a přihlížeje spravedlivě k podaným návrhům,

2. učiniti všechna opatření, aby bylo lze co nejdříve provésti řádné volby do těchto korporací?

V Praze dne 23. května 1929.

Vysokoškolským studujícím, prokáží-li, že toho zasluhují a potřebují, vydává železniční správa na jejich žádost na počátku prázdnin sníženou zpáteční jízdenku. Právo potvrzovati takové žádosti, pokud žadatelé toho zasluhují a potřebují, bylo nařízením ministerstva železnic uděleno "Svazu" čsl. studentů. Žádost spolku "Německá péče o studenty", aby mu bylo povoleno vydávati taková potvrzení německým studentům, ministerstvo železnic zamítlo s odůvodněním, že stanovy "Německé péče o studenty" nepřipouštějí do spolkového výboru žádného úředního zástupce ministerstva školství a národní osvěty.

"Německá péče o studenty" jest spolek, do jehož výboru vysílají fakulty vysokých škol 10 profesorů a studentské skupiny 10 studentů ke společné sociální péči. Svou záslužnou činnost vykonává "Německá péče o studenty" úplně veřejně a mohou ji kdykoliv prozkoumati i zástupci ministerstva školství. Přijmouti do výboru tohoto německého spolku oficielního zástupce tohoto ministerstva - pravděpodobně českého úředníka, poněvadž německých úředníků v tomto ministerstvu skoro není - sahá jistě přes míru toho, čeho lze od nás Němců žádati, zvláště když právě ministerstvo školství a národní osvěty prokázalo ostatně dosud jen velice nepatrné pochopení pro všechny činnosti sociální péče ve prospěch německých studentů a velice málo jim vycházelo vstříc. S druhé strany jest žádost, aby si chodili pro potvrzení k českému "Svazu", pro německé studenty zahanbující a ponižující.

Podepsaní táží se tedy pana ministra školství a národní osvěty a pana ministra železnic:

Jste ochotni toto ničím neodůvodněné a zahanbující opatření ihned zrušiti a "Německé péči o studenty" uděliti právo vydávati potvrzení německým studentům?

V Praze dne 3. května 1929.

Dne 4. ledna t. r., vydalo ministerstvo železnic výnos čís. 39.391 pers. 1 - 1928, s tímto nadpisem: "Prominutí následků nepříznivé kvalifikace, přiznané zaměstnancům pro neznalost služební řeči."

Tento výnos zní doslovně takto: "Ministerstvo železnic konstatuje, že při provádění výnosu ze dne 21. února 1923, č. 1772/I/4 o zkouškách ze služební řeči bylo postupováno velmi blahovolně. Důkazem toho mimo jiné jest i to, že ministerstvu železnic nedošly stížnosti, které by dokumentovaly, že bylo v konkrétním případě postupováno příliš přísně a proti intencím citovaného výnosu.

Pokud se týče platového poškození zaměstnanců, u nichž byla zjištěna neznalost služebního jazyka, upozorňuje ministerstvo železnic, že neznalost služební řeči nebyla bezprostřední příčinou eventuelní platové újmy, nýbrž, že šlo o následky méně příznivé kvalifikace. Železniční správa nemá pak podle ustanovení vlád. nař. č. 1527 Sb. z. a n. možnosti tyto důsledky nepříznivé kvalifikace korigovati, neboť doba, po kterou trvala méně příznivá kvalifikace, t. j. do 1. ledna 1926 pro časové povýšení byť i jen s jednou dostatečnou známkou, pro časový a platový postup se známkou nedostatečnou, po 1. lednu 1926 pro zvýšení služného převážně dostatečná, nebyla započitatelná do doby rozhodné pro převod a není započitatelná pro zvýšení služného.

Z ministerstva železnic: Dr. Kroužilka, v. r." Jak vysvítá z tohoto výnosu, ministerstvo železnic popírá, že neznalost služební řeči jest příčinou platové újmy. Na druhé straně však opět přiznává, že tato neznalost jest příčinou nepříznivé kvalifikace a takto konec konců přece vlastní příčinou platové újmy. Zaměstnanci může býti úplně lhostejno, zda neznalost (lépe zajisté špatná znalost, neboť neznalost se asi sotva vyskytla), jest "přímou" nebo nepřímou příčinou jeho platové újmy. Fakt jest, že mnoho zaměstnanců, přes vynikající znalost služební řeči pro jejich národní příslušnost, nevykazuje naprosto vynikající služební způsobilosti, jak se mezi jiným také ukázalo na ochromení dopravy za mrazů, kdežto množství německých zaměstnanců přes jejich nedostatečnou znalost služební řeči vykonává službu výborně. V železniční službě naprosto nerozhoduje znalost nebo neznalost řeči. Mnohem více rozhodují jiné věci, jako služební horlivost, duchapřítomnost a podobně.

Správa státních drah se tedy, jak dokazuje uvedený výnos, vyhýbá sociální nutnosti zrušiti následky jazykových zkoušek, při nichž přece v podstatě šlo o poměr zkoušejících ke zkoušenému. To jest krátký obsah výnosu, jehož tendence se naprosto neshoduje s vládním prohlášením, které učiní dne 16. října 1926 předseda vlády Švehla, podle něhož "rovni s rovnými" mají jednati o otázkách státu, kultury a hospodářství.

Proto se táží podepsaní pana ministra železnic:

1. Jest si vědom, že se uvedený výnos čís. 39.391 ze dne 4. ledna 1929 příčí úmyslům ohlášeným ve jmenovaném vládním prohlášení a že jest příkazem sociální a národní spravedlnosti zrušiti konečně následky jazykových zkoušek, ať již jsou přímé nebo nepřímé?

2. Jest ochoten provésti to ihned?

V Praze dne 22. května 1929.

U obchodní a živnostenské komory pro Slezsko v Opavě uprázdnily se počátkem tohoto roku tři mandáty komorní rady úmrtím a vzdáním. Ústřední svaz živnostenských společenstev a svazy v komorním okrese opavském a opavský živnostenský spolek navrhly obchodní a živnostenské komoře v Opavě po dohodě tyto osoby: Rudolfa Hampela, pekařského mistra a člena zemského zastupitelstva; Rudolfa Gudricha, městského radu, krejčovského mistra a předsedu Ústředního svazu krejčovských společenstev; dále předsedu živnostenského spolku pana Langra.

Druhý z uvedených jest členem německé národně-socialistické strany dělnické. Že požívá důvěry živnostníků, to dokazuje, že jest předsedou Říšského svazu krejčovského společenstva, náměstkem předsedy živnostenské záložny, náměstkem ředitele Slezského ústavu pro podporování živností, správcem odborné krejčovské pokračovací školy atd.

Přes to, že - jak jsme uvedli - návrh byl podán úplně jednomyslně a že jej obchodní a živnostenská komora postoupila dále, pan Gudrich jmenován nebyl. Místo něho byl naopak jmenován obuvnický mistr Karel Mende, předseda Zemského svazu obuvnických společenstev. Jest to již druhý obuvník, který jest zastoupen v komorní radě, kdežto krejčovští mistři tam vůbec nejsou zastoupeni.

Šetřením v té věci vyšlo najevo, že člen opavské místní skupiny německé živnostenské strany zakročil u pana poslance Tichého a tento se přičinil, aby nebyli jmenován pan Gudrich, ale aby byl jmenován pan Mende. Pan posl. Tichý tuto věc posl. inž. R. Jungovi výslovně přiznal.

Pan posl. Tichý při tom také výslovně zdůraznil, že stranická příslušnost rozhodla, aby nebyl jmenován pan Gudrich. Tím jest jasně prokázáno, že o jmenování do odborných svazků naprosto nerozhoduje odborná schopnost, nýbrž jen příslušnost k určitým stranám. Přes některé strany se při jmenování přechází, lhostejno, mají-li mezi sebou neobyčejně kvalifikované odborníky. Tak tomu bylo také při jmenování do zemských a okresních zastupitelstev a také při jmenováních do okresních sociálních pojišťoven. Ovšem v obou případech vláda popřela, že o jmenování rozhodovala určitá stranická příslušnost. V tomto případě takováto výmluva však jest nemožná, poněvadž jest to jasně prokázáno.

Podepsaní táží se tedy obou pánů ministrů:

1. Jak mohou odůvodniti vyloženou politickou korupci, k níž došlo při obsazení mandátů opavské komorní rady?

2. Jsou ochotni odvolati obsazení, k němuž došlo tak podivu hodným způsobem a splniti přání odborných organisací, aby byl jmenován pan Rudolf Gudrich?

V Praze dne 22. května 1929.

In unausgesetzter Reihenfolge vernimmt die entsetzte Bevölkerung die Nachrichten über Soldatenselbstmorde. Ein neuer Fall hat sich vor wenigen Tagen in der Slowakei ereignet, woselbst der Sohn des Trautenauer Fabriksaufsehers Sachs, der Soldat Wilhelm Sachs sich erschossen hat. Wilhelm Sachs, über dessen Leumund nur eine gute Meinung allgemein vorherrschend ist, hat die Tat, veranlaßt durch endlose Schikanen und ungerechtfertigte schwere Bestrafungen, die er nicht weiter zu ertragen vermochte, nach schweren seelischen Kämpfen, wie aus seinen Briefen hervorgeht, in der Verzweiflung begangen. Seine gesamte Dienstzeit war ein unausgesetzter Leidensweg. Wie man mit ihm umsprang, beschreibt das Trautenauer Tagblatt, das im seiner Ausgabe vom 7. Mai d. J. u. a. berichtet:

"Für die geringste Fahrläßigkeit wurden über ihn ganz unverhältnismäßig schwere Strafen verhängt, Schikanen waren an der Tagesordnung. So habe z. B. ein Korporal Schuhe, die tadellos geputzt waren, ins Wasser geworfen, worauf sie neuerlich bis zum "Funkeln" geputzt werden sollten. Kein Tag, an dem sich nicht derartige Schikanen ereignet hätten, die natürlich für einen empfindsamen Menschen furchtbare seelische Qualen bedeuteten, die den Keim für die Verzweiflung in sich trugen.

Wilhelm Sachs war in der letzten Zeit Kantineur. Eventuelle Abgänge mußte er mit seinem kärglichen Sold begleichen. Und solche Abgänge waren nicht verwunderlich, wenn man hört, daß bei größeren Ausrückungen Sachs als Kantineur mitmarschieren mußte. Was mit den mitgeführten Flaschen Likören etc, geschah, darum durfte er sich nicht kümmern. Ob eine Flasche z. B. zerschlagen oder vielleicht von den Kutschern ausgetrunken wurde, das kümmerte die Herren wenig, Sachs mußte aber die Sachen bezahlen und so kam es oft, daß auch die Eltern hier mehreremale einspringen mußten. Als er einmal -, ein Brief vom 30. April beweist dies - auf den Wagen sprang und nachschauen wollte, ob alles in Ordnung sei, so bedeutete dies für ihn wieder Einzelnarrest."

Es ist eine erschütternde Tatsache, daß im Vorjahre auch ein anderer, auf Urlaub in Trautenau weilender Sohn dieser schwer betroffenen ehrenwerten Familie seinem Leben ein Ende machte.

Die Gefertigten fragen den Herrn Minister:

1.) Ist er geneigt, angesichts dieses traurigen und erschütternden neuerlichen Vorfalles in der Reihe der Soldatenselbstmorde eine nasche, gründliche und gerechte Untersuchung anzuordnen, damit die Ursachen, aus denen heraus die Selbstmorde erfolgen, nach Möglichkeit im allgemeinen und im Falle des Soldaten Wilhelm Sachs im besonderen festgestellt werden?

2.) Ist er bereit, diejenigen, denen irgend eine Schuld an einem solchen Verzweiflungszusammenbruche nachgewiesen werden kann, rücksichtslos zur strengsten Verantwortung zu ziehen und jedes Vergehen dieser Art der gesetzlichen Ahndung und Bestrafung zuzuführen?

3.) Ist er geneigt, durch besondere Maßnahmen und Weisungen an die verantwortlichen Faktoren für eine entsprechend menschliche Behandlung der Soldaten Sorge zu tragen?

4.) Ist er bereit die notwendigen Vorkehrungen für die Einsetzung einer besonderen ständigen Untersuchungskommission zu treffen, die sich ausschließlich mit der Untersuchung solcher Fälle zu befassen hätte, und zu dieser Anregung in einer der nächsten Sitzungen des Wehrausschusses des Abgeordnetenhauses Stellung zu nehmen?

Prag, am 23. Mai 1929.