Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Po jakémsi klidu množí se poslední dobou případy, že státní policie nebo četnictvo zadržuje, udává a trestá příslušníky stran, ale také lidi politicky neorganisované, poněvadž nosí turistické obleky, odznaky atd., což dozorčí orgány považují za nedovolené nošení stejnokrojů. Po této stránce jsou zvláště horlivé dozorčí orgány v politickém okrese ašském, které v každé hnědé turistické košili nebo v každé šedivé nebo zelené tak zvané haleně vidí nedovolený šat. Tak ašský okresní úřad trestním nálezem ze dne 16. května 1929, č. 12.472 odsoudil šest mladíků k pokutám po 50 Kč, protože nosili neschválený spolkový oděv. Podle rozhodnutí nejvyššího správního soudu v Praze, jež bylo uveřejněno i v denním tisku (viz m. j. časopis "Der Tag", číslo 72 ze dne 12. dubna 1929 a časopis "Sudetendeutsche Tageszeitung", číslo 89 ze dne 16. dubna 1929), jest ministerské nařízení ze dne 26. února 1927, č. 79, na němž se zakládá trestní nález ašského okresního úřadu, neplatné a podle odůvodnění nejvyššího správního soudu nemělo býti vydáno, poněvadž ministerstvo k tomu nebylo zákonem zmocněno a všechna rozhodnutí, jež se na tomto nařízení zakládají, jsou nezákonná. Trestní nález ašského okresního úřadu, jenž se rovněž zakládá na tomto neplatném nařízení, jest tedy také neplatný, a toho se mladící při svém osobním výslechu dovolávali. Ašský okresní úřad nevzal však na vědomí, když se mladící dovolávali rozhodnutí nejvyššího správního soudu a to proto, poněvadž prý o tomto rozhodnutí nejvyššího správního soudu neví. Proto však rozhodnutí zůstává platné a trestní nález proti Vilému Hambachovi, Rudolfu Mehnertovi, Ervínu Mühlingovi, Ervínu Möcklovi a Arnoštu Riedlovi, všem z Rossbachu, a proti Karlu Ungrovi z Aše jest nezákonitý, nač jmenovaní ve svém odvolání, v zákonité lhůtě podaném, také výslovně poukázali.

Podepsaní se tedy táží:

1. Jest pan ministr ochoten uvědomiti okresní úřady, zvláště ašský, o rozhodnutí nejvyššího správního soudu o ministerském nařízení ze dne 26. února 1927, č. 79?

2. Jest pan ministr ochoten přikázati, aby zákonem neodůvodněný trestní nález proti jmenovaným šesti osobám byl zrušen a provedení jeho zastaveno?

V Praze dne 12. června 1929.

V Polském Těšíně jest již od 6. května 1929 vzpoura a válka band proti domácímu obyvatelstvu, rozpoutaná nynějšími posluchači zemědělské školy, a projevující se teroristickými činy, poškozováními vývěsních štítů, vnikáním do divadel a biografů, hrubým vystupováním ve veřejných místnostech a ohrožováním domácího obyvatelstva. Tyto teroristické činy začínají již také sahati přes hranice, neboť posluchači svrchu uvedené školy pokračují ve své taktice z Polského Těšína také v Českém Těšíně strhujíce německá oznámení, vrážejíce do chodců a vystupujíce násilně při spolkových podnicích v Českém Těšíně. Dokonce i Schillerův pomník v Českém Těšíně musil být hlídán, poněvadž se připravoval útok těchto band na onen pomník. Pohraniční četnictvo a městská policie z Českého Těšína zatkla několik posluchačů této školy ozbrojených revolvery, přecházejících přes hranice a posluchače, kteří se ve veřejných místnostech dopouštěli násilnosti. Již při posledních okresních volbách žáci tohoto ústavu, strhujíce volební plakáty na československé půdě dopustili se hrubého zásahu do práv obyvatelstva Československé republiky a musili býti pohnáni před okresní soud v Českém Těšíně.

Podepsaní se tedy táží:

Ví pan ministr o těchto událostech na československo-polském pohraničí, které se opakují již několik let? Co zařídil dosud pan ministr, aby zabránil tomuto násilnému chování polských státních příslušníků, kteří ruší veřejný pokoj spřáteleného státu? Jest pan ministr ochoten zakročiti u zahraničního úřadu ve Varšavě, aby zabránil všem dalším násilnostem a učiniti opatření, aby zemědělská škola ohrožující pohraniční mír byla z Polského Těšína přeložena?

V Praze, dne 18. června 1929.

Podle pozvání kadaňského okresního úřadu z 10. května 1929, čís. 10.079 konalo se v obci Stráži úřední ohledání o umístění zamýšlené nové české školy v budově německé obecné školy ve Stráži. Při tom bylo navrženo, aby byla odňata síň 4. třídy, proti čemuž protestovali zástupci místní školní rady a obecního zastupitelstva, a při tom se ohrazovali proti praktikám, jichž se používalo při získávání německých dětí pro českou školu.

Z poloviny vyhlédnuté učební síně zřídila značným nákladem místní školní rada před několika léty školní kuchyň. Nejen že k tomu byla vyzvána okresním školním úřadem, nýbrž i veškeré obyvatelstvo to po léta žádalo jako nezbytnou věc.

Ve Stráži jsou školní poměry takové, že jsou tam děti z 80% dělnické, které vystoupivše ze školy, musí jíti za výdělkem. Tím dívky většinou nemají příležitosti naučiti se vaření a řádnému vedení domácnosti. Aby se čelilo tomuto nedostatku, byla zřízena školní kuchyně. Stala se požehnáním pro dorůstající dívky a velice dobře se osvědčila a proto obyvatelstvo není nikterak ochotno tohoto požehnaného zařízení se vzdáti. Zbývající část zmíněné školní síně je zařízena jako čekárna pro dětí docházející do školy ve Stráži z Osvinova, Hrachové a Krondorfu, aby si zvláště v zimních měsících ušetřily v krátké polední přestávce poměrně dalekou cestu a mohly snísti přinesené jídlo v klidu a pod dozorem.

Obecní zastupitelstvo usneslo se již před delší dobou, že zřídí opatrovnu. Tak má se napraviti zlá nesnáz tím, že děti dělnických rodičů budou opatřeny, zatím co rodiče musí téměř po celý den jeti za výdělkem. Dosud jsou děti ponechávány nebezpečí stále vzrůstající uliční dopravy, jsouce co nejrůzněji ponechány samy sobě, když se nepodaří opatřiti potřebnou místnost, což jest překážka nejzávažnější. Toto řešení se zmaří příkazem, aby byly poskytnuty místnosti pro zřízení české školy. Neboť když se podaří tři nájemníky bydlící v obecním domě ubytovati jinak, budou takto získané místnosti na návrh komise zabrány pro českou školu místo pro německou opatrovnu.

Zřízení české školy ve Stráži v německé školní budově jest - jak prokázáno - nejen zbytečné, nýbrž i provokací německého starousedlého obyvatelstva. Neboť pokud jest dosud známo, budou do této školy docházeti ze Stráže jen tři české děti, kdežto ostatní děti budou německé. Při získávání dětí pro českou školu používalo se u německých rodičů prostředků a slibů, které musíme nazvati zavržitelnými. Neméně než 9 německých rodičů, když jim byla objasněna skutečná podstata věci, spontánně odvolalo podpis, který byl na nich vynucen nebo vymámen lživým vylíčením. Tato odvolání byla učiněna také písemně a budou-li žádána, mohou býti předložena. Živnostníkům bylo slíbeno, budou-li své děti posílati do školy, že Češi budou vyzváni, aby u nich kupovali a dávali si pracovati. Věc byla líčena také tak, že děti německých rodičů budou tak jako dříve vyučovány hlavně německy a že to, čemu se učilo, bude pouze přeloženo do češtiny a že se tak podle nové metody budou vyučovati cizímu jazyku. Podle ujištění dosavadních pánů ministrů školství a národní osvěty takového chytání duší pokládají i Češi za zakázané a zavržitelné, což mělo býti vysvětleno proponentům české školy, zvláště tamnímu železničnímu adjunktovi Toschnerovi. Neboť rodičům, kteří jsou nějak zaměstnání ve státní službě, hrozil přeložením do českého kraje, nepodepíší-li se na formulář, jemuž nerozuměli, a který byl psán jen česky. V tom musíme spatřovati, že se hrubě porušují zaručená státoobčanská práva svobody a ochrana, aby se zmohli svobodně rozhodovati i ti němečtí statní příslušníci, jichž existence jest ohrožena.

Jak patrno z výpisů z matrik a z nových zápisů, počet německých školních dítek rok co rok stále stoupá, takže již letos počátkem nového školního roku prvá třída nebude již moci pojmouti nově přistouplé děti. Nynější počet dítek 117 příštího školního roku vzroste na 130, čímž podle zákona bude nutno otevříti IV. třídu nebo novou třídu pobočnou, pro níž již dnes není místa. Žádati budovu pro českou školní třídu se třemi dětmi, a tím odníti školní kuchyň a zmařiti zřízení opatrovny, to musilo by veškeré obyvatelstvo nanejvýš roztrpčiti a musilo by býti pociťováno opět jako čin surového násilí.

Podepsaní se tedy táží:

1. Jest pan ministr ochoten zrušiti zamýšlené zabrání místnosti v budově německé školy ve Stráži, poněvadž překáží nutnému rozvoji této školy?

2. naříditi, aby proti proponentům bylo zahájeno vyšetřování, poněvadž jednak nepravdivě, jednak s pohrůžkami shánějí německé děti pro českou školu, a aby toto chytání duší bylo náležitě potrestáno?

3. Jest pan ministr ochoten odepříti schválení návrhu na zřízení české školy, jak pro finanční zatížení obce, tak také státních peněz, poněvadž jest zbytečná?

V Praze dne 12. června 1929.

V okrese novojičínském a jistě i jinde se sbírají u soukromníků příspěvky na stavbu ozdravovny pro státní policisty. Nechceme pochybovati a zkoumati, zda jest nutno takový ústav zříditi ale dlužno se postaviti proti tomu, aby se do toho zatahovala veřejnost sbíráním příspěvků. Vystavěti takovou ozdravovnu jest především věcí samého státu, jemuž přece výlučně slouží služební výkony státní policie. S druhé strany musí silně ohroziti nestrannost státní policie, cítí-li se zavázána vděčností k jednotlivcům nebo firmám, dávajícím větší příspěvky. Konečně většina příspěvků dává se jen nuceně proto, aby nikdo nebyl u státní policie špatně zapsán, kdyby příspěvek odepřel, zvláště když státní policie může mu připraviti mnohé nepříjemnosti a nesnáze. I proto jest nepřímý nátlak nemravný a zavržitelný. Státní policie měla by se rozhodně v zájmu své služby a nutné nestrannosti zdržovati podobných podniků, jako z téhož důvodu nelze schvalovati, že státní policie v jednotlivých městech, kde působí, pořádá v masopustě plesy a podobné zábavy a tím nutí všechny městské vrstvy, které jsou s ní ve služebním styku nebo snad budou někdy od ní něčeho potřebovati, aby se takových slavností účastnily nebo k nim přispívaly.

Podepsaní táží se tedy pana ministra:

Víte, že se sbírají příspěvky na ozdravovnu státní policie a považujete tento postup za správný a za důstojný státní policie?

Jste ochoten zastaviti toto sbírání příspěvků jako nemravné a zakázati příště i jiné podniky pořádané státní policií?

V Praze dne 18. června 1929.

Majetníci domů z Jablonce n. N. poukazovali ve všech, po léta podávaných stížnostech městskému úřadu v Jablonci n. N. okresnímu a zemskému úřadu jakož i ministerstvu vnitra, na nesnesitelné poměry, které byly v městě Jablonci n. N. způsobeny chováním kominíka Václava Blechy. Věc se má takto:

Václav Blecha měl kdysi kominickou koncesi se sídlem v Tanvaldu - Šumburku. Pro způsob, jakým se choval a vykonával svou živnost, stal se rychle neoblíbeným. Docházelo k četným střetnutím mezi Blechou a majetníky domů, v nichž vymetal, a tyto srážky projevily se v čestných stížnostech, jichž však příslušná místa nedbala. Právě tímto trpným chováním úřadů ve sporných případech Václava Blechy proti domácím pánům zhoršilo se zlo potud, že Blecha vykonávaje svou živnost tím více stupňoval svou bezohlednost. Konečně však majetníci domů patřící k jeho tehdejšímu kominickému okrsku tanvaldsko-šumburskému přece dosáhli toho, že v tomto okresku byla zřízena druhá kominická koncese a propůjčena kominickému mistru Josefu Klikorkovi. Majetníkům domů bylo dáno na vůli, aby použili služeb jednoho z obou koncesionářů kominického okrsku. Bylo přirozené, že majetníci domů, které Blecha nemírně provokoval, dávali si nyní práce vykonávati Klikorkou. Tak Blecha zůstal brzy ve svém kominickém okrsku bez zaměstnání.

Tyto události v Tanvaldu - Šumburku v Blechově případě nebyly způsobeny žádným úmyslem, rozhodně však nikoliv národnostním, neboť Blecha, jenž jest české národnosti, nalezl své největší protivníky u českých majetníků domů v národnostně smíšeném místě svého okrsku. Mimochodem řečeno, byl jeho nástupce, za jehož prací nastal klid v tanvaldsko-šumburském okrsku, rovněž české národnosti. Jedině vinou Blechy došlo k akci proti němu.

Blecha však nedospěl k likvidaci svého případu, jež by jako spravedlivý trest byla bývala vhodným prostředkem, aby mírnil své chování. Události v Tanvaldu - Šumburku způsobily naopak jen to, že jeho koncese bydla přeložena do Jablonce n. N., kde nastalo nové rozdělení kominického okrsku, podle něhož byl mu přidělen určitý rayon. Již toto nové rozdělení způsobilo mezi zájemníky všeobecnou protestní náladu.

Mimo to Blecha ve svém novém stanovisku spíše stupňoval než zmírnil své bezohledné chování vůči stranám, které mu udílely zakázky. Stížnosti proti němu docházejí takřka hromadně. Četné tyto stížností dokazují, že Blecha ve svém povolání jedná často neodpovědně a tak působí nebezpečí, která mohou způsobiti poplach v Jablonci n. N., jenž by byl velice vzdálen každého osobního zaujetí proti Blechovi a jehož příčinou by bylo výlučně věcné posuzování možných katastrofálních důsledků toho, jak Blecha vykonává kominickou koncesi.

Město Jablonec n. N., společenstvo kominíků a obchodní a živnostenská komora v Liberci zaujaly své stanovisko k vylíčeným poměrům. Bohužel se dosud nepřistouplo k řešení Blechovy otázky.

Interpelanti vedeni jsouce odpovědností, kterou považují za svou povinnost, táží se tedy pana ministra, co zamýšlí v této věci učiniti?

V Praze dne 7. června 1929.

Při různých příležitostech prohlásil již několikráte pan ministr financí a též v denním tisku dala finanční správa ohlásiti, že při ukládání přímých daní a daně z obratu a daně z přepychu na rok 1928 budou vyměřovací úřady šetřiti přísně všech ustanovení zákonných, aby nedošlo opětně k tak křiklavým nesrovnalostem, k jakým došlo při uložení těchto daní na rok 1927.

V nynější době však vyskytují se finanční správě různé zjevy, které nesou všechny podstatné známky chaotického, horečného spěchu, s jakým byly ukládány daně na rok 1921, takže budí v poplatnictvu oprávněné podezření a obavy, že ani při vložení daní na rok 1928 nebude šetřeno zákona, nebude dbáno základních předpokladů řádné politiky daňové: spravedlnosti, rovnoměrnosti a únosnosti daňového břemene.

Tak na příklad v obvodu zemské finanční správy v Čechách vydán byl presidiální výnos všem berním správám jako vyměřujícím úřadům, v němž se sice formou velice opatrnou, však zároveň velice výmluvnou, byť nepřímo nařizuje, že uložení přímých daní a daně obratové musí býti hotovo do polovice měsíce července, a že při ukládání musí býti šetřeno všech ustanovení zákona, zejména zdůrazněna nutnost provedení řízení vytýkacího. Když každý z funkcionářů vyměřujících daně musel tento obnos vlastnoručně podepsati na důkaz, že nařízení jeho vzal na vědomí. Tento výnos znamená, že dovolené personálu zaměstnaného při ukládání přímých daní se odsunují do polovice července. Zároveň bylo nařízeno prodloužení úředních hodin ze 7 na 8, ba vyskytly se úřady, jichž přednosta - s vědomím, zemské finanční správy a za jejího tichého souhlasu - prodloužil pracovní dobu na 9 hodin, porušuje tím zákon o osmihodinové době pracovní, který má povahu imperativní a má býti i ve státních úřadech respektován.

Podepsaní jsou přesvědčeni, že parnu ministru financí jsou známy neudržitelné poměry personální u berních úřadů a berních správ, přes to dovolují si upozorniti, že postup finanční správy od zavedení reformy daňové vede ke katastrofálnímu shroucení berní agendy se strany jedné, a k úplnému zničení berní morálky se strany druhé.

Každý z referentů přímých daní má přiděleno, nejmírněji počítáno, kol 1500 poplatníků, jimž má připraviti jednak návrh daně důchodové a výdělkové pro zasedání daňových komisí, jednak uložiti daň obratovou (částečně i rentovou a přepychovou). To znamená, že každý referent musí vypracovati nejméně 4.900 návrhů zdanění. Uvážíme-li, že ani ostatní agenda (přijímaní stran tři dny v týdnu, agenda vybírání daní daňových úlev, zejména též agenda odvolací, rostoucí opětně do závratných rozměrů) nesmí zůstati ležeti nevyřízena, pochybujeme, že v době od polovice dubna, kdy k prvým přípravným pracím ukládacím bylo přikročeno, do polovice července nemůže býti ukládací materiál zpracován tak, aby uložení vyhovovalo zmíněným již požadavkům správného řízení zdaňovacího spravedlností, úměrností a únosností. Nadřízeným instancím, zemské finanční správě i ministerstvu, jest tento fakt velice dobře znám, proto jejich postup budí oprávněnou obavu, že nejvyšší úřady finanční správy hodlají svaliti zodpovědnost za nedostatky ukládacího řízení na nejnižší úřady, ba na jednotlivé referenty, o čemž svědčí nátlak zmíněným výnosem zemské finanční správy české prováděný.

V důsledku toho musí podepsaní za všechny nedostatky daňového řízení činiti zodpovědnou v první řadě vládní koalici, která odhlasovala zákon o daňové reformě, nepostaravši se o jeho řádné provádění, za druhé vládu a ministerstvo financí, kteřížto činitelé po zkušenostech nabytých s uložením daní na rok 1927 zůstali úplně neteční a neučinili nejmenšího opatření, aby nemožné personální a pracovní poměry ve finančním resortu napravili dříve, než bude přikročeno k ukládání přímých daní na rok 1928.

Od zahájení tak zvané akce depurační, t. j. od r. 1926, se každoročně opakuje ve finanční správě zjev nejvýš politováníhodný, že právě v letních měsících, kdy duševní práce jest dvojnásob obtížná a vyčerpávající, jsou úřední hodiny prodlužovány a dovolené personálu znemožňovány. Jest zjevno, že tímto způsobem již ustáleným zamýšlí správa na účet zdraví svého personálu nahraditi nedostatek sil, jímž k velké škodě státu již od převratu trpí.

Podepsaní mají za to, že příčinou těchto neslýchaných poměrů jest kromě nedostatku personálu i vadná organisace práce jak u ministerstva financí, tak i u zemských finančních správ. V důsledku uvedených fakt táží se podepsaní pana ministra financí:

1.) Jest pan ministr financí ochoten vydati podřízeným úřadům nařízení, aby:

a) při ukládání přímých daní na rok 1928 postupovaly tak, aby za všech okolností rozvržení daňové povinnosti bylo spravedlivé, úměrné poměrům poplatníků a snesitelné?

b) šetřeno bylo u všech poplatníků, zejména sociálně slabých, všech ustanovení zákona?

c) šetřeno bylo všude, kde poměry poplatníkovy toho vyžadují, všech úlevových opatření zákona (viz § 20, 21, 54 zák. o přímých daních)?

2.) Jest pan ministr ochoten vydati podřízeným úřadům pokutu, že včasné uložení přímých daní jest sice v zájmu poplatníků í státní pokladny žádoucím, že se však nesmí tento požadavek sám o sobě státi účelem na úkor řádného provedení ukládacích prací?

3.) Jest pan ministr financí ochoten upozorniti podřízené úřady, že zejména poplatníkům kapitálově silným musí věnovaní nejvyšší pozornost a dostatek času, a že každý pokus o zkrácení neb zatajení daně má býti se vší přísností podroben trestnímu řízení? Tento požadavek zdůrazňují podepsaní zejména proto, že dochází stále hojnější měrou v důsledku chvatu a nedostatku sil k velmi nízkému zdaňování, ba i osvobozování velikých poplatníků, což znamená jednak velikou hmotnou škodu státu, jednak sociální nespravedlnost vůči malému poplatnictvu.

4.) Jest pan ministr financí ochoten vydati zemským finančním správám nařízení, aby pracovní doba nebyla prodlužována, aby personálu nebylo bráněno nastoupiti dovolenou v termínech uvedených v úředních návrzích?

5.) Jest pan ministr financí ochoten předložiti normalisační komsi návrh na pronikavé rozmnožení berního personálu ve službě přímých daní a postarati se o urychlený průběh prací této komise, která původně měla skončiti své práce do konce června t. r., která však nejeví vůbec nějakých známek činnosti?

6.) Jest pan ministr financí ochoten postarati se o takové obsazení nejvyšších míst v ministerstvu financí i zemských finančních správ ve službě přímých daní, které by zaručovalo cílevědomou, věci znalou organisaci práce v této důležité agendě finanční správy?

7.) Jest pan ministr financí ochoten sděliti podepsaným, co v této věci zařídil aneb učiniti hodlá?

V Praze dne 25. června 1929.

Česká dvojtřídní škola v Hostinném, mající letos 54 dětí, umístěna je v budově městského chudobince a sirotčince. Děti sdílejí se o společný dvůr a zahradu se starými lidmi z chudobince, což při povaze starých a často neduživých lidí vede k častým konfliktům a nepříjemným výstupům. Škola je příliš také vzdálena od bydliště většiny žactva, což v horských zimách bývá velmi těžce pociťováno. Místnosti, které byly svého času zabrány pro českou školu, sloužily původně k umístění starých, práce neschopných lidí. Redukcí místností chudobince je budova přeplněna starými lidmi a pro nedostatek místa žádosti lidí potřebných musí býti zamítány a staří lidé ponecháváni jsou náhodě a bídě.

Z těchto všech důvodů české obyvatelstvo města Hostinného již po léta žádá, aby vystavěna byla pro české děti samostatná budova školní, která by lépe vyhovovala potřebám školským a zároveň také umožnila uvolniti městský chudobinec a sirotčinec pro místní sirotky a chudé starce a stařeny.

Stát již před čtyřmi lety zakoupil vhodný pozemek pro stavbu české školy a to v části města, ve které bydlí většina českého obyvatelstva. Zbývá nyní, aby se k stavbě skutečně přikročilo a to tím spíše, že městský chudobinec a sirotčinec v žádném směru nevyhovuje školským potřebám českého žactva a naopak město naléhavě potřebuje budovy k účelům humánním.

Podepsaní se táží pana ministra školství a národní osvěty:

1. Zná-li školské poměry v Hostinném a

2. je-li ochoten urychliti stavbu české školy v Hostinném a kdy ji hodlá uskutečniti.

V Praze dne 25. června 1929.