Federální shromáždění ČSSR, 1981 – 1986 Sněmovna lidu

Neméně významnou otázkou se u všech těchto velkých elektrárenských kotlů jeví též dosažení jejich vyšší spolehlivosti v provozu, na jejíž vrub připadají zhruba čtyři pětiny celkových poruchových prostojů. Podmínku toho spatřujeme hlavně v kvalitě technického řešení a vybavení, použitého materiálu, kvalitě odvedených prací a montáže a v odpovědném plnění všech těch opatření, která byla ke snižování výpadku energetických zařízení v resortu paliv a energetiky již přijata. Neméně zajímavou se jeví též otázka tzv. součinitele technického využití jejich bloků. Zaujalo nás zejména, že ukazatel tohoto využití je při 65 % považován za nízký a že by jeho zvýšením o 10 % bylo možno získat celkový pohotový výkon, reprezentující výkonnost velkých elektráren.

Za nemalou slabinu naší energetiky musíme pokládat i tzv. "malou" energetiku, která zahrnuje výrobu tepla v malých průmyslových kotlích, v různých blokových kotelnách a v kotelnách ústředního topení. Všeobecně je známo, že u jejich převážné části je vzhledem ke kvalitě jejich stavu či stáří výrobního zařízení, ale i vzhledem ke kvalitě jejich údržby a kvalifikace jejich obsluhy celková účinnost výroby tepelné energie nízká.

Její perspektivy navíc nepříznivě ovlivní předpokládané dodávky méněhodnotného uhelného paliva, a to jak z hlediska jeho nižší výhřevnosti, tak i zrnitosti do 30 mm, kterou jejich spalovací zařízení účelně nevyužijí. Je celkem známo, že příčina toho převážně spočívá ve snížené prodyšnosti vrstvy paliva a jeho propadání roštem, což přináší jak zbytečné ztráty topné hmoty, tak i celkového výkonu kotlů. Poněkud lepší zkušenosti a možnost docílit až 70 % účinnosti spalování mají naše závody s tzv. pohyblivými posuvnými rošty, zvláště tam, kde lze z úpraven či drtíren dostávat roztříděné uhlí. Ale takových úpraven u nás mnoho není, a širší poznatky se spalováním méněhodnotného paliva v malých průmyslových a topenářských, kotlích jsou spíše ojedinělé a experimentálně neověřené. Dřívější optimistické předpovědi o možném rozvoji a užívání ušlechtilých paliv vedly zřejmě nejen ke zrušování výroby zařízení, ale i k omezení vývojové činnosti na úseku méněhodnotného paliva. Jeho současná problematika je však značná, ať již se týká nespalitelného balastu, vysokého - až 42% - obsahu vody a s tím spojeného promrzávání paliva, či jeho až 40% obsahu popela a potřeb odstraňování škváry, ventilace kouře a dosažení větší čistoty ovzduší.

Takovéto problémy a poznatky ukazují, že potřebné úpravy a rekonstrukce kotlů nemohou spočívat jen na výměnách, či přizpůsobování roštů. Musí být nutně komplexnější, od skládky uhlí až po odvoz popela a škváry a musí se opírat i o rozsah a kvalitu údržby jednotlivých kotelních jednotek. Daleko více také o plány oprav a větší rozsah opravárenských kapacit, i o kvalitu obsluhy a její kvalifikaci. Neměly by rovněž trpět nedostatkem určitých náhradních dílů, zvláště roštnic do kotlů. Své progresívní uplatnění by měl co nejdříve nalézt v širší míře též kontinuální analyzátor spalin, jakožto přípravek progresívní techniky, důležitý pro seřizování spalovacího procesu a zamezování zbytečné spotřeby paliv a ztrát s ním spojených.

O tom, že lze v praxi řešit potřebné úkoly a uspořit palivo, může svědčit příklad komplexní racionalizační brigády, která se v ZTS Dubnica ujala tematického úkolu rekonstrukce kotle závodní teplárny a zabezpečila, aby mohl v topném období pracovat hospodárněji.

Vážené soudružky a soudruzi poslanci, v každém případě zůstává účelná rekonstrukce kotelního fondu včetně zajištění jeho řádné údržby a oprav trvalým úkolem, v němž nemalou, ale ekonomicky stále významnější úlohu bude hrát také faktor času. Jde totiž o to, provádět potřebné technické úpravy tohoto fondu tak, aby zajišťovaly co nejlepší podmínky jejich příštího provozu. Uskutečňovat je přitom v nezbytném předstihu a jako řešení, které bude upouštět od pouhého a málo ekonomického provedení, či které by tolerovalo chybějící vybavení potřebnou technikou, zvláště prostředky měření a regulace. Chtěl bych se proto také při dnešní příležitosti zeptat s. ministra Saula, jak již je v organizacích jeho resortu uplatňována a využívána regulační a měřicí technika a jak se to projevuje v celkové racionalizaci spotřeby paliv a energie.

Soudružky a soudruzi poslanci, stav některých kotlů, jejich lokální početnost a narůstající potřeby racionálního využívání paliva vyvolávají v některých našich podnicích, závodech a městech různé představy o perspektivní nezbytnosti výstavby zcela nových kotelen. Domnívám se, že při zvažování rekonstrukce starších jednotek by měla být vždy brána v úvahu možnost redukce jejich celkového počtu a jejich nahrazení kotli provozně výkonnějšími, ekonomičtějšími z hlediska disponibilního paliva, jeho dopravy a úpravy a celkové spotřeby při jeho spalování. Prospělo by to i dosažení lepší ochrany místního životního prostředí.

Předseda SL V. David: Děkuji poslanci Komárkovi, dávám slovo poslanci Vondroušovi.

Poslanec V. Vondruš: Vážené soudružky a soudruzi, vážení hosté! Energetická spotřeba v zemědělské velkovýrobě značně vzrostla v souvislosti s procesem nahrazování pracovních sil mechanizačními prostředky a dále vlivem koncentrace, specializace a částečně automatizace zemědělské výroby.

V současné době se zemědělství podílí na celkové spotřebě paliv a energie v ČSSR 5,5 % a potravinářský průmysl 5,2 %. Závažné však je, že zemědělsko-potravinářský komplex významně ovlivňuje palivoenergetickou bilanci ČSSR tím, že se na spotřebě nafty např. v roce 1980 podílel 27 % a na spotřebě lehkého topného oleje 32 %.

V roce 1936 totiž pracovalo v zemědělství 3,3 mil. zemědělských pracovníků a kolem 650 tisíc koní; v roce 1980 již pouze 898 tisíc zemědělských pracovníků a koňské potahy pracují jen ojediněle (v ČSSR se celkem chová 43,8 tis. koní).

Značná spotřeba nafty v zemědělství je způsobena nejen náhradou pracovních sil mechanizací, ale i značnou opotřebovaností strojů. Stáří našeho strojně traktorového parku se neustále zvyšuje. V porovnání s ostatními státy RVHP, kde je průměrné stáří strojně traktorového parku 4-5 let, je v ČSSR neúměrně vysoké, 8-9 let. Přitom některé traktory pracují 12-14 i více let. To má samozřejmě vliv na zvyšování nákladů na provoz strojů a zařízení, které u družstevních zemědělských organizací v roce 1970 činily 5,3 mld Kčs a v roce 1980 již 12,09 mld Kčs. To nesvědčí o dobrém vývoji. Vysoké stáří strojů a techniky klade neúměrné nároky na náklady na opravy, které stouply ze 40 % z celkových nákladů na provoz mechanizačních prostředků v roce 1970 na 47,2 % v roce 1980. Tyto a další problémy značně omezují investiční možnosti zemědělských podniků. Přitom pochopitelně stáří strojně traktorového parku nepříznivě ovlivňuje spotřebu paliv v zemědělství a potravinářském průmyslu.

Vysoká spotřeba topných olejů v zemědělství byla ovlivněna prudkým rozvojem sušárenství - především BS 6 a BS 18 z Ejpovic. Zemědělské sušárenství patří k energeticky velmi náročným, přitom je nejlepším způsobem konzervace píce; velmi dobře ovlivňovalo krmivovou základnu, podstatně snížilo ztráty živin na minimum, zjednodušilo skladování i mechanické dávkování. Výroba úsušků se s ohledem na současné možnosti postupně reguluje a snižuje. Přesto při současných velkovýrobních technologiích se nemůžeme bez úsušků při výrobě krmných směsí zcela obejít.

Proto náhradou za horkovzdušné sušárny je třeba urychlit proces a dát do praxe nízkoteplotní sušárny s možností využití odpadního tepla. To bude vyžadovat hmotu předsoušet, aby sušina byla přes 30 % - zavadnutí na slunci, použití mačkačů píce, případně u některých produktů i odlisování šťáv.

Lépe je třeba využívat přírodních energetických zdrojů, jako je slunce a vítr. Za příznivého počasí umožňují velkovýrobní formy při sklizni sena. To však předpokládá budování velkokapacitních seníků. Mám jen jednu připomínku, aby akce výstavby seníků byly zařazeny do tak zvaných zvláštních investic, aby byla možná rychlejší realizace v praxi.

Při skupinových a individuálních poslaneckých průzkumech bylo zjištěno, že řada zemědělských podniků již využívá sluneční energie pomocí kolektorů. V našem státě se může počítat se slunečním zářením zhruba 180 dnů (duben až do konce září, někdy i déle). Podle dosavadních úvah se počítá s postupným nárůstem dodávek kolektorů tak, že v cílovém roce 1985 by měly dosáhnout ročního objemu cca 70 tis. m², z toho z resortu federálního ministerstva všeobecného strojírenství 50 tis. m².

Základním předpokladem odběru těchto možností zemědělskými a potravinářskými organizacemi je však vysoká kvalita a účinnost těchto zařízení, jejich přijatelná pořizovací cena a minimálně 12 letá životnost kompletních souprav.

Při využívání sluneční energie je však třeba počítat s částí doplňkovou. Každý sluneční systém je nutno budovat v kombinaci se zdrojem nezávislým na slunečním záření, který by se zapojoval v přestávkách slunečního záření.

l v našem pardubickém okrese, přes snahu některých závodů, je dosti velký problém rozšiřovat výstavbu a provoz kolektorů. JZD Staré Hradiště pod Kunětickou horou bylo prvním průkopníkem a také na provozní budově Zemědělského stavebního sdružení je zabudováno 50 m² kolektorů pro ohřev vody v letním období jak pro sociální zařízení, tak i pro potřeby kuchyně.

Další případ, který se v současné době začíná využívat, je, že po léta odtékala ze závodu Paramo v Pardubicích až 60 C teplá voda bez užitku do Labe. Nyní v dohodě s JZD SČSP Svítkov, které postavilo prvních 10 fóliovníků, teplá voda slouží výrobě zeleniny a květin. Je zde rychlá návratnost využití levné energie. Obdobně z horkovodu Semtín-Polabiny je bez užitku vypouštěna do Labe voda teplá 50-60 ^oC. V případě zajištění limitu by tato voda mohla vytápět 25-30 ha fóliovníků. Tato možnost bude pravděpodobně i v jiných místech, která jsou vytápěna elektrárnami.

Využívání geotermálních vod přichází v úvahu zejména v oblasti Žitného ostrova. Tento netradiční zdroj energie bude rozšířen při vytápění skleníkových ploch v podniku Agrofrigor Dunajská Streda, v klimatizaci objektů velkovýkrmen prasat, drůbeže apod. Vzhledem k omezenému množství termálních pramenů mohou být využity pouze ojediněle podle podmínek výskytu. Nepříznivě na technologická zařízení však působí složení těchto vod.

Teplo při ochlazení mléka se používá k ohřevu užitkové vody v objektech pro dojnice. Např. na okrese Domažlice je již v provozu 15 zařízení a počítá se s instalací dalších deseti zařízení. Obdobně se využívání těchto zařízení provádí v řadě dalších okresů. Z jednoho litru ochlazeného mléka o 4-5 ^oC je možno získat teplo pro ohřev cca 0,5 litru vody na teplotu +45-50 ^oC.

Vzhledem k tomu, že tento energetický systém je možno považovat za perspektivní, bylo by vhodné, aby výrobci vybavovali všechna vyráběná chladicí zařízení zařízením na ohřev vody. S ohledem na celospolečenský zájem je nutno cenové relace těchto kompletních zařízení upravit tak, aby byly zajímavé především pro investory.

Program využívání odpadního tepla z kompresních stanic tranzitního plynovodu počítá kromě vytápění skleníkových areálů také s nízkoteplotními sušárnami pícnin, klimatizovanými sklady brambor, ovoce a zeleniny, hal pro drůbež a další zemědělsko-potravinářské technologie. Jak uvedl s. místopředseda Hůla ve zpravodajské zprávě, předpokládá se výstavba areálů pro výrobu zeleniny celkem v deseti lokalitách, z toho v současné době se pracuje již na provozovně lokality Břeclav.

Vzhledem k tomu, že jde o stavby svým způsobem neobvyklé, s téměř experimentálním charakterem, které nemají celostátně platnou prioritu, je jejich výstavba realizována za mimořádného úsilí investorů.

Vážené soudružky a soudruzi poslanci, jednou z velkých rezerv netradičního získávání energie je energie z organických odpadů a exkrementů v živočišné výrobě pomocí bioplynu. Bioplyn (kalový plyn) je směs plynů vznikající anaerobní fermentací organických látek za přítomnosti vody a bez přístupu vzduchu. Technologie výroby je známá již řadu desetiletí. Až do nedávné doby nebyl v podstatě využíván k získání energie, ale jen jako způsob likvidace druhotných zemědělských produktů. Důvodem byla nejen nízká cena jiných energetických zdrojů, ale i nákladnost vlastního procesu fermentace.

Podstatu bioplynu tvoří metan, který je také hlavní součástí zemního plynu. Výhřevnost bioplynu může dobře nahradit zemní plyn. Výhřevnost bioplynu se pohybuje mezi 5000 - 7000 kcal/ m³, což odpovídá zhruba 1,5 m³ svítiplynu nebo 0,65 m³ zemního plynu.

V současné době je v ČSSR v provozu několik desítek větších zařízení pro získávání bioplynu. Jde téměř výhradně o komunální čistírny odpadních vod, kde zachycené kaly jsou zpracovány anaerobní fermentací.

Jediné větší zařízení pro zpracování exkrementů prasat bylo vybudováno a uvedeno do provozu v roce 1974 v oborovém podniku Velkovýkrmny v Třeboni podle projektového řešení Hydroprojektu. Jde o společnou čistírnu pro město a velkovýkrmnu prasat vybudovanou nákladem cca 40 mil. Kčs. Není však dořešen problém kalové vody z fermentace a její vypouštění na pole působí značné potíže. Bylo by účelné provést dostavbu a rozšíření čistírny nákladem dalších 22 mil. Kčs a z kalové vody vyrábět určité druhy hnojiv včetně humusu.

Ačkoliv máme v ČSSR již řadu let v provozu několik desítek těchto zařízení, je situace v aplikaci této techniky neuspokojivá. Jde o zařízení postavená podle dosavadních znalostí. Proto jsou velmi nákladná, pracují extenzívně s nízkými technickoekonomickými parametry. Opakovaná výstavba takovýchto zařízení nemůže přinést potřebný pokrok.

Otázku výroby bioplynu je možno posuzovat z hlediska druhotného využití exkrementů hospodářských zvířat. V podstatě však hlavní těžiště využití exkrementů zůstává v oblasti hnojení. Reálně se uvažuje o využití té části organických látek, která se i při dobrém skladování ztrácí, a té, které musíme optimálně využít. Toto je aktuální při uvažované výrobě bioplynu z tekutých výkalů hospodářských zvířat.

Výroba bioplynu a jeho využití jsou součástí materiálu "Využití exkrementů hospodářských zvířat a ověření výroby bioplynu v zemědělství", který byl společně zpracován odborníky resortů federálního ministerstva pro technicky a investiční rozvoj a federálního ministerstva zemědělství a výživy a má být předložen k projednání do vlády ČSSR. V něm je předpokládána výroba bioplynu zejména ve velkokapacitních výkrmnách prasat s koncentrací jednoho tisíce kusů. Do roku 1985 má být vyrobeno cca 7 mil. m³ bioplynu. Výzkumné ověření výroby souvisí s jeho ověřením pro ohřev technologické vody, pro vytápění objektů případně pro výrobu elektřiny a pohon agregátů. I pro toto využíti je však třeba dořešit mnohé problémy související s čištěním vyvíjeného plynu, ověřením použitelných agregátů a uchováním (stlačením) získaného bioplynu. Ověřovací velkoprovozní stanice, které jsou plánovány k výstavbě této pětiletky, jsou investičně náročné a teprve po jejich uvedení do provozu a ověření lze uvažovat o plošné realizaci.

K nastoupení racionálního efektivního řešení je nezbytné:

- provést urychleně potřebné výzkumné a vývojové práce nových typů zařízení, aby byla k dispozici technika nové generace se špičkovou úrovní a vysokými technickoekonomickými parametry;

- určit odpovědného výrobce zařízení o vysoké technické úrovni;

- v zemědělské sféře vypracovat realizační program pro zavádění této techniky a v předstihu zabezpečovat nezbytná opatření, která jeho uplatnění budou podmiňovat;

- zařadit úkol "Využití exkrementů hospodářských zvířat a ověření výroby bioplynu v zemědělství" do státního plánu technického rozvoje na tuto pětiletku. Zabezpečit v plné míře navržené financování tohoto úkolu.

Skupinové a individuální poslanecké průzkumy ukázaly, že v zemědělských podnicích je snaha provádět úsporu nejen pohonných hmot a energie, ale je snaha v maximální míře využívat i netradiční způsob energie všude tam, kde to ekonomická hlediska jen trochu dovolí.

Předseda SL V. David: Děkuj i poslanci Vondroušovi.

Soudružky a soudruzi, nyní přerušíme jednání do 13. 15 hodin. Po přestávce vystoupí jako první poslanec Trangoš a jednání bude řídit místopředseda sněmovny s. Nejezchleb.

Následuje polední přestávka.

(Jednání přerušeno ve 12. 20 hod.)