Skupinový poslanecký průzkum byl zaměřen
na posouzení stavu splnění programů
komplexní péče o pracující,
dále na otázky pracovních režimů
v hlubinných dolech a na otázky životních
a pracovních podmínek pracovníků v
hornictví. Měli jsme možnost se přesvědčit
o tom, že v hlubinných dolech dochází
sice k postupnému minimalizování nejzávažnějších
rizik hornické práce, ale přesto zůstává
hlubinné hornictví nejtěžší
fyzickou prací, při níž dochází
k dlouhodobému nadměrnému zatěžování
organismu. Při těžbě uhlí za
současných geologických a technologických
podmínek negativně působí na pracovníky
hornických provozů některé vlivy,
jako je prašnost, vysoká tepelná zátěž,
hluk, vibrace, obtížné mikroklimatické
podmínky pracoviště, působení
chemických škodlivin a toxických látek.
Ne dost účinně se zatím daří
omezovat počet pracovníků s poškozeným
zdravím, narůstá počet pracovníků,
kterým je přiznáván charakter osob
se změněnou pracovní schopností, zvýšil
se počet lidí pracujících na rizikových
pracovištích a nepodařilo se zcela uspokojivě
řešit fluktuaci pracovníků a nakonec
nábor učňovského dorostu v prvých
letech 7. pětiletky.
Do ostravsko-karvinského revíru přicházeli
a přicházejí stále více takoví
pracovníci, kteří nenašli uplatnění
v jiných odvětvích. Tato skutečnost
se odrazila ve zhoršení sociální struktury
nově příchozích. Svědčí
o tom skutečnost, že 30 % pracovníků
získaných organizovaným náborem nepracuje
z důvodů neomluvené absence, či pro
rozvázání pracovního poměru
pro špatnou pracovní morálku. U hornických
profesí je dlouhodobě zabezpečováno
plnění těžebních úkolů
cestou vysoké přesčasové práce.
Nejsložitější otázkou doslova celospolečenského
charakteru je otázka zdravotní péče
a současného zdravotního stavu pracovníků
ostravsko-karvinského revíru. Zdravotní stav
pracovníků je především ovlivněn
charakterem práce pod zemí. V současné
době je v revíru více než 24 000 zdravotně
sledovaných pracovníků, z toho 8500 se změněnou
pracovní schopností, 2500 ohrožených
chorobou z povolání a více než 13 000
pracovníků s naplněnou kumulativní
dávkou prachu. Stále se stupňuje počet
pracovníků, které je nutno vyřazovat
z práce v podzemí.
Pozornost, která byla při průzkumu věnována
otázkám bezpečnosti práce, byla úzce
spojena i s problematikou ochranných pomůcek. Trvale
se vyskytují problémy s osobními ochrannými
pracovními prostředky. U řady těchto
prostředků nevyhovuje jejich kvalita, sortiment
ani množství. Přesto se skupina poslanců
přesvědčila, že je věnována
mimořádná pozornost jak používání
ochranných pomůcek, tak i jejich údržbě
a hospodaření s nimi. Horníci však poukazovali
na potřebu zkrácení lhůt pro používání
ochranných pomůcek především
z hlediska jejich malých kvalit. Pro vytvoření
vhodných pracovních podmínek horníků
je nutno všechny tyto negativní jevy minimalizovat.
Obdobně negativní zkušenosti mám v plném
rozsahu i z našeho Severočeského kraje. Četl
jsem v deníku Práce rozhovor se s. ing. Gerlem o
těžbě uhlí, kde uvádí,
že Severočeský hnědouhelný revír
je na světě - pokud jde o rychlost těžby
- na prvním místě. Ročně tu
těžíme 3 - 4 % zásob, to také
řekl v úvodním referátu. Ale v NDR
např. vytěžují zásoby hnědého
uhlí třikrát pomaleji než u nás.
Rychlost těžby a zejména její příprava
nevyhnutelně vyvolávají těžkou
situaci. Jinými slovy to znamená, že za 30
let budou zásoby hnědého uhlí vyčerpány,
a to je situace, nad kterou se musíme zákonitě
zamyslet. Tuto světovou prioritu v rychlosti těžby,
která způsobuje vážné problémy,
nám jistě nikdo nemůže závidět.
I zde v SHR je plán sociálního rozvoje zaměřen
na zlepšování pracovního prostředí
a podmínek práce, na zdravotní péči,
na závodní stravování, na bydlení
a ubytování pracujících, na rekreaci
pracujících, na zlepšování podmínek
práce žen a na posilování společenské
preference, odpovědnosti a pracovního vědomí
pracujících. Tak např. v roce 1981 bylo na
zlepšení pracovního prostředí
v rámci koncernu SHD vynaloženo více než
63 624 tis. Kčs, a to zejména na zlepšování
mikroklimatických podmínek, snižování
hlučnosti, prašnosti, prevenci pro poškození
toxickými škodlivinami, zlepšováním
osvětlení a jiné úpravy pracovního
prostředí.
Kromě toho je pamatováno na zlepšování
sociálního vybavení jednotlivých závodů
v rámci koncernu výstavbou sociálních
zařízení, šaten, koupelen, zdravotnických
středisek, stravovacích a ubytovacích zařízení.
V roce 1981 koncern vynaložil více než 134 mil.
Kčs na výstavbu nových sociálních
zařízení a na provoz těchto zařízení
bylo vynaloženo více než 211 mil. Kčs.
Pro zkvalitnění práce na úseku poskytování
léčebně preventivní péče
byla utvořena zdravotní rada složená
ze zástupců státní zdravotní
správy, KVOS, generálního ředitelství
SHD. Její činnost je zaměřena zejména
na úroveň poskytovaných služeb pro pracovníky
koncernu, včetně vybavení zdravotnických
zařízení, dále na komplexní
opatření v péči o zdraví pracovníků
koncernu, na koncepci lázeňské, rekreační
a rehabilitační péče pro pracující
a na problematiku pracovního a životního prostředí.
Přes dosažení řady příznivých
výsledků ovlivňujících pracovní
i životní podmínky pracovníků
paliv a tím i jejich pracovní výkonnost,
existují určité problémy spojené
s havířskou prací, kterým musí
být věnována trvale zvýšená
pozornost, abychom včas a dostatečně účinně
kompenzovali negativní vlivy hornického povolání.
Především je to zdravotní prevence,
rehabilitační péče, lázeňská
léčba, ochrana a bezpečnost práce,
vhodné pracovní pomůcky a další.
Zdravotní prevenci je věnována opravdu velká
pozornost, a dá se říci, že je na ni
ve zdravotní péči o horníky kladen
největší důraz. Jako jedny z nejdůležitějších
jsou lékařské preventivní prohlídky
na rizikových pracovištích.
Mimořádná pozornost je rovněž
věnována ochraně a bezpečnosti práce.
Tak např. pro OKR jedním z nejzávažnějších
problémů je zajištění vývoje
a výroby pneumatického nářadí
(vrtací a sbíjecí kladiva), které
by dosahovalo předepsaných hygienických parametrů.
Dosavadní nářadí vyřazuje ročně
značný počet pracovníků pro
vasoneurozu.
Plně je namístě i preference v odměňování,
ale i v oblasti sociální péče a u
důchodového zabezpečení. V tomto smyslu
lze velmi pozitivně ocenit v nedávné době
přijatý Soubor opatření k dalšímu
zlepšení sociální péče,
životních a pracovních podmínek pracujících
v hornictví. Jde o celý komplex opatření,
na jejichž realizaci bude rovněž vynaloženo
téměř 1,5 mld Kčs.
Společnost tím výrazně oceňuje
havířskou práci a zvyšuje i její
společenskou prestiž. Ale nejen to. Je to i důležité
opatření, které má získávat
nové pracovníky a má i stimulovat pracující
tohoto odvětví za splnění uložených
úkolů v těžbě, které opravdu
nejsou malé.
To pochopitelně nemohou zabezpečit horníci
samí. Splnění tak rozsáhlého
úkolu si vyžádá pomoc dalších
odvětví, zejména strojařů a
stavbařů. Ale co by nám bylo platné,
kdybychom vytvářeli podmínky pro dosažení
co nejvyšší těžby uhlí, kdybychom
současně neměli vyvinout maximální
úsilí, aby se s palivy a energií také
maximálně hospodařilo. Mnohé se již
podařilo zvládnout. Při individuálních
poslaneckých průzkumech ve volebních obvodech
jsme se přesvědčili, že většině
provozů a závodů se daří s
palivy lépe hospodařit. Ale nemůžeme
také nevidět, že máme v národním
hospodářství v této oblasti ještě
velké rezervy. A není to jenom přímo
ve výrobě, dílnách a na provozech.
Důraznější slovo k tomuto problému
musí říci i pracovníci výzkumných
a vývojových pracovišť; značné
rezervy máme i v terciární sféře,
i při výrobě nových druhů spotřebního
zboží.
Jedna z forem, jak naše společnost, každý
občan vyjádří úctu a vážnost
havířské práci je právě
v tom, že dokážeme ve všech sférách
naší činnosti co nejefektivněji hospodařit
s palivem, aby namáhavá, nelehká, hornická
práce, která je vynakládána při
těžbě uhlí, byla vynakládána
efektivně a ve prospěch celé společnosti.
Děkuji za pozornost.
Předsedající místopředseda
SL R. Nejezchleb: Ďakujem poslancovi Trefnému.
Hovorí poslankyňa Seidlová, pripraví
sa poslanec Zelenka.
Poslankyně V. Seidlová: Soudružky a
soudruzi poslanci, otázkami energetiky, jak už dnes
bylo řečeno, se naše sněmovna v posledních
letech několikrát zabývala ať už
komplexně (v roce 1975) nebo z některých
zvláště důležitých hledisek
(v letech 1979,1980).
Náš kulturní výbor - nyní výbor
pro kulturu a výchovu - se vyjadřoval především
z hlediska přípravy kádrů. Naši
poslanci poukazovali na některé závažné
nedostatky. Zajímalo mě proto, i vzhledem k zdůrazňované
kontrolní funkci FS, jaký posun v řešení
těchto nedostatků nastal či nenastal.
Na plénech Sněmovny lidu upozorňovali poslanci
našeho výboru na malou pružnost včasného
plánování potřeby odborníků,
která způsobila nedostatek odborníků
pro perspektivní obory. Dále kritizovali malý
zájem výrobních resortů o postgraduální
studium jejich pracovníků, a konečně
poukazovali na nevyužívání absolventů
vysokých škol v oboru, pro který se připravili.
V přípravě na dnešní plénum
jsme se tedy především zabývali otázkami
přípravy kádrů pro jadernou energetiku
jako obor netradiční, s perspektivou i značného
rozvoje, obor náročný na počet, odbornost
i mravní kvality pracovníků.
Chtěla bych připomenout, že v zásadě
řeší tyto otázky základní
dokument našeho školství o dalším
rozvoji československé výchovně vzdělávací
soustavy, který se postupně realizuje. Obsahuje
jak přípravu pro dělnická povolání,
tak také přípravu středních
odborných kádrů a přípravu
vysokoškolsky vzdělaných odborníků.
Podle naší československé koncepce výstavby
a provozů jaderných elektráren jsou dělnická
povolání a středoškolsky vzdělaní
odborníci potřební především
při výstavbě a údržbě.
Svědčí o tom i náborové inzeráty
Jaderné elektrárny Dukovany uveřejněné
v Rudém právu. Podle vyjádření
odborníků z provozu Jaderné elektrárny
v Jaslovských Bohunicích je příprava
těchto pracovníků dostačující
a nebudu ji tedy rozebírat.
Složitější a náročnější
pro stavbu a provoz jaderných elektráren je však
příprava vysokoškolských kádrů.
Jejich příprava se týká více
skupin studijních oborů než by se laikovi zdálo.
Proto mi dovolte krátký přehled. Jsou to
například hornictví a hornická geologie,
připravující odborníky pro těžbu
uranu, jaderná metalurgie pro nově se rozvíjející
oblast kovů a slitin pro jadernou techniku, Strojní
fakulty pro přípravu inženýrů
v oboru tepelné a jaderné stroje.
Studijní obory - "Technická kybernetika a elektronika"
při elektrotechnických fakultách připravují
odborníky pro konstrukci i praktické uplatnění
výpočetní techniky, automatického
řízení a měřicí techniky
v podmínkách jaderně energetických
provozů.
Uplatnění v jaderných elektrárnách
mohou najít i absolventi oborů mikroelektronika,
ekonomika a řízení elektrotechniky, silnoproudá
elektrotechnika.
Inženýrské kádry pro jadernou chemii
a chemickou technologii uranu jsou připravovány
v oboru technologie anorganických výrob na vysokých
školách chemickotechnologických. Jsou to odborníci
pro přípravu paliva, ale i likvidaci radioaktivních
odpadů.
V souvislosti s tím je také důležitá
například katedra techniky prostředí
na strojní fakultě ČVUT zabývající
se otázkami zajišťování jak čistoty
ovzduší uvnitř jaderných zařízení,
tak také ochranou okolí. Pro oblast zvláště
výzkumu a vývoje v jaderné energetice připravuje
na vysoké technické úrovni odborníky
fakulta jaderného a fyzikálního inženýrství.
Vysokým školám je dána možnost
upravovat i inovovat až 20 % obsahu učebních
plánů a učebních osnov každého
studijního oboru, což umožňuje rozšířit
profil absolventů v souladu s konkrétními
potřebami organizací.
Kromě toho je možno v souladu s ustanoveními
zákona č. 39/1980 Sb., o vysokých školách
na základě požadavků praxe zabezpečit
přípravu absolventů libovolných profilů
v mezioborovém studiu. Je tu i možnost studia podle
individuálních učebních plánů.
Tyto náměty podle informací ministerstva
školství ČSR, týkající
se ve značné míře právě
rozvoje jaderné energetiky, jsou v současné
době projednávány s představiteli
výrobních resortů.
Faktem však je, že v České socialistické
republice tyto formy zatím pro nedostatek posluchačů
realizovány nejsou, že trvá neuspokojivý
předstih v plánování potřeby
odborných kádrů resorty, takže i nadále
pro tento školní rok trvá nedostačující
směrné číslo studentů pro 1.
ročníky v řadě oborů, potřebných
pro rozvoj jaderné energetiky.
Například na strojní fakultě ČVUT
v Praze je směrné číslo pro první
ročník 95 posluchačů na 5 zaměření
oborů, tj., že opět nebylo pamatováno
na zvýšení počtu vzhledem k oboru jaderně
energetických zařízení.
Je třeba přihlédnout k tomu, že procento
úbytku studentů je vysoké a představuje
30 až 50 %, takže pro pátý ročník
zůstalo letos jen 57 posluchačů, a z toho
jen 13 pro jaderně energetická zařízení.
Závody, které provádějí na
fakultě nábor, požadují obvykle až
desetinásobek absolventů, než kolik jich má
fakulta k dispozici. Plánování potřeb
absolventů institucemi a závody nemá tedy
nadále potřebný alespoň pětiletý
předstih.
Stejně tak zůstává problémem
další zvyšování kvalifikace absolventů
vysokých škol, zvláště důležité
pro nově vznikající potřeby jaderných
elektráren. Soustava postgraduálního studia,
která má tvořit neoddělitelnou součást
systému celoživotního vzdělávání,
je stále rozvíjena nesystematicky, v závislosti
na požadavcích odběratelů. Postgraduální
studium se musí totiž na základě platných
předpisů realizovat formou dodavatelsko-odběratelských
vztahů na objednávku příslušné
organizace. Pokud tedy nebudou mít výrobní
sektory rozpracován ucelený systém těchto
studií, budou možnosti školství značně
omezené. To platí, soudružky a soudruzi, obecně,
ale v plné míře i pro vzdělávání
pracovníků pro rozvoj jaderné energetiky.
Dovolte mi ještě jednu poznámku. Na strojní
fakultě ČVUT v Praze jsme byli upozorněni,
že ani nové učební plány a osnovy,
podle nichž výuka začíná v letošním
školním roce a které by měly být
jednotné pro celou Československou socialistickou
republiku, nesplňují v některých oborech,
např. chemické stroje a technologie, ale i na jiných
fakultách, např. stavební, přípravu
odborníků vzhledem k požadavkům racionalizace,
požadavkům hospodaření s veškerou
energií, ač tyto obory patří k energeticky
nejnáročnějším. Bylo by třeba
překontrolovat také z tohoto pohledu časové
a obsahové redukce, které byly v rámci zkrácení
studia provedeny.
Po těchto zjištěních jsme s uspokojením
zaznamenali promyšlený aktivní přístup
k řešení těchto otázek, se kterými
jsme se setkali v Jaslovských Bohunicích.
Od roku 1977 zde pracuje Výzkumný ústav jaderných
elektráren, který se podílí na dalším
zvyšování a udržování kvalifikace
stávajících pracovníků v jaderných
elektrárnách, ale také na přípravě
nových pracovníků pro stávající
a hlavně připravované provozy atomových
elektráren. Podle zdejších zkušeností
musí absolventi vysokých škol půl až
třičtvrti roku, někdy i déle, dokončovat
odbornou přípravu pro jadernou energetiku.
Proto se jeví optimálním řešením
vybudování mezioborového studia - katedry
jaderné energetiky Slovenské vysoké školy
technické v Bratislavě se sídlem v Trnavě,
kam by přicházeli studenti z ostatních fakult
od 3. ročníku.
Součástí přijetí nejsou jen
zájem a odborné schopnosti, ale také psychické
odborné zjištěné předpoklady,
protože práce na atomových elektrárnách
klade na psychické a morální vlastnosti pracovníků
velké nároky. Pro zřízení katedry
v Trnavě má velké pochopení rektor
Slovenské vysoké školy technické v Bratislavě
s. Blažej, ale i ministerstvo školství SSR, a
to jak v úpravě učebních plánů
a osnov, které dostali v Jaslovských Bohunicích
k vyjádření, tak v získávání
vhodných učitelů. Pokládám
za zvlášť dobré a hodné následování
to, že se počítá i s účastí
odborníků z Výzkumného ústavu
jaderných elektráren i ze samotné jaderné
elektrárny v Jaslovských Bohunicích, tedy
do jisté míry s účastí už
zkušených praktiků. O jak velký úkol
v přípravě jde, ukáže předpokládané
číslo: do roku 1990 by mělo přípravou
pro nově vznikající provozy projít
asi 3500 pracovníků, a to s příslušným
předstihem.
Je si ovšem třeba uvědomit, že v jaderné
elektrárně je nutné soustavné další
vzdělávání stávajících
pracovníků, udržování jejich
kvalitní odborné úrovně. Provizórium
v Piešťanech nahradí nově budované
resortní výcvikové středisko s kapacitou
10 tříd asi pro 200-250 posluchačů
v Trnavě. Soudruzi tu mají velké potíže
s vybavováním potřebnou technikou a pomůckami,
vážná je situace s trenažéry, kde
nemohla být z valutových důvodů uskutečněna
dodávka z Finska, a tak se vyvíjí trenažér
náš, který by měl být hotov až
v roce 1986. Zatím proškoluje naše odborníky
Sovětský svaz, který má v rámci
RVHP jedině trenažéry, avšak s růstem
jaderné energetiky nestačí potřebám,
a proto jsme měli od roku 1983 provádět školení
také u nás. Vzhledem k výše uvedeným
okolnostem hrozí zkrácení těchto doškolovacích
kursů, což by bylo na závadu kvality.