Řidiči pravidelné
přepravy osob jsou odměňováni úkolovou
mzdou, která vychází z pevných sazeb
za provedení jednotlivých spojů, za směnu
- turnus. Opraváři jsou odměňováni
převážně časovou mzdou a prémií
za kvalitu a efektivnost práce, průvodčí
časovou mzdou s výkonnostní odměnou.
Průzkumy ukázaly, že
celostátní směrnice vydané federálním
ministerstvem práce a sociálních věcí
vyhovují více podmínkám výroby
než specifickým podmínkám v dopravě.
To se týká jak odměňování
dělníků tak i technicko-hospodářských
pracovníků (zejména v přiznávání
některých příplatků v rámci
stanovené pracovní doby i mimo ni). Problémy
vznikají proto, že v dopravě je rozložena
pracovní doba nerovnoměrně na všechny
dny v pracovním týdnu včetně soboty
a neděle.
A nyní bych se chtěla
zeptat ministra dopravy ČSSR soudruha Blažka: Je možné
v dopravě uplatnit podmínky pro odměňování,
případně brigádní formy odměňování
obdobně jako v jiných odvětvích národního
hospodářství? Anebo má doprava taková
specifika, která vyžadují vlastní řešení?
Brigádní forma organizace
práce a odměňování byla v některých
podnicích ověřována, ale jen u kolektivů
dílenských pracovníků, např.
opravářů, u kterých se osvědčila.
Jejím přínosem bylo zejména snížení
správkového procenta, a to jak v nákladní,
tak v autobusové dopravě. Současně
se zvýšily výdělky opravářů,
neboť se podíleli bezprostředně na rozdělení
nadtarifní složky mzdy podle výsledků
práce každého jednotlivce. Došlo k úspoře
pracovního času i počtu pracovníků
tím, že celkový nárokový výdělek
se rozděluje pracovníkům, kteří
jsou členy tohoto kolektivu.
V ČSAD, v mém volebním
obvodě v okrese Kroměříž, v současné
době zavádějí brigádní
formu odměňování u kategorie pracovníků
- překladištních dělníků.
Jedná se o pracoviště, kde dochází
k manipulaci se zbožím, což je práce fyzicky
namáhavá, zodpovědná a musí
se provádět za každého počasí.
Brigádní forma odměňování
tohoto kolektivu se ukázala správná. Zvýšila
se kvalita přepravy, rychlost, poklesly reklamace z viny
pracovníků a zvýšila se produktivita
práce a výdělky téměř
o 200 Kčs na pracovníka.
Při průzkumech téměř
ve všech podnicích ČSAD byl zjištěn
mimořádně vysoký podíl příplatků
- přibližně 1/3 z celkové mzdy, zejména
příplatků za práci přesčas.
Průměrný výdělek řidiče
osobní dopravy tak činí za rok 1984 3976
Kčs, u řidiče nákladní dopravy
3568 Kčs. K přesnějšímu vyjádření
výše mzdy těchto pracovníků slouží
přehled průměrných hodinových
mezd z mého volebního obvodu v okrese Kroměříž:
Údaje za I. pololetí tohoto roku prokazují
u řidiče nákladní dopravy 14,98 Kčs,
u řidiče autobusu 16,65 Kčs za 1 odpracovanou
hodinu.
V podnicích městské
hromadné dopravy byla v roce 1984 realizována I.
etapa programu zvýšené ekonomické účinnosti
mzdové soustavy (ZEÚMS) a podniky se soustředily
zejména na oblast využívání vhodných
mzdových forem. Např. v dopravním podniku
hlavního města Prahy bylo prověřeno
39 % používaných norem. Mzdové normy
byly přehodnoceny a nadále využito těch,
které nejvíce přihlížejí
k zásluhovosti odměňovaného pracovníka
a přímé ovlivnitelnosti rozhodujícího
ukazatele pracovníkem. V letošním roce byly
zahájeny práce na přípravě
realizace II. etapy ZEÚMS.
Nejčastěji používanou
formou mzdy je časová mzda s prémií
nebo výkonnostní odměnou. Úkolová
mzda je používána jen u malé skupiny
dělnických povolání - např.
u opravářů a údržbářů.
Dosahované průměrné
mzdy jsou poměrně vysoké, u řidičů
tramvají i autobusů - Praze výrazně
převyšují 4000 Kčs. Základní
mzda činí vsak asi polovinu průměrné
mzdy, druhou polovinu činí odměny a příplatky,
z nichž jsou v mimořádné výši
příplatky za práci přesčas.
Pro městskou hromadnou dopravu je specifické, že
většina úkolů musí být
splněna přesně podle stanoveného harmonogramu
a nelze je zajišťovat vyšší produktivitou
práce.
V roce 1984 byla na vybraných
úsecích ověřována možnost
uplatnění brigádní formy organizace
práce a odměňování. Jako hlavní
překážka uplatnění této
progresívní formy se ukázala neuspokojivá
úroveň používaných norem, která
zabraňovala nalézt nejvhodnější
kritéria pro hodnocení skutečné zásluhovosti
jednotlivců. Překážkou jsou i časté
změny plánu a jeho ukazatelů, které
ztěžují možnost orientovat pracovníky
na jeho plnění.
V obou hlavních odvětvích
dopravy je účelně využíváno
i nehmotné stimulace pracovníků. Jednak její
pozitivní formou, např. propůjčováním
státních vyznamenání, vyznamenání
na úrovni dráhy, stanice, závodu, dále
pak veřejnými pochvalami a udělováním
čestných názvů pracovním kolektivům
a jednotlivcům.
Používána je i
negativní nehmotná stimulace, která spočívá
v kárných opatřeních v souladu se
zákoníkem práce nebo v odnětí
podílu na hospodářských výsledcích
a jiné.
Soudružky a soudruzi, nejdůležitější
formou účasti pracujících na řízení
je rozvoj jejich pracovní iniciativy. Jednou z nejrozšířenějších
forem iniciativy pracujících oborů dopravy
a silničního hospodářství je
socialistická soutěž "Jezdím bez
nehod a dopravních závad". Významně
přispívá ke snižování
nehodovosti v dopravě a škod na vozidlech i přepravovaných
nákladech. Největší význam má
však tato soutěž v tom, že je snižován
počet zranění a smrtelných úrazů.
Mezi nejlepšími řidiči v této
soutěži je hrdina socialistické práce
s. Oldřich Hudeček, řidič nákladní
dopravy ČSAD Brno, dopravní závod Uherské
Hradiště, který ujel více než 2
250 tis. km bez zaviněné nehody. Socialistická
iniciativa pracovníků přispěla významně
také k dosažení úspor v nákladech,
snižování spotřeby energie, paliv a
kovů a zejména pohonných hmot. Významně
se rozvíjí vynálezecké a zlepšovatelské
hnutí, jehož celkový společenský
prospěch představuje jen za rok 1984 částku
více než 152 000 tis. Kčs.
Dosažené výsledky
v rozvoji iniciativy u pracovníků železniční
dopravy svědčí o tom, že správně
zaměřená iniciativa pracujících
sehrává velký podíl při zabezpečování
a plnění úkolů hospodářského
plánu. Pracující jsou zapojeni do všech
forem socialistického soutěžení.
Výsledky dosažené
na úseku vynálezeckého a zlepšovatelského
hnutí a komplexních racionalizačních
brigád, kde se pracující stávají
tvůrci hodnot, přinášejících
značný společenský přínos,
činily za čtyři roky 7. pětiletky
na železnici více než 1,5 mld Kčs.
Mezi úspěšné
formy patří např. iniciativa známá
pod názvem "Úspora jednoho vlaku denně
v každém provozním oddílu", která
je především zaměřena na zvyšování
průměrné hmotnosti nákladních
vlaků a tím i možnosti odvézt plánovanou
zátěž s menším počtem vlaků.
Jednou z pokrokových forem
pracovní iniciativy zaměřené na zvýšení
pravidelnosti, bezpečnosti a kultury cestování
uplatněné v železniční dopravě
je internacionální soutěž "Přátelství"
mezi železničáři ČSSR a NDR.
V této soutěži je sledováno celkem 7
mezinárodních rychlíků. V plnění
rozhodujícího ukazatele "zpoždění
na 100 vlakových kilometrů", podle kterého
se stanovuje pořadí, se naši železničáři
umísťují od roku 1982 vždy na 1. místě.
Železničáři
výrazným podílem přispěli ke
zdaru Československé spartakiády 1985. Zabezpečili
přepravu cvičenců i návštěvníků
spartakiády 1074 vlaky. Všichni byli odvezeni ve vložených
výkonech a většina v souladu se závazky
jednotlivců vzdáním se části
mzdy za provedený výkon ve prospěch Fondu
spartakiády či Fondu solidarity.
Soudružky a soudruzi, uvedené
výsledky socialistické iniciativy pracujících
v automobilové i železniční dopravě
jsou příkladné a znamenají významný
ekonomický přínos našemu národnímu
hospodářství. Potvrzují myšlenku
V. I. Lenina, že v iniciativě lidí je velká
síla a že bez ní se socialistická společnost
neobejde.
Předsedající
místopředseda SL R. Nejezchleb: Ďakujem
poslankyni Pekařovej. Slovo dávam poslancovi Sakmarovi
a pripraví sa poslanec O. Blažek.
Poslanec L. Sakmar: Vážený
soudruhu předsedo, vážené soudružky
poslankyně, soudruzi poslanci, vážení
hosté! V průběhu dnešního jednání
o významu a úkolech dopravy jsme slyšeli mnoho
moudrých slov, zajímavých názorů,
zazněla věcná kritika, byla oceněna
obětavá práce, nechyběla konkrétní
a adresná doporučení.
Jedním z rozhodujících
článků pro úspěšnou činnost
dopravní soustavy Československé socialistické
republiky je vytváření podmínek pro
bezpečný provoz, ochranu cestujících
a přepravovaného zboží. Nehodovost v
dopravě svými následky nepříznivě
zasahuje do života socialistické společnosti
i jednotlivce, představuje závažný celospolečenský
problém, který ekonomickými dopady snižuje
výsledky práce občanů.
Statistický přehled
uvádí, že v roce 1984 bylo registrováno
2600 tis. osobních automobilů a celkový počet
motorových vozidel dosáhl počtu 4700 tis.
To znamená, že osobní auto připadá
na necelých šest obyvatel a jedno motorové
vozidlo na 3,3 obyvatele.
Přibývání
vozidel potvrzuje - a není k tomu zapotřebí
dalšího komentáře - že roste životní
úroveň, svědčí o významu
a důležitosti silničního provozu při
zabezpečování ekonomiky státu. Stoupající
počet prostředků osobní, hromadné
a nákladní dopravy přináší
na druhé straně mnoho starostí a problémů.
Ve zmíněném
přehledu jsou dále čísla, která
přímo nutí k vážnému zamyšlení,
jak najít co nejdříve účinná
opatření k zamezení nehod, jakým způsobem
naučit řidiče, cyklisty, chodce, aby dodržovali
a respektovali dopravní pravidla, byli ohleduplní
a disciplinovaní, nepřeceňovali své
schopnosti, mysleli na sebe i druhé, na klidný návrat
domů.
Čísla říkají,
že na pozemních komunikacích v Československé
socialistické republice bylo loni evidováno 97 356
nehod, při kterých bylo 1235 osob usmrceno, 5522
osoby těžce zraněny a 24 959 lidí zraněno
lehce. Podle odhadu příslušníků
Veřejné bezpečnosti na místě
nehody dosáhla výše hmotné škody
částky 478 000 tis. Kčs.
Ti, kteří byli aktivními
nebo pasívními účastníky této
smutné bilance, plnili služební povinnosti,
převáželi náklady, jeli do práce
nebo navštívit příbuzné, cestovali
z mnoha jiných důvodů. Někdy sami,
jindy s rodinami, s přáteli. Nedojeli včas
nebo vůbec. Nikdo z nich necestoval proto, aby se zabil
nebo zranil, všichni chtěli v pořádku
dojet do cíle nebo zpět. Místo spokojenosti
z dobře vykonané práce, radosti z pěkných
zážitků - bolest, trápení, zranění,
často i ztráty na životech.
Je mnoho opakujících
se příčin těchto lidských tragédií.
Přesto, že jsou veřejně známé,
nenašli jsme dosud přes mimořádné
úsilí zainteresovaných orgánů
a přes dílčí úspěchy
nejúčinnější cestu, jak jim zabránit.
I když v roce 1984 došlo
ke snížení počtu usmrcených osob
a absolutní počet je na úrovni roku 1958,
nelze se s tímto stavem smířit. Srovnáním
sledovaných ukazatelů v Evropě zjistíme,
že v Československé socialistické republice
je výrazně vyšší nebezpečnost
nehod.
Příslušníci
Veřejné bezpečnosti, kteří
mají dozor nad silničním provozem, zjistili
v roce 1984 přes 2 mil. dopravních přestupků
a uložili za ně 1600 tis. blokových pokut v
částce 96 000 tis. Kčs. Dalších
355 tis. přestupků oznámili k projednání.
Bylo zadrženo 82 197 řidičských
průkazů, z toho 31 941 pro požití alkoholických
nápojů. Při kontrole technického stavu
vozidel bylo odebráno 340 tis. osvědčení.
Z evidence Dopravních inspektorátů bylo vyřazeno
téměř 106 tis. motorových a přípojných
vozidel. Těmto faktům se nechce věřit,
ale jsou pravdivé, nepříjemně pravdivé.
Zmíněné zásahy a represívní
opatření jistě přispěly k zlepšení
bezpečnosti na silnicích, ale zřejmě
nejsou všelékem při trvající
nekázni řidičů a chodců.
Při projednávání
problematiky bezpečného provozu v dopravě
jsme se nejednou v branném a bezpečnostním
výboru Sněmovny lidu přesvědčili,
že federální ministerstvo vnitra v rámci
koordinační činnosti republikových
orgánů zajišťuje systematicky další
rozšiřování moderních forem a
metod dozoru po celém území. Hledá
cesty dalšího zlepšení současného
stavu. V tomto směru ve své oblasti přispívá
federální ministerstvo všeobecného strojírenství,
Generální prokuratura a Nejvyšší
soud Československé socialistické republiky
i ústřední výbor Svazarmu. Velmi důležité
poslání ve výchovném působení
plní Československý červený
kříž, ústřední výbor
Svazu československých novinářů,
Československá televize, Československý
rozhlas.
Mohu, ale nebudu dále vypočítávat,
co všechno se dělá pro zlepšení
situace při provozu na komunikacích. Bylo vynaloženo
mnoho úsilí, jenom výsledky jaksi tomu neodpovídají.
Proti zaslouženému potrestání
viníků nelze vznášet námitky,
zde je však třeba připomenout, že ne vždy
jsou původní příčinou nehod
jenom neukáznění, riskující
řidiči a chodci. Správy silnic musí
více dbát na stav dopravního značení.
Nedostatečná je údržba vozovek po zimním
období a pomalé je odstraňování
vzniklých škod na dopravní síti. Potíže
jsou dosti často se signálními zařízeními,
která jsou zastaralá, poruchová a navíc
chybí náhradní díly. Nelze opomíjet
kvalitu veřejného osvětlení a přizpůsobení
jeho intenzity pro bezpečný provoz.
Kompetentní orgány
musí posoudit a měly by respektovat oprávněné
materiální požadavky organizací, které
se starají o stav vozovek. Jsou nízké příděly
živic, asfaltů, topných olejů. Nekvalitní
jsou nátěrové hmoty pro vodorovné
značení.
Vybavení dopravní služby
technickými prostředky je vcelku dostačující.
Negativní však je, že zařízení
mají velkou hmotnost, rozměrnost, složitá
a zdlouhavá je jejich příprava k uvedení
do provozu. Mnohé z nich vyžadují inovaci.
Jsou další zařízení, která
by pomohla k efektivnějšímu výkonu náročné
služby.
Soudružky poslankyně,
soudruzi poslanci, klíčovým dopravním
systémem je železniční doprava. Na ochraně
cestujících, přepravovaného zboží,
bezpečnosti a plynulosti provozu se podílí
Sbor ozbrojené ochrany železnic, vyčlenění
pracovníci Sboru národní bezpečnosti,
příslušníci Pohraniční
stráže i orgány Celní správy.
Jaké náročné úkoly Sbor ozbrojené
ochrany železnic plní, je uvedeno ve zprávě
federálního ministerstva dopravy, kterou jsme obdrželi.
Přes kladné výsledky
v práci, odpovědny přístup k plnění
úkolů jsou zde, jako jinde, velké starosti.
V roce 1984 bylo zjištěno 3568 případů
rozkrádání vagónových zásilek
s celkovou škodou 5478 tis. Kčs. Pro hospodářskou
trestnou činnost bylo stíháno 2965 osob.
Došlo k 207 železničním nehodám,
škoda činila 14 849 tis. Kčs. Nehody se staly
ve 14 případech pod vlivem alkoholu.
Nebezpečné je, že
v poslední době dochází k poškozování
zabezpečovacích zařízení, návěstidel
izolátorů trolejového vedení. U vlaků
bylo zjištěno vyvěšení šroubovek,
rozpojení hadic, sklopení klanic. Na koleje jsou
kladeny různé překážky, jako
kameny, šrouby, kusy železa, zarážky.
Pachatelé těchto činů,
které mohou ve svých důsledcích vést
k nedozírným následkům a ohrožují
životy cestujících, jsou většinou
děti, které si železniční zařízení
vybírají za objekt svých her. Zde musí
sehrát hlavní výchovnou roli rodiče,
škola, zájmové společenské organizace,
v podstatě my všichni.
Trvajícím jevem v přetížené
železniční dopravě je nedobrý
výkon služby některých zaměstnanců.
Jsou porušovány technologické a bezpečnostní
předpisy, vznikají z toho značné škody,
lidské maléry.
Potenciálním nebezpečím
je narůstající přeprava nebezpečných
nákladů. Jde o převoz ropných produktů,
chemikálií, výbušnin, štěpných
materiálů a podobně. Zde se jeví jako
nutnost vybudovat síť základen s odpovídající
technikou a prostředky, schopnými preventivních
opatření, operativních nasazení při
rychlé likvidaci následků možných
havárií. Nechceme přece ekologické
katastrofy.
Osobní doprava je charakterizována
velkým tranzitem osob na hlavních tratích
a zároveň početnou spádovou přepravou
pracujících do průmyslových center.
Silnou kritiku vyvolávají a tvrdší postihy
vyžadují opakující se krádeže,
výtržnosti, poškozování a znečišťování
vlakových souprav, nekázeň cestujících
i nedostatky v nekvalitní údržbě a kultuře
cestování.
V řešení stávající
různorodé problematiky, kterou neodstraníme
konstatováním, může pomoci Sboru ozbrojené
ochrany železnic posíleni centralizace velení
a přímého řízení, včetně
materiálního a finančního zabezpečení
ze strany federálního ministerstva dopravy.
Nároky na výkon služby
potvrzují názor, že práce ve Sboru by
měla být služebním poměrem s
celoživotní perspektivou. Navíc vysoká
fluktuace vytváří nebezpečí,
že znalost poměrů a bezpečnostních
opatření by mohla být zneužita.
Soudružky, soudruzi, v letecké
dopravě je kladen důraz na zajištění
bezpečnosti cestujících. Tyto úkoly
plní Sbor ozbrojené ochrany letišť a oddělení
letištní kontroly Sboru národní bezpečnosti.
Je prováděna kontrola letadel, provozních
budov a letištní plochy. Úspěšně
jsou realizována účinná opatření
k zamezení případů leteckého
pirátství.
Hrozí však nebezpečí
z jiné strany. Nejednou byly zjištěny předměty
ohrožující leteckou přepravu. Jednotlivá
letiště v ČSSR mají svoji specifiku
v provozu i koncentraci technických prostředků
a zařízení, jejichž poškození
nebo nedostatek ohrožuje bezpečnost provozu.