Úterý 15. prosince 1981

U nás v závode máme dobré skúsenosti so Saratovským hnutím. 13 čatám, ktorým bolo udelené právo samokontroly formou Saratovského hnutia sa zvyšuje priznanie prémií o ďalších 15 %. V kritériách pre vyplatenie odmien sú také hľadiská, ako je využívanie pracovného času, akosť práce, šetrenie materiálom, dodržiavanie bezpečnostných predpisov, ale aj hľadisko celkovej hospodárnosti na pracovisku.

Myslím, že je to nielen spoločensky efektívne, ale touto formou sa spája hmotná zainteresovanosť kolektívu s celospoločenským záujmom.

Preto by som chcel apelovať na to, že by sme v konkrétnom uplatňovaní socialistických princípov odmeňovania, túto dôležitú väzbu medzi záujmom kolektívov a spoločnosti, mali viac využívať a hľadať ďalšie formy, ktoré by túto zásadu ešte ďalej prehlbovali.

V doterajšej praxi nášho podniku, nebolo ešte ani jednej výrobnej čate, ktorá získala právo samokontroly, toto právo odňaté, aj keď kritéria k udeleniu tohto práva sú veľmi prísne. Hodnotenie akosti práce u uvedených výrobných čiat sa robí individuálnym komisionálnym posudzovaním.

Z praxe vieme, že čatám nejde vždy len o priznanie mimoriadnych prémií - hoci iste aj o to - ale dôležitú úlohu tu zohráva aj morálne ocenenie. Naši pracujúci si veľmi zakladajú na priznaní samokontroly, takisto ako na morálnom princípe, ktorým je spoločenská dôvera v kvalitnú prácu čaty. Táto dôvera zaväzuje ešte silnejšie, než priznaná finančná odmena.

Splniť náročné úlohy, ktoré nás čakajú v 7. päťročnom pláne v oblasti odmeňovania, bude od hospodárskych riadiacich pracovníkov, od funkcionárov spoločenských organizácií, na pracoviskách i od nás poslancov, vyžadovať mnoho usilovnej práce.

Zaviesť poriadok do odmeňovania má dôležitý význam pre efektívny vývoj národného hospodárstva, lebo vyplácať viac, než oprávňujú realizované výkony, našu efektívnosť značne znižuje, a to si ani naša ekonomika nemôže dovoliť. Ale nielen to. Chceme tým, že nebudeme trpieť, aby sa rovnako odmeňovala práca kvalitná ako lajdáctvo a nedisciplinovanosť, pomôcť upevniť úctu k statočnej spoločensky efektívnej práce, ktorá jediná je zdrojom nášho bohatstva a ktorá jediná je skutočnou tvorkyňou hodnôt.

Chcel by som preto, záverom svojho vystúpenia podporiť návrh zákona 7. päťročného plánu, ktorého realizácia si so všetkou dôslednosťou vyžaduje dôraznejšie presadzovať do praxe princíp zásluhovosti v odmeňovaní, a to v celej šírke národného hospodárstva a života našej spoločnosti.

Předseda FS A. Indra: Děkuji poslanci Bibeňovi. Slovo má poslanec Chlad, připraví se poslankyně Kancírová.

Poslanec SL R. Chlad: Vážený soudruhu předsedo, vážené soudružky a soudruzi poslanci, mám před sebou poznámky z jednání výboru pro průmysl, dopravu a obchod ještě z roku 1979, tedy z nedávné doby. Tehdy jsme byli informováni vedením resortu paliv a energetiky o náročnosti pokrývání energetických potřeb našeho národního hospodářství v letech 1980 - 1990. Z uvedených informací vyplynulo, že se dovoz paliv a energie zvýší v roce 1990 proti roku 1980 téměř o jednu třetinu ze socialistických zemí a zšestinásobí se z nesocialistických zemí, že v sedmé pětiletce bude představovat náročnost dovozu hodnotu 150 mld Kčs a v investiční výstavbě hodnotu 100 mld Kčs, že bude nutno zvýšit stav pracovníků resortu o 32 tis. pracovníků v sedmé pětiletce a v osmé pětiletce dokonce ještě o 18 tis.

Pro méně zasvěcené jsou to jistě překvapivá čísla platná pro řešení energetické situace v případě, kdybychom měli pokračovat v zajišťování růstu potřeb převážně růstem energetických zdrojů.

Úvodní informaci jsem si dovolil použít pro podtržení rozsahu a celospolečenského významu, kdy jsme se rozhodli ze známých důvodů a stávajících možností urychleně převést řešení dalšího rozvoje funkce našeho energetického systému převážnou měrou do spotřebitelské sféry, tedy do racionalizace spotřeby energie všeho druhu.

Roční spotřeba 7,5 tun měrného paliva na jednoho obyvatele, která je cca 2,5 až 3 krát vyšší v porovnání s jinými průmyslově vyspělými státy, opravňuje správnost tohoto rozhodnutí; zároveň poukazuje na značné rezervy v uskutečňování těchto záměrů. V současné době není totiž pro nás nic levnějšího a vzácnějšího než dosahované úspory surovin, paliv a energie, za které vydáváme téměř polovinu veškerých devizových prostředků na dovozy, tj. přes 36 mld Kčs.

Jedním z nejvýraznějších původců vzniklého zvratu je ropa, respektive její produkt - nafta. Dovolte, vážené soudružky a soudruzi poslanci zaměřit své vystoupení směrem k racionalizaci spotřeby pohonných hmot v dopravě.

Dopravní systém ČSSR se podílí roční spotřebou 2386 tis. tun nafty z celkové spotřeby našeho národního hospodářství téměř 40 %. Pro rok 1982 se předepisuje snížení spotřeby pohonných hmot v průměru o 10 % proti skutečné spotřebě v roce 1980, což představuje roční úsporu cca 238 tis. tun pohonných hmot.

Diferenciace rozpisu úspor pro rok 1982 vypadá takto: u železniční dopravy se snižuje limit o 4,4 %, u letecké dopravy o 15,5 %, u ČSAD o 4,7 %, u plánované závodové dopravy o 16,7 %, u neplánované závodové dopravy o 19 %, u autobusů nedopravních organizací o 30 %, u městské hromadné dopravy o 4,3 %.

Měl jsem možnost se seznámit se Souborem opatření, vydávaným federálním ministerstvem dopravy pro všechny druhy přeprav. Pokládám to za velmi dobrou směrnici pro postupné konkrétní zajišťování příkazů dnešní doby. Osobně jsem se současně přesvědčil i na Západočeském KNV, že přístup k přípravě a k rozpisu úsporných opatření je konkrétní a odpovědný. Zvláště citlivá budou úsporná opatření v autobusové přepravě, neboť lze očekávat nejrůznější námitky a nepříznivé ohlasy.

Kde hledat možnosti rozhodujících úspor při minimalizaci nepřízně celospolečenských dopadů?

V první řadě by to měl být soubor opatření ke snižování přepravní náročnosti čs. ekonomiky. Jinými slovy snižování podílu dopravy k celkové produkci, snad ještě lépe vyjádřeno: nejhospodárnější je doprava, která vůbec nevznikla. Zatím se nám však celkové přepravní výkony, vyvíjejí rychleji než společenský produkt. Registrujeme stále mnoho protisměrných přeprav, nehospodárných a druhotných příprav, marných nebo zcela zbytečných jízd. Tento zdroj je rozhodně největší, ale zároveň nejnáročnější, vyžadující prohloubení přepravního plánování, vyšší úroveň koordinace mezi přepravci a dopravci, odpovědnější a koncepčnější přístup přepravců k řešení dopravních systémů svých odpovědnostních okruhů a s respektováním nejvyšší společenské efektivnosti. Tento nejbohatší zdroj máme zatím - bohužel - nejméně v rukách. Jeho prosazování do praxe bude dlouhodobější a obtížnější.

Proti původní směrnici předpokládá plán na rok 1982 ve snížení této dopravní náročnosti snížení objemu přepravy o 5 %, to je asi o 78 miliónů tun přepravy.

V nových podmínkách se dostává nově do popředí význam důkladnější kalkulace podílu dopravy při posuzování efektivnosti rozvoje specializace a kooperace výroby. V důsledku toho bude nutno se vystříhat takových rozhodnutí, kde náklady na dopravu mezi kooperujícími podniky by nejen pohltily celý efekt vlastní specializace, ale kde by navíc tato rozhodnutí způsobovala těžko řešitelné problémy buď dopravně kapacitní nebo problémy s dodržováním limitu pohonných hmot.

Domnívám se, že bude nutno přehodnotit i některé dosavadní zvyklosti. Uvedu jeden možná z mnoha ostatních případů: obstojí v nových podmínkách denní převážení kabin pro výrobu nákladních vozů v podniku LIAZ z Holýšova v Západočeském kraji do Jablonce po ose? Nešlo by zorganizovat tuto pravidelnou přepravu po železnici?

V pořadí jako druhý zdroj možno povazovat přesuny přepravy na druhy přeprav energeticky méně náročnější. Půjde zde o zvyšování podílu vodní přepravy, o přesun dálkové silniční přepravy na železnici, o přesun závodové dopravy na hospodárnější, a výkonnější přepravu organizacemi ČSAD, o přesun osobní dopravy z autobusů na železnici při souběžných dopravních linkách, o omezování letecké dopravy.

Realizace této oblasti bude vyžadovat určitá podmiňující opatření, jako např. zvýšení lodního parku a jeřábové techniky v lodní přepravě, zvýšení průjezdnosti a spolehlivosti v železniční přepravě.

Dalším rozhodujícím činitelem se musí stát účinnější aplikace technického rozvoje. Hlavní cíl technického rozvoje v dopravním systému vyžaduje společného jmenovatele: zvyšovat přepravní výkonnost při současném snižování spotřeby pohonných hmot na jednu přepravenou tunu, a to u všech druhů přeprav.

Sem patří i elektrifikace železničních tratí. Plného efektu bychom však nedosáhli, kdybychom současně neřešili odstraňování využívání motorové trakce na elektrizovaných úsecích. Zároveň se vrací k řešení, a myslím, že oprávněně, rozvoj elektrifikace městské hromadné přepravy.

Mnohdy drobná technická zlepšení mohou přinést ve svém souhrnu značné úspory. Nedávno se objevila v tisku informace o indikátoru hospodárné jízdy pro osobní auta z našich součástek. První zkušenosti ukázaly, že pomáhá snížit spotřebu pohonných hmot až o 10 %. Není již tak běžné zabezpečování údržby a seřizování vozidel, které mohou výrazně přispívat ke snižování spotřeby.

Další významný okruh možností nutno hledat v organizaci a řízení dopravy. Zvláštní pozornost si vyžádá zaměřit se na účinnější koordinační činnost mezi jednotlivými obory přepravy, na užší vzájemnou součinnost společných činností bez ohledu na hranici oblasti nebo na resortní příslušnost, na rozšiřování progresívních přepravních systémů, kontejnerové přepravy, vyhrazených přeprav, na zavádění pravidelných linek těžkotonážními soupravami apod.

Zvýšenou náročnost řízení dopravy nutno současně podepřít změnou ekonomických nástrojů a obsahového zaměření chozrasčotu s cílem přechodu dosavadní hmotné zainteresovanosti na výsledcích intenzívního přeplňování dopravních výkonů na hmotnou zainteresovanost na snižování podílu přepravních výkonů k produkci, na plynulé krytí potřeb národního hospodářství s minimální spotřebou pohonných hmot, na vytěžování dopravních prostředků, na zvyšování podílu výkonů na přívěsech a návěsech se současnou výraznější hmotnou zainteresovaností za úsporu pohonných hmot.

Závažnost hospodaření s pohonnými hmotami vyžaduje nejen stimulaci dosažených úspor, ale i využívání právních předpisů pro uplatňování postihů vůči odpovědným pracovníkům za nehospodárné využívání nákladních vozidel ve smyslu ustanovení vyhlášky federálního ministerstva dopravy č. 139/1980 Sb.

Podstatně zvýšená náročnost na organizaci a řízení dopravy bude muset proniknout do našeho stavebnictví. Zde je v závodové silniční dopravě velmi mnoho nedostatků a přepravní náročnost k produkci roste nadprůměrně.

Veškeré zmíněné základní úsporné tendence pro silniční dopravu platí plně i pro dopravu ve stavebnictví. K nim se však přidružují ještě další specifické faktory. Uvedu několik z těch nejpodstatnějších:

Územní rozptyl nasazování stavebních kapacit, a tím i prodlužování vzdálenosti pracovišť od řídících center, vysoká rozestavěnost, individuální řešení vlastních podnikových či závodových materiálových základen a stavebních servisů, neuspokojivě koordinované přesuny kapacit do aglomerací soustředěné výstavby, jako je Severočeský kraj, Praha a Bratislava, to vše jsou hlavní příčiny zvyšování přepravní náročnosti ve stavebnictví, příčiny mnoha protisměrných jízd apod.

Řešení nutno hledat, domnívám se, v odvážnější organizační územní koncentraci a její flexibility ze strany resortu stavebnictví k oblastem soustředěné výstavby se všemi průvodními a přidruženými činnostmi.

Velkou dopravní náročnost představuje přemísťování značných objemů zemin při zakládání staveb. Při zpracování projektů a umísťování staveb do terénu by se mělo všude přísně dbát na to, aby výšková situace staveniště byla určována minimalizací objemu zemin k přesunu a převozu.

Širší uplatňování matematického modelu dopravního problému" při určování dodavatelů, při rozmísťování ústředních betonáren, paneláren, výroben, centrálních mechanizovaných vykládek, skladů a servisů v aglomeracích soustředěné výstavby nad organizační rámec výrobně hospodářských jednotek a podniků, by rovněž přispělo k žádoucímu snižování přepravní náročnosti ve stavebnictví.

Organizování noční navážky materiálů ve velkých městech s rušným denním provozem může přinést nesporně další velké úspory ve spotřebě pohonných hmot.

Z hlediska úspor spotřeby pohonných hmot nelze přehlédnout ani rezervy vyplývající z plynulé práce výkonově harmonicky sestavených strojních sestav (jako optimální přidělování nákladních vozů k bagrům, buldozerům, finišerům apod.).

Velmi nízké zhodnocení vykazuje spotřeba u dopravních prostředků přidělených k dispozici stavbyvedoucímu pro vnitrostaveništní přepravu. Vyplývá to z nehospodárných druhotných převozů materiálů na staveništi, z nízkého využití tonáže, z vysokého procenta chodu motorů naprázdno. Stavbyvedoucí stále pokládají řízení přidělených dopravních prostředků jako druhořadou činnost řídící, často je dokonce zneužívají a přikrývají s nimi i vlastní organizační a manipulační nedostatky. l tato oblast si zaslouží pro svůj objem rezerv příslušnou pozornost.

Vážené soudružky a vážení soudruzi poslanci, závěrem pokládám za správné upozornit na několik závažných doprovodných okolností z poslaneckého hlediska.

Směr racionalizačních opatření ve spotřebě pohonných hmot by se neměl v žádném případě vypořádat zjednodušeně třeba na úkor plnění sjednaných smluvních potřeb se zemědělskými závody pro nezbytné udržování sjízdnosti silnic v zimním období, nebo na úkor svozu odpadního dřeva z lesa jako paliva pro potřeby obyvatelstva, nebo na úkor svozu usušeného sena z těžko přístupných ploch, nebo na úkor vykrývání nezbytných přepravních služeb poskytovaných obyvatelstvu a v neposlední řadě na úkor čištění měst a, obci odvozu domovních odpadů, na údržbu komunikací, na zajišťovaní technických služeb v narůstajících sídlištích.

Současně pokládám za jednu z rozhodujících tu řídící činnost,

- která by operativně a autoritativně hájila za pochodu celého racionalizačního procesu plynulou funkci dopravy z hlediska celospolečenských potřeb,

- která by operativně dokázala přerozdělovat limity ve všech zjištěných případech neúnosné tvrdosti,

- která by nedopustila zneužívání monopolního postavení nositele limitů pohonných hmot, že by se bez jakýchkoli úsporných opatření vyhrocovala situace odmítáním dopravních úkolů s tím, že limit pohonných hmot je vyčerpán, nebo přesouváním přepravní povinnosti na slabšího partnera odběratelsko-dodavatelských vztahů, např. formou "Dodáme, když si pro to přijedete", nebo "Provedeme, když si dodáte naftu" apod.

Předcházet uvedeným obavám znamená podstatně zvýšit běžnou kontrolní a koordinační činnost stranických orgánů a národních výborů ve své územní působnosti.

Celý zápas o snižování energetické náročnosti našeho dopravního systému by měl být doprovázen vědomím všech odpovědných účastníků, že rozhodujícím těžištěm tohoto zápasu je generální snižování přepravní náročnosti celospolečenské produkce ve všech odvětvích, organizacích a orgánech, že zdárné řešení ve snižování přepravní náročnosti, nám může jedině umožnit odstraňování vzniklých, nežádoucích tvrdostí a disproporcí ve funkci našeho dopravního systému, že každé časové odkládání realizace jakýchkoli úsporných opatření zvyšuje nekompromisně napnutí a rozsah důsledků příslušných opatření.

Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP