- 14 -
- směrnice MZd ČSR č. 53/1980 sb. Hyg. př., jimiž se stanoví způ-
sob měření a hodnocení vibrací - registrováno v částce 32/1980
Sb.;
- výnos MZd SSR č. Z-6544/1980-B/3-06, kterým se určuje způsob
měření a hodnocení vibrací - registrováno v částce 2/1981 Sb.;
- směrnice hlavního hygienika ČSSR a MZLVH č. 23/1960 sb. Hyg.
př., pro ochranu pracovníků zaměstnaných při ošetřování zvířat
stížených tuberkulózou - registrováno v částce 85/1960 Sb.
Československý právní řád velmi podrobně upravuje otázky, o
nichž pojednává úmluva. Ze srovnání příslušných československých
právních norem s ustanoveními úmluvy plyne, že, pokud jde o bez-
pečnost a zdraví pracovníků při práci a o pracovní prostředí, zá-
sady československé vnitrostátní politiky i opatření na národní
úrovni a na úrovni podniků odpovídají zásadním požadavkům úmluvy,
i když lze uvažovat, jak, to znění úmluvy připouští, o dalším pro-
hloubení a zpřesnění současné československé úpravy v některých
bodech.
a) Sem spadá otázka poradenství o bezpečnosti při práci pro za-
městnavatele, jehož zajištění vyžaduje článek 10 úmluvy č. 155.
Jde o oblast, která spadá do výlučné působnosti národních orgánů.
Československé právo soustavné- poradenství o těchto otázkách po-
skytované zaměstnavatelům a zaměstnavatelským organizacím zatím
nezajišťuje, ale vykonávají je příležitostně různé orgány. Sou-
časně právní úprava neukládá takové poradenství orgánům státního
odborného dozoru nad bezpečností práce, tj. Českému úřadu bezpeč-
nosti práce a Slovenskému úřadu bezpečnosti práce a Českému báň-
skému úřadu a Slovenskému bánskému úřadu a popř. orgánům dalším a
tyto orgány je ani neprovádějí. Bude proto třeba jim uložit, aby
na základě usnesení vlád ČSR a SSR zajistily poskytování takového
poradenství ve vlastní působnosti.
b) Dále bude vhodné uložit všem příslušným orgánům, aby otázky
bezpečnosti práce a ochrany zdraví při práci, jakož i pracovního
prostředí byly důsledně zařadeny potřebném rozsahu do učebních
osnov všech druhů škol pokud jsou pro výchovu žáků a studentů
praktické.
- 15 -
c) Podle článku 13 úmluvy č. 155 pracovník, který nevykonal prá-
ci, o níž měl důvodně za to, že bezprostředně ohrožuje jeho život
a zdraví, nesmí být za toto své jednání postižen. Praxe v ČSSR
takto v podstatě postupuje. K podobnému závěru lze dojit i výkla-
dem ustanovení § 135 odst. 2 písm. d) ve spojitosti s § 80 odst. 1
zákoníku práce a § 35 písm. e) nařízení vlády ČSSR č. 54/1975 Sb.
Aby se však vyloučily nejasnosti vznikající z takového výkladu,
zejména pokud jde o subjektivní stránku věci, totiž že pracovník
sám má důvodně za to, že je uvedeným způsobem ohrožen, doporučuje
se při novelizaci zákoníku práce převzít ustanovení článku 13
úmluvy č. 155.
Kladným rysem československé úpravy je mj. to, že v široké
míře zabezpečuje zástupcům pracovníků, zejména ve formě společen-
ské kontroly, účast na zajištění bezpečnosti práce (v širším
smyslu) v podnicích, jak ji prosazuje úmluva.
2. Doporučení č. 164:
To, co bylo řečeno o vztahu československého práva k ustano-
vením úmluvy, lze v podstatě vztáhnout i na doporučení, které ne-
má právní povahu, ale je pouhým nezávazným výrazem současných ná-
zorů Mezinárodní organizace práce na otázky, o nichž pojednává.
C. Stanovisko
I když československá právní úprava vyhovuje zásadním poža-
davkům úmluvy č. 155, navrhuje se, aby vláda Československé soci-
alistické republiky úmluvu ratifikovala až po úpravě problematiky
zmíněné výše pod bodem II/B/1 a) a c). Současně se proto ukládá
příslušným členům vlády, aby k důslednému provádění úmluvy uvede-
nou úpravu zajistili.
Pokud jde o doporučení č. 164, ukládá se příslušným orgánům,
aby při přípravě nových předpisů z oblasti bezpečnosti a ochrany
zdraví pracovníků a pracovního prostředí pokud možno přihlížely
k jeho ustanovením.
- 16 -
III. Rovnost příležitostí a zacházení s pracovníky obou pohlaví
(pracovníci s povinnostmi k rodině)
A. Stručná charakteristika
1. Úmluva č. 156:
Úmluva sleduje dva cíle, které se doplňují: vytvořit skuteč-
nou rovnost příležitostí a zacházení v práci, jednak mezi muži a
ženami s povinnostmi k rodině, jednak mezi těmito pracovníky a
ostatními pracovníky.
Vychází ze zásady, že muži a ženy by měli mít rovné příleži-
tosti jak v rodině, tak v zaměstnání a konečně i ve společenském
a veřejném životě. Současné postavení žen se však může změnit
jen, změní-li se úloha mužů ve společnosti a v rodině.
Úmluva se vztahuje na pracovníky obou pohlaví s povinnostmi
k nezaopatřeným dětem, popř. k jiným členům rodiny, kteří s nimi
žijí ve společné domácnosti, pokud potřebují jejich podpory, jest-
liže takové povinnosti omezují možnost pracovníků připravit se na
hospodářskou činnost, vstoupit do ní, účastnit se jí nebo v ní po-
stupovat (čl. 1).
Ustanovení úmluvy dopadají na všechna odvětví hospodářské
činnosti a na všechny skupiny pracovníků (čl. 2).
Jedním z cílů vnitrostátní politiky má být umožnit osobám s
povinnostmi k rodině, aby byly výdělečně zaměstnány, aniž by byly
vystaveny diskriminaci a aniž by tím došlo ke střetu mezi jejich
povinnostmi v povolání a povinnostmi k rodině (čl. 3). Za tím úče-
lem je třeba učinit opatření, aby se takovým pracovníkům umožnilo
svobodně si zvolit zaměstnání a aby se přihlíželo k jejich potře-
bám, pokud jde o podmínky zaměstnání a sociální zabezpečení (čl.
4). Kromě toho je třeba brát zřetel na jejich potřeby při místním
veřejném plánování, zejména pokud jde o veřejné služby a zařízení
pro péči o děti a pro pomoc rodině, ale i při poradenství pro vol-
bu povolání a při jejich odborné výchově (čl. 5 a 7). Povinnosti
k rodině nemohou být samy o sobě platným důvodem pro skončení pra-
covního poměru (čl. 8).
- 17 -
Ustanovení úmluvy mohou být prováděna postupně s přihlédnu-
tím k vnitrostátním možnostem. Jestliže však členský stát Mezi-
národní organizace práce vázaný úmluvou učiní nějaká opatření k
provedení některého nebo některých ustanovení úmluvy, musí taková
opatření být na prospěch všech pracovníků, mužů a žen, s povin-
nostmi k nezaopatřeným dětem, (nikoli též s povinnostmi k někte-
rým dalším členům rodiny), pokud tito pracovníci jsou zaměstnáni
v odvětvích a zaměstnáních, v nichž stát úmluvu provádí (čl. 10).
2. Doporučení č. 165:
Doporučení přejímá četná ustanovení úmluvy, která doplňuje
různými opatřeními k zajištění rovnosti pracovníků s povinnostmi
k rodině z oblasti vnitrostátní politiky, pracovních podmínek,
služeb a zařízení pro děti a pro pomoc rodině, jakož i sociální-
ho zabezpečení.
B. Porovnání s vnitrostátními předpisy a praxí
1. Úmluva č. 156:
Československý právní řád obsahuje řadu předpisů, jejichž
účelem je umožnit vykonávat pracovní činnost ženám, a popř. i
mužům, kteří se musí starat o nezaopatřené děti, popř. o jiné
členy své domácnosti, potřebující jejich pomoci.
Jsou to zejména tyto předpisy:
- Ústava ČSSR - ústavní zákon č. 100/1960 Sb., ve znění pozděj-
ších předpisů, (čl. 20 odst. 1, 3 a 4; čl. 26 odst. 1, čl. 27);
- zákoník práce č. 65/1965 Sb. ve znění pozdějších předpisů, (ze-
jména čl. VII, § 49 b), c), § 51 odst. 1 c), § 53 odst. 3, § 86
a 149 a násl. );
- nařízení vlády ČSSR č. 54/1975 Sb., kterým se provádí zákoník
práce, (§ 26);
- zákon č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců, ve
znění pozdějších předpisů (§ 25);
- 18 -
- zákon č. 88/1968 Sb., o prodloužené mateřské dovolené, o dáv-
kách v mateřství a o přídavcích na děti z nemocenského pojiště-
ní, ve znění pozdějších předpisů;
- vyhláška URO č. 95/1968 Sb., o poskytování přídavků na děti v
nemocenském pojištění;
- nařízení vlády ČSSR č. 9/1982 Sb., o zvýšení některých sociál-
ních dávek na děti;
- zákon č. 103/1964 Sb., o zabezpečení družstevních rolníků v ne-
moci a o zabezpečení matky a dítěte, ve znění pozdějších před-
pisů, (úplné znění č. 51/1976 Sb. );
- vyhláška FMPSV č. 54/1976 Sb., o některých změnách vyhlášky
SUSZ č. 104/1964 Sb., kterou se provádí zákon o zabezpečení
družstevních rolníků v nemoci a o zabezpečení matky a dítěte,
ve znění pozdějších předpisů;
- nařízení vlády ČSSR č. 98/1971 Sb., o zvýšení podpory při naro-
zení dítěte;
- zákon č. 107/1971 Sb., o mateřském příspěvku, ve znění zákonné-
ho opatření předsednictva Federálního shromáždění č. 8/1982 Sb.;
- vyhláška FMPSV č. 72/1974 Sb., k provedení některých ustanove-
ní zákona o mateřském příspěvku;
- vyhláška SVD č. 88/1967 Sb., o nemocenském pojištění členů vý-
robních družstev;
- vyhláška SUSZ č. 21/1965 Sb., o důchodovém zabezpečení, nemo-
cenském pojištění a preventivní a léčebné péči některých obča-
nů činných při poskytování služeb, ve znění pozdějších předpisů;
- zákon č. 121/1975 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění po-
zdějších předpisů. (§ 7, 77, 78, 81 a 172);
- vyhláška FMPSV Č. 128/1975 Sb., kterou se provádí zákon o soci-
álním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, (§ 123 a 124);
- zákon č. 70/1958 Sb., o úkolech podniků a národních výborů na
úseku péče o pracovní síly, (§2);
- vládní nařízení č. 92/1958 Sb., kterým se provádí zákon č. 70/
- 19 -
/1958 Sb., o úkolech podniků a národních výborů na úseku péče
o pracovní síly (§ 2 písm. c);
- zákon č. 63/1978 Sb., o opatřeních v soustavě základních a střed-
ních škol, (§ 28 a 29);
- zákon ČNR č. 76/1978 Sb., o školských zařízeních (§ 2 až 8,
5 17);
- zákon SNR č. 78/1978 Sb., o školských zařízeních (§ 2 až 8,
§ 17);
- vyhláška MZd č. 42/1966 Sb., o poskytování léčebně preventivní
péče (§ 56; 57 a 61);
- zákon ČNR č. 129/1975 Sb., o působnosti orgánů ČSR v sociálním
zabezpečení (§ 13);
- zákon SNR č. 132/1975 Sb., o působnosti orgánů SSR v sociálním
zabezpečení (§ 13);
- vyhláška MPSV ČSR č. 130/1975 Sb., kterou se provádí zákon o
sociálním zabezpečení a zákon ČNR o působnosti orgánů ČSR v so-
ciálním zabezpečení (§ 28, 82 a násl. );
- vyhláška MPSV SSR č. 134/1975 Sb., kterou se provádí zákon o
sociálním zabezpečení a zákon SNR o působnosti orgánů SSR v so-
ciálním zabezpečení (§ 28, 82 a násl. ).
Ustanovení úmluvy jsou v širokém rozsahu zakotvena v česko-
slovenském právu, které neobsahuje žádná diskriminační ustanove-
ní vůči pracovníkům - ať už mužům nebo ženám - s povinnostmi k
rodině. Naproti tomu převážná část ustanovení československého
práva, která přiznávají některá zvýhodnění ženám s takovými po-
vinnostmi, zejména pak těm, jež jsou zaměstnány v pracovním pomě-
ru, neposkytují stejné zvýhodnění mužům s povinnostmi vůči rodi-
ně. V některých případech právní řád bere zřetel na osamocené mu-
že s takovými povinnostmi, nikoli však již na všechny muže, kteří
pečují nebo by mohli místo svých manželek pečovat o nezaopatřené
děti, popř. i rodinné příslušníky, žijící s nimi ve společné do-
mácnosti.
- 20 -
Ustanovení čl. 10 odst. 1 úmluvy sice umožňuje, aby ustano-
vení úmluvy byla prováděna postupně, na druhé straně však vyžadu-
je, aby opatření učiněná k provedení úmluvy se ve všech případech
vztahovala alespoň jak na muže tak na ženy s povinnostmi vůči ne-
zaopatřeným dětem, když již ne rovněž na muže a ženy s povinnost-
mi k dalším příslušníkům domácnosti. Tomuto ustanovení některé
předpisy československého práva zatím nevyhovují.
2. Doporučení č. 165:
To, co uvedeno k úmluvě, platí i ohledně doporučení.
C. Stanovisko
S přihlédnutím k tomu, že československé právo zatím není v
plném souladu s úmluvou, nedoporučuje se ji toho času ratifikovat.
Jelikož však československé sociální politice je vlastní sna-
ha zrovnoprávňovat muže a ženy s povinnostmi k rodině, jeví se
vhodným doporučit všem příslušným orgánům, aby podle možnosti při-
hlížely k ustanovením úmluvy č. 156 a doporučení č. 165, pokud
jsou pro Československou socialistickou republiku praktická.
V Praze dne 13. května 1983
Předseda vlády ČSSR:
v z. Rohlíček v. r.
Úmluva 6. 154
Úmluva o podpoře kolektivního vyjednávání
Generální konference Mezinárodní organisace práce,
která byla svolána správní radou Mezinárodního úřadu práce
do Ženevy a tam se sešla dne 3. června 1981 na svém 87. za-
sedání;
opětovně potvrzujíc ustanovení Filadelfské deklarace, která
uznává "slavnostní závazek Mezinárodní organisace práce pod-
porovat mezi národy světa uskutečnění plánů, jejichž cílem
je skutečné uznání práva na kolektivní vyjednávání", a
jsouc si vědoma, že tuto zásadu "lze plně vztáhnout na všech-
ny národy světa";
majíc na zřeteli rozhodující význam mezinárodních norem obsa-
žených v úmluvě o svobodě sdružování a ochraně práva organi-
zovat se, 1948, v úmluvě o právu
organizovat se a kolektivně
vyjednávat, 1949, v doporučení o kolektivních smlouvách, 1951,
v doporučení o dobrovolném smírčím a rozhodčím řízení, 1951,
v úmluvě a doporučení o pracovních vztazích (veřejná služba),
1978 a v úmluvě a doporučení o správě práce, 1978;
domnívajíc se, že je žádoucí vyvinout větší úsilí k dosažení
cílů těchto norem a zejména všeobecných zásad obsažených v
článku 4 úmluvy a právu
organizovat se a kolektivně vyjed-
návat, 1949, a v bodě 1 doporučení o kolektivních smlouvách,
1951;
domnívajíc se v důsledku toho, že by tyto normy měly být do-
plněny vhodnými opatřeními založenými na těchto normách a
určenými k podpoře svobodného a dobrovolného kolektivního
vyjednávaní;
rozhodnuvší přijmout některé návrhy týkající se podpory ko-
lektivního vyjednávání, jež jsou čtvrtým bodem jednacího
pořadu zasedání;
stanovivší, že tyto návrhy budou mít formu mezinárodní úmluvy,
přijímá dne 20. června 1981 tuto úmluvu, která bude označována
jako Úmluva o kolektivním vyjednávání, 1981:
- 2 -
Část I. Působnost a definice
Článek 1
1. Tato úmluva se vztahuje na všechna odvětví hospodářské čin-
nosti.
2. Nakolik se záruky stanovené v této úmluvě vztahuji na ozbro-
jené síly o policii, může být vymezeno vnitrostátním zákonodár-
stvím nebo vnitrostátními zvyklostmi.
3. Pokud jde o veřejnou službu, zvláštní způsoby provádění této
úmluvy mohou být stanoveny vnitrostátním zákonodárstvím nebo vni-
trostátními zvyklostmi.
Článek 2
Pro účely této úmluvy výraz "kolektivní vyjednávání" se
vztahuje na všechna vyjednávání mezi zaměstnávatelem, skupinou
zaměstnávatelů nebo jednou nebo několika
organizacemi zaměstnáva-
telů na jedné straně a jednou nebo několika
organizacemi pracov-
níků na straně druhé, jejichž účelem jo
a) stanovit pracovní podmínky a podmínky zaměstnání a, popř.
nebo
b) upravit vztahy mezi zaměstnavateli a pracovníky a, popř. nebo
c) upravit vztahy mezi zaměstnavateli a jejich organizacemi a
jednou nebo několika
organizacemi pracovníků.
Článek 3
1. Pokud vnitrostátní zákon nebo vnitrostátní zvyklosti uzná-
vají existenci zástupců pracovníků, jak jsou definováni v článku
3, písmena b) úmluvy o zástupcích pracovníků, 1971, vnitrostátní
zákon nebo vnitrostátní zvyklosti mohou stanovit, nakolik výraz
"kolektivní vyjednávání" má pro účely této úmluvy rovněž zahrno-
vat vyjednávání s těmito zástupci.
2. Pokud podle odstavce 1 tohoto článku výraz "kolektivní vy-
jednávání" zahrnuje rovněž vyjednávání se zástupci pracovníků
zmíněnými v tomto odstavci, mají být učiněna, kdykoli jo toho
třeba, vhodná opatření, aby se zajistilo, že existence těchto
- 3 -
zástupců nemůže sloužit k oslabení postavení zúčastněných orga-
nisací pracovníků.
Část II. Způsoby provádění
Článek 4
Pokud provádění této úmluvy není zajištěno kolektivními
smlouvami, rozhodčími výroky nebo jiným způsoben odpovídajícím
vnitrostátní zvyklostem, má se tak stát vnitrostátními právními
předpisy.
III. Podpora kolektivního vyjednávání
Článek 5
1. Za účelem podpory kolektivního vyjednávání je třeba přijmout
opatření přizpůsobená vnitrostátním podmínkám.
2. Cíle opatření zmíněných v odstavci 1 tohoto článku budou ty-
to:
a) kolektivní vyjednávání by mělo být umožněno všem zaměstnavate-
lům a všem skupinám pracovníků v odvětvích činnosti uvedených
v této úmluvě;
b) kolektivní vyjednávání by se mělo postupně rozšířit na všechny
otázky uvedené pod písmenami a), b) a c) článku 2 této úmluvy;
c) mělo by se podporovat stanovení procesních předpisů dohodnu-
tých mezi
organizacemi zaměstnavatelů a pracovníků;
d) kolektivní vyjednávání by nemělo být znemožňováno nedostatkem
předpisů upravujících jeho průběh nebo tím, že takové předpisy
jsou nedostačující nebo nevhodné;
e) orgány a řízení pro urovnání pracovních sporů by měly být po-
jaty tak, aby přispívaly k podpoře kolektivního vyjednávání.
Článek 6
Ustanovení této úmluvy nebrání fungování soustav pracovních
vztahů, při nichž dochází ke kolektivnímu vyjednáváni v rámci
smírčího a, popř. nebo rozhodčího řízení nebo smírčích a, popř.
- 4 -
nebo rozhodčích institucí, jestliže se jich strany kolektivního
vyjednávaní dobrovolně účastní.
Článek 7
Opatření učiněná veřejnými orgány k podpoře a prosazování
rozvoje kolektivního vyjednávaní predmětem předběžných
porad a pokud možno dohodu mezi věřejnými orgány a
organizacemi
zaměstnavatelů a pracovníku.
Článek 8
Opatření učiněná na podporu kolektivního vyjednávání nemo-
hou být pojata nebo prováděna způsobem, jenž by byl na překážku
svobodě kolektivního vyjednávání.
Část IV. Závěrečná ustanovení
Článek 9
Tato úmluva nereviduje žádnou dosavadní úmluvu nebo doporu-
čení.
Článek 10
Formální ratifikace této úmluvy budou oznámeny generálnímu
řediteli Mezinárodního úřadu práce a jím zapsány.
Článek 11
1. Tato úmluva zavazuje toliko členské státy Mezinárodní orga-
nisace práce, jejichž ratifikace byla zapsána generálním ředite-
lem.
2. Nebude účinnosti dvanáct měsíců poté, kdy generální ředitel
zapíše ratifikace dvou členských států.
3. Pro každý další členský stát tato úmluva nebude účinnosti
dvanáct měsíců od data, kdy jeho ratifikace byla zapsána.
Čl. 12
1. Každý členský stát, který ratifikoval tuto úmluvu, může ji
vypovědět po uplynutí deseti let ode dne, kdy tato úmluva po pr-
vé nabyla účinnosti, písemným sdělením generálnímu řediteli Me-
- 5 -
zinárodního úřadu práce, který je zapíše. Výpověď nabude účin-
nosti jeden rok po dni, kdy byla zapsána.
2. Každý členský stát, jenž ratifikoval tuto úmluvu a který
nepoužije práva ji vypovědět podle tohoto článku během roku ná-
sledujícího po uplynutí období deseti let, jak uvedeno v před-
chozím odstavci, bude vázán úmluvou na další desetileté období
a poté ji bude moci vypovídat vždy po uplynutí desetiletého ob-
dobí za podmínek uvedených v tomto článku.
Článek 13
1. Generální ředitel Mezinárodního ůřadu práce oznámí všem
členským státům Mezinárodní organizace práce zápis všech ratifi--
kací a výpovědí, které mu členové organizace sdelí.
2. Když bude členským státům organizace sdělovat zápis druhé
ratifikace, jež mu byla oznámena, generální ředitel upozorní
členské státy Organizace na datum, kdy tato úmluva nabude účin-
nosti.
Článek 14
Generální ředitel Mezinárodního ůřadu práce oznámí generál-
nímu tajemníkovi Spojených národů k zápisu podle článku 102 Char-
ty Spojených národů úplné údaje o všech ratifikacích a výpovědích,
které zapsal podle ustanovení předchozích článků.
Článek 15
Vždy, bude-li to považovat za nutné, Správní rada Mezinárod-
ního úřadu práce předloží generální konferenci zprávu o provádě-
ní této úmluvy a přezkoumá, zda jo záhodno dát na pořad jednání
generální konference otázku její úplné nebo částečné revise.
Článek 16
1. Přijme-li generální konference novou úmluvou revidující úpl-
ně nebo částečně tuto úmluvu a neustanoví-li nová úmluva jinak:
a) ratifikace nové revidující úmluvy členským státem způsobí ip-
so iure okamžitou výpověď této úmluvy bez ohledu na ustanove-
ní článku 12, a to s výhradou, že nová revidující úmluva nabu-
de účinnosti;
- 6 -
b) od doby, kdy nová revidující úmluva nabude účinnosti, tato
úmluva přestane být členským státům otevřena k ratifikaci.
2. Tato úmluva však zůstane v platnosti ve své formě a obsahu
pro ty členské státy, které ji ratifikovaly a které neratifiko-
valy revidující úmluvu.
Článek 17
Anglické a francouzské znění této úmluvy mají stejnou plat-
nost.
Úmluva č. 155
Úmluva o bezpečnosti a zdraví pracovníků a o pracovním prostředí
Generální konference Mezinárodní organizace práce,
která byla svolána správní radou Mezinárodního úřadu práce do
Ženevy a tam se sešla dne 3. června 1981 na svém 67. zase-
dání,
rozhodnuvší přijmout některé záruky o bezpečnosti a ochraně
zdraví pracovníků a pracovním prostředí, jež jsou šestým
bodem jednacího pořadu zasedání, a
stanovivší, že tyto návrhy budou mít formu mezinárodní úmluvy,
přijímá dne 23. června 1981 tuto úmluvu, která bude označována
jako Úmluva o bezpečnosti a zdraví pracovníků, 1981.
Část I. Působnost a definice
Článek 1
1. Tato úmluva se vztahuje na všechna odvětví hospodářské čin-
nosti.
2. Členský stát, který ratifikuje tuto úmluvu, může po co
nejčasnějším projednání s representativními
organizacemi zaměst-
navatelů a pracovníků, částečně nebo zcela vyjmout z jejího pro-
vádění jednotlivá odvětví hospodářské činnosti, jako např. ná-
mořní plavbu nebo lov ryb, jestliže v nich při provádění vznika-
jí zvláštní problémy určité závažnosti.
3. Každý členský stát, který ratifikuje tuto úmluvu, uvede v
první zprávě o jejím provádění podávané podle článku 22 ústavy
Mezinárodní
organizace práce všechna odvětví, jež vyňal podle
odstavce 2 tohoto článku, s uvedením důvodů takového vynětí, a
popíše opatření učiněná pro přiměřenou ochranu pracovníků ve vy-
loučených odvětvích a v následujících zprávách vyloží pokrok,
jehož bylo dosaženo za účelem širšího provádění.
Článek 2
1. Tato úmluva se vztahuje na všechny pracovníky v odvětvích
hospodářské činnosti, která zahrnuje.
- 2 -
2. Členský stát, který ratifikuje tuto úmluvu, může po projed-
nání se zúčastněnými representativními
organizacemi zaměstnava-
telů a pracovníků částečně nebo zcela vyjmout z jejího provádě-
ní vymezené skupiny pracovníků, ohledně nichž existují zvláštní
problémy při provádění.
3. Každý členský stát, který ratifikuje tuto úmluvu, uvede v
první zprávě o jejím provádění, podávané podle článku 22 ústavy
Mezinárodní
organizace práce, všechny vymezené skupiny pracov-
níků, které byly vyňaty podle odstavce 2 tohoto článku, s uve-
dením důvodů takového vynětí a v následujících zprávách vyloží
pokrok, jehož bylo dosaženo za účelem širšího provádění.
Článek 3
Pro účely této úmluvy
a) výraz "odvětví hospodářské činnosti" zahrnuje všechna odvět-
ví, kde jsou pracovníci zaměstnáni, včetně veřejné služby;
b) výraz "pracovníci" zahrnuje všechny zaměstnané osoby včetně
veřejných zaměstnanců;
c) výraz "pracoviště" zahrnuje všechna místa, kde se pracovníci
nacházejí nebo kam se ubírají vzhledem ke své práci a která
podléhají přímému nebo nepřímému dozoru zaměstnavatele;
d) výraz "předpisy" zahrnuje všechna ustanovení, jimž příslušný
orgán nebo příslušné orgány daly sílu zákona;
e) výraz "zdraví" ve vztahu k práci neznamená toliko stav bez
nemoci nebo postižení; zahrnuje rovněž tělesné a duševní
prvky ovlivňující zdraví, které přímo souvisí s bezpečností
a ochranou zdraví při práci.
Část II. Zásady vnitrostátní politiky
Článek 4
1. Každý členský stát s přihlédnutím k vnitrostátním podmín-
kám a zvyklostem a po projednání s nejrepresentativnějšími or-
ganisacemi zaměstnavatelů a pracovníků má stanovit, provádět a
pravidelně přezkušovat souvislou vnitrostátní politiku týkající