- 3 -
se bezpečnosti a zdraví pracovníků a pracovního prostředí.
2. Cílem této politiky má být předcházet úrazům a újmám na
zdraví, které vznikají v důsledku nebo v souvislosti s prací
nebo během ní, tím že se sníží na prakticky nejmenší možnou mí-
ru příčiny nebezpečí souvisících s pracovním prostředím.
Článek 5
Politika zmíněná v článku 4 má přihlížet k těmto hlavním
oblastem činnosti, pokud ovlivňují bezpečnost a zdraví pracovní-
ků a pracovní prostředí:
a) navrhování, zkoušení, výběr, nahrazování, umístění, uspořádá-
ní, užívání a údržba hmotných složek práce (pracoviště, pra-
covní prostředí, nástroje, stroje a nářadí, chemické, fysi-
kální a biologické látky a činitele, pracovní postupy);
b) vztahy mezi hmotnými složkami práce a osobami, které vykoná-
vají práci nebo na ni dohlížejí, jakož i přizpůsobení strojů,
nářadí, pracovní doby,
organizace práce a pracovních postupů
tělesným a duševním schopnostem pracovníků;
c) odborná výchova a další potřebná odborná výchova, kvalifikace
a motivace osob, které se jakkoli podílejí na tom, aby se do-
sáhlo přiměřené úrovně bezpečnosti a ochrany zdraví;
d) styky a spolupráce na úrovni pracovní skupiny a podniku, a na
všech jiných vhodných úrovních včetně národní úrovně;
e) ochrana pracovníků a jejich zástupců proti kárným opatřením
pro jejich Činnost vykonanou v dobré víře v souladu s poli-
tikou zmíněnou v článku 4 této úmluvy.
Článek 6
Při stanovení politiky zmíněné v článku 4 je třeba vymezit
příslušné úkoly a povinnosti veřejných orgánů, zaměstnavatelů,
pracovníků a jiných zúčastněných osob na úseku bezpečnosti a
zdraví pracovníků a pracovního prostředí a přihlédnutím k doplňu-
jící povaze těchto povinností a k vnitrostátním podmínkám a zvyk-
lostem.
- 4 -
Článek 7
Ve vhodných intervalech je třeba prověřovat stav bezpeč-
nosti a zdraví pracovníků a pracovního prostředí, a to buď v
celé šíři nebo určité oblasti, aby se tak zjistily nejzávažněj-
ší problémy, stanovily účinné způsoby k jejich zvládnutí a po-
řadí opatření, která je třeba učinit, a vyhodnotily výsledky.
Část III. Opatření na národní úrovni
Článek 8
Každý členský stát má pomocí právní úpravy nebo jiným způ-
sobem odpovídajícím vnitrostátním podmínkám a zvyklostem a po
projednání se zúčastněnými representativními
organizacemi za-
městnavatelů a pracovníků učinit opatření potřebná k provedení
článku 4.
Článek 9
1. Dohled na provádění právních předpisů o bezpečnosti a
ochraně zdraví pracovníků a pracovním prostředí má být zajištěn
vhodnou a přiměřenou soustavou inspekce.
2. Soustava dohledu má stanovit vhodný postih pro případ poru-
šení právních předpisů.
Článek 10
Je třeba učinit opatření pro zajištění poradenství zaměst-
navatelům a pracovníkům, aby se jim pomohlo vyhovět právním po-
vinnostem.
Článek 11
Za účelem provádění politiky zmíněné v článku 4 této úmluvy
příslušný úřad nebo úřady mají postupně zajistit tyto úkoly:
a) stanovit - tam kde to povaha a stupeň ohrožení vyžadují -
podmínky pro projekci, konstrukci a zařízení podniků, jejich
uvedení do provozu, větší adaptace podniků a změny v jejich
určení, bezpečnost technického zařízení užívaného při práci
a provádění řízení stanovených příslušnými úřady;
b) stanovit pracovní postupy, látky a činitele, ohledně nichž má
- 5 -
být exposice zakázána, omezena nebo podléhat povolení nebo kon-
trole příslušného úřadu nebo příslušných úřadů; je třeba při-
hlížet k ohrožením způsobeným současnou exposicí několika lát-
kám nebo činitelům;
c) zavést a provádět řízení pro oznamování pracovních úrazů a
nemocí z povolání zaměstnavateli, a popř. pojišťovacími a ji-
nými přímo zúčastněnými ústavy nebo osobami a vypracovávat
každoroční statistiky o pracovních úrazech a nemocech z povo-
lání;
d) provádět šetření v případech, kdy pracovní úraz, nemoc z po-
volání nebo jiné postižení zdraví, k němuž došlo při práci
nebo v souvislosti s ní, ukazuje vážnost situace;
o) každoročně uveřejňovat informace o opatřeních učiněných v sou-
vislosti s politikou zmíněnou v článku 4, jakož i o pracovních
úrazech, nemocech z povolání a jiných postiženích na zdraví,
k nimž došlo při práci nebo v souvislosti s ní;
f) zavést nebo rozvinout s přihlédnutím k vnitrostátním podmínkám
a možnostem soustavu zkoušení chemických,
fyzikálních a biolo-
gických činitelů z hlediska ohrožení zdraví pracovníků.
Článek 12
V souladu s vnitrostátními právními předpisy a zvyklostmi je
třeba učinit opatření, aby osoby, které navrhují, vyrábějí, dová-
žejí, uvádějí do oběhu nebo převádějí z jakéhokoli důvodu stroje,
zařízení nebo látky pro pracovní účely,
a) se přesvědčily, pokud je to prakticky možné, že předmětné
stroje, zařízení nebo látky nepředstavují nebezpečí pro bez-
pečnost a zdraví osob, které jich správně užívají;
b) podávaly informace o řádném umístění a užívání strojů a zaří-
zení, jakož i řádném užívaní látek, o ohroženích, která jsou
spojena se stroji a zařízením, a o nebezpečných vlastnostech
chemických látek,
fyzikálních a biologických činitelů nebo vý-
robků a poučení, jak se chránit proti známým ohrožením;
c) prováděly výzkum a šetření nebo se jinak informovaly o vývoji
- 6 -
vědeckých a technických poznatků, aby tak splnily své povinno-
sti podle ustanovení pod písmenami a) a b) tohoto článku.
Článek 13
Pracovník, který nevykonal práci, o níž měl důvodně za to,
že bezprostředně a vážné ohrožuje jeho život nebo zdraví, má být
v souladu s vnitrostátními podmínkami a zvyklostmi chráněn před
neospravedlněnými důsledky.
Článek 14
Je třeba učinit opatření, aby se způsobem odpovídajícím
vnitrostátním podmínkám a zvyklostem podpořilo pojetí otázek
bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a pracovního prostředí
do programů vzdělávání a odborné výchovy na všech úrovních včet-
ně vyššího technického, lékařského a odborného vyučování, aby
tak byly uspokojeny potřeby odborné výchovy všech pracovníků.
Článek 15
1. Aby byla zajištěna souvislost politiky zmíněné v článku 4
této úmluvy a opatření učiněných k provádění této politiky, kaž-
dý členský stát má po co nejčasnějším projednání s nejrepresen-
tativnějšími
organizacemi zaměstnavatelů a pracovníků a popř. s
jinými vhodnými orgány přijmout ustanovení odpovídající vnitro-
státním podmínkám a zvyklostem k zajištění potřebné koordinace
mezi různými úřady a orgány, jež mají provádět části II a III
této úmluvy.
2. Kdykoli to vyžadují okolnosti a vnitrostátní podmínky a
zvyklosti to umožňují, mají taková opatření zahrnovat zřízení
ústředního orgánu.
IV. Opatření na úrovni podniku
Článek 16
1. Na zaměstnavatelích je třeba vyžadovat, aby, nakolik je to
prakticky uskutečnitelné, pracoviště, stroje, zařízení a pracov-
ní postupy, které podléhají jejich kontrole, neohrožovaly bez-
pečnost a zdraví pracovníků.
- 7 -
2. Na zaměstnavatelích je třeba vyžadovat, aby, nakolik je to
prakticky uskutečnitelné, chemické,
fyzikální a biologické či-
nitele a látky, které podléhají jejich kontrole, neohrožovaly
zdraví, pokud je zajištěna vhodná ochrana.
3. Na zaměstnavatelích je třeba vyžadovat, aby v případě po-
třeby poskytovali vhodné ochranné oděvy a ochranné pracovní pro-
středky, aby se, nakolik to je prakticky uskutečnitelné, před-
cházelo ohrožení z úrazů nebo účinků škodlivých pro zdraví.
Článek 17
Kdykoli několik podniků současně vykonává činnost na témže
pracovišti, mají spolupracovat při provádění ustanovení této
úmluvy.
Článek 18
Na zaměstnavatelích je třeba vyžadovat, aby, pokud je toho
třeba, učinili opatření umožňující čelit nenadálým případům a
nehodám, včetně prostředků dostačujících ke zvládnutí první po-
moci.
Článek 19
Je třeba učinit opatření na úrovni podniku, podle nichž
a) pracovníci při své práci spolupracují na splnění povinností,
které má zaměstnávatel;
b) zástupci pracovníků v podniku spolupracují se zaměstnavatelem
na úseku bezpečnosti a ochrany zdraví při práci;
c) zástupci pracovníků v podniku získají dostačující informace o
opatřeních, jež zaměstnavatel učinil k zajištění bezpečnosti
a zdraví, a mohou je se svými representativními
organizacemi
projednat pod podmínkou, že nevyzradí obchodní tajemství;
d) pracovníci a jejich zástupci v podniku budou vhodně poučení v
oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci;
e) pracovníci nebo jejich zástupci, a popř. jejich reprezentativ-
ní organizace v podniku budou oprávněni podle vnitrostátních
právních předpisů a zvyklostí prošetřovat všechny stránky bez-
pečnosti a ochrany zdraví souvisící s jejich prací a zaměstná-
- 8 -
válel bude s nimi tyto věci projednávat; k tomu účelu mohou být
po vzájemné dohodě přibráni odborní poradci nezaměstnaní v pod-
niku;
f) pracovník okamžitě oznámí svému bezprostřednímu nadřízenému
každou situaci, o níž se právem může domnívat, že představuje
bezprostřední a vážné ohrožení pro jeho život nebo jeho zdra-
ví a zaměstnavatel, dokud nezjedná nápravu, pokud jí je třeba,
nemůže požadovat na pracovnících, aby pokračovali v práci za
okolností, kdy trvá bezprostřední a vážné nebezpečí pro život
nebo zdraví.
Článek 20
Spolupráce zaměstnavatelů a pracovníků a, popř. nebo jejich
zástupců v podniku má být základním prvkem
organizačních a ji-
ných opatření učiněných při provádění článků 16 až 19 této úmlu-
vy.
Článek 21
Opatření týkající se bezpečnosti a ochrany zdraví při práci
nesmí být spojena s žádnými výlohami pro pracovníky.
Část V. Závěrečná ustanovení
Článek 22
Tato úmluva nereviduje žádnou existující mezinárodní úmluvu
nebo doporučení o práci.
Článek 23
Formální ratifikace této úmluvy budou oznámeny generálnímu
řediteli Mezinárodního úřadu práce a jím zapsány.
Článek 24
1. Tato úmluva zavazuje toliko členské státy Mezinárodní orga-
nisace práce, jejichž ratifikace byla zapsána generálním ředite-
lem.
2. Nabude účinnosti dvanáct měsíců poté, kdy generální ředitel
zapíše ratifikace dvou členských států.
3. Pro každý další členský stát tato úmluva nabude účinnosti
dvanáct měsíců od data, kdy jeho ratifikace byla zapsána.
- 9 -
Článek 25
1. Každý členský stát, který ratifikoval tuto úmluvu, může ji
vypovědět po uplynutí deseti let ode dne, kdy tato úmluva po pr-
vé nabyla účinnosti, písemným sdělením generálnímu řediteli Me-
zinárodního úřadu práce, který je zapíše. Výpověď nabude účinno-
sti jeden rok po dni, kdy byla zapsána.
2. Každý členský stát, jenž ratifikoval tuto úmluvu a který
nepoužije práva ji vypovědět podle tohoto článku během roku ná-
sledujícího po uplynutí období deseti let, jak uvedeno v před-
chozím odstavci, bude vázán úmluvou na další desetileté období
a poté ji bude moci vypovědět vždy po uplynutí desetiletého ob-
dobí za podmínek uvedených v tomto článku.
Článek 26
1. Generální ředitel Mezinárodního úřadu práce oznámí všem
členským státům Mezinárodní
organizace práce zápis všech ratifi-
kací a výpovědí, které mu členové
organizace sdělí.
2. Když bude členským státům Organizace sdělovat zápis posled-
ní ratifikace nutné k tomu, aby úmluva nabyla účinnosti, gene-
rální ředitel upozorní členské státy
Organizace na datum, kdy
táto úmluva nabude účinnosti.
Článek 27
Generální ředitel Mezinárodního úřadu práce oznámí generál-
ními tajemníkovi Spojených národů k zápisu podle článku 102
Charty Spojených nároků úplné údaje o všech ratifikacích a výpo-
vědích, které zapsal podle ustanovení předchozích článků.
Článek 28
Vždy, bude-li to považovat za nutné, správní rada Meziná-
rodního úřadu práce předloží generální konferenci zprávu o pro-
vádění této úmluvy a přezkoumá, zda je záhodno dát na pořad jed-
nání generální konference otázku její úplné nebo částečné revise.
Článek 29
1. Přijme-li generální konference novou úmluvu revidující úpl-
ně nebo částečně tuto úmluvu a neustanoví-li nová úmluva jinak:
- 10 -
a) ratifikace nové revidující úmluvy členským státem způsobí ip-
so iure okamžitou výpověď této úmluvy bez ohledu na ustanove-
ní článku 25, a to s výhradou, že nová revidující úmluva na-
bude účinnosti;
b) od doby, kdy nová revidující úmluva nabude účinnosti, tato
úmluva přestane být členským státům otevřena k ratifikaci.
2. Tato úmluva však zůstane v platnosti ve své formě a obsahu
pro ty členské státy, které ji ratifikovaly a které neratifiko-
valy revidující úmluvu.
Článek 30
Anglické a francouzské znění této úmluvy mají stejnou plat-
nost.
Úmluva č. 156
Úmluva o rovnosti příležitostí a zacházení s pracovníky obou
pohlaví (pracovníci s povinnostmi k rodině)
Generální konference Mezinárodní organizace práce,
která byla svolána správní radou Mezinárodního úřadu práce
do Ženevy a tam se sešla dne 3. června 1081 na svém 67. za-
sedání;
majíc na zřeteli Filadelfskou deklaraci o cílech a úkolech
Mezinárodní organizace práce, která uznává, že "všechny
lidské bytosti bez ohledu na rasu, víru nebo pohlaví mají
právo usilovat o svůj hmotný pokrok a o svůj duševní rozvoj
ve svobodě a důstojnosti, v hospodářském zabezpečení a s
rovnými možnostmi";
majíc na zřeteli ustanovení Deklarace o rovnosti příležitostí
a zacházení se zaměstnanými ženami a resoluci o akčním plá-
nu k podporo rovnosti příležitostí a zacházení se zaměstna-
nými ženami, přijatými Mezinárodní konferencí práce v roce
1975;
majíc na zřeteli ustanovení mezinárodních úmluv a doporučení
o práci zaměřených na zajištění rovnosti příležitostí a za-
cházení pro pracovníky obou pohlaví, zejména úmluvu a dopo-
ručení o rovném odměňování, 1951, úmluvu a doporučení o
diskriminaci (zaměstnání a povolání), 1958, a část VIII do-
poručení o rozvoji lidských zdrojů, 1975;
připomínajíc, že úmluva o diskriminaci (zaměstnání a povolá-
ní), 1958 se výslovně nezmiňuje o rozdílech na základě po-
vinností k rodině, a jsouc názoru, že v tomto směru jsou
potřebné nové normy;
majíc na zřeteli ustanovení doporučení o zaměstnávání žen s
povinnostmi k rodině, 1965 a berouc v úvahu změny, k nimž
došlo od jeho přijetí;
majíc na zřeteli, že instrumenty o rovnosti příležitostí a
zacházení s muži a ženami byly též přijaty Spojenými náro-
- 2 -
dy a jinými specialisovanými institucemi a připomínajíc ze-
jména čtrnáctý odstavec preambule úmluvy Spojených národů
o odstranění všech forem diskriminace žen, 1979, podle ně-
hož smluvní státy jsou si "vědomy, že se tradiční úlohy
muže a ženy v rodině a ve společnosti musí změnit, aby se
dosáhlo plné rovnosti mužů a žen";
uznávajíc, že problémy pracovníků s povinnostmi k rodině jsou
jednou stránkou širších otázek týkajících se rodiny a spo-
lečnosti, k nimž by vnitrostátní politika měla přihlížet;
uznávajíc, že je potřebné zavést účinnou rovnost příležitostí
a zacházení s pracovníky obou pohlaví s povinnostmi k rodi-
ně a mezi takovými a ostatními pracovníky;
berouc v úvahu, že mnohé z problémů týkajících se všech pra-
covníků, postihují tvrdě zejména pracovníky s povinnostmi
k rodině, a uznávajíc, že je třeba zlepšit jejich poměry
jednak opatřeními odpovídajícími jejich zvláštním potřebám,
jednak opatřeními, která mají zlepšit poměry pracovníků vů-
bec;
rozhodnuvši přijmout některé návrhy týkající se rovnosti pří-
ležitostí a zacházení s pracovníky - obou pohlaví: pracov-
níků s povinnostmi k rodině, jež jsou pátým bodem jednacího
pořadu zasedání;
stanovivší, že tyto návrhy budou mít formu mezinárodní úmluvy,
přijímá dne 24. června 1981 tuto úmluvu, která bude označována
jako Úmluva o pracovnících s povinnostmi k rodině, 1081:
Článek 1
1. Tato úmluva se vztahuje na pracovníky obou pohlaví a povin-
nostmi k nezaopatřeným dětem, pokud takové povinnosti omezují
jejich možnosti připravit se na hospodářskou činnost, do ní
vstoupit, účastnit se jí nebo v ní postupovat.
2. Ustanovení této úmluvy se rovněž vztahují na pracovníky
obou pohlaví s povinnostmi k jiným členům rodiny, kteří s nimi
žijí v domácnosti a zřejmě potřebuji jejich péče nebo podpory,
- 3 -
pokud takové povinnosti omezuji jejich možnosti připravit se na
hospodářskou činnost, do ní vstoupit, účastnit se jí nebo v ní
postupovat.
3. Pro účely této úmluvy výraz "nezaopatřené dítě" a "jiný
člen rodiny, který žije ve společné domácnosti a potřebuje péče
nebo podpory" znamená osoby za takové v každé zemi označené jed-
ním z prostředků uvedených v článku 9 této úmluvy.
4. Pracovníci zmínění v odstavcích 1 a 2 tohoto článku jsou dá-
le nazýváni "pracovníky s povinnostmi k rodině".
Článek 2
Tato úmluva se vztahuje na všechna odvětví hospodářské čin-
nosti a na všechny skupiny pracovníků.
Článek 3
1. Aby byla vytvořena skutečná rovnost příležitostí a zacháze-
ní s pracovníky obou pohlaví, každý členský stát stanoví za je-
den z cílů své vnitrostátní politiky umožnit osobám s povinnost-
mi k rodině, které jsou nebo chtějí být výdělečně zaměstnány,
vykonávat toto právo, aniž by byly vystaveny diskriminaci a po-
kud je to nožné, aniž by tím došlo ke střetu mezi jejich povin-
nostmi v povolání a v rodině.
2. Pro účely odstavce 1 tohoto článku, výraz "diskriminace"
znamená diskriminaci v zaměstnání a povolání, jak je vymezena
v článcích 1 a 5 úmluvy o diskriminaci (zaměstnání a povolání),
1958.
Článek 4
Aby byla vytvořena skutečná rovnost příležitostí a zacháze-
ní s pracovníky obou pohlaví, je třeba učinit všechna opatření
slučitelná B vnitrostátními poměry a možnostmi, aby
a) bylo pracovníkům s povinnostmi k rodině umožněno vykonávat
právo na svobodnou volbu, povolání;
b) se přihlíželo k jejich potřebám, pokud jde o zaměstnání a so-
ciální zabezpečení.
- 4 -
Článek 5
Rovněž jo třeba učinit všechna opatření slučitelná s vnitro-
státními poměry a možnostmi, aby
a) se přihlíželo k potřebám pracovníků s povinnostmi k rodině při
místním nebo oblastním veřejném plánování;
b) se rozvíjely nebo podporovaly společné veřejné nebo soukromé
služby, jako např. služby a zařízení pro péči o děti a pro po-
moc rodině.
Článek 6
Příslušné úřady a orgány v každé zemi učiní vhodná opatření
k podporo informací a výchovy, jimiž se vyvolává širší veřejné
porozumění pro zásadu rovnosti příležitostí a zacházení s pracov-
níky obou pohlaví a pro problémy pracovníků s povinnostmi k rodi-
ně, jakož i názorové klima příznivé pro řešení těchto problémů.
Článek 7
Je třeba učinit všechna opatření slučitelná s vnitrostátní-
mi poměry a možnostmi, mimo jiné všechna opatření v oblasti pora-
denství pro volbu povolání a odborné výchovy, aby se umožnilo
pracovníkům s povinnostmi k rodině zapojit se do zaměstnání, se-
trvat v něm, jakož i se do něho vrátit po přerušení způsobeném
takovými povinnostmi.
Článek 8
Povinnosti k rodině nemohou samy o sobě být platným důvodem
pro skončení pracovního poměru.
Článek 9
Ustanovení této úmluvy mohou být provedena vnitrostátními
právními předpisy, kolektivními smlouvami, pracovními řády, roz-
hodčími výroky, soudním rozhodnutími nebo několika těmito způ-
soby nebo jiným vhodným způsobem slučitelným s vnitrostátními
zvyklostmi a s přihlédnutím k vnitrostátním poměrům.
Článek 10
1. S přihlédnutím k vnitrostátním poměrům ustanovení této úmlu-
vy mohou být, je-li toho třeba, prováděna postupně, avšak opat-
- 5 -
ření učiněná k tomu účelu budou ve všech případech uplatněna na
všechny pracovníky zmíněné v článku 1 odst. 1.
2. Každý členský stát, který ratifikuje tuto úmluvu, uvede ve
své první zprávě o provádění úmluvy předkládané podle článku 22
ústavy Mezinárodní
organizace práce, zda a ohledně kterých usta-
novení úmluvy zamýšlí použít možnosti dané v odstavci 1 tohoto
článku, a v pozdějších zprávách uvede, v jakém rozsahu provádí
nebo hodlá provádět taková ustanovení.
Článek 11
Organizace zaměstnavatelů a pracovníků mají právo účastnit
se způsobem odpovídajícím vnitrostátním poměrům a zvyklostem
přípravy a provádění opatření učiněných k provedení ustanovení
této úmluvy.
Článek 12
Formální ratifikace této úmluvy budou oznámeny generálnímu
řediteli Mezinárodního úřadu práce a jím zapsány.
Článek 13
1. Tato úmluva zavazuje toliko členské státy Mezinárodní orga-
nisace práce, jejichž ratifikace byla zapsána generálním ředite-
lem.
2. Nabude účinnosti dvanáct měsíců poté, kdy generální ředitel
zapíše ratifikace dvou členských států.
3. Pro každý další členský stát tato úmluva nabude účinnosti
dvanáct měsíců od data, kdy jeho ratifikace byla zapsána.
Článek 14
1. Každý členský stát, který ratifikoval tuto úmluvu, může ji
vypovědět po uplynutí deseti let ode dne, kdy tato úmluva po pr-
vé nabyla účinnosti, písemným sdělením generálnímu řediteli Me-
zinárodního úřadu práce, který je zapíše. Výpověď nabude účinno-
sti jeden rok po dni, kdy byla zapsána.
2. Každý členský stát, jenž ratifikoval tuto úmluvu a který
nepoužije práva ji vypovědět podle tohoto článku během roku ná-
sledujícího po uplynutí období deseti let, jak uvedeno v předcho-
- 6 -
zím odstavci, bude vázán úmluvou na další desetileté období a po-
té ji bude moci vypovědět vždy po uplynutí desetiletého období
za podmínek uvedených v tomto článku.
Článek 15
1. Generální ředitel Mezinárodního úřadu práce oznámí všem
členským státům Mezinárodní
organizace práce zápis všech ratifi-
kací a výpovědí, které mu členové
organizace sdělí.
2. Když bude členským státům Organizace sdělovat zápis posled-
ní ratifikace nutné k tomu, aby úmluva nabyla účinnosti, gene-
rální ředitel upozorni členské státy
Organizace na datum, kdy ta-
to úmluva nabude účinnosti.
Článek 16
Generální ředitel Mezinárodního úřadu práce oznámí generál-
nímu tajemníkovi Spojených národů k zápisu podle článku 102
Charty Spojených národů úplné údaje o všech ratifikacích a výpo-
vědích, které zapsal podle ustanovení předchozích článků.
Článek 17
Vždy, bude-li to považovat za nutné, správní rada Meziná-
rodního úřadu práce předloží generální konferenci zprávu o pro-
vádění toto úmluvy a přezkoumá, zda je záhodno dát na pořad jed-
nání generální konference otázku její úplné nebo částečné revise.
Článek 18
1. Přijme-li generální konference novou úmluvu revidující úpl-
ně nebo částečně tuto úmluvu a neustanoví-li nová úmluva jinak:
a) ratifikace nové revidující úmluvy členským státem způsobí ip-
so iure okamžitou výpověď této úmluvy bez ohledu na ustanove-
ní článku 14, a to s výhradou, že nová revidující úmluva nabu-
de účinnosti;
b) od doby, kdy nová revidující úmluva nabude účinnosti, tato
úmluva přestane být členským státům otevřena k ratifikaci.
2. Tato úmluva však zůstane v platnosti ve své formě a obsahu
pro ty členské státy, které ji ratifikovaly a které neratifikova-
ly revidující úmluvu.
- 7 -
Článek 19
Anglické a francouzské znění této úmluvy mají stejnou plat-
nost.
Doporučení č. 163
Doporučení o podpoře kolektivního vyjednávání
Generální konference Mezinárodní organizace práce,
která byla svolána správní radou do Ženevy a tam se sešla dne
3. června 1981 na svém 67. zasedání,
rozhodnuvši přijmout některé návrhy týkající se podpory kolek-
tivního vyjednávání, jež jsou čtvrtým bodem jednacího pořa-
du zasedání,
stanovivši, že tyto návrhy budou mít formu doporučení doplňu-
jícího úmluvu o kolektivním vyjednávání, 1981,
přijímá dne 20. června 1981 toto doporučení, které bude označová-
no jako Doporučení o kolektivním vyjednávání, 1981.
I. Způsob provádění
1. Provádění ustanovení tohoto doporučení může být zajištěno
vnitrostátními právními předpisy, kolektivními smlouvami nebo
rozhodčími výroky nebo jiným způsobem odpovídajícím vnitrostát-
ním zvyklostem.
II. Prostředky pro podporu kolektivního vyjednávání
2. Pokud je toho třeba, měla by být učiněna opatření přizpůso-
bená vnitrostátním podmínkám, aby na základě dobrovolnosti se
usnadnilo ustavování a rozvoj svobodných, nezávislých a repre-
sentativních
organizací zaměstnavatelů a pracovníků.
3. Pokud je to vhodné a potřebné, měla by být učiněna opatření
přizpůsobená vnitrostátním poměrům, aby
a) representativní organizace zaměstnavatelů a pracovníků byly
uznány pro účely kolektivního vyjednávání;
b) v zemích, kde příslušné úřady uplatňují uznávací řízení za
ucelen určení
organizací, které jsou oprávněny, ke kolektivní-
mu vyjednávání, takové určení bylo založeno na objektivních a
předem vymezených měřítkách, týkajících se representativní po-
- 2 -
vahy těchto organizací, stanovených po projednání s representa-
tivními
organizacemi zaměstnavatelů a pracovníků.
4. (1) Měla by být učiněna, pokud toho je třeba, opatření při-
způsobená vnitrostátním poměrům, aby kolektivní vyjednávaní bylo
možné na kterékoli úrovni, zejména na úrovni závodu, podniku,
odvětvové činnosti, průmyslového odvětví nebo na krajové nebo
národní úrovni.
(2) V zemích, kde kolektivní vyjednávání probíhá na více úrov-
ních, vyjednávající strany by měly usilovat o koordinaci nozi
sebou.
5. (1) Strany, které se zúčastní kolektivního vyjednávání, by mě-
ly učinit opatření, aby jejich vyjednavači na všech úrovních mě-
li možnost získat vhodnou průpravu.
(2) Veřejné orgány by na jejich žádost mohly pro takovou průpra-
vu poskytnout podporu
organizacím zaměstnavatelů a pracovníků.
(3) Obsah těchto průpravných programů a dozor nad nimi by měl
být stanoven vhodnou zúčastněnou
organizací pracovníků nebo za-
městnavatelů.
(4) Taková průprava by neměla být na újmu právu organizací pra-
covníků a zaměstnavatelů zvolit si své vlastní zástupce pro účely
kolektivního vyjednávání.
6. Strany zúčastněné na kolektivním vyjednávání by měly udělit
svým příslušným vyjednavačům potřebné zmocnění, aby vedli a uza-
vřeli vyjednávání, s výhradou ustanovení týkajících se projedná-
ní v jejich příslušných
organizacích.
7. (1) Pokud je toho třeba, měla by být učiněna opatření přizpů-
sobená vnitrostátním poměrům, aby strany měly přístup k informa-
cím potřebným pro věcné vyjednávání.
(2) Za tím účelem:
a) veřejní a soukromí zaměstnavatelé by měli na žádost organizací
pracovníků poskytnout informace o hospodářském a sociálním
stavu vyjednávající jednotky a celého podniku, jichž je třeba
pro věcné vyjednávání. Pokud by sdělení některých takových in-
formací mohlo podniku způsobit škodu, jejich sdělení by mohlo