Doporučuji jako společný zpravodaj Sněmovně
národů schválit vládní návrhy
ve znění uvedeném ve společné
zprávě výborů (tisk 209) a s doplněním
jejího článku III., které jsem právě
navrhl ve své zpravodajské zprávě.
Samozřejmě s tím, že podstatná
novelizace trestního zákona nás teprve čeká.
Předsedající předseda SL J. Bartončík:
Děkuji poslanci Vlčkovi. Slovo má společný
zpravodaj výborů Sněmovny lidu poslanec Fanta.
Společný zpravodaj výborů SL poslanec
L. Fanta: Vážený pane předsedo,
vážený pane předsedající,
vážené poslankyně, vážení
poslanci, dovolte mi v návaznosti na zpravodajskou zprávu
poslance Vlčka rovněž několik poznámek.
Předně bych chtěl uvézt, že podle
mého názoru podstatná redukce původně
zamýšlených trestních novel vychází
ze střízlivého hodnocení současné
politické situace, ale zejména také z nejbližšího
období spojeného s potřebou urychleného
rozvoje socialistické demokracie ve všech oblastech
společenského života.
Z tohoto nepochybně vycházely parlamentní
výbory, když shodně doporučily dílčí
novelizaci pouze těch ustanovení, u kterých
je nutnost změny evidentní. Samotné změny
přitom jednoznačně posílí základní
směry prohlubování demokracie, právních
jistot občanů, nebo výslovně plynou
z nutnosti realizace našich mezinárodních závazků.
Kromě změn, s nimiž již původní
vládní návrh trestních novel počítal,
bych chtěl zvlášť zdůraznit potřebu
úplného a okamžitého zrušení
zákonného opatření předsednictva
Federálního shromáždění
č. 10/1989 Sb., k ochraně veřejného
pořádku. Toto zákonné opatření
se dostalo do rozporu s demokratizačním vývojem
ve společnosti, a je proto nezbytné ho zrušit.
Připomínám shodný názor výborů
obsažený v parlamentním tisku 209, že
záměr zrušit citované zákonné
opatření je třeba právně provést
formou přímé novely § 156a trestního
zákona - tak, jak je obsažena v článku
I bodu 4 a přímé novely § 6 zákona
o přečinech - článek II - tedy těch
dvou ustanovení, která byla zákonným
opatřením novelizována.
Je pravděpodobné - a signalizuje to i rozsáhlá
amnestie prezidenta republiky z 8. prosince t. r. - že nejen
k oběma zmíněným ustanovením
bude třeba se urychleně v nejbližší
době znovu vrátit. Jsem přesvědčen,
že se tak musí stát na základě
souhrnného posouzení dalších potřebných
změn v trestním zákonodárství.
To byl také jeden z důvodů, proč parlamentní
výbory doporučily vládě ČSSR
jako navrhovateli všechna ostatní původně
uvažovaná ustanovení trestních novel
znovu důkladně posoudit. Důležitým
momentem přitom je aktuálně rozhodnuté
podstatné urychlení prací na návrzích
zákonů o právu shromažďovacím,
spolčovacím, petičním, branném
a na tiskovém zákoně.
Je zcela přirozené, že trestní novely je třeba plně sladit se záměry uvedených zákonů. Ty budou nepochybně nově koncipovat některá práva a povinnosti občanů a v tomto směru mají i s trestním zákonodárstvím určitou dílčí souvislost.
Výbory si byly při svých doporučeních
vládě ČSSR plně vědomy rovněž
toho, že řada ustanovení již v původních
návrzích trestních novel směřovala
k potřebné realizaci dalších našich
mezinárodních závazků v této
oblasti. Svědčí o tom doporučení
vládě ČSSR další část
původního návrhu urychleně dopracovat
a předložit Federálnímu shromáždění
tak, aby mohly být urychleně realizovány
i další změny v trestním zákonodárství.
Osobně se domnívám, že i při
značné kumulaci legislativních prací,
a to nejen na vládní úrovni, bude snad možno
předložit nový návrh trestních
novel tak, aby došlo k výraznějšímu
posunutí původně navrhovaného data
jejich účinnosti (1. duben 1990). Je však jistě
třeba respektovat věcnou a časovou návaznost
s dalšími návrhy zákonů, jejichž
dopracování a vzájemné sladění
bude zejména v legislativních orgánech federální
vlády v příštích měsících
patrně vrcholit. To se týká v plné
míře novely zákona o výkonu trestu
odnětí svobody, jejíž původní
vládní návrh doporučily výbory
nezařazovat na jednání sněmoven, a
který rovněž doporučily vládě
k urychlenému dopracování.
Jako společný zpravodaj výborů Sněmovny
lidu doporučuji schválit návrhy novel trestního
zákona, zákona o přečinech a trestního
řádu ve znění, které vyplývá
ze společné zprávy výborů (tisk
209) s jedinou úpravou v jejím článku
V tak, jak ji navrhl ve své zpravodajské zprávě
poslanec Vlček.
Předsedající předseda SL J. Bartončík:
Děkuji poslanci Fantovi. Zahájíme rozpravu.
Prozatím se písemně do rozpravy přihlásili:
poslanci Luděk Kapitola a Bohumil Servus a poslankyně
Hana Kantorová. Prosím další zájemce.
Hlásí se poslanec Ján Riško. (Súdruh
predseda, žiadam zaradiť moju prihlášku
do rozpravy k tomuto bodu.) Dále se hlásí
poslanec Baruš.
Hovořit bude poslanec Luděk Kapitola. Připraví
se poslanec Bohumil Servus.
Poslanec SL L. Kapitola: Vážený pane
předsedo, vážené Federální
shromáždění, vážení
hosté, dovolte mi, abych k projednávané problematice
připojil několik poznámek z hlediska naší
trestně právní politiky a mezinárodních
závazků, které náš stát
převzal.
Události posledních čtyř týdnů
nás všechny nutí k zamyšlení, jaké
byly vlastně příčiny k tak rozsáhlému
a mohutnému projevu nespokojenosti významné
části naší veřejnosti se stavem
ve společnosti. Myslím, a v tom se shoduji s dalšími
poslanci našeho Klubu poslanců Československé
strany socialistické, že těchto příčin
byla celá řada. Není ani dost dobře
možné je všechny vyjmenovat.
Za jednu z nejvážnějších však
považuji nedůslednost v řešení
problematiky dodržování lidských práv.
Celá léta jsme si namlouvali, že otázka
dodržování lidských práv není
pro nás vlastně aktuální, že
díky vytvořeným podmínkám -
zejména našemu právnímu řádu
a soudnictví - je výkon lidských práv
u nás zaručen. Zjištěné případy
porušování lidských práv jsme
bagatelizovali nebo vysvětlovali jako ojedinělé
selhání lidského faktoru.
O případech, ve kterých jsme cítili,
že se příčí našemu právnímu
vědomí, jsme mluvili jen mezi sebou a málokdo
našel odvahu ptát se veřejně. Zeptal-li
se přece jen někdo, bylo mu objasněno, že
naše právo poskytuje takové záruky každému
jednotlivci, že každé pochybení bude napraveno.
My jsme tomu věřili, nebo chtěli věřit,
a tak jsme prostě umožňovali nejrůznějším
orgánům, aby nekontrolovaně stanovovaly pravidla
jednání státu s občanem. Právě
tento stát se však v uplynulých letech zavázal
respektovat všechna práva uznaná mezinárodními
dokumenty, zejména Mezinárodním paktem o
občanských a politických právech,
Mezinárodním paktem o hospodářských,
sociálních a kulturních právech. Zavázal
se tato práva zajistit a podniknout nutné kroky
ke schválení takových opatření,
která by uplatnění lidských práv
zajišťovala. Musíme si přiznat, že
ne vždy jsme přistupovali k opatřením
vyplývajícím z mezinárodních
závazků včas, odpovědně a hlavně
důsledně.
Dnes je ovšem nutné zamyslet se nad celkovou koncepcí
trestní politiky tak, aby byl našim občanům
skutečně zaručen nerušený výkon
základních lidských práv. Budeme se
muset vracet k otázkám, o kterých jsme dlouho
nemluvili nebo nechtěli mluvit. V této souvislosti
bych se chtěl zmínit například o otázce
trestu smrti. Je sice pravda, že mezinárodní
závazky nevylučují existenci trestu smrti,
nepochybně však považují tento trest za
nežádoucí. Všechna nebezpečí,
která samotná existence trestu smrti přináší,
jsou zřejmá. Ve všech státech, které
dosud trest smrti připouštějí, probíhá
diskuse mezi jeho stále četnějšími
odpůrci a do defenzívy zahnanými zastánci.
V řadě států, kde tento trest ještě
existuje se uvažuje o jeho zrušení. Jinde je
sice upraven v trestních předpisech, v praxi se
však možnost uložení tohoto trestu nevyužívá.
Za takové situace, kdy svět ustupuje od tohoto trestu
a kdy i mezinárodní závazky přijaté
naším státem nás nutí k zamyšlení
nad oprávněnosti existence takového institutu,
nelze než konstatovat, že trest smrti nemá již
v našem právu místo, snad s jedinou výjimkou,
v případě zvlášť zavrženíhodných
brutálních, násilných trestních
činů.
Stejně tak se budeme muset znovu vrátit k některým
dalším ustanovením trestního zákona,
která neodpovídají mezinárodním
závazkům a jejichž změnu návrh
zatím nepředpokládá.
V minulosti bylo často v souvislosti s iniciativami neformálních
skupin užíváno ustanovení § 100
trestního zákona - pobuřování.
Nejednoznačná dikce tohoto ustanovení vytvořila
prostor pro nadměrně širokou interpretaci,
což vedlo k postihům osob v souvislosti s výkonem
jejich práva na svobodný projev. Musím však
podotknout, že svůj podíl nejednotnosti a nejednoznačnosti
výkladu měla i skutečnost, že jsme dosud
nepřijali zákon, který by jednoznačně
svobodu projevu vymezil. I z hlediska rovnosti našich občanů
před zákonem lze mít o některých
normách trestního práva pochybnosti.
Mezinárodní závazky však na druhé
straně vyžadují sankcionovat některá
jednání, která trestní zákon
ani předložená novela zatím nepostihují,
a která nejsou slučitelná s řádným
výkonem lidských práv. Náš trestní
zákon nesankcinuje ani jednání směřující
k odnárodnění nebo diskriminaci pro příslušnost
k určité národnostní nebo etnické
skupině, stejně jako pro vyznání nebo
politické smýšlení. Víme však
všichni, že odnárodnění nebo diskriminace
pro vyznání nebo politické smýšlení
může mít nejrůznější
formy a může se projevovat - a také se projevila
- ve školství, v oblasti pracovního zapojení
i v dalších oblastech. Bylo by samozřejmě
možné uvést další příklady
skutkových podstat, které nejsou zcela v souladu
s mezinárodními závazky, nebo které
naopak by bylo vhodné zakotvit v trestním zákoně.
Domnívám se, že tyto otázky budou vyřešeny
při dopracování návrhu novely trestního
zákona.
Kladu si otázku, jakým způsobem zabezpečit
do budoucna soulad právního řádu a
právní praxe s mezinárodními závazky?
Jednou z možných cest je začlenění
ustanovení mezinárodních paktů do
čs. právního řádu způsobem,
který na návrh Českobratrské církve
evangelické předkládá náš
Klub poslanců ČSS. Navržený zákon
přejímá do našeho právního
řádu všechna ustanovení Mezinárodního
paktu o socialistických a politických právech
a Mezinárodního paktu o hospodářských,
sociálních a kulturních právech. Sleduje
tím cíl zrušit všechna ustanovení
našeho právního řádu, která
jsou s ustanoveními těchto paktů v rozporu.
Připomínám, že uvedené pakty
byly naším státem ratifikovány a nabyly
platnosti již v roce 1976. Dodnes se však nepodařilo
všechna ustanovení těchto paktů uvést
do našeho právního řádu. Předpokladem
k docílení záměrů návrhu
je ovšem faktická existence ústavního
soudu, který by v případě pochybnosti,
zda ta - či ona vnitřní právní
norma je v souladu s ustanoveními paktů, o této
otázce rozhodl. Obdobnou a možná jednodušší
cestou by bylo přijetí ústavního zákona,
kterým by byla stanovena všeobecně priorita
mezinárodních paktů přijatých
ČSSR nad vnitřními normami. I tento model
by ovšem vyžadoval rozhodování Ústavního
soudu o souladu ustanovení paktů s vnitřními
právními normami. Oba způsoby by pak podle
mého názoru vedly v důslednému zvažování,
které mezinárodní závazky je Československo
schopno přijmout a zabezpečit.
Je dále naší povinností - a to vyplývá
i ze závěrečného dokumentu Vídeňské
následné schůzky KBSE - uvažovat o prohlášení
ve smyslu čl. 41 Mezinárodního paktu o občanských
a politických právech, že jako stát
uznáváme příslušnost tímto
paktem zřízeného Výboru pro lidská
práva, přijmout a posoudit oznámení
kteréhokoliv účastnického státu
o tom, že jiný stát porušuje občanská
a politická práva. Tak se podrobíme kontrole,
ale zároveň získáme i morální
právo posuzovat porušování morálních
práv v jiných státech i možnost taková
porušování oznamovat výboru.
Závěrečný dokument nás zavazuje
též uvažovat o přistoupení k opačnému
protokolu ke zmíněnému paktu. Tímto
přistoupením bychom dali možnost jednotlivcům,
aby se mohli obrátit na tento výbor se svými
stížnostmi na porušování občanských
a politických práv. Byl bych rád, kdyby všechny
tyto návrhy byly zváženy. Jsem přesvědčen,
že v budoucnosti, která se před námi
rýsuje, obstojíme v otázce lidských
práv i ve světovém měřítku.
Závěrem bych chtěl říci, že
předložené návrhy, byť jsou jen
dílčího charakteru, představují
podle mého názoru nesporný pokrok proti dosavadnímu
stavu a proto je podporuji. Děkuji za pozornost.
Předsedající předseda SL J. Bartončík:
Děkuji poslanci Kapitolovi, hovořit bude poslanec
Bohumil Servus a prosím, aby se připravila poslankyně
Kantorová.
Poslanec SN B. Servus: Vážené poslankyně,
vážení poslanci, vážení
hosté. Všichni jsme ve výborech projednávali
balík trestních zákonů, které
měly být původně předmětem
dnešního jednání. Plně se stavím
za to, že tento program byl vzat z pořadu a že
nám byl předložen zkrácený návrh,
kdy je nám předložen jeden zákon, kde
bychom měli upravit věci, které je potřeba
bezpodmínečně a urychleně opravit.
V předloženém návrhu zákona mluvíme
rovněž o zrušení novely zákona
o přečinech, o nesprávnosti zákonného
opatření, které jsme přijali v počátečních
měsících letošního roku, kterým
byl zpřísněn postih účastníků
nepovolených shromáždění a opozice
vůbec.
V nás, poslancích Československé strany
lidové, vznikla domněnka, že zrušením
těchto právních norem nastolíme předchozí
situaci a náš právní řád
se stane demokratickým a humánním. Právní
otázky spočívající v tom, že
zrušením jedné právní normy sama
o sobě nastupuje účinnost právní
normy dřívější, ale z hlediska
zákonného je potřeba provést úpravu
novou, byť shodnou s úpravou dřívější.
Rozhodující pro nás je proto otázka,
zda předchozí úprava byla na tolik demokratická
a správná, že je potřeba se k ní
vracet.
Zákon o přečinech č. 150 z roku 1969,
byť byl několikrát novelizován, je faktickým
ospravedlněním jiného zákonného
opatření, a to opatření předsednictva
Federálního shromáždění
ze dne 22. 8. 1969 o některých přechodných
opatřeních nutných k upevnění
a ochraně veřejného pořádku.
Nesmíme se dát mýlit, že přečinový
zákon je pragmatičtější a navenek
právnicky dokonalejší. Jeho účel
je stejný. Má sloužit k potlačení
projevů veřejnosti proti státnímu
vedení a státní moci.
Za této situace proto navrhujeme, aby přečinový
zákon nebyl novelizován v zamýšleném
směru, který je fakticky návratem ke stavu
po srpnu 1969, ale aby byla zrušena ustanovení §
5 písm. b) , c) , d) , e) , § 6a, § 8a a c, tj.
všechna ustanovení sloužící uvedenému
cíli, za kterým byla ustanovena.
V souvislosti s tím, co se odehrálo v poslední
době v souvislosti s politickým děním
v naší společnosti a se zákroky proti
demonstrantům se mluví i o úloze Lidových
milicí. Mluví se o tom, že jsou ilegální,
protiústavní, nezákonné apod. Faktem
je, že v zákoně ani v jiném právním
předpisu není jejich vznik, poslání
nebo úloha zakotvena. Jediným právním
předpisem, který upravuje postavení Lidových
milicí s výjimkou víceméně
zajišťující hospodářské
zabezpečení milicí a jejích členů,
je vyhláška č. 67 z 28. října
1977 o povolání příslušníků
Lidových milicí k plnění úkolů
Sboru národní bezpečnosti. Již z data
vydání této vyhlášky vyplývá,
k čemu by měla sloužit. Podle ní jsou
povolaní příslušníci Lidových
milicí oprávněni používat obušků,
hmatů a chvatů, ale i zbraní za stejných
podmínek jako Sbor národní bezpečnosti.
Na druhé straně, hlásíme-li se k demokratické
společnosti a k právnímu státu, musíme
vycházet ze zásady, že je dovoleno vše,
co není výslovně zakázáno.
Protože nikde není zakázáno politickým
stranám zřizovat ozbrojené oddíly,
musíme jejich existenci považovat za legální,
byť z hlediska celospolečenského za velmi nebezpečnou.
Zřídí-li si ozbrojené milice Komunistická
strana, není důvodu, proč by podobné
oddíly nezřídily ostatní strany nebo
organizace. Rozpuštění milicí proto
není řešení. Připravuje se novela
spolčovacího zákona a novela trestního
zákona. Navrhujeme proto, aby ve spolčovacím
zákoně bylo výslovně stanoveno, že
politické strany a společenské organizace
nesmí zřizovat ozbrojené oddíly k
ochraně svých zájmů a v trestním
zákoně pak aby byla uvedena nová trestní
podstata, upravující postih těch, kteří
by tyto oddíly zřizovali nebo byli jejich členy.
Vážené Federální shromáždění,
mluvíme-li o novelizaci trestně právních
předpisů, samozřejmě souhlasíme
s tím, aby s celkovou novelizací bylo vyčkáno,
až bude vše náležitě připraveno.
Na druhé straně musíme jako zástupci
věřících spoluobčanů
již dnes učinit vše, aby práva nás,
věřících, byla chráněna
před necitlivými zásahy, a z toho důvodu
musíme již dnes trvat na novelizaci ustanovení
§ 236, podle kterého by měl být trestně
postižen každý, kdo by jinému bránil,
byť skrytě, vyznávat víru v Boha, například
tím, že by ho vylučoval z výkonu některého
jeho povolání, ať už vychovatele, učitele,
z možnosti přijetí na studia atd. Musíme
již dnes trvat na tom, aby byl uveden trestní postih
každého, kdo by uváděl v osobních
hodnoceních a výkazech bez souhlasu dotyčného
informace o tom, zda je věřící či
bez vyznání. Děkuji za pozornost.
Předsedající předseda SL J. Bartončík:
Děkuji poslanci Servusovi. Hovořit bude poslankyně
Hana Kantorová, připraví se poslanec Ján
Riško.
Poslankyně SN H. Kantorová: Vážený
pane předsedo, vážené Federální
shromáždění, vážení
hosté, já jsem měla připraven diskusní
příspěvek podobný, jako zde přednesl
poslanec Servus, pokud se týká zákona o přečinech.
Nebudu to zde tedy opakovat a přimlouvám se jenom
za to, aby vláda přehodnotila celý tento
zákon o přečinech tak, aby byl opravdu v
souladu s mezinárodními pakty a požadavky na
lidská práva v dnešní době.
Právě proto, že byl přijat tento zákon
o přečinech v roce 1969, a že převzal
některá ustanovení zákonného
opatření č. 99 z roku 1969, z 22. srpna 1969,
tak musí především zmizet ta ustanovení
z tohoto zákona, která převzal. Je to především
ustanovení písm. a) v § 6, kde pro přečin
proti veřejnému pořádku bude potrestán
odnětím svobody až na 3 měsíce
nebo peněžitým trestem do výše
5 tisíc Kčs nebo v případech uvedených
v ustanovení písm. b) i propadnutím věcí,
kdo se účastní akce narušující
veřejný pořádek nebo k takové
věci vyzývá nebo ji podporuje nebo při
ní neuposlechne výzvy veřejného činitele
k zachování veřejného pořádku,
nebo k takovému neuposlechnutí jiného vybízí.
Toto dnes už není na místě. Od toho
se musíme plně distancovat. Jestliže jsme se
dnes distancovali od zákonného opatření
č. 10 z t. r., musíme se plně distancovat
i od zákonného opatření č.
99 z roku 1969.
Takže ještě jednou se přimlouvám
za to, aby vláda pozorně připravila nový
návrh zákona o přečinech. To je vše.