Federální shromáždění ČSSR 1986 – 1990

XVII. sjezd Komunistické strany Československa vytýčil jako hlavní cíl zvyšovat životní úroveň lidu, uspokojovat hmotné a duchovní potřeby obyvatelstva na kvalitativně vyšším stupni, upevňovat jeho životní a sociální jistoty a vytvářet stále příznivější podmínky pro harmonický rozvoj člověka. K naplnění tohoto cíle přispívá i sociální zabezpečení. Svým rozsahem a zaměřením představuje jednu z významných složek životních jistot našeho lidu. V současné době zabezpečuje sociálními dávkami 3,4 miliónu důchodců, 4,5 miliónu dětí a všechny občany v době nemoci. V roce 1 986 dosáhl celkový objem sociálních příjmů 86 mld Kčs a od roku 1970 se více než zdvojnásobil. Sociálně ekonomické úpravy v systému dávek provedené po XIV. sjezdu KSČ zvýšily roční objem sociálních příjmů o 5,3 mld Kčs, po XV. sjezdu KSČ o 7,8 mld Kčs a po XVI. sjezdu KSČ o 7,9 mld Kčs. V souladu se závěry XVII. sjezdu KSČ a s reálnými možnostmi tvorby zdrojů bylo v dubnu 1987 rozhodnuto usnesením předsednictva ÚV KSČ, vlády ČSSR, předsednictva ÚRO a předsednictva ÚV SSM přistoupit k dalšímu postupnému zdokonalování soustavy sociálního zabezpečení, jehož realizací se zvýší sociální příjmy v roce 1990 o 8,6 mld Kčs. Od 1. července 1987 se řadou opatření ve společenské pomoci rodinám s dětmi zlepšují materiální podmínky více než 1 mil. mladých rodin s dětmi a v důchodovém zabezpečení s účinností od 1. října 1987 se nově stanoví nejnižší výměra důchodů, které jsou jediným zdrojem příjmu, a to z 950 Kčs na 1000 Kčs měsíčně pro jednotlivce a z 1600 Kčs na 1 700 Kčs měsíčně pro dvojici. Dále byly provedeny v oblasti sociální péče úpravy zlepšující podmínky pro zabezpečení potřeb starých a invalidních občanů žijících ve vlastních domácnostech, v domovech důchodců a dalších ústavech sociální péče.

Současně bylo rozhodnuto s účinností od 1. října 1 988 provést zásadní opatření zlepšující úroveň důchodového zabezpečení, a to jak již vyplácených, tak i nově přiznávaných důchodů. K realizaci tohoto usnesení se předkládá návrh zdokonalení sociálního zabezpečení, který má ocenit práci starších generací, jež se nejvíce podílely, mnohdy za nesnadných podmínek, na budování socialistické společnosti v poválečných letech, a mají velký podíl na dosažených úspěších.

I. Vývoj důchodového zabezpečení

První obecná úprava důchodového zabezpečení byla po osvobození provedena zákonem o národním pojištění k 1.10.1948. Tento zákon rozšířil důchodové zabezpečení prakticky na všechny pracující a zavedl pro dělníky a zaměstnance jednotný důchodový systém, ve kterém bylo především zásadním způsobem zlepšeno důchodové zabezpečení dělnické třídy.

V dalších letech se s rozvojem ekonomiky zvyšovala zaměstnanost i úroveň mezd. Tomuto rychlému hospodářskému vývoji přestala vyhovovat tehdejší důchodová soustava zejména proto, že neumožňovala, aby výše důchodů rostla přiměřeně s růstem mezd a životní úrovně a ve způsobu stanovení důchodů nebyly dostatečně zhodnoceny pracovní zásluhy. Proto byla uskutečněna další úprava důchodového zabezpečení pracovníků k 1. 1.1957 zákonem o sociálním zabezpečení, který prohloubil v konstrukci důchodu zásluhové hledisko.

Přestavba důchodového zabezpečení provedená tímto zákonem přinesla podstatné zvýšení důchodových nároků u nově přiznávaných důchodů. Beze změny však zůstala značná část důchodů přiznaných před účinností tohoto zákona. To byla jedna z hlavních příčin výrazných rozdílů mezi vyplácenými a nově přiznávanými důchody. Ke snížení těchto rozdílů byly v roce 1959 stanoveny nejvyšší hranice důchodů podle pracovních kategorií (1600, 1800, 2200 Kčs) a zároveň bylo započato se zvyšováním jednotlivých skupin nízkých důchodů. Ve zvyšování těchto důchodů se prakticky pokračuje až dodnes.

V souvislosti s prohlubujícími se hospodářskými nesnázemi na počátku šedesátých let bylo na XII. sjezdu KSČ rozhodnuto zavést v důchodovém zabezpečení některá omezení s účinností od 1. 7. 1964, resp. 1. 1. 1965. Bylo zavedeno progresivní zdanění důchodů podle jejich výše a zároveň byla výše důchodu omezena přijetím zásady, že důchod nesmí přesáhnout ke dni vzniku nároku určité procento výdělku (60 %, resp. 70 %, podle pracovní kategorie). Tím byli postiženi pracující se středními a vyššími příjmy a dlouhou dobou pracovní činnosti. Obě zmíněná omezující opatření znamenala oslabení zásluhového hlediska v důchodové soustavě. Zároveň byla pro členy JZD s vyšší úrovní hospodaření zavede na v zásadě soustava důchodového zabezpečení platná pro pracovníky v pracovním poměru, doba pracovní činnosti se jim však hodnotí jen od 1. 10. 1948. Pro členy ostatních JZD zůstal platit pásmový systém důchodů, avšak s rozšířeným počtem pásem důchodů.

Změněná hospodářská a sociální politika, která vedla k postupnému zvyšování životních nákladů a průměrných mezd v druhé polovině šedesátých let, negativně ovlivňovala úroveň důchodů, takže bylo nutné poskytnout v roce 1969 zvláštní procentní přídavek k důchodům, který měl vyrovnat snížení reálné hodnoty důchodů. Současně byly oceněny zásluhy účastníků boje za národní osvobození zavedením zvláštních preferencí v důchodovém zabezpečení týkajících se výše důchodu a v některých případech věkové hranice pro získání nároku na starobní důchod.

Na základě rozboru sociálních problémů na počátku sedmdesátých let označil XIV. sjezd KSČ za potřebné provést úpravy v systému důchodového zabezpečení. Zejména mělo být zvýrazněno vyjádření zásluh z doby pracovní činnosti, upraveny dříve vyměřené důchody přiměřeně existujícím mzdovým podmínkám a vytvořeny před poklady k tomu, aby důchody nezaostávaly za rozvojem ekonomiky.

Ještě v roce 1 971 byly provedeny nejnaléhavější úpravy, a to zvýšení důchodů starodůchodců a nízkých důchodů, které byly jediným zdrojem příjmu.

K 1. 1. 1 976 bylo provedeno zdokonalení soustavy důchodového zabezpečení. Byla zrušena některá omezení v konstrukci důchodu, zavedená v letech 1959 a 1964, především zdaňování důchodů a zvýšeny maximální hranice, kterých mohou důchody v závislosti na pracovní kategorii dosáhnout. Dále byly zvýšeny všechny vyplácené důchody o pevné částky diferencované podle roku přiznání a výše vypláceného důchodu. Rozdíly mezi úrovní důchodů z různých období byly zmírněny tím, že zvýšení u dříve přiznaných důchodů bylo v zásadě vyšší, což platilo zejména u důchodů nižších pásem. Úpravy znamenaly významné posílení zásluhového hlediska v důchodovém zabezpečení, neboť byl zlepšen vztah výše důchodů k dosahovaným výdělkům. Novým zákonem bylo také sjednoceno důchodové zabezpečení pracovníků a všech družstevních rolníků.

Po roce 1976 byly řešeny pouze nejnaléhavější problémy, převážně sociálního charakteru. V souvislosti s cenovými opatřeními přijatými v roce 1979 a 1982 byly, jako částečná kompenzace těchto opatření, zvýšeny všechny vyplácené důchody o 30 Kčs v roce 1979 a v roce 1982 o dalších 30, resp. 40 Kčs u důchodů nižších než 1 200 Kčs měsíčně. Od 1. 1. 1985 byly pak zvýšeny nejstarší důchody, přiznané do roku 1970 (starobní o 70 Kčs měsíčně a ostatní úměrně). Důchody, jež jsou jediným zdrojem příjmu, byly od roku 1 976 upraveny čtyřikrát, a to u jednotlivců ze 600 Kčs postupně až na 1 000 Kčs a u dvojic z 1 100 na 1700 Kčs měsíčně.

Počet důchodově zabezpečených se zvýšil od přijetí zákona o národním pojištění v roce 1948 do roku 1985 o 3,4 miliónu, počet důchodů vzrostl na trojnásobek a průměrná výše vyplácených starobních důchodů se zvýšila více než čtyřikrát. Náklady na důchodové zabezpečení vzrostly od roku 1 948 téměř 15krát (viz příloha 1).

II. Současný stav důchodového zabezpečení

Soustava důchodového zabezpečení, jejíž základní principy byly zavedeny před 30 lety, vychází z těchto zásad:

1. Důchodově zabezpečeno je prakticky všechno ekonomicky aktivní obyvatelstvo a náklady na důchody jsou hrazeny ze státních prostředků.

2. Občané jsou zabezpečeni ve stáří, ve všech případech ztráty pracovní schopnosti a při ztrátě živitele. Mimo to se jim poskytuje další pomoc v tíživých situacích.

3. Systém je jednotný pro všechny pracující.

4. V konstrukci důchodu se uplatňuje v určitém poměru závislost výše důchodu na pracovních zásluhách, tj. na dosaženém výdělku, počtu let zaměstnání a pracovní kategorii, do které je zaměstnání zařazeno podle obtížnosti a rizikovosti vykonávané práce.

5. Základní věková hranice pro přiznání starobního důchodu činí u mužů 60 let, u I. pracovní kategorie 55, resp. 58 let, a u žen 53 - 57 let podle počtu vychovaných dětí.

6. Výše vypláceného důchodu se po celou dobu jeho pobírání v zásadě nemění s výjimkou jednorázových opatření.

7. Důchodci mohou po vzniku nároku na důchod pokračovat v zaměstnání v souladu s potřebami národního hospodářství.

8. Pracující se zastoupením v orgánech sociálního zabezpečení zúčastňují jeho provádění.

Celkem se v roce 1986 vyplácelo 4019 tisíc důchodů 3428 tisícům důchodců. Z tohoto počtu bylo 2247 tisíc důchodů starobních, 531 tisíc invalidních a 894 tisíc vdovských. Celkové náklady na důchodové zabezpečení činily 54, 2 mld Kčs. U 30 % důchodců nedosahoval důchod 1000 Kčs měsíčně a to zejména vzhledem k nízkým pracovním příjmům, krátké době zaměstnání a způsobu stanovení odvozených důchodů (vdovských, částečných invalidních, sirotčích, manželek). Většina důchodců (77 %) měla důchod nepřesahující 1600 Kčs a pouze 6 % důchodů je vyšších než 2000 Kčs měsíčně. Průměrná výše starobního důchodu činila 1357 Kčs měsíčně.

Starobní (invalidní) důchod se vypočítává z průměru hrubých měsíčních výdělků za posledních 10 nebo 5 let před vznikem nároku na důchod. Přitom se do průměrného měsíčního výdělku započítává část do 2000 Kčs plně, od 2000 Kčs do 5000 Kčs jednou třetinou a k výdělkům nad 5000 Kčs se nepřihlíží. Podrobný přehled o podmínkách nároku a způsobu výpočtu starobního důchodu je uveden v příloze č. 6.

Invalidní důchod náleží v zásadě ve stejné výši, v jaké by náležel starobní důchod při dovršení věkové hranice. Vdovský důchod činí 60 % důchodu, na který by měl zemřelý nárok a poskytuje se vdově po dobu 1 roku a poté jen při splnění určitých podmínek (např. věk 50 let, invalidita, péče o dítě). Sirotčí důchod jednostranně osiřelého dítěte činí 30 % a oboustranně osiřelého 50 % důchodu zemřelého.

Většina hlavních principů současného systému důchodového zabezpečení v zásadě vyhovuje. Proto bylo ve společném usnesení z dubna 1 987 uloženo: "Dále zachovat principy platné soustavy důchodového zabezpečení, zejména jednotnost a všeobecnost důchodového zabezpečení, dosavadní věkové hranice pro nárok na starobní důchod a pracovní kategorie důchodového zabezpečení".

Za dobu platnosti současného systému se však postupně, vlivem růstu mezd a životních nákladů, obnovily v soustavě důchodového zabezpečení některé problémy. Jde především o stále se zvětšující rozdíly mezi důchody vyměřenými před více lety a důchody přiznávanými v současné době, dále o oslabování zásluhového principu u nově přizvaných důchodů vyměřovaných z vyšší mzdy než průměrné a v důsledku toho rostoucí nivelizaci v důchodovém zabezpečení. Ta je prohlubována i stále se snižujícím rozpětím mezi důchody upravenými jako jediný zdroj příjmu a maximálními důchody.

Hlavní problémy lze charakterizovat takto:

1. Tím, že jednou přiznané důchody zůstávají po celou dobu jejich pobírání prakticky neměnné, zatímco mzdy, z nichž jsou tyto důchody odvozovány, stále rostou, vznikají neodůvodněné a přitom velmi značné rozdíly mezi důchody přiznanými v různých obdobích. Přitom tyto rozdíly jsou tím větší, čím delší doba uplynula od jejich přiznání, a to i přes řadu opatření, která byla již učiněna pro snížení těchto rozdílů. Názorně to vyplývá z následujícího přehledu o průměrných výších starobních důchodů vyplácených k 31.12. 1986 podle období jejich přiznání:

Důchodci, kteří jsou v důchodu dlouhou dobu, mají tedy vesměs nižší důchody, i když měli značné pracovní zásluhy. Naproti tomu u důchodů z posledních let je nízká úroveň některých důchodů důsledkem malých pracovních zásluh.

2. Přes provedená zvýšení důchodů došlo u řady důchodců k poklesu reálné hodnoty jejich důchodu. K největšímu poklesu reálné hodnoty důchodů,ve srovnání s jejich hodnotou v roce přiznání,došlo u důchodů z druhé poloviny sedmdesátých let, neboť tyto důchody se za celé období zvýšily pouze o 60 resp. 70 Kčs. Pokles reálné hodnoty je vsak výrazně diferencován i v závislosti na výši důchodů. U vyšších důchodů došlo ke znatelnějšímu poklesu kupní síly. Např. snížení kupní síly důchodu, který byl v roce 1976 vyplácen ve výši 1000 Kčs, činí 10 % a u maximálního důchodu 3000 Kčs 15 %. Poskytnuté kompenzační přídavky v jednotné výši předpokládaly, že příjemci vyšších důchodů si mohou část zvýšených výdajů hradit ze svého důchodu.

Vývoj úrovně většiny důchodů se tedy výrazně lišil od vývoje ostatních příjmů obyvatelstva. Zatímco reálná hodnota důchodů postupně klesala, reálná hodnota pracovních příjmů za stejné období mírně vzrostla.

3. Nutnost výrazně zvyšovat především nízké důchody, které jsou jediným zdrojem příjmu, zatímco ostatní důchody byly zvýšeny o nižší částky, vedla k postupné nivelizaci. Tato situace je předmětem časté kritiky především od těch důchodců, kteří pracovali po celý život, avšak v době jejich odchodu do důchodu byly výdělky mnohem nižší a tudíž i jejich důchody jsou nižší; tito důchodci se mnohdy dostávají na úroveň nejnižších důchodů upravených jako jediný zdroj příjmu bez ohledu na pracovní zásluhy.

4. U nově přiznávaných důchodů oslabují zásluhový princip stanovené maximální hranice (i když upravené od roku 1976) a způsob zápočtu (tzv. redukce) výdělku, z něhož se důchod vyměřuje, od 2000 do 5000 Kčs na jednu třetinu (zavedená již od roku 1957). Vlivem těchto omezení klesá u vyšších výdělků úroveň důchodu ve vztahu ke mzdě:

Zatímco u důchodů, vypočtených z výdělku do 2000 Kčs, je tato relace přiměřená a pohybuje se kolem 70 % hrubého výdělku, dochází u středních a vyšších výdělků k jejímu značnému poklesu. Redukce výdělku od 2000 Kčs se v době svého zavedení týkala necelých 10 % pracujících a hranice 5000 Kčs pouze 0,02 % pracujících. V současné době je však výdělek redukován již více než 80 % pracujících:

^x) odhad na základě statistického šetření z roku 1984

Postupně se snížil poměr nejvyšší výměry důchodu k průměrnému výdělku. V roce 1960 činila např. maximální možná výměra důchodu z III. pracovní kategorie 117 % průměrné měsíční mzdy, po úpravě konstrukce důchodu v roce 1976 85 %, v roce 1985 to bylo již jen 72 % a do roku 1 990 by dále poklesla na 67 %. Přitom ještě k výraznějšímu poklesu došlo u důchodů z preferovaných pracovních kategorií.

Uvedené skutečnosti postihují pracovníky s významným postavením ve společenském a pracovním procesu, dělníky s vysokou kvalifikací vykonávající náročné práce, techniky a řídící pracovníky.

Negativní důsledky oslabování zásluhového principu při výpočtu důchodu se projevují velmi významně také u důchodů vyměřených z preferovaných pracovních kategorií. Pracující v těchto zaměstnáních dosahují zpravidla vyšších výdělků a omezení při výpočtu důchodu jsou pro ně citelnější. Stanovená absolutní maxima vedou k tomu, že při plné době zaměstnání dosáhne důchod u I. pracovní kategorie maxima již při výdělku 3980 Kčs a u II. pracovní kategorie od výdělku 4600 Kčs. Tento stav má za následek postupné oslabování zavedených preferencí ve výši důchodu proti ostatním pracujícím, jak vyplývá z následujícího srovnání podílu průměrných výši nově přiznávaných starobních důchodů:

Podíl (v %) k průměrným výším z III. pracovní kategorie

V soustavě důchodového zabezpečení existují i další otevřené otázky, které vyžadují řešení. Jedná se např. o způsob stanovení průměrného měsíčního výdělku. Rozhodující je průměr výdělků za posledních 5 (10) kalendářních roků. Dalším problémem je, že nárok na důchod nevznikne, dojde-li ke skončení zaměstnání více než 2 roky před dosažením důchodového věku, i když podmínka potřebné doby je splněna. Dostatečné není ani vyjádření zásluh ve výši důchodu u pracujících, kteří pracovali řadu let v zaměstnání I. nebo II. pracovní kategorie, avšak nedosáhli v něm požadovanou dobu pro získání důchodu z této kategorie. Tyto a některé další problémy se týkají většinou užších skupin pracujících. Jejich řešení by však přispělo k posílení sociální spravedlnosti a zásluhovosti v důchodovém zabezpečení.

III. Návrhy na zdokonalení soustavy důchodového zabezpečení

Na základě věcného rozboru současných problémů v oblasti důchodového zabezpečení označil XVII. sjezd KSČ za nejnaléhavější úpravy ve dvou hlavních směrech. Jde jednak o zvýraznění zásluh z doby pracovní činnosti ve výši důchodu, jednak o vytvoření předpokladů k tomu, aby důchody nezaostávaly za vývojem ekonomiky. Tento náročný program má být uskutečňován postupně tak, aby byly posilovány celoživotní jistoty, a to nejen občanů, kteří jsou na zaslouženém odpočinku, ale i osob ještě aktivně pracujících.

Po všestranném posouzení reálných možností národního hospodářství a vzhledem k naléhavosti jednotlivých problémů bylo rozhodnuto uvolnit na zlepšení důchodového zabezpečení v 8. pětiletce postupně zhruba 7 mld Kčs a úpravy provést ve třech etapách:

V první etapě od 1. 10. 1987 zvýšit nejnižší důchody, které jsou jediným zdrojem příjmu. Ve druhé etapě od 1. 10. 1988 zvýšit diferencovaně všechny vyplácené důchody a zároveň posílit zásluhové hledisko při vyměřování nových důchodů. Ve třetí etapě v roce 1990, pokud to ekonomické možnosti našeho národního hospodářství dovolí, zavést přizpůsobování důchodů v závislosti na vývoji mezd.

V etapě úprav důchodového zabezpečení od 1. 10. 1988 se navrhuje:

- v zásadě zachovat dosavadní systém důchodového zabezpečení tak, jak byl zaveden pro pracovníky v pracovním poměru v roce 1957 a pro družstevní rolníky v roce 1975, jelikož má řadu předností a je vžitý,

- zachovat zařazení zaměstnání do tří pracovních kategorií podle obtížnosti a rizikovosti práce,

- zachovat dosavadní věkové hranice pro nárok na starobní důchod 60 let u mužů, 53-57 let u žen a 55 a 58 let v. I. pracovní kategorii, jelikož se staly významnou sociální vymožeností,

- zachovat podmínky odpracování stanoveného počtu let pro získání nároku na důchod (nejméně 25 let zaměstnání pro nárok na plný starobní důchod, atd.), dosavadní základní výměry starobního (invalidního) důchodu i stanovená procentní zvýšení za dobu zaměstnání

- zachovat dosavadní podmínky pro další zaměstnávání osob důchodového věku, a to jak zvyšování nároku na důchod o 7 % průměrného měsíčního výdělku za každý rok dalšího zaměstnání po získání nároku na starobní důchod bez jeho pobírání, tak i možnost pobírat plný starobní důchod vedle výdělku; zachovat také příjmový limit 22 000 Kčs pro vymezené okruhy pracujících důchodců,

- provést tyto úpravy:

A. Úpravy nově přiznávaných důchodů

1. Hlavní úpravy ve způsobu výpočtu důchodu

Ve výpočtu průměrného měsíčního výdělku (PMV) se navrhují úpravy, které budou znamenat posílení zásluhového principu.

a) Ke zmírnění redukce výdělku se navrhuje zvýšit hranici, do níž se výdělek pro výpočet důchodu započítává plně, z dnešních 2000 Kčs na 2500 Kčs a pásmo, v němž se výdělek započítává jednou třetinou, stanovit od 2500 do 6000 Kčs. Současně se navrhuje výdělky od 6000 Kčs do 10 000 Kčs započítávat jednou desetinou. Redukovaný výdělek, který je vyměřovacím základem pro výpočet důchodu, by se změnil takto:

Maximální vyměřovací základ pro výpočet důchodu by se zvýšil z dnešních 3000 Kčs, jehož mohli dosáhnout pracující s výdělkem 5000 Kčs, na 4067 Kčs pro pracující, jejichž výdělek je vyšší než 10 000 Kčs měsíčně. Úprava přinese relativně nejvyšší zvýšení pracujícím s výdělkem kolem 2500 Kčs, u nichž se podíl redukovaného PMV ke mzdě zvýší z 87 % na 100 %, a dále pracujícím s výdělky přesahujícími 6000 Kčs, u nichž dosavadní redukce nejcitelněji omezovala vyjádření zásluh ve vyměřovacím základě. Důchod z III. pracovní kategorie, v níž pracuje více než 90 % pracujících, bude moci ke dni vzniku nároku na důchod dosáhnout maximálně částky 2725 Kčs měsíčně (z výdělku 10 000 Kčs měsíčně). Očekává se, že rozložení pracujících odcházejících do důchodu v závislosti na výši průměrného měsíčního výdělku se bude vyvíjet takto:

V návaznosti na uvedenou úpravu redukce PMV je třeba k prohloubení zásluhovosti v konstrukci důchodu provést úpravy maximálních hranic důchodů, které jsou stanoveny v pevných částkách. Nejvyšší výměry důchodu ke dni vzniku nároku na důchod se navrhuje zvýšit takto:

- u I. pracovní kategorie z 2560 Kčs na 3250 Kčs, tj. o 690 Kčs měsíčně;

- u II. pracovní kategorie z 2210 Kčs na 2900 Kčs, tj. o 690 Kčs měsíčně;

- u III. pracovní kategorie (pro pracující, kteří odpracovali určitou dobu i v I. nebo II. prac. kategorii) z 2160 Kčs na 2800 Kčs, tj. o 640 Kčs měsíčně;

- absolutní maximum důchodu z 3060 Kčs na 3800 Kčs, tj. o 740 Kčs měsíčně.

Na stejné částky se navrhuje upravit i hranice, kterých může dosáhnout úhrn starobního (invalidního) důchodu a jakéhokoliv jiného důchodu (jedná se hlavně o souběh s důchodem vdovským). Na tytéž částky (tj. v závislosti na pracovní kategorii) se navrhuje upravit i hranici úhrnu důchodu spolu se zvýšením pro bezmocnost, která je dosud stanovena jednotně na 2000 Kčs měsíčně.

Po těchto úpravách dosáhne podíl nejvyšší výměry důchodu k průměrné mzdě v národním hospodářství zhruba úrovně dosažené po zdokonalení důchodového zabezpečení v roce 1976:

b) Dnešní stav zjišťování průměrného výdělku ze souvislého pěti nebo desetiletého období před dosažením důchodového věku má v některých případech-při omezení pracovního úvazku, přechodu na méně placenou práci, poklesu výkonnosti nebo přerušení zaměstnání v tomto období negativní dopad na výši důchodu. Důchod pak v těchto případech neodpovídá celoživotním zásluhám. Proto se navrhuje určovat PMV z hrubých výdělků dosažených ve výdělkově nejlepších kalendářních letech v posledním desetiletém období před rokem, v němž vznikl nárok na důchod. Současně se navrhuje pro všechny pracující, kteří získali nárok na důchod v preferované kategorii, zavést možnost zjišťování PMV i k datu skončení zaměstnání v I. nebo II. pracovní kategorii bude-li to pro ně výhodnější.

c) Důchody pracujících, kteří pracovali v zaměstnáních zařazených do preferovaných kategorií, jsou omezeny ke dni vzniku nároku nejen nejvyššími výměrami v pevných částkách, ale i procentními omezeními. Procentní výměra důchodu může v těchto případech přesáhnout základní výměru důchodu nejvýše o 20 %. Může tedy dosáhnout maximálně 75 % PMV u důchodu vyměřeného z II. pracovní kategorie a 70 % u důchodu z III. pracovní kategorie. Toto omezení způsobuje, že pracujícím, kteří pracovali řadu let v preferovaných zaměstnáních avšak méně než je požadovaná doba pro získání nároku na důchod z takové kategorie, se tyto odpracované roky odrážejí ve výši důchodu jen minimálně. Proto se navrhuje stanovit procentní omezení výhodněji, a to na 30 % pracujícím, kteří odpracovali alespoň 10 let v I. pracovní kategorii, a na 25 % pro ostatní pracující. Navrhovaným opatřením se dosáhne spravedlivějšího ohodnocení zaměstnání zařazených do preferovaných kategorií ve výši důchodu. Zatímco dosud mělo v případě, že důchod je přiznán ve III. pracovní kategorii, vliv na výši důchodu maximálně pouze 6 let ve II. či 3 roky v I. pracovní kategorii, navrhovaná úprava zohlední až 16 let ve II. nebo až 13 let v I. pracovní kategorii. Pro důchod přiznaný ve II. pracovní kategorii bude procentní omezení ke dni vzniku nároku ve většině případů místo dosavadních 75 % PMV činit 80 % PMV (85 % PMV, odpracoval-li pracující alespoň 10 let v I. pracovní kategorii). I nadále nebude procentní omezení stanoveno pro pracující, kteří odpracovali alespoň 20 let v I. pracovní kategorii. Jejich důchod tak může dosáhnout ke dni vzniku nároku až 94 % PMV.

Doposud se ke všem důchodům poskytuje zvýšení z let 1979 a 1982 ve výši 60, resp. 70 Kčs měsíčně, které mělo za cíl částečně kompenzovat vliv cenových úprav na životní úroveň důchodců. Pracující žádné kompenzace neobdrželi. Od té doby se úroveň mezd, a to i těch, z nichž jsou dnes přiznávány nové důchody, zvýšila. V důsledku navrhovaných úprav dojde ke zlepšení úrovně nově přiznávaných důchodů a není tak již nutné trvale kompenzovat těmto důchodcům cenové úpravy provedené v dřívějším období. Proto se navrhuje kompenzační částky k nově přiznávaným důchodům již neposkytovat. V případech, kdy by byly důchody bez těchto kompenzací nižší než doposud (cca 10 % důchodů vyměřovaných z výdělků nižších než 2200 Kčs), budou tyto důchody přiznávány podle dosavadních předpisů.

Po všech výše uvedených úpravách se důchody ve srovnání s dnešním stavem zvýší takto:

III. pracovní kategorie

II. pracovní kategorie

I. pracovní kategorie [při 37 letech zaměstnání]

Úprava způsobu výpočtu důchodu bude znamenat zvýšení většiny starobních a invalidních důchodů, které budou přiznávány po 1.10.1988. Odhaduje se, že z jejich celkového počtu 157 tisíc (v roce 1989), jich bude zvýšeno 90 %. Úprava nepřinese zvýšení důchodu pracujícím s nižšími výdělky, jimž se již v současné době přiznává důchod ve výši 85 % čistého výdělku. O méně než 100 Kčs měsíčně se zvýší důchod 10 % pracujících se mzdou do 2400 Kčs. 67 % pracujících se středními a mírně nadprůměrnými výdělky bude mít důchod vyšší o 100 - 200 Kčs měsíčně. Ke zvýšení přesahujícímu 200 Kčs měsíčně dojde u 13 % pracujících - vysoce kvalifikovaných dělníků a řídících pracovníků.

V prvních letech po úpravě dojde k mírnému zlepšení podílu průměrného důchodu ke mzdě, z níž se důchody vyměřují, proti stavu dosaženému poslední úpravou způsobu výpočtu důchodu v roce 1976, avšak nebude dosaženo úrovně z konce padesátých let, kdy tento podíl přesahoval 60 %.