2. Ostatní úpravy ve způsobu výpočtu
důchodu
Kromě úprav zásadního charakteru je
účelné v zákoně o sociálním
zabezpečení provést některé
další drobnější změny, které
zlepší životní situaci menších
skupin důchodců a v řadě případů
přinesou administrativní zjednodušení.
a) V souvislosti se zlepšením výpočtu
důchodu a návrhem na zrušení poskytování
kompenzačních zvýšení z let 1979
a 1982 k nově přiznávaným důchodům
se navrhuje zvýšit nejnižší výměry
důchodů, a to
- u starobních a invalidních z 400 Kčs na
500 Kčs měsíčně,
- u vdovských z 360 Kčs na 450 Kčs měsíčně
a
- u sirotčích z 300 Kčs (u oboustranných
500 Kčs) na 400 Kčs (600 Kčs) měsíčně.
Navíc je u těchto nejnižších důchodů
odůvodněné upustit od podmínky, že
důchod nesmí činit více než 90
% čistého výdělku; důchodce
- pokud důchod není jeho jediným zdrojem
příjmu - obdrží tedy alespoň
důchod v uvedených částkách.
b) U vdovských důchodů se navrhuje
podstatně zjednodušit administrativu spojenou s
dosavadním způsobem krácení těchto
důchodů při souběhu s výdělkem.
Namísto dosavadního zálohového krácení
a jeho následného vyúčtování,
s čímž je spojena administrativně náročně
přeplatková agenda, by se provádělo
krácení důchodu za stejných podmínek
jako dosud, ale bez nutnosti zpětného vyúčtování.
Tato praxe se již osvědčila u jiných
dávek, které při souběhu s výdělkem
podléhají krácení (např. u
příspěvku za službu příslušníků
ozbrojených sborů).
Dále se navrhuje pro malé skupiny vdov, které
pečují o děti, určité rozšíření
podmínek nároku na vdovský důchod.
Za odůvodněné se rovněž považuje
přiznat sirotčí důchod v minimální
výměře i těm dětem, jejichž
zemřelí rodiče nesplnili všeobecné
podmínky nároku na důchod.
c) Ročně se přiznává více
než 20 tisíc částečných
invalidních důchodů, u nichž v důsledku
dlouhodobě nepříznivého zdravotního
stavu došlo k podstatnému poklesu výdělku.
V případech, kdy nepříznivý
zdravotní stav značně ztěžuje
obecné životní podmínky, se podstatný
pokles výdělku nevyžaduje avšak sleduje
se sociální situace rodiny. Tato úprava je
předmětem odůvodněné kritiky.
Jeví se proto účelné poskytovat částečný
invalidní důchod v uvedených případech
jako dávku nárokovou, jejíž přiznání
bude záviset pouze na zdravotním postižení.
d) Nárokově se navrhuje také započítávat
do PMV pro starobní nebo invalidní důchod
i částku částečného
invalidního důchodu pobíraného
v rozhodném období. Tento způsob výpočtu
PMV se již nyní provádí v rámci
ustanovení o odstraňování tvrdostí
zákona o sociálním zabezpečení
prakticky ve všech případech.
e) Je-li důchodce trvale tak bezmocný, že potřebuje
ošetření a obsluhu jinou osobou, zvyšuje
se mu důchod podle stupně bezmocnosti o 200 - 400
Kčs měsíčně. Vzhledem k rostoucím
finančním nárokům na úhradu
dlouhodobé pravidelné pomoci je potřebné
stanovit zvýšení důchodu při
převážné bezmocnosti na 400 Kčs
a při úplné na 600 Kčs měsíčně.
Současně se navrhuje přiměřeně
diferencovaně zvýšit i stanovenou hranici pro
úhrn důchodu spolu se zvýšením
pro bezmocnost. Úprava napomůže v řešení
velmi obtížné situace bezmocných občanů
a jejich rodin a usnadní bezmocným uhradit alespoň
větší část mimořádných
nákladů za péči a služby, které
nezbytně potřebují.
f) Na invalidní dítě vyžadující
stálou péči se poskytuje příplatek
k přídavkům na děti a k výchovnému
ve výši 500 Kčs měsíčně.
V praxi se při rozhodování o nároku
na tuto dávku projevily problémy, neboť současný
pojem "invalidní dítě vyžadující
stálou péči" nevystihoval okruh oprávněných.
Navrhuje se proto poskytovat příplatek na dítě
těžce zdravotně postižené vyžadující
mimořádnou péči a současně
zavést určitou diferenciaci výše příplatku,
a to na 500 a 60 Kčs měsíčně.
Vyšší stupen příplatku bude poskytován
zhruba jedné třetině nejzávažnějších
případů, kdy rodina dítěte
musí zajišťovat mimořádnou péči
zvláště časově a věcně
náročnou.
g) Invalidní důchody pracujících (občanů),
kterým vznikl nárok na důchod v době
do 28 let věku a občanů, jejichž invalidita
vznikla v době služby v ozbrojených silách,
se vypočítávají z fiktivního
výdělku 1400, resp. 1750 Kčs. S ohledem
na změny ve způsobu výpočtu důchodu
a na růst mezd se navrhuje tyto částky zvýšit
na 1600 a 2000 Kčs.
h) Důchod za výsluhu let se poskytuje výkonným
letcům a některým umělcům.
Navrhuje se rozšířit uvedený okruh pracujících
o pracovníky vybraných profesí z oblasti
řízení letového provozu, kteří
vykonávají společensky vysoce důležité
zaměstnání, kladoucí mimořádné
nároky na organismus a zdravotní schopnosti těchto
pracovníků a v řadě případů
způsobuje předčasné zdravotní
opotřebení, vyžadující zanechání
dosavadního zaměstnání.
ch) Usnesením vlády ČSSR č. 131 z
roku 1985, o změnách v zařazování
některých zaměstnání do preferovaných
pracovních kategorií, byl dán souhlas,
aby v rámci ustanovení o odstraňování
tvrdostí zákona byla od 1.7. 1 985 zaměstnání,
v nichž se vyskytují pracovní procesy s prokázanými
chemickými karcinogeny a pracovní procesy s rizikem
karcinogenity, zařazena v I. pracovní kategorii
s nárokem na starobní důchod v 58 letech.
Při příležitosti změny zákona
je proto vhodné provést právní úpravu,
která by zakotvila rozšíření
okruhu prací patřících do I. pracovní
kategorie.
Zároveň se upřesňují podmínky
pro zařazení některých THP pracovníků
do I. pracovní kategorie a období sledování
převahy vykonávané práce pro hodnocení
doby v preferované kategorii.
i) Současně se snížením věkových
hranic pro nárok na starobní důchod od roku
1957 (z 65 a 60 let na 60 a 55 let) byla stanovena přísnější
kritéria pro potřebnou dobu zaměstnání.
Od té doby nestačí k získání
nároku na důchod pouze odpracování
požadované soby (25 let a pro nárok na důchod
z preferované kategorie z této doby alespoň
20 let v preferované kategorii), ale je nutné, aby
zaměstnání trvalo až do věkové
hranice pro nárok na důchod. Zákon sice umožňuje
zachování nároku, pokud od skončení
zaměstnání neuběhly více než
2 roky před věkovou hranicí, pracujícím
je však v těchto případech neúměrně
snižována výše důchodu při
určování PMV. Při delším
přerušení vzniká nárok na důchod
pouze v případech, kdy ONV uzná, že
zaměstnání bylo ukončeno z tzv. vážných
důvodů. Rozhodování o přerušení
zaměstnání z vážných důvodů
je však značně nejednotné a administrativně
náročné. Přitom nikde v zahraničí
nejsou takto přísně stanoveny podmínky
pro zápočet doby zaměstnání.
Proto se navrhuje nadále již netrvat na podmínce,
aby zaměstnání trvalo až do okamžiku
splnění ostatních podmínek pro nárok
na důchod. Tato úprava značně
posílí sociální jistoty pracujících
a přinese i podstatné zjednodušení při
rozhodování o době zaměstnání
jak v úřadech důchodového zabezpečení,
tak i na ONV. Obzvlášť velký význam
bude mít tato úprava pro pracující
vykonávající práce za zvlášť
obtížných podmínek, zařazené
do I. nebo II. pracovní kategorie.
j) Důchod manželky je dobrovolnou dávkou,
která může být přiznána
manželce důchodce nebo pracujícího,
jenž získal potřebnou dobu zaměstnání
pro nárok na starobní nebo invalidní důchod,
jestliže není výdělečně
činná ani nemá nárok na jiný
důchod a je starší 65 let nebo plně
invalidní. V současné době se přiznává
ročně cca 3 - 4 tisíce důchodů
manželek. Důchod se poskytuje ve výši
100 300 Kčs měsíčně podle sociálních
poměrů rodiny. Přitom jde většinou
o ženy, které svou péčí o domácnost
a rodinu vytvářely podmínky pro plné
pracovní zapojení manželů. Proto v rámci
zjednodušení administrativy a posílení
jistot obyvatelstva se navrhuje poskytovat důchod manželky
nárokově ve výši 200 Kčs měsíčně.
k) V letech 7. pětiletky bylo postupně zaváděno
pro pracovníky vybraných profesí resortu
dopravy, všeobecného strojírenství,
elektrotechnického průmyslu, hutnictví a
těžkého strojírenství a stavebnictví
poskytování příspěvku k
důchodům ve výši 200 Kčs měsíčně.
V současné době se vyplácí
zhruba 35 tisíc těchto příspěvků.
Jedním z důvodů jejich zavedení byla
snaha po výraznějším promítnutí
pracovních zásluh do důchodových nároků,
což platné předpisy o důchodovém
zabezpečení tehdy ještě neumožňovaly.
Příspěvky jsou přiznávány
vesměs pracujícím s vyššími
výdělky, u nichž nyní dojde k výraznému
zvýšení důchodů. Je proto potřebné
posoudit, zda je nadále odůvodněné
narušovat jednotnost systému důchodových
nároků a přiznávat příspěvky
i k novým důchodům, které již
lépe zhodnocují pracovní zásluhy.
l) Dále se navrhuje provést ještě
některé další drobné úpravy,
jako např.
- hodnotit dobu samostatné zemědělské
činnosti mezi lety 1945 - 1948 bez dalších
podmínek jako dobu zaměstnání;
- započítávat do PMV odměnu za zlepšovací
návrhy, objevy a vynálezy, bez ohledu na to, zda
činnost, za kterou je odměna poskytnuta, souvisí
se zaměstnáním pracujícího,
i na to, kdo tuto odměnu vyplatil;
- pro snížení věkové hranice
hodnotit i osobní péči o dítě
nahrazující péči rodičů;
- pro stanovení věkové hranice přihlížet
u pěstounek i k dětem vychovaným v pěstounské
péči;
- poskytovat přídavky na děti a výchovné
k důchodům a rovněž sirotčí
(příp. i vdovský) důchod i při
kombinované formě studia v těch kalendářních
měsících, v nichž trvá denní
cyklus studia po celý měsíc a naopak zrušit
možnost poskytování výchovného
k částečnému invalidnímu důchodu.
m) Příspěvek na úhradu nákladů
sociálního, zabezpečení členů
JZD, který byl zaveden v roce 1962, namísto
do té doby placeného pojistného, je v současné
době daňovým odvodem, který patří
do oblasti finančního práva a nikoliv do
předpisů o sociálním zabezpečení.
Na tom nic nemění ani skutečnost, že
se příspěvek započítává
do průměrné měsíční
odměny člena JZD (jde o obdobu daně ze mzdy).
Navrhuje se proto do nového zákona o sociálním
zabezpečení úpravu tohoto příspěvku
nezahrnovat. Do doby než bude příležitost
k úpravě příspěvku ve finančních
předpisech, by však zůstala zachována
ustanovení dosavadních předpisů o
sociálním zabezpečení, která
jej upravuje (§ 101 zákona o sociálním
zabezpečení a § 145 a - c vyhlášky
č. 128/1975 Sb.).
n) V současném období, kdy odchází
do důchodu generace pracujících, kteří
se podíleli na vybudování základů
socialismu, se ročně přiznává
kolem 2 tisíc osobních důchodů.
Počítá se s tím, že budou i nadále
poskytovány pracujícím, kteří
dosáhli mimořádných společenských
zásluh ve své pracovní činnosti. Dosavadní
zkušenosti ukazují, že je třeba vypracovat
jednotné zásady pro přiznávání
osobních důchodů, které zejména
přesněji vymezí okruh osob a upraví
způsob přiznávání osobních
důchodů.
3. Úprava důchodového zabezpečení
příslušníků ozbrojených
složek
Důchodové zabezpečení vojáků
z povolání, příslušníků
Sboru národní bezpečnosti a příslušníků
sborů nápravné výchovy (dále
jen "vojáci z povolání" se podle
usnesení XII. sjezdu KSČ řídí
od roku 1965 hlavními principy důchodového
zabezpečení pracovníků. V systému
jsou stanoveny nezbytné odchylky a preference vyplývající
ze specifických podmínek výkonu služby
v ozbrojených složkách.
Některé problémy soustavy důchodového
zabezpečení uvedené v části
II se v důchodovém zabezpečení vojáků
z povolání projevují podstatně výrazněji.
Redukce průměrného měsíčního
výdělku a nejvyšší výměry
důchodů, stanovené před více
než 11 lety způsobují vzhledem k vyšší
úrovni odměňování téměř
úplné potlačení zásluhového
principu. V posledních letech, stejně jako před
úpravou v roce 1975, bylo téměř 90
% nových důchodů vyměřeno v
jednotné částce, bez ohledu na to, zda vojáci
z povolání vykonávali základní
velitelské funkce nebo odpovědné řídící
funkce. Pro výši důchodu rovněž
není rozhodující, zda voják z povolání
konal službu jen po dobu 20 roků nebo zda ji konal
po celý produktivní věk (35 a více
roků). Platný systém tak neumožňuje
ve výši důchodů ocenit dlouholetou službu
v ozbrojených složkách v odpovědných
a náročných funkcích.
K řešení výše uvedených
problémů se navrhuje, v zájmu zachování
jednotnosti soustavy důchodového zabezpečení
v ČSSR,v důchodovém zabezpečení
vojáků z povolání nadále ponechat
hlavní principy důchodového zabezpečení
pracovníků s dosavadními odchylkami (zařazení
služby do I. a II. kategorie funkcí, věkové
hranice stanovené pro vznik nároku na starobní
důchod) a promítnout do něho návrhy
na zdokonalení obecné soustavy. Protože však
zrušení podmínky trvání zaměstnání
ke dni vzniku nároku na důchod může
působit proti požadavku ozbrojených složek
na stabilizaci kádrů, navrhuje se částečně
změnit způsob výpočtu výše
starobního a invalidního důchodu tak, aby
byla více než dosud závislá na délce
služby v I. a II. kategorii funkcí. K vytvoření
prostoru pro takovou úpravu je však nezbytné
stanovit pro důchody vojáků z povolání,
kteří po stanovenou dobu vykonávali funkce
zařazené do I. kategorie, stejné nejvyšší
výměry důchodů, jaké budou
stanoveny pro důchody pracujících v hornictví
se stálým pracovištěm v podzemí
hlubinných dolů. Na rozdíl od obecné
úpravy, kde pro získání nároku
na důchod z preferovaného zaměstnání
v maximální procentní výši postačí
20 roků tohoto zaměstnání, v důchodovém
zabezpečení vojáků z povolání
bude takové výše dosaženo až za 32
a více roků služby. Taková úprava
bude odpovídat potřebám ozbrojených
složek důsledně diferencovat výši
důchodu nejen podle výše služebního
příjmu, ale i podle délky služby zařazené
do I. nebo II. kategorie, a to i při předpokládaném
vývoji úrovně odměňování.
Tento návrh je v souladu s celospolečenským
zájmem na plném využití specifické
kvalifikace a zkušeností vojáků z povolání
v zájmu obrany a bezpečnosti státu a nevhodnosti
větší obměny kádrů na
úseku s vysokým stupněm utajení.
4. Úprava důchodového zabezpečení
účastníků odboje
Od roku 1969 jsou v platnosti předpisy výrazněji
zvýhodňující důchodové
zabezpečení účastníků
odboje. Výhody spočívají zejména
ve snížené věkové hranici pro
nárok na starobní důchod, v pevném
zvýšení za každý rok odboje (diferencovaném
podle skupin odboje od 80 Kčs do 120 Kčs měsíčně),
výhodnější základní výměře
důchodu (pro účastníky odboje I. a
II. skupiny) a ve stanovení velmi výhodných
minimálních výměr důchodů.
Rozsah těchto preferencí je možno považovat
za dostačující a není třeba
jej dále rozšiřovat.
Počet důchodů vyplácených účastníkům
odboje a pozůstalým po nich se neustále zvyšuje
a v současné době jich je více než
96 tisíc. Postupně však ubývá
důchodců - přímých účastníků
odboje, jichž bylo 55 tisíc v roce 1986 a zvyšuje
se počet důchodů pozůstalých
(41 tisíc v roce 1986). Z celkového počtu
důchodů je 14 % vypláceno účastníkům
odboje (nebo pozůstalým po nich) I. skupiny, 18
% II. skupiny, 47 % III. skupiny a 21 % IV. skupiny odboje.
V návaznosti na obecnou úpravu ve způsobu
výpočtu důchodu, která bude platit
pro nově přiznávané důchody,
jejichž úroveň bude vyšší,
je třeba zvýšit i nejnižší
výměry důchodů účastníků
odboje podle skupin odboje. Starobní a invalidní
důchody se navrhuje zvýšit takto:
u I. skupiny na 2090 Kčs měsíčně
(dosud 1830 Kčs),
u II. skupiny na 1750 Kčs měsíčně
(dosud 1530 Kčs),
u III. skupiny na 1 500 Kčs měsíčně
(dosud 1330 Kčs) a
u IV. skupiny na 1 410 Kčs měsíčně
(dosud 1240 Kčs);
- ve stejné výši budou přiznávány
sociální důchody;
- částečné invalidní důchody
budou činit nejméně polovinu nově
stanovených nejnižších výměr;
- vdovské důchody po účastnících
odboje budou činit nejméně
u I. skupiny 1300 Kčs měsíčně
(dosud 1140 Kčs),
u II. skupiny 1100 Kčs měsíčně
(dosud 960 Kčs),
u III. a IV. skupiny 1070 Kčs měsíčně
(dosud 960 Kčs).
V souladu s ostatními úpravami v důchodovém
zabezpečení je třeba zvýšit minimální
PMV stanovený pro výpočet invalidního
důchodu v případech, kdy invalidita vznikla
v souvislost s odbojovou činností, z dosavadní
částky 1750 Kčs na 2000 Kčs měsíčně.
B. Úpravy vyplácených důchodů
Mzdy v národním hospodářství
stále rostou a v důsledku toho rostou i průměrné
výdělky, z nichž jsou vyměřovány
důchody a tudíž i výše nově
přiznávaných důchodů jsou stále
vyšší. Důchodci, kteří v
době své pracovní aktivity vykonávali
stejnou práci po stejně dlouhou dobu, avšak
odešli do důchodu v různých letech,
mají proto důchody v odlišné výši,
i když jejich celoživotní pracovní zásluhy
jsou shodné. Rozdíly jsou tím větší,
čím delší doba uplynula mezi roky přiznání
důchodů, přičemž jejich závažnost
je zvyšována růstem životních nákladů.
Na základě těchto skutečností
se navrhuje zvýšit vyplácené důchody
diferencovaně podle roku přiznání
důchodu tak, aby dříve přiznané
důchody byly zvýšeny o vyšší
částku.
Uvedeným způsobem se navrhuje zvýšit
všechny důchody, jejichž výše se
stanovuje podle dosahovaných výdělků,
tj. 2280 tisíc důchodů starobních,
530 tisíc invalidních, 180 tisíc částečných
invalidních, 240 tisíc vdovských, 110 tisíc
sirotčích, 15 tisíc důchodů
osobních a za výsluhu let.
Částky zvýšení jsou stanoveny
se zřetelem k prostředkům, které lze
na úpravu vyplácených důchodů
uvolnit. U starobních a invalidních důchodů
je to v rozpětí od 140 Kčs do 40 Kčs,
u ostatních důchodů pak úměrně
těmto částkám. Nejvyšší
částky zvýšení budou náležet
k důchodům přiznaným do roku 1975,
tedy těm důchodcům, kteří jsou
v důchodu již déle než 13 let a jichž
je 1130 tisíc. U důchodců z let 1976 - 1984
budou částky zvýšení diferencovány
podle jednotlivých let přiznání důchodu,
čímž bude dosaženo plynulejšího
přizpůsobení mzdovému vývoji;
těchto důchodců je l 460 tisíc. Důchody
přiznané po roce 1984 tvoří skupinu;
u níž bude zvýšení nejnižší,
neboť vzhledem ke krátké době pobírání
důchodu (maximálně 3 roky)není nezbytné
přihlížet k růstu mezd a životních
nákladů. Je však potřebné zvýšit
i tyto důchody a přizpůsobit je tak důchodům,
které budou přiznávány podle nového
způsobu výpočtu důchodu. Důchodců
patří.cích do této skupiny je 770
tisíc. Celkem se tedy zvýšení bude týkat
3360 tisíc důchodců, přičemž
na jednoho důchodce připadne zvýšení
v průměru 89 Kčs měsíčně;
průměrné zvýšení starobních
důchodů bude činit 95 Kčs měsíčně.
V důchodovém zabezpečení existují
určité preference pro pracující v
I. a II. pracovní kategorii (kategorii funkcí) a
pro účastníky odboje, čímž
je v úrovni důchodů zvýrazněn
zásluhový princip. Je účelné,
aby tyto preference zůstaly i u vyplácených
důchodů po jejich zvýšení. Proto
budou důchody z I. a II. pracovní kategorie (kategorie
funkcí) a důchody účastníků
odboje zvýšeny výhodněji. Spolu
se zvýšením stanoveným podle roku přiznání
důchodu bude k nim náležet ještě
další zvýšení, které již
nebude záviset na roku přiznání, ale
bude diferencováno podle pracovní kategorie či
skupiny odboje. U starobních důchodů bude
toto další zvýšení činit
u I. pracovní kategorie 80 Kčs a u II. pracovní
kategorie 40 Kčs měsíčně a
u účastníků odboje I. skupiny 120
Kčs, II. skupiny 80 Kčs a u III. a IV. skupiny 30
Kčs měsíčně. Úměrně
budou další zvýšení stanovena u
ostatních důchodů.
V zájmu zamezení vzniku neodůvodněných
rozdílů mezi vyplácenými důchody
a důchody, které budou vyměřeny podle
nových předpisů, se vyplácené
důchody účastníků odboje upraví
na nově stanovené nejnižší výměry
důchodů účastníků odboje;
na nové částky se upraví rovněž
zvýšení důchodu pro převážnou
a úplnou bezmocnost, kromě zvýšení
pro bezmocnost přiznaného k výchovnému,
které se nezvyšuje. Podle nově stanovených
částek PMV se přepočtou i důchody
invalidů z mládí, pokud pro ně nebude
obecné zvýšení výhodnější.
Vzhledem k tomu, že zvýšení důchodu
podle zákonných opatření č.
76/1979 Sb. a č. 7/1982 Sb., jejichž účelem
bylo kompenzovat zvýšení cen v letech 1979
a 1982, jsou vyplácena podle poněkud odlišných
principů a k důchodům podle nových
předpisů již nebudou náležet, navrhuje
se zjednodušit tento stav tím, že se všechna
zvýšení sloučí s důchodem
a nadále budou podléhat režimu výplaty
příslušného důchodu.
Nízké důchody, které jsou jediným
zdrojem příjmu a které byly v roce 1987
upraveny do hranice 1 000 Kčs pro jednotlivce a 1 700 Kčs
pro dvojici důchodců, se rovněž zvýší
podle roku přiznání důchodu s tím,
že zvýšení náleží pouze
k částce důchodu bez zvýšení
pro jediný zdroj příjmu, neboť pouze
tato část jejich důchodu odpovídá
pracovním zásluhám. Jiný způsob
zvýšení by neodůvodněně
zvýhodňoval tyto důchodce oproti ostatním
důchodcům s důchodem blízkým
hranici jediného zdroje příjmu.
Zvýšení důchodů podle roku přiznání
se netýká důchodů sociálních,
důchodů manželek a některých
důchodů přiznaných podle předpisů
platných do 31.12.1956, tj. důchodů, jejichž
výše není stanovována na základě
dosahovaných výdělků. Sociální
důchody byly upravovány v souvislosti s úpravou
důchodů, které jsou jediným zdrojem
příjmu v roce 1987. Důchody manželek
se podle nových předpisů stávají
dávkou nárokovou ve výši 200 Kčs
měsíčně. Pokud je vyplácený
důchod manželky nižší. bude na tuto
výši zvýšen; ostatní vyplácené
důchody manželek budou nadále vypláceny
v dosavadní výši.
Zvýšení důchodu bude v maximálním
možném rozsahu provedeno automaticky bez žádosti
a náleží počínaje splátkou
důchodu za měsíc říjen 1988.
Na žádost bude nutno upravit pouze další
zvýšení důchodů z I. a II. pracovní
kategorie, zvýšení důchodu pro bezmocnost,
důchody přepočtené z nově stanovených
fiktivních výdělků a některé
důchody účastníků odboje, u
nichž nejsou v počítači příslušného
plátce důchodu zaznamenány potřebné
údaje již z minulých úprav.
Pokud budou naplněny záměry XVII. sjezdu
KSČ v ekonomickém rozvoji, budou vyplácené
důchody upraveny do konce roku 1 990 ještě
jednou při zavedení pravidelného přizpůsobování
důchodů vývoji mezd. Pro tento účel
je v 8. pětiletce zapracována rezerva ve výši
2,2 mld Kčs, která by umožnila upravit v roce
1 990 důchody přiznané před 5 a více
lety v průměru o 75 Kčs měsíčně.
Úhrnné zvýšení vyplácených
starobních důchodů by tak v 8. pětiletce
činilo v průměru 170 Kčs. Aby bylo
možno zavést systém přizpůsobování
důchodů bez nutnosti dodatečné novely
zákona, navrhuje se zmocnit vládu ČSSR upravovat
svým nařízením podrobnosti těchto
úprav.
C. Úprava důchodů obyvatel ústavů
sociální péče a léčeben
Ke konci roku 1 986 bylo v celé ČSSR celkem 636
ústavů sociální péče,
ve kterých bylo 74,4 tisíc míst; z toho ústavů
pro dospělé bylo 475 s 58,9 tisíci místy
a ústavů pro mládež 161 s 15,5 tisíci
místy. Neinvestiční výdaje na ústavní
péči činily v roce 1985 v průměru
1940 Kčs měsíčně na jednoho
obyvatele, z toho připadá na provozní náklady
1400 Kčs. Před 18 lety činily provozní
náklady 660 Kčs a zvýšily se tak od
té doby o 790 Kčs. Úhrada za poskytovanou
péči za tuto dobu vzrostla pouze o 30 Kčs
a činí v současné době 690
Kčs měsíčně, přičemž
minimální zbytek důchodu (kapesné)
se zvýšil u většiny důchodců
o 140 Kčs a činí 310 Kčs měsíčně.
Obyvatelé ústavů se dříve na
úhradě provozních nákladů podíleli
plně, v současné době již méně
než jednou polovinou. Dochází tedy ke stálému
snižování podílu obyvatel na krytí
společenských nákladů, zatímco
průměrná výše starobního
důchodu od té doby vzrostla o 600 Kčs a ke
konci roku 1986 činila 1 357 Kčs měsíčně.
Je proto oprávněné požadovat, aby se
obyvatelé ústavů sociální péče
přiměřeně podíleli na krytí
provozních nákladů ústavu. Potřebnost
řešit výši úhrady v ústavech
je nutná i proto, že od 1.7. 1987 došlo ke zvýšení
stravovacích jednotek o 150 Kčs měsíčně.
V souvislosti s úpravou výše úhrady
v ústavech sociální péče je
účelné řešit i sociálně
ekonomické postavení pacientů - důchodců
umístěných v léčebnách
pro dlouhodobě nemocné, kde veřejnost kritizuje
částečné zneužívání
tam poskytované bezplatné péče. Navrhuje
se proto stanovit úhradu pacientům léčeben
pro dlouhodobě nemocné obdobně jako u ústavů
sociální péče.
Při umístění důchodce v psychiatrické
léčebně platí nyní zvláštní
právní úprava, že se důchod počínaje
čtvrtou splátkou po umístění
v léčebně nevyplácí, nemá-li
takový důchodce vůči nikomu vyživovací
povinnost. Jestliže má tento důchodce pouze
soudem stanovenou povinnost poskytovat výživné
nebo příspěvek na výživu, poskytuje
se počínajíc čtvrtou splátkou
důchodu pouze částka určená
k plnění takové povinnosti. Důchodci,
popř. jeho opatrovníku se však vyplácí
část důchodu, která je potřebná
k úhradě jiných závazků a osobních
potřeb důchodce. Navrhuje se, i v těchto
léčebnách zavést jednotnou úhradu,
což přinese částečné zlepšení
podmínek a odstranění určitého
znevýhodnění psychiatricky nemocných.
Placení úhrady v léčebnách
pro dlouhodobě nemocné a léčebnách
psychiatrických by se však na rozdíl od ústavů
sociální péče netýkalo osob,
které mají vyživovací povinnost, nýbrž
pouze osob osamělých a to s ohledem na přechodnost
pobytu v těchto ústavech a trvání
vztahů a povinností k rodině či manželskému
partneru.
Navrhuje se stanovit v prováděcím předpise
částku úhrady a snižovat o ní
důchod vyplácený obyvateli. Tuto částku
určit s ohledem na výši nákladů
na stravu, ubytování a nezbytné služby,
jez se váží bezprostředně k péči
o obyvatele; přitom však by zbytek důchodu
musel činit alespoň 30 % důchodu, nejméně
však 310 Kčs měsíčně.
U ústavů pro mentálně postižené
by tato minimální částka ani podíl
důchodu nebyl zaručen; o výši částky,
která musí minimálně zůstat
na drobné osobní potřeby, by rozhodoval podle
stupně postižení národní výbor.
Za předpokladu, že by částka úhrady
činila 1200 Kčs měsíčně
znamenalo by přijetí této úpravy přínos
cca 57 mil. Kčs ročně a postupně,
s příchodem důchodců s vyššími
důchody, by se tato částka zvyšovala.
Přijetí navržené úpravy znamená,
že u více než poloviny obyvatel ústavů
se stávající zbytek důchodu (kapesné)
zachová a bude činit 310 Kčs měsíčně.
Pouze u příjemců vyšších
důchodů dojde v důsledku zvýšení
úhrady k určitému snížení
zbytku jejich důchodů. Navrhovaný způsob
zakládá určitý automatismus, který
povede postupně s růstem důchodů ke
stále vyššímu uhrazování
společenských nákladů na ústavní
péči. Zásluhové hledisko by pak bylo
vyjádřeno v odlišné výši
zbytku důchodu.
IV. Sociální péče
Sociální péče je organickou součástí
státní sociální politiky a je zaměřena
formou služeb nebo dávek na ty skupiny či jednotlivce,
kteří se ocitli v nepříznivých
životních poměrech či životních
situacích a nemohou je bez pomoci společnosti překonat,
a občany, jejichž potřeby nejsou jinak na přiměřené
úrovni zajištěny.
Sociální péče je financována
z celospolečenských zdrojů, provádějí
ji národní výbory, které při
plnění úkolů této péče
spolupracují s jinými státními orgány,
společenskými i zaměstnavatelskými
organizacemi. Péče prováděné
národními výbory je doplňována
péčí organizací o pracovníky
a bývalé pracovníky.
Sociální péči budovala naše společnost
od počátku padesátých let. Původně
poměrně úzce omezený rozsah jak služeb
a dávek, tak skupin obyvatelstva, jimž byla poskytována,
se postupně významně rozšířil
a kvalita péče se zlepšovala, Svědčí
o tom i skutečnost, že od roku 1970 se výdaje
na dávky a služby sociální péče,
včetně neinvestičních výdajů
ústavní péče, zvýšily
o 170% (z 965 mil. Kčs v roce 1970 na 2 634 mil. Kčs
v roce 1986),
Hlavními cíli, k nimž směřuje
provádění současné, široce
pojaté a rozvinuté sociální péče,
je kvalifikované řešení nepříznivé
sociální situace tam, kde k nim dochází
a uspokojování společností uznávaných
potřeb občanů, kteří si je
z různých vážných důvodů
nemohou zabezpečit sami, popř. ani za pomoci své
rodiny.
V současné době se sociální
péče orientuje zejména na péči
o rodinu a dítě, péči o občany
se změněnou pracovní schopností, občany
těžce postižené na zdraví, staré
občany, občany společensky nepřizpůsobené
a občany žijící na nízké
životní a kulturní úrovni. Druh, způsob
a rozsah poskytované péče se liší
v závislosti na specifických potřebách
uvedených skupin občanů.
V oblasti sociální péče o rodinu
a dítě poskytují národní
výbory sociální péči a sociálně
právní ochranu okolo 500 tis. nezletilých
dětí ročně, Vzhledem k růstu
rozvodovosti a růstu kriminality dětí a mládeže,
roste i počet výchovných opatření
ukládaných národními výbory
rodičům, dětem či občanům,
kteří narušují výchovu dětí.
Národní výbory organizačně
zajišťují zprostředkování
vztahu mezi dětmi a vhodnými osvojiteli nebo pěstouny.
V oblasti služeb pro rodiny se postupně rozvíjí
pečovatelské služba, zřizují
se domovy pro matky s dětmi, budují se zařízení
pro výkon pěstounské péče a
manželské a předmanželské poradny,
které již byly zřízeny téměř
ve všech okresech.
Narůstá rovněž počet rodin s
dětmi, kterým se poskytují dávky sociální
péče; zatímco v roce 1975 šlo o 26 tisíc
dětí a rodičů a náklad činil
30 mil. Kčs, v roce 1986 byly tyto dávky poskytovány
již 66 tisícům osob a náklad dosáhl
115 mil. Kčs. Počet podporovaných osob roste
jak v důsledku vyhledávací činnosti
národních výborů, tak i z důvodu
nízkého příjmu mladých rodin
po dobu další mateřské dovolené
ženy osamělé i vdané.
Dávky a služby sociální péče
poskytované rodinám s dětmi se v praxi osvědčily.
V návrhu se pouze zpřesňuje, v souladu se
zákonem o rodině, povinnost rodičů
přispívat na náklady sociální
péče jen na rodiče, jejichž dítě
je nezaopatřeným dítětem. Vyživovací
povinnost rodičů k dětem trvá jen
do té doby, než děti jsou schopny samy se živit.
Zákon o rodině neukládá rodičům
povinnost podporovat mladé manželství svých
dětí, a proto ani sociální péče
nemůže zjišťovat příjmy těchto
rodičů a požadovat od nich úhradu za
dávky a služ by poskytnuté jejich dětem
v období, kdy již skončily přípravu
na povolání a založily si vlastní rodinu.
V oblasti péče o občany se změněnou
pracovní schopností je pozornost soustředěna
především na pracovní rehabilitaci těchto
občanů, na zajištění jejich vhodného
pracovního uplatnění, zabezpečení
zvláštní ochrany jejich pracovního poměru.
Počet těchto občanů zapojených
do pracovního procesu se stále zvyšuje a v
současné době se pohybuje kolem 235 tisíc.
Zvláštní péči věnují
národní výbory mladistvým občanům
se změněnou pracovní schopností. Vytvářejí
se stimuly pro hospodářské organizace, které
tyto občany zaměstnávají.
Dosavadní systém a úprava péče
o občany se změněnou pracovní schopností
se celkově osvědčily, proto se zachovávají.
Zajišťování umísťování
těchto občanů ovšem bude v souladu s
principy přestavby hospodářského mechanismu
řešit zákon o péči národních
výborů a organizací o pracovní síly,
jehož účinnost se předpokládá
od 1. ledna 1990 a který nahradí úpravu provedenou
dnes zákonem č. 70/1958 Sb. Do doby jeho vydání
zůstanou v platnosti ustanovení stávajícího
zákona o sociálním zabezpečení
upravující tuto oblast,
Občanům těžce postiženým
na zdraví poskytují národní výbory
služby a dávky sociální péče
k překonání obtíží způsobených
postižením. Zejména v posledních letech,
v návaznosti na dlouhodobý plén rozvoje péče
o invalidní občany, došlo v této oblasti
k řadě zlepšení, Zavedly se některé
nové dávky (příspěvek na úpravu
řízení motorového vozidla na ruční
ovládání, příspěvek
na úpravu bytu apod.), některé příspěvky
byly zvýšeny (na zakoupení vozidla a na jeho
provoz, na dietní stravování aj.). Byly zvýšeny
stravovací jednotky v ústavech sociální
péče a zvýšení uhrazeno plně
ze státních prostředků, zavedeny nové
formy ústavní sociální péče
a výrazně rozšířeny kapacity
ústavů, zejména pro mentálně
postižené.
Dosavadní základní úprava péče
o tuto skupinu občanů se osvědčila,
navrhováno je doplnění těžce
mentálně postižených do okruhu občanů,
jimž mohou být poskytovány mimořádné
výhody v dopravě, popř. další
dávky.
Řada dávek, pomocí a služeb sociální
péče je určena ve prospěch stárnoucích
a starých občanů. Pozitivním prvkem
československé soustavy péče ve stáří
je její komplexnost. Řešení problémů
starých občanů se neomezuje jen na zdravotní
nebo hmotné problémy, ale zabývá se
celou životní situací občana a orientuje
se i na řešení otázek v oblasti bydlení,
stravování, kulturního života, zajištění
rekreační péče, ústavní
péče apod. Vysoce humánním principem
této soustavy péče o staré občany
je snaha zachovat co nejdéle jejich relativní soběstačnost
a umožnit jim aktivní prožívání
stáří v jejich domácnostech, mezi
svými známými a oddálit nebo dokonce
vyloučit potřebu komplexního ústavního
zaopatření. Významná v tomto směru
je i skutečnost, že národní výbory
nečekají, až občan požádá
o poskytování některé z forem sociální
péče, ale že aktivně vyhledávají
sociálně potřebné občany a
řeší jejich problémy. Vytvářejí
tak podmínky pro včasné řešení
individuálně vznikajících problémů,
nebo předcházení jejich vzniku.
Nejdůležitější faktory, které
budou ovlivňovat rozsah i formy péče o staré
občany v období do roku 1990, jsou zvyšování
počtu občanů nejstarších věkových
skupin a změny ve struktuře služeb, jež
se i nadále budou projevovat přesunem těžiště
péče o staré občany do místa
bydliště.
Ukazuje se, že v současné době nejčastěji
poskytovanou dávkou sociální péče
jsou jednorázové peněžité příspěvky
(v roce 1986 byly poskytnuty 378 tisícům osob nákladem
247 mil. Kčs), které v mnohých případech
zastupují jiné dávky, zejména opakující
se peněžité příspěvky
(ty byly v roce 1986 poskytnuty 112 tisícům osob
nákladem 194 mil. Kčs). Jedním z hlavních
důvodů je skutečnost, že národní
výbory nemusí při jejich poskytování
(do výše 1 000 Kčs ročně) zjišťovat
alimentační povinnost dětí, kdežte
při poskytování ostatních dávek
je nutné alimentační povinnost zkoumat a
to často vede i se strany starých občanů
samotných k odmítnutí dávky,
V dalším rozvoji pečovatelské služby
je třeba akcentovat racionální formy jejího
poskytování, zejména rozšiřování
domů s pečovatelskou službou. Za perspektivní
lze považovat i zvyšování počtu
a podílu profesionálních pečovatelek,
které povede ke zvýšení kvality této
služby.
Vedle rozvoje dalších zařízení
pečovatelské služby je do budoucna třeba
vytvářet podmínky pro rychlejší
rozvoj zařízení poloústavního
typu - denních (týdenních) pobytů,
které v určitých případech
nahrazují ústavní péči v domovech
důchodců, a to za výrazně nižších
společenských nákladů. Tato zařízení
se osvědčují i v zahraničí.
Úroveň péče o staré občany
není však ve všech územních celcích
státu rovnoměrná. Odráží
to rozdílnou pozornost, kterou národní výbory
věnují oblasti sociální péče
o staré občany. Rozdílná je v důsledku
toho i vybavenost územních celků, měst,
okresů i krajů sociálními službami,
kapacitou ústavů sociální péče
apod. v přepočtech k počtům občanů
příslušných věkových skupin.
Právě vyrovnávání rozdílů
v tomto směru je jedním z aktuálních
úkolů v oblasti péče o staré
občany.
Sociální péči o společensky
nepřizpůsobené občany (např.
občany po návratu z výkonu trestu odnětí
svobody, po ukončení protialkoholního léčení
apod.) provádějí sociální pracovníci
okresních a krajských národních výborů,
s cílem umožnit občanovi návrat ke spořádanému
životu a výkonu zaměstnání. Počet
občanů, jimž je třeba poskytovat služby
a dávky sociální péče, se v
této oblasti pozvolna snižuje (z 8 tisíc v
roce 1976 na 6 tisíc v roce 1985). Dosavadní úprava
těchto služeb a dávek pro uvedený okruh
občanů se zachovává, osvědčila
se a nevyžaduje zásadních změn; pro
pracovní uplatnění těchto osob platí
ovšem to, co bylo uvedeno shora u občanů se
změněnou pracovní schopnosti.
Počty osob, které se zabezpečují zaopatřovacím
příspěvkem po dobu výkonu základní
nebo náhradní vojenské služby vojáka,
zůstávají zhruba na stejné úrovni.
V roce 1986 byl zaopatřovací příspěvek
poskytován 27 tisícům osob, z toho bylo téměř
14 tisíc nezaopatřených dětí
a celkové náklady činily 161 mil. Kčs.
Vojákovi, který je uživatelem bytu, se poskytuje
příspěvek na úhradu za užívání
bytu; těchto příspěvků bylo
poskytnuto v roce 1986 více než 1,5 tisíc.
Dosavadní úprava zaopatřovacího příspěvku
se osvědčila a v podstatě vyhovuje. Navrhované
úpravy uvádějí do souladu normy sociálního
zabezpečení s ostatními právními
předpisy. např. okruh oprávněných
osob se zpřesňuje v souladu se zákonem o
rodině nebo se reaguje na navrhované úpravy
v důchodovém zabezpečení (např.
soulad výše minimálního sirotčího
důchodu a zaopatřovacího přídavku
pro dítě).
Navrhuje se, aby zabezpečení členů
JZD při vojenském cvičení a dalších
druzích služby v ozbrojených silách,
s výjimkou základní (náhradní)
služby bylo převzato do zákona o zemědělském
družstevnictví (popř. o JZD) obdobně
jako je tomu u zabezpečení pracovníků
v pracovním poměru, které upravuje zákoník
práce. Přitom obě úpravy jsou a budou
i nadále věcně shodné.