I. Všeobecná část
Důsledné uskutečňování
strategické linie urychlení ekonomického
a sociálního rozvoje naší společnosti,
vytýčené XVII. sjezdem Komunistické
strany Československa, vyžaduje realizovat komplexní
přestavbu hospodářského mechanismu
ČSSR jakožto prvořadý politicko-ekonomický
úkol. Strategie urychlení ekonomického a
sociálního rozvoje naší vlasti je založena
na potřebě revolučních změn
v uplatňování vědeckotechnického
pokroku, na intenzivním a hlubším zapojení
do mezinárodní dělby práce, především
socialistické ekonomické integrace. Spočívá
v orientaci na kvalitu práce a na zvyšování
efektivnosti celého reprodukčního procesu
v zájmu dosažení vyšší úrovně
tvorby materiálních a duchovních hodnot pro
život a práci lidu.
Přestavba hospodářského mechanismu
v zájmu dosažení jeho nové kvality je
předpokladem realizace strategie urychlení ekonomického
a sociálního rozvoje naší společnosti
a musí mít proto komplexní charakter, tj.
musí být zabezpečována v organické
jednotě a efektivní součinnosti centra a
chozrasčotní sféry, v dialektické
jednotě plánování, ekonomických
nástrojů a stimulů, racionalizaci organizačních
struktur a realizaci kádrové politiky. Základní
směry tohoto procesu a jejich konkretizace jsou obsaženy
v usnesení ÚV KSČ o komplexní přestavbě
hospodářského mechanismu ČSSR a jejím
zabezpečení, přijatém na 7. plenárním
zasedání ÚV KSČ v prosinci 1987, v
závěrech 9. pléna ÚV KSČ z
dubna 1988 a ve Směrnicích k zabezpečení
komplexní přestavby hospodářského
mechanismu, schválených usnesením vlády
ČSSR č. 29 ze dne 28. ledna 1988. Tyto dokumenty
definovaly novou úlohu státních orgánů
a chozrasčot-ní sféry v nadcházející
etapě rozvoje naší společnosti a vymezily
rovněž úlohu nově koncipovaného
jednotného řídícího centra.
Změna v úloze centra spočívá
v posunu jeho činnosti do polohy obecného řízení
systémového charakteru, založeného především
na zásadě jednotnosti ekonomických kritérií
a dlouhodobých normativů, v posunu do oblasti dlouhodobé
programové strategie při určováni
celospolečenských sociálně ekonomických
cílů a formulování základních
cest jejich dosahování při zásadním
omezení operativních, krátkodobých
administrativně direktivních zásahů
do činnosti chozrasčotní sféry i národních
výborů. Z tohoto pojetí rezultují
základní funkce centrálního řízení
v oblasti vědeckotechnického, sociálního
a ekonomického rozvoje, jimiž jsou:
- zpracování jednotného komplexního
státního plánu hospodářského
a sociálního rozvoje ČSSR, zabezpečujícího
strategické cíle sociálně ekonomického
rozvoje, optimalizaci hmotných i hodnotových proporcí
s cílem dosažení maximální efektivností
a rovnovážnosti ekonomiky,
- koncipování rozvoje hospodářského
mechanismu, jeho cílevědomé nepřetržité
zdokonalování a vytváření podmínek
pro rozvoj socialistického podnikání,
- usměrňování vývoje ekonomiky,
její dynamiky, rovnovážnosti a proporcionality,
jakož i tvorby a užití rezerv v souladu s cíli
a záměry státního plánu.
Jedná se o posílení úlohy centra při
řízení zásadních strategických
programových úkolů a při zajišťování
rovnovážnosti a proporcionality sociálně
ekonomického rozvoje v souladu se zájmy a potřebami
společnosti. Integrující úlohu zde
má vláda ČSSR, na kterou přechází
rovněž odpovědnost za rozvoj soustavy řízení
národního hospodářství.
V návaznosti na ústavní zákon č.
42/1988 Sb., o změnách v soustavě federálních
ústředních orgánů, v jejichž
čele stojí člen vlády Československé
socialistické republiky, kterým byl realizován
požadavek 7. pléna ÚV KSČ racionálněji
uspořádat centrální orgány
a na základě nutnosti vyjádřit nově
v souladu s usnesením 7. pléna ÚV KSČ
a Směrnicemi k zabezpečení komplexní
přestavby hospodářského mechanismu
působnost: federálních ústředních
orgánů státní správy, byl zpracován
nový zákon o působnosti federálních
ústředních orgánů státní
správy.
Koncepčně je zákon postaven tak, že
v první části je v hlavě první
"Obecná ustanovení" charakterizováno
poslání federálních ústředních
orgánů státní správy, v jejichž
čele stojí člen vlády Československé
socialistické republiky. Předním úkolem
federálních ústředních orgánů
státní správy je podíl na tvorbě
jednotné státní politiky Československé
socialistické republiky a její uskutečňování
v oblasti ústavou svěřené působnosti.
Tyto orgány jako součást jednotného
řídícího centra odpovídají
ve své působnosti za jednotné zabezpečování
strategických cílů a záměrů
v hospodářském a sociálním
rozvoji, vytýčených Komunistickou stranou
Československa.
V hlavě první jsou zahrnuty úkoly federálních
ústředních orgánů státní
správy ve věcech národohospodářského
plánování a usměrňování
vývoje ekonomiky, státní finanční
a cenové politiky, vědeckotechnického a investičního
rozvoje, tvorby a ochrany životního prostředí,
v sociální sféře a v oblasti vnějších
ekonomických vztahů. Významný je rovněž
úkol vytvářet podmínky pro rozvoj
podnikatelské činnosti a hospodářské
soutěže, působnost v zakládání
státních podniků a zřizování
dalších socialistických organizací a
úkol sledovat a vyhodnocovat uplatňování
a působení nástrojů hospodářského
mechanismu včetně působnosti předkládat
návrhy na jeho zdokonalení a vykonávat v
oblasti své působnosti kontrolu jako nedílnou
součást své řídící,
organizátorské a koncepční činnosti.
Tyto úkoly plní všechny federální
ústřední orgány státní
správy, i když s různou mírou intenzity,
jak to odpovídá jejich průřezovému
nebo odvětvovému zaměření.
Federálním ústředním orgánům
státní správy je uloženo pečovat
na svém úseku o náležitou právní
úpravu, která patří do působnosti
federace. Zabezpečují ve své působnosti
úkoly související se sjednáváním
mezinárodních smluv, s rozvojem mezistátních
styků a mezinárodní spolupráce v hospodářské
a vědeckotechnické oblasti, jakož i v dalších
oblastech. Zabezpečují rovněž ve své
působnosti úkoly, které vyplývají
pro Československou socialistickou republiku z mezinárodních
smluv a z členství v mezinárodních
organizacích.
Federální ústřední orgány
státní správy odpovídají ve
své působnosti za úkoly v oblasti obrany
a bezpečnosti Československé socialistické
republiky.
V souladu s koncepcí jednotného řídícího
centra se zdůrazňuje požadavek vzájemné
spolupráce mezi federálními ústředními
orgány státní správy a neméně
významný požadavek spolupráce s ústředními
orgány republik ve stěžejních oblastech.
Zákon ukládá federálním ministerstvům
povinnost poskytovat příslušným orgánům
republik podklady a další údaje potřebné
pro jejich činnost, přičemž vychází
při formulaci této povinnosti z předpokladu
reciprocity. Federálním ústředním
orgánům státní správy je v
zájmu jednotného zabezpečování
státní politiky federace uložena povinnost
dbát v dohodě s orgány republik o souladný
rozvoj i těch oblastí, které patří
do působnosti republik a kde na úrovni federace
není zřízen ústřední
orgán státní správy. Jedná
se především o oblast stavebnictví,
chemického a spotřebního průmyslu,
lesního a vodního hospodářství,
dřevozpracujícího průmyslu, vnitřního
obchodu, zdravotnictví, kultury a školství.
V zájmu efektivního rozvoje jednotné československé
ekonomiky zabezpečují federální ústřední
orgány státní správy i potřeby
odvětví řízených orgány
republik; z jednotnosti československé ekonomiky
plyne i v zákoně uvedená reciprocita této
povinnosti pro orgány republik.
Obecná ustanovení dále stanoví v zájmu
zabezpečování jednotné státní
politiky na celém území ČSSR povinnost
ministrům ČSSR jakožto ústavním
činitelům zabezpečovat vzájemnou součinnost
a koordinaci s ministry republik a projednávat v oblasti
společné působnosti federace a republik návrhy
opatření předkládaných vládě
ČSSR.
Federální ústřední orgány
státní správy plní své úkoly
v součinnosti s orgány Národní fronty,
s orgány Revolučního odborového hnutí
a Socialistického svazu mládeže. Významnou
stránkou jejich činnosti je rovněž spolupráce
s Československou akademií věd a s dalšími
vědeckými institucemi a pracovišti vědeckovýzkumné
základny.
Zákon respektuje ústavní rozdělení
působnosti mezi. Československou socialistickou
republikou a Českou a Slovenskou socialistickou republikou.
Jeho realizace si nevyžádá nároky na
státní rozpočet ani zvýšení
plánu pracovních sil.
II. Zvláštní část /odůvodnění
jednotlivých ustanovení/
K preambuli:
V zájmu dalšího sociálně ekonomického
rozvoje Československé socialistické republiky,
podmíněného zvyšováním
efektivnosti ekonomiky, je uskutečňován proces
komplexní přestavby hospodářského
mechanismu. To vyžaduje mimo jiné nově vymezit
působnost federálních ústředních
orgánů státní správy, které
působí na úrovni federace jako nedílná
součást jednotného řídícího
centra. Věcným východiskem nové formulované
působnosti federálních ústředních
orgánů státní správy jsou Směrnice
k zabezpečení komplexní přestavby
hospodářského mechanismu. Posláním
jednotného řídícího centra
je zabezpečovat ve spolupráci všech jeho orgánů
jednotnost řízení ekonomiky a sociálního
rozvoje ČSSR jako celku na základě socialistické
hospodářské soustavy a zabezpečovat
rovněž proporcionální rozvoj obou republik.
K části první:
K hlavě první:
K § 1 až 18:
Hlava první částí prvé zákona
o působnosti federálních ústředních
orgánů státní správy obsahuje
v jednotlivých ustanoveních působnosti a
úkoly federálních ústředních
orgánů státní správy, v jejichž
čele stojí člen vlády ČSSR
/dále jen "federální ministerstva"/.
Tyto působnosti a úkoly vykonávají
a zabezpečují federální ministerstva
jakožto součást jednotného řídícího
centra. Tato hlava se v důsledku ustanovení §
108 zákona vztahuje přiměřeně
i na další v zákoně uvedené federální
ústřední orgány státní
správy, v jejichž čele není člen
vlády ČSSR, čímž je zabezpečena
komplexnost právní úpravy v oblasti působnosti
a úkolů společných všem federálním
ústředním orgánům státní
správy.
Jako přední úkol federálních
ministerstev je stanoven jejich podíl na tvorbě
státní politiky Československé socialistické
republiky a realizace této politiky v oblasti jejich působnosti.
Je stanovena odpovědnost federálních ministerstev
za zabezpečování strategických cílů
a záměrů v hospodářském
a sociálním vývoji naší vlasti,
vytýčených Komunistickou stranou Československa.
Je tak respektován záměr Směrnic k
zabezpečení komplexní přestavby hospodářského
mechanismu, směřující k posílení
činnosti centra v oblasti systémového řízení
a formování dlouhodobé programové
strategie rozvoje společnosti.
Realizaci strategických cílů a záměrů
státní politiky uskutečňují
federální ministerstva především
v nejvýznamnějších okruzích společensko-ekonomických
vztahů, jimiž jsou národohospodářské
plánování a usměrňování
vývoje ekonomiky, státní finanční
a cenová politika, vědeckotechnický a investiční
rozvoj, životní prostředí, sociální
rozvoj a vnější ekonomické vztahy.
Analýzy plnění záměrů
a cílů státního pětiletého
plánu v příslušných národohospodářských
průřezech, zaměřené dále
na hodnocení postupu uskutečňování
strukturálních přeměn daných
státními programy rozvoje a útlumu, jsou
výchozí základnou pro usměrňování
vývoje ekonomiky prostřednictvím ekonomických
nástrojů.
Usměrňování vývoje ekonomiky
zabezpečuje nejen vyrovnávání nepříznivých
tendencí vývoje, ale i další urychlení
procesů podporujících růst dynamiky
vývoje národního hospodářství.
Součástí usměrňování
vývoje ekonomiky jsou kromě opatření
přijímaných ústředními
orgány státní správy podle pravidel
vymezených státním pětiletým
plánem roční plány a národohospodářské
průřezy, např. měnový plán
a plán vývoje cen. Jde však pouze o ty případy,
kdy se jedná a zpřesnění údajů
příslušného ročního období
v daném rámci pětiletého státního
plánu.
Zákon zdůrazňuje podíl federálních
ministerstev na tvorbě souhrnné prognózy
a státních plánů hospodářského
a sociálního rozvoje, podíl v oblasti tvorby
koncepce finanční a cenové politiky, státního
rozpočtu federace, finančně ekonomických
nástroj a v oblasti cen, dále v oblasti politiky
vědní a vědeckotechnické a investičního
rozvoje, průmyslových práv, technické
normalizace a státního zkušebnictví,
podíl na zvyšování kvality výrobků,
prací a služeb, podíl v oblasti tvorby koncepce
státní investiční politiky a koncepce
tvorby a ochrany životního prostředí.
Velmi významná je sociální oblast,
zahrnující podíl na tvorbě koncepce
státní politiky zaměstnanosti, státní
mzdové politiky, produktivity práce a efektivnosti
využívání pracovních sil a na
tvorbě státní sociální politiky.
Jedná se o celý komplex otázek, zahrnujících
i přípravu mládeže na budoucí
povolání, rekvalifikaci, postgraduální
studium atd. Velký význam má rovněž
podíl a činnost federálních ministerstev
v oblasti vnějších ekonomických vztahů,
především pokud se týká zapojení
odvětví a oborů do mezinárodní
dělby práce, zejména socialistické
ekonomické integrace.
Zákon ukládá federálním ministerstvům
vytvářet podmínky pro rozvoj podnikatelské
činnosti a hospodářské soutěže
včetně přijímání protimonopolních
opatření a uvádí rovněž
působnost těchto orgánů jakožto
zakladatelů státních podniků, resp.
zřizovatelů dalších socialistických
organizací, např. rozpočtových, příspěvkových,
akciových společností apod.
Důležitým předpokladem trvalého
zdokonalování hospodářského
mechanismu je i soustavné sledování uplatňování
a působení nástrojů tohoto mechanismu
a spolupráce federálních ministerstev při
tvorbě návrhů na jeho zdokonalení
v zájmu efektivního fungování a rozvoje
celé naší ekonomiky. S tím úzce
souvisí i otázky racionální organizační
struktury výrobně technické, vědeckovýzkumné
a oběhové základny tvořené
organizacemi, u nichž vykonávají federální
ministerstva funkci zakladatele, popř. je zřizují.
Zákon ukládá federálním ministerstvům
povinnost dbát o racionální organizační
strukturu této základny a o její soulad s
hlavními směry rozvoje národního hospodářství.
Ty jsou dány zejména souhrnnou prognózou,
státními plány hospodářského
a sociálního rozvoje a programy strukturálních
změn národního hospodářství,
schválenými vládou ČSSR.
Zákon stanoví federálním ministerstvům
povinnost péče o náležitou právní
úpravu, která patří do působnosti
federace a spadá do jejich úseku, včetně
přípravy návrhů zákonů
Federálního shromáždění
a nařízení vlády Československé
socialistické republiky.
Federální ministerstva zabezpečují
ve své působnosti úkoly související
se sjednáváním mezinárodních
smluv, s rozvojem mezistátních styků a mezinárodní
spolupráce. Zabezpečují ve své působnosti
úkoly, které vyplývají pro naši
republiku z mezinárodních smluv, i úkoly
vyplývající z členství ČSSR
v mezinárodních organizacích.
Zákon stanoví rovněž odpovědnost
federálním ministerstvům za plnění
úkolů v oblasti obrany a bezpečnosti republiky
včetně opatření nutných k zabezpečení
potřeb ozbrojených sil a k přípravě
ústředních orgánů, socialistických
organizací a občanů k obraně. Jde
o opatření v rozsahu stanoveném zákonem
a příslušné návrhy zde předkládají
federální ministerstva vládě ČSSR,
popř. Radě obrany státu.
V souladu s pojetím jednotného řídícího
centra a v zájmu dalšího zkvalitnění
úrovně jeho činnosti je v zákoně
zdůrazněna povinnost trvalé vzájemné
spolupráce federálních ministerstev, povinnost
výměny informací a podkladů a koordinace
jejich činnosti. Jde o to, aby bylo dosaženo jednotného,
komplexního, efektivního a účinného
zabezpečování cílů a záměrů
hospodářského a sociálního
rozvoje naší republiky v zájmu růstu
životní úrovně lidu.
Aspekt spolupráce federálních ministerstev
s příslušnými orgány republik
je zdůrazněn v oblasti tvorby a realizace jednotné
státní hospodářské politiky,
normotvorby, opatření k usměrňování
vývoje ekonomiky a při dalších významných
opatřeních vlády ČSSR. Aspekt spolupráce
federálních a republikových ústředních
orgánů státní správy je upraven
v § 15 odst. 2 diferencovaně podle oblastí,
ve kterých se spolupráce uplatňuje.
Federální ministerstva mají rovněž
povinnost poskytovat příslušným orgánům
republik podklady a další údaje potřebné
pro jejich činnost. Uložení této povinnosti
vyplývá z povahy věci a vychází
z principu vzájemnosti.
Zákon zdůrazňuje rovněž aspekt
zabezpečování potřeb v těch
oblastech, které náležejí do působnosti
republik, a péči o vytváření
podmínek pro koordinaci otázek společného
zájmu, které vyplývají z potřeby
jednotného zabezpečování státní
politiky federace. Rovněž v zájmu rozvoje jednotné
československé ekonomiky je federálním
ministerstvům stanovena povinnost zabezpečovat i
potřeby odvětví řízených
orgány republik. Z povahy věci vyplývá,
že tato povinnost je reciproční.
V zájmu zabezpečování jednotné
státní politiky na celém území
ČSSR ukládá zákon povinnosti přímo
členům vlády ČSSR jakožto ústavním
činitelům. I zde je zvýrazněn aspekt
spolupráce s příslušnými členy
vlád republik při integrující úloze
federální vlády.
V souladu s politickým systémem naší
republiky a v zájmu jeho rozvoje stanoví zákon
federálním ministerstvům povinnost plnit
své úkoly v součinnosti s orgány Národní
fronty Československé socialistické republiky
a s organizacemi v ní sdruženými, zejména
s orgány a organizacemi ROH a SSM s cílem vytvářet
podmínky pro rozšiřování účasti
pracujících na řízení, rozvoj
socialistické samosprávy a iniciativy pracujících.
Federální ministerstva plní své úkoly
v součinnosti s Československou akademií
věd, Slovenskou akademií věd a Československou
akademií zemědělskou. Využívají
rovněž poznatků vědeckých institucí
a pracovišť vědeckovýzkumné základny
a zapojují je zejména do prací na řešení
problémů koncepční povahy. Souvisí
to s rostoucí úlohou vědy v životě
naší společnosti; cílem je získání
fundované teoretické báze především
pro koncepční a strategická rozhodnutí.
K hlavě druhé:
K 19 až 22 /Státní plánovací
komise/:
Státní plánovací komise /SPK/ je ústředním
orgánem státní správy pro tvorbu sociálně
ekonomické strategie a národohospodářské
plánování. Jako koncepční strategické
centrum organizuje a koordinuje společně s ústředními
plánovacími orgány republiky podle pokynů
vlády ČSSR celkový proces přípravy
a tvorby státních plánů. Nové
pojetí jednotného komplexního státního
plánu vyžaduje užší součinnost
všech ústředních orgánů,
které se na přípravě plánu
podílejí, a proto se posiluje koordinační
a organizátorská úloha Státní
plánovací komise jako orgánu odpovědného
i za metodické řízení plánovacího
procesu. Státní plánovací komise jako
svodný orgán pro plánování
odpovídá rovněž za soulad všech
částí státních plánů
a předkládá návrhy státních
plánů vládě ČSSR.
Státní plánovací komise koordinuje
ty návrhy k usměrňování vývoje
ekonomiky, o kterých rozhoduje vláda ČSSR
a které nelze uplatnit v rámci pravidel daných
státním pětiletým plánem v
působnosti jednoho či více ústředních
orgánů státní správy. Takovými
opatřeními jsou např. změny výstupů
státního pětiletého plánu a
další opatření mající
významný dopad na plnění záměrů
hospodářského a sociálního
rozvoje.
Ve vztahu k RVHP zabezpečuje Státní plánovací
komise koordinaci státních plánů s
plány členských států RVHP
a navrhuje opatření pro zdokonalení mechanismu
mezinárodní socialistické ekonomické
integrace.
Nově je zakotvena odpovědnost Státní
plánovací komise za koncepci soustavy informací
pro tvorbu a kontrolu plněni plánů.
Podrobnější vymezení působnosti
Státní plánovací komise a ostatních
ústředních orgánů státní
správy v plánovacím procesu bude provedeno
zákonem o národohospodářském
plánování, který se v současné
době připravuje.
K § 23 až 29 /Státní komise pro
vědeckotechnický a investiční rozvoj/:
Státní komise pro vědeckotechnický
a investiční rozvoj /SKVTIR/ /dále jen "Státní
komise"/ je ústředním orgánem
státní správy pro oblast vědeckotechnického
a investičního rozvoje.
Vzhledem k tomu, že plán rozvoje vědy a techniky
se v novém pojetí hospodářského
mechanismu stává integrální součástí
komplexního státního pětiletého
plánu, upravuje se také působnost Státní
komise, která vypracovává návrh koncepce
státní vědní a vědeckotechnické
politiky a návrh jejího uskutečňování.
Tato koncepce musí být v souladu s potřebami
sociálně ekonomického rozvoje, danými
souhrnnou prognózou a dlouhodobým výhledem
i s programy strukturálních změn národního
hospodářství.
Státní komisi se svěřuje působnost
navrhovat použití finančních a devizových
prostředků pro oblast vědeckotechnického
rozvoje v pětiletém státním plánu
a hospodařit s rezervou, vytvořenou pětiletým
státním plánem na nepředvídané
výdaje v zákonem vymezených oblastech.
V oblasti investiční výstavby je působnost
Státní komise spolu s ústředními
orgány státní správy republik pro
investiční výstavbu zaměřena
na přípravu komplexních technicko-ekonomických
podkladů pro návrh koncepce jednotné státní
investiční politiky realizované státním
plánem. Na úseku plánování
investiční výstavby vypracovává
Státní komise podklady pro návrh státního
plánu na úseku projektových a typizačních
prací a po projednání s příslušnými
orgány státní správy navrhují
do pětiletého státního plánu
úkoly, které investičně zabezpečují
realizaci státního plánu v oblasti vědeckotechnického
rozvoje.
V oblasti tvorby a ochrany životního prostředí
a bytové politiky vypracovává Státní
komise společně s příslušnými
ústředními orgány republik pro životní
prostředí návrh celostátní
koncepce tvorby a ochrany životního prostředí
a po projednání ve vládách republik
jej předkládá vládě ČSSR.
Společně s příslušnými
ústředními orgány republik pro životní
prostředí vypracovává rovněž
návrh koncepce mezinárodní spolupráce
v této oblasti a předkládá jej vládě
ČSSR. S tím těsně souvisí i
působnost komise navrhovat zařazení ekologických
investic federálního významu do pětiletého
státního plánu.
Vzhledem k závažnosti bytové politiky je nově
koncipována působnost Státní komise
v této oblasti jako společná se Státní
plánovací komisí, federálním
ministerstvem financí, federálním ministerstvem
práce a sociálních věcí a příslušnými
ústředními orgány státní
správy republik, neboť z povahy věci vyplývá,
že jde o řešení celého komplexu
otázek, které se dotýkají ústředních
orgánů státní správy v úrovni
federace i republik.
Státní komise navrhuje koncepci informační
politiky a vytváří podmínky pro koordinaci
informačních soustav. Odpovídá za
koncepci a rozvoj soustavy vědeckých, technických
a ekonomických informací a její propojení
s ostatními celostátními informačními
soustavami. Tato ustanovení berou v úvahu rostoucí
význam informací v životě současné
společnosti.
Na úseku expertizní činnosti bude Státní
komise provádět státní expertizu vybraných
úkolů výzkumu a vývoje, licencí
a investičních akcí připravovaných
k zařazení do státního pětiletého
plánu v odvětvích řízených
federálními orgány a dále u těch
akcí a licencí, u nichž mají být
použity centralizované finanční a devizové
zdroje federace.
Státní komisi náleží rovněž
výběr a sledování plnění
úkolů a akcí, u nichž provedla státní
expertizu, a v případě potřeby navrhovat
vládě ČSSR opatření k odstranění
zjištěných nedostatků.
Vzhledem k tomu, že v oblasti vědeckotechnického
rozvoje a investiční výstavby nejsou základní
zákonné úpravy /s výjimkou stavebního
zákona/, je nutné zahrnout do kompetenčního
zákona poměrně rozsáhlé zmocnění
k úpravě jednotlivých otázek obecně
závaznými právními předpisy.
časové omezení k využití této
možnosti, které se jeví nezbytné z ústavních
hledisek /svrchovanost zákona, vyjádřená
článkem 80 ústavního zákona
o československé federaci požadavkem stanovení
zákonných mezí pro úpravu příslušné
problematiky prováděcími předpisy/
řeší přechodná a závěrečná
ustanovení. Tato zmocnění jsou rovněž
v platném kompetenčním zákoně
a na jejich základě byly již vydány
obecně závazné právní předpisy.
Navržené časové omezení vytváří
potřebný prostor pro jejich zrněny a současně
stanoví SKVTIR časové meze pro přípravu
hmotně právní úpravy. To platí
analogicky i pro ostatní zmocnění v tomto
zákoně /§ 52 odst. 4, 75 a 104/. Je třeba
mít na paměti, že působnost Státní
komise je upravena i stavebním zákonem č.
50/1976 Sb.
K § 30 až 34 /Federální ministerstvo
zahraničních věcí/:
Federální ministerstvo zahraničních
věcí /FMZV/ je ústředním orgánem
státní správy ČSSR pro oblast zahraniční
politiky. Přísluší mu odpovědnost
za celkovou koordinaci provádění zahraniční
politiky ČSSR a to i na těch úsecích,
kde provádění zásad jednotné
zahraniční politiky přímo zabezpečují
jiné státní orgány federace nebo republik.
V zájmu zabezpečení jednotného postupu
při realizaci československé zahraniční
politiky vydává obecně závazné
právní předpisy a směrnice.
Federální ministerstvo zahraničních
věcí zabezpečuje vztahy ČSSR k ostatním
státům a mezinárodním organizacím.
Řídí a koordinuje rovněž všechnu
činnost, která se týká OSN, jejích
orgánů i mezinárodních odborných
organizací.
Federálnímu ministerstvu zahraničních
věcí přísluší i péče
o to, aby uplatňování zájmů
zahraniční politiky ČSSR bylo důsledně
zabezpečováno v činnosti všech orgánů
federace i republik.
Federální ministerstvo zahraničních
věcí dále dbá, aby mezinárodní
smlouvy byly sjednávány v souladu s československými
zahraničně politickými zájmy a byly
řádně předkládány k
ústavnímu projednání.
Federální ministerstvo zahraničních
věcí zajišťuje ochranu práv a zájmů
ČSSR a našich občanů v zahraničí,
řídí československé zastupitelské
úřady v zahraničí; přitom odborné
složky zastupitelských úřadů
podléhají po odborné stránce řízení
příslušných federálních
ústředních orgánů, např.
obchodní oddělení a zastupitelství
FMZO. Dále plní úkoly při zabezpečování
styků s orgány cizích států
v ČSSR a v zahraničí, jakož i úkoly
při správě majetku našeho státu
v zahraničí.
Ve věcech, které patří do výlučné
působnosti republik /školství, kultura, věda,
zdravotnictví, lesní a vodní hospodářství,
spravedlnost a další/ a pro něž není
zřízen žádný federální
ústřední orgán, plní v rozsahu
stanoveném vládou ČSSR úkoly při
zabezpečování mezinárodních
styků. Při přípravě mezinárodních
smluv a při zastupování práv a zájmů
ČSSR v mezinárodních stycích ve věcech
patřících do výlučné
působnosti republik postupuje v součinnosti s příslušnými
ústředními orgány státní
správy republik.
Federální ministerstvo zahraničních
věcí dále ve spolupráci s příslušnými
orgány federace a republik koordinuje a zabezpečuje
přípravu sjednávání a vnitrostátního
projednávání mezinárodních
smluv, zabezpečuje vyhlašování mezinárodních
smluv, jimiž je ČSSR vázána a sleduje
jejich dodržování a provádění
z hlediska uplatňování zájmů
naší zahraniční politiky.
K 35 až 39 /Federální ministerstvo národní
obrany/:
Federální ministerstvo národní obrany
/FMNO/ je ústředním orgánem státní
správy ČSSR pro zabezpečováni obrany
Československé socialistické republiky, pro
řízení a velení Československé
lidové armádě a pro řízení
civilní obrany. Odpovídá za uskutečňování
koncepce branné politiky státu a navrhuje v tomto
směru potřebná opatření vládě
ČSSR, Radě obrany státu a prezidentu ČSSR
jako vrchnímu veliteli ozbrojených sil.
V rámci této působnosti je federální
ministerstvo národní obrany oprávněno
navrhovat zásady řízení obrany státu,
výstavby Československé lidové armády
a koncepci civilní obrany. Důležitou působností
je i koordinace činnosti ústředních
orgánů a socialistických organizací
při přípravě k obraně.
V působnosti ministerstva je řídit výstavbu
Československé lidové armády, zabezpečovat
její všestrannou připravenost a velet vojskům,
zabezpečovat nedotknutelnost vzdušného prostoru
ČSSR. Koordinaci vojenského letového prostoru
uskutečňuje v těsné součinnosti
s civilním letovým provozem.
Federální ministerstvo národní obrany
řídí vojenskou zpravodajskou službu.
Federální ministerstvo národní obrany
vykonává působnost i v oblasti dodávek
potřebného materiálního vybavení
pro Československou lidovou armádu a kontrolu jejich
jakosti přímo u dodavatelů.
Vůči občanům vykonává
pravomoci vyplývající z branné povinnosti
občanů stanovené ústavou ČSSR
a zvláštními předpisy.