Federální shromáždění ČSSR 1986 – 1990

Osobní ochranné pracovní prostředky a ochranný oděv

1. Tam, kde není možno jinými prostředky zajistit dostatečnou ochranu pracovníků proti nebezpečí nehody nebo újmy na zdraví včetně vystaveni nepříznivým podmínkám, bude zaměstnavatel poskytovat a udržovat vhodné osobni ochranné prostředky a ochranný oděv s přihlédnutím k povaze práce a rizika, a to bez nákladů pro pracovníky podle vnitrostátních právních předpisů.

2. Zaměstnavatel má učinit vhodná opatření, aby pracovníkům umožnil používat osobni ochranné prostředky, a zajistit jejich správné používání.

3. Ochranné prostředky a ochranný oděv musí odpovídat normám stanoveným příslušným úřadem s přihlédnutím, pokud možno, k ergonomickým zásadám.

4. Pracovníci mají být vedeni k tomu, aby náležitě užívali osobních ochranných prostředků a ochranných oděvů, které jsou jim dány k použití, a o ně pečovali.

První pomoc

Zaměstnavatel je odpověden zajistit, že první pomoc, včetně cvičeného personálu, může být poskytnuta kdykoli. Je třeba učinit opa tření k zajištění dopravy pracovníků, kteří utrpěli úraz nebo náhle onemocněli, k lékařskému ošetření.

Sociální zařízení

1. Na každém staveništi nebo v jeho blízkostí musí být zajištěno dostatečné množství pitné vody.

2. Na každém staveništi nebo v jeho blízkostí musí být zajištěna a udržována, podle počtu pracovníků a trvání prací, tato zařízeni:

a/ sanitární zařízení a umývárny,

b/ zařízení pro převlékání, uložení a sušeni oděvů,

c/ místnosti, kde pracovníci mohou jíst a kde se mohou skrýt při porušení práce pro nepohodu.

3. Sanitární zařízení a umývárny by měly být pro muže a ženy oddělené.

Informace a školení

Pracovnici mají být přiměřena a vhodně

a/ informováni o možném ohrožení bezpečnosti a zdraví, jemuž mohou být na svém pracovišti vystaveni,

b/ poučeni a vyškoleni o dosažitelných opatřeních pro předcházení a zvládnutí takových nebezpečí a pro ochranu proti ním.

Hlášení o nehodách a nemocech

Vnitrostátní právní předpisy stanoví, že příslušnému úřadu mají být ve stanovené době hlášeny pracovní úrazy a nemoci z povolání.

IV. Provádění

Každý členský stát

a/ učiní všechna potřebná opatřeni včetně stanoveni vhodných sankcí a donucovacích opatření k zajištění účinného provádění ustanovení úmluvy,

b/ zajisti příslušné inspekční služby ke kontrole provádění opatřeni, která mají být přijata podle ustanovení úmluvy, a zabezpečí tyto služby nezbytnými prostředky tak, aby plnily svůj účel nebo se přesvědči, že se provádí náležitá kontrola.

V. Závěrečná ustanovení

Tato úmluva reviduje úmluvu o bezpečnostních předpisech /stavebnictví/, 1937.

Formální ratifikace této úmluvy budou oznámeny generálnímu řediteli Mezinárodního úřadu práce a jim zapsány.

1. Tato úmluva zavazuje toliko členské státy Mezinárodní organizace práce, jejichž ratifikace byla zapsána generálním ředitelem.

2. Nabude účinnosti dvanáct měsíců poté, kdy generální ředitel zapíše ratifikace dvou členských států.

3. Pro každý další členský stát tato úmluva nabude účinnosti dvanáct měsíců od data, kdy byla zapsána jeho ratifikace.

1. Každý členský stát, který ratifikoval tuto úmluvu, může ji vypovědět po uplynuti deseti let ode dne, kdy tato úmluva poprvé nabyla účinnosti, písemným sdělením generálnímu řediteli Mezinárodního úřadu práce, který je zapíše. Výpověď nabude účinnosti jeden rok po dni, kdy byla zapsána.

2. Každý členský stát, jenž ratifikoval tuto úmluvu a který nepoužije práva ji vypovědět podle tohoto článku během roku následujícího po uplynuti období deseti let, jak uvedeno v předchozím odstavci, bude vázán úmluvou na další desetileté období a poté ji bude moci vypovědět vždy po uplynuti desetiletého období za podmínek uvedených v tomto článku.

1. Generální ředitel Mezinárodního úřadu práce oznámí všem členským státům Mezinárodní organizace práce zápis všech ratifikaci a výpovědí, které mu členové organizace sdělí.

2. Když bude členským státům organizace sdělovat zápis druhé ratifikace, jež mu byla oznámena, generální ředitel upozorní členské státy Organizace na datum, kdy tato úmluva nabude účinnosti.

Generální ředitel Mezinárodního úřadu práce oznámí generálnímu tajemníkovi Spojených národů k zápisu podle článku 102 Charty Spojených národů úplné údaje o všech ratifikacích a výpovědích, které zapsal podle ustanovení předchozích článků.

Správní rada Mezinárodního úřadu práce, kdykoli to bude považovat za nutné, předloží generální konferenci zprávu o provádění této úmluvy a přezkoumá, zda je záhodno dát na pořad jednání generální konference otázku její úplné nebo částečné revize.

1. Přijme-li generální konference novou úmluvu revidující úplně nebo částečně tuto úmluvu a neustanoví-li nová úmluva jinak:

a/ ratifikace nové revidující úmluvy členským státem způsobí ipso iure okamžitou výpověď této úmluvy bez ohledu na ustanoveni článku 39, a to s výhradou, že nová revidující úmluva nabude účinností,

b/ od doby, kdy nová revidující úmluva nabude účinnosti, tato úmluva přestane být členským státům otevřena ratifikaci.

2. Tato úmluva však zůstane v platnosti ve své formě a obsahu pro ty členské státy, které ji ratifikovaly a které neratifikovaly revidující úmluvu.

Anglické a francouzské znění této úmluvy mají stejnou platnost.

Úmluva o podpoře zaměstnanosti a ochraně proti nezaměstnanosti

Generální konference Mezinárodní organizace práce,

která byla svolána správní radou Mezinárodního úřadu práce do Ženevy a tam se dne 1. června 1988 sešla na svém sedmdesátém pátém zasedání;

zdůrazňujíc význam práce a produktivního zaměstnání v každé společnosti nejen pro zdroje, které pro společnost vytvářejí, ale také pro příjem, který přinášejí pracovníkům, sociální role a pocit sebeúcty, které dávají pracovníkům;

připomínajíc existující mezinárodní normy v oblasti zaměstnanosti a ochrany v nezaměstnanosti /úmluv a doporučení o nezaměstnanosti, 1934; doporučeni o nezaměstnanosti /mládež/, 1935; doporučení o zajištění existenčních prostředků, 1944; úmluvu o sociálním zabezpečení /minimální norma/, 1952; úmluvu a doporučení o politice zaměstnanosti, 1964; úmluvu a doporučeni o rozvoji lidských zdrojů, 1975; úmluvu a doporučeni o správě práce, 1978; a doporučeni o politice zaměstnanosti /dodatková ustanovení/, 1984/;

berouc v úvahu rozsáhlou nezaměstnanost a částečnou zaměstnanost, jimiž jsou postiženy různé země na všech stupních vývoje na celém světě, a zejména problémy mladých lidi, z nichž mnozí hledají své první zaměstnání;

berouc v úvahu, že od přijeti shora uvedených mezinárodních instrumentů o ochraně proti nezaměstnanosti došlo v zákonodárství a praxi mnohých členských států k významnému vývoji, který vyžaduje revizi existujících norem, zejména úmluvy o nezaměstnanosti, 1934, a přijetí nových mezinárodních norem o podpoře plné, produktivní a svobodně zvolené zaměstnanosti všemi vhodnými prostředky, včetně sociálního zabezpečeni;

u vědomi, že ustanovení úmluvy o sociálním zabezpečení /minimální norma/, 1952, týkající se dávek v nezaměstnanosti, stanoví úroveň ochrany, která je dnes překonána většinou soustav odškodnění existujících v průmyslových zemích a na rozdíl od norem týkajících se jiných dávek nebyla ještě doplněna vyššími normami, ale že příslušné normy mohou ještě představovat cíl pro rozvojové země, které jsou s to zavést soustavu odškodnění v nezaměstnanosti;

uznávajíc, že politika vedoucí ke stálému, trvalému, neinflačnímu hospodářskému růstu a reagující pružně na změny, jakož i vytvářející a podporující všechny formy produktivní a svobodně zvolené zaměstnanosti, včetně malých podniků, družstev, samostatných a místních podniků zaměstnanosti, a rovněž nové rozdělení zdroj v současnosti určených k financování činností zcela zaměřených na veřejnou pomoc ve prospěch činností podporujících zaměstnanost, zvláště poradenství pro volbu povolání, odbornou výchovu a pracovní rehabilitaci, poskytuje nejlepší ochranu proti nepříznivým účinkům nedobrovolné nezaměstnanosti, že však nicméně nedobrovolná nezaměstnanost existuje a je proto důležité zajistit, aby soustavy sociálního zabezpečení podporovaly zaměstnanost a hospodářskou pomoc osobám, které jsou nedobrovolně nezaměstnány;

rozhodnuvši přijmout některé návrhy týkající se podpory zaměstnanosti a sociálního zabezpečení, jež jsou pátým bodem jednacího pořadu zasedání, a to zejména se zřetelem na revizi úmluvy o nezaměstnanosti, 1934;

stanovivši, že tyto návrhy budou mít formu mezinárodní úmluvy,

přijímá dne 21. června 1988 tuto úmluvu, která bude označována jako Úmluva o podpoře zaměstnanosti a ochraně proti nezaměstnanosti, 1988.

I. obecná ustanovení

V této úmluvě:

a/ výraz "zákonodárství" zahrnuje právní předpisy, jakož i ustanovení stanov o sociálním zabezpečení;

b/ výraz "stanovený" znamená určený vnitrostátním zákonodárstvím nebo na jeho základě.

Každý členský stát má učinit vhodná opatření pro koordinování své soustavy ochrany proti nezaměstnanosti a své politiky zaměstnanosti. Za tím účelem má usilovat o to, aby jeho soustava ochrany proti nezaměstnanosti a zejména opatření pro poskytování dávek v nezaměstnanosti přispívaly k podpoře plné, produktivní a svobodně zvolené zaměstnanosti a aby neodrazovaly zaměstnavatele od poskytování produktivního zaměstnání a pracovníky od jeho hledání.

Ustanovení této úmluvy budou prováděna po projednání a ve spolupráci s organizacemi zaměstnavatelů a pracovníků v souladu s vnitrostátní praxí.

1. Každý členský stát, který ratifikuje tuto úmluvu, může prohlášením připojeným ke své ratifikaci vyloučit ustanovení části VII ze závazků přijatých touto ratifikací.

2. Každý členský stát, který učinil prohlášení podle odstavce 1, je může kdykoli pozdějším prohlášením odvolat.

1. Každý členský stát může prohlášením připojeným ke své ratifikaci využít nejvýše dvou z dočasných výjimek stanovených v článku 10, odst. 4, článku 11, odst. 3, článku 15, odst. 2, článku 18, odst. 2, článku 19, odst. 4, článku 23, odst. 2, článku 24, odst. 2 a článku 25, odst. 2. V takovém prohlášení je třeba tyto výjimky odůvodnit.

2. Nehledíc k ustanovením odstavce 1, členský stát, u něhož je to odůvodněno rozsahem ochrany poskytované jeho soustavou sociálního zabezpečení, může prohlášením připojeným ke své ratifikaci využít dočasných výjimek stanovených v článku 10, odst. 4, článku 11, odst. 3, článku 15, odst. 2, článku 18, odst. 2, článku 19, odst. 4, článku 23, odst. 2, článku 24, odst. 2 a článku 25, odst. 2. V takovém prohlášení je třeba tyto výjimky odůvodnit.

3. Každý členský stát, který učinil prohlášení podle odstavce 1 nebo odstavce 2, uvede ve svých zprávách o provádění této úmluvy, předkládaných podle článku 22 Ústavy Mezinárodní organizace práce, u každé z výjimek, kterých využil,

a/ zda důvody pro ni trvají, nebo

b/ že upouští od takové výjimky počínajíc stanoveným datem.

4. Každý členský stát, který učinil prohlášení podle odstavce 1 nebo odstavce 2, bude podle povahy věci, kterou uvedl ve svém prohlášení, a pokud to okolnosti dovolují:

a/ krýt případy částečné nezaměstnanosti,

b/ zvyšovat počet chráněných osob,

c/ zvyšovat dávky,

d/ snižovat délku čekací doby,

e/ prodlužovat dobu, po kterou se vyplácejí dávky,

f/ přizpůsobovat zákonné soustavy sociálního zabezpečení pracovním podmínkám pracovníků s kratší pracovní dobou,

g/ usilovat o zajištění léčebné péče osobám pobírajícím podporu v nezaměstnanosti a osobám na nich závislým,

h/ usilovat o zajištění toho, aby se přihlíželo k době, po kterou se tyto dávky vyplácejí, pro získání nároku na dávky ze sociálního zabezpečení a kde je to vhodné, pro výpočet invalidních, starobních a pozůstalostních dávek.

1. Každý členský stát zajistí rovnost zacházeni pro všechny chráněné osoby bez rozlišování podle rasy, barvy pleti, pohlaví, náboženství, politického názoru, národnosti, státní příslušnosti, etnického nebo sociálního původu, invalidity nebo věku.

2. Ustanovení odstavce 1 nebráni přijeti zvláštních opatřeni, která jsou odůvodněna situací určitých skupin v rámci soustav uvedených v článku 12, odst. 2, nebo jsou určena k uspokojeni zvláštních potřeb osob, které se setkávají se zvláštními problémy na trhu práce, zejména znevýhodněných skupin, nebo uzavření dvoustranných nebo mnohostranných dohod mezi státy o podporách v nezaměstnanosti na základě vzájemnosti.

II. Podpora produktivní zaměstnanosti

Každý členský stát vyhlásí za přednostní cíl politiku na podporu plné, produktivní a svobodně zvoleně zaměstnanosti všemi vhodným i prostředky, včetně sociálního zabezpečení. Takové prostředky by měly mimo jiné zahrnovat zprostředkování zaměstnání, odbornou přípravu a poradenství pro volbu povolání.

1. Každý členský stát bude usilovat o stanoveni - s výhradou vnitrostátních právních předpisů a praxe - zvláštních opatřeni na podporu dalších možnosti zaměstnanosti a pomoci zaměstnanosti a pro usnadnění svobodně zvolené a produktivní zaměstnanosti pro určené kategorie znevýhodněných osob, které mají nebo mohou mít obtíže s nalezením trvalého zaměstnání, jako jsou ženy, mladí pracovnici, invalidé, starší pracovníci, dlouhodobě nezaměstnaní, migrující pracovníci po právu usazeni v zemi a pracovníci postiženi strukturálními změnami.

2. Každý členský stát uvede ve svých zprávách podle článku 22 Ústavy Mezinárodní organizace práce kategorie osob, ohledně nichž se zavazuje podpořit programy zaměstnanosti.

3. Každý členský stát bude usilovat o postupné rozšiřováni podpory produktivní zaměstnanosti pro větší počet kategorii, než byl jejich původní počet.

Opatřeni uvedená v této části budou přijata s přihlédnutím k úmluvě a doporučena o rozvoji lidských zdrojů, 1975 a k doporučení o politice zaměstnanosti /dodatková ustanoveni/, 1984.

III. Kryté případy

1. Kryté případy budou zahrnovat, podle stanovených podmínek, plnou nezaměstnanost definovanou jako ztrátu výdělku v důsledku nemožnosti získat vhodné zaměstnání, s přihlédnutím k ustanovením článku 21, odstavce 2, pro osobu schopnou práce, ochotnou pracovat a skutečně hledající práci.

2. Každý členský stát bude usilovat o rozšíření ochrany zajišťované úmluvou podle stanovených podmínek na následující případy:

a/ ztráta výdělku v důsledku částečné nezaměstnanosti definované jako dočasné omezení normální nebo zákonné pracovní doby,

b/ zastaveni nebo snížení výdělku v důsledku dočasného zastavení práce,

bez přerušeni pracovního poměru, zejména z důvodů hospodářských, technologických, strukturálních nebo podobných.

3. Každý členský stát bude nadto usilovat o poskytování dávek částečně zaměstnaným pracovníkům, kteří skutečně hledají celodenní zaměstnání. Celková částka dávky a výdělku při jejich částečné zaměstnanosti může být taková, aby je podněcovala přijmout celodenní zaměstnání.

4. Jestliže je v platnosti prohlášení učiněné podle článku 5, provádění odstavců 2 a 3 může být odloženo.

1. Chráněné osoby mají zahrnovat stanovené kategorie zaměstnanců tvořící nejméně 85 všech zaměstnanců, včetně veřejných zaměstnanců a učňů.

2. Nehledíc k ustanovením odstavce 1, veřejní zaměstnanci, jejichž zaměstnanost je zajištěna vnitrostátními právními předpisy až do normálního důchodového věku, mohou být z ochrany vyloučeni.

3. Jestliže je učiněno prohlášení podle článku 5, chráněné osoby musí zahrnovat alespoň

a/ stanovené kategorie zaměstnanců tvořící nejméně 50 % všech zaměstnanců, nebo

b/ kde to úroveň vývoje zvlášť odůvodňuje, stanovené kategorie zaměstnanců tvořící nejméně 50 % všech zaměstnanců pracujících v průmyslových podnicích zaměstnávajících nejméně 20 osob.

1. Pokud úmluva nestanoví jinak, každý členský stát může určit způsob nebo způsoby ochrany, kterými bude provádět ustanovení úmluvy, ať už jde o soustavu příspěvkovou či nepříspěvkovou nebo kombinaci takových soustav.

2. Nicméně, pokud zákonodárství členského státu chrání všechny občany, jejichž zdroje v průběhu případu nepřekračují stanovené meze, poskytovaná ochrana může být omezena podle zdrojů poživatele dávky a jeho rodiny v souladu s ustanoveními článku 16.

Dávky poskytované nezaměstnanému formou pravidelně se opakujících plateb mohou být propojeny se způsoby ochrany.

V případech plné nezaměstnanosti budou dávky poskytovány formou pravidelně se opakujících plateb vypočítaných takovým způsobem, aby poskytovaly příjemci částečnou a přechodnou náhradu ztraceného výdělku a aniž by současně odrazovaly od práce a vytváření pracovních příležitostí.

1. V případech plné nezaměstnanosti a zastavení výdělku v důsledku dočasného zastavení práce bez skončeni pracovního poměru, pokud je takový případ kryt, dávky budou poskytovány formou pravidelně se opa kujících plateb počítaných takto:

a/ kde jsou dávky založeny na příspěvcích placených chráněnou osobou nebo jejím jménem nebo na dřívějším výdělku, budou stanoveny nejméně 50 procenty dřívějšího výdělku s tím, že může být určeno maximum pro dávku nebo pro výdělek, který má být započten, jimž může být např. mzda kvalifikovaného dělníka nebo průměrná mzda pracovníků v pří slušné oblasti,

b/ kde dávky nejsou založeny na příspěvcích nebo dřívějším výdělku budou stanoveny nejméně 50 procenty zákonné minimální mzdy nebo mzdy pomocného dělníka nebo částkou, která zajišťuje nezbytné životní minimum, podle toho, co je nejvyšší.

2. Jestliže je v platnosti prohlášení učiněné podle článku 5, dávky budou činit nejméně

a/ 45 procent dřívějšího výdělku, nebo

b/ 45 procent zákonné minimální mzdy nebo mzdy pomocného dělníka, ne však méně, než je nezbytné životní minimum.

3. Je-li to vhodné, procenta uvedeného v odstavcích 1 a 2 může být dosaženo porovnáním čistých pravidelně se opakujících plateb po srážce daně a příspěvků s čistým výdělkem po srážce daně a příspěvků.

Nehledíc k ustanovením článku 15, dávky poskytované po počátečním období stanoveném v článku 19, odst. 2 a/, jakož i dávky vyplácené členským státem podle článku 12, odst. 2, mohou být stanoveny přihlédnutím k jiným zdrojům, jimiž disponuje poživatel dávky a jeho rodina nad stanovenou mez, podle předepsané stupnice. V každém případě tyto dávky spolu s jinými dávkami, na které mohou mít případně právo, mají jim zaručovat zdravé a přiměřené životní podmínky v souladu s vnitrostátními normami.

1. Pokud zákonodárství členského státu podmiňuje nárok na dávky v nezaměstnanosti splněním čekatelství /kvalifikační doby/, tato dob a nesmí přesáhnout dobu považovanou za nutnou, aby se zabránilo zneužití.

2. Každý členský stát bude usilovat, aby čekatelství odpovídalo zaměstnaneckým podmínkám sezonních pracovníků.

1. Jestliže zákonodárství členského státu stanoví, že se s výplatou dávek v případech plné nezaměstnanosti začne teprve po uplynutí čekací doby, nesmí taková doba přesahovat sedm dni.

2. Jestliže je v platnosti prohlášení učiněné podle článku 5, délka čekací doby nesmí přesáhnout deset dní.

3. Jde-li o sezonní pracovníky, může být čekací doba stanovená v odstavci 1 přizpůsobena jejich zaměstnaneckým podmínkám.

1. Dávky poskytované v případech plné nezaměstnanosti a zastavení výdělku v důsledku dočasného zastavení práce bez skončeni pracovní ho poměru budou vypláceny po celou dobu těchto případů.

2. Nicméně, v případě plné nezaměstnanosti:

a/ počáteční doba výplaty dávek podle článku 15 může být omezena na 26 týdnů v každém jednotlivém případě nezaměstnanosti nebo na 39 týdnů v průběhu období 24 měsíců;

b/ v případě, že nezaměstnanost trvá po uplynuti tohoto počátečního dávkového období, doba výplaty dávek, které mohou být vypočítány podle příjmů poživatele dávek a jeho rodiny podle článku 16, může být omezena na stanovené období.

3. Jestliže zákonodárství členského státu stanoví, že se počáteční doba výplaty dávek, uvedených v článku 15, bude měnit podle délky čekatelství, průměr dob, stanovených pro výplatu dávek, bude činit nejméně 26 týdnů.

4. Jestliže je v platnosti prohlášení učiněné podle článku 5, doba výplaty dávek může být omezena na 13 týdnů v průběhu období dvanácti měsíců nebo na průměr 13 týdnů, jestliže zákonodárství stanoví, že počáteční doba výplaty se bude měnit podle délky čekatelství.

5. V případech uvedených v odst. 2 b/ bude každý členský stát usilovat o poskytování vhodné dodatečné pomoci zúčastněným osobám, aby se jim tak umožnilo najít produktivní a svobodně zvolené zaměstnáni, a to zejména se zřetelem k opatřením uvedeným v části II.

6. Doba, po kterou se dávky vyplácejí sezonním dělníkům, může být přizpůsobena jejich zaměstnaneckým podmínkám bez újmy ustanoveni odstavce 2 b/.

Dávky, na něž by chráněná osoba měla právo v případě plné nebo částečné nezaměstnanosti nebo zastaveni výdělku v důsledku dočasného zastaveni práce bez skončeni pracovního poměru, mohou být zamítnuty, odňaty, zastaveny nebo sníženy ve stanoveném rozsahu:

a/ po dobu, po kterou se zúčastněná osoba nezdržuje na území členského státu,

b/ uznal-li příslušný orgán, že zúčastněná osoba vědomě přispěla ke svému propuštění,

e/ uznal-li příslušný orgán, že zúčastněná osoba opustila zaměstnání dobrovolně bez řádného důvodu,

d/ po dobu pracovního sporu, kdy zúčastněná osoba zastavila práci, aby se podílela na pracovním sporu, nebo kdy je ji bráněno v práci přímo v důsledku sestavení práce vzhledem k tomuto pracovnímu sporu,

e/ kdy se zúčastněná osoba pokusila získat nebo získala dávky podvodem,

f/ kdy zúčastněná osoba zanedbala bez řádného důvodu využit možnosti umístění, pracovního poradenství, odborné výchovy, přeškoleni nebo zapojeni do vhodné práce,

g/ pokud zúčastněná osoba dostává jinou dávku zachovávající příjem, stanovenou zákonodárstvím zúčastněného členského státu, s výjimkou rodinných přídavků, s tím, že část dávky, která je zastavena, nepřevýší tuto jinou dávku.

1. Dávka, na niž by chráněná osoba měla právo v případě plné nezaměstnanosti, může být zamítnuta, odňata, zastavena nebo snížena ve stanoveném rozsahu, jestliže zúčastněná osoba odmítne přijmout vhodné zaměstnáni.

2. Při stanoveni vhodnosti zaměstnání je třeba přihlížet, zejména za stanovených podmínek a v přiměřeném rozsahu, k věku nezaměstnané osoby, délce předchozích dob zaměstnání, nabyté zkušenosti, délce její nezaměstnanosti, situaci na trhu práce, důsledkům této nezaměstnanosti na její osobní a rodinnou situaci a zda zaměstnání je volné následkem zastavení práce kvůli pokračujícímu pracovnímu sporu.

Dostala-li chráněná osoba přímo od svého zaměstnavatele nebo z jiného pramene na základě vnitrostátních právních předpisů nebo kolektivní smlouvy odstupné, jehož hlavním účelem je přispět k vyrovnání utrpěné ztráty výdělku v případě plné nezaměstnanosti:

a/ dávky v nezaměstnanosti, na něž by příslušná osoba měla právo, mohou být zastaveny na období odpovídající tomu, během něhož odstupné vyrovnává utrpěnou ztrátu výdělku, nebo

b/ odstupné může být sníženo o částku odpovídající hodnotě přepočítané na celkovou částku dávek v nezaměstnanosti, na niž by zúčastněná osoba měla právo za období odpovídající tomu, během něhož odstupné vyrovnává utrpěnou ztrátu výdělku, podle toho, pro co se ten který členský stát rozhodne.

1. Každý členský stát, jehož zákonodárství poskytuje právo na léčebnou péči a podmiňuje je přímo nebo nepřímo zaměstnáním, bude usilovat podle stanovených podmínek o zajištění poskytování léčebné péče osobám pobírajícím dávky v nezaměstnanosti a jejich rodinným příslušníkům.

2. Jestliže je v platnosti prohlášení učiněné podle článku 5, provádění odstavce 1 může být odloženo.