Federální shromáždění ČSFR, 1992 – 1992 Sněmovna lidu

Předseda SL V. Benda: Děkuji vám, pane předsedo. Já bych jenom, než zahájím rozpravu, rád pro osvěžení paměti, připomněl několik ustanovení zákona, respektive několik povinností našich v této souvislosti.

Za prvé chci upozornit na článek 50 ústavního zákona o československé federaci, který zní: "Poslance Federálního shromáždění nelze trestně ani kárně stíhat, ani vzít do vazby bez souhlasu sněmovny, jíž je členem. Odepře-li sněmovna souhlas, je stíhání navždy vyloučeno."

Za druhé bych vás chtěl upozornit, že jsme právě splnili odst. 2 § 6 zákona o jednacím řádu, t.j. že jsme vyslechli sdělení stanoviska mandátového a imunitního výboru.

Máme povinnost o žádosti soudu rozhodnout usnesením, a to nejpozději do patnácti dnů, přičemž upozorňuji, že přečtu ještě odst. 6 § 6, abychom si uvědomovali dosah svého rozhodnutí: Po dobu vazby, k níž dala sněmovna souhlas, se pozastavuje výkon práv a povinností poslance. Totéž platí po dobu, po kterou poslanec nebyl vzat do vazby jen z důvodu uvedeného v § 73 nebo 73 a) trestního řádu. V případech - a to by mohl být ten náš, kdybychom rozhodli pozitivně - kdy byl dán souhlas k trestnímu stíhání, sněmovna současně s vyhověním žádosti rozhodne o tom, zda se po dobu trestního stíhání pozastavuje výkon práv a povinností poslance, popřípadě v jakém rozsahu.

Upozorňuji, že na dnešní schůzi musíme rozhodnout buď o nevydání dr. Sládka k trestnímu stíhání, pak to znamená nevydání navždy, nebo musíme rozhodnout o vydání a pak musíme současně také rozhodnout, zda a v jakém rozsahu omezíme jeho práva a povinnosti poslance.

To je vše, co bych měl říci úvodem ze zákona.

Zahajuji rozpravu k tomuto bodu. Kdo se hlásí v této věci o slovo? Promiňte, zapomněl jsem, že mám zatím pouze jednu písemnou přihlášku do rozpravy od pana poslance Lhotky. Jinak by bylo dobré dát přednost přihláškám mluvčích poslaneckých klubů, ale zatím se nikdo takový nepřihlásil. Uděluji nejprve slovo poslanci Lhotkovi.

Poslanec SL J. Lhotka: Pane předsedající, doufám, že mě necháte teď mluvit, já to chci říci soustavně.

Doktor Miroslav Sládek - jak jsem způsobil snížení vážnosti bývalého prezidenta České a Slovenské Federativní Republiky pana Václava Havla. Dnes by se dalo říci člověka, který jako kapitán lodi zmítané ve víru, první opustil loď federace, aby si zachránil svoji kůži. Ztratil odvahu za společný stát Čechů a Slováků. Podle § 103 trestního zákona pro hanobení republiky a jejího bývalého prezidenta byli stíháni lidé před rokem 1989, dokonce jeden z nich snížil vážnost hlavy státu výrokem, že prezident republiky je vůl. Tehdy jím byl míněn blahé paměti Antonín Novotný.

Dnes podle téhož paragrafu v nezměněné formě je hodnocen justicí na ochranu hlavy státu a republiky poslanec dr. Sládek. Čestnost ustoupila v tomto státě do temnoty.

Musíme hledět na Václava Havla z doby jeho prezidentování jako na státního úředníka, který pro naše hospodářství znamená přínos, nebo ztrátu. Mně vychází jednoznačně obrovská ztráta. Je pravda, že některá katastrofální rozhodnutí učinili i jiní vládní činitelé, ale jedná se o členy jedné a téže zájmové skupiny.

V rámci politického vystoupení pana dr. Sládka byl kritizován bývalý prezident pan Václav Havel v tom smyslu, že podepsal amnestii rozsáhlé bandě zločinců těžkého kalibru, recidivistů. Dále na této schůzi také kritizoval, že bez vědomí národa se omluvil sudetským Němcům za odsun po roce 1945, který se uskutečnil na základě Postupimské dohody vítězných velmocí.

Dále mohu říci, že pan dr. Sládek zde vystupoval v tom smyslu, že pana Václava Havla kritizoval, že po 17. listopadu 1989 odmítl gestem velkého granda, tehdy ještě nezištnou pomoc Západu, zejména USA, kterou pan Václav Havel jako prezident doporučil, aby směřovala do bývalého Sovětského svazu. Takto by se dalo pokračovat ještě dlouho.

Neustálé omluvy pana prezidenta Havla komukoliv ze zahraničí neposilovaly naši politickou pozici ve světě, stejně jako jeho devótní chování a záměrné pozměňování historie národa. Ve srovnání s tím je kritika pana Václava Havla doktorem Sládkem věcná a byla namístě.

Pokoušel jsem se zde už před chvílí citovat z anglických The Times, jehož redaktor v tomto týdeníku napsal toto: "Havel a jeho veselí muži hýbají starou Prahou, kolují pověsti o jeho impozantních pitkách vyvolávající dojem, že Hrad se stal prezidentovým hřištěm zaplněným stárnoucími hippies užívajících si na útraty veřejnosti." Článek pak byl ve stručné formě přetištěn v Lidové demokracii 16. září 1991.

A nyní Vanessa Krejsová, dcera republikánského poslance Josefa Krejsy, se stala letos halovou mistryní žen České republiky v běhu na 1 500 m a reprezentantkou ČSFR. Přesto byla náčelníkem střediska vrcholového sportu Josefem Šamanem vyhozena na dlažbu s dodatkem, ať se o ni postará ten fašista Sládek, když se dala k republikánům.

Také jedno krásné tvrzení pana Havla na naši hlavu.

Dnes je stíhán dr. Sládek, zítra to mohu být například já. Byl jsem nedávno nadporučíkem Horákem z jičínské policie vyzván, abych se dostavil na policii, že je na mne podáno hlášení, že jezdím na odcizeném kole jedné dívenky. Kolo vlastní manželka již 7 roků. Dostal jsem dokonce předvolání na policii, abych podal vysvětlení vlastnictví jízdního kola. Přitom zákon nepřipouští dokazování vlastnictví. Domnívám se, že je to děláno z nejvyšších míst, protože poslanci Sdružení pro republiku-Republikánské strany Československa se stávají nežádoucí v tomto parlamentu právě kritikou současných přežívajících poměrů totalitního režimu, např. ve sdělovacích prostředcích a v televizi. Soudím tak podle toho, jakou primitivní formou mně to bylo dáno na vědomí. Panu předsedajícímu zde toto pozvání jičínské policie předávám.

Tyto věci začínají prozatím nevinně. Jednoho dne mohou i u nás zbývajícím poslancům přerůst v použití paragrafu trestního zákoníku fingovanou výpovědí tzv. svědků. Je věcí každého poslance, jak zde bude hlasovat. Vidíte, že ostatní nemají o to zájem, ale budou hlasovat určitě za ztrátu imunity dr. Sládka. To už je tady nařízeno seshora.

Doktor Sládek nejen požaduje, aby se říkala pravda, ale jde také příkladem. Protože mluví pravdu, stal se pro ty nahoře u nás v republice nepohodlným. Proto budu hlasovat proti zrušení poslanecké imunity dr. Sládka, ne proto, že jsem republikán, ale že mi tak velí vlastenectví. Děkuji.

Předseda SL V. Benda: Děkuji panu poslanci. Dále se do rozpravy přihlásil pan poslanec Sviták. Připraví se poslanec Valenčík.

Poslanec SL I. Sviták: Kolegové a kolegyně, tentokrát mám jen šest důvodů, proč budu zastávat hlasováním hledisko, že poslanec Sládek nemá být zbavován imunity.

Jaké jsou to důvody: Za prvé. Hanobení republiky je velmi stará metoda, jak hanobit toho člověka, který snad neúměrnými prostředky kritizuje existující vládu.

Je to trik velice starý a ta metoda je také velice stará. Myslím si, že je velice nevhodné, abychom právě v naší republice obnovovali tyto tradice. Zejména ze zkušeností ve Spojených státech jsem si zvykl na to, že americký prezident je v televizi tak často zesměšňován a tak tvrdým způsobem, že to bylo i na mě velmi mnoho. Zejména v pořadech Saturday Night Show. Tam prezident Reagan tehdy byl ukazován v takových více méně intimních scénách večer se svou ženou, jak tam diskutují o politice. A to publikum se úplně válí smíchy. Ale ten veřejný činitel to musí takto brát, takže ta ironizace té veřejné osoby to není záměrná urážka, ale je to výraz určitého společenského a duchovního klimatu. V tom veřejném životě my si musíme uvědomit, nejen že jsme často viděni jako směšné osobnosti, ale že jimi také jsme. Když jsme tak smrtelně vážní ohledně symbolu autority, ať je to prezident nebo Národní shromáždění nebo něco jiného, myslím, že tím i nijak nepřispíváme k tomu, abychom si zvykli na určité řekněme excesy k té veřejné kritice. To je první a základní bod. Zdravá demokracie se toho nebojí. Vy si přece pamatujete slavný výrok Jana Masaryka, který říkal něco v tom smyslu v Londýně, že se nebude cítit svobodný, dokud nebude chodit po Karlově mostě a nebude vykřikovat, že prezident republiky je osel nebo něco takového. Víte, a to byl velice slušný demokrat a velice slušný člověk. A já myslím, že on by se dostal dneska s tím Sládkem před soud. No přátelé, to je snad příliš mnoho. My jsme také v době, když panoval Hitler, nevykřikovali na Václavském náměstí, že Hitler je blázen. Ale zejména proto, že to každý už věděl, takže to bylo neproduktivní tak činit. To je argument číslo jedna.

Ve jménu nejen tolerance k politickému oponentu, ale ve jménu toho, že ten veřejný činitel musí snést určitou míru ironie, bychom tohle měli zahrát do autu. To je první argument.

Potom by byl argument daleko háklivější a je to poněkud jaksi tvrdý argument. Jestliže soud neváhá, aby vyšetřoval psychiatricky nebo se snažil vyšetřovat psychiatricky někoho, kdo řekne takováto znevažující slova, řekněme o hlavě státu, podobně jako je kdysi říkal Jan Masaryk, no tak my bychom se museli zase ptát, zda skutková podstata je pravdivá, nebo ne a zda tedy z právního hlediska ta narkomanie je odůvodněna, nebo ne. Protože alkoholismus je podoba narkomanie, a ten soud by musel zjišťovat velice nevhodné otázky, klást hlavě státu, což by bylo krajně nepříjemné.

Ale ten druhý argument, ten podstatný, vidím v tom, že prezident Havel navzdor svým vynikajícím zásluhám o sametovou revoluci a o impulsy, které jsou naprosto pozitivní, vzhledem k demokratizaci tohoto státu, přece jenom používal některých výroků, které dráždily zase některé lidi. Já jsem byl také mezi těmi, kteří byli jednou podrážděni nebo několikrát podrážděni a sice třeba v té knize o tom letním přemítání nebo tak nějak se to jmenovalo. Já jsem to přečetl jenom na stranu 43, kde jsem se s překvapením dověděl, že kapitalismus je vynálezem komunistů, že on nebude takové terminologie používat. To je urážka kapitalismu, urážka Wall Streetu, protože on tento mechanismus se přece jen narodil v tom 14. století, v 15. století v Itálii a pak se rozšířil. Víte, já chápu ovšem, že v podmínkách, kdy Václav Havel trávil svou dovolenou na Bahamských ostrovech, kde samozřejmě není lehký přístup k encyklopediím a slunce svítí velmi silně, takže takovýto výrok je možný. Ale když jsem se potom dověděl, někdo mě na to upozornil, že jsem tam jaksi kritizován jako jakýsi představitel kalifornských pošetilců nebo filozofů, kteří nějak zkreslují tu skutečnost, tak jsem si našel ty příslušné pasáže a jenom jsem na ně nereagoval proto, že se doopravdy domnívám, že ve stavu úžehu nelze napsat dobrou knihu. (Potlesk.)

Třetí argument je tento: V představivosti, já myslím ne snad Václava Havla, ale některých jeho poradců, byl jsem často sdružován s panem Sládkem, ačkoliv jsem ho osobně poznal teprve v těch lavicích. Byl jsem představen jako jeho intelektuální jednobuněčné dvojče. Já vás tady upozorňuji, a také bývalého prezidenta Havla, že pan Sládek a já nejsme intelektuální jednobuněčná dvojčata a že vůbec nejsme dvojčata, a že dokonce stojíme na opačných pólech politického spektra. Jak je možné vytvořit z oponentů a to nepříjemných oponentů vládě kategorii o dvou členech, neboť my máme jenom dva nepřátele republiky a to je Sládek a ten druhý, to by mohl být asi kdo? Tak je-li toto možné, pak já mám ten třetí argument jaksi také na svou osobní sebeobranu. Jakmile půjde Sládek, tak za ním půjde ten prášek a ten mládek a ti ostatní. Myslím, že to není velice dobrá věc.

Konečně čtvrtý argument se mi zdá, že celá ta záležitost je ranou pod pas. Víte, když vy boxujete, tak musíte boxovat podle pravidel, a když nepřítel leží na zemi, tak nemůžete k němu jít a kopnout ho do rozkroku. To prostě nejde. Takže víte, ty rány pod pás nebo rány do vazu nebo rány proti pravidlům, to je přesně to, co se tady děje s tou obžalobou. A ať by to byl pravičák nebo levičák nebo nějaký revolucionář nebo pseudorevolucionář, já bych byl rozhodně proti tomu, protože tím se redukuje opozice nebo kritika na mocenskou hru. Když toho Sládka nemůžete vyhodit jinak z tohoto parlamentu, tak na něj musíte něco ušít, a ono když máte dobrou vůli, tak najdete to nebo ono. Napřed jde Sládek, a potom jdou ti ostatní. Tak to je myslím ten třetí bod nebo který. Čtvrtý bod je - podívejte se, jakmile začneme redukovat tyto problémy, které jsou problémy integrity toho poslaneckého mandátu, mně nejde moc o Miroslava Sládka, mně jde o vaši integritu a o integritu každého poslance, protože když to dovolíte, aby soud a ta mocenská skupina, která ovládá ten parlament, toto dokázala nebo mohla usnést, tak ono se to vrátí. Protože bumerang se vždycky vrací. A jakmile opustíme tu zásadu fair play, kde jsme, co by ti lidé byli bývali udělali, kdyby mohli uplatnit stejné metody na Vladimíra Mečiara, oni by ho byli vyrazili. Oni ho také vyrazili z té vlády, když mohli. To byla stejná skupina poradců, ne snad Havla přímo, ale jeho poradců, kteří udělali velice vážné strategické chyby.

A jestliže poslanec Sládek v takové nějaké mimořádné atmosféře tam před tou televizí se dopustil asi trochu jaksi řekněme nepříliš taktních, nevhodných a příliš agresívních výroků, tak to, prosím vás, zvažte s tím faktem, že ta televize skutečně znemožňuje kohokoliv se rozhodne znemožnit a že tak činí velice účinně. Neboť ten hokejový kauč, který ví, koho má poslat na střídačku a koho si má pozvat ve svém pořadu Co týden dal, ví velice přesně, jak tu televizi manipulovat. Takže jakýsi zoufalý pokus ovlivnit tu televizi skončil jaksi neúspěšně. Ale ono šlo v podstatě o něco velice rozumného.

Bumerang se vrací. Poslední bod. Jeden velký německý císař Jindřich Ptáčník byl snad členem ODS. Ano, napsal vynikající knížky, myslím o sokolnictví, a žil někde na Sicílii nebo kde. To byl vynikající císař, ale přece jen nemůžeme takové císařské manýry přijmout. Obrátilo by se to proti nám. Jestliže dnes vyhodíte Sládka, tak zítra vyhodíte celou sněmovnu, a my pojedeme všichni jak cukráři.

Na závěr bych řekl, že to není věc jen toho Sládka nebo levice či pravice. Je to věc nás všech. Uzavřel bych slovy "tua res agitur", nebo-li, jde o tebe, vážený pane kolego nebo kolegyně. Promiňte mi, že jsem použil latinského citátu, proti němuž protestoval včera nebo předevčírem pan Jajtner. Udělal jsem to záměrně, protože jsem mu chtěl ukázat, že také v tomto oboru, v oboru latiny, je jeho vzdělání naprosto nedostatečné. Děkuji vám. (Potlesk.)

Předseda SL V. Benda: Děkuji panu poslanci. S technickou poznámkou poslanec Foltýn.

Poslanec SL I. Foltýn: Dovoluji si vznést procedurální návrh, aby délka rozpravy byla zkrácena na pět minut. (Předseda SL V. Benda: Jednací řád nepřipouští takovéto zkrácení. Maximální možné zkrácení je na deset minut. Dovolil bych si v zájmu spravedlnosti navrhnout, aby takovéto případné zkrácení se nevztahovalo na kolegu Sládka, který si přál vystoupit.) Pozměňuji tedy svůj návrh na deset minut.

Předseda SL V. Benda: Jsou tady dva oficiální návrhy. První procedurální návrh zní ... Prosím nejprve kolegyně a kolegy poslance, aby se dostavili do jednací síně, budeme hlasovat. Zaujměte svoje místa, zopakuji procedurální návrh. Bylo navrženo, aby délka příspěvků v rozpravě byla zkrácena na deset minut. Podal jsem pozměňovací návrh k tomuto procedurálnímu návrhu, aby se toto zkrácení netýkalo případného vystoupení poslance Sládka, který by vystupoval ve své věci.

Dám tedy hlasovat nejprve o pozměňovacím návrhu, že se případné omezení lhůty nebude týkat pana poslance Sládka. Prosím, kdo je pro tento návrh, nechť zdvihne ruku a stlačí tlačítko!

Hlasování: 22.24

(SL 98) Děkuji.

Kdo je proti?

(SL 1) Děkuji.

Kdo se zdržel hlasování?

(SL 13) Děkuji.

Konstatuji, že devadesát osm hlasů bylo pro, jeden proti, třináct se zdrželo, dva poslanci hlasování ignorovali.

Nyní hlasujeme o původním návrhu, t.j., že všichni ostatní diskutující v rozpravě (samozřejmě až na kolegu Benčíka, který má jako navrhovatel právo vystoupit) mají omezenou lhůtu na deset minut, (s výjimkou dr. Sládka). Ještě technická poznámka poslanec Tyl.

Poslanec SL M. Tyl: Pane předsedající, chtěl jsem se zeptat, kolik máte písemných přihlášek do diskuse.

Předseda SL V. Benda: Mám ještě jednu přihlášku. Procedurální návrh padl, musím o něm nechat hlasovat. Prosím, kdo je pro omezení řečnické lhůty na deset minut, nechť zdvihne ruku a stlačí tlačítko!

Hlasování: 22.25

(SL 92) Děkuji.

Kdo je proti?

(SL 10) Děkuji.

Kdo se zdržel hlasování?

(SL 12) Děkuji.

Konstatuji, že ve Sněmovně lidu hlasovalo devadesát dva pro, deset proti, dvanáct se zdrželo a tři ignorovali. Návrh ve znění mého pozměňovacího návrhu byl tedy přijat.

V této chvíli je řečnická lhůta omezena na deset minut.

Prosím, poslanec Valenčík.

Poslanec SL R. Valenčík: Vážený pane předsedo, vážení poslanci, pochopitelně, bych mohl začít tím, že výroky, které použil pan Sládek, nejsou jediné tohoto typu, že notoricky štve proti komunistům a vyvolává agresivitu u občanů vůči členům naší strany. Myslím, že záznamů k tomu existuje dost, abyste věděli, že koneckonců každý z poslanců, jak tady sedíme jsme jeho výroky také určitým způsobem ohroženi.

Nicméně bych se chtěl zeptat pana Benčíka, proč jsme nedostali to jediné, co nám mohlo dát informaci o rozhodování v tak závažné otázce, tedy to podrobnější stanovisko, které dostal, protože by to měl být podklad pro nás, a zda ty výroky o bývalém prezidentu panu Havlovi tak, jak je uvedl, jsou, řeknu to zjednodušeně, ty nejhorší. Když jsem je tak poslouchal, byly myslím tři, je zde na místě spíše otázka, do jaké míry jsou určitou vulgarizací, přehnáním reality, anebo do jaké míry odpovídají realitě.

Rozprava na toto téma s předložením příslušných konkrétních faktů by byla nepochybně zajímavá. Ptám se tedy pana poslance Benčíka, zda výroky, které uvedl, jsou ty, které mají údajně založit trestní stíhání. Děkuji.

Předseda SL V. Benda: Děkuji poslanci Valenčíkovi. Kdo se dál hlásí do rozpravy? Poslanec Benčík.

Poslanec SL M. Benčík: Vážený pán predseda, vážené Federálne zhromaždenie! Predovšetkým: mandátové a imunitné výbory - a myslím, že ani snemovňa - nie sú predurčené na to, aby rozhodovali o tom, či to je alebo nie je trestný čin. Byl by som rád, aby sme si toto ujasnili. Z toho sme vychádzali aj v mandátových a imunitných výboroch.

Vzali sme fakt, že zatiaľ fungujú nezávislé orgány, prokuratúra a súdy, ktoré sú ako jediné kompetentné posúdiť vinu alebo nevinu občanov.

Pokiaľ ide o konkrétnu otázku, je tu obžaloba a podstata obžaloby - bez toho, aby som tu rozvádzal technické záležitosti, čo je čím dokázané, koľko je svedkov a ďalšie záležitosti, čo nie je v našej kompetencii posúdiť. Ale výroky, které sú uvedené v obžalobe, sú presne také, ako som ich citoval. Takže podstata a základ výpisu z obžaloby boli uvedené a sú k dispozícii. Bol by som veľmi nerád, keby sme sa dostali na úroveň, že by sme začali hodnotiť kvalitu, právnu kvalifikáciu, lebo by sme ďaleko prekročili náš rámec. Chráňme deľbu moci aspoň my, ktorí sme na pôde zákonodarnej.

Předseda SL V. Benda: Děkuji panu poslanci Benčíkovi. Ještě se s technickou poznámkou hlásí pan poslanec Švec, pak má slovo pan poslanec Voleník.