Předsedající první místopředseda
FS F. Šedivý: Děkuji panu poslanci Houškovi,
prosím nyní pana poslance Anderka, klub KDH, připraví
se ještě pan poslanec Dvořák z poslaneckého
klubu LSU.
Poslanec SL A. Anderko: Vážený pán predseda,
vážený pán predsedajúci, vážené
poslankyne, vážení poslanci! KDH sa od samého
začiatku hlásilo k demokratickým princípom.
Vyžadovalo a uplatňovalo vo všetkých činnostiach
dodržiavanie ústavy a všetkých právnych
noriem. Je potrebné si uvedomiť, že táto
skutočnosť je prvou podmienkou účasti
na európskom politickom a ekonomickom živote, je to
základná podmienka pre účasť
v integrácii európskych štátov.
V Európe existujú dva procesy, integračný
a dezintegračný. Slováci a Česi sa
v povolebnom období rozhodujú, ktorou cestou sa
budú uberať. Súčasné politické
rozhodovanie preto má nesmierny význam a leží
na nich zodpovednosť pred budúcimi generáciami
za ďalší vývoj existencie našich
národov.
Dnes máme pred sebou programové vyhlásenie
federálnej vlády. Poslanci KDH pristúpili
k jeho hodnoteniu zo zorného uhla dlhodobých cieľov
integračného procesu ústavnosti a dodržiavania
ďalších existujúcich právnych noriem.
Predpokladáme prácu vlády v takom smere,
aby sme sa v spoločnosti vyhli evidentným rizikám,
ktoré nám hrozia. Preto nemôžeme súhlasiť
s tým, aby sme vláde vyjadrovali dôveru len
do 30. septembra, ako to vyplýva z vyhlásenia. Vláda
nerieši situáciu práve v najkritickejšom
okamžiku. Čo bude robiť, keď národné
rady neprijmú alternatívu rozpadu štátu,
aké iniciatívy vyvinie, ak by došlo k neústavným
krokom niektorými politickými silami, ako zabezpečí
dodržiavanie doteraz platného ústavného
rámca? Vláda neuvažuje o iných alternatívnych
možnostiach politického riešenia vzniknutého
stavu s ohľadom na celé existujúce politické
spektrum štátu.
Ďalej je tu nesúlad v tom, že politické
ciele štátoprávneho usporiadania sú
krátkodobé a iné ciele z iných oblastí
sú dlhodobého charakteru. Vláda by mala mať
všetky ciele dlhodobé a perspektívne, pretože
v tom spočíva stabilita vlády. Nie je možné
súhlasiť s tým, aby táto vláda
pracovala v dvoch dimenziách. Jedna dimenzia, podľa
ktorej, citujem: "... sa nemôže púšťať
do takých krokov, ktoré by zásadným
spôsobom menili dnešný charakter štátu",
strana 2 prvý ods. a, druhá dimenzia, citujem :"...
pripraví právnu úpravu spôsobu prechodu
ČSFR na dva zvrchované štáty",
strana 3 posledný odsek, teda rozpad štátu.
Takáto činnosť vlády by bola činnosťou
schizofrenickou. KDH zastáva názor, že celý
tento proces, ktorý sa bytostne dotýka obyvateľstva,
môže začať len referendom, s primeranými
informáciami pre občanov, v ktorých by vláda
pripravila rozbor politického, ekonomického a sociálneho
dopadu na obyvateľstvo. Mala by spracovať určitý
scenár, ako ho pripravuje vláda Českej republiky,
a na základe pravdivých, hodnoverných a objektívnych
informácií sa môže každý
občan slobodne rozhodnúť, či aj za cenu
predpokladaných možných obetí je ochotný
znášať ďalšiu ťažobu, ktorá
na neho doľahne. Znemožnením referenda v správnom
čase a za správnych podmienok by bola spáchaná
nespravodlivosť na tých, ktorým majú
politici, parlamenty a vlády slúžiť.
Akým smerom sa chce uberať dnešná vládna
koalícia a jej predstavitelia, keď pri hlasovaní
za vyhlásenie referenda hlasovali proti jeho zaradeniu
do programu tejto schôdze a tým sa postavili proti
vlastným predvolebným a povolebným sľubom!
V takýchto vážnych veciach nemožno politikárčiť,
ale s plnou vážnosťou a zodpovednosťou nakladať
s mocou, ktorú sme dostali od voličov. Ďakujem
za pozornosť.
Předsedající první místopředseda
FS F. Šedivý: Děkuji panu poslanci Anderkovi,
prosím nyní pana poslance Dvořáka,
připraví se poslanec Hrivík za SNS.
Poslanec SN L. Dvořák: Vážený
pane předsedo, vážený pane předsedající,
dámy a pánové, klub poslanců LSU projednal
Programové prohlášení vlády ČSFR
a konstatuje, že v celku odpovídá postojům,
které zaujaly obě politické strany ODS a
HZDS na svém posledním politickém jednání
a předkládají ho jako základ činnosti
vlády, jen pro časově omezené období.
Článek 69 ústavního zákona
č. 143/68 Sb., o československé federaci
ukládá vládě ČSFR předstoupit
před Federální shromáždění,
předložit mu svůj program a požádat
o vyslovení důvěry. Předložené
programové prohlášení však znění
tohoto článku z časového pohledu neodpovídá.
Federální vláda musí totiž předložit
programové prohlášení zahrnující
cíle a její činnost na celé volební
období, tedy ne na dobu kratší, konkrétně
v tomto případě na 3 měsíce.
Jinými slovy, není podle našeho názoru
přípustné, aby předložený
program vycházel z jiného časového
horizontu působnosti vlády než odpovídá
funkčnímu období parlamentu.
Při posuzování celkové koncepce vládního
programu dospěl poslanecký klub LSU k závěru,
že netvoří kompaktní a konzistentní
celek. Z některých pasáží je
zřejmé, že jsou koncipovány z dlouhodobého
hlediska, některé z pohledu jen budoucích
tří měsíců. Především
ekonomický program nese všechny znaky kompromisu,
který byl docílen při jednání
mezi ODS a HZDS, jejichž volební programy jsou od
sebe odlišné a v některých případech
rozporné.
Celé vládní prohlášení
je velmi všeobecné. V mnoha případech
mu chybí konkrétnost, a to nejen v krocích
a způsobech, ale i ve vytyčených cílech.
To plně platí i o legislativě.
Federální vláda zřejmě podcenila
a podceňuje význam programu z důvodu jeho
časové omezenosti.
Společným jmenovatelem nedostatků vládního
programu jsou široké, nezávazné formulace
úkolů, které nedávají představu
o tom, co vlastně vláda chce učinit a co
nechce. Ale, co lze z něho velmi čitelně
vyčíst, je jeho velký akcent na rozpad československé
státnosti. V této otázce vláda vidí
řešení na základě dohody národních
rad. A jak uvádí, připraví, pokud
bude k tomu zmocněna, podmínky pro přechod
ČSFR na dva svrchované státy s mezinárodně
právní subjektivitou.
LSU k tomuto postoji vlády ČSFR připomíná,
že obě dvě vedoucí strany - ODS a HZDS
a jejich koaliční partneři - nezískali
ani v českých zemích ani na Slovensku většinu
odevzdaných voličských hlasů, nemají
tedy mandát voličů k rozdělení
československého státu. Jedinou ústavní
cestou, jak by k tomu mohlo dojít, je referendum, jemuž
se opět obě vládnoucí strany vyhýbají.
Rozdělení státu nelze ústavně
provést dohodou národních rad. Ty mají
pouze zákonodárnou iniciativu vůči
Federálnímu shromáždění,
jemuž mohou navrhnout ústavní zákon,
který by umožnil rozdělení státu
jiným způsobem, než referendem. K tomu ovšem
musí získat třípětinovou většinu
podle příslušných ustanovení,
což podle rozdělení sil ve Federálním
shromáždění není zcela tak jisté.
Proto znovu zdůrazňujeme, že jedinou cestou,
jak zjistit skutečné mínění
voličů na budoucnost dosavadního společného
státu, je referendum.
Klub poslanců LSU se domnívá, že bychom
v parlamentu neměli sedět se založenýma
rukama a čekat na to, "co se upeče" mimo
parlament. Naopak se domníváme, že Federální
shromáždění by mělo vzít
iniciativu do svých rukou a vyvinout úsilí
k zachování československé státnosti.
Na to jsme i všichni složili slib poslance na celé
volební období.
Již více než před rokem předložila
LSU návrh ústavy československé státnosti
založený na principu spolkového státu.
Jsme přesvědčeni, že i v této
situaci lze nalézt konkrétní model zachování
společného státu. Federální
vláda by měla udělat všechno pro předložení
takovéhoto návrhu Federálnímu shromáždění
na podzim letošního roku, při respektování
připravovaných ústav obou republik.
Dovolte mi několik poznámek k věcné
charakteristice vládního prohlášení.
V bodě druhém - legislativa - se mluví o
kontinuitě čs. právního řádu
a přípravě právní úpravy
způsobu přechodu ČSFR na dva svrchované
subjekty, ale přehled uvažovaných návrhů
osnov zákonů na předpokládané
funkční období vlády ČSFR se
neuvádí. Ze všeobecného konstatování
právní úpravy dohodnutých změn
ve struktuře federálních ministerstev si
nelze učinit představu o tom, co vláda připravuje
v legislativě.
V oblasti zahraniční politiky se program vlády
omezuje na opakování obecných priorit naší
zahraniční politiky, aniž by postihoval možná
specifika čs. zahraniční politiky ve středoevropském
prostoru a orientaci ČSFR na tento prostor.
V pasáži, která se zabývá bezpečností
a obranou má vládní program proklamativní
charakter. Není to program konkrétních opatření,
která by řešila naléhavý program
zákonnosti a veřejného pořádku.
Podle posledních průzkumů 96 % respondentů
v Čechách, na Moravě a ve Slezsku považuje
za prvořadý úkol ochranu veřejného
pořádku.
Programové prohlášení nenavrhuje, co
je třeba učinit k odstranění negativních
momentů, které se týkají růstu
kriminality. Nelze také opomíjet další
novelizaci trestního zákona, a to v tom směru,
aby byly vytvořeny podmínky k tomu, aby občan
mohl účinněji i sám bránit
svou rodinu, svou osobu, svůj majetek a aby byly vytvořeny
podmínky v zákoně pro účinný
boj s organizovaným zločinem, a to i v oblasti ekonomické.
Zároveň s těmito úpravami by měly
být provedeny významné institucionální
změny činnosti policie, prokuratury i soudů.
Především by měly být zprůhledněny
organizační vazby a zvýšena vzájemná
informovanost jednotlivých policejních složek.
Ve vztahu občanské společnosti by měl
vládní program usilovat o zvýšení
veřejné kontroly činnosti policie.
Hospodářské záměry jsou obsaženy
v pasáži hospodářská politika
a finanční politika a v pasáži privatizace.
S potěšením jsme přijali, že hospodářská
politika je zaměřena na podporu ekonomického
růstu, na zahájení procesu ekonomického
oživení. Navrhovaná systémová
opatření však nejsou dostatečně
podpořena v oblasti rozpočtové politiky,
která je stále zaměřena na udržení
vyrovnaného rozpočtu.
Pozitivním a konkrétním úkolem, který
si vláda bere za svůj je redukce ústředních
orgánů státní správy a přesun
kompetencí na orgány republik. Ve svých důsledcích
povede k odbourání centralistické federace,
která tvoří vážnou překážku
samosprávy. (Předsedající první
místopředseda FS F. Šedivý: Pane poslanče,
máte poslední minutu na svůj příspěvek.
Nechal jsem si vytáhnout stenografický záznam,
kde jsme si odhlasovali deset minut pro každého.)
Poslanci LSU navrhují doplnit programové prohlášení
vlády ČSFR následovně:
1. Odstranit z něho časový horizont tří
měsíců.
2. Doplnit o konkretizaci postupu vládních prací,
které vyplývají z programového prohlášení
na celé funkční období.
3. Doplnit o pasáž, která se bude zabývat
podmínkami pro uchování společného
státu.
Tyto návrhy jsou obsaženy ve společném
doplňujícím návrhu poslaneckých
klubů ČSSD, LSU, KDH, SDŠ.
Bude-li tento návrh přijat, budou poslanci LSU hlasovat
pro důvěru vládě ČSFR. Děkuji
za pozornost.
Předsedající první místopředseda
FS F. Šedivý: Také děkuji. Žádám
nyní pana poslance Hrivíka a připraví
se pan poslanec Bystrický.
Poslanec SN P. Hrivík: Vážený pán
predsedajúci, vážené Federálne
zhromaždenie, vážení hostia! Klub poslancov
SNS vo Federálnom zhromaždení, vidiac budúcnosť
Slovenska vo vytvorení samostatnej Slovenskej republiky
ako naplnenie prirodzeného a svätého práva
národa na sebaurčenie a dovŕšenie dlhodobého
emancipačného procesu slovenského národa
vyhlasuje, že:
1. Chápe dokument programového vyhlásenia
vlády ČSFR ako výsledok politickej dohody
členov federálnej vládnej koalície.
Vychádzame z toho, že program zohľadňuje
optimálnu mieru možných kompromisov a tým
rešpektuje realitu vzniknutej situácie.
2. Berie na vedomie, že vláda ČSFR časovo
podmienila platnosť svojho vyhlásenia na dobu troch
mesiacov.
Náš klub má v tomto zmysle výhrady voči
nevyváženosti časových horizontov, voči
riešeniu jednotlivých tematických častí
programového vyhlásenia. Okrem iného máme
výhrady k tomu, že stať programového vyhlásenia,
ktorá sa týka obrany a bezpečnosti, si protirečí
v znení preambule a záveru.
V prípade, že sa Federálne zhromaždenie
rozhodne prijať odporúčajúce uznesenie,
náš klub navrhuje nasledujúce body do tohto
uznesenia:
1. Federálne zhromaždenie odporúča vláde
ČSFR, aby vypracovala inventarizáciu federálneho
majetku a jeho rozloženie v republikách a v zahraničí
podľa jednotlivých položiek a takto vypracovaný
materiál predložila do 30. 8. 1992 zákonodarným
zborom, a to Federálnemu zhromaždeniu, Českej
národnej rade a Slovenskej národnej rade.
2. Federálna vláda zabezpečí, aby
prílev zahraničného kapitálu bol rovnomerne
rozdelený do obidvoch republík.
Ako zdôvodnenie uvádzame v pasáži 5 ods.
6, kde sa hovorí o podpore prílevu zahraničného
kapitálu. Podľa overených údajov len
7% objemu zahraničného kapitálu prichádza
na Slovensko. Považujeme za dôležité, aby
federálna vláda vytvárala podmienky na proporcionálne
rozdelenie prichádzajúcich zahraničných
investícií medzi obe národné republiky.
3. Čo sa týka pripomienky v úvode nášho
stanoviska k pasáži o obrane a bezpečnosti,
navrhujeme: Ciele obrany a reštrukturalizácie ozbrojených
síl budú precizované tak, aby neumožňovali
voľný výklad riešenia. Vláda zabezpečí,
aby obrana a ozbrojené sily zodpovedali forme štátoprávneho
usporiadania. V tomto zmysle vláda bude iniciovať
novelizáciu vojenskej doktríny.
4. V prípade uzatvorenia dohody o vytvorení dvoch
samostatných národných štátov
vláda Českej a Slovenskej Federatívnej Republiky
vytvorí také legislatívne podmienky, aby
nositeľmi nástupníckych práv sa stali
obidve republiky.
Na záver: klub poslancov Slovenskej národnej strany
i napriek svojim výhradám podporuje predložené
programové vyhlásenie vlády Českej
a Slovenskej Federatívnej Republiky a bude preň
hlasovať.
Předsedající první místopředseda
FS F. Šedivý: Děkuji panu poslanci Hrivíkovi.
Nyní žádám pana poslance Bystrického,
připraví se pan poslanec Tyl.
Poslanec SN Š. Bystrický: Vážený
pán predseda, vážený pán predsedajúci,
vážení členovia federálnej vlády,
vážené Federálne zhromaždenie!
Klub poslancov sociálno-demokratickej strany na Slovensku
privítal už po voľbách snahu víťazných
strán a hnutí ODS a HZDS zostaviť funkčnú
federálnu vládu. Tiež privítal ich snahu
túto vládu konštituovať a programové
vyhlásenie, s ktorým vláda pred parlament
predstupuje. Nemôže však neposudzovať toto
vládne vyhlásenie z hľadiska vládneho
programu a z hľadiska priorít, ktoré sociálno-demokratická
strana na Slovensku sleduje.
Dosť zarážajúca je nevyváženosť
programového vyhlásenia vlády, o ktorej sa
zmienili takmer všetci predrečníci, keď
na jednej strane v otázkach riešenia závažných
otázok ekonomických, sociálnych, bezpečnostných
si vláda stanovuje riešenie koncepčného
charakteru v dlhodobom horizonte ako očakávame od
vlády, ktorá nastupuje a uchádza sa o dôveru
parlamentu na celé funkčné obdobie, a na
strane druhej v otázke tak závažnej, ako je
štátoprávne usporiadanie, stáva sa pasívnym
administrátorom likvidácie spoločného
štátu.
Pokiaľ si spomenieme na prejav prezidenta republiky na 1.
spoločnej schôdzi novoustanoveného Federálneho
zhromaždenia, spomíname si aj na jeho slová
o existencii spoločného štátu a o jeho
úsilí tento spoločný štát
aj naďalej zachovať. Takisto, pokiaľ ma pamäť
neklame, dezignovaný pán federálny ministerský
predseda odmietal označiť federálnu vládu
ako likvidačný kabinet.
Na počudovanie, z programového vyhlásenia
vlády, pokiaľ ide o jej účinkovanie
v otázkach štátoprávneho usporiadania,
resp. jej riešenia, vláda si neponechala ani tých
vo svete bežných sto dní na nadýchnutie,
ale snaží sa vyriešiť problém štátoprávneho
usporiadania rýchlosťou nevídanou do 30. septembra
na základe dohody medzi národnými radami,
vôbec si nespomínajúc na inštitúciu,
ktorej skladá účty a ktorá jej má
dôveru poskytovať - a tou je Federálne zhromaždenie.
Z čoho vychádza tento chvat a z čoho vychádza
toto, dúfajme, že len zdanlivé presvedčenie,
že niet inej cesty pre zachovanie spoločného
štátu? Je to možno všeobecný úkaz.
Je to rozhodnutie voličov vo voľbách? Vyplýva
to z programov všetkých strán, alebo z kvalifikovanej
väčšiny strán, ktoré sú
zastúpené aj v tomto parlamente? Myslím si,
že to tak nie je.
Je to skôr výsledok dohody dvoch vládnúcich
politických zoskupení, dohody, ktorá odráža
skôr rozdiely ani nie v názoroch, ale skôr
na nazeranie na jednotlivé cesty, na jednotlivé
spôsoby vyriešenia budúcnosti spoločného
štátu.
Okrem dokumentu, o ktorom dnes máme rozpravu a ku ktorému
sa máme vyjadriť, sme mali možnosť minulý
týždeň zoznámiť sa aj s programovými
vyhláseniami národných vlád. Nebol
čas oboznámiť sa s nimi podrobne, ale už
pri prvom zbežnom prečítaní je zarážajúce,
že v zásadných otázkach koncepcie sa
tieto programy nelíšia.
Obidve národné vlády si kladú za cieľ
zachovávať právny štát, zachovávať
ústavný poriadok. Obidve národné vlády
predstupujú pred svoje parlamenty s cieľom vypracovať
ústavy republík. Táto iniciatíva mi
akosi chýba v programovom vyhlásení federálnej
vlády. Vypracovať ústavy republík, ktoré
ale vôbec nie sú v rozpore so súčasným
ústavným stavom a poriadkom, pretože konečne
po 24 rokoch začínajú naplňovať
činmi ústavný zákon č. 143/1968
Sb., o československej federácii.
Naviac, Slovenská národná rada sa chystá
vyhlásiť politickú deklaráciu o zvrchovanosti.
Tiež to nie je nič, čo by nás malo ohromiť
alebo v nás vyvolávať pochybnosti o budúcnosti
spoločného štátu. Veď v spomínanom
ústavom zákone už v prvom článku
je táto skutočnosť zakotvená.
Pokiaľ ide o úvahy o pokračovaní ekonomickej
reformy, v základných črtách a v základných
koncepciách sú postoje obidvoch národných
vlád veľmi blízke. To isté sa týka
koncepcie obrany, koncepcie zahraničnej politiky a čo
stojí za zmienku, je otázka toľko diskutovaná
a diskutabilná, otázka právnej subjektivity.
V obidvoch vyhláseniach národných rád
sa konštatuje skutočnosť, ktorej sme už
druhý rok svedkami, skutočnosť faktického
uplatňovania obmedzenej právnej subjektivity obidvoch
národných republík, pretože vlády
sa zaväzujú dodržiavať zmluvy, ktoré
uzatvorili predchádzajúce národné
vlády, národné vlády premiéra
Pitharta na jednej strane a vlády premiérov Mečiara
a Čarnogurského na strane druhej.
Tieto iniciatívy, ako iste veľmi dobre viete, boli
iniciatívami národných vlád, ktoré
možno z hľadiska niektorých názorov prekračovali
úvahy o právnej subjektivite spoločného
štátu. Ale vidíme, že neboli v rozpore
zrejme ani s právnou subjektivitou spoločného
štátu.
Keď teda vychádzam (hovorím, že nie z
podrobného) z hodnotenia programových vyhlásení
národných rád, nevidím žiadny
dôvod pre to, aby federálna vláda ako výkonný
orgán Federálneho zhromaždenia nasmerovala
svoju krátkodobú iniciatívu a jej podmieňovala
svoje ďalšie pôsobenie len jedným smerom,
a to smerom príprav právneho rozdelenia spoločného
štátu, musím zopakovať s ostatnými
predrečníkmi - jediný spôsob legitímneho
rozdelenia spoločného štátu je referendum.
Žiadny iný.
Privítame takú iniciatívu federálnej
vlády, ktorá v súčinnosti s národnými
vládami obidvoch republík a v súčinnosti
všetkých troch parlamentov bude v otázkach
štátoprávneho usporiadania hľadať
variant optimálneho riešenia, takého riešenia,
ktoré spoločnú štátnosť
postaví na novú, kvalitatívne vyššiu
úroveň. Takúto vládu podporovať
budeme, takéto iniciatívy podporíme. (Potlesk.)
Předsedající první místopředseda
FS F. Šedivý: Děkuji panu poslanci Bystrickému,
prosím pana poslance Tyla a připraví se poslanec
Borák.
Poslanec SL M. Tyl: Pane předsedající, kolegyně
a kolegové, klub poslanců Křesťanskodemokratické
strany se zabýval programovým prohlášením
federální vlády a vyslovil s ním souhlas.
Držíme tak kontinuitu našeho stanoviska již
z roku 1990, kdy jsme také nejen souhlasili s programovým
prohlášením vlády národní
oběti, ale především jsme ono dvouleté
období naplnili činností, která byla
generálně zhodnocena právě skončenými
volbami.
Nepředstíráme, že programové
prohlášení není časově
omezené a že vláda nemusela zkrátit
běžně očekávaný horizont
svého působení. Nejsme však stiženi
tak úplnou slepotou, abychom neviděli, kdo a kdy
již v minulém období předurčil
tu nevyhnutelnou podobu tohoto od kompetencí vyprázdněného
a obtížně fungujícího orgánu.
Dočasný úkol, který si federální
vláda svým programovým prohlášením
vytyčila, je tedy prostě přiměřený
jejím možnostem. Nechtějme nemožné.
To možné, co bychom si mnozí dnes přáli,
bylo bohužel za vydatného přispění
těch, kteří dnes tak velice kritizují
vládu, utraceno již v minulosti. Děkuji za
pozornost. (Potlesk.)
Předsedající první místopředseda
FS F. Šedivý: Děkuji panu poslanci Tylovi,
nyní prosím pana poslance Boráka a připraví
se pan poslanec Mečl.