1. Absence odbornosti a důkladné znalosti svěřených
resortů. Mám tím především
na mysli naprostou absenci odborného vzdělání,
a tedy i absenci znalostí problematiky svěřeného
resortu panu MUDr. Čermákovi (tj. resortu ministerstva
vnitra ČSFR), a to se zde nechci zmiňovat o morálních
vlastnostech tohoto člověka před rokem a
po roce 1989. To zapříčiňuje naprosté
odtržení tohoto programového prohlášení
od reality stavu naší společnosti.
2. Vláda ČSFR je výkonným orgánem
státu. Tedy, jinými slovy, sloužícím
orgánem, který vyvíjí svou činnost
na základě stanovených pravidel, kterým
se obecně říká zákony. Vyvíjí
tedy, odvozeně řečeno, svou činnost
na základě jejího zmocnění
zastupitelskými sbory.
Proč toto všechno uvádím? Uvádím
to zde proto, protože programové prohlášení,
které nám zde bylo předloženo zcela
vybočuje ze stávajících pravidel,
a tedy i ústavnosti, neboť zde zcela nepokrytě
oklešťuje období svého funkčního
mandátu, a tedy i zpochybňuje svou legitimní
úlohu, která jí byla svěřena
Ústavou ČSFR. Zastupitelské sbory ČSFR
totiž do dnešního dne nejednaly o státoprávním
uspořádání, nebyly tedy ani schváleny
zákonné kroky v této oblasti.
Z tohoto důvodu by vláda ČSFR měla
především řešit jí svěřené
problémy v daných oblastech státní
správy, a ne si otevírat "věšteckou
kancelář" o budoucím státoprávním
uspořádání ČSFR. Tento problém
náleží pouze a jedině do kompetence
zákonodárných sborů ČSFR. Teprve
po vyřešení těchto problémů
v zákonodárných sborech se má vláda,
na základě jí daného zmocnění
zastupitelskými sbory, touto problematikou zabývat.
Toto však nevylučuje iniciativní návrhy
ze strany vlády ČSFR k této tak závažné
problematice.
Z výše uvedených důvodů je tedy
zcela zřejmé, že nám bylo předloženo
zcela nepropracované a horkou jehlou ušité
programové prohlášení vlády ČSFR,
které svou již výše uvedenou nekonkrétností
předem vylučuje jakoukoli kontrolovatelnost plnění
tohoto programového prohlášení ze strany
zastupitelských sborů. Z těchto důvodů
doporučuji toto programové prohlášení
na této společné schůzi neschválit
a navrhuji, aby toto programové prohlášení
bylo vládě ČSFR vráceno k dopracování
a doplnění.
Dále navrhuji, aby se tato společná schůze
také zabývala individuálním personálním
obsazením členů vlády, a to formou
vyslovení důvěry či nedůvěry
jejím jednotlivým členům. Děkuji
vám za vaši pozornost. (Potlesk.)
Předsedající první místopředseda
FS F. Šedivý: To byl pan poslanec Havlík. Nyní
vystoupí pan poslanec Čarnogurský, připraví
se poslanec Kuča.
Poslanec SL I. Čarnogurský: Vážený
pán predsedajúci, vážení poslanci!
Svojím vystúpením chcem pripomenúť,
že stanovisko opozície nemusí a nemá
byť voči vláde len kritické, ale rovnako
tak, že nie je priateľ len ten, kto ťa chváli.
Stojí za zmienku pripomenúť, že predchádzajúci
totalitný režim zanikol práve preto, že
nechcel počuť a nereagoval na oprávnené
pripomienky odborníkov na chyby, ktorých sa dopúšťal.
Predložené vládne vyhlásenie je prednostne
zamerané na politické riešenie súčasného
stavu federácie a tvári sa, akoby tým bol
zabezpečený ďalší vývoj
obidvoch republík po všetkých stránkach.
Vo vyhlásení sa príliš konkrétne
počíta s rozdelením štátu, aj
keď formuluje opatrenia na chod spoločného
štátu.
Čo považujem za nebezpečné, je nedostatok
hospodárskych, konkrétnych opatrení pre fungovanie
obidvoch republík, nutných pre prípad existencie
aj spoločného štátu ako proklamovaného
zväzku dvoch zvrchovaných republík, ale ešte
viac a nutnejších pre prípad rozdelenia terajšej
federácie na dva štáty.
Prvý problém je v oblasti ekonomickej. Vieme, že
medzinárodná ekonomika funguje na báze medzivládnych
garancií. Naša súčasná ekonomika
je už dnes riadená zákonnými opatreniami
národných rád a výkonnou mocou vlád
republík.
Kapitola 5: Hospodárska politika v ods. 2 hovorí
o rozvíjaní trhových vzťahov. Federálna
vláda by práve teraz v ohlásenom období
do troch mesiacov mala iniciovať medzivládnu dohodu
Českej republiky a Slovenskej republiky o garantovaní
spoločných podmienok pre fungovanie trhu medzi republikami.
Je to už dnes potrebné pre podnikové vzťahy,
garantovanie ich platobných záväzkov a budúce
pokračovanie výmeny tovaru za akýchkoľvek
štátoprávnych okolností.
Po druhé: v odseku 6 hovorí vyhlásenie o
podpore prílivu zahraničného kapitálu.
Chcem pripomenúť, že zahraničný
kapitál k nám dnes vstupuje na základe garancií
federálnej vlády. Keď vládne vyhlásenie
predpokladá zapojenie obidvoch republík do medzinárodného
trhu, vyžaduje to už dnes vytvárať finančné
medzinárodné vzťahy smerom k obidvom republikám,
pretože obidve musia mať nielen možnosť, ale
aj niesť zodpovednosť za prijatý medzinárodný
kapitál. Tento problém pri dnešnej nervozite
kapitálových centier sa stáva brzdou obnovy
hospodárstva obidvoch republík.
Po tretie: vnútorným dopadom predchádzajúcich
opatrení je potreba vytvoriť stabilitu bankového
kapitálu medzi obidvoma republikami. V dnešnej hospodárskej
situácii obnovy hospodárstva po štyridsiatich
rokoch direktívneho riadenia kapitálu z centra nie
sú samoregulované zdroje pre kapitálové
zabezpečenie fungovania prepojenej ekonomiky Českej
republiky a Slovenskej republiky. Tento stav by vláda federácie
mala iniciovať, pretože verím, že sa nechceme
riadiť známym historickým výrokom "po
nás potopa".
Verím, že moje pripomienky vláda zoberie pozitívne
a svoje kroky, formulované v predloženom vyhlásení,
doplní tak, aby budúcnosť obidvoch republík,
či už v spoločnom štáte alebo v
rozdelenom štáte, bola zabezpečená bez
rozvratu. Ďakujem za pozornosť.
Předsedající první místopředseda
FS F. Šedivý: Děkuji. Prosím poslance
Kuču, aby se ujal slova. Připraví se poslanec
Borguľa.
Poslanec SL J. Kuča: Vážený pane předsedo,
vážený pane předsedající,
dámy a pánové, dnes se vyjadřujeme
k programovému prohlášení federální
vlády. Dovoluji si proto k předloženému
materiálu konstatovat:
Z celkového textu předloženého programového
prohlášení je více než zřejmé,
že se jedná o kompilát několika dokumentů,
navíc připravený různými subjekty.
Tento postup si ovšem vyžádal posunutí
celého dokumentu do obecné roviny. Navíc
jsou zde zjevné rozpory.
Zatímco první část předpokládá
rozdělení společného státu
- a tím vylučuje úvahy o potřebě
zasahovat hlouběji do federální problematiky
- některé další části
si kladou dlouhodobé koncepční úkoly.
Dalo by se tedy říci, že žádná
ze stran podílejících se na vzniku tohoto
dokumentu nedokázala vyjádřit zásadní
shodu na společném programu.
Z textu dále vyplývá, že nová
federální vláda je sice ochotna dodržet
ústavní principy, avšak nezastírá
zájem přenést odpovědnost za společný
stát na národní rady, a tím urychlit
jeho rozpad.
Zde vznáším výtku. Československá
státnost není v žádném případě
prázdným pojmem. Období mezi dvěma
světovými válkami, společný
odpor proti okupaci v roce 1968 i spontánní souhlas
drtivé většiny obou národů se
změnami v listopadu 1989 nás zavazují právě
k opačnému postupu.
V oblasti legislativy je zřejmá tendence k vyvolání
změn v ústavě tak, aby rozpad proběhl
ústavní cestou, avšak bez referenda. Musíme
si však jasně říci - zánik společného
státu není pouze záležitostí
volebních vítězů, pakliže za
ně počítáme ty, kteří
dosáhli v každé z republik zhruba třetinového
souhlasu, ale záležitostí českého
a slovenského národa a vyjádření
jejich příslušníků v referendu.
Další problém vidím v oblasti bezpečnosti
a obrany. Jde mi o urychlené převádění
civilní obrany do republikových kompetencí,
i když prozatím jejich civilních částí.
Nemohu se ubránit pocitu, že jde o první krok,
který umožní vznik národních
gard kontrolovaných volebními vítězi.
Rovněž v bodě římská pět
- hospodářská politika - odst. 3 mi scházejí
jasnější formulace. Víme přece
všichni, že nelze dosáhnout zlepšení
ekonomické situace, pokud nezačne plnit soukromý
drobný a střední sektor své funkce,
tedy vytváření konkurenčního
prostředí trhu, přinášení
nových efektivních technologických inovací,
zavádění efektivní a kvalitní
výroby, tvorbu nových pracovních míst.
To však předpokládá změnu orientace
tohoto sektoru z nevýrobních činností
na řemeslnou a průmyslovou výrobu. Cílevědomé
zaměření na budování středního
a živnostenského stavu si proto vyžaduje politická
rozhodnutí, která v programovém prohlášení
postrádám.
Závěrem bych se ještě dotkl pasáže
"Struktura federální vlády". Podle
programového prohlášení lze předpokládat,
že se připravuje vytvoření silného
úřadu předsednictva vlády, který
bude kontrolovat sám sebe. Např. ministerstvo financí,
jež ovládne rozpočet na ekologii, sociální
oblast, zahraniční obchod i cla, bude moci téměř
nekontrolovatelně provádět přesuny
v rozpočtu.
Dovolím si proto tvrdit, že se může vyvinout
stav umožňující autoritativně
vedení státu s omezením odpovědnosti
za vývoj před veřejností. Vytvoří
se situace, kdy opozičním silám nezbude nic
jiného, než připojit se k vládním
záměrům, a tedy i k možnosti rozdělení
společného státu, a tak převzít
svůj díl odpovědnosti bez možnosti referenda.
Je však také pravdou, že je nutno v samých
počátcích nové federální
vlády podpořit její fungování.
Zamítnutí programového prohlášení
by rozpad ČSFR jen urychlilo. Proto doporučuji toto
prohlášení přijmout, avšak s tím,
aby federální vláda předložila
Federálnímu shromáždění
ještě v průběhu září
materiál zabývající se ekonomickými,
sociálními a politickými důsledky
rozpadu státu a aby tak, jak je to v závěru
prohlášení, předložila do konce
září komplexní programové prohlášení,
jež bude nejen detailně konkretizovat jednotlivé
kapitoly, ale i respektovat řešení státoprávního
uspořádání včetně postavení
Moravy a Slezska.
Jako poslanec Federálního shromáždění
jsem skládal slib Ústavě ČSFR. Jako
poslanec tedy žádám, aby federální
vláda nečinila žádné iniciativní
kroky vedoucí k rozdělení společného
státu, nýbrž aby vyvinula veškeré
úsilí o jeho zachování a plnohodnotné
fungování. Děkuji.
Předsedající první místopředseda
FS F. Šedivý: Děkuji. To byl poslanec Kuča.
Nyní bude technická poznámka.
Poslanec SN Š. Paulov: Dosť často sa tu pertraktuje
slovíčko referendum. Dovolím si len krátku
poznámku. V Litve bolo referendum, ale robili ho sami Litovci,
nevypisovala im ho Moskva. V Slovinsku bolo referendum, nevypisoval
im ho Belehrad. Aj v Makedónii bolo referendum, ale robili
ho Makedónčania sami, bez krvavého Belehradu.
Takže na Slovensku môže byť referendum a
my sme za referendum, ale za také, ktoré vypíšu
slovenské orgány, Slovenská národná
rada a nie referendum, ktoré nám bude nadiktované
z Prahy. Viete, ono je to tak: kričať "Sme za
referendum" a nepovedať, za aké, je rovnaká
politická demagógia, ako kričať "Sme
za spoločný štát" a nepovedať,
za aký.
Předsedající první místopředseda
FS F. Šedivý: Děkuji. Pane kolego, abyste nepřekročil
možnosti faktické poznámky.
Poslanec SN Š. Paulov: Už len jednu vetu. Keď bolo
referendum v Makedónii, už na území
Juhoslávie prebiehali boje, ktoré rozpútal
Belehrad. Tak by som chcel poprosiť českých
politikov ...
Předsedající první místopředseda
FS F. Šedivý: Pane kolego, to již nesouvisí
s projednávaným předmětem věci.
Poslanec SN Š. Paulov: Súviselo, ale dobre. Ja rešpektujem
a končím.
Předsedající první místopředseda
FS F. Šedivý: Nyní byl přihlášen
poslanec Borguľa, kterého ovšem nevidím,
tudíž ztrácí pořadí. Požádám
proto pana poslance Mikloška, aby se ujal slova. Za ním
bude následovat poslanec Sviták.
Poslanec SL J. Mikloško: Vážené Federálne
zhromaždenie, vážení hostia! Keď
lekár povie pacientovi, že pacient bude žiť
len tri mesiace, on, pacient, si môže a musí
urobiť životné plány aj na ďalšie
obdobie. Nikto mu nezazlieva, rodina musí od neho požadovať
to, aby si svoj ďalší život plánoval
alternatívne, pre prípad rozchodu s rodinou, ale
aj pre prípad, nazvem to zázrakom, že sa rozchod
nebude konať a že život pôjde ďalej.
Federálna vláda vo svojom vyhlásení
uvažuje len alternatívu lekára, vôbec
nehovorí o druhej možnosti. Chápem zvláštnosti
situácie, nezávidím jej pozíciu, ale
jej vyhlásenie pokladám za nedostatočné,
jednostranné a nehomogénne, zvlášť
keď viem, koľko energie dala do svojho programového
vyhlásenia predchádzajúca federálna
vláda. Vo vyhlásení sa dvakrát hovorí,
keď bude vláda zmocnená, ale nehovorí
sa kým. Malo by to byť len a len referendum, ktoré
navrhne podmienky pre hladké fungovanie dvoch zvrchovaných
štátov s medzinárodnoprávnou subjektivitou,
alebo pripraví právnu úpravu spoločného
prechodu na dva zvrchované štáty. Podmienky
pre hladké fungovanie alebo právnu úpravu
spôsobu prechodu by mala vláda pripraviť, aj
keď bude zmocnená utvoriť inú formu spoločného
štátu. Veď od federácie po dva samostatné
štáty je široká paleta možností
štátoprávneho usporiadania, o ktorých
sa neuvažuje, ale o ktorých treba ďalej rokovať.
Vo vyhlásení je, že sa v ňom stanovia
ciele činnosti zhruba na tri mesiace. Na druhej strane
sú tam úlohy, ktoré sa nedajú za tri
mesiace stihnúť, napr. dokončenie legislatívy
fondu sociálneho poistenia a zamestnanosti, koncepcie funkčnej
bytovej politiky. Napr. už teraz sa vie, že v štátnom
rozpočte na rok 1993, teda ďaleko za tieto tri mesiace,
sa skončí s prerozdelením finančných
prostriedkov. A v týchto troch mesiacoch sú stále
v kompetencii spoločného štátu ľudské
práva, národnostné menšiny, cirkev,
záležitosti vedy, napr. otázky obecnej legislatívy
a ďalšie veci. Je rozpracovaný napr. zákon
o ochrancovi ľudských práv, treba naďalej
implantovať princípy Listiny základných
práv a slobôd, Dohody o právach dieťaťa
aj medzinárodné zmluvy do nášho právneho
poriadku atď. Vzťahu štátu k cirkvám
mal byť venovaný vo vyhlásení aspoň
odsek, sú tam stále nedoriešené úlohy.
Zásady štátu k národnostným menšinám,
Rómom, ku krajanom, existujú, sú pre nich
rozpracované konkrétne projekty, vo vyhlásení
však o tom nič nie je. Aj stratégia koncepcie
vedy je stále ešte v kompetencii spoločného
štátu, je pripravený zákon o federálnom
fonde a technológii, pripravuje sa Rada pre vedu a technológiu,
v programovom vyhlásení o tom nič nie je.
Ďalšou úlohou federálnej vlády
sú, a v programovom vyhlásení o tom nič
nie je, záležitosti koordinácie vo veciach
republikových kompetencií - školstva, kultúry,
zdravotníctva, mládeže, športu, rodiny
a médií. Napriek úplnej republikovej kompetencii,
ktorá je správna, sú v týchto oblastiach
úlohy pre spoločný štát, napr.
garancia zahraničných zmlúv a konvencií,
priblíženie právnych noriem európskym
konvenciám, sledovanie plnenia medzinárodných
dohôd, otázky vzájomného uznávania
kvalifikácie, reciprocita v medzinárodných
výmenách študentov a odborníkov atď.
Mám ešte aspoň dve strany týchto koordinačných
úloh, ktoré, podotýkam, v republikách
doteraz nikto nezaisťuje.
V zmysle článku 37 ods. 3 zákona o československej
federácii spoločnému štátu patrí
doteraz aj rozpracovanie Zákona o rodine, pestúnskej
starostlivosti, novely Zákona o vysokých školách.
Všetky tieto zákony bežia a o nich sa tam nehovorí.
Ďalšou nepokrytou otázkou je medzinárodná
športová reprezentácia. Vieme, že o pár
dní idú naši reprezentanti na medzinárodné
olympijské hry. Ďalej aj reprezentácia v medzinárodných
organizáciách - vedeckých, školských,
kultúrnych, mládežníckych, športových,
ďalej spoločná reprezentácia na medzinárodných
výstavách. Nehovorí sa o desiatkach komisií,
napr. v Rade Európy. Všade ide o reprezentáciu
zabezpečenú obidvoma republikami, ovšem o doterajšiu
koordináciu s orgánmi spoločného štátu.
Naviac zahraniční partneri pri existencii spoločného
štátu pri organizovaní medzinárodnej
spolupráce a pri organizovaní medzinárodnej
pomoci doteraz požadujú jedno koordinačné
miesto pre rokovanie. Napr. v Bratislave teraz prebieha druhý
Európsky týždeň mládeže.
Rada Európy dala súhlas a finančnú
podporu, až keď federálna vláda dala záruku.
Dva kultúrne granty z Japonska išli jasne republikám,
museli ich podpísať garanti za federáciu.
Je samozrejmé, že v prípade rozpadu federácie
na dva samostatné štáty moje pripomienky sú
zbytočné, na druhej strane musí federálna
vláda jasne a včas povedať občanom všetky
dôsledky a dopady. Je vážnou chybou, že
zodpovednosťou o veciach, o ktorých som hovoril, nebol
nikto vo federálnej vláde poverený. A teraz
sa to ani nepremietlo do jej programového vyhlásenia.
Do uznesenia Federálneho zhromaždenia k programovému
vyhláseniu bude treba dodať tieto pasáže.
Dodám ich písomne, ale prečítam ich.
Federálne zhromaždenie vyzýva federálnu
vládu, aby do 30. 9. 1992 konkretizovala programové
vyhlásenie v oblasti:
1. Skvalitnenie legislatívneho zabezpečenia občianskych
a politických práv.
2. Presadzovanie práv ochrany detí, mládeže,
zdravotne postihnutých a starých občanov.
3. Podpory rodinám a postavenie žien v spoločnosti.
4. Riešenie problematiky národnostných menšín.
5. Pokračovanie v náprave vzťahov medzi štátom
a cirkvami.
6. Medzinárodné styky a zahraničná
pomoc pre zdravotníctvo, školstvo a kultúru.
7. Podpora vedeckovýskumnej činnosti a vypracovanie
politiky v oblasti vedy a techniky.
Ďakujem.
Předsedající první místopředseda
FS F. Šedivý: Děkuji panu poslanci Mikloškovi,
prosím poslance Svitáka a připraví
se poslanec Jičínský.
Poslanec SL I. Sviták: Vážený pane předsedo,
dámy a pánové, když T. G. Masaryk v
roce 1907 kandidoval za severomoravská města do
parlamentu, tak byl přesvědčen, cituji: "Inteligence
je povinna myslet v zájmu svém i svého národa."
Dnes v metropoli absurdity, v Praze, je však normální
právě paradox, že inteligence, která
má myslet v zájmu národa, horlivě
plete věnce na hrob společného státu.
V pražském obzoru, který mylně bývá
ztotožňován s českým a československým
obzorem se spoléhá na to, čemu se někdy
říká tvořivá destrukce, čili
řetězový bankrot, který zachvátil
po ekonomice i stát, ale ani zde se nezastaví.