Federální shromáždění ČSFR, 1992 – 1992 Společné schůze SL a SN

Predkladané programové vyhlásenie nie je samoúčelnou proklamáciou a nestojí v politickom a ekonomickom vzduchoprázdne. Je len praktickou realizáciou politickej dohody medzi ODS a HZDS, a to aj cez odlišnosti ich volebného programu a politických cieľov, deklarovaných v tejto dohode.

Preto aj vecný a časový rámec tohto vládneho dokumentu je odrazom spoločenských procesov, ktoré v súčasnosti prebiehajú a musia zákonite pokračovať v ekonomickej a politickej rovine do doby stanovenej obidvoma vládnúcimi stranami na ďalší postup týchto procesov z aspektu kľúčovej otázky vyriešenia formy štátoprávneho usporiadania. Tak ako politická dohoda je rozumným kompromisom na spolunažívanie v najbližšom období, aj programové vyhlásenie odráža tento princíp spoločenskej znášanlivosti. Už samotná skutočnosť, že sa podarilo zostaviť heslovite pracovné úlohy federálnej vlády na princípe federálnych prvkov, v ktorých ide o výčet spoločných úloh, ktoré sa budú realizovať súbežne v obidvoch republikách, svedčia o tom, že programy republikových vlád nie sú až tak diametrálne odlišné, ako to uvádzala hlavne česká denná tlač, napr. článok v Mladej fronte Dnes z 15. 7. 1992, ktorý hovorí o programoch ako o nebi a gajdách. Keby išlo o oheň a vodu, nebolo by ich možné v žiadnom prípade spojiť aj do federálneho programu.

Predstavitelia federálnej vlády, reprezentujúci v nej paritné zastúpenie - a dúfam, že aj české zastúpenie - jednotlivé úlohy, aj keď v obmedzenom okruhu svojej pôsobnosti, formulovali alebo s nimi súhlasili s vedomím pocitu zodpovednosti za plnenie len do 30. septembra tohto roku, ale aj po tomto termíne, bez ohľadu na to, či ich budú plniť ako členovia výkonného orgánu novej formy štátoprávneho spolužitia alebo prechodom týchto úloh na republikové vlády, pretože tieto sú už v podstate zakotvené aj v programe týchto vlád. Akékoľvek rozširovanie a skonkretizovanie vytýčených úloh v danej politickej situácii by devalvovalo aj spoločenský zmysel a predstavovalo by hromadu nesplniteľných cieľov už aj preto, že vláda bude musieť operatívne reagovať na výsledky ďalších politických dohôd vládnúcich strán a na ich premietanie do zákonodarnej podoby. Pretože takto koncipovaný vládny program dáva predpoklad reálnosti jeho priebežného plnenia, budem zaň hlasovať.

Předsedající první místopředseda FS F. Šedivý: Děkuji poslanci Kontrovi, prosím paní poslankyni Kristkovou a potom bude na řadě poslanec Borguľa.

Poslankyně SN M. Kristková: Páni poslanci! Máme všichni povinnost využít všech zde jistě v dobré míře přednesených připomínek k znovuoživení funkčnosti státoprávní. Čas nám velmi rychle běží. Nemáme nárok na jakékoliv hry, které si zde i jinde předvádíme. Naše situace, zvláště ekonomická, je více než vážná, o tom se přesvědčujeme všichni na každém kroku. K programovému prohlášení máme výhrady, ale jistě i vláda si je vědoma jeho nedokonalosti. Je to i tím, v jakých podmínkách vznikala. Přesto je třeba dát důvěru vládě bez předpojetí tak, aby okamžitě a zodpovědně začala kvalitně řešit hospodářskou a jinou politiku. Ať jsme z jakýchkoliv stran a seskupení, přistupme, prosím, ke konstruktivním krokům. Uvědomme si, že jsme si dovolili překročit únosnou míru potřebnou pro vzájemné spolužití pro naši československou státnost. Je třeba, abychom nastolili toleranci, klid, rozvahu, odbornost, je nejvyšší čas dát nový racionální směr, protože především na to máme mandát, abychom dali jistoty demokracie v důstojném životě svým voličům. Prosím vás, abyste s tímto vědomím takto postupovali. Protože naši voliči takto chtěli vidět svůj nový parlament.

Předsedající první místopředseda FS F. Šedivý: Děkuji paní poslankyni Kristkové, prosím poslance Borguľu, aby se ujal slova, po něm se připraví pan poslanec Hába.

Poslanec SN M. Borguľa: Vážené poslankyne, vážení páni poslanci! Na úvod by som chcel povedať, že vládne vyhlásenie nás sklamalo. Nemôžem sa totiž uspokojiť s tým, že je tomu tak, že je formulované tak, ako je formulované, pretože nie sú ujasnené štátoprávne otázky. Štát existuje a jeho výkonná moc musí aj za tohto stavu fungovať. Zásadné podľa programového vyhlásenia je, že vláda ako prvá hodila, žiaľ, flintu do žita. Na vládnom programovom vyhlásení ma z ekonomického hľadiska prekvapuje, že vláda na začiatku svojho funkčného obdobia nám, Federálnemu zhromaždeniu, nepredkladá analýzu východiskového stavu ekonomiky a súčasného stavu transformačného procesu hospodárstva. Chýba zhodnotenie doterajšieho postupu transformácie ekonomiky a hlavne privatizácie hospodárstva. Takúto sumarizáciu súčasného stavu považujem za potrebné urobiť aj preto, aby v budúcnosti zo strany Federálneho zhromaždenia bolo účinné kontrolovať programové vyhlásenie vlády, ktoré dnes schvaľujeme.

Pýtam sa vás, vážené poslankyne a vážení páni poslanci, či je absencia tejto analýzy náhodná. Ja sám som si odpovedal, že nie je to náhoda. Táto analýza by totiž musela zákonite a v plnej nahote ukázať realitu, v akom stave zanechala ekonomiku vláda minulá, na ktorej práci, hlavne v ekonomickej oblasti, sa podieľala aj jedna z českých, dnes vládnych strán. Je známa skutočnosť, že výkonnosť hospodárstva poklesla o niekoľko desiatok percent a ďalej klesá. Zadĺženosť podnikov je viac ako 200 miliárd korún. A ako to na rokovaniach výborov priznal aj pán minister Kubečka, hrozí reálny kolaps hospodárstva. Priznanie takéhoto stavu by však ukázalo, že naši veľkí ekonomickí teoretici by stratili svoju gloriolu a zároveň by museli priznať, že stratili aj gloriolu praktikov, za ktorých sa doteraz vydávali.

Zároveň by stratili imige, s ktorým flirtovali v minulých voľbách. Analýza sa neurobila, ale robí sa všetko pre to, aby sa zachránil aspoň image.

Čo sa nám vlastne navrhuje, alebo čo sa predpokladá, myslím skryte, aj za programovým vyhlásením? Skrývajú sa dva varianty. Treba ich však realizovať veľmi rýchlo, pretože keď nastane reálny kolaps hospodárstva, bude neskoro. Obidva tieto varianty majú jedno jediné riešenie.

Prvý variant je zaistiť do národného hospodárstva príliv pôžičiek a zahraničných investícií, pretože vnútorné zdroje tu nie sú, a týmto spôsobom zaistiť oživenie hospodárstva. Tento variant však predpokladá vnútornú stabilitu republiky, ktorá tu však, to si povedzme otvorene, nie je.

Druhý variant je nájsť vinníka za neúspech ekonomickej reformy, za kolaps hospodárstva urobiť zodpovedným niekoho iného.

Obidva varianty, ako som už naznačil, sa dajú riešiť rovnakým spôsobom, a to rýchlym rozpadom spoločného štátu. Je to cynické, ale pravdepodobne s tým niekto kalkuluje a chcel by som povedať, že nie sú to reálne uvažujúce slovenské politické strany a - domnievam sa - ani reálne uvažujúce české. Zároveň sa však domnievam, že možnosť takéhoto scenára niektoré strany ešte neprehliadli.

Pokiaľ sa štát rozpadne, predpokladá sa, že do stabilizovanej Českej republiky sa kapitál len tak pohrnie. Pýtam sa: Nie je to len ilúzia? Z tej rýchle vytriezveli v bývalej NDR. Tá mala mimochodom ekonomicky veľmi silného brata. Pokiaľ by sa však kapitál nehrnul a nezaistilo by sa oživenie Českej republiky, je tu iný variant. To je, že ekonomický stav nie je dôsledkom minulých nesprávnych krokov v ekonomickej oblasti, ale je dôsledkom rozpadu republiky, ktorý spôsobili tvrdohlaví Slováci. Uvažujme, vážené poslankyne a poslanci, o týchto variantoch.

Niekoľko konkrétnejších slov. Vláda si v programovom vyhlásení dáva za cieľ hospodárskej politiky podporu ekonomického rastu. Taký cieľ považujem ja osobne za správny a plne ho podporujem. Vláda však okrem toho, že vylúčila ako zdroj pre podporu ekonomického rastu štátny rozpočet, resp. inflačný proces, nedefinuje, akými prostriedkami chce tento cieľ dosiahnuť. Podotýkam, že súčasné zdroje štátneho rozpočtu na dosiahnutie takého cieľa nestačia.

Vláda deklaruje podporu prílivu zahraničného kapitálu. Neuvádza však, akými prostriedkami to chce dosiahnuť. Vláda by mala analyzovať, prečo zahraničný kapitál neprichádza, nielen to deklarovať, ale aj naznačiť, akými formami chceme odstrániť doterajšie bariéry.

Vo väzbe na zahranično-politickú časť sa nehovorí nič o rozšírení priestoru pre odbyt československej výroby do takých teritórií, ako sú arabské štáty, Čína, Rusko, hovorí sa len o Západnej Európe, kde sú už dnes trhy plné. Nehovorí sa o možnosti vývozu do teritórií, ktoré sme neuváženou politikou v minulom období stratili.

Vláda síce deklaruje dôraz na regionálnu ekonomickú podporu konverzie, ale predpokladá využívať len súčasné zdroje z federálneho rozpočtu, ktoré sú nielen nedostatočné, ale pre tento rok aj vyčerpané. Neujasnenosť tohto bodu vládneho vyhlásenia považujem za zvlášť závažnú, pretože doterajšie dopady federálnej politiky sa odrazili prevažne na Slovensku a situáciu, ktorá vznikla, treba riešiť aj z federálnych zdrojov.

Vo vládnom programe nie je žiadna zmienka o diferencovanom prístupe k perspektívnym odvetviam. Samozrejme, mám na mysli trhové konformné metódy. Aj v tejto oblasti vláda neprináša nič nové.

Zvláštnou kapitolou je poľnohospodárstvo. V programovom vyhlásení o ňom nie je ani zmienka. Aspoň jeden konkrétny námet na riešenie pre vládu. Na poliach začala žatva. Poľnohospodári volajú po okamžitom stanovení garantovaných cien obilia, aby toto nepredali za lacný peniaz do rúk priekupníkom. Treba urýchlene stanoviť aj garantovaná nákupné ceny zemiakov a hrozna a to sú všetko veci v časovom horizonte troch mesiacov, o ktorých - bohužiaľ - vo vládnom vyhlásení nie je ani slovo.

Pokiaľ federálna vláda nechce tieto veci riešiť, potom nech presunie prostriedky z fondu trhovej regulácie na republiky a domnievam sa, že republiky si vyriešia veci vo vlastnej kompetencii.

Vo väzbe na doterajší priebeh privatizácie postrádam prístup k jednotlivým privatizačným metódam a hlavne ich zrovnoprávnenie. Domnievam sa, že už na základe súčasného poznania z prvej vlny kupónovej privatizácie by sa mala vláda zaviazať na širšie uplatnenie hlavne zamestnaneckých akcií, na leasingový predaj podnikov zamestnaneckým kolektívom.

Chcel by som skonštatovať, ako v úvode, že vládne vyhlásenie neprináša žiadne nové impulzy na riešenie ekonomického a transformačného procesu. Je pasívny a zodpovedá filozofii súčasného stavu, kedy sa vláda dostáva do vleku udalostí a nesnaží sa ich ovplyvňovať. Tým, že nedáva nové impulzy, napomáha prehlbovať vnútroštátne problémy a tým aj demontovať spoločný štát. Napriek všetkým týmto nedostatkom však predpokladám, že po vyriešení základných predpokladov vláda zaujme aktívnejšiu pozíciu a budem zvažovať, či za dôveru vláde nebudem aj ja osobne hlasovať.

Předsedající první místopředseda FS F. Šedivý: Děkuji poslanci Burguľovi. Připraven je poslanec Hába a připraví se poslanec Šimko.

Poslanec SN Z. Hába: Vážené paní a pánové, byl jsem vyprovokován k vystoupení k diskusi jednou disproporcí, která existuje mezi obsahem vládního prohlášení a obsahem naší diskuse. Úkolem vlády není řešit otázky státoprávního uspořádání. Přesto možná devadesát procent poslanců diskutuje právě o této otázce, i když zřejmě možná značnou část členů vlády to z profesionálního hlediska příliš nezajímá.

Přihlásil jsem se proto, protože chci říci několik slov, která se týkají ekonomické části vládního prohlášení. Je ironií osudu, že nastupuji právě po panu poslanci Borguľovi, ale je to v důsledku jeho dosavadní nepolapitelnosti.

O co mi jde: samozřejmě, že uznávám, že otázky národní emancipace české, slovenské i moravské jsou velmi důležité, ale chci říci, že existuje také snad trochu cynické úsloví z římské doby, ubi bene ibi patria.

Není to snad heslo, které bychom měli opominout - citovala se zde první republika a všichni víte, že za první republiky emigrovalo z tehdejšího Československa přes půl miliónu občanů. Víte také, že otázky hromadného exodu v jednotlivých zemích jsou stále aktuální a proto si myslím, že bychom se neměli ocitnout v situaci hráčů, kteří sedí kolem karetního stolku, hádají se o to, jak byly rozdány karty a přitom Titanic už tone. Aby neutonul, o to se musí postarat federální vláda.

Přečetl jsem si z tohoto hlediska vládní prohlášení a rád bych upozornil na některé věci, které, jak se domnívám, v něm nejsou dostatečně promyšleny a které by bylo třeba řešit. Je tam řečeno, že vláda bude pokračovat v ekonomické reformě a zabezpečí kontinuitu procesů, které tam už začaly probíhat. Není to tak úplně přesně. Toto vládní prohlášení se liší od vládního prohlášení minulého nebo přinejmenším od praxe provádění ekonomické reformy za uplynulých jeden a půl roku v tom, že se v tomto prohlášení upozorňuje na to, že vláda chce dosáhnout ekonomického růstu. Samozřejmě, že pokud se jí to podaří, budeme všichni velmi tleskat a budeme rádi. Otázkou je, jaké nástroje k tomu použije. A jestli samo toto prohlášení není v rozporu s prohlášením prvním, kdy se říká, že hlavním cílem je makroekonomická stabilita. Může existovat v naší současné ekonomice makroekonomická stabilita a ekonomický růst současně? To je otázka, která by jako ve vládním prohlášení nevyvstávala. Je nám ale jistě všem známo, že makroekonomická stabilita, resp. snahy o ni, byly u nás prakticky prováděny restriktivní úvěrovou a rozpočtovou politikou, protiinflačními opatřeními.

Stejně dobře je nám známo, že právě tato nadměrně restriktivní opatření vyvolala hospodářský pokles, tedy nikoli hospodářský růst. Jestliže v nich budeme pokračovat, pak by byl zázrak, kdyby jejich dopad se najednou změnil v něco zcela opačného. Že hospodářský pokles narušuje strukturu naší ekonomiky a že v druhém pololetí, až přestanou platit výjimky a začnou se hromadně projevovat bankroty, a že to ohrozí vývoj naší ekonomiky, o tom asi není pochybnosti.

Současně je ale zřejmé, že vlna bankrotů, která pravděpodobně přijde, se projeví na finanční situaci bank a také na příjmové stránce státních rozpočtů. Jestliže je to tak, pak je zřejmé, že makroekonomická stabilita, jako jeden z požadavků federální vlády, stojí na hliněných nohou. Ve druhém pololetí se může zhroutit a je to dokonce velmi pravděpodobné.

Tento rozpor má samozřejmě ještě další následky. Říká se ve vládním prohlášení, že cestou k jeho řešení bude např. transparentní a urychlená privatizace, resp. pokračování v ní. Já se domnívám, že doposud nebyla ani transparentní ani rychlá, ale dejme tomu. Jak pomůže privatizace protiinflační politice? Bude více soukromých podniků se zahraniční účastí, pro které neplatí mzdová regulace, takže mzdový inflační podnět se s privatizací zvětší, nikoli zmenší. Dále zřejmě bude privatizace pokračovat i v oblasti kupónové privatizace a projeví se důsledky politiky některých privatizačních fondů, to znamená, budou se prodávat akcie, budou se vyplácet odměny atd., což všichni ekonomové shodně pokládají za další potenciální inflační impuls. Z tohoto hlediska privatizace zřejmě cílům vlády takto formulovaným příliš nepomůže.

Pomůže privatizace v ekonomickém růstu? Zatím z dosavadních zkušeností je nám známo, že soukromý sektor se etabloval většinou v nevýrobních činnostech, ve výrobních činnostech jen velice málo, protože se rychleji a snadněji vydělává tam, kde existuje nerovnovážný trh a nerealistický měnový kurs. Pochybuji, že se za nejbližší tři měsíce může něco změnit.

Pomůže privatizace v tržním prostředí? Není nám známo nic o tom, že by ve vládním prohlášení byla tato otázka zmíněna, např. co bude se státními podniky, jejichž zvláštní postavení je v naší ekonomice hlavním zdrojem netržního prostředí. Dále jsme se domnívali, že na tržním prostředí zřejmě zapracují monopoly, resp. to, že budou nějakým způsobem rozděleny, decentralizovány a podobně. To se bohužel nestalo. Ani v soukromém vlastnictví, jestliže nám přijde v monopolní podobě, nám ani v tržním liberálním prostředí ani v růstu zvlášť nepomůže. Takže tento hlavní nástroj zřejmě není příliš spolehlivý.

Nemáme dost času, abychom se tím zabývali podrobněji, ale je jasné, že ve filozofii ekonomické reformy, budeme-li pokračovat, znamená to, že jsme si nevzali žádné poučení z dosavadního průběhu ekonomické reformy. Mne například udivilo, že deficit státního rozpočtu, který fakticky existuje, se navrhuje řešit další regulací, to jest dalším omezením výdajů. To je to, co přivedlo k hospodářskému útlumu. Budeme-li v tom pokračovat zřejmě ten útlum se nijak nezmenší.

(Předsedající upozorňuje na čas.)

Budu končit. Chci tedy říci, že aniž bych chtěl podceňovat těžkou úlohu federální vlády v celém průběhu sestavování vládního programového prohlášení, přesto nejde jen o otázky státoprávní, které nás nutí zamyslet se nad tím, zda-li vládní program skutečně plní tu roli, kterou vládní prohlášení jako naděje pro naši ekonomiku a pro náš stát pro příští období má plnit.

Předsedající první místopředseda FS F. Šedivý: Děkuji panu poslanci a prosím pana poslance Ivana Šimka, aby se ujal slova.

Poslanec SN I. Šimko: Vážený pán predsedajúci, vážené kolegyne, vážení kolegovia, vážení hostia! Dovoľte, aby som povedal len stručnú poznámku, čo v programovom vyhlásení nie je a k samotnému návrhu.

Vo voľbách občania tohto štátu odovzdali a prerozdelili moc poslancov parlamentu a dnes je tu chvíľa, kedy my, na základe návrhu programového vyhlásenia a vyslovením dôvery vláde, máme odovzdať nie nepodstatnú zložku tejto moci, výkonnú moc, vláde. Domnievam sa, že práve programové vyhlásenie by malo byť výpočtom predstáv nastupujúcej vlády, ako bude táto vláda s touto mocou zaobchádzať.

Pokiaľ ide o politickú realitu, o ktorej sa tu hovorilo, chápem, že vláda vidí istý horizont svojej činnosti pre čas, v ktorom očakáva, že dôjde k podstatným ústavným zmenám. Tieto ústavné zmeny sa dajú predpokladať, pretože existujú politické dohody. Chápem, že táto vláda nemôže dnes prezentovať svoju predstavu, ako bude fungovať ďalej, po uskutočnení týchto ústavných zmien, pretože nemôže vedieť, akej povahy tieto ústavné zmeny budú. Tieto ústavné zmeny sú v návrhu programového vyhlásenia charakterizované vlastne dohodou národných rád a nie je vecou vlády, myslím, aby posudzovala povahu týchto ústavných zmien. Je to predovšetkým otázka iných orgánov aj otázka Federálneho zhromaždenia.

Avšak čo práve v navrhovanom programovo vyhlásení nie je, je otázka, ako sa bude vláda chovať v prípade, ak k zmene ústavného stavu nedôjde a pritom však budú pokračovať zmeny v štátoprávnom postavení a štátoprávnom chovaní republík a orgánov federácie, bez toho, aby došlo k zmene ústavného stavu. Inak povedané, pokiaľ nedôjde k dohode národných rád, pokiaľ nedôjde k prijatiu ústavných dokumentov, ktoré by zmenili tento ústavný stav, dokedy potom bude na základe tohto programového vyhlásenia vláda vykonávať svoj mandát, či je možné, že by eventuálne na základe tohto programového vyhlásenia vykonávala svoj mandát celé štyri roky, ako sa táto vláda bude chovať, pokiaľ pristúpia iné orgány, povedzme na neústavné kroky. Toto mi v tomto programovom vyhlásení chýba a na záver prosím o odpoveď na tieto otázky. Ďakujem.

Předsedající první místopředseda FS F. Šedivý: Děkuji poslanci Šimkovi. Žádám pana poslance Delingu, aby se ujal slova, připraví se poslanec Fišera.

Poslanec SN P. Delinga: Vážený pán predsedajúci, vážené panie poslankyne, vážení páni poslanci, vážená federálna vláda! Vládne vyhlásenie, ktoré ste nám predložili na posúdenie a odhlasovanie, má všetky atribúty rýchlych vládnych krokov, ktoré chcete vykonať do 30. 9. bez kontroly FZ. Našťastie sa tak ešte národné rady nerozhodli, a tak nám ešte dnes, v tomto časovom horizonte, táto potrebná úloha nehrozí.

Nie je ľahšia práca, aspoň pre poslanca - poľnohospodára, v tomto parlamente zdvihnúť ruku a dať k niečomu súhlas. To sa aj od politicky poslušného poslanca svojej politickej skupiny v tomto parlamente vyžaduje. Ale nevyžaduje sa to od poslanca, ktorý má aj naďalej svoje pevné presvedčenie, morálny kredit, keď nechce sklamať dôveru, získanú od voličov, ktorú mu pred viac ako mesiacom dali. Pristupujem preto k aktu podpory či nepodpory, k aktu vyslovenia dôvery či nedôvery federálnej vláde a jej programovému vyhláseniu s plnou vážnosťou a zodpovednosťou.

Poľnohospodári na Slovensku, teda moji voliči, bez rozdielu vlastníckej formy čakajú, aký problém im federálna vláda pripraví, ale hlavne, ako bude pre nich pracovať a čo pre nich urobí. S poľutovaním som im musel oznámiť, že federálna vláda sa poľnohospodárskou problematikou vo svojom programe vôbec nezaujíma. Na zasadnutí v hospodárskom výbore nám síce jej zástupcovia oznámili, že na to nemá žiadne kompetencie, že tie sú už v národných radách a v republikách, ale existuje predsa celý rad zákonov, ktoré prijalo toto Federálne zhromaždenie, zákonných opatrení, ktoré sa v plnej miere vzťahujú na všetkých poľnohospodárov v obidvoch republikách. Sú to teda federálne kompetencie, a preto si myslím, že aj federálna vláda v nich musí ďalej pokračovať.

Odporúčam preto, aby sa federálna vláda zaoberala poľnohospodárskou situáciou, ktorá nastala, z pohľadu výživy obyvateľstva v tomto období, aj keď je to pre ňu, podľa jej vytýčenia, obdobie krátko ohraničené.

Programové vyhlásenie vlády bez jediného písmena, čiarky, či vety o tak dôležitom hospodárskom, sociálnom, ekologickom a prírodotvornom odvetví, ako je poľnohospodárstvo, je v našej, zatiaľ federálnej republike, ukážkou odbornej a politickej rarity. Vyzerá to tak, ako keby sme boli krajinou bez pôdy, lesov, lúk a živočíšstva, ako keby sme boli priemyselno-vojenským komplexom, ktorý roľníka k ničomu, okrem práce a platenia daní, nepotrebuje.

Odkázanie na kompetencie v žiadnom prípade neobstojí. Veď to vlastne vyzerá, ako keby sme už boli rozdelení, či boli samostatné republiky a nie sa len na tento proces z tejto úrovne chystali. Keď sa máme k niečomu chystať, mal by to byť lepší život aj za prispievania poľnohospodárov, má to byť predovšetkým ústavnosť a premyslené kroky na oživenie vzájomného spolužitia.

Navrhujem preto v uznesení zaviazať vládu, aby dopracovala úlohy poľnohospodárstva na jej parkete činnosti. Podporujem ďalej rozumné návrhy na spolužitie Čechov a Slovákov. Podporujem aj vytvorenie komisie, ktorá tieto kroky pripraví, ako tu dnes bolo navrhnuté. Len sa zároveň obávam, že keď si táto komisia, pokiaľ bude vytvorená, schváli politické grémium, že jej správa a hlavne výsledok sú dopredu známe a pre tých, ktorí tieto návrhy podporujú, vlastne bezpredmetné. To by bolo na škodu celej veci, na škodu všetkých voličov, ktorí sa volieb zúčastnili a ktorí nám dali dôveru. Ďakujem.

Předsedající první místopředseda FS F. Šedivý: Také děkuji panu poslanci Delingovi. Žádám poslance Fišeru, aby se ujal slova. Dalším poslancem je poslanec Bartakovics. Ještě technická poznámka.

(Hlas z pléna: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, myslím, že v této rozpravě se čím dál tím více vzdalujeme od merita věci, a tím meritem věci je projednání programového prohlášení federální vlády tak, jak nám bylo předloženo.

Nyní jsem se dokonce dozvěděl o existenci federální půdy a federálního půdního fondu. Osobně znám jako federální půdu jen tyto květináče, které se tady nacházejí, protože všechno ostatní je půdní fond ČR nebo půdní fond SR a produkce České republiky nebo Slovenské republiky.