Federální shromáždění ČSFR, 1992 – 1992 Společné schůze SL a SN

Naše stanovisko, které tady předložil v předchozí diskusi kolega Indruch, o potřebě referenda, je právě spojeno s rozhodováním o existenci československého státu. Potřeba, zásadní potřeba použití referenda by nebyla spojena a není ji třeba spojovat s reformou státoprávního uspořádání, anebo s transformací státního svazku mezi Českou republikou a Slovenskou republikou. Podle mého názoru, pokud jde o rozhodování této otázky při zachování některých atributů státních forem soužití, jsou i pro radikální transformaci státního svazku České a Slovenské republiky kompetentní zákonodárné sbory federace i České a Slovenské republiky. Podle mého názoru transformace ČSFR předpokládá ústavní politickou vůli federálních i republikových orgánů, Federálního shromáždění i národních rad.

Domnívám se, že by politická jednání i politická jednání současných koaličních stran měla vést k tomu, aby ústavy republik, České republiky a

Slovenské republiky, vymezily pojem společného zájmu, vymezily i potřebu zabezpečení tohoto společného zájmu na úrovni svazku České a Slovenské republiky i potřebnými institucemi. Přitom bych chtěl poznamenat, že si nelze nezbytně představovat exekutivní orgány pouze jako státní orgány. Dovedeme si představit, že exekutivu mohou zabezpečovat i instituce, které nemají charakter státních orgánů.

V souladu s touto politickou ústavní vůlí republik by bylo zapotřebí, podle mého názoru, aby Federální shromáždění potřebnými ústavními zákony, které se mohou týkat zániku federace, ale jako formy státoprávního uspořádání, provedly transformaci federálních orgánů, federálních struktur tak, aby odpovídala potřebám republik. Domnívám se, že návrh novelizace kompetenčního zákona ještě poskytuje určité racionální jádro, racionální základ pro zabezpečení společných zájmů Čechů a Slováků obou národních republik.

Myslím, že tímto postupem, postupem, který by zabránil tomu, aby se dělilo to, co se dělit nedá. Pokud se pokusíme dělit, a to si myslím, některé atributy československé státnosti ztratíme.

Myslím, že tímto postupem bychom zachovali společný právní a ekonomický prostor. Nedovedu si představit a nepokládám za pozitivní, aby v současné době, kdy existuje určitá panevropská právní kultura, panevropský právní řád, došlo v České a Slovenské republice k dualisaci právního řádu, k jejich separaci. Domníváme se, že tak zvaná společná exekutiva ne zcela vyjádřená pouze ve státních formách by nebyla na překážku mezinárodně právní subjektivitě obou republik, České a Slovenské republiky.

Myslím si, že tato transformace československého státu, nebo chcete-li České a Slovenské Federativní Republiky, transformace jako určitý pozitivní přeměňující proces a nikoliv klasický zánik státu nedomnívám se, že v současné době je moderní, aby státy zanikaly a nejsem si zcela jist, že i přijde příhodná doba pro vznik nového státu -, to znamená tato transformace by mohla nebo měla alespoň po určitou dobu, dobu, kterou mohu vymezit nebo pokusím se vymezit nepřímo probíhajícími integračními procesy v Evropě, do kterých se Československo postupně začlení a problémy, které dnes řešíme, budou problémy jinými, v jiné úrovni, jiné vážnosti. Podle mého názoru vážnost dnešních problémů v podmínkách evropské integrace, pokud pro nás bude aktuální, klesne. To znamená, po tuto dobu by mohla existovat Česká a Slovenská Federativní Republika ve zcela jiné podobě při zachování institucí pro zabezpečení společných zájmů.

Na závěr jednu poznámku a návrh do usnesení. Přes všechny vyhraněné názory, které tady zaznívají, a ten můj je samozřejmě asi také dost vyhraněný, si myslím, že kompromis v politice, kompromis v politické práci je asi vysoce kladná, vysoce pozitivní evropská hodnota.

Mám pocit, že naše kluby, politické strany, které jsou tady zastoupeny, chápou politické kompromisy bohužel jako prohry, ústupky, jako něco, co je nadbytečné, mám-li politickou moc zcela v rukou. Myslím si, že i pro naše Federální shromáždění je politický kompromis skutečně významnou hodnotou, se kterou bychom měli zacházet asi aktivněji než dosud.

Doporučuji, pane předsedo, aby do usnesení byl zařazen bod, ve kterém by Federální shromáždění požádalo vládu, aby připravila a předložila Federálnímu shromáždění návrh zásad ústavního zákona o transformaci České a Slovenské Federativní Republiky. Děkuji vám, dámy a pánové, za pozornost. (Potlesk.)

Řízení schůze převzal místopředseda FS P. Jajtner.

Předsedající místopředseda FS P. Jajtner: Děkuji. Pane profesore, můžete nám předat návrh písemně. Slovo má poslanec Cuper, připraví se poslanec Kondelík.

Poslanec SN J. Cuper: Vážený pán predseda, vážené poslankyne, vážení poslanci! Chcel by som faktickou pripomienkou reagovať na oboch predrečníkov. Som zásadne proti akýmkoľvek reformám tohto spoločného štátu zhora. Aspoň ja (a myslím, že aj väčšina Slovákov) už im po historických skúsenostiach neverí. Som viac-menej zdesený z toho, že 200 rokov potom, čo sa zakotvilo sebeurčovacie právo do Deklarácie práv občana a človeka, tu stále diskutujeme o tom, čo je vlastne sebaurčovacie právo národa. Chceme ho istým spôsobom zviesť na to, že ide len o úzky záujem nejakej ekonomickej skupiny.

Myslím si, že po historických skúsenostiach oba tieto dva národy potrebujú deklarovať svoje sebaurčovacie právo aby si uvedomili, že sú tu. Od pána Bohunického som sa dozvedel, že sme mali iniciovať novelizáciu zákona o referende. Na rozdiel od neho si myslím, že zákon, ktorý je nedemokratický vo svojej podstate, pretože viaže prirodzene právo na sebaurčovanie, ktoré sa má realizovať formou referenda (ak ho chce realizovať slovenský národ) českí poslanci a opačne, aby o realizácii sebaurčovacieho práva českého národa rozhodovali slovenskí poslanci. O takomto zákone sa nedá diskutovať, takýto zákon je treba zrušiť.

Naše hnutie navrhlo iný zákon, demokratickejší, v ktorom sú štyri spôsoby zániku federácie, medzi nimi aj referendum. Samozrejme referendum, ktoré budú iniciovať národné rady tak, ako to patrí každému národu, ktorý má vlastný zákonodarný zbor, ktorý je priamym zástupcom národa. Myslím, že tu nemáme mandát vyhlasovať referendum. Ja osobne som tu bol poslaný preto, aby som obhajoval národné záujmy slovenského národa. Keď si niekto myslí, že som bol poslaný preto, aby som obhajoval referendum vyhlasované Federálnym zhromaždením, tak ja si to určite nemyslím. Preto som pre to, aby sme zákon o referende, ktorý je nedemokratický, zahrnuli do záverečných zrušovacích ustanovení zákona o spôsobe zániku fedebácie, pretože právnici vedia, že platí zásada, že neskorší zákon ruší predchádzajúci.

Předsedající místopředseda FS P. Jajtner: S faktickou poznámkou se hlásí poslanec Masopust a pak poslanec Bystrický.

Poslanec SN Z. Masopust: Dámy a pánové, nechci zevrubně komentovat, co jsme teď slyšeli. Chci jenom připomenout jedinou věc. Mluvil předseda ústavně-právního výboru Sněmovny národů. To je k zamyšlení. Děkuji. (Potlesk.)

Předsedající místopředseda FS P. Jajtner: Slovo má poslanec Bystrický.

Poslanec SN L. Bystrický: Chcel by som len vysloviť presvedčenie, že štát vo svojej podstate a vo svojich funkciách napĺňa oveľa hlbšie a komplexnejšie záujmy a záležitosti, než je len sebaurčovacie právo národa. Ďakujem.

Předsedající místopředseda FS P. Jajtner: Pan poslanec Valenčík.

Poslanec SL J. Valenčík: Byl jsem také zděšen z toho, co jsem před chvílí slyšel od poslance z klubu HZDS a vzhledem k tomu, že bereme velmi závažné osudové otázky, bych prosil nepochybně schopné právníky, kteří v klubu HZDS jsou, aby věnovali takovýmto výstřelkům určitou pozornost a dali příslušnému poslanci určitou elementární informaci o problémech, o kterých hovořil. Děkuji.

Poslanec SL S. Grohmann: Vážené Federálne zhromaždenie! Je potrebné vysvetliť niektoré veci, pokiaľ ide o novelizáciu zákona o referende, ale zároveň niektoré veci uviesť na správnu mieru. Tézu, že je potrebné novelizovať zákon o referende, sa nevyslovuje po prvýkrát ani pán Bohunický ani nikto, kto pred ním o týchto otázkach hovoril, ale na túto skutočnosť upozorňuje okrem iného konkrétne v našom výbore finančnom a rozpočtovom aj pán podpredseda federálnej vlády Čič, ktorý upozorňuje na to, že v logike veci a v logike dodržiavania ústavných predpisov a zákonov je treba, aby federálna vláda sama iniciovala aj novelizáciu zákona o referende. Je možné diskutovať aj o inom, v akom zmysle a o akú novelizáciu pôjde. V každom prípade zastávam názor, že táto novelizácia je nevyhnutná.

Předsedající místopředseda FS P. Jajtner: Děkuji panu poslanci Grohmannovi. Má ještě někdo technickou poznámku?

Poslanec SN Š. Paulov: Ešte by som sa vrátil k predrečníkom. Kolegu, aj keď nie som z Klubu HZDS, by som chcel upozorniť, že hovoril docent z Právnickej fakulty a špičkový slovenský právnik. Je symptomatické pre časť českej politickej scény, že keď sa pripomenie sebaurčovacie právo Slovákov, tak sa hovorí o politických výstrelkoch.

Předsedající místopředseda FS P. Jajtner: Děkuji. Prosím, slovo má poslanec Čada.

Poslanec SL V. Čada: Pane předsedající, paní a pánové, v dané situaci se skutečně omezím fakticky na několik poznámek, protože nechci diskusi nějak vyostřovat, ale spíše podpořit ta stanoviska, která zde zazněla ve vystoupení kolegy profesora Mečla.

Snad jen čtyři drobné poznámky. Ta první. Jako historik se domnívám, že slovenští poslanci, kteří byli řádně zvoleni do Federálního shromáždění, zde také zastupují slovenský národ, jako ho zastupují poslanci zvolení do SNR. Omlouvám se, nejsem právník, ale já v tom žádný velký rozdíl prostě nevidím. To je, podle mého názoru, jasná záležitost.

Nevím, zda je výhodnější mluvit k plné sněmovně, a nebo jen k takovéto. Jako historik si ale myslím, že je důležité, že naše diskusní příspěvky budou zachovány pro budoucnost. Jen si myslím, že je pro budoucí historiky škoda, že nebudou vědět, pokud se to neobjeví v tisku, kdo měl zájem zúčastnit se této debaty a kdo na ni rezignoval, nebo ho to prostě nezajímalo. Domnívám se, že je to věc, která bude také jednou předmětem usilovného zkoumání.

Právě v této souvislosti bych chtěl upozornit na jeden problém, o kterém tady hovořil pan premiér, že vláda nepředjímá rozpad federace nebo její zánik. Bohužel ho musím upozornit, možná že není zcela informován, že tento postup se děje. Děje se na ministerstvech vnitra. Nakonec, o dohodách tří ministrů vnitra se nesouhlasně vyjádřil i místopředseda vlády akademik Čič, o jehož kvalifikaci nehodlám diskutovat. O vládním výboru pro životní prostředí jsme slyšeli - probíhají rozmělňovací práce na federálním ministerstvu národní obrany atd. atd.

Mám obavu, že probíhající procesy mají snahu postavit nejen Federální shromáždění, ale i národní rady prostě před hotovou věc a tu potom následně řešit, ať už ústavně nebo neústavně.

V této souvislosti se domnívám, a chci tady podpořit slovenské kolegy v jejich zápase o národní svrchovanost, mám-li to tak říci, že federace v této podobě, jak ji známe, je skutečně neudržitelná. Domnívám se, že je potřeba postavit naše spolužití na novou formu státního žití. Mluvme o soužití, mluvme o dvou státech, mluvme o vazbách, o konfederaci, o volné federaci, anebo ji vůbec nenazývejme a nechme právníkům do budoucna, nechť prostě vyřeší tyto kompetenční záležitosti, ať už jsou to profesoři nebo docenti.

Domnívám se, že nová platforma našeho státního žití bude navazovat i na problémy nebo období, kdy republika před více než 70 lety vznikala. Bylo řečeno od kolegy poslance, že nový stát vznikl uměle v roce 1918. Myslím, že své informace čerpal spíše z prací maďarských nebo německých historiků. Myslím si, že československý stát nevznikl uměle. Vznikl jako součást sebeurčovacího práva v určité konkrétní situaci.

Když už jsem u té historie, myslím, že zde určitý model je. Model určitého spolužití. Nechci se vracet k rakousko-uherskému dualismu, ale forma soustátí zde existovala a fungovala. Myslím, že se u ní můžeme poučit, aniž bychom ji přímo přebírali.

Poslední poznámka. Chci říci naprosto otevřeně, že má-li být toto spolužití, toto soustátí, určitou realitou, nemohou se někteří čeští politikové chovat tak, jak se zatím chovají vůči slovenskému národu. Jsem hluboce přesvědčen o tom, že Slovensko není Indie ani Cejlon, že prostě vedoucí představitelé české politické reprezentace nemohou vůči slovenskému národu vystupovat jako dr. Kalvoda a ing. Bratinka. (Potlesk.)

Jen na okraj, paní a páni poslanci, všimněte si, jak reagovala česká nebo pražská televize na události na onom hřišti v Bratislavě. Nepochybuji o tom, že ten zákrok byl tvrdý, ale od vedoucích představitelů slovenské policie bylo řečeno, že byl úměrný. Nechci ho srovnávat se zákrokem české policie na Václavském náměstí nebo na Spartě, ale mám obavu, že se česká televize postavila na stranu maďarských sdělovacích prostředků, ať už tiše, nebo víceméně otevřeně. (Potlesk.) Domnívám se, že tento způsob nám neprospívá. Domnívám se, že je především třeba hledat to, co nás spojuje, a na to se orientovat, než zdůrazňovat to, co nás rozděluje. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)

Předsedající místopředseda FS P. Jajtner: Děkuji panu poslanci. Slovo má pan poslanec Kondelík. Ještě s faktickou poznámkou poslanec Cuper.

Poslanec SN J. Cuper: Viem, že niektorí členovia ústavnoprávnych výborov sa zaoberali skôr americkým alebo iným právom, než československým. Chcem pripomenúť článok 1 platnej Ústavy, že tento spoločný štát vznikol zo slobodných volieb dvoch rovnoprávnych národov Čechov a Slovákov. Túto vôľu prejavili národné rady. Je treba pripomenúť ústavný zákon č. 77/1968 Zb., ktorým naše predchádzajúce Národné zhromaždenie zmocnilo, podotýkam zmocnilo Národné rady a vytvorilo ČNR a doplnilo SNR, aby začali rokovanie o novom štátoprávnom usporiadaní, teda vytvorili federáciu.

Keď niekto niečo vytvorí, ako právnici by sme mali vedieť, ak niečo z niečej vôle vznikne a uzatvorí sa zmluva, túto zmluvu nie je nikto iný legitimovaný ukončiť alebo aj zrušiť, než ten, kto ju uzatvoril. To znamená, neviem, že by objekt, ktorý vznikne ako výsledok zmluvného vzťahu, mal právo rušiť zmluvu. Ďakujem. (Potlesk.)

Řízení schůze převzal místopředseda FS V. Benda.

Předsedající místopředseda FS V. Benda: Děkuji panu poslanci. Kolega Malíř s technickou poznámkou. Prosím.

Poslanec SN D. Malíř: Pane předsedající, dámy a pánové, přiznám se, že nejsem právník ani znalec práva, ale dovoluji si mého předřečníka upozornit na to, že poslanci tohoto zákonodárného orgánu byli zvoleni do tohoto orgánu také z vůle českého a slovenského národa. Děkuji.

Předsedající místopředseda FS V. Benda: Děkuji. Faktickou poznámku má poslanec Švec.

Poslanec SL P. Švec: Na podporu pána docenta len toľko, že 52 % Slovákov zvolilo nás - poslancov do tohto zákonodarného zboru s tým, aby sme obhajovali medzinárodnoprávnu subjektivitu Slovenska. Iný problém je v Českej republike, ale to si musíte vyriešiť sami.

Předsedající místopředseda FS V. Benda: Děkuji panu poslanci Švecovi. Slovo má poslanec Kondelík. Připraví se poslanec Dvořák.

Poslanec SL F. Kondelík: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové, vážení hosté, není pochyb o tom, že na počátku procesu, který vede k zániku federace musí být ústavní federální zákony. Bez náležitého zákonného podkladu nebude rozdělení federace ani legální, ani legitimní.

Má-li se jednat o zániku federace, pak v jeho začátku musí být ústavní zákon, který jednoznačně stanoví postup, jakým způsobem se bude tento proces realizovat. Nemůže to být ústavní zákon, který stanoví několik alternativ zániku.

Vládnoucí strany mluví o čtyřech možných alternativách zániku federace. Dokonce již existuje i vládní návrh zákona, který předjímá tyto čtyři alternativní formy, přičemž nestanoví, kdo má rozhodnout, která z alternativ se použije při zániku federace, respektive kdo má o tom rozhodnout.

Chci zdůraznit, že v žádném případě nelze považovat deklaraci Federálního shromáždění, byť by byla přijata i ve formě ústavního zákona, za legální a rozumný postup při zániku federace. Jestliže by se tu mělo jednat o ústavní zákon, pak není důvod nazývat tento zákon deklarací. A naopak, jestliže jde o deklaraci, pak skutečnost, že bude přijata třípětinovou většinou, nečiní z ní ještě ústavní zákon způsobilý sloužit procesu zániku federace.

Ve vládnoucích politických kruzích, v jejich sdělovacích prostředcích, se mluví také o dohodě České národní rady a Slovenské národní rady jako o přijatelné alternativě zániku federace. Pokud existují federální orgány, nemůže tato kompetence náležet někomu jinému. Dokonce federální orgány se této kompetence nemohou ani vzdát.

Pro politické orgány, které respektují legitimitu, legalitu a princip občanské společnosti je jediným přijatelným způsobem zániku federace referendum vyhlášené na základě ústavního Federálního shromáždění. (Potlesk.)

K tomu, aby bylo možné realizovat tento způsob, je potřeba přijmout zákon o referendu, eventuálně novelizovat stávající právní normu. Takové referendum nemůže být uskutečněno na základě zákona České národní rady nebo Slovenské národní rady vzhledem k tomu, že referendum se týká federace.

Podle platného ústavního zákona lze pochopitelně řešit rozdělení federace i tím, že jedna z republik přijme rozhodnutí o vystoupení z federativního svazku. Ovšem i v takovém případě by měla být respektována suverenita občanské společnosti, princip legality a legitimity, což znamená, že jak Slovenská národní rada, tak Česká národní rada by mohly takové rozhodnutí učinit jen na základě referenda uskutečněného v České nebo Slovenské republice.

Znovu zdůrazňuji, že poslanci LSU kladou důraz na referendum, neboť o těchto osudových věcech mohou rozhodnout pouze a pouze občané těchto národů. Z postupu federální vlády, který je zřetelný zejména z návrhu zákona o zániku České a Slovenské Federativní Republiky, dále z návrhu ústavního zákona, kterým se doplňují ústavní zákony o československé federaci, se celý tento proces, o kterém dnes mluvíme, jeví zcela chaotický a nebezpečný v tom, že tento chaos se později přenese do praktických politických řešení a budou základnou pro různá nedorozumění, napětí, konfrontace a rozpory.

Je třeba si ujasnit především postup celé věci. Na první místo postavit otázku vyřešení občanské společnosti, to znamená referendum, a poté přípravu ústavních zákonů odpovídajících výsledku tohoto referenda.

Nebudeme-li respektovat tento postup, můžeme navodit situaci, která se bude podobat rozpadu federativních států na Balkáně a v bývalém Sovětském svazu. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk.)

Předsedající místopředseda FS V. Benda: Slovo má poslanec Dvořák, připraví se poslanec Kobes.

Poslanec SN L. Dvořák: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové, vážení hosté, dovolte mi nejdříve jednu úvodní poznámku. Je samozřejmé, že poslanci na řešení státoprávní krize musejí mít rozdílné názory. O něco horší ovšem je to, že na řešení státoprávní krize mají také rozdílné názory ti, kteří jsou členy federální vlády a české vlády. Mají rozdílné názory na způsob řešení zániku federace, ale také mají rozdílný názor na to, co bude po zániku federace a jakým způsobem bude řešena otázka dalšího budoucího soužití Čechů a Slováků.

To je podstatně horší, a podle mého soudu nás, poslance, nutí k velkému zamyšlení. K zamyšlení takovému, že toto jednání by mělo být přeneseno vždy na půdu parlamentu, aby mělo legální a legitimní proces.

Vleklé řešení státoprávní krise nabylo na prudké dynamičnosti po letošních volbách. Dá se říci, že v těchto dnech se dostává do závěrečné a kritické fáze. Vítáme proto, že po více než dvou měsících se jednání konečně přeneslo sem, na půdu Federálního shromáždění, tedy tam, kam patří.

Při posuzování budoucí podoby česko-slovenské vzájemnosti vychází Liberálně sociální unie z těchto základních zásad, které akceptují nynější realitu: