Federální shromáždění ČSFR, 1992 – 1992 Společné schůze SL a SN

1. Nezbytnost změny dosavadní podoby federace. To HZDS jasně vyjádřilo v realizaci svého volebního programu - to je přijetím deklarace o svrchovanosti Slovenské republiky a následným přijetím Ústavy Slovenské republiky, která vychází z práva národů na sebeurčení a prakticky předurčuje budoucí nezávislost, samostatnost Slovenské republiky.

2. Nové řešení státoprávního uspořádání je možné jen ústavní cestou. Zabezpečení legitimity a legality tohoto procesu je nezbytné.

3. Chceme budovat novou společnost na občanském principu. Proto, ale i z mnoha dalších důvodů, které zde již byly řečeny, považujeme realizaci občanské svrchovanosti za nejčistší legální a legitimní prostředek v tak důležité záležitosti, jakou je budoucí státoprávní uspořádání, a tím je jen referendum.

Mandát vítězných stran ve volbách, tedy ODS a HZDS, na který se tak často odvolávají, nemají. ODS získala v České republice více než 30% voličských hlasů, na Slovensku v případě HZDS to bylo jen 35 - 37% hlasů. Ani na Slovensku, ani v českých zemích obě strany nezískaly ani se svými spojenci nadpoloviční většinu voličských hlasů.

4. I při prosazování českých národních zájmů je jasné, že další forma spolužití mezi Čechy a Slováky je nesmírně zásadní. V těchto vztazích bychom měli zachovat v nejširší možné míře pozitivní vazby na principu oboustranné výhodnosti, a to by měl být zájem vládní koalice a též opozice.

5. I když se někteří představitelé české politické scény dosud na problematiku státoprávního uspořádání dívali očima "československýma", ať dopadne řešení dnešní krize jakkoli, je nezbytné pracovat na realistické české politice, která musí zajistit prosazování a hájení českých státních a národních zájmů. Jen takto, podle mého soudu, je možno čelit nepřehledným, chaotickým situacím, které skrývají zárodky zbytečných konfliktů, a tím nalézt cestu pokojného, klidného a mírumilovného řešení.

I když se vládní koalice nepřiklání k referendu jako nejlegálnějšímu způsobu řešení nové podoby státoprávního uspořádání, tvrzení, že by prý tento způsob mohl vést k balkanizaci situace, tento argument neobstojí.

Českoslovenští občané mají přes všechny zvraty posledních 30 let dostatek civilizované sebekázně a tradici demokratické společnosti z dob první republiky. Nejsou zde také žádné nevyřešené slovensko-české menšinové problémy jako v někdejší Jugoslávii. Na druhé straně se ovšem velice málo mluví o vážných důsledcích, které by po případném rozdělení ČSFR nastaly v ekonomické, sociální, kulturní i jiné oblasti a v mezinárodních vztazích. A to by občan aspoň v obrysech měl vědět, když se federální vláda brání takovému materiálu s odvoláním, že není "věštírna" .

Proto doporučuji, aby v usnesení z dnešního jednání byl tento požadavek zapracován.

Očekávaný rozpad ČSFR se však projevuje i v politické oblasti. Smlouva s Německem, která podle našeho názoru nebyla zdaleka optimální pro naše státní a národní zájmy, je i přesto některými vládními koaličními kruhy ve Spolkové republice Německo zpochybňována. Požadují její nové projednání, aby v ní byly prosazeny zájmy odsunutých sudetských Němců. A obavy našich občanů v pohraničí silně narůstají.

S podobným postojem musíme počítat i v jiných oblastech, a proto se nemůžeme nedomnívat, že naši zahraniční partneři nevyužijí rozpadu Československa k renegociaci smluv k tomu, aby se pro sebe nepokusili vytvořit výhodnější podmínky, byť by se oba nástupnické státy, český a slovenský dohodly, které závazky plynoucí ze smluv mezi sebe rozdělí. Ovšem celková politika obou hlavních politických stran vládní koalice i její praktické činy směřují k zániku dosavadní československé federace a tomuto procesu se věnuje nejvíce pozornosti. Daleko více pozornosti jednotlivých politických stran, odborníků a samozřejmě i nás poslanců by si však zasloužilo zodpovězení otázky, co bude po zániku ČSFR.

Stranicko-politické dohody mezi ODS a HZDS naznačují určitý rámec budoucí podoby česko-slovenských vztahů. Připomínám zde návrhy na řešení způsobu zániku federace či celní a platební měnovou unii. Ovšem pokud se Československo rozdělí ústavně na dva státy, pak je na nich, aby budoucí spolupráci zajistily formou dohody nebo řady dohod. K tomu ovšem nestačí jen stranicko politické jednání ODS a HZDS, o tom musí rozhodovat zastupitelské sbory. Domnívám se, že v takovém případě by budoucí podoba soužití měla naplnit všechno pozitivní, co mezi našimi národy a národnostmi vznikalo za celou existenci Československé republiky v duchovní, ekonomické a kulturní oblasti. Jinými slovy zajistit co nejucelenější podobu kvalitativně nových vztahů mezi Českou a Slovenskou republikou. O tom je možno hovořit už dnes a neponechávat tuto otázku až po případném vzniku dvou nástupnických států.

Protože LSU byla vždy zastáncem společného státu, samozřejmě ve zcela nové podobě, soudíme, že v případě rozdělení ČSFR by se měla hledat nová možnost spolužití. Je nám vyčítáno vládní koalicí, že nepředkládáme žádné návrhy. Já myslím, že je možno vyjít ze tří variant řešení této krize.

První možností je transformace federace do nových forem soužití potvrzených dohodou o soužití, a to ještě před zánikem federace. Další alternativou je transformace ČSFR do nové podoby československé státnosti. Důležité ovšem bude nalézt společný jazyk, čímž je obsah soužití a řešení jeho instituciálního zabezpečení. Třetí možnost, která se nám jeví jako problematická, je cesta, kterou je zánik federace a následné vytváření parciálních dohod mezi Českou republikou a Slovenskou republikou až po jejich vzniku.

To jsou možnosti, o kterých lze diskutovat, o kterých lze mluvit a předkládat návrhy řešení těchto možností.

Na závěr mám jednu vážnou kritickou připomínku, která se týká nás všech poslanců Federálního shromáždění. Pokládám za neslučitelné s postavením a odpovědností poslance tohoto nejvyššího zákonodárného sboru federace, abychom se dovídali o řadě důležitých kroků a opatření, která rozdělují tento stát, z novin nebo jiných sdělovacích prostředků. (Potlesk.) Žádám proto, aby se Federální shromáždění stalo aktivním činitelem těchto státoprávních jednání, aby se jeho členové zapojili co nejdříve do práce týkající se budoucího osudu našeho stále ještě společného státu.

Předsedající místopředseda FS V. Benda: Nyní promluví poslanec Kobes, připraví se poslanec Stránský, s technickou poznámkou se hlásí poslanec Kádner.

Poslanec SN T. Kádner: Mám drobnou poznámku k panu předřečníkovi. Chtěl bych mírně upozornit na jeho tvrzení, nebo je poopravit, že ODS, stejně tak to platí o HZDS, někdy tvrdila, že má mandát k rozdělení této republiky. To v žádném případě. Je třeba si ovšem uvědomit, že jedna i druhá politická strana to měly ve svém volebním programu v té či oné formě, a samozřejmě jejich poslanci mají právo toto v zákonodárných sborech prosazovat. A to také činí. A chtěl bych, když už mám slovo, zareagovat i na ostatní předřečníky. Již to jeden z mých kolegů řekl. Já se obávám, že naše jednání je spíš zaměřeno k tomu, aby některá prohlášení byla navěky zanesena v análech, a nikoliv že směřuje k nějakému konstruktivnímu řešení naší situace. Bohužel, jsou to většinou poslanci spíš z politického spektra nalevo; a pro některé, podle mého názoru, je typické ignorovat realitu.

Byl bych skutečně rád, aby toto Federální shromáždění se podílelo významně na řešení státoprávního uspořádání. Ovšem to je možné pouze tehdy, když budeme pracovat, a nikoliv planě povídat. (Potlesk.)

Předsedající místopředseda FS V. Benda: Děkuji panu poslanci, ještě než dám slovo dalšímu řečníkovi, dovolte mi organizační poznámku.

Vzhledem k tomu, že je ještě přihlášeno 20 řečníků a hrozí tedy nebezpečí, že se tato schůze velmi protáhne, dovoluji si zkrátit původně plánovanou polední přestávku - rozpravu zhruba ve 12.15 hodin přerušíme, jen do 13.15 hodin, nebude tedy trvat půl druhé hodiny. Zřejmě velká část poslanců již vyřešila své problémy, je zde připraven studený bufet. Upozorňuji, že okamžitě po přerušení rozpravy ve 12.15 hodin se sejde mandátový a imunitní výbor Sněmovny lidu, svolává jeho předseda. Dále upozorňuji, že ve 13.00 hodin, ještě před obnovenou rozpravou, se sejdou ke své společné schůzi předsednictva obou sněmoven. Svolává pan Zelenay a já.

Poslanec SL K. Kobes: Pane předsedající, dámy a pánové, vážení hosté. V programovém prohlášení vlády ČSFR se uvádí, že bude navrženo ukončit činnost federálního ministerstva kontroly, vyčlenit určité činnosti do působnosti republik, vybrané činnosti spojené s kompetencemi vlády ČSFR po konstituování Úřadu předsednictva vlády jako orgánu státní správy převést na tento úřad.

Tento postup byl schválen Federálním shromážděním, i když bylo zřejmé, že je nereálný, neboť Úřad předsednictva vlády nemůže mít charakter orgánu státní správy.

Podle tisku 73 Federálního shromáždění vládní návrh ústavního zákona č. 143/1968 Sb. a novely ústavního zákona č. 296/1990 Sb., podle článku 28 odst. 1 cituji: "České a Slovenské Federativní Republice přísluší kontrolovat hospodaření finančními a hmotnými prostředky federace, jakož i všechna odvětví i činnosti státní a hospodářské správy, která patří do její působnosti. Ruší se federální ministerstvo kontroly. Pokud právní předpisy svěřují působnost federálnímu ministerstvu kontroly, vykonává tuto působnost federální ministerstvo financí. Majetková práva, práva a povinnosti z pracovně právních a jiných vztahů přecházejí z federálního ministerstva kontroly na federální ministerstvo financí." V důsledku toho bude federální ministerstvo financí kontrolovat především samo sebe včetně delimitací a vypořádání majetku po rozdělení federace na dva samostatné státy.

Při porušení dodržování právních předpisů na základě svých kontrolních zjištění může federální ministerstvo financí samo sobě uložit pokutu až do výše 1 miliónu korun.

Tento postup je zcela v rozporu s právními předpisy, s cíli sledovanými zákonem č. 405/1991 Sb. i se zásadami státní kontroly vyplývajícími z Limské deklarace.

Paradoxně by docházelo k tomu, že za rok 1992 federální ministerstvo kontroly zpracuje státní závěrečný účet a rovněž pro vládu a FS kontrolní zprávu k tomuto závěrečnému účtu.

Návrh vlády je z uvedených důvodů nepřijatelný. K zabezpečení činnosti podle ústavního zákona č. 143/1968 Sb. je možné:

a) Ponechání působnosti federálního ministerstva kontroly, tzn. federální ministerstvo kontroly nerušit. Tento postup však neumožní, aby mohlo být v případě zániku ČSFR pověřeno kontrolou majetkového vypořádání federace s republikami, pokud v tomto ústavním zákoně nebude jeho působnost specificky upravena pro tuto činnost.

b) Transformovat federální ministerstvo kontroly po delimitaci kontrolních působností na republiky do malého Nejvyššího kontrolního úřadu ČSFR, nezávislého na vládě i parlamentu.

c) Činnosti související s ochranou spotřebitele a politikou jakosti, dosud zabezpečované federálním ministerstvem kontroly s cca 35 pracovníky, delimitovat na federální ministerstvo hospodářství.

d) Činnost související s působností federálního ministerstva kontroly podle úmluvy OSN o odstranění všech forem diskriminace žen a úmluvy OSN o právech dítěte převést na federální ministerstvo zahraničních věcí.

Postup uvedený v tisku FS č. 73 je přímo v rozporu s požadavky na orgán státní kontroly podle EUROSAI, kde v současné době je ČSFR členem předsednictva. V případě vzniku dvou nových států doporučuji řešit působnost federálního ministerstva kontroly v souladu se zánikem federace, tj. malou část pracovníků ponechat na kontrolním úřadě odpovědném za kontrolu vypořádání majetku federace, ostatní pracovníky spolu s budovou a výchovným a vzdělávacím střediskem v Přestavlkách delimitovat na Nejvyšší kontrolní úřad ČR.

V případě, že nově vzniklé státy současně vytvoří nový státní útvar, který bude nástupnickým státem ČSFR, doporučuji při vzniku tohoto nového státního útvaru vytvořit též nejvyšší kontrolní úřad tohoto soustátí s pravidly kontrolního dvora ES. Děkuji za pozornost.

Předsedající místopředseda FS V. Benda: Děkuji panu poslanci Kobesovi. Slovo má poslanec Zdeněk Stránský. S technickou poznámkou se hlásí poslanec Cuper.

Poslanec SN J. Cuper: Chcem sa opýtať predrečníka: Komu bude toto ministerstvo podriadené, keď bude kontrolovať vysporiadanie majetku, ak Federálne zhromaždenie už nebude existovať? Myslím, že takéto ministerstvo nie je potrebné. V každom demokratickom štáte je okrem toho zriadený nezávislý kontrolný orgán, ktorý je podriadený priamo zákonodarnému zboru. Tak či onak nie je výhodné, aby jeden člen vlády kontroloval druhého. Vo vláde je to skôr vzťah partnerský.

Předsedající místopředseda FS V. Benda: Děkuji. S další technickou poznámkou se hlásí pan poslanec Kobes.

Poslanec SL K. Kobes: Netvrdil jsem, že ministerstvo musí být zachováno. Navrhl jsem, že by měl existovat Nejvyšší kontrolní úřad, který by byl na vládě nezávislý. To jsem měl na mysli.

Předsedající místopředseda FS V. Benda: Děkuji. Slovo má poslanec Stránský.

Poslanec SL Z. Stránský: Vážený pane předsedající, vážené Federální shromáždění, pracuji přes dvacet let v resortu železniční dopravy. Není třeba připomínat, že železnice je instituce s federální působností.

O jejím rozdělení na republikové dráhy se v posledních dvou letech několikrát jednalo, pokaždé zvítězil názor realisticky uvažujících odborníků o nesmyslnosti takovéhoto kroku.

Nyní se dostáváme do situace, kdy místo hlasů odborníků zní více hlasy politiků, kteří na rozpad federace a v jeho důsledcích pochopitelně i na rozdělení železniční dopravy pohlížejí se zarážející lehkostí, jako na záležitost, která pro svou jednoduchost snad ani není problémem.

Rád bych zde doporučil vzít v úvahu názory odborníků - dopraváků, kteří v tomto oboru pracují řadu let a mají nedocenitelné zkušenosti.

Složitost dělení dopravy lze srovnat se složitostí dělení armády. Dále je třeba také brát na zřetel bezpodmínečnou nutnost začlenění naší železniční dopravy do evropského dopravního systému, včetně vybudování rychlých tratí. Budou obě části rozdělené železnice schopny rychle přikročit k celkové modernizaci železniční sítě, infrastruktury, anebo budou živořit a zatěžovat rozpočty chudých republiček; a my budeme opět o krok blíž k Balkánu?

Jsem dalek toho, abych bránil do posledního dechu federaci, která je označována jako nefunkční, byť na její nefunkčnost mám svůj názor. Jsem přesvědčen, že pokud je skutečně nefunkční, má to svůj důvod a své viníky.

Domnívám se, že je naší povinností nalézt takovou formu soužití, která bude vyhovující ne reprezentacím obou republik, ale jejich lidu. Občané tohoto státu čekají na skutečně pozitivní řešení současné situace.

Byly zde už několikrát vzneseny návrhy, abychom začali reálně uvažovat místo o rozpadu o transformaci federace ve funkční celek. Já se k těmto návrhům připojuji. Má-li se však přece jen federace rozejít nebo zaniknout, ať zanikne na základě souhlasu většiny obyvatel našich republik a ne rozhodnutím většiny poslanců.

Na závěr bych jen řekl malou připomínku k tomu, co zde v začátku schůze řekl pan premiér federální vlády. Pokud by v referendu občané rozhodli jinak, nevyslovili by souhlas k rozpadu, že by se reprezentace na ničem nedohodly. V tom s ním naprosto souhlasím, nedohodly by se. Ale pokud reprezentacím schází dobrá vůle k dohodě, je třeba kvůli tomu měnit národ? Domnívám se, že by stačilo vyměnit reprezentaci. Děkuji za pozornost.

(Potlesk.)

Předsedající místopředseda FS V. Benda: Děkuji panu poslanci Stránskému, slovo má poslanec Vondruška.

Poslanec SN J. Vondruška: Vážený pane předsedající, vážené Federální shromáždění, i já bych tu chtěl říci několik slov ke společnému státu - míněno jako forma určitého apelu.

Zazněla zde slova učená i méně učená, moudrá i nemoudrá, zazněla slova právníků, ekonomů, umělců, vojáků, učitelů a dalších vzdělaných lidí, jen dělnické slovo tu příliš nezaznívá. Chtěl bych vás tedy oslovit prostě slovy dělníka, neboť jsem povoláním provozní zámečník.

Opět byla rozvířena vlna emocí, opět politici politikaří a zahrávají si s důvěrou lidí. Vzduchem létají slova: stát a národ, konfederace, unie, samostatnost, nezávislost, svébytnost, rovnoprávnost. Rozdíl mezi pojmy je někdy značný, někdy pouze označuje různými slovy totéž. Nejhorší však na věci je, že profesionálové opět balamutí umělými konstrukcemi prosté lidi. (Potlesk.) A zvlášť zavrženíhodné je to, že lidi ohlupují vědomě, neboť jim jde zřejmě o osobní prospěch. (Potlesk.)

Mám tu z letošních voleb program politické strany, kde se praví: "Cílem našeho úsilí je vybudovat fungující a politicky stabilní a federativní státní útvar." Ve světle posledních událostí lze usoudit, že tento dokument je nějaký bolševický podvrh, anebo nám zase někdo lže. A kdo že to je? Prosím, podívejte se: Erbovní znamení startující drůbež v modrém poli. (Potlesk.)

U nás v Čechách je úsloví, že kdo lže, ten i krade.

(Potlesk.) A mně již připadá, že náš stát bude brzy jako strom vyžraný zevnitř nenasytnými termity, kteří svůj hanebný skutek chtějí zakrýt tím, že strom rozřežou dříve, než bude zjevně patrno, jak ho vyhlodali. (Potlesk.) Budeme se muset poradit, jak na ně. Pouhé DDT asi stačit nebude. (Potlesk.)

Co je na společném státě výhodné? Ani kramář by se tak neptal, i tomu by byla výhodnost jasná. Copak se mohu ptát například u těla, potřebuji-li více levou či pravou část nebo horní či dolní? A že může náš stát řádně fungovat zejména s ohledem na geopolitická, hospodářská, vojenská a další hlediska jen jako jedno tělo, je nad slunce jasné.

V roce 1968 jsem viděl v jakýchsi novinách kresbu: Naši republiku roztrženou na tři kusy, na tři ostrovy. Na každém ostrově byl zarostlý, zubožený, zoufalý, o pomoc volající trosečník, kterému na klandru vlály rozervané podvlíkačky. Mám velké obavy, že se v případě rozdělení státu z mnohých našich občanů stanou nejen trosečníci, ale přímo ztroskotanci.

Nechci zpochybnit právo kohokoliv, tedy ani právo vládnoucích stran, ale kritériem práva jsou i jeho síla a prvotnost. A čí právo je silnější a přednější? Řekl bych, že právo občana, neboť z tohoto práva jsou práva politických stran, orgánů i institucí, tedy i Federálního shromáždění, odvozena. (Potlesk.)

Nebylo by asi na škodu pozvat sem paní Kubišovou, aby zase někomu svou písní připomněla, ke komu se moc navrátila. (Potlesk.)

Dnes tu byli málo citováni klasici, proto bych si dovolil ke všem výzvám k zachování společného státu uvést citát z jednoho světově proslulého a přitom ryze českého klasika, který ústy svého hrdiny oslovit celý svět: "Co blbnete, vždyť tu jsou lidi!" Děkuji vám. (Potlesk.)

Předsedající místopředseda FS V. Benda: Děkuji panu poslanci a vyhlašuji polední přestávku. Ještě, prosím, vyčkejte opakování oznamu: Mandátový a imunitní výbor SL se sejde nyní okamžitě v patře H, v místnosti X. Předsednictva obou sněmoven se sejdou přesně ve 13.00 hodin v místnosti 534 a my budeme

pokračovat ve 13.15 hodin. Jako první budou mít slovo poslanci Hošek, Liška a Malíř. Prosím, aby se dostavili včas, aby schůze mohla neprodleně pokračovat.

Schůze přerušena ve 12.17 hodin.

Schůze pokračuje: 13.27 hodin.

Předsedající místopředseda FS P. Jajtner: Zahajuji přerušené jednání společné schůze Sněmovny lidu a Sněmovny národů. Slovo má poslanec Hošek.

Poslanec SN S. Hošek: Ctihodné Federální shromáždění, velevážení hosté. Začne se mi asi špatně mluvit v tomto prostředí, které mi tak poloprázdné připadá jako kříženec kostela s nádražím, ale nedá se nic dělat. Jsem první po obědě, tak si dovolím k rozpravě k přednesené zprávě vlády čtyři základní celky a potom dvě malé poznámky.

V první části bych si dovolil udělat malý exkurs do nedávných dějin. Zrekapitulujme si, jak vlastně vznikla federální vláda. Na základě výsledků voleb hlava státu pověřila občana K. sestavením vlády státu X. Občan K. po několika dnech se prohlásil za předsedu vlády státu Y, tedy úplně jiného státu. Odborníci na historii a politologii ještě nemají slovo pro označení tohoto protistátního činu (potlesk), o kterém ale již teď říkají, že šlo o nejelegantnější nepřímé svržení hlavy státu X.