Pokud jde o to, že se pan poslanec Zahradil nemusí
živit jako cenzor, víte, já bych nesouhlasil
s doktorem Sládkem, když říkal, že
i někteří poslanci z ODS nebo z HZDS nebudou
hlasovat za zánik státu, protože by tím
přišli o svá místa. Jsem přesvědčen,
že velká část zde sedících
poslanců vládních stran bude v různých
komisích, orgánech a výborech, které
budou dělit bez parlamentní kontroly a vůbec
bez jakékoliv kontroly majetek federace tak, že určitě
sami nebudou škodni. (Potlesk.)
Předsedající místopředseda
FS V. Benda: Děkuji. S další faktickou poznámkou
se přihlásil pan poslanec Kostya. Než vám
dám slovo, pane poslanče, chtěl bych upozornit
galerii, že veřejnost sem má přístup,
ale nemá právo zasahovat jakýmkoliv způsobem
do jednání, hlučet, tleskat apod. Proto prosím
návštěvníky, aby své projevy
omezili. V opačném případě
bych byl nucen použít svého práva předsedy
a nechat galerii vyklidit, pokud byste narušovali jednání.
Slovo má poslanec Kostya.
Poslanec SN L. Kostya: Pane předsedající,
dámy a pánové, nezbývá mi než
reagovat na svého předřečníka.
Pane kolego, já už jsem přiznal ve svém
prvním vystoupení právo všech mít
různý názor. Avšak pokud vy jste znechucen
tím, že opoziční poslanci mají
obavu z toho, co dnes tady tak velmi klidně připravujeme
a iniciujeme, já jsem zase znechucen tím, že
jsem tady dva roky jako poslanec v minulém parlamentě
v průběhu šestého volebního období
poslouchal vaše kolegy ze stejné strany, že jsme
konečně skončili s totalitou a že všechno,
co jsme po dva roky dělali, jsme dělali proto, aby
se konečně občan stal osou všeho našeho
snažení. U každého zákona, a přijímali
jsme jich 150 nebo 180, vláda ve své důvodové
zprávě zdůvodňovala nutnost přestavby
celého právního řádu, přestavby
nebo změny vlastnických forem nutností toho,
aby se vrátilo vše do osy "občan - obec
- region - země - republika". Od stejných lidí
(protože se to hodí) nyní slyším,
že občan je nevyspělý, že občan
je nesvéprávný, že občanovi nemůžeme
svěřit v referendu rozhodnutí o budoucnosti
této země. Z toho jsem zase znechucen já,
pane kolego. (Potlesk.)
Předsedající místopředseda
FS V. Benda: Děkuji. S technickou poznámkou se hlásí
poslanec Daněk.
Poslanec SL J. Daněk: Děkuji panu kolegovi z ODS,
že naše shromáždění osvěžil
pregnantním a dobrým vysvětlením situace.
Opozice tady nudně provádí rétorická
cvičení a on skutečně řekl,
jak to je.
Já mu chci jen doporučit jednu věc, zda by
si svůj projev buď ve stenografickém, nebo
magnetofonovém záznamu nemohl častěji
poslouchat a každé ráno se dívat do
zrcadla. Totéž bych doporučil panu premiérovi
Stráskému, když jsem si srovnal několik
jeho vystoupení na půdě parlamentu, a on
se choval trochu jako opoziční. My neustále
meleme něco jiného, ale u nás je to normální
jako u opozice. U premiéra federální vlády
by to tak být nemělo.
Předsedající místopředseda
FS V. Benda: Slovo má pan poslanec Grohmann. Připraví
se pan poslanec Straka.
Poslanec SL S. Grohmann: Vážený pán
predsedajúci, vážené Federálne
zhromaždenie! Vo svojom vystúpení chcem reagovať
na vystúpenie pána premiéra, ktorý
celkom jednoznačne a podľa môjho názoru
správne zdôraznil, že federálna vláda
sa v priebehu niekoľkých dní (ak ma pamäť
neklame, on povedal deväť dní) môže
dostať do veľkej časovej tiesne pri realizácii
tých úloh, ktoré Federálne zhromaždenie
svojho času schválilo a ktoré sú spojené
s rozdelením kompetencií medzi ČSFR, Českou
republikou a Slovenskou republikou. Vzniká otázka,
prečo dochádza k takému napätiu, čo
sťažuje a kto sťažuje prácu vláde
ČSFR. Sú to nevládne strany a hnutia alebo
sú to nejaké iné politické subjekty?
Záver si môžete urobiť sami. Uvediem konkrétny
príklad. Na 2. spoločnej schôdzi Predsedníctva
Snemovne národov a Predsedníctva Snemovne ľudu
Federálneho zhromaždenia, ktorá sa konala v
stredu 16. septembra sa prerokovával návrh programu
4. spoločnej schôdze Snemovne ľudu a Snemovne
národov Federálneho zhromaždenia. Predsedajúci
tejto schôdze navrhoval zaradiť do jej programu dve
viac ako dôležité aktuálne novely zákonov
a to takzvaný malý a veľký kompetenčný
zákon, tlač 71 a tlač 73. Zaujímavé
bolo hlasovanie o týchto návrhoch. Kto hlasoval
pre zaradenie týchto nesporne významných
novelizácií, vyplýva z týchto údajov.
V Snemovni národov zo 4 prítomných boli všetci
štyria za, teda návrh bol jednomyseľne schválený.
V Snemovni ľudu boli za zaradenie traja, jeden bol proti,
jeden sa zdržal, teda tento návrh nebol schválený.
Je zaujímavé, že proti zaradeniu, respektíve
zdržal sa nie člen alebo členka nevládnej
strany alebo hnutia, ale navrhovateľ a predkladateľ
vládnej koalície.
V prípade novelizácie druhého zákona
to znamená, z tých spomínaných dvoch
malý a veľký kompetenčný zákon,
Snemovňa národov tiež jednomyselne schválila
zaradenie tohto zákona na program rokovania 4. spoločnej
schôdze, zatiaľ čo v Snemovni ľudu za boli
len traja členovia a dvaja sa zdržali, opäť
predsedajúci sa zdržal a člen vládnej
koalície. Kvôli úplnosti je potrebné
dodať aj tú skutočnosť, že podporu
nezískal ani návrh zaradiť na program spoločnej
schôdze vládny návrh ústavného
zákona o spôsobe zániku ČSFR - tlač
72, pričom v tomto prípade v Snemovni národov
boli dvaja za, dvaja proti a v Snemovni ľudu boli dvaja za
a traja proti.
Zastávam názoru, že logické by bolo,
aby po schválení malého a veľkého
kompetenčného zákona, materiály máme
všetci k dispozícii, Federálne zhromaždenie
prerokovalo novelu zákona o referende, potom prijalo príslušný
dokument a o rozdelení majetku federácie a majetkových
práv, ďalej aby schválilo aspoň zásady
dokumentu o ďalšej spolupráci ČR a SR
a až potom, aby Federálne zhromaždenie prerokovalo
vládny návrh ústavného zákona
o spôsobe zániku ČSFR. Podľa môjho
názoru by bolo lepšie, keby neišlo len o zánik,
ale keby sa zároveň rokovalo aj o možnej či
už transformácii alebo o vzniku dvoch nových
samostatných plnoprávnych subjektov.
Předsedající místopředseda
FS V. Benda: Pane kolego, dovoluji si vás upozornit, že
již hovoříte 4 nebo 5 minut a to, co říkáte,
by patřilo spíš do projednávání
návrhu programu. Ale my tady projednáváme
zprávu vlády o současném stavu státoprávního
uspořádání. Nevím, jak údaje
o tom, jak kdo hlasoval o programu, spadají do této
rozpravy?
Poslanec SL S. Grohmann: Myslím, že je to dosť
závažné, pretože práve vysvetľujem
odlišnú filozofiu prístupu realizácie
tejto úlohy a to ako k tejto úlohe pristupujú
tie ktoré politické strany a hnutia, pretože
som sa mal možnosť zoznámiť aj s tým
iným výkladom tejto skutočnosti. Keď
dovolíte, budem pokračovať. Podľa vyhlásenia
predstaviteľov Federálnej vlády, tieto návrhy
zákonov a dokumentov budú k dispozícii v
priebehu mesiaca október. Myslím, že by tak
bol dostatok času na ich kvalitné prerokovanie vo
Federálnom zhromaždení, Českej národnej
rade a Slovenskej národnej rade. Pokiaľ by bolo času
nedostatok, je lepšie veci neuponáhľať.
Máme tu aj istý precedens obdobného charakteru.
Vieme všetci dobre, že ani slovenská Ústava
sa neschvaľovala a nepodpisovala koncom augusta, ako bolo
pôvodne oznámené, ale s určitým
aj keď malým sklzom. Myslím, že z tohto
hľadiska je lepšie dvakrát merať a raz rezať.
Len dodatok. Nebudem komentovať, pretože o týchto
otázkach sa všetci dozvieme s potrebným predstihom.
Po obede bolo spoločné rokovanie predsedníctiev,
návrh bol v istom zmysle upravený. Do detailov nebudem
zachádzať. Ďakujem za pozornosť.
Předsedající místopředseda
FS V. Benda: Děkuji panu poslanci Grohmannovi. Slovo má
poslanec Straka a připraví se poslanec Horák.
Poslanec SN A. Straka: Vážený pán predsedajúci,
dámy a páni, vážení hostia! Plné
dva roky po novembri 1989 celá naša spoločnosť
pozorne sledovala ako sa postupne diametrálne zväčšujú
rozdiely v politických cieľoch i praktických
rokovaniach politických reprezentácií v otázke
budúceho štátoprávneho usporiadania.
Dovoľte, aby som retrospektívne aspoň krátko
vyjadril pocity vtedajšieho radového občana,
ktorý nesedel v parlamente, ako chápal toto rokovanie.
Politické reprezentácie nám občanom
na Slovensku prinášali len sklamanie. Nenapĺňali
nás často tým, čo sme očakávali,
naopak priznávam sa, mali sme na nich zlosť, že
o veciach štátoprávneho usporiadania sa pertaktovalo
často celkom inak, než bola skutočnosť
a realita.
Keď sa po nežnej revolúcii znova objavila myšlienka
zviditeľnenia Slovenska a jeho snaha o rovnoprávne
a rovnocenné postavenie vo federácii, vyvolalo to
na českej strane rozpaky, údiv, výsmech a
dovolím si povedať klasickým českým
"hluboké nepochopení". Skupina českých
politikov ponovembrového vývoja zásadne odmietala
slovenské iniciatívy, české masmédiá
takmer svorne slovenské oprávnené požiadavky
bojkotovali, hrubým, urážajúcim spôsobom
sa snažili zdiskreditovať nenaplnené emancipačné
ciele slovenského národa.
Čo si o tejto veci mohol myslieť radový občan
Slovenska, keď na každú iniciatívu, či
už to bola zmena kompetencií, návrh dohody,
návrh medzištátnej zmluvy, potreba právnej
medzinárodnej subjektivity, sa vždy najskôr
odpovedalo slovami: Nikdy, nie je to právne, nie je to
ústavné, nie je to možné, atď.
Ale o mesiac sa občan s údivom od rovnakých
politikov dozvedel, že to možné je, že sa
to pripúšťa, že sa to dá legalizovať,
že je to dokonca ústavné. Dalo sa veriť
tejto českej politike, dalo sa veriť úprimnosť
českej strany objektívne a čestne riešiť
vzniknutý stav, aby sa naplnili storočné
túžby a potreby slovenského národa?
Vážení páni, je zbytočné
dnes plakať nad rozliatym mliekom. Vývoj vzťahov
medzi našimi republikami sa dynamizoval do takej miery, že
zvrátiť tento stav k východziemu bodu je dnes
nemožné.
Keď analyzujeme postup českej strany, je jasné,
kto za uplynulé obdobie kryštalizovania vzťahov
medzi českou a slovenskou stranou kalil vodu. Dnes je načase
uznať realitu daného stavu a hľadať prijateľné
východiská pre obe strany. Ústavný
zákon č. 143/1968 Sb., o česko-slovenskej
federácii, síce v preambuli uznáva právo
národa na sebaurčenie až po oddelenie, ale
jeho vtedajší tvorcovia nedotvorili mechanizmus tohto
oddelenia. Keď dnes HZDS a ODS prichádzajú
s návrhom zákona o zániku federácie,
spĺňajú len to, na čom sa komunistický
režim a komunistická ústava v roku 1968 takticky
nedohodli a na nich zabudli.
Len tak mimochodom, páni z istej strany: teší
ma, že bojujete za záujmy Slovenska tak dojímavo
a krásne. Naozaj "zírám", prepáčte
mi ten slang, celé odpoludnie, ale prosím vás,
čo ste robili 42 rokov? Mnohí iste sedeli vo významných
funkciách. (Potlesk.) 42 rokov ste trpeli daný stav
a dnes máte slová úplne iné, páni.
Keď sme pri tom, kladiem si otázku, prečo je
to tak, vážení páni. V kuloároch
som zachytil, dešifroval a prišiel som k jedinému
záveru: samotný český štát
tak čo najskôr a veľmi rýchlo sa stane
satelitom hospodársky vyspelej západnej krajiny.
V takejto situácii táto politická strana
stratí svoje významné ovplyvňujúce
postavenie. Nie Slovensko, ale vlastný egoizmus a túžba
po moci ženie vás k tomu, že sa k tejto veci
staviate tak, ako sa staviate. (Potlesk.)
Tak sme teda v roku 1968 s bôľom na srdci prežili
slová "až po oddelenie", ktoré nemali
pokračovanie a zostali vo vzduchoprázdne. Môžeme
dnes prežiť aj slovo zánik, pretože zánik
má sémantický význam, rovnaký
oddeleniu. Pozrite sa do Slovníka spisovného jazyka
a tam to nájdete: keď sa niečo oddelí,
tak vlastne zaniká. Je to vlastne to isté konštatovanie,
čo ste prijali.
Teda, prosím, ten zánik chápeme ako možnosť,
možnosť niečoho, pokračovanie niečoho
na inom postavení. Je to možnosť prijať
zákon v demokratických intenciách, len utvárať
takto chýbajúci priestor a právne podklady
v štyroch možnostiach naplnenia práva na sebaurčenie
pre oba národy. Ktorú možnosť využije
tá ktorá republika, je už jej vec.
Z tohto miesta som počul pred týždňom
slová o Slovensku ako o provincii. Vážení
páni z českých strán sa hádali,
či je cieľom (?) ten alebo ten. Mňa zaujíma
provincia, v akom postavení celé tie roky Slovensko
bolo.
Ďalej sa tu hovorilo o analogickom vzťahu Tiso a niekto,
kto dnes vedie Slovensko. A hovorilo sa tu tiež o prísahe
poslancov tohto parlamentu a o ich chystanej zrade, keď budú
podporovať zákon o zániku federácie.
Označiť politické úsilie o prijatie
demokratického zákona, ktorým sa otvára
cesta vlastného rozvoja vlastného národa,
vlastizradou je doslova politické vydieranie a zastrašovanie.
(Potlesk.)
A ešte, prosím, k otázke zákona o referende.
Myslím si, že mal pravdu pán poslanec Moric,
keď hovoril o masírovaní vedomia občanov
jedným smerom. To sa deje od novembra 1989. Niekto však
ešte teraz kalkuluje s jednostrannou informovanosťou,
s nerozhodnosťou a s dobráckou naivitou Slovákov.
Navrhovaný zákon jasne hovorí, že jedna
z možností je referendum a ďalšie tri vlastne
otvárajú právny priestor.
Vážení kolegovia! Bolo by ďaleko efektívnejšie,
keby tento parlament nasmeroval svoju prácu na budúce
usporiadanie. Väčšina občanov totiž
chápe, že proces zániku federácie sa
nachádza v takom stave, kde uvažovať o transformácii
existujúceho stavu do inej, príbuznej podoby je
nereálne.
Je treba prebrať a prehodnotiť možnosti rozdelenia
a spolužitia samostatných štátov, prediskutovať
obsah spolupráce v tých smeroch, ktoré budú
vyhovovať ako jednej, tak druhej strane. Jedno je isté,
a v tom dávam za pravdu aj opozícii, že totálne
pretrhnutie spojenia medzi našimi národmi nie je možné.
Priečilo by sa to zdravému rozumu, hospodárskym,
kultúrnym aj historickým tradíciám
našich národov.
A na záver, pretože poézia je mi veľmi
blízka, zapáčilo sa mi, že tu pán
kolega zaviedol veršovačky. Ja by som povedal jeden
verš, ktorý rád recitujem: No príde
i prísť musí ten Boží deň
súdu, keď za stôl si zasadne, páni, pravda
môjho ľudu. Ďakujem za pozornosť. (Potlesk.)
Předsedající místopředseda
FS V. Benda: Děkuji panu poslanci. Slovo má poslanec
Horák a připraví se poslanec Marián
Kováč.
Poslanec SL J. Horák: Pane předsedo, vážené
kolegyně, vážení kolegové, Československá
sociální demokracie stála u vzniku československého
státu a byla u jeho budování. Proto se nikdo
nemůže divit, že nám není lhostejný
jeho případný zánik. Vytýká
se nám, že lpíme na referendu, protože
chceme zachraňovat federaci, která se již fakticky
rozpadla. Pravice nás stále přesvědčuje,
že referendum nemůže už na faktickém
rozpadu
Československa nic změnit. Jen prý by vyvolalo
chaos a perspektivu divokého rozpadu. Pan předseda
České národní rady Uhde prohlásil,
že zahrávat si s tím, že každý
občan má posoudit, zda zachovat společný
stát: Ano, nebo ne, je demagogické. Přeloženo
do srozumitelné češtiny, občan je příliš
hloupý a nemá se plést do věcí,
kterým nerozumí. Pochybuji, že v jakékoli
zavedené západní demokracii by se předseda
parlamentu opovážil vyslovit něco podobného.
Trváme-li na referendu, není to vůbec proto,
že bychom chtěli zachraňovat nefunkční
federaci, jak je nám podsouváno, a už vůbec
ne proto, že bychom snad popírali právo slovenského
národa vytvořit si vlastní stát. Problém
je jinde. Sám pan premiér Klaus před časem
vyhlásil, že všechna závažná
rozhodnutí v naší zemi za posledních
čtyřiasedmdesát let se obešla bez referenda.
Ano, bylo tomu tak. Ale pan předseda Klaus zapomněl
říci, jaké obrovské morální
a politické škody z toho vznikly. (Potlesk.)
V roce 1918 byla první ústava schválena revolučním
Národním shromážděním,
které nikdo nevolil, což způsobilo negativní
reakci národnostních menšin vůči
novému státu a plně se projevilo o dvacet
let později. V roce 1938 bylo dokonce i bez rozhodnutí
parlamentu přijato odstoupení rozsáhlých
území Německu, Maďarsku a Polsku.
O půl roku později prezident republiky podpisem
v Berlíně zrušil samostatnost státu,
v jehož čele stál, ačkoliv jako právník
musel vědět, že se tím dopouští
vlastizrady. Vše se dálo bez možnosti občanů
vyjádřit se. Stejně tak se občané
nemohli vyjádřit v roce 1948. Kdybychom přijali
dnešní argumentaci pravicových stran, pak o
únoru 1948 rozhodli občané v posledních
svobodných volbách v roce 1946 a tak k únoru
roku 1948 vlastně dali komunistům mandát.
Někdo může namítnout, že rozhodnutí
občanů v dané situaci už stejně
nemohlo nic změnit. Možná. Tehdy naše
národy nebyly plně svobodné, což snad
z hlediska vyššího principu mravního může
ospravedlnit politické představitele, že jednali
tak, jak jednali.
Dnes však svobodní jsme, není zde žádná
mocnost, která by nám diktovala. Trváme-li
na referendu, je to nikoliv proto, že chceme zachraňovat
federaci, ale proto, že ignorování referenda
podrývá důvěru občanů
v právní řád a v demokracii vůbec.
Občan má opět pocit, že nemůže
nic ovlivnit, že politikové rozhodují o něm
bez něho. Morální škody z takového
jednání jsou nevyčíslitelné.
Namítá se nám, že není možno
jasně a srozumitelně formulovat otázku pro
referendum a že v případě, že se
většina vysloví proti rozdělení
ČSFR, vyvstane problém, jaké uspořádání
česko-slovenských vztahů má být
zvoleno.
Otázka je jasná. Jste pro rozdělení
ČSFR na dva samostatné subjekty mezinárodního
práva, Českou republiku a Slovenskou republiku?
Řekne-li většina voličů v obou
republikách ne, je další uspořádání
také jasné. Bude platit vztah zakotvený kompetenčními
zákony. Není pravda, že federace už nemá
dostatek kompetencí, aby mohla fungovat. Má tytéž
kompetence, jaké měla před volbami, protože
zákonem zatím nebyl zrušen žádný
federální úřad, žádné
ministerstvo. Pro přijetí kompetenčního
zákona hlasovali i poslanci vládních stran.
Předpokládejme ale, že většina
občanů v jedné či v obou republikách
se vysloví pro rozdělení. Zánik federace
v žádném případě nechápeme
jako konec úzké česko-slovenské spolupráce,
která je geopoliticky determinována. Uznáváme,
že z českého pohledu a z hlediska zájmů
České republiky je československá
konfederace nevhodná, neboť České republice
nepřináší žádné podstatné
výhody.
Shodujeme se s vládní koalicí, že vhodnější
než konfederace je rozdělení ČSFR na
dva státy. Vzájemný vztah těchto států
však v žádném případě
nemůže být na stejné úrovni jako
vztah každého z nich k třetím zemím.
Je slovenským i českým národním
zájmem, aby výše uvedený vztah byl co
nejužší, a aby vývoj šel ne oslabováním,
rozvolňováním, nýbrž posilováním
vzájemných vazeb.
Hrozbě reálného nebezpečí,
že se totiž český stát dostane
do absolutní hospodářské a politické
závislosti na Německu, je možno čelit
jedině tak, že si otevřeme koridor směrem
na Slovensko. Dobře to věděl T. G. Masaryk
v roce 1918; a měli bychom to vědět i my
dnes. Zříkáme-li se už Masarykova odkazu,
jímž je československý stát,
neměli bychom se zříkat jeho politické
prozíravosti. A vůbec neobstojí tvrzení
některých pravicových politiků, že
Česká republika bude mít jiné zahraničně
politické, vojenské a hospodářské
priority než Slovenská republika. Oba státy
spojuje zájem na zapojení do evropských struktur
Evropského společenství a případně
NATO. Domnívat se, že Česká republika
bez Slovenské republiky se do nich může zapojit
rychleji, je nebezpečnou iluzí. Pro uvedené
organizace má Československo význam jako
reálný středoevropský stabilizační
faktor a tuto funkci může Česká republika
po rozdělení ČSFR plnit jen v úzké
spolupráci se Slovenskem.
Vyzní-li proto referendum pro rozdělení ČSFR,
pokládáme za nutné vtělit do spolupráce
České republiky a Slovenské republiky tyto
zásady. V oblasti občanské a humanitní
se v žádném případě nesmí
opakovat tragický rok 1939, kdy Češi byli vyháněni
ze Slovenska, a naopak. Každý dosavadní československý
občan musí mít právo zvolit si občanství
té či oné republiky a bez ohledu na to, jaké
má občanství, musí mít právo
usadit se, nabývat majetku a pracovat na tom místě
zaniklé ČSFR, které si sám zvolí.
V oblasti zahraničně politické požadujeme
vzájemnou koordinaci. Každý stát by
se měl zavázat, že se vystříhá
kroků, které by mohly poškodit druhého
partnera, a že společně, nikoliv na úkor
jeden druhého, budou usilovat do zapojení do evropských
struktur. Z koordinace zahraniční politiky vyplývá
úzká koordinace v otázkách vojenských.
Vznik dvou států a dvou zahraničních
politik sice předpokládá i vznik dvou armád,
nevidíme však žádný důvod
pro dělení vojenských škol, výcvikových
prostorů, opraváren apod., když obě
armády budou mít shodnou vojenskou doktrínu
a velmi pravděpodobně i shodný výcvik
a shodnou výzbroj.
V hospodářské oblasti se ukazuje, že
ekonomická reforma na Slovensku se v zásadě
nebude lišit od reformy České republiky. Minimálním
požadavkem hospodářské spolupráce
musí proto být alespoň celní unie,
kterou ostatně vyžadují orgány Evropského
společenství jako podmínku přijetí
asociačních dohod. Celní unii chápeme
jako základ. V budoucnu počítáme ještě
s užším propojením.
Vážení přátelé, tato navrhovaná
opatření sledují, aby se v případě
rozdělení státu nemuseli cítit Češi
a Moravané na Slovensku a Slováci v Čechách
a na Moravě jako cizinci. To má velký význam
pro budoucí integraci České republiky a Slovenské
republiky ať už mezi sebou, nebo společně
do širších evropských struktur. Uvedenými
zásadami včetně požadavku referenda
proto Československá sociální demokracie
podmiňuje svoji podporu ústavnímu zákonu
o způsobu zániku federace. Děkuji. (Potlesk.)
Předsedající místopředseda
FS V. Benda: Děkuji panu poslanci. Slovo má pan
poslanec Marián Kováč a připraví
se poslanec Rajčan.
Poslanec SN Marián Kováč: Vážený
pán predsedajúci, milé kolegyne, vážení
kolegovia! Myslím si, že sa zhodneme v názore,
že bolo a je veľmi pozitívne, že ja keď
len vďaka opozícii, predsa rokujeme v tomto parlamente
o tak závažných otázkach, ktoré
predurčujú život nielen nás, ale dovoľte
mi jednu osobnú poznámku vzhľadom k môjmu
mladému veku a maličkým deťom, i život
týchto detí a ďalších generácií.
Som veľmi rád, že toto rokovanie sa dostalo na
túto pôdu. Pretože aj po toľkých
vystúpeniach, a práve po takom veľkom množstve
vystúpení, je možné konštatovať,
že tento parlament, toto Federálne zhromaždenie
(aj keď možno účasť v tejto chvíli
nepodporí moje slová) nie je ľahostajné
k tomu, čo sa v tejto republike deje. Nie je to ľahostajné
týmto poslancom, aj keď prázdne lavice vládnucej
strany z pravej strany samozrejme ma presvedčujú,
že nemám pravdu. Ale ukazuje sa, že tieto otázky
nám nie sú úplne ľahostajné.
V snahe nestrkať hlavu do piesku, či nasadzovať
si ružové okuliare, ale naopak zachovať si reálne
politické videnie a teda snahu a schopnosť veci každodenne
ovplyvňovať, som nútený byť v zhode
s tými, ktorí konštatujú, že federácia
Českej a Slovenskej republiky skončila. Skončila
v unitaristickej podobe s jedným centrom, ktorým
nikdy nebola len