Federální shromáždění ČSFR, 1992 – 1992 Společné schůze SL a SN

Jestliže je nám říkáno, že situace je obtížně předvídatelná, pak se musíme ptát, jakou cenu mají vládní očekávání ve srovnání s výrazně negativním vývojem. Nejde jen o to, že proti 8 miliardám předpokládaného přebytku došlo k 18 miliardám rozpočtového schodku, což je rozdíl 26 miliard, a za ty bychom už jistě dokázali mnohé věci pořídit. Jde o oněch 200 miliard ročního poklesu užitečného ekonomického výkonu. A pokud mi, vážení kolegové z vládní koalice, namítnete, že jsme se v minulém roce očišťovali od neefektivní výroby, račte si laskavě uvědomit, že v tomto roce výrazně klesla produktivita práce, zvýšila se materiálová, surovinová a energetická náročnost výroby, zhoršila se komoditní struktura našeho exportu a celkově jsme se posunuli do stadia rozvojové země. Jediné obory, které byly jakž takž nezasaženy tímto poklesem, bylo hutnictví železa a palivoenergetický komplex; a žádný skutečný ekonom bez rozdílu politické příslušnosti nebude tvrdit, že právě tyto obory jsou perspektivní. Právě naopak. Tolik skutečnost.

Jak vláda ve srovnání s těmito výsledky přistupovala k parlamentu? Nejprve proběhla euforie, protože díky výraznému inflačnímu skoku došlo k tomu, že výrobky byly prodávány za nové ceny a vyráběny ze surovin, pořízených ještě za ceny staré, takže se dočasně zvýšily zisky, tedy i odvody ze zisků a rozpočtový přebytek v květnu a červnu dosáhl řádově 20 miliard Kčs. Vláda tento přebytek považovala za velký triumf své politiky, padla dokonce veřejně publikovaná slova o geniální trefě, a ti z nás, kdo tvrdili, že tato geniální trefa je ve skutečnosti Potěmkinovou vesnicí, byli kritizováni jako škarohlídi.

V červnu se sešla vedení rozpočtových výborů obou komor Federálního shromáždění, České národní rady a Slovenské národní rady a jednomyslně na negativní skutečnosti vládu s předstihem upozornila. Jejich veřejně publikované prohlášení bylo odmítnuto. Vláda si i nadále pěstovala milované "dítě" své ekonomické politiky, aniž by si uvědomila, že toto "dítě " je bohužel mongoloid s encefalitidou.

Rozpočtový přebytek, vyhnaný prášky, začal samozřejmě v průběhu léta klesat. Vláda tento pokles ignorovala. Jak již zde bylo zmíněno, provedla rozsáhlé rozpočtové přesuny, aniž by se poradila s parlamentem, rozpočtové přesuny, které dále prohlubovaly riziko rozpočtového deficitu. Teprve na nátlak parlamentu dodatečně Federální shromáždění s těmito přesuny seznámila.

Když jsme sestavovali rozpočet na rok 1991, snažili jsme se u vědomí hrozící ekonomické krize alespoň posílit rozpočtovou rezervu snížením výdajů na armádu. Podařilo se nám zvýšit tuto rezervu na více než 4 miliardy Kčs. Vláda tuto rezervu v polovině roku rozpustila na kompenzace cen tepla. Snažili jsme se, aby vláda měla určité prostředky na strukturální politiku. Vláda v rozporu se svým programovým prohlášením žádnou strukturální politiku hodnou tohoto jména neprováděla, čímž se příznivě lišila například od kryptokomunistického Japonska, jehož ekonomický úspěch je založen právě na této strukturální politice.

V září se sešly opět rozpočtové výbory, respektive jejich vedení, a oznámily, že hrozí výrazný rozpočtový deficit. Vláda a její úředníci tuto varovnou prognózu ostře odmítli a prohlásili nás za škarohlídy.

Teprve v listopadu začali nenápadně připouštět rozpočtový deficit v maximální výši 2 miliardy Kčs. Jak víte, skutečná výše byla 18 miliard.

Vycházeli jsme přitom i z velice kritických zpráv odboru státního rozpočtu FMK. Ministerstvo financí tyto kontrolní zprávy ostře odmítalo jako příliš pesimistické a ostatně nyní navrhuje, aby ministerstvo kontroly bylo zrušeno a jeho činnost převedena, hádejte kam, právě na FMF.

Došlo tedy k situaci, která se liší od zmíněné situace komunistického plánování pouze tím, že horizont pěti let jsme nahradili ročním horizontem, což není příliš výrazný úspěch.

Protože pan vicepremiér mluví poměrně tiše, nebyl jsem si z jedné jeho věty jist, zda hospodářskou politiku vlády charakterizoval jako restriktivní nebo jako destruktivní. Pokud by šlo o druhou interpretaci, vřele bych s ním souhlasil.

Z těchto důvodů, vážení kolegové, doporučuji, abychom v našem usnesení doplnili jeden bod, který nebude ničím jiným, než konstatováním faktů. Federální shromáždění konstatuje, že se vládě nepodařilo splnit své záměry v oblasti vývoje produkce, reálných mezd, inflace a přebytku rozpočtu, včetně vývoje rozpočtových příjmů tak, jak tyto záměry vláda deklarovala ve svých materiálech, předložených Federálnímu shromáždění koncem r. 1990 a počátkem roku 1991.

Dvě závěrečné poznámky. Argumentem vládní koalice je to, že pouze díky nedisciplinovanosti republik došlo koncem roku k rozpočtovému schodku. Přitom ale, dokud v první polovině roku se zdál být ekonomický vývoj úspěšný, byla to federální vláda a její představitelé, kteří tento úspěch jednoznačně přisuzovali moudré federální politice. Máme tomu rozumět tak, že když se nám daří, je to geniální federální politika, která je generátorem tohoto úspěchu, a když se nám náhodou nedaří, je to stupidní národní politika republik, která vyvolala neúspěch, aniž by za to federace mohla? To za prvé.

Za druhé a za poslední, vážení kolegové. Samozřejmě, že rozpočtový přebytek můžeme vytvářet dvěma způsoby. Buď snížením rozpočtových výdajů, nebo zvýšením rozpočtových příjmů. Výdajové rozpočtové položky dokáže seškrtat každý idiot. Uměli to dokonce komunističtí plánovači.

Skutečná ekonomická prosperita ovšem spočívá v tom, že dokážeme zvýšit rozpočtové příjmy. A přesně v tom, ne v rozdílu mezi levicí a pravicí, je ten skutečný rozdíl mezi námi. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk.)

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Ďakujem poslancovi Zemanovi. Faktickú pripomienku má poslanec Schneider.

Poslanec SN J. Schneider: Už jsem si za minulé dva roky zvykl reagovat na kolegu Zemana. Rád bych opravil některé jeho údaje, které uvedl.

Není pravda, že se parlament zabývá otázkou rozpočtu jen dvakrát do roka. Zabývá se jím minimálně čtyřikrát do roka. Zprávy o plnění rozpočtu se předkládají jednou za čtvrt roku.

Za další. Pokud jde o kritiku, je třeba rozlišovat. Pan kolega Zeman to na závěr udělal, ale nikoli s čísly za co je zodpovědná federální vláda a za co zodpovědná není. Je nutno říci, že rozpočet federace byl splněn. Toto řečeno nebylo.

Za další. Argumenty, které jsme slyšeli, i čísla, která zde pan poslanec Zeman uváděl, jsou čísla, která byla známa již v polovině minulého roku, na konci minulého roku a na začátku roku tohoto. Jsou to i čísla a argumenty, které opakovala strana, kterou zde pan poslanec zastupuje, v celé

předvolební kampani. Chtěl bych říci, že pakliže pan poslanec Zeman a jeho strana není ve vládní koalici na základě tak pádných argumentů, konsekventně to znamená, že pokládá voliče v této zemi za neschopné a hloupé. (Potlesk.)

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Ďakujem pánovi poslancovi Schneiderovi za technickú poznámku. Pán poslanec Sviták.

Poslanec SL I. Sviták: Vážení kolegové, pravda se nedá privatizovat jako knižní velkoobchod! Děkuji poslanci Zemanovi za to, že nám nalil čistého vína. Jinak se propadáme k tomu, co nezávisle na Marxovi kdysi dávno bylo nazváno ideologií nebo-li falešným vědomím, protože nastává velice paradoxní jev v našem společenském vědomí, že realita nejen není přijímána, ale je zaplavována lavinou lží a monopolizovaných informací sdělovacích prostředků, které mají zabránit, aby právě elementarita pravdy se k nám nějak dostala.

Filozofie není nic jiného než-li láska k pravdě, a kdo je filozofem, je nástrojem pravdy. Děkuji za filozofickou lekci Miloše Zemana. (Potlesk.)

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Ďakujem poslancovi Svitákovi. Pán poslanec Valenčík, potom pán poslanec Pleva.

Poslanec SL R. Valenčík: Chtěl bych říci poslanci Schneiderovi, že federální vláda nese zodpovědnost zejména za plnění svého programového prohlášení. Pokud vím, tak pan Zeman nemluvil o ničem jiném. To za prvé.

Za druhé. Pokud se týká voličů, myslím si, že mnohokrát z různých stran bylo požadováno v průběhu minulého roku široké reprezentativní, odborné posouzení stavu ekonomiky, průběhu ekonomické reformy, případně otázky její nápravy. K tomu nedošlo. Jediná iniciativa, kterou v tomto směru vyvinula Vysoká škola ekonomická na podzim minulého roku, a kde včas zazněly ty otázky, které bychom měli řešit dnes tady, bohužel neřešíme, tak na tuto konferenci se představitelé vládní koncepce reformy nedostavili. Veřejnost tak byla záměrně odstraněna od těch informací, které třeba dnes přednesl pan poslanec Zeman (a není asi poslední).

Za třetí. Nemůžeme si odmyslet úlohu sdělovacích prostředků ve způsobu veřejné informovanosti. Uvedu jediný konkrétní příklad, zvláště proto, že tady sedí paní Bubílková. Včera vynikajícím komentářem charakterizovala postoj opozice k vládnímu návrhu o způsobech zániku čs. federace a otázce referenda. Například pana Mráčka zařadila mezi představitele opozice, přestože pan Mráček včera svým postojem jednoznačně deklaroval, že se přidal k vládní koalici. Děkuji za tuto objektivní informovanost! (Potlesk.)

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Faktickú poznámku má poslanec Pleva.

Poslanec SL P. Pleva: Chtěl bych svým předřečníkům připomenout náš monopol vládní koalice na sdělovací prostředky. Máme třeba v rukách deník, který vychází s nejvyšším nákladem a jmenuje se Rudé právo.

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Budeme pokračovať v rozprave. Ešte pán poslanec Schneider.

Poslanec SN J. Schneider: Pozorně jsem poslouchal, zda budou vyvráceny moje argumenty. Nebyly. Pan poslanec Valenčík uhnul a tvrdil, že tady pan poslanec Zeman mluvil k vládnímu prohlášení. Omlouvám se. To byla jiná vláda. K vládnímu prohlášení té minulé vlády Zde nehovoříme. Hovoříme ke státnímu závěrečnému účtu. Jestliže pan poslanec Zeman nehovořil ke státnímu závěrečnému účtu, ať to řekne otevřeně. Já jsem předpokládal, že hovořil k účtu za minulý rok.

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Ďakujem. Ešte poslanec Hošek sa chce vyjadriť stručnou formou faktickej poznámky.

Poslanec SN S. Hošek: Vážení přítomní, chtěl bych upozornit pana kolegu Schneidera, že některá čísla pro federální rozpočet mu tady řekl poslanec Gongol.

Ve druhé poznámce o úrovni voličů, pokud si vzpomínám, naše strana nikdy nedeklarovala nějaké podceňování voličů, ale naopak jsou strany, které už dnes prohlašují, že voliči nejsou kvalifikovaní k tomu, aby posoudili rozpad této federace, že nejsou dost kvalifikovaní. (Potlesk.)

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Ďakujem. V rozprave ďalej vystúpi pán poslanec Pavol Delinga. Pripraví sa Valtr Komárek.

Poslanec SN P. Delinga: Vážený pán predseda, vážené kolegyne a kolegovia - tu prítomní aj tí vonku - vážení predstavitelia našej federálnej vlády! Štátny záverečný účet za rok 1991 je vlastne takým prvým obrazom pôsobenia jednoročnej monetaristickej ekonomickej reformy, ktorú sme prežili v roku 1991. Ten výsledok, ktorý sa tu deklaroval, vlastne znamená, že výsledok reformy, ktorá bola nastolená, splnený nebol a schodík 17.5 miliardy korún je vlastne jasným dôkazom, že ak by reforma mala takto pokračovať, je potrebné ju veľmi vážne napraviť.

V polovici roka, teda v polčasovom skóre, to vyšlo úplne inak. Mali sme radosť, že aj konečný výsledok bude vyzerať aspoň tak, ako vyzeralo polročné skóre. Bohužiaľ, nie je to pravda.

Aj v správe pána prvého podpredsedu federálnej vlády Filkusa bolo spomenuté, že k tomuto výsledku plnenia štátneho záverečného účtu výrazne prispelo poľnohospodárstvo v celej ČSFR. Trochu ma mrzí, že pán prvý podpredseda nepovedal aj príčiny, prečo to tak bolo a kde boli postavené tie príčiny, prečo poľnohospodárstvo k tomu prispelo. Myslím, že treba povedať, že jednoznačne preto, lebo už takto zostrojená ekonomická reforma vlastne bola úplne reštrikčná a zničujúca pre poľnohospodárstvo, teda vôbec nie oživujúca.

Druhý moment, ktorý to spôsobil, bola vlastná finančná politika bánk, predovšetkým v úvode r. 1991, ktorá "úžerníckym" spôsobom - a dobre sa na to pamätáme, 20-24 % úroky - na úvery vzala de facto všetky ešte mobilné zdroje poľnohospodárstva na to, aby sa mohlo nejako oživiť.

Ďalej treba povedať, že prepočet dolárov na cenové vstupy a výstupy z poľnohospodárstva bol rozdielny, že poľnohospodárstvu v tejto reforme nebolo dovolené vo výstupoch prepočítať kurz dolára na 28 Kčs, že išlo s dvadsaťštyrikorunovou sadzbou, ale vstupy do poľnohospodárstva išli z celého národného hospodárstva takou dvadsaťosemkorunovou strikciou.

Bol tu spomínaný fond trhovej regulácie. Áno, fond trhovej regulácie sa zrodil ako akási náhrada pomoci poľnohospodárstvu, ale nestal sa ničím iným, než odčerpaním tržby z poľnohospodárstva, tržieb, ktoré mali de facto zostať doma a nemali byť vyvážané za hranice a nemali byť ním posilnené zahraničné trhové fondy tých, ktorí to takto uskutočňujú.

Aj v správe, ktorú sme dostali, aj vo vystúpeniach sa spomínalo, aká pomoc bola daná Medzinárodným menovým fondom a že táto pomoc - vlastne sme na vysvetlenie dostali takú odpoveď - išla do fondu devízových rezerv, teda na pokrytie podľa nás zbytočného tovaru, ktorý sa do republiky valil cez hranice od začiatku roka. Bol by som veľmi rád, keby mohol niekto prepočítať, koľko nás stáli tieto devízové rezervy na rôzne nákupy rôzneho bezcenného tovaru, ktoré potom naši občania nejako skupovali, ale tí, ktorí ho dovážali, vlastne čerpali naše devízové rezervy na nákup tovaru, ktorý bol mnohokrát po záručnej lehote, nebol ani vyhovujúci, a tak sme vlastne naplnili nedostatok obchodu.

Mzdy poklesli a zdá sa, že najviac v poľnohospodárstve. Samozrejme, že keď klesá mzda, nemohli sa naplniť ani odvody. To je predsa známy proces, že akonáhle sa nezdvíha životná úroveň, klesajú príjmy a to sa asi musí odzrkadliť aj v našej ďalšej ekonomike.

Chcem hodnotiť alebo kvitovať kladne, že pán Filkus sa neznížil pri hodnotení takých výsledkov čerpania rozpočtu za uplynulý rok, ktoré spôsobila iná vláda k tomu, že by sa bol obmedzil len na striktnú kritiku toho. Pristúpil k tomu veľmi konštruktívne a vlastne nám dal i námety do diskusie, a hlavne si myslím, že to sú námety do diskusie pre tých, ktorí budú zostavovať rozpočty pre budúci rok a to sú námety do diskusie aj pre súčasnú vládu ešte na sklonku tohto roka, aby rozpočet za rok 1992 bol dosiahnutý s lepšími výsledkami.

Bolo povedané, že sa vlastne už tento rok uzatvára voda nad federálnym štátnym rozpočtom a že výdavky, ktoré tu vzniknú pre federálny majetok, ktorý sa asi bude deliť, nebudú pokryté príjmami. Chcel by som vedieť, tak ako tu už bylo povedané, s akými výdavkami pre budúci rok federálna vláda počíta, ktoré bude treba asi potom na úkor rozpočtov národných republík pokryť. Ďakujem pekne. (Potlesk.)

Předsedající místopředseda FS J. Stank: Ďakujem poslancovi Delingovi. Udeľujem slovo poslancovi Valtrovi Komárkovi. Predtým má faktickú poznámku pán poslanec, meno ktorého, bohužiaľ, nepoznám.

Poslanec SL J. Daněk: Nevím přesně, jak se tomu říká, když se něco jiného říká a něco jiného se dělá, ale chtěl bych navázat na předřečníka. Výsledky zemědělské politiky, které byly, a tak jak byla fakticky prováděna, tak umožnila zachování a přetrvávání socialistických družstev, i když se tvrdilo, že je vlastně likviduje. Ale které socialistické družstvo se položilo? Pokud vím, žádné. Ale co připravila tato politika? Připravila to, že velká část podniků, které vzniknou po transformaci, se položí. Čili je to proti principům, které jsou hlásány. Tato politika ožebračila vlastníky, kteří očekávali, že konečně z té půdy, kterou vlastní, budou něco mít. Já pro to nenalézám odborný výraz, a proto ho nepoužívám, ale působí to na mě divně, jako řada dalších věcí. Jestliže hlásám, že něco dělám, dělám to tak, aby to bylo, a pokud to není, je to chyba.

Poslanec SL V. Komárek: Vážený pane předsedající, vážené Federální shromáždění, chtěl bych se omezit na několik, doufám, naprosto věcných poznámek.

Vycházím z toho, že většina z nás problémy, které zpráva odráží, zná a že se se základními čísly nesetkáváme poprvé a že není tedy třeba mnohé z těchto otázek znovu a znovu opakovat.

Především si musíme být vědomi toho, že zpráva o závěrečném účtu a účet sám odráží velice složité procesy, které v minulém roce v této ekonomice probíhaly.

Jestliže hovoříme o poklesu výroby o 24 %, jsme si současně vědomi, že mimo jiné se zde odrazil rozpad východních trhů, že zde probíhal neobyčejně složitý proces, kterému těžko mohl někdo v této zemi zabránit, a že tento rozpad východních trhů se silně a dlouhodobě odráží a bude odrážet na vývoji jak české, tak slovenské výroby.

Pochopitelně si uvědomujeme, že zde probíhaly nesmírně složité procesy spojené s transformačními kroky liberalizace, že zde dopadal proces devalvace, která proběhla již v roce 1990 třemi devalvačními kroky, a že se to samozřejmě odrazilo na vývoji dovozních nákladů a celé hladiny dovážených produktů. A tím samozřejmě příslušným podílem na vývoj celé domácí nákladové a cenové hladiny. Byla zde odstartována řada pozitivních procesů otevřených listopadovými změnami, pokud jde o otvírání ekonomiky a možnosti spolupráce s vyspělými trhy a také pokud jde o rozvíjení privatizačních soukromých iniciativ v podnikání, především v rychlém rozvinutí malé privatizace.

Tím spíše bychom měli věci posuzovat velice vážně a vyvarovat se zkratů, nepřehánět ani neomylnost těch či oněch našich prognóz, ale ani nelíčit situaci klasickým klišé potíží růstu a skutečně se snažit o objektivní analýzu, která má nějaký smysl kromě rozrušení hladiny veřejného mínění.

Já se domnívám, že vývoj minulého roku založil určité tendence, které znamenají složité problémy dneška, před jejichž řešením stojíme, a že je oprávněné v souvislosti s těmito tendencemi diskutovat dnes - a velmi vážně diskutovat - o řešení těchto problémů.

Stručně jenom připomínám, že v minulém roce s poklesem průmyslové výroby - a nezapomeňme na jeho křivku, po 5 % poklesech v prvních měsících a 15 % v dalších dvou měsících pak šlo asi o 33 % v průběhu 2. pololetí - docházelo současně k hlubokému poklesu produktivity práce a k dalšímu zhoršení efektivnosti v této ekonomice. Čili mně nejde o ta či ona jednoduchá kvantitativní čísla, ale o základní problém kvality této ekonomiky, kdy její nízká produktivita práce v minulém systému, námi oprávněně kritizovaná, asi na úrovni 50 až 60 % úrovně vyspělých evropských zemí, se dále prudce snížila. Naopak narostla energetická, materiálová a zejména odpisová náročnost.

To se mimo jiné projevilo v průběhu těch veličin, které odráží státní závěrečný účet tak, že zadluženost podniků, která v 1. čtvrtletí činila asi 49 miliard Kčs, se zvýšila v posledním čtvrtletí minulého roku na 170 miliard Kčs a tento proces pokračoval - v současnosti na těch panem místopředsedou Filkusem zmíněných více než 200 miliard Kčs.

Současně tomu odpovídal pokles rentability, z asi 16 % v 1. čtvrtletí na pouhých 1,9 % v posledním čtvrtletí minulého roku až v podstatě do vysychání těch příjmových položek. Je třeba vidět, že zde se otvíral nový ventil pro podnikovou sféru, řádu 200 miliard, kde se vzájemným proúvěrováním oddaluje bankrot velkého počtu podniků.

Musíme vidět, že zde probíhá velice problematický jev, kdy podniky při poklesu výroby až na polovinu a při značném růstu mzdové náročnosti a dalších položek stále udržují vysokou zaměstnanost.

Zdrojem je jednak zmíněná zadluženost, dále odložení modernizace a odložení investic, které se prakticky nekonají, odložení ekologických investic, žití z podstaty tím, že se neodepisuje ani polovina hodnoty základních fondů, které podniky mají, protože veškerá odepisovací základna je naprosto zkreslená a realizuje se ve starých hodnotách. A konečně neprobíhá žádná modernizace.

Samozřejmě netřeba tyto věci dramatizovat, tři roky nejsou tak dlouhou dobou, aby znamenaly takové žití z podstaty, ale v návaznosti na předchozích mnoho let žití z podstaty, právě v těchto směrech každá delší doba znamená další prohloubení problémů.

To znamená, že podniky, když odkládají investice a podhodnocují odpisy, se soustřeďují vlastně jen na to, aby se financovaly mzdy. Kdyby tyto odkládané potřeby měly být respektovány, velký počet podniků, zejména velkých a středních podniků, a především v těžkém průmyslu, se ocitá už v pásmu bankrotu.