Federální shromáždění ČSFR, 1992 – 1992 Společné schůze SL a SN

Poslanec SN M. Borguĺa: Vážené dámy, vážení páni! Myslím, že budete asi súhlasiť - väčšina z vás - s tým, že výsledky rozpočtového hospodárenia za I. polrok nie sú nijaké optimistické. Najmä by som chcel poukázať na pretrvávajúce tendencie poklesu priemyselnej výroby a z toho vyplývajúci pokles na strane príjmov štátneho rozpočtu. Najmä odvody dane zo zisku a dane z obratu.

Osobne sa nestotožňujem s konštatovaním, uvedeným v správe vlády, že sa dosiahlo dna a že dochádza k postupnému oživeniu ekonomickej aktivity. Síce sa znižuje medziročný pokles priemyselnej výroby, avšak naďalej klesajú napríklad také ukazovatele, ako je produktivita práce a ďalšie.

Nemôžem sa stotožniť ani s tým, že je pozitívom oživenie stavebnej výroby, pretože je síce objektívne, ale ako pozitívum by som to videl, keby to bolo oživenie doma. Domnievam sa, že za týmto oživením stavebnej výroby vidno zvýšenú aktivitu stavebných organizácií predovšetkým v zahraničí, najmä v Nemecku.

V správe vlády sa za pozitívum vydáva aj aktívne saldo voči zahraničiu, avšak treba vidieť, že to sa nedosiahlo zvýšením československého exportu, ale naopak, československý export je dokonca nižší, lež poklesol dovoz, kde sa ukazuje, že predovšetkým v oblasti dovozu spotrebného tovaru sa československý trh nasýtil, butiky sú plné, ale dopyt stagnuje. Obzvlášť negatívna je tá skutočnosť, že nie je záujem o dovozy technológií, ktoré by boli perspektívnou zálohou pre zvýšenie konkurencieschopnosti československej produkcie do budúcnosti.

Nie je preto prekvapením, že niektorí experti očakávajú, že ku koncu roka bude sumár schodíka štátnych rozpočtov vo výške 50 miliárd Kčs. Kiež by to tak nebolo! Treba zároveň konštatovať, že dnes je koniec septembra a národné hospodárstvo je mechanizmus s obrovskou zotrvačnosťou a teraz to, čo sa aktívne neurobilo a neovplyvnilo do marca a čo neurobila, respektíve na čo nereagovala predchádzajúca federálna vláda, veľmi už do konca roka jednoducho neovplyvníme. Musím konštatovať, že za súčasný vývoj zodpovedá v prvom rade činnosť - respektíve nečinnosť - nie tejto vlády, ale predchádzajúcej vlády v prvých mesiacoch tohto roka. Aj keď sme deklarovali pri schvaľovaní rozpočtu na rok 1992, že sa ukončuje reštrikčná politika, v podstate sa mi zdá, že vláda neurobila nič pre to, aby sa štartovalo na akúsi inú politiku, napríklad na politiku rozvojovo - stabilizačnú, tak, ako sme to my, poslanci za SDĹ, a nakoniec aj ďalší v tomto parlamente už dávno žiadali.

Doterajšie opatenia, ktoré predchádzajúca vláda urobila, sú podľa môho názoru veľmi chabé a neúčinné. Mám tu na mysli také veci, ako je zníženie úrokovej miery a ďalšie, ktoré sú uvedené v správe. Na druhej strane je však aj dnes vláda veľmi aktívna a musím povedať, že akosi nechce počúvať slová, ktoré tu, v parlamente už viackrát zazneli, že nemá vystavenú bianco zmenku na akékoľvek opatrenia. Viackrát sme už žiadali, aby sa pri závažných opatreniach poradila s parlamentom. Mám na mysli také závažné opatrenia, ktoré majú vplyv na rozpočet schválený parlamentom, ako je napríklad zvýšenie dane z obratu za benzín, cigarety, ale tiež zvýšenie poštovného, které nás postihne niekedy v nasledujúcom mesiaci.

Chcel by som povedať, že vláda dokonca nesplnila ani tie kroky, ktoré sama schválila a nedotiahla ich do konca. Ako príklad by som chcel uviesť nedotiahnutie rozhodnutia o použití 50 miliárd korún na doplnenie kapitálového vybavenia bánk a oddlženie podnikov. Dodnes napríklad v rámci tejto akcie neobdržala Investičná a rozvojová banka, akciová spoločnosť Bratislava viac ako 2 miliardy na zvýšenie kapitálovej vybavenosti od Federálneho fondu národného majetku, hoci už 7. 10. 1991 o takej akcii rozhodla Finančná rada, a dokonca bolo prijaté uznesenie vlády ČSFR č. 108/1992, kde sa žiada fond národného majetku, aby konal. Nie je teda zvláštne, že oddlžovanie podnikov na Slovensku je omeškané, podniky volajú po oddlžení a aj z tohto dôvodu sa kolesá našej ekonomiky, predovšetkým na Slovensku, ešte stále spomaľujú. Mimochodom, nie je bez zaujímavosti, že v rámci tejto akcie Investičná banka Praha bola prostriedkami vybavená promptne, ale nechcem do toho zavádzať nejaký česko-slovenský spor.

Upozorňujem na tento problém predstaviteľov vlády a dovoľujem si požadovať aj jeho urýchlené riešenie.

Musím konštatovať, že nielen doma, ale ani pre zmiernenie toho dopadu, na ktorý sa niekoľkokrát správa vlády odvoláva - to znamená, že tá situácia nie je spôsobená politikou tu, vnútri štátu, ale aj zahraničnými vplyvmi - sa neurobilo nič alebo veľmi málo. Od začiatku roka okrem turistickej cesty pána premiéra Čalfu do Juhoafrickej republiky, o výsledku ktorej zatiaľ nič nevieme, chýbajú nejaké výraznejšie aktivity. Napríklad systémové opatrenia chýbajú predovšetkým pre rozvoj s tradičnými trhmi, ako sú trhy v Rusku a na Ukrajine. Domnievam sa, že nie je pravda, že je príčinou poklesu nedostatok zdrojov na druhej strane, myslím na týchto teritóriách. Ale pravdou je asi aj to, že sme rozbili staré mechanizmy, ktoré sme odsúdili ako zlé a nevytvorili sme nový mechanizmus, ktorý by napríklad umožnil vzájomné platby. Samozrejme, také mechanizmy, ktoré - myslím - sú potrebné pre toto prechodné obdobie, pretože to cieľové riešenie je jasné.

Našu pasivitu s vďakou využívajú tí, ktorí naše zabehané trhy prevzali. Podobne by som mohol hovoriť o situácii v Číne, Afrike, na Blízkom Východe a inde. Pokiaľ ide o západnú Európu, trhy sú plné a, bohužiaľ, aj z tejto strany dostávame občas údery pod pás.

Podľa môjho názoru jednou z príčin tohto stavu v ekonomike a neustáleho poklesu je fakt, že veľmi dlho trvá prvé kolo kupónovej privatizácie. V plnom rozsahu sa potvrdzuje naše upozornenie, že prvým krokom malo byť odštátnenie a následným krokom privatizácia, pretože nestabilita podnikových managementov, ktoré v podstate do konca prvého kola nevedia, na čom sú, vedie k ich pokračujúcej pasivite, k poklesu záujmu o perspektívne riešenie. Sme síce už pred štvrtou etapou, ale treba zvážiť, aby sa táto prvá etapa privatizácie maximálne urýchlila.

Chcel by som v súvislosti s plnením rozpočtu upozorniť aj na niektoré rizikové faktory, ktoré sa zatiaľ neprejavili. Aj keď sa v správe hovorí, že sa zmiernila nezamestnanosť, treba vidieť, že to nie je v dôsledku oživovania ekonomiky a vytvárania nových pracovných miest. Je to jednoducho len dôsledok toho, že sme rozhodli o skrátení podpory v nezamestnanosti na začiatku roka na 6 mesiacov. Ale je tu skutočne nebezpečenstvo ďalšieho výbuchu nezamestnanosti ku koncu tohto roka, pretože pri ďalšom poklese produktivity práce vlastne vzrástla v našich podnikoch nezamestnanosť. Môžeme teda očakávať, že po ukončení prvej vlny kupónovej privatizácie sa nové podnikové managementy s touto prezamestnanosťou radikálne vyporiadajú a je tu predpoklad, že ešte pred Vianocaemi stúpne v Českej republike nezamestnanosť o ďalšie 2 % a na Slovensku o 4 %.

Pýtam sa preto - aj v súvislosti s tým, že to má väzbu na rozpočet - ako sa vláda v predstihu pripravuje na tento vývoj.

Jedným z administratívnych opatrení, ktoré sme prijali pri schvaľovaní tohoročného rozpočtu preto, aby sme si uvoľnili pracovné miesta - a má to súvislosť aj s nezamestnanosťou - bolo nasadenie 100 % zvýšenia dane zo mzdy pre pracujúcich dôchodcov. Chcel by som povedať, že sme tým nič nezískali, len si vláda a parlament proti sebe naladili značnú časť tejto kategórie obyvateľstva. Tí, ktorí sú na prácu odkázaní, pracujú aj tak a miesta neuvoľnili, a štátna pokladňa nie je o nič bohatšia, pretože ten prínos 100 % zvýšenia sa rovná - možno ani nie - práve včera odskúšanému novému lietadlu Challenger.

Doporučuje sa v plnení rozpočtu urýchlene prehodnotiť tento diskutovaný akt, pretože aj z iného hľadiska, nielen ekonomického, vytvárame novú kategóriu ľudí. Ten, kto nemá šesťdesiat rokov, má nižšie dane ako ten, kto má viac rokov. Doporučujeme predložiť parlamentu návrh na riešenie tohto akútneho problému, s ktorým sa my poslanci na našich stretnutiach často stretávame.

Na záver by som chcel konštatovať, že s týmto vývojom, ani s aktivitou vlády nemôžeme byť spokojní, aj keď je to v prvom rade to, čo hodnotíme ako výsledok predvolebnej vlády. Mňa osobne znepokojuje fakt, že aby sa dodržal rozpočet, ide sa cestou úspor, nie cestou aktívnych riešení, ale znova tým najjednoduchším spôsobom - nabrúsenou ceruzkou a škrtaním výdavkov. Charakterizoval to kolega Miloš Zeman tak, že to je proste najjednoduchšie. Zdá sa mi, že sme premrhali ďalší rok tým, že vláda bola pred voľbami zahľadená do volieb a teraz je zahľadená do štátoprávneho usporiadania. Občan však žije z chleba. Zajtra bude možno jedna republika alebo dve, ale ekonomika musí bežať. Vo vývoji to však nič optimistické neprináša.

Do uznesenia doporučujem doplniť:

"Federálne zhromaždenie doporučuje Federálnemu fondu národného majetku urýchlene uvoľniť zdroje vo výške 1,55 miliardy korún na riešenie oddlženia podnikov v Slovenskej republike a na krytie zvýšenia kapitálovej vybavenosti bánk."

Nemá to bezprostredný dopad na rozpočet, potrebujeme prijať také doporučenie, pretože to má väzbu na rozhodnutie federálnej vlády, ktoré sa doteraz neuskutočnilo, i Federálnej rady. Situácia v slovenských podnikoch je zlá, česká strana už bola týmito prostriedkami vybavená. Toto je jedna z potencionálnych možností dynamizácie a obratu vo vývoji hospodárstva na Slovensku. Ďakujem za pozornosť.

Řízení schůze převzal místopředseda FS P. Jajtner.

Předsedající místopředseda FS P. Jajtner: Děkuji panu poslanci Borguľovi, předejte prosím váš návrh na usnesení. Slovo má nyní poslanec Fišera, připraví se poslanec Rodr.

Poslanec SN I. Fišera: Pane předsedající, dámy a pánové, pan místopředseda Filkus zde řekl, že patrně Federální shromáždění řeší závažnější problémy, než je otázka rozpočtu federace. Myslím si, že bychom si měli zcela otevřeně říci, že je to naopak jeden z nejvážnějších problémů, a to právě i v souvislosti s tím vážným problémem, který zde řešíme, to je problémem budoucího státoprávního uspořádání.

Jeden z předních srbských politiků na začátku celé jugoslávské krize řekl: "Když neumíme hospodařit, budeme bojovat. To umíme." Nejsem si jist, zda my umíme bojovat, ale hlavně předpokládám a myslím si, že my bojovat nechceme. Chceme dobře hospodařit, a zdá se, že to je jeden z našich společných základních cílů.

Nechci hovořit o tom, o čem opozice by měla déle hovořit, to je o tom, že naše prognózy i pro letošní rok se v podstatě naplňují. To je, že jsme očekávali schodky, že jsme považovali za nutné také zakotvit to do usnesení tehdejšího Federálního shromáždění - a neuspěli jsme s tím - nicméně jsme uspěli s našimi prognózami. Nebudu o tom hovořit, protože z toho nemáme žádnou radost a ani radost mít nemůžeme. To bychom nebyli opozice, která cítí s tímto státem, to bychom byli někým, kdo chce těžit z toho, co nás negativně postihuje. Chtěl bych hovořit o tom, co je třeba činit, aby se celý problém nedostatku příjmů, snižujících se příjmů, pokud možno minimalizoval. Program minimalizovat ztráty byl několikrát vysloven, byl vysloven i panem předsedou Klausem, a já si myslím, že je třeba, abychom tímto způsobem postupovali všichni. Mimo jiné proto, že i při debatách např. v hospodářských výborech jsme od odborníků vládních slyšeli formulace, které naznačovaly, že v případě krachu podniků jdeme do temného tunelu, a já mám pocit, že v případě, že nás ještě čeká rychlé a nekontrolované rozdělení, že v tom tunelu patrně je nálož, kterou možná někdo odpálí.

Pan místopředseda Filkus zde upozorňoval na to, že výdaje vznikaly zejména v republikách, původně v loňském roce, a že i nyní toto hrozí. Já chci ale upozornit na to, že skutečné ovlivňování příjmů vzniká zde velmi často ve Federálním shromáždění, protože zde ovlivňujeme podobu rozhodování vlády a zde jsme také určili ať už tak či onak podobu zákonů, které mají rozhodující vliv na chování podnikatelských subjektů. Je to problém, na který jsme upozorňovali nesčíslněkrát.

V poslední době jsme svědky toho, že federální vláda, národní vlády a prakticky celá administrativa jsou zřetelně orientovány především jen a jen na problematiku státoprávního řešení, na problematiku rozdělení nebo zániku České a Slovenské Federativní Republiky. Přitom ostatní problémy jako by opravdu šly do pozadí a otázka příjmů jako by nebyla řešena.

Uvedu několik příkladů. Neustále se hovoří o tom, že není možné dokončit dostatečně rychle privatizaci, kterou zde označoval jeden z bývalých poslanců za živou vodu pro podnikání, protože není zákon o cenných papírech. My nemáme žádný návrh vládní o zákonu o cenných papírech. Jak to, že ho ještě nemáme? My víme, že hrozí riziko bankrotu. Hovoří se zde o tom. Odhad některých říká, že v nejbližší době by mohlo dojít k bankrotu 200 větších, středních a menších podniků během několika málo měsíců. My jako hospodářské výbory, bez ohledu na to, zda jsme levice nebo pravice, zde najednou suplujeme něco, co mělo být dávno předloženo vládou, protože jestli někdo má tzv. ruku na tepu hospodářství, tak je to především vláda, protože Federální shromáždění nezasedalo. My jsme nedostali takový návrh od vlády, i když se to snažíme nějakým způsobem na poslední chvíli zachraňovat.

Jsou problémy se zákonem o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby - č. 92/1991 Sb. Zase my nemáme návrh žádný od vlády. A to by se mohlo týkat dalších novel, které nezbytně zřejmě potřebujeme.

Já nechci hovořit o opatřeních, která se týkají toho, co vláda slibovala v podstatě ve svém vládním prohlášení - že se bude zabývat problematikou oživení ekonomiky v rámci svých kompetencí. Nicméně předpokládám, že tak činit bude, ale i z tohoto místa ji vyzývám, aby se těmto otázkám věnovala podstatně více.

Abych však nemluvil dlouho, protože si myslím, že to, co chci zdůvodnit, je zcela jasné. Doporučuji dodatek k návrhu na usnesení Sněmovny lidu a Sněmovny národů ke zprávě o plnění státního rozpočtu federace a souhrnu státních rozpočtů za první pololetí 1992 (tisk 83), a to tento: do bodu 3 za slova "rok 1992" - zde se říká, že Federální shromáždění upozorňuje na možnost vzniku rozpočtového schodku za rok 1992 - vložit ještě následující větu: "... a požaduje v této souvislosti od vlády ČSFR, aby se v součinnosti s vládami České republiky a Slovenské republiky soustředila na urychlenou přípravu nezbytných návrhů zákonů nebo jejich novel, jež mají rozhodující vliv na činnost státních i soukromých podniků." Myslím, že jsem již dostatečně tento návrh usnesení zdůvodnil.

Budu ještě navrhovat jeden doplněk do návrhu usnesení. Navrhuji, aby za bod 3 byl vložen nový bod 4, který bude znít takto: - je tam zase ono známé návěstí, tedy Federální shromáždění - a bod by zněl takto: "Doporučuje vládě České a Slovenské

Federativní Republiky, aby připravila návrh rozpočtu federace na rok 1993 pro případ, že by k 1. 1. 1993 nedošlo k zániku České a Slovenské Federativní Republiky."

Zdůvodním tento návrh. Nemusí přirozeně ústavní cestou k zániku federace dojít. Pan místopředseda Čič nedávno, tuším v Mladé frontě, hovořil o možnosti tzv. ratifikačního referenda, jež v podstatě by znamenalo, že národní rady by přijaly zákon o zániku České a Slovenské Federativní Republiky; a tento zákon by byl ratifikován např. v souladu s platnou slovenskou ústavou referendem, což ale v žádném případě neznamená - a tak jsem vás pochopil -, že by dopředu došlo k jakýmkoliv faktickým krokům, jež by bylo nutné vracet. To je základní právní zásada tohoto referenda.

Já si nedovedu představit, že by takovýto krok mohl být učiněn k 1. 1. Je to zřejmě technicky velmi obtížné. Za těchto předpokladů by musela federace ještě fungovat a musela by mít rozpočet. Pokud si dobře vzpomínám, pan předseda Klaus zde kdysi říkal, že v září musí o rozpočtu jednat ministerstva financí, v říjnu vlády, v listopadu Federální shromáždění. Je nejvyšší čas. Vývoj může vypadat jinak, ale pro každou situaci je nutné takovýto rozpočet připravit, i kdyby nakonec měl být potom rozdělen. Myšlenka, že bychom měli bez rozpočtu zůstat, by nás blížila spíš k onomu divokému a zbytečně emoce vyvolávajícímu rozchodu.

Na závěr bych chtěl jenom říci toto: My opravdu se musíme soustřeďovat na ekonomiku, ať už se budeme rozcházet, nebo se nebudeme rozcházet. Nebude-li ekonomika fungovat, nebudeme možná bojovat, ale demokracie bude ohrožena, a v tomto parlamentu bude vystupovat možná stále více takových poslanců, kteří budou ubírat vládě i nám to nejdůležitější, co často rozhoduje o ekonomické úspěšnosti - čas. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk.)

Předsedající místopředseda FS P. Jajtner: Děkuji poslanci Fišerovi. Slovo má poslanec Rodr a připraví se poslanec Hába. Technickou má poslanec Borovička.

Poslanec SL M. Borovička: Chtěl bych zde reagovat na některé věci, které zde byly řečeny předřečníkem. Myslím, že by se tím vyjasnily mnohé věci i k hovoru o minulé záležitosti, co se týče schválení rozpočtu za minulý rok.

V minulém hovoru zazněly některé věci týkající se zemědělství. Nyní zde zaznělo, že výbory hospodářské musí suplovat rozhodnutí vlády, doporučení vlády k zákonu o bankrotu, k zákonu 92, o privatizaci. A to je přímo symptomatické pro stav naší federace, pro kompetence tohoto Federálního shromáždění, pro kompetence federální vlády a pro kompetence republik.

Jestliže tato vláda disponuje s podniky, které nejsou v problémech bankrotu, jestliže tato vláda disponuje relativně malým objemem majetku, který podléhá privatizaci, a pokud podléhá privatizaci, tak je to především kupónová privatizace, dost těžko se může setkat s těmi problémy, se kterými se setkávají republiková ministerstva, se kterými se setkávají další orgány činné v privatizačním procesu.

Jdou-li tedy podněty pro řešení těchto záležitostí směrem k novelám těchto zákonů, jdou právě z republikových ministerstev, jdou právě od dalších jmenovaných orgánů. Problém je ovšem v tom, jak je ústavou a dalšími předpisy upravován legislativní proces. Ten bohužel vede tak dlouhými oklikami do tohoto Federálního shromáždění, že těžko ho může řešit federální vláda svými iniciativami, a opravdu je na nás, abychom toto suplovali, toto dělali.

Předsedající místopředseda FS P. Jajtner: Ještě chtěl reagovat pan poslanec Fišera s faktickou poznámkou.

Poslanec SN I. Fišera: Pane poslanče, musím na to reagovat těmito slovy: Logikou dosavadního kompetenčního zákona je to, že vlády v těchto situacích jednají v součinnosti. My můžeme kritizovat součinnost vlád, my můžeme kritizovat dokonce součinnost parlamentů. My můžeme kritizovat i federální vládu za to, že se o tyto věci nestarala, protože je povinností se starat o to, jakým způsobem se uplatňují zákony, které jsme přijali. Můžeme kritizovat i sami sebe. To nemá se současnou federací a její legislativní či ústavní podobou nic společného. To má co dělat s výkonem dosavadního ústavního stavu.

Předsedající místopředseda FS P. Jajtner: Ještě někdo s faktickou poznámkou? Není tomu tak. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

Poslanec SN Z. Rodr: Vážený pane předsedající, paní poslankyně, páni poslanci, zpráva o plnění státního rozpočtu federace a souhrnu státních rozpočtů za první pololetí 1992 konstatuje, že rozpočet skončil přebytkem 4 miliard korun. Ale odečteme-li zlepšující vliv finančního zúčtování za rok 1991, dostáváme schodek 5 miliard korun. Z hlediska časového vykazují příjmy plnění na 45,1 % ročního objemu a výdaje 44,3 %. Tedy zdálo by se, že je vše v pořádku.

V návrhu usnesení, které sněmovnám předkládají výbory finanční a rozpočtové, se však již upozorňuje na možnost vzniku rozpočtového schodku za celý rok 1992 a navrhuje se realizace opatření proti daňovým únikům.

Přes všechny výše uvedené prvky plnění rozpočtu se domnívám, že zpráva vlády ČSFR o plnění rozpočtu za první pololetí roku 1992 postrádá zejména v hodnocení tendence vývoje za první pololetí 1992 reálný pohled a nebere v úvahu faktory v hospodářství, které již skutečně působí, a zejména které jsou tak říkajíc na spadnutí. Například ve zprávě se tvrdí, že v prvním pololetí 1992 se stále zřetelněji potvrzují tendence k příznivému oživování ekonomiky, že bylo dosaženo dna ekonomického poklesu, a uvádí se, že oživení se projevuje ve stavební a průmyslové výrobě a v dynamice vývozu. Dále se zde tvrdí, že roste maloobchodní obrat a nositelem oživení ve výrobě jsou soukromý sektor a příliv investic ze zahraničí. Spíše bych řekl, že přání je zde otcem myšlenky.

Pouze se uznává, že problémy přetrvávají v zemědělství a v některých odvětvích průmyslu a to v důsledku strukturálních změn.

S tímto hodnocením zásadně není možno souhlasit.

Hovořit o oživení ve stavebnictví se podobá hodnocení krajiny z průzoru jedoucího tanku. Stavební výroba v prvním pololetí 1992 dosáhla pouze 66 % měsíčního průměru roku 1989. A v druhém čtvrtletí to bylo 75,5 %. To znamená, že se tady vychází ze srovnatelného základu roku 1991, ovšem mělo by se hodnotit na srovnatelný základ roku 1989. Toto oživení je způsobeno pouze pracemi v převážné míře na rekonstrukci v souvislosti s privatizací podniků a služeb, ale velké stavební akce se pouze dokončují, nové se zahajují minimálně. Kapacity velkých stavebních firem jsou nevyužity. Úroveň zahajování výstavby bytů klesla na 23,5 % v porovnání s průměrem let 1987 až 1989, a oproti prvnímu pololetí roku 1991 je počet ještě nižší o dalších 13,5 %.

Průmyslová výroba v prvním pololetí roku 1992 stagnovala zhruba na 65 % průměru roku 1989. Nedosahuje se o 11 % ani vládní prognóza z listopadu minulého roku. Nepříznivě se změnila i struktura výrobní. Klesá podíl zpracovatelského průmyslu, zejména podíl odvětví, charakteristických pro vyspělé země, a to je strojírenství a elektronika.

Průměrný měsíční pokles produkce zpracovatelského průmyslu v prvním pololetí roku 1992 oproti průměrné hodnotě za rok 1989 byl 40,4 % zatímco dobývání nerostných surovin kleslo jen o 22 %, výroba a rozvod elektřiny, plynu a vody je dokonce o 9 % vyšší. Z toho plyne, že trvá vysoká energetická náročnost a preferuje se výroba produktů na vývoz, a to takových výrobků jako jsou cement, surové železo, výrobky těžké chemie apod.