K mylnému hodnocení, jak se uvádí
ve zprávě, se domnívám, že je
možné dojít pouze za použití cenového
vyjádření stavební a průmyslové
výroby. Zde dosahují indexy cen výrobců,
postavíme-li úroveň roku 1989 rovnu 100 %,
těchto hodnot: Za šestý měsíc
můžeme konstatovat, že průmysloví
výrobci dosáhli v průměru federativní
republiky 198,8 %, u stavebních prací je to 157,7
%, stavební materiál podražil na 175,2 %. Naproti
tomu zemědělské výrobky v souhrnu
pouze 103,9 %, z toho rostlinné 132 % a živočišné
pouze 100,5 %. Při použití indexu skutečné
průmyslové produkce je vývojová řada
úplně jiná a pro nedostatek ji tady nebudu
uvádět, ale dá se říci, že
zejména porovnáme-li průměr roku 1989
a jednotlivé měsíce roku 1992, je to neustále
nízká úroveň; pohybuje se takto: např.
v lednu to 56,9 a v sedmém měsíci 56,3.
Pochopitelně, porovnáme-li rok 1991 s rokem 1992,
můžeme hovořit o určitém nárůstu,
i když v lednu to bylo pouze 63 %, v červnu a červenci
je to 89 % a 87 %.
Struktura československého vývozu je nevhodná.
Zatímco v roce 1991 se vyvezlo 8,1 % potravinářského
zboží, v roce 1992 to bylo 7,9 % paliv a surovin v
roce 1991 47,8 % z celkového objemu, v letošním
roce je to dokonce 59,1 %. Naproti tomu klesá podíl
strojů a zařízení na vývozu
z 31,6 % na 21,3 % a průmyslové spotřební
zboží zůstává zhruba na úrovni
12,6 %, 11,7 %.
Klesá také zemědělská produkce.
Vyjádřeno v indexech: v tržní živočišné
produkci v průměru za prvních pět
měsíců roku 1992 a v průměru
za měsíc roku 1989 tržní produkce masa
včetně drůbeže poklesla na 78 %, mléka
na 68 %, vajec na 92 %. Sklizeň obilovin - odhad letošního
roku v porovnání s průměrem za rok
1986 - 1990 vypadá na 88 %. Přitom změny
cenových relací, kde průmysloví výrobci
mají 190 % stojí proti tomu zemědělci
na 103,9 %. Z toho vidíme, jaká je hospodářská
situace v průmyslu a jaká v zemědělství.
Minulý týden se hospodářskou situací
v průmyslu zabývaly hospodářské
výbory sněmoven, kde se projednával návrh
zákona o dočasném omezení postupu
podle zákona o konkursu a vyrovnání. Stručně
řečeno, šlo o to, jak odložit o půl
roku bankroty, které klepou na dveře. Přitom
představitelé velkých průmyslových
podniků argumentovali, že se podniky během
dvou let nestačily adaptovat na tržní podmínky,
sotva se tedy dokážou za zbývajících
šest měsíců přizpůsobit
nebo něco podstatného změnit, a to takové
kolosy jako je Škoda Plzeň, Tatra Kopřivnice
a další, kdy se jedná o orientaci na východní
trhy, které byly předčasně a neřízeně
opuštěny. Vládní představitelé
se však domnívají, že za půl roku
dojde k oživení. Já tento názor nesdílím.
Ve velmi kritické situaci, jak už jsem se zmínil,
je resort zemědělství, kde pracuji a s těmito
tvrdými podmínkami jsem se často setkával
a denně se s nimi potýkal.
Odvětví zemědělství však
minulá federální vláda ani předchozí
parlament nevěnoval pozornost odpovídající
jeho významu a domnívám se, že tato
tendence vzhledem k převodu kompetencí setrvává.
Přesto mi dovolte, abych se zmínil o situaci, která
v našem zemědělství je a která
vede k tomu, že v současné době, ať
už je to zemědělec, družstevník,
který prodělává transformaci a který
byl připraven v minulém roce o podíly na
svém majetku v hodnotě 9 miliard korun v České
republice, a nebo ať to jsou začínající
jednotlivě hospodařící zemědělci,
kteří si berou úvěry na to, aby mohli
začít podnikat, protože s prázdnýma
rukama nemohou. Tyto úvěry mají vysokou úvěrovou
míru a v dnešní době není znám
jiný termín než dlouhodobý úvěr
splatný za čtyři roky. Žádných
deset nebo dvacet let se neuznává a za těchto
podmínek nově se rodící jednotlivě
hospodařící zemědělské
usedlosti nemohou existovat.
Z toho důvodu se domnívám, že je potřeba,
aby i na půdě tohoto parlamentu se o této
problematice hovořilo, protože situace je více
než kritická. Jenom takový příklad
pro ilustraci. Dnes si zemědělec může
koupit za metrák pšenice ne už ani celý
pár bot, ale pouze jednu botu.
Je předpoklad podle odborných odhadů, že
v letošním roce skončí zemědělství
ztrátou 12 až 15 miliard korun v České
republice, a to při uplatnění všech
úsporných opatření. Dá se říci,
že zemědělské podniky dělají
skutečně tak zvanou zákopovou válku
nebo válku o přežití. Přitom
na tom ztrácejí oprávněné osoby,
které se v této době, kdy probíhají
druhé valné hromady v zemědělských
družstvech, které se ujímají řízení
svého majetku a nakládání s ním.
Výkony v zemědělství klesly ze 137
miliard na 103 nebo 104 v loňském roce. Letos je
předpoklad 92 a odhad na příští
rok není o mnoho lepší, je to spíše
horší, na 87. Přitom náklady poklesly
ze 130 na 113 vloni, a tentýž je předpoklad
letos. Příští rok by se ještě
mohly snížit na 107. Přesto však vychází
ztráta jak v letošním roce, tak i v příštím
roce.
Tuto situaci nemohou zemědělci dále nést
na svých bedrech. V současné době
si je ministerstvo zemědělství vědomo
toho, že privatizace státních statků
právě vázne na tom, že některé
státní statky nemají prostředky na
to, aby nakoupily naftu, aby vůbec zasely, aby cyklus výroby
v zemědělství pokračoval.
Domníváme se, že je potřeba snížit
odvod daně z mezd a odměn pro podniky zemědělské
prvovýroby v roce 1992 na polovinu, případně
odložit splátky odvodu daně za čtvrté
čtvrtletí letošního roku podobně
jako o tom jednala slovenská vláda. Provést
dodatečné oddlužení zemědělských
organizací. Ze zbývající částky
pro oddlužení v České republice by to
mělo být cca 10 miliard korun, které byly
použity na posílení kapitálu bank. V
rámci toho provést částečné
oddlužení družstev z titulu delimitovaného
či přikázaného majetku státních
organizací,zatíženého dluhy podle usnesení
vlády ČSFR č. 691 z 31. 10. 1991. V České
republice se asi jedná o 50 až 60 družstev a
částku asi 1 miliardy korun. Dále by mělo
jít o uplatnění tzv. zelené nafty
pro podniky zemědělské prvovýroby
snížením o 50 až 70 procent daně
z obratu. Lepší fungování a využití
prostředků fondu tržní regulace ve prospěch
zemědělských prvovýrobců, odčerpat
sezónní nadvýrobu skladováním,
případným zmrazením těchto
produktů a přímým proplácením
zemědělským podnikům.
V rámci racionalizace a zlevnění výroby
potravin hledat další cesty propojení zemědělské
výroby s podniky zpracovatelského průmyslu
a služeb pro zemědělství.
Minulá politická vládnoucí síla,
která slibovala zemědělcům ústy
pana Kubáta a pana Ježka, že neodsouhlasí
jeden privatizační projekt, který by nezahrnoval
propojení prvovýroby se zpracovateli, se rozplynula
jako bublina na vodě.
Bylo by třeba umožnit, aby nároky oprávněných
osob z hlediska restituce a transformace mohly být pokryty
akciemi privatizovaných potravinářských
a obchodních organizací, protože, jak jsme
dnes svědky, zemědělci prodávají
pod úrovní vlastních nákladů,
prodávají prakticky za každou cenu, protože
své výrobky nemohou skladovat, spotřebitel
to všechno zaplatí a získává
z toho pouze zpracovatel a obchod neúměrnou a nezaslouženou
měrou.
Přechodně by bylo vhodné předat kontrolu
akcií ponechaných při privatizaci potravinářských
podniků pro zemědělskou prvovýrobu
agrárním komorám.
Dále by bylo potřeba okamžitě uvolňovat
finanční prostředky na dotace u transformovaných
subjektů dle platných zásad. Děkuji
za pozornost.
Řízení schůze převzal místopředseda
FS J. Stank.
Předsedající místopředseda
FS J. Stank: Ďakujem poslancovi Rodrovi. Pred vystúpením
pána poslanca Hábu sa prihlásil o slovo s
faktickou poznámkou pán poslanec Borovička.
Poslanec SL M. Borovička: Nemohu si odpustit jednu připomínku.
U veškerých podniků z resortu ministerstva
zemědělství, které se privatizovaly
formou kupónové privatizace - mohli jste si toho
všimnout v novinách - bylo minimálně
30 procent akcií pozastaveno na fond národního
majetku. Již tehdy bylo řečeno ministerstvem
privatizace, že jejich další osud bude řešen
v období dalších let. Samozřejmě,
až zemědělské podniky na jejich nákup
budou nějakým způsobem mít. Také
to souvisí se zákonem o cenných papírech.
Předsedající místopředseda
FS J. Stank: Slovo má poslanec Hába, po ňom
sa pripraví pán poslanec Daniel, ktorý chce
vystúpiť v rozprave mimo funkcie spravodajcu, ktorú
zastáva.
Poslanec SL Z. Hába: Vážené paní,
vážení pánové, zpráva,
kterou projednáváme, má dvě části.
Jedna část se týká celkové
charakteristiky vývoje naší ekonomiky, druhá
část se týká hospodaření
státních rozpočtů. Mluvím o
tom proto, že obě tyto části se jednak
svým tónem, jednak svou analytickou úrovní,
podstatně liší.
První část - celková charakteristika
vývoje ekonomiky - je velmi poznamenána tradičním
vládním optimismem. Jeho výrazem je dnes
už ideologizované tvrzení, že - cituji
- tzv. "dno ekonomického poklesu bylo již překonáno
na přelomu roku". Cituji z vládní zprávy.
A dále, že se "projevují tendence k hospodářskému
oživení". Každá vláda má
samozřejmě snahu představit se v co nejlepším
světle. Domnívám se však, že takováto
tvrzení, která mají zásadní
povahu, by měla být argumentována, a to argumentována
správně.
Určitá argumentace samozřejmě ve zprávě
uvedena je. Část argumentů, které
tam jsou, jsou však mylné, z části jsou
zavádějící interpretací statistických
údajů. Jako příklad mylných
údajů lze uvést např. tvrzení,
že tendence k oživení se projevují v dynamice
vývozu.
Ve skutečnosti vývoz poklesl oproti stejnému
období minulého roku o 2,2 %, a to přes všeobecně
známé překročení čerpání
vývozních kvót některých komodit
do zemí Evropských společenství. Dovoz,
jak známo, poklesl dokonce o 17,1 %.
Jako příklad druhého zkreslení, to
znamená zavádějící interpretace,
lze uvést růst maloobchodního obratu. V nám
předložené zprávě se uvádí,
že vzrostl o 23,5 %. Bližší analýza
však ukazuje, že převážná
část tohoto růstu jde na účet
rostoucí překupnické sítě a
nákupu cizinců.
Pokud jde o překupnickou síť, víte,
že mezi velkoobchodem a maloobchodem je někdy 5 -
6 překupníků. To určitě nikdo
za pokrok pokládat nebude.
Pokud se týče nákupu cizinců odhadovaného
na 8 miliard Kčs při současném kursu
koruny, lze to rovněž sotva hodnotit kladně.
Nákupy domácího obyvatelstva vzrostly jen
o 5,4 %, a to v běžných cenách. Ale
i z toho plyne, že i v běžných cenách
nakoupilo obyvatelstvo jen o málo více než
ve stejném období loňského roku a
ve fyzickém objemu nakoupilo méně. To je
sotva možné nazvat tendencí k oživení.
O něco dále se hovoří o tom, že
existuje globální soulad mezi agregátní
nabídkou a poptávkou. A dokonce že tento soulad
existuje i na dílčích trzích. Statistické
údaje ovšem říkají, že pokud
se týče globálního souladu odbytové
zásoby našich podniků, mají dnes výši
146 miliard Kčs. To sotva lze nazvat globálním
souladem.
Pokud se týče dílčích trhů,
je známo, že např. na trhu investičních
statků nedostatek koupěschopné poptávky
ruinuje takové podniky, jako je např. Škoda
Plzeň.
Bylo by možné pokračovat v jednotlivých
tzv. pozitivech, která jsou uváděna ve zprávě,
kterou jsme dostali, ale zřejmě je to zbytečné.
Já o tom mluvím jen proto, že máme rozhodovat
na základě údajů, které nejsou
přesné, nejsou uváděny ve správných
souvislostech. Nemáme vždy a včas k dispozici
statistické údaje, které bychom potřebovali.
Možná, že i tím se dá vysvětlit,
že vlivná část tohoto váženého
shromáždění odmítla projednat
v tomto období zákon o statistice, který
by jinak samozřejmě musela považovat za velmi
užitečný a potřebný krok do Evropy.
Tato část zprávy je tedy jednostranná,
nedůvěryhodná, zamlžuje rizika příštího
vývoje. Přitom růžové brýle,
které si federální ministerstvo financí
nasadilo při hodnocení celkového ekonomického
vývoje, mu zabránily vidět ve správné
proporci i další negativní rysy ekonomického
vývoje, které se v prvním pololetí
prohloubily, zejména propad investiční výstavby,
průmyslové i mimoprůmyslové, včetně
bytové výstavby, dále podstatné zhoršení
komoditní struktury vývozu, kritickou situaci předlužené
podnikové sféry, navíc znehybněné
unikátním způsobem privatizace a nadměrně
drahými úvěry, a nakonec také zhoršení
sociální situace obyvatelstva, které může
v krátké době učinit i v České
republice současnou podobu ekonomické reformy stejně
málo průchodnou, jako je tomu na Slovensku.
Jedna věc je, že vláda určitě
nějaké důvody k tomu, že takto jedná,
má. Druhá věc je však v tom, že
pokud se tyto růžové brýle stanou normálním
způsobem vidění, potom se jimi prakticky
znemožňuje čelit rizikům, která
objektivně existují.
My můžeme založit konsolidační
banku, můžeme odložit platnost zákonů
o bankrotech, můžeme vydávat pokladniční
poukázky ve stále nových emisích.
Tím se ale nic neřeší, tím se
jen oddaluje situace, která nakonec neodvratně nastane.
A nastane v mnohem těžším měřítku,
než by nastala za jiných okolností.
Druhá část zprávy, která se
týká vlastního plnění státních
rozpočtů, je už z povahy věci objektivnější,
a tedy také kritičtější. Uvádí,
že úhrn výsledků pokladního plnění
státních rozpočtů skončil sice
přebytkem 4 miliard Kčs, avšak připouští,
že tento výsledek je důsledkem změny
metodiky zúčtování mezi podniky a
státním rozpočtem. O tom již mluvil
místopředseda vlády pan Filkus.
Neodpustím si poznámku, že jeho pozice zde
opravdu není lehká, ale že se skláním
před jeho gentlemanským postojem k jeho vládním
předchůdcům.
Vrátím se nyní k pololetnímu plnění,
kde nejde jen o to, že by zde za normálních
okolností musel existovat schodek ve výši 5
miliard, ale k tomu, že zde obvykle v pololetí bývala
určitá rezerva. Ta zde už není. Jestliže
i vládní orgány odhadují deficit koncem
roku na 15 až 20 miliard Kčs, dá se tedy očekávat
- vzhledem ke shora uvedeným růžovým
brýlím -, že ve skutečnosti bude deficit
rozpočtu ještě větší.
Přitom si nedovedu vysvětlit nedůstojnou
praxi, při které se zadržují výdaje
státní správy ke konci kvartálu, aby
mohl být vykázán formální rozpočtový
přebytek. Přitom hned první den nového
období, po uvolnění zadržených
peněz, rozpočet pochopitelně opět
klesá do deficitu.
Sama skutečnost tzv. zadržených výdajů
rozpočtu je podle mého soudu odstoupením
od finanční a rozpočtové teorie k
nejhoršímu druhu pragmatismu. Je to v podstatě
kramářská teorie. Krácení výdajů
rozpočtu podle jeho příjmů je krátkozraké
a ekonomicky neodůvodněné. Všichni ekonomové
vědí, že ve výdajích státního
rozpočtu jsou částky, které nejsou
pružné, které je nutno vyplatit za každých
okolností, protože jsou závazky vlády.
Naopak příjmová část je o něco
pružnější, ale tam se bohužel aktivita
neprojevuje.
Dále i zdravý rozum říká, že
převažující část příjemců
rozpočtových výdajů nemá žádnou
možnost, aby ovlivnila rozpočtové příjmy
- mám na mysli důchodce, ty, kteří
pobírají nemocenské a pod. Neexistuje tedy
žádná přímá souvislost.
Snad jen ta, že důchodci s nízkými příjmy
přesunují gros své spotřeby na potraviny
s nulovou daní z obratu, takže ke konci roku budou
rozpočtové příjmy ještě
dále nižší.
Navrhovaná opatření, která jsou obsažena
v materiálu, jsou stejně povrchní jako jejich
analýza. Příčiny schodku v příjmové
části se v podstatě neřeší.
O tom se tu ale už mluvilo a ještě se zřejmě
mluvit bude, nechci se u toho dále zdržovat.
Chtěl bych jen říci, že samozřejmě
při projednávání rozpočtu -
už na to zde bylo poukázáno - se na jeho perspektivu,
deficitní perspektivu, poukazovalo. Nebylo slyšeno
to, co tehdy bylo řečeno. Jestliže dnes se
nás někdo může ptát, jaké
jsou tedy návrhy opozice, můžeme říci,
že už byly předloženy, ale byly odmrštěny.
Vláda v I. pololetí pokračuje ve staré
rozpočtové restriktivní politice. Zřejmě
si nevzala poučení z výsledků minulého
období, na rozdíl od Státní banky
československé, kde náznaky zlepšení
lze pozorovat. Pokračuje situace, kdy vláda vytváří
prostřednictvím sdělovacích prostředků
ve veřejnosti neodůvodněné iluze o
stavu a vývojových tendencích naší
ekonomiky. Zde nemohu odolat, abych nepřipomněl
nedávné vystoupení pana ministra Kočárníka,
který se spokojeným úsměvem komentoval,
že nepotřebujeme čerpat další dvě
tranše půjčky z Mezinárodního
měnového fondu. To je tragédie. To jsme nic
neušetřili. To je naše neschopnost čerpat
úvěry, které bychom měli čerpat
a v naší ekonomice je produktivně použít.
To není žádná výhoda. Já
samozřejmě neříkám nic nového,
protože neschopnost čerpat úvěry, které
existují v naší republice na produktivní
funkce, a nejsou vyčerpány, stále ještě
v bankách existují. Ale nemáme žádné
možnosti, abychom je účelně použili.
Já si dovolím použít adjektiva pana
premiéra Stráského, že vláda
svým "sveřepým" trváním
na omylech své hospodářské politiky
zabraňuje dosažení skutečného
a přitom naléhavě potřebného
obratu v naší ekonomice. Navíc se domnívám,
že úroveň zprávy, která nám
byla předložena je výrazným podceněním
kapacity poslanců Federálního shromáždění.
Přitom za základní teoretický omyl
pokládám představu, která pochází
z myšlenkové dílny monetarismu, totiž
ztotožňování makroekonomického
přístupu s finančním přístupem.
To je samozřejmě velký omyl, takovému
omylu podlehl v mytologii král Midas a nezbylo mu nic jiného
než poprosit Boha o pomoc. Jemu se té pomoci dostalo.
Nevím, jestli máme následovat jeho příkladu.
V závěru svého vystoupení bych navrhl,
aby k usnesení Federálního shromáždění
byla připojena tato věta: "Federální
shromáždění vyslovuje nespokojenost
s nízkou analytickou úrovní předložené
vládní zprávy." Děkuji za pozornost.
Předsedající místopředseda
FS J. Stank: Ďakujem poslancovi Zdeňkovi Hábovi.
Teraz vystúpi v rozprave pán poslanec Andrej Daniel,
pripraví sa poslanec Smelík. Ďalej sú
do rozpravy prihlásení páni poslanci Klein,
Valenčík, Šilhán, Bartakovics, Čejka
a Švec. Pre relatívne veľké množstvo
prihlásených poslancov prosím, aby prihlásení
poslanci upravili svoje vystúpenia tak, aby eventuálne
argumenty, ktoré tu už zazneli, znova neopakovali.
Slovo má poslanec Daniel.
Poslanec SL A. Daniel: Vážený pán predsedajúci,
vážení kolegovia, vážení
hostia! Ja mám len krátky príspevok, ktorý
som zámerne nezahrnul do svojej spravodajskej správy,
pretože som to nepokladal za vhodné.
Chcem sa tu vyjadriť k problematike daňových
únikov v oblasti dane z obratu. Pochádam z oblasti,
kde spôsob, akým sa určitá skupina
ľudí veľmi výrazne majetkovo zlepšila,
nie je zanedbateľný. Využívanie nedostatkov
v legislatíve a vykonávacích predpisoch pre
priznávanie tejto dane pri vývoze počas dlhého
obdobia, ktoré trvalo minimálne l rok, spôsobilo,
že títo ľudia sa obohatili na náš
úkor a nie je to zanedbateľné , pretože
pri porovnaní životnej úrovne by aj naši
ministri zostali zahanbení. Pretože táto skupina
zďaleka nepatrí k mozgovým rezervám
našej spoločnosti, je veľmi zarážajúce,
ako neskoro zareagovala vláda a parlament na tento nedostatok
v legislatíve a predpisoch. Okrem dopadov na príjmovú
časť rozpočtov má tento postup aj morálny
dopad, čo považujem za oveľa negatívnejšie
vzhľadom na ekonomickú reformu. Právom sa ma
ľudia pýtajú, ako je možné, že
aj takí "tiež podnikatelia" si žijú
na vysokej úrovni a v podstate žijú na náš
úkor. Preto by som si tu dovolil ako výzvu do vlastných
radov povedať jedno, aby sme v budúcnosti rýchlejšie
reagovali na podobné nedostatky v legislatíve ako
naši predchodcovia a chcem súhlasiť s pánom
podpredsedom vlády pánem Filkusom v tom, že
tak, ako ukazovateľ ukazuje náš záujem
o hospodárske veci veľmi malý a že hospodárske
problémy úzko súvisia s politickými
problémami, ktoré tu prerokovávame a len
vtedy, keď budeme venovať dostatočnú pozornosť
týmto hospodárskym veciam, môžeme dosiahnuť
aj vo svojej politike väčšie úspechy.
Ďakujem za pozornosť. (Potlesk.)
Předsedající místopředseda
FS J. Stank: Ja ďakujem tiež. Vyzývam do rozpravy
pána poslanca Smělíka, po ňom vytúpi
v rozprave pán poslanec Klein.
Poslanec SL Z. Smělík: Vážený
pane předsedající, dámy a pánové.
Já bych navázal svým způsobem na mého
předřečníka ve stejném nebo
podobném problému. Podle výsledků,
které jsou nám předkládány
ke zprávě o plnění státního
rozpočtu federace a souhrnu státního rozpočtu
za první pololetí nevypadá rámec makroprostředí
naší ekonomiky špatně. Pomocí důsledně
prováděné restriktivní politiky u
výdajové části rozpočtu bylo
dosaženo dokonce celkového přebytku. Kladu
si však otázku, zda-li za probíhající
ekonomické reformy nemohly být výsledky ještě
lepší. Z předložené zprávy
jednoznačně vyplývá, že nejužším
místem státního rozpočtu je neplnění
příjmů především u daně
z obratu.
Celostátní výpadek této daně
představuje 15 - 16 miliard korun. Při stanoveném
35% podílu federace na této dani nedodání
5,5 miliardy korun z republik se výrazně projevilo
na neplnění státního rozpočtu,
i když se ještě nepodařilo získat
další 8,6 miliard ze splátek vládních
úvěrů poskytnutých do zahraničí,
s kterými původně rozpočet uvažoval.
Přestože se dynamika příjmů daně
z obratu i daně ze zisku do státního rozpočtu
v červenci zvýšila, zůstává
i tak výnos daně z obratu za 7 měsíců
o 5 miliard korun za výnosem ve stejném období
minulého roku. I když předpokládaná
zpráva tisku 52 pojednává o hospodaření
minulých vlád, je třeba si uvědomit,
jaké dědictví současné vlády
převzaly. Není to jen neukončená restrukturalizace
a nedokončená privatizace, ale někdy i podvodné,
nekalé a hrubě nedbalé vedení podniků
na újmu jejich vlastníků, to jest státu
před privatizací a akcionářů
po privatizaci. Ve zprávě je uvedeno, že při
současném vývoji lze odhadovat roční
deficit jen u daně z obratu o 18 až 19 miliard. Jsem
přesvědčen, že tomu nahrává
i pohled na daňově nekontrolovanou akumulaci majetku
při probíhající redistribuci, ať
již v privatizaci nebo v restituci nebo rehabilitaci jako
na něco nevyhnutného, co doprovodně s sebou
nese i nečisté praktiky. Tím se dává
i prostor podnikavcům, kteří dokáží
využívat současnou úroveň legislativy.
Rovněž nelze akceptovat tvrzení o nezákonných
nebo nečestných převodech státního
majetku do soukromých podniků, vytvářením
soukromých podniků řediteli státních
podniků a družstev na úkor těchto podniků,
umělé podceňování nebo snižování
hodnoty státních podniků za účelem
jejich pozdější koupě, jako o "praní
špinavých peněz".
(posl. Smělík)
Jako ne netypický příklad lze uvést
vyčleňování lukrativních podniků,
provozů, hotelů apod. vedoucími pracovníky
za rozvinutého socialismu, kteří pak zakládají
nové podniky, zakoupí je bez hotovosti na úvěr
ručený kupovaným majetkem, který de
facto nevlastnili. Že se kupovalo za značně
podhodnocené ceny, nikoho nepřekvapí.
Obdobné případy jsou při skupování
řeznických obchodů apod., což jsou všechno
ty oblasti, které jsou obtížně kontrolovatelné.
Lze se domnívat, že podobní podnikatelé
nepřipravují státní pokladnu o příjmy?
Chápu, že nově vybudované finanční
úřady potřebují určitý
čas na zapracování, avšak dobře
honorovaná práce by se přece jen již
měla projevit ve větší aktivitě,
především ve vyhledávání
potenciálních případů úniků
daní. Za tři měsíce po zavedení
daně z přidané hodnoty by se situace teoreticky
měla zlepšit, ale nedostatečná organizační
připravenost u plátců daně může
dát zase prostor k nenaplňování inkasa
z jiných důvodů.
Dokud nedokážeme zabránit neopodstatněnému
obohacování spekulantů a podnikavců,
nemůžeme očekávat, že se změní
morálka společnosti, a to nejen v otázkách
finančních.
Deficity rozpočtů se budou muset řešit
na úkor těch ostatních, a proto by to měl
být stále aktuální úkol, který
ani v současné složité vnitropolitické
situaci nesmíme ponechat jako problém okrajový.
Z uvedeného vyplývá, že bez důsledného
vypořádání s minulostí a resty
minulého období by bylo obtížné
získat všeobecnou podporu občanů v nové
pořádky, jak to zdůrazňovala ve volebním
programu a jak to hodlá dále důsledně
prosazovat KDU-ČSL.
Předsedající místopředseda
FS J. Stank: Ďakujem. Teraz prosím Jozefa Kleina,
aby nás zoznámil so svojím postojom k tejto
správe.
Poslanec SN J. Klein: Vážený pán predseda,
vážené kolegyne a kolegovia, vážení
hostia! Chcem racionálne využiť čas. Hľadal
som v správe o rozpočte za prvý polrok 1992
kladné veci, ale ako realista - ani nie ako opozičný
poslanec - musím povedať, že je to na zamyslenie.
Reálny hrubý domáci produkt v porovnaní
s prvým polrokom 1991 o 13 % nižší, priemyselná
produkcia za prvý polrok 1992 nižšia o 2,2 %
v porovnaní s rokom 1991. Poľnohospodárstvo
- situácia veľmi zlá. Ja som poľnohospodár,
situácia je tam veľmi, veľmi zlá. Poľnohospodárstvo
je naozaj okrádané štátom na subvenčnej
politike, daňovej i bankovej politke, na cenách
vstupov, ďalej je okrádané obchodom a priekupníkmi.
Už k 30. 6. bol v rámci Slovenskej republiky majetok
poľnohospodárskych družstiev zhruba z 30 % v
zálohe alebo v garancii bánk. Myslím, že
v tomto období to bude podstatne viac. Situácia
je veľmi zlá. Poľnohospodárstvo prakticky
robilo sociálnu politiku za minulú vládu.
Teraz, keď dôjde k transformácii, to pomôže
k zvýšeniu nezamestnanosti.
Hľadám zdroje, z ktorých by sa naplnil rozpočet.
V poľnohospodársve sa ďalej znižujú
stavy hovädzieho dobytka, hospodárskych zvierat, klesá
výroba mlieka, obilnín sme zobrali 9,5 milióna
ton, menej o 1,4 milióna ton pod úroveň roku
1980.