Federální shromáždění ČSFR, 1992 – 1992 Společné schůze SL a SN

Předsedající místopředseda FS R. Zelenay:

Poslanec Dostál má faktickú poznámku.

Poslanec SN P. Dostál: Dámy a pánové, nebudu přilévat olej do ohně, protože situace je opravdu složitá. Ale mohu vás informovat zcela zodpovědně o tom, že v neděli na Kavčích horách se připravoval přenos a technické zajištění dnešní schůze, protože mi to říkala produkční. Byl jsem v té době na Kavčích horách.

Druhá skutečnost je, že pan Kantůrek nemá vůbec žádný vliv na Českou televizi. To, že tady dnes není televize, je opravdu skutečnost, kterou může ovlivnit jedině vedení České televize, aby půjčilo své přenosové vozy. Kolegové z televize mi to jistě potvrdí.

Mám konstruktivní návrh. Prosím pana předsedu Federálního shromáždění, aby oslovil pana Klause, pan Klaus jako český premiér se může aspoň přimluvit za to, aby Česká televize půjčila své vozy. Pan Klaus jim to ale nemůže nařídit, ale doufejme, že se přimluví. (Potlesk.)

Předsedající místopředseda FS R. Zelenay:

Ďakujem. Vyhlasujem prestávku do 13.15.

Předsedající místopředseda FS R. Zelenay: Budeme pokračovať po poludňajšej prestávke. Zároveň si dovolím upozorniť, že procedurálny návrh na požiadanie televízie CNN je obsahovo irelevantný, preto o ňom nemôžeme dať hlasovať.

Teraz udeľujem slovo poslancovi Mlčákovi za klub ODS. Prosím, aby sa ujal slova. Pripraví sa predstaviteľ klubu poslancov Ľavého bloku pán poslanec Filip.

Poslanec SN J. Mlčák: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, vážení přátelé, před námi za několik hodin stojí nesmírně závažná chvíle, tak závažná, že podobných chvil v historii našich národů bylo velmi málo. V této situaci mi dovolte, abych úvodem velmi stručně a velmi jednoduše řekl, že členové poslaneckého klubu ODS budou podporovat předložený návrh zákona o způsobech zániku federace. K tomu mi dovolte několik slov.

Chtěl bych říci, že v poslední době mám pocit, že někteří lidé tvrdí, že jsme se dostali do jakési situace, která nastala teď nebo v době voleb. Chtěl bych upozornit na to, že žijeme v situaci už delší dobu, v situaci, která dává tušit, že existence společného státu v té podobě, v jaké jsme ji znali, nadále není možná. Dovolte mi, abych na vlastním případu ilustroval tuto situaci.

Asi před půldruhým rokem tento zákonodárný sbor jednal o kompetenčním zákonu. K tomu bych chtěl říci tolik. Vždycky jsem byl přesvědčeným federalistou, a protože jsem jím byl, tak jsem tenkrát nehlasoval pro kompetenční zákon. To proto, že jsem byl přesvědčen o tom, že tento zákon tak, jak byl přijat, zakládá celou řadu těžko řešitelných, nebo docela neřešitelných problémů. Že to tak bylo, přesvědčil se minulý parlament vzápětí; a ti členové sněmovny, kteří byli členy minulého parlamentu, mi dají za pravdu, že jsme měli problémy při přijímání ekologických zákonů, kde se jednalo o čistotu ovzduší, o emisní normy. Měli jsme velké problémy.

Měli jsme velké problémy i s přijetím daňových zákonů. Nechci lézt nikomu do svědomí. Tenkrát tady bylo jiné politické spektrum, dnes je dnes a nechtěl bych vzpomínat na to, kdo, kdy a jak hlasoval v případě referenda, v případě kompetenčního zákona, v případě daňových zákonů aj. Tím bych chtěl jen naznačit, že velmi závažné problémy tady byly už nejméně před půldruhým rokem.

Tenkrát jsem se z tohoto místa ptal, kdo bude rozhodovat o tom, co je a co není federálním rázem zemědělství, surovinové politiky, palivoenergetické politiky a dalších. Tenkrát mně nikdo neodpověděl.

Nicméně čas kvačí. Dostali jsme se do předvolební kampaně. V předvolební kampani, a tady bych chtěl ilustrovat celou zvláštnost naší dnešní situace, jsem se účastnil mnoha a mnoha mítinků. Všude se lidé ptali, co bude s naším státem. Všude jsem řekl: Jsem přesvědčený federalista, nicméně člověk, který přijde do styku s politikou, musí být především realista. Musíme vidět skutečnosti, které tady jsou.

Lidé se ptali: Co bude, když to dopadne s volbami tak či onak? V té době byla pro mnoho lidí absurdní představa, že se může sejít pan Mečiar a Klaus a spolu jednat o osudu státu. Nicméně, v té době jsme také čekali, že se ozvou nějaké menšiny, nějaké mlčící většiny atd. Nedočkali jsme se. My jsme ale měli demokratické a svobodné volby, ve kterých se občané České a Slovenské Federativní Republiky nějak vyjádřili.

Už v předvolební kampani Občanská demokratická strana, a tedy i já, tam, kam jsme přišli, jsme prohlašovali, že jsme pro funkční federaci, pro společný stát, který má všechny možnosti, aby fungoval jako společný stát. Pokud by to z jakýchkoliv důvodů nebylo možné, pak budeme usilovat o rychlé, civilizované, kulturní a na podkladě zákonných norem provedené rozdělení tohoto státu. Tak jsme to všem našim voličům říkali.

Jsme v situaci, ve které jsme. Došlo k tomu, že se řada sil dovolává v dnešní době ústavních zákonů a ústavy obecně. Nebudu se zdržovat tím, jakou ústavu máme, nebudu zdůrazňovat, že tato ústava po dvacet posledních let nezajistila řádné fungování federace tak, jak bychom si to představovali a známé jsou výhrady z obou stran, jak z české, tak ze slovenské.

Chtěl bych jenom říci, že kromě ústavy je tady ještě něco, co má snad ještě závažnější hodnotu. Je to Listina základních práv a svobod, ve které je mimo jiné zakotveno právo národů na sebeurčení. Já se ptám, kdo z nás má právo zpochybňovat právo slovenského národa, pokud má představy o tom, že chce žít sám, že si dovede lépe poradit se svojí budoucností? Pak nemáme právo tuto tendenci zpochybňovat.

posl. Mlčák

Emancipační snahy Slovenska jsou evidentní a vyvrcholily přijetím ústavy slovenského státu. Chtěl bych zde říci, že je to ústava samostatného státu, kde byla pozastavena platnost některých jejích částí, nicméně je to ústava samostatného státu. To je nezadatelné právo slovenského národa.

K tomu bych chtěl říci jen jednu věc. Nemám právo, nejsem kompetentní radit slovenským přátelům atd., chtěl bych se obrátit k české části této sněmovny. My nemáme ústavu, my teprve musíme budovat českou státnost. A v této situaci je to úkol nad míru důležitý. Považuji politickou pluralitu za naprostou samozřejmost, nicméně v této situaci - a vím, že mohu být obviněn z naivity - bych se nesmírně přimlouval, abychom na nějakou dobu zapomněli na stranický partikularismus a účastnili se všichni např. tvorby české ústavy, která bude ústavou nás všech, a měla by to být ústava dobrá.

Jistě jste si všimli, že jsem ve své řeči neužil nikdy pojmenování politických subjektů. Dělám to zcela záměrně. Domnívám se totiž, že ti, kteří jsou odpůrci přijetí tohoto zákona, který je před námi, berou na sebe strašlivou zodpovědnost za možné důsledky svého jednání.

K tomu bych chtěl říci ještě maličkost. Na obou stranách už existuje různé množství všelijakých hrotů. O nich víme. Neměli bychom je vyostřovat. Měli bychom udělat všechno, abychom v budoucnu mohli žít vedle sebe, Češi a Slováci, jako ti, kteří k sobě vždy měli a vždy budou mít nejblíž. Abychom se nejen vždy rádi setkávali, ale abychom se vždy chtěli setkávat.

Domnívám se, že to je úkol nad míru důležitý a velice bych si přál, abychom se všichni přinejmenším zamysleli, zda máme právo odmítnutím této zákonné normy přivodit neštěstí v nejrůznějších podobách. Já vždy říkám: Jací jsme, takové to u nás bude. Chci věřit, že jsme prima. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk.)

Předsedající místopředseda FS R. Zelenay: Ďakujem pánovi poslancovi Mlčákovi. Upozorňujem, že zatiaľ sa do diskusie vrátane predstaviteľov klubov prihlásilo dvadsaťštyri poslancov a poslankýň. Teraz vystúpi pán poslanec Filip a pripraví sa pán poslanec Fišera.

Poslanec SL V. Filip: Vážený pane předsedající, vážené Federální shromáždění, vážení hosté, projednáváme návrh zákona, který může ve svém důsledku vést k zániku státu, který je mou vlastí a vlastí nás všech. Společný stát je mou vlastí doslova a do písmene, a to jsem zde uvedl již několikrát.

Tedy dovolte, abych začal tím, co považujeme v klubu Levého bloku za nejpodstatnější. V souladu s volebním programem a s vědomím si odpovědnosti vůči občanům, vůči voličům, kteří nám dali důvěru, vidíme jedinou legitimní cestu k uplatnění zde vzpomenutého práva národů na sebeurčení v občanském principu, tedy v uplatnění referenda. Dovolte mi, abych velmi krátce odbočil.

Sleduji, abych si udržel střízlivost uvažování, kromě Československé televize či České televize v Českých Budějovicích i televizi rakouskou, případně televizi německou. Myslím si, že je to pro psychickou vyrovnanost velmi důležité.

V rakouské televizi dávali zprávu o tom, že švýcarská vláda může realizovat výstavbu dvou nových tunelů ve svých švýcarských Alpách, protože se pro projekt vyslovila nadpoloviční většina voličů v referendu, které k tomu bylo vyhlášeno.

Tedy někde lze uplatnit referendum i v takové věci, jinde, respektive u nás, kde se rozhoduje o životně důležitém kroku, který se dotkne všech občanů státu, se občan nebere v úvahu, nesmí být slyšen. A to je více než podivné.

Řada politiků se v našem státě dovolává občana a demokracie, ale když má dát průchod těmto názorům a principům, náhle na občana zapomíná, staví ho do více než druhořadé role a demokracie je pro něj zavrženíhodná. Jistě to pro tyto politiky bude mít odezvu i u občanů.

Proto si neustále klademe otázku skutečné hierarchie hodnot. Je federace opravdu už bez ceny? A pokud federace cenu nemá, nemá pro nás cenu alespoň soužití v nějaké jiné formě? Zdá se, a občané na to reagují - z jejich odpovědí je jasné, že cena soužití je velmi vysoká. A teď nezáleží na tom, jestli to zde někdo zpochybňuje, nebo ne.

Další otázkou je, a nyní použiji příměru, který uvedl zpravodaj pan Voleník, zda loď "Federace" je opravdu lodí, ve které je tak velká díra, nebo je tak shnilá, že není možné díru opravit a je lepší loď rozříznout, a tedy do obou polovin vpustit nekontrolovaně vodu tak, že se potopí ještě rychleji, než když tato loď zůstane pohromadě.

Není tedy vhodnější uvažovat o transformaci soužití Čechů a Slováků ve společném státě, než realizovat dohodu typu: Když se neumím dohodnout o něčem jiném, dohodnu se alespoň na tom, že já budu neomezeně vládnout na tomto zmenšeném pískovišti a kolega na druhém?

To nesvědčí o příliš velké politické prozíravosti a je to jen otázka neschopnosti pozitivních řešení v politické reprezentaci, která se stala vládnoucí. Kdo skutečně realizuje politiku, která má podporu většiny obyvatelstva, ten se nebojí ani referenda, ani nových voleb, protože to prostě dělá s lidmi a pro lidi.

Nyní konkrétně k některým věcem ze zákona. Bylo již řečeno a je veřejným tajemstvím, že zákon je jen příliš nepovedeným přepisem politické dohody mezi ODS a HZDS. Jako politická dohoda má jistě svoji velkou určitou hodnotu, kterou nezpochybňuji, ale jako zákon je slepencem, který nerespektuje zejména občanský princip, nerespektuje ani legalitu, ani legitimitu.

Závažné je také to, že zcela opomíjí vytvořit bariéry kolize různých postupů, a zároveň nerespektuje ani posloupnost faktickou a kompetenční. Je proto třeba zcela jednoznačně říci, že pokud chceme dnes přijmout tak zvaný technologický postup realizace práva národa na sebeurčení, je nutné dodržet alespoň ty nejzákladnější právní, a chcete-li technické, náležitosti takovéhoto postupu.

To znamená, ústavu doplnit tak, aby tento zákon nebyl jen zbytečnou velkou nepřímou novelou stávající ústavy, ale ústavu novelizoval přímo, ale k tomu nám chybí vůle, jak tady bylo už několikrát vzpomenuto. Nutné je určitě před tento zákon předřadit zákony, které jsou přinejmenším nutné.

Dále je potřebné jednoznačně stanovit postupné kroky, které musejí být při realizaci takovéhoto principu, jako je právo na sebeurčení, dodrženy, aby nemohlo dojít k situaci, která se vymyká jakékoli kontrole a vede ke konfliktům, jenž je dnes možné vidět. A s hrůzou je sledujeme v Evropě i jinde na světě.

Právně je tedy opravdu pochybné znění čl. 1 v části a), b) a d) návrhu. Stejně tak je pochybné, že tento zákon byl předložen s vědomím toho, že chybí reálný zákonný předpoklad pro realizaci této ústavní normy. Jednak jde o ústavní zákon o referendu a jednak jde o další novely.

Zákon o referendu vycházel z jiné politické situace. Bylo to již zde vzpomenuto. A je tedy konstrukcí odlišný, nehodící se na současnou situaci. Vzpomenul to tady již zpravodaj poslanec Voleník, takže mi nezbývá než rekapitulovat, že pokud vláda a parlament, včetně obou vítězů voleb myslí svá slova o dodržování ústavnosti vážně, musí přijmout argument k tomu, že tomuto zákonu musí předcházet i novela zákona o referendu, o které bohužel parlament zatím nejednal.

Hlasováním ve sněmovnách jsme však utvrzováni spíše o opaku této odpovědnosti, kterou na sebe vládní koalice bere. Tuto odpovědnost mi dovolte připomenout ještě jednou. Nikdo ji z vládní koalice nesejme.

Druhou chybou zákona je nepřítomnost oněch bariér, o kterých jsem se zmiňoval, které by zabránily souběhu jednotlivých forem a tedy možnosti divokého rozpadu. Proto, pokud nezredukujeme v zákoně předpokládané formy, je nutné stanovit alespoň jednoznačnou posloupnost těch způsobů, které v zákoně zůstanou, a tak, aby mohly být vůbec použity.

Nebudu asi sám, kdo připomene v dnešní rozpravě, že rozvod manželů není nikdy tak složitý jako pozdější vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví. Proto je zcela nepochybné, že tento zákon není možné přijmout bez zákona o dělení majetku. Tento zákon by mu měl také předcházet. Spor o vlastnictví je dnes už natolik vyostřen, že to nebudu již dále rozebírat.

Stejně jako spor o vlastnictví je nutno vidět zcela jasné souvislosti mezi tímto zákonem a ostatními normami, které vláda předkládá, ať již jde o kompetenční zákon, o zákony, které by navazovaly na dnes předkládanou novelu. Žel, vláda a vládní koalice zde ve Federálním shromáždění se brání přijmout a realizovat jakýkoliv krok, který by, když už nic jiného, občana alespoň informoval, co jej čeká v oblasti ekonomické, sociální, mezinárodně politické, kulturní, ale i humanitární a v oblasti obyčejného spolužití rodin, která je například jako moje.

Hlasováním na minulé schůzi parlament totiž znovu odmítl vícekrát předložený návrh o tom, aby federální vláda předložila alespoň předvídatelné důsledky rozpadu; a to jen dosvědčuje neochotu vlády a vládní koalice občana informovat, když už se ho nechce na soužití v jednom státě zeptat.

V pozměňovacích návrzích, které nyní předložím, vycházíme tedy zcela jednoznačně z principu legitimity, a tak s uznáním občana jako jediného oprávněného uplatňovat v rámci svého národa své sebeurčovací právo. Tomu koresponduje i první pozměňovací návrh, to je ponechat v čl. 1 současného návrhu tisk 72 jen nyní uvedené písm. c) a ostatní vypustit s tím, že by čl. 1 měl uvozovací větu: "Česká a Slovenská Federativní Republika může zaniknout jen ..."; a teď tam uvede způsob, který je znám jako referendum. Pokud nebude přijat tento pozměňovací návrh, a abych nebyl obviněn a celý poslanecký klub Levého bloku, že nechceme hledat pozitivní řešení, je nutné modifikovat čl. 1 tak, aby byla zřejmá alespoň posloupnost těch jednotlivých kroků, aby byla zabráněna kolize těch kroků, které mohou být konány jak z České národní rady, ze Slovenské národní rady, z federální vlády, případně z jednotlivých vlád.

V tom případě je potřeba uvažovat o variantě, kdy současné písm. c) čl. 1 by bylo označeno za písm. a) a ostatní tři způsoby, které jsou v zákoně uvedeny, by byly takto řešeny.

Písmeno b) by bylo: "Ústavní zákon České národní rady a Slovenské národní rady by byly přijaty na základě dohody České národní rady a Slovenské národní rady, když tyto zákony budou účinnými až po souhlasu v referendu vykonaném podle příslušného ústavního zákona národních rad."

Nové písmeno c) by tedy znělo: "Ústavní zákon Federálního shromáždění ČSFR, který podléhá referendu vykonaném podle příslušného ústavního zákona ...."

A pak písm. d) by specifikovalo ostatní jiné důvody, jak je nyní uvedeno: "Vystoupení České republiky nebo Slovenské republiky z České a Slovenské Federativní Republiky na základě ústavního zákona České národní rady a Slovenské národní rady, které podléhá referendu vykonaném podle příslušného ústavního zákona."

Dále by tato písmena byla zařazena do odst. 1 čl. 1 a byl by doplněn odst. 2 čl. 1, který by zněl: "Jednotlivé způsoby zániku federace lze použít jen tak, že v pořadí následující způsob uvedený v zákoně je možné realizovat až budou vyčerpány možnosti, které předpokládá způsob předcházející."

Závěrem mi dovolte sdělit, že pokud nebude zákon odpovídat principům občanské společnosti a principům legitimity, poslanci Levého bloku zákon nepodpoří. Děkuji vám. (Potlesk.)

Předsedající místopředseda FS R. Zelenay: Ďakujem. Podľa § 20 ods. 5 sa prihlásil spravodajca, ktorý má právo dostať slovo v momente, keď o to požiada. Kým udelím slovo poslancovi Voleníkovi, poviem vám, aké je ďalšie poradie. Pripraví sa pán poslanec Fišera, potom pán poslanec Beniač, pán poslanec Šimko, pán poslanec Sládek, pán poslanec Olej, pán poslanec Hrivík a pani poslankyňa Bellušová. Slovo má pán poslanec Voleník.

Společný zpravodaj výborů SL L. Voleník: Jenom telegraficky k té absolutizaci referenda. Tato otázka byla samozřejmě řešena i na ústavně-právních výborech. Já si dovolím teď zase odbočit. Malý exkurs do minulého volebního období tohoto parlamentu. Myslím si, že kdyby ten minulý parlament a někteří poslanci, kteří zde ještě dnes sedí a seděli i v tom minulém parlamentu, hlasovali pro referendum, tak by se situace pravděpodobně vyvíjela jinak. To je otázka jiná. Ale teď k věcné problematice.

zpravodaj Voleník

Otázka referenda nemůže být absolutizována.

Zaplať Pán Bůh, že v návrhu ústavního zákona jsou uvedeny ještě další způsoby zániku.

V ústavně-právních výborech ventiloval tuto otázku už poslanec Houška, který upozornil na to, že ve státech bývalé Jugoslávie proběhlo referendum, ve státech bývalého Sovětského svazu proběhlo referendum. Dopadlo relativně dobře, ale ve všech těch státech se střílí, ve všech těch státech se bojuje, ve všech těch státech jsou lidé k sobě jako vlk k vlku a ne jako člověk k člověku. A my se přece chceme rozejít, pokud se rozejdeme, úplně jinak, jako lidé. Na to dbejme! (Potlesk.)

Předsedající místopředseda FS R. Zelenay:

Ďakujem. S faktickou poznámkou pán poslanec Cuper, potom pán poslanec Ransdorf a s treťou faktickou poznámkou pán poslanec Malíř. Pripraví sa pán poslanec Fišera.

Poslane SN J. Cuper: Vypísal som si niekoľko definícií legitimity: "Legitimita znamená platnosť zákona a práva vôbec, zákonnosť napríklad vlády určitej dynastie". "Legitimizmus - spiatočnícke hnutie, ktoré hlása dedičnosť práva panovníckeho rodu na trón, nezosaditeľnosť dynastie z trónu."

Keby sme pred slovo "legitimizmus" pripísali slovo "federálny" a nahradili slová "panovníckeho rodu" 0slovami "Federálneho zhromaždenia", iste by sme potom mohli dospieť k legitimácii, teda uznaniu oprávnených nárokov národných rád. To znamená, že toto zhromaždenie nechce uznať oprávnené nároky národných rád, aspoň podľa niektorých návrhov zástupcov poslaneckého klubu, legitímne práva národných rád rozhodovať o sebaurčovacom práve, ako tu už bolo predrečníkom zdôraznené. Ďakujem.

Předsedající místopředseda FS R. Zelenay: Pán poslanec Ransdorf, ale ešte než mu udelím slovo, prosil by som všetkých rečníkov, aby prípadné pozmeňujúce návrhy predkladali písomne.

Poslanec SN M. Ransdorf: Pane poslanče Voleníku, to, že se střílí na území bývalého Sovětského svazu není vina referenda, které bylo vyhlášeno, a ve kterém 76 % občanů bývalého Sovětského svazu se vyslovilo pro zachování tohoto státního svazku, ale toho, že za zády občanů se dohodli politikové. To je postup, který je přesně analogický tomu, co se děje u nás. (Potlesk.)

Předsedající místopředseda FS R. Zelenay: Pán poslanec Malíř.

Poslanec SN D. Malíř: Pane předsedající, pokud si dobře pamatuji, na počátku, ještě před zahájením této společné schůze, bylo zde mnohokrát zdůrazňováno, jak závažné téma se dnes má projednávat. Bohužel, rozhlížím se kolem sebe a zjišťuji - a nebudu teď konkrétně jmenovat jednotlivé politické strany -, že zde není žádný zájem o rozpravu na tak závažné téma. Jestliže tedy ze strany některých politických stran tento zájem není, v tom případě nevidím důvod, proč by tato společná schůze měla tento program vůbec projednávat. Jestliže zájem není, přerušme tuto schůzi a přeložme ji na jiný termín, jak jsem navrhoval původně.

Předsedající místopředseda FS R. Zelenay: Pán poslanec, mám váš návrh chápať ako nejaký procedurálny návrh? Ak áno, prosím, aby ste ho skonkretizovali a dali písomne.

Poslanec SN D. Malíř: Dávám konkrétní návrh, zda by bylo možné svolat dodatečně signálem ostatní dámy a pány poslance do sálu zpět, pokud mají vůbec zájem účastnit se této schůze. Jestliže zájem není, pak opakuji, je zbytečné, aby se dnešní bod projednával. To je vše.

Předsedající místopředseda FS R. Zelenay: Musím konštatovať, že zvukové znamenie som doteraz od začiatku schôdze použil deväťkrát, ale môžem ho použiť aj desiaty raz, s tým, že podotýkam, že keby som hodnotil podľa uznášaniaschopnosti, zatiaľ nie je dostatočný počet členov v českej časti Snemovne národov v prípade, že by došlo k hlasovaniu a poslancov Snemovne ľudu, s tým, že pri rozprave to nie je nutné.

Prosím, pán poslanec Fišera má riadny diskusný príspevok.

Poslanec SN I. Fišera: Pane předsedající, páni poslanci, dámy poslankyně ČSFR, vážení hosté, nebudu hovořit o hloubce citů, které sdílí sociální demokraté, pokud jde o československý stát. Střídmí lidé o svých citech, jsou-li hluboké, nehovoří. Nebudu také hovořit o důvodech pro tento stát, ani proti němu, nechci ani hovořit o tom, jak špatný je zákon, respektive vládní předloha, která je nám předkládána, protože zpráva zpravodaje pana doktora Voleníka o lecčems sama vypovídala.

Nebudu hovořit ani o tom, proč jsme přesvědčeni, že tou základní a jedinou cestou, jak řešit tak závažný krok, je referendum. Pan místopředseda vlády akademik Čič řekl zcela jasně, že pokud bychom vycházeli z právních hledisek, že zřejmě bychom měli pravdu my.

Byla položena otázka jiná, otázka společenské odpovědnosti a otázka společenské situace, ve které se nacházíme. To je argument velmi závažný a je to důvod, který nás vede k tomu, abychom hledali cestu, jak problém řešit.

Předkládáme proto komplexní soubor pozměňovacích návrhů k tisku 72, které se pokusím stručně charakterizovat:

1) Doporučujeme, aby § 1 zněl takto: "Česká a Slovenská Federativní Republika může zaniknout jen těmito způsoby: (Má se samozřejmě na mysli ústavními způsoby.)