a) Ústavním zákonem Federálního
shromáždění, který nabývá
platnosti dnem, kdy se pro něj v referendu vyslovila nadpoloviční
většina oprávněných voličů,
alespoň jedné z republik; v ústavním
zákoně musí být stanoven způsob
rozdělení majetku ČSFR a způsob provedení
referenda.
b) Dohodou České národní rady a Slovenské
národní rady, která nabývá
platnosti dnem, kdy se pro ni vyslovila nadpoloviční
většina oprávněných voličů
alespoň jedné z republik; v dohodě musí
být stanoven způsob rozdělení majetku
České a Slovenské Federativní Republiky
a způsob provedení referenda.
c) Ústavním zákonem ČNR nebo SNR o
vystoupení České republiky nebo Slovenské
republiky z České a Slovenské Federativní
Republiky, který nabývá platnosti dnem, kdy
se pro něj v referendu vyslovila nadpoloviční
většina oprávněných voličů
příslušné republiky; referendum se vykoná
do devadesáti dnů od přijetí ústavního
zákona. Jestliže ústavní zákon
nebyl takto v referendu schválen, může Česká
a Slovenská Federativní Republika způsobem
uvedeným v tomto ustanovení zaniknout nejdříve
po uplynutí tří roků od referenda.
d) Přijetím návrhu České národní
rady nebo Slovenské národní rady na vystoupení
České republiky nebo Slovenské republiky
z České a Slovenské Federativní Republiky
v referendu alespoň z jedné z republik podle čl.
5 odst. 2 ústavního zákona č. 327/1991
Sb. o referendu."
Pro ty, kterým jsem již dal tisk je oprava: Není
tam článek 6 odstavec 1, ale článek
5 odstavec 2 ústavního zákona o referendu.
Než přednesu další články,
chci stručně zdůvodnit tuto část
našeho návrhu. Jak vidíte, jeho základem
je v každém případě referendum.
Referendum následné. Referendum, které je
již dnes v souladu - za prvé s platnou ústavou
Slovenské republiky a - za druhé umožňuje
nerušit, ani neměnit ústavní zákon
č. 327/1991 Sb., dokonce umožňuje ani nevyškrtávat
z onoho pověstného čl. 1 odst. 2 slůvko
"jen", protože může proběhnout
takovýto postup vždy na základě referenda.
Současně se zde umožňuje, aby při
každém tomto způsobu se stanovil, ještě
potom vysvětlím dál, jak to pokračuje,
aby se stanovil zákon, nebo v příslušném
ústavním zákoně aby byl stanoven způsob
rozdělení majetku a způsob provedení
referenda.
Smyslem tohoto opatření je, aby v případě
referenda referendum mohlo být uspořádáno
velmi rychle, a kdybych parafrázoval to, co jsem včera
slyšel v rádiu jako slova pana předsedy Kováče,
tedy prakticky do Vánoc. My skutečně máme
zájem na rychlém rozhodnutí. Ale chceme,
aby toto rozhodnutí bylo provedeno skutečně
solidně a podle našeho názoru opravdu pro občany
jediným možným způsobem.
Jak vidíte, také z tohoto návrhu vyplývá,
že v podstatě zejména v bodech a) a b), to
znamená, kdyby došlo k zániku ústavním
zákonem Federálního shromáždění,
nebo kdyby k němu došlo dohodou České
národní rady a Slovenské národní
rady, může obsahovat takováto dohoda a tedy
zřejmě i zákon o referendu případně
kroky pro budoucnost. Je zde tedy otevřena možnost
i pro to, o čem se uvažuje, když se hovoří
o budoucnosti.
Dále je zde navrhován odstavec 2, který řeší
už zmíněný problém souběhu
těchto způsobů zániku federace, což
je záležitost formální a bez dalšího
zdůvodňování přečtu,
jak by tento odstavec zněl:
"Česká a Slovenská Federativní
Republika může zaniknout jen jedním ze způsobů
uvedených v odst. 1. Jakmile byl Federálním
shromážděním přijat ústavní
zákon podle odst. 1 písm. a) nebo oběma národními
radami, byl přijat návrh dohody podle odst. 1 písm.
b) nebo některou národní radou byl přijat
ústavní zákon podle odst. 1 písm.
c), anebo prezidentu České a Slovenské Federativní
Republiky byl doručen návrh národní
rady podle čl. 3 písm. c) odst. 2 ústavního
zákona č. 327/1991 Sb. o referendu, nelze o jiných
způsobech zániku České a Slovenské
Federativní Republiky do ukončení postupu
stanoveného v odst. 1 v zákonodárných
sborech jednat. Je to to, na co upozorňoval už pan
zpravodaj Voleník, je to to, o čem se hovořilo,
a je zde přesný popis, jak zabránit tomu,
aby k takovéto kolizi došlo.
V podstatě bych to vyjádřil jednoduchým
principem: Ten, kdo by se nejdříve dostal k vyhlášení
ústavního zákona nebo kdo by dosáhl
řádného postupu podle zákona o referendu,
by měl přednost v tom způsobu, který
by se potom volil pro zánik federace. Promiňte,
že to je poměrně ne příliš
záživné. Ale já musím tyto momenty
vysvětlit, tyto kroky zdůvodnit, protože mají
význam pro další jednání.
2) Navrhujeme, aby § 2 zněl takto: "Zanikne-li
Česká a Slovenská Federativní Republika
některým ze způsobů uvedených
v § 1, stávají se Česká republika
a Slovenská republika nástupnickými státy
České a Slovenské Federativní Republiky."
Pan zpravodaj Voleník zde říkal, že
jsou zde určité návrhy ze strany ústavně-právních
výborů. Myslím, že to by bylo akceptovatelné,
zde my jsme ještě trochu pozadu v tom, jak to formuluji.
Nicméně zdůrazňuji, že tuto část
vládního návrhu považujeme za opravdu
velmi vážnou, protože právně zrovnoprávňuje
obě republiky pro případ, že by došlo
k rozdělení státu.
Jako druhý odstavec navrhujeme toto:
"Jestliže se pro ústavní zákon
podle § 1 odst. 1 písm. a) nevysloví nadpoloviční
většina voličů alespoň v jedné
z republik, skončí volební období
Federálního shromáždění
uplynutím devadesáti dnů od referenda. Nové
volby se provedou do šedesáti dnů."
Jsme toho názoru, že v případě,
že by takovýto zákon byl předložen
občanům v referendu a nebyl by schválen,
že Federální shromáždění
by mělo morální povinnost v podstatě
po rozumné době odstoupit. Nestanovujeme tento postup
pro národní rady, protože jsme přesvědčeni,
že by to z hlediska ústavního v tuto chvíli
nebylo správné, i když z hlediska morálního
a politického je to záležitost, nad kterou
by se tyto národní rady musely zamyslet.
Jako třetí odstavec navrhujeme:
"Přenesení působnosti České
a Slovenské Federativní Republiky a způsob
přechodu jejího majetku na nástupnické
státy stanoví:
a) V případě použití postupu
podle § 1 odst. 1 písm. a), c) a d) ústavní
zákon Federálního shromáždění,
to jsou všechny postupy kromě dohod národních
rad.
b) V případě použití postupu
podle § 1 odst. 1 písm. b) dohoda národních
rad, tedy přenesení působnosti, připadá
v úvahu až po dohodě národních
rad na základě dohody národních rad."
Protože jde o komplexní návrh, prosím
o jeho přepsání a rozdání do
lavic poslancům. Chápeme tento návrh jako
určitý most pro řešení problémů.
Předpokládáme, že poslanecké
kluby ještě o něm budou diskutovat a budou
předkládat své případné
připomínky. Chceme v tomto postupu vidět
určitou naši vstřícnost k řešení
situace, kterou ani my nechceme dále prodlužovat.
Chtěl bych říci v této souvislosti
na adresu příkladu zejména Jugoslávie
a některých částí bývalého
Sovětského svazu, že dějiny vztahu Čechů,
Slováků, Maďarů, Poláků
žijících v této zemi, jsou jiné.
Že tyto příklady, které jsou uváděny,
jsou opravdu jen velmi vzdálenými analogiemi. Nicméně
chceme právě touto změnou, těmito
pozměňovacími návrhy dosáhnout,
aby skutečně referendum mohlo být provedeno
dostatečně rychle, aby netrpěla naše
ekonomika, a aby netrpěla pověst nás všech,
protože stát, to není nic abstraktního,
to jsme my, občané, to jsme my, lidé, a abychom
si vytvořili podmínky pro buďto společný,
nebo rozdílný postup, pro přece jen aspoň
trošku slušnější budoucnost.
Musím ale říci, že naší
podmínkou skutečně je referendum. My jsme
to několikrát řekli a není na tom
co měnit. Já bych to nakonec vyjádřil
slovy doktora Galéna z Čapkovy Bílé
nemoci. Doktor Galén říká: "Prosím,
tak to, to já bych prosím nemohl." Změny
jiného druhu, které by směřovaly k
jiné podobě zániku federace, to bychom akceptovat
nemohli. Děkuji za pozornost.
Předsedající místopředseda
FS R. Zelenay: Ďakujem pánovi poslancovi Fišerovi.
Pán poslanec Krejsa má faktickú poznámku
a potom nechám hlasovať bez rozpravy o návrhu
pána poslanca Malířa, ktorý predložil
písomne procedurálny návrh o prerušení
4. spoločnej schôdze FZ pre nízku účasť
poslancov pri prerokovávaní takého významného
návrhu zákona.
Prosím, pán poslanec Krejsa. Potom o tomto budeme
hlasovať.
Poslanec SN J. Krejsa: Pane předsedající,
prosím, abyste si povšiml faktu, že pan zpravodaj
Cuper si při pozměňovacích návrzích
pana poslance Fišery i dalších čte noviny.
Předsedající místopředseda
FS R. Zelenay: Ďakujem. Prosím poslankyne a poslancov,
aby sa dostavili do rokovacej sály, budeme hlasovať.
Prosím, aby bolo pustené zvukové zariadenie.
Prosil by som predovšetkým poslancov Snemovne ľudu,
aby sme boli uznášaniaschopní. S faktickou
poznámkou pán poslanec Jičínský.
Poslanec SN Z. Jičínský: Vážení
kolegové, návrh na to, aby tento bod nebyl zařazen
dnes na program, byl projednáván a návrh
nebyl akceptován. Jednací řád nepřikazuje
nebo nestanoví jako povinnost, že při projednávání
tu má být jistý počet poslanců.
Je to jejich věcí, záleží na
nich, prostě Federální shromáždění
se nemůže usnést, že tu poslanci být
musí.
To, že tu část poslanců není,
podle mého názoru nezavdává důvod
k tomu, abychom nehlasovali o tomto pozměňovacím
návrhu.
Předsedající místopředseda
FS R. Zelenay: Pán poslanec Stank sa hlási s faktickou
poznámkou.
Místopředseda FS J. Stank: Vážené
kolegyne a kolegovia! Ja by som chcel doplniť vyjadrenie
pána poslanca Jičínského o to, že
Federálne zhromaždenie je vybavené káblovým
rozvodom televízneho signálu a, samozrejme, aj zvukového
signálu a celý rad poslancov má možnosť
sledovať toto rokovanie aj na miestach mimo snemovne, to
znamená, že ich účasť nie je z
tohto hľadiska bezprostredne nutná.
Předsedající místopředseda
FS R. Zelenay: Ďakujem. Ja som na to pri predkladaní
písomného návrhu pána poslanca Malířa
upozornil s tým, že odôvodnenie neovplyvňuje
znenie zákona, kde sa uvádza, že o procedurálnom
návrhu sa musí hlasovať bez rozpravy a pán
poslanec Malíř navrhuje prerušenie, nie ukončenie
4. spoločnej schôdze. Ako predsedajúci som
povinný o tom nechať hlasovať bez rozpravy.
Kto je za tento návrh, nech zdvine ruku a stlačí
tlačidlo!
Hlasování: 14.11
(SN 6, SL 9)
Kto je proti?
(SN 47, SL 34)
Kto sa zdržal hlasovania?
(SN 5, SL 4)
Z 98 prítomných v Snemovni národov bolo šesť
za, štyridsaťsedem proti, päť sa zdržalo,
štyridsať ignorovalo. Z 86 prítomných
v Snemovni ľudu bolo deväť za, tridsaťštyri
proti, štyria sa zdržali, tridsaťdeväť
ignorovalo. Tento návrh nebol prijatý ani v jednej
snemovni.
Pokračujeme v rokovaní. Do diskusie je prihlásený
poslanec Beniač, potom poslanec Šimko, Sládek,
Olej, Hrivík, Bellušová a ďalší.
Poslanec SN P. Beniač: Vážený pán
predsedajúci, vážené Federálne
zhromaždenie! Budem tu hovoriť za poslancov klubu Sociálno-demokratickej
strany Slovenska. Môj diskusný príspevok bude
kratší, ale na záver z neho vyplynie jasná
požiadavka referenda, ako jediného legitímneho
kroku k rozdeleniu Českej a Slovenskej Federatívnej
Republiky.
Klub poslancov Sociálno-demokratickej strany na Slovensku
považuje za jeden z hlavných bodov svojho účinkovania
v tomto Federálnom zhromaždení zachovanie spoločnej
štátnosti. Tak, ako bolo opakovane povedané
naším predsedom pánom Alexandrom Dubčekom,
sme za zachovanie tejto štátnosti v súčasnej
dobe na takej úrovni, ktorá by uspokojila slovenskú
i českú politickú reprezentáciu a
tým by sa vytvorili do budúcnosti priaznivé
predpoklady pre rokovanie, ako túto štátnosť
zdokonaľovať a rozvíjať.
Sme za zachovanie spoločnej štátnosti, nie
však v akejkoľvek podobe a nie za každú
cenu. Rozhodne nepovažujeme unitárny štát
alebo federáciu, ako sme ju poznali z minulosti, za niečo,
čo by túto štátnosť mohlo spoľahlivo
udržať a rozvíjať. Sme za takú spoločnú
štátnosť, ktorá by uznala prirodzené
emancipačné úsilie slovenského národa
a zároveň by splnila predstavu českej strany
o možnosti fungovania takého štátu. V
našich predstavách spoločnej štátnosti
je to spoločná mena, obrana, colná politika
a koordinovaná zahraničná politika.
Ochota hľadať dohodu u rozhodujúcich politických
síl spoločnosti evidentne chýba. Ak som povedal,
že nie sme za spoločný štát za
každú cenu, mal som tým na mysli ľud,
ktorý by mal rozhodnúť v referende, či
spoločná štátnosť ešte cenu
má, alebo už nie. Ako správni demokrati budeme
rešpektovať každý výsledok, aj keď
nepopierame, že prípadné "nie" v
referende za spoločnú štátnosť
bude vážnou ranou pre náš program.
Ochota podrobiť sa tejto skúške by mala byť
predovšetkým u predstaviteľov vládnucich
strán, u ktorých by však - a to uznávam
- neočakávaný výsledok referenda mal
oveľa zásadnejšie dopady na revidovanie praktickej
politiky.
Práve táto obava o neistý výsledok
referenda je tým momentom, z ktorého pramení
neochota vládnej koalície prijať referendum
ako jediný a najdemokratickejší spôsob
rozhodovania o rozdelení Českej a Slovenskej Federatívnej
Republiky.
Teraz nasledujú moje návrhy k Vládnemu návrhu
ústavného zákona o spôsobe zániku
ČSFR, tlač 72, k § 1: "Česká
a Slovenská Federatívna Republika môže
zaniknúť len" - vypustiť v § 1 ods.
a), b), d), ponechať v paragrafe ods. c), za "rady"
dať bodku a vypustiť posledné slovo "lebo".
Předsedající místopředseda
FS R. Zelenay:
Ďakujem. Prosím, aby ste svoj písomný
návrh odovzdali. Teraz vystúpi poslanec Šimko,
pripraví sa pán poslanec Sládek.
Poslanec SN I. Šimko: Vážený pán
predsedajúci, vážené poslankyne, vážení
poslanci, milí hostia! Dovoľte mi, aby som vás
zoznámil so stanoviskom Kresťansko-demokratického
hnutia a jeho poslaneckého klubu k Vládnemu návrhu
ústavného zákona o zániku ČSFR
a jeho dnešnému prerokovávaniu.
Vážené snemovne! Keď v roku 476 zvrhol
barbarský vodca Odoakar posledného rímskeho
cisára a zrušil císárstvo, určite
si príliš nelámal hlavu nad historicky symbolickým
menom, ktoré uzatvorilo stáročnú éru
antického sveta. Posledný západorímsky
panovník sa volal Romulus Augustus. Svojím menom
pripomínal prvého vládcu Ríma, syna
prvého cisára. Bol to historický symbol,
čosi, čo sa asi nedá naplánovať.
Podobne aj dnes, pri výročí mníchovského
diktátu, začíname rokovať o spôsoboch
zániku nášho štátu. Je to nepochybne
historická paralela. Ani Mníchov ešte formálne
neznamenal zánik Československa a nebol istotne
nenávratným vykročením k nemu. Predstavitelia
vládnúcich strán nás ubezpečujú,
že táto dejinná zhoda dát je celkom
náhodná, že si to vlastne neuvedomili. A ja
im verím.
Aj barbarské kmene, ktoré pochovali antický
svet, iste netušili, čo sa skrýva za menom
posledného cisára. Je znakom barbarstva, že
mu chýba historické vedomie. (Potlesk.) Barbari
vždy prichádzali s energiou a túžbou po
moci, rozbili všetko, čo našli a nakoniec postupne
a nevedomo podľahli kultúre, ktorá bola silnejšia,
než oni.
"O nás bez nás" bolo hlavným znakom
Mníchovskej dohody. Ktosi mi pred niekoľkými
dňami povedal, že v tomto prípade je situácia
celkom iná, tu predsa rozhodujeme sami o sebe. Pokiaľ
by to tak naozaj bolo a Federálne zhromaždenie by
v tejto veci rozhodovalo samo o sebe, v poriadku. Dobre nám
tak! Lenže tu chceme rozhodnúť o osude našich
národov, o osude ľudí v tomto štáte
definitívne bez toho, aby sme sa spýtali na ich
mienku. Každý občan tohto štátu
okrem nás poslancov môže preto povedať,
že sa zase rozhoduje o nás bez nás.
Počúvame teraz často argumenty, že ľudové
hlasovanie o tejto veci je nebezpečné, pretože
občania sú manipulovaní masovými oznamovacími
prostriedkami a snáď by nedostatočne pochopili,
o čom vlastne rozhodujú. Jedným dychom však
autori v týchto úvahách hovoria aj o tom,
že vlastne občania o všetkom už rozhodli
v júnových voľbách. Tak pardón,
priatelia, v júnových voľbách sa ľudia
rozhodovali po vybičovaní kampane oznamovacích
prostriedkov, rozhodovali sa na základe zložitých
volebných programov, ktoré podľa prieskumov
väčšina ľudí vraj ani nečítala.
A vtedy bolo ich rozhodnutie v poriadku? Nie sú podľa
vás, ktorí sa obávate nebezpečenstva
referenda, nebezpečné aj voĺby?
Poslanec Šimko
Priatelia, veľmi podceňujete nášho občana!
Veď kto by už nepochopil, keď sa ho spýtate,
či má tento štát trvať ďalej,
alebo sa má rozdeliť?
Pochopiteľne, jadro problému je inde. Politici vládnúcich
strán dobre vedia, že naše národy sú
politicky vyspelé. Vtedy, keď ich zvolili, aj to priznali.
Ale obávajú sa iného. Predsedovia HZDS i
ODS sa rozhodli, že sa tento štát rozdelí
a občania tejto krajiny by im mohli vykonať takú
nepríjemnosť, že by s tým náhodou
nesúhlasili. Prijať taký verdikt je určite
ťažké a zdá sa, že vládnúce
strany dostali strach. Preto teraz rozohrali toto ústavné
divadlo, ktoré by im umožnilo uskutočniť
ich stranícke zámery, mimochodom, počas volebnej
kampane obratne skrývané a rozdeliť federáciu
aj bez toho, aby sa obťažovali zistiť, či
to jej obyvatelia chcú alebo nie.
Vážení spoluobčania, poslankyne a poslanci!
Vôbec nechcem spochybňovať, že na Slovensku,
ale dnes možno aj v Čechách a na Morave, je
túžba po vlastnom vedení svojej krajiny veľmi
silná. Je to prirodzená túžba dospievajúcich
a vlastne nikto im ani nebráni. Priatelia, nezatvárajme
oči, že sú tu veľké rozdiely v
predstavách, ako sa má táto túžba
naplniť! Jeden to vidí srdcom, druhý rozumom
a iný domácou pokladňou. Rozdelenie federácie,
naprojektované členmi ODS a HZDS a realizované
šikovne a rýchle, bez možnosti vyjadrenia sa
občanov, povedie k ďalšiemu a veľmi nebezpečnému
rozdeleniu vnútri našich národov. Vzniknú
dve rozličné verzie tohto aktu, dve rozličné
hodnotenia našich moderných dejín, ktoré
týmto píšeme. Hrdinovia budú podľa
jednej verzie zločincami a zradcami, podľa druhej
naopak. Pripomínam preto biblické podobenstvo, že
kráľovstvo, ktoré je vnútorne rozdelené,
sa neudrží. Toto vnútorné rozdelenie
sa demokratickými prostriedkami spravidla len veľmi
ťažko prekonáva. Vládnúce strany
nechcú vidieť, že takéto rozdelenie tu
je, ale intuitívne ho cítia. Prečo by sa
inak obávali referenda?
Treba si položiť vážnu otázku, či
je referendum tým zázračným prútikom,
ktorý by toto dnes existujúce rozdelenie vnútri
našich národov prekonal. Veď, nech by sa v ňom
rozhodlo tak alebo inak, vždy by zostala tá druhá
časť nespokojná. Zdá sa mi ale, že
je to jediné demokratické riešenie. Nie je
síce zázračným prútikom, rozpory
sa ním neprekonajú, ale vyrieši sa ním
zásadná otázka demokracie, ktorá by
mala byť vládou ľudu. Každé iné
riešenie je vládou, ktorá sa od ľudu oddelila.
Je málo vecí, ktoré možno označiť
za základné spoločenské rozpory. Ale
ak sa taká vec vyskytne, pri rozhodnutí o nej zastupiteľská
demokracia zlyháva. Rozhodnutie, ktoré prijala väčšina
občanov, je čosi, s čím sa musí
vyrovnať každý, kto má aspoň elementárne
demokratické cítenie. Sme preto presvedčení,
že jediným legitímnym a voči občanom
poctivým spôsobom rozdelenia spoločného
štátu je referendum. Zároveň je nám
ale jasné, že vládnúce strany majú
dosť moci, aby tento štát rozložili, keď
to nepôjde inak, aj neústavne. Preto je iste potrebné
uvažovať, aké spôsoby zániku federácie
možno vôbec považovať za ústavné.
Počas rokvania o vládnom návrhu zákona
o spôsobe zániku Českej a Slovenskej Federatívnej
Republiky sme vyjadrili viackrát naše námietky
voči tejto predlohe. A neboli sme sami. Dočkali
sme sa absurdnej výčitky, že brzdíme
dohodnutý proces rozpadu, ba dokonca, keď sa vraj
preto štát rozpadne neústavným spôsobom
a povedie to ku katastrofe, zodpovednosť padne na opozičné
strany. To mi pripomína prípad jedného zločinca,
ktorý sa vyhrážal žene úmyslom
znásilniť ju s tým, že ak sa nepodvolí,
zabije ju a potom to bude ona, kto bude zodpovedný za to,
že on je vrah.
Vážené Federálne zhromaždenie!
Naším cieľom nie je prehlbovať rozpory a
konflikty. Považujeme však za svoju povinnosť upozorniť
na ne. Vieme veľmi dobre, že na prekonanie rozporov
niet inej cesty, ako je hľadanie veľmi vratkej rovnováhy
medzi rôznymi záujmami a cieľmi. Preto sme veľmi
vážne analyzovali vládny návrh, predovšetkým
jeho paragraf - alebo článok - jedna, ktorý
obsahuje konkrétne spôsoby zániku federácie.
Pod písmenom a) sa ukrýva rozdelenie na základe
ústavného zákona Federálneho zhromaždenia.
Nie sú iste námietky, že takýto spôsob
by bol ústavný. Federálny parlament je najvyšší
orgán moci vo federácii a ako taký určite
môže rozhodnúť o jej likvidácii.
Inou otázkou je, či poslanci, ktorí by za
rozpad takým spôsobom hlasovali napriek tomu, že
vykonali na začiatku volebného obdobia sľub
vernosti ČSFR, majú alebo nemajú zábrany.
Ja osobne sľub považujem za čosi, čo treba
brať vážne.