Federálne zhromaždenie musí vziať na vedomie,
že Slovenská národná rada prijala Deklaráciu
o zvrchovanosti Slovenska a Ústavu Slovenskej republiky.
Ide o právne dokumenty, ktoré boli prijaté
v súlade s doterajším právnym stavom
a v súlade s medzinárodnými dokumentami,
upravujúcimi právo národov na sebaurčenie.
Tieto medzinárodné dokumenty garantuje aj Česká
a Slovenská Federatívna Republika, a preto jej vnútroštátne
zákony im nemôžu odporovať.
Navrhovaný ústavný zákon nemôže
ignorovať to, čo prijala Slovenská národná
rada, ale musí z toho vychádzať. V rozpore
s tým je návrh § 1 písm. a), ktorý
upravuje, že Česká a Slovenská Federatívna
Republika zanikne deklaráciou Federálneho zhromaždenia,
schválenou ústavným zákonom Federálneho
zhromaždenia. Tento spôsob nemá právnu
oporu. Deklaráciou je možné čosi deklarovať,
a nie o niečom rozhodovať. Takáto deklarácia
má len politický význam. Mohla by teda konštatovať,
deklarovať, že došlo k zániku ČSFR.
Nie je dôvod na jej schvaľovanie ústavným
zákonom.
Z tohto dôvodu podporujeme dikciu písm. a) v článku
1 tlače 99, a nie písm. a) § 1 tlače
72.
Spôsob zániku, navrhovaný v § 1 písm.
c) referendom, vyhláseným ústavným
zákonom Federálneho zhromaždenia, odporuje
už uvedeným dokumentom. Nepriamo vlastne vychádza
zo smutne presláveného čechoslovakizmu, teda
jednotného národa, keď Federálne zhromaždenie
má umožniť obom národom nadiktovať
im podmienky, za ktorých môžu rozhodnúť
o svojom sebaurčovacom práve. Tieto podmienky, tieto
práva prislúchajú len republikám,
ale ich zákonodarné orgány môžu
rozhodnúť o potrebe referenda pre tú ktorú
republiku, pre ten ktorý národ.
Z tohto dôvodu navrhujeme vypustiť dikciu písm.
c) v článku 1, tlač 99, a podobne v §
1, tlač 72, časť - citujem:"... ústavného
zákona Federálneho zhromaždenia alebo..."
Koniec citátu. Znenie písmena c) bude nasledovné:"
Podľa výsledku referenda, vyhláseného
na základe ústavného zákona Českej
národnej rady alebo ústavného zákona
Slovenskej národnej rady, alebo..." Koniec citátu.
Z tohto vyplýva doplňujúci návrh do
tlače č. 99 a podobne tiež do tlače
č. 72. Navrhujeme vložiť za článok
3 nový článok 4 a pôvodný článok
4 prečíslovať na článok 5. Znenie
nového článku 4 bude nasledujúce:
" Nadobudnutím účinnosti tohto ústavného
zákona stráca platnosť ústavný
zákon č. 327/1991 Zb., o celoštátnom
referende a zákon č. 490/1991 Zb., o spôsobe
uskutočnenia referenda."
Tým, čo majú snahu riešiť veci
centrálne, by som chcel pripomenúť, že
vznik Československej republiky 28. októbra 1918
bol vyhlásený z Prahy bez akejkoľvek konkrétnej
dohody oboch národov. Keď nepočítame,
samozrejme, Pittsburgskú dohodu, ktorú nikto nikdy
neakceptoval, bez účasti najvýznamnejších
slovenských politikov, akými boli Milan Rastislav
Štefánik a monsignore Andrej Hlinka. Až dva dni
po vyhlásení Československej republiky, teda
30. októbra 1918, stačila dodnes obsahovo celkom
neujasnená Martinská deklarácia, oznámená
telegramom, aby sa v Prahe zavŕšilo to, čo
už bolo Masarykom a Benešom realizované. Ústavnosť
takéhoto postupu nikto nespochybňoval.
Nemali by sme sa snažiť odvolávať na ústavnosť
a v skutočnosti ju porušovať. Ústavné
bude, keď oba naše národy si o svojich osudoch
rozhodnú nezávisle na sebe.
Na záver ešte krátka úvaha. Myšlienka
vytvorenia spoločného štátu Čechov
a Slovákov bola vo svojej dobe opodstatnenou a príťažlivou
a stala sa záchranným pásom pre oba národné
celky. V období viac ako sedemdesiatročnej histórie
československého štátu sa Čechom
a Slovákom z rôznych nám známych dôvodov,
ktoré, samozrejme, nemienim rozvádzať, nepodarilo
vybudovať pre obe strany vhodný a prijateľný
politický a spoločenský systém, vytvoriť
podmienky pre rovnoprávne a harmonické spolužitie.
Dnes prichádza doba, aby sme konečne natrvalo a
kultúrnym spôsobom vyriešili všetky sporné
miesta medzi Čechmi a Slovákmi, medzi Českou
republikou a Slovenskou republikou.
Prijatím tohto návrhu zákona má Federálne
zhromaždenie historickú príležitosť
posunúť vzájomné vzťahy medzi oboma
národmi a občanmi oboch republík do novej
kvality, ktorá zodpovedá našim tradíciám,
histórii, kultúrnej i morálnej vyspelosti.
Klub poslancov Slovenskej národnej strany už v minulom
volebnom období na pôde Federálneho zhromaždenia
upozorňoval na to, že keď sa chcú Česi
a Slováci k sebe viac priblížiť, viac
sa chápať a obojstranne výhodne spolupracovať,
musia sa rozdeliť do dvoch suverénnych a samostatných
národných štátov. Veríme, že
túto skutočnosť pochopia všetci tí,
ktorí sa ťažko zmierujú so zánikom
československej federácie, vlastne akejsi pseudofederácie.
Schválením zákona o spôsobe zániku
Českej a Slovenskej Federatívnej Republiky my, poslanci
Federálneho zhromaždenia, pozitívne podporíme
odveké sebaurčujúce a emancipačné
snahy slovenského národa. Klub poslancov Slovenskej
národnej strany podporí prijatie tohto návrhu
ústavného zákona aj napriek niektorým
výhradám, ktoré som vo svojom vystúpení
uviedol. (Potlesk.)
Předsedající místopředseda
FS R. Zelenay: Ďakujem pánovi poslancovi Hrivíkovi.
Vystúpi pani poslankyňa Bellušová, potom
sa pripraví poslanec Orel, pani poslankyňa Hyková,
pán poslanec Tyl, pán poslanec Zeman, pán
poslanec Ransdorf, pán poslanec Jičínský,
pán poslanec Dostál, pán poslanec Malíř
a pán poslanec Pludek. Ďalších prečítam
neskôr. Zatiaľ je do diskusie - okrem vystupujúcej
pani Bellušovej - prihlásených ďalších
dvadsaťštyri poslancov.
Poslankyně SN E. Bellušová: Vážený
pán predseda, predsedajúci, vážený
pán podpredseda, dámy a páni, vážení
hostia! Dovoľte mi, aby som povedala pár slov za poslancov
klubu Hnutia za demokratické Slovensko vo Federálnom
zhromaždení.
Poslanci Hnutia za demokratické Slovensko si uvedomujú
vážnosť situácie a vedia, že prerokovávanie
tohto ústavného zákona si zasluhuje mimoriadnu
pozornosť. Na druhej strane práve preto boli a sú
ochotní rokovať so všetkými poslaneckými
klubmi, ako ste sa aj dnes dozvedeli, vypočuli si názory
na prijatie tohto ústavného zákona i od poslancov
opozičných strán.
Nemôžem súhlasiť s niektorými predrečníkmi,
ktorí priamo mali výhrady voči poslancom
Hnutia za demokratické Slovensko v súvislosti s
neplnením programu, z čisto jednoduchých
dôvodov - pretože práve poslanci Hnutia za demokratické
Slovensko ako jeden z bodov svojho programu mali získať
medzinárodnoprávnu subjektivitu. A preto voliči,
ktorí dali hlas tomuto hnutiu, vedeli, prečo tento
svoj hlas dali. To je dôležitý, podstatný
moment, ktorý by si mali uvedomiť niektorí
predrečníci.
Som trocha sklamaná vystúpením poslanca za
Kresťansko-demokratické hnutie. Nebudem s ním
z tohto miesta polemizovať, ale dovoľte mi pripomenúť
všetkým prítomným a tým, ktorí
nás počúvajú, že to bolo práve
Kresťansko-demokratické hnutie a jeho predstavitelia,
ktorí sa o hviezdičku v Európskom spoločenstve
uchádzali. A boli to práve oni, ktorí hovorili
o slovenskej stoličke. Odpusťte, prosím, ale
títo naši občania určite sledovali,
sledujú a budú sledovať zmeny názorov
tohto hnutia. (Potlesk.) A mne neprislúcha, aby som to
dnes komentovala, ani hodnotila, ani oponovala.
Poslanci Hnutia za demokratické Slovensko urobia všetko
pre to, kým budeme hlasovať o tomto zákone
- rokovali so všetkými tými, ktorí podávali
protinávrhy, pozmeňovacie pre tento zákon
- aby sme hľadali takú cestu prijatia návrhov,
ktoré nebudú vyhovovať len politikom, ale občanom
ako Slovenskej, tak i Českej republiky. Ďakujem. (Potlesk.)
Předsedající místopředseda
FS R. Zelenay: Ďakujem pani poslankyni Bellušovej. Faktická
poznámka.
Poslanec SN P. Bohunický: Strana demokratickej ľavice
podporovala Hnutie za demokratické Slovensko v jej volebnom
programe. Hlasovali sme za zvrchovanosť, hlasovali sme za
ústavu. Chcel by som poprosiť - a sme ochotní
hlasovať aj o treťom, čo je napísané
v programe HZDS. Na strane 17 programu sa hovorí: "Uvedenie
Deklarácie o zvrchovanosti Slovenskej republiky do života
je možné až po potvrdení referendom, ktoré
by vyhlásila Slovenská národná rada."
(Potlesk.)
Předsedající místopředseda
FS R. Zelenay: Ďakujem. Pretože nie sú nijaké
ďalšie faktické poznámky, dávam
slovo pánovi poslancovi Orlovi a odovzdávam vedenie
schôdze predsedovi Snemovne ľudu, pánovi poslancovi
Bendovi.
Řízení schůze převzal místopředseda
FS V. Benda.
Poslanec SL J. Orel: Vážený pane předsedo,
vážený pane předsedající,
jsem pověřen tlumočit stanovisko klubu poslanců
KDU-ČSL.
Projednáváme návrh ústavního
zákona, který nemůže vyvolat nadšení.
Musíme ho však posuzovat v kontextu událostí,
které nastaly. Za nejpodstatnější událost
považujeme přijetí ústavy Slovenské
republiky Slovenskou národní radou. Jejím
přijetím bylo jednoznačně dáno
najevo odhodlání, pokud se tak již nestalo
nyní, vytvořit v dohledné době samostatný
slovenský stát.
Nám nezbývá, než tuto skutečnost
respektovat a chápat ji jako realizaci práva národa
na sebeurčení. Chápeme to skutečně
jako právo a z toho vyvozujeme, že jeho realizace
nemůže být tomu, kdo toto právo uplatnil,
na újmu, a to ani v oblasti dělení majetku
ani v oblasti nástupnických práv.
Jiná věc je, že jsme přesvědčeni,
že osamostatnění Slovenska přinese obyvatelstvu
velké obtíže; materiální i jiné,
ale na to můžeme pouze upozornit.
Jestliže tedy chápeme realizaci práva na sebeurčení
skutečně jako právo, je naší
povinností, nás, poslanců Federálního
shromáždění, přijmout taková
opatření, která ulehčí obtížné
procesy s tím spojené, včetně onoho
zmíněného dělení majetku. Právě
takovým opatřením by se mohl stát,
podle našeho názoru, projednávaný ústavní
zákon o způsobech zániku ČSFR. A jedině
to, že máme co do činění s právem
na sebeurčení, vede nás, poslance KDU-ČSL
k tomu, že tento ústavní zákon podpoříme.
Samozřejmě, pokud nebude pozměňovacími
návrhy přepracován do podoby, která
by se odchýlila od hlavního smyslu tohoto ústavního
zákona, jak ho chápeme my. Tím je usnadnění
a ústavnost procesu oddělení republik. K
samotnému návrhu tohoto ústavního
zákona máme konkrétní pozměňovací
návrh, který potom předám předsedajícímu
schůze.
Navrhujeme, aby v čl. 1 písm. b) byla vsunuta za
slovo "dohodou" slova "Federálního
shromáždění a". Touto úpravou
sledujeme to, aby se snížilo riziko spočívající
v nebezpečí, že by mohly být paralelně
iniciovány různé způsoby zániku
uvedené v čl. 1.
Přijetím této úpravy by samozřejmě
vyvstala i nutnost upravit čl. 2 odst. 2, a to takto: "Dohoda
Federálního shromáždění
a obou národních rad v případě
uvedeném podle písm. b) ..." a dále
by už pokračovalo, jak je v textu ... dohoda ČNR
a SNR, samozřejmě s vypuštěním
písm. b).
Děkuji vám za pozornost.
Předsedající místopředseda
FS V. Benda: Děkuji poslanci Orlovi. Prosím o jeho
písemné znění návrhu. Slovo
má paní poslankyně Hyková. Připraví
se pan poslanec Tyl.
Poslankyně SL B. Hyková: Vážený
pane předsedající, vážené
poslankyně, vážení poslanci, vážení
hosté, předložený vládní
návrh ústavního zákona o způsobu
zániku ČSFR (parlamentní tisk 72), o jeho
modifikaci se pokouší ústavně-právní
výbory SL a SN Federálního shromáždění,
je podle mého názoru problematický.
Za prvé. Nepreferuje referendum jako základní
předpoklad pro rozdělení státu, respektující
princip občanské suverenity, anebo suverenity občanské
společnosti, a zakotvuje neprávní postupy,
které nemají oporu v našem právním
řádu.
Zánik federace nelze uskutečnit jinou, než
ústavní cestou, nemá-li docházet ke
konfliktním situacím. Rozdělení, které
nebude legální ani legitimní, je nepřijatelné
nejen pro poslance, kteří respektují základní
ústavní principy, ale ani pro občanskou společnost.
Návrh zákona musí respektovat a jednoznačně
stanovit způsob, jakým se proces rozdělení
bude realizovat. Vládní návrh sice taxativně
stanoví čtyři způsoby možného
zániku ČSFR (teoreticky by jich mohl stanovit i
více), ale přitom neupravuje, kdo vlastně
má rozhodnout o tom, který z těchto způsobů
bude použit. K tomu ještě dodávám,
že tu jde o ústavní zákon, a ústavní
zákony jsou obvykle kogentní a stanoví jednoznačně
práva a povinnosti ústavních orgánů.
Pro poslance LSU je nepřijatelný způsob zániku
federace dohodou České a Slovenské národní
rady navrhovaný v § 1 písm. b) vládního
návrhu. Pokud existuje federace a její zákonodárný
sbor, nemohou její kompetence přejímat, bez
zmocnění zákonem Federálního
shromáždění, národní rady.
Návrhu ústavního zákona (parlamentní
tisk 72) lze tedy vytknout nejen zakotvení neprávních
postupů, ale i nerespektování legislativních
zásad. Žádným novým zákonem
nelze porušit existující zákon, pokud
tento zákon současně výslovně
nestanoví, v čem se má změnit existující
zákon.
Vládní návrh ústavního zákona
o způsobu zániku federace nerespektuje úpravu
existující v ústavním zákoně
č. 327/1991 Sb., a je s ním i v rozporu. Z tohoto
důvodu, pokud nedojde k úpravě citovaného
zákona, nelze přijmout ani způsob zániku
uvedený v § 1 písm. d), neboť podle ústavního
zákona o referendu, čl. 1 odst. 2, se může
o návrhu na vystoupení republiky z ČSFR rozhodnout
jen referendem.
Platný ústavní zákon č. 327/1991
Sb. o referendu sice dává možnost uskutečnění
referenda na území celé federace, avšak
neumožňuje vyjádřit se v referendu k
zániku federace.
Jak vládní návrh o způsobu zániku
federace, tak i pozměňovací návrh
k tomuto zákonu, který předložím,
předpokládá novelizaci ústavního
zákona o referendu tak, aby bylo možné se v
referendu vyjádřit i k rozdělení federace.
Tuto podmínku splňuje návrh novely předložený
skupinou poslanců a označený jako parlamentní
tisk 67.
Rozhodnutí o nezařazení tohoto iniciativního
návrhu zákona na program čtvrté schůze
SL a SN pokládám za velkou chybu.
Pozměňovací návrh klubu poslanců
LSU k vládnímu návrhu zákona o způsobu
zániku ČSFR akcentuje v § 1 referendum vyhlášené
na základě ústavního zákona
Federálního shromáždění
nebo ústavního zákona ČNR či
SNR. Podle výsledků referenda musí pak Federální
shromáždění buď přijmout
ústavní zákon, nebo zmocnit ústavním
zákonem Českou národní radu a Slovenskou
národní radu k uzavření dohody o zániku
federace.
Jak patrno, v našem pozměňovacím návrhu
akceptujeme referendum, ale i zároveň přijetí
ústavního zákona na základě
výsledků referenda. Domnívám se, že
je to schůdná cesta, jak se vyhnout nedostatkům
vládního návrhu ústavního zákona,
zejména těm jeho nedostatkům, o kterých
jsem zde hovořila.
Pozměňovací návrh předám
písemně panu předsedajícímu.
Nyní tento návrh přečtu. Pozměňovací
návrh k vládnímu návrhu ústavního
zákona o způsobu zániku ČSFR (parlamentní
tisk 72):
Paragraf 1 vládního návrhu se mění
takto: § 1 odst. 1 se mění takto: "ČSFR
může zaniknout jedině na základě
referenda vyhlášeného na základě
ústavního zákona FS nebo ústavního
zákona ČNR nebo SNR."
Podle výsledků referenda může FS a)
přijmout ústavní zákon, kterým
zaniká ČSFR, nebo b) zmocnit ústavním
zákonem ČNR a SNR k uzavření dohody
o zániku ČSFR.
Paragraf 2 vládního návrhu zákona
se mění takto: § 2 odst. 1: Zanikne-li Česká
a Slovenská Federativní Republika způsobem
uvedeným v § 1, stávají se Česká
republika a Slovenská republika nástupnickými
státy.
Odst. 2: Ústavní zákon podle § 1, odst.
2
písm. a) nebo dohoda mezi ČNR a SNR podle §
1 odst. 2 písm. b).
a) Stanoví přenesení působnosti České
a Slovenské Federativní Republiky na nástupnické
státy,
b) Určí způsob přechodu majetku ČSFR
na nástupnické státy.
Ustanovení stávajícího § 3 a
4 zůstávají beze změny.
Děkuji za pozornost.
Předsedající místopředseda
FS V. Benda: Děkuji paní poslankyni Hykové,
slovo má poslanec Tyl, připraví se poslanec
Zeman.
Poslanec SL M. Tyl: Pane předsedající, vážené
kolegyně, vážení kolegové, předložený
zákon o způsobech zániku České
a Slovenské Federativní Republiky má vlastně
dvě části, z nichž pouze první
část odpovídá jeho názvu. Věcně
vzato, s první částí tohoto zákona,
která poměrně plasticky umožňuje
způsoby, jakými by bylo možno dospět
k zániku federace, klub poslanců Křesťanskodemokratické
strany ve Federálním shromáždění
v zásadě souhlasí.
Co se týče § 2, domníváme se,
že je třeba zvážit a přijmout změnu
v odst. 2, která logicky váže na § 1,
a to proto, že jestliže ústavním zákonem
podle písm. a) umožňuje dohodou přijatou
Federálním shromážděním
zánik federace, pak pokud půjde o dohodu České
republiky a Slovenské republiky, v § 1, lze takovou
věc akceptovat pouze podle písm. b). Kdyby došlo
totiž jinými způsoby podle písm. c)
a d) k rozdělení státu, pak by v § 2
tyto dvě možnosti vlastně blokovaly rozdělení
majetku a nástupnická práva.
Čili jednoduše navrhujeme, aby z odst. 2 § 2
byla vynechána poslední dvě písm.
c) a d) odst. 2.
Odevzdám zpravodajům. Děkuji za pozornost.
Předsedající místopředseda
FS V. Benda: Děkuji panu poslanci Tylovi. Slovo má
poslanec Zeman, připraví se pan poslanec Ransdorf.
Upozorňuji, že zde mám ještě dvacet
tři písemných přihlášek
do rozpravy. Jelikož už promluvili zástupci všech
klubů nebo všichni přihlášení
zástupci klubů je nadále řečnická
lhůta omezena na schválených deset minut.
Poslanec SL M. Zeman: Pane předsedající,
vážené Federální shromáždění,
před projednáváním tohoto návrhu
zákona zde probíhala rozsáhlá diskuse
ke státoprávnímu uspořádání,
kdy jsme se v podstatě rozdělili do dvou skupin.
Skupinu zastánců rozpadu federace a skupinu zastánců
transformace federace. Domnívám se, že je to
právě Federální shromáždění,
které je reprezentantem společných zájmů
České a Slovenské republiky. Domnívám
se, že bychom tedy tyto společné zájmy
měli umět artikulovat a že bychom měli
usilovat o to, aby vedle likvidačního proudu založeného
na iluzích, že po přijetí tohoto návrhu
zákona bude moci Federální shromáždění
ještě cokoli rozhodnout a dále na iluzi, že
dojde k funkčním dohodám obou nástupnických
států, abychom se místo toho nevzdávali
svých kompetencí, neboť kompetencí se
vzdává pouze člověk neschopný
a já bych chtěl pevně věřit,
že všichni poslanci tohoto ctihodného sboru slynou
schopnostmi.
Proto si vám dovoluji jako pozměňovací
návrh navrhnout usnesení Federálního
shromáždění k tomuto bodu, usnesení,
které nezasahuje přímo do jednotlivých
paragrafů, ale kterým by Federální
shromáždění vyjádřilo
svoji vůli usilovat, byť v poslední chvíli,
o transformaci československé federace. Návrh
zní takto:
"Federální shromáždění
ČSFR žádá předsednictvo Federálního
shromáždění, aby neprodleně ustavilo
komisi pro přípravu ústavního zákona
o transformaci československé federace ..."
(Předsedající místopředseda
FS V. Benda: Pane poslanče, promiňte, že vás
přerušuji, ale odchylujete se od věci. Projednávaným
předmětem je návrh zákona o způsobech
zániku federace.) Obávám se, pane předsedo
... (Předsedající místopředseda
FS V. Benda: My tady nemůžeme jednat o usnesení,
vy tady můžete předkládat pozměňovací
návrhy nebo můžete hovořit pro, nebo
proti tomuto návrhu zákona, ale to by byl samostatný
bod.)
Poslanec SL M. Zeman: Pane předsedající,
doufám, že vaše připomínka nebere
mých deset minut času, takže bych chtěl
upozornit, že se lišíme ve výkladu jednacího
řádu, neboť je vám jistě dobře
známo, že ke každému návrhu zákona
nebo smlouvy může Federální shromáždění
přijmout usnesení. To jsem si ostatně konzultoval
s právními odborníky. Příkladem
je zákon o státním rozpočtu, k němuž
bylo přijato usnesení, příkladem je
československo-německá smlouva, k níž
bylo přijato usnesení vedle vlastního zákona
a vedle schvalovací klausule smlouvy. Ale prosím,
abych mohl vyčerpat zbývajících asi
šest minut svého času, a parlament sám
rozhodne, zda toto usnesení jako pozměňovací
návrh bude, nebo nebude akceptovat. Pokračuji tedy:
" ... aby neprodleně ustavilo komisi pro přípravu
ústavního zákona o transformaci československé
federace do Česko-Slovenské Unie. Federální
shromáždění současně doporučuje
komisi, aby při přípravě ústavního
zákona vycházela z těchto zásad:
Zásada číslo 1. Federální shromáždění
ČSFR ve snaze přispět k urychlení
procesu včlenění České republiky
a Slovenské republiky do Evropské unie předpokládané
Maastrichtskými dohodami ze 7. 2. 1992, s vědomím,
že toto urychlení vyžaduje koordinaci politiky
České republiky a Slovenské republiky v ekonomické,
sociální, ekologické, zahraničně
politické a obranné oblasti, při respektování
suverenity České republiky a Slovenské republiky
přijímá tento ústavní zákon
o transformaci ČSFR do Česko-Slovenské Unie.