Federální shromáždění ČSFR, 1992 – 1992 Společné schůze SL a SN

Zásada číslo 2. Cílem unie je spravovat oblasti společného zájmu České republiky a Slovenské republiky v rozsahu kompetencí, které budou na unii delegovány oběma republikami.

Zásada číslo 3. Orgány unie jsou: Prezident unie, rada unie a parlament unie. V rámci svěřených kompetencí může unie dále zřídit pro řešení soudních sporů, kontrolu u činnosti provedených opatření a tvorbu dlouhodobých rozvojových koncepcí příslušné soudní, kontrolní a plánovací orgány.

Zásada číslo 4. Prezident unie zastupuje unii navenek v rozsahu jí svěřených kompetencí.

Zásada číslo 5. Rada unie je složena z předsedy rady, předsedů výboru pro koordinaci ekonomické politiky, výboru pro koordinaci sociální politiky, výboru pro koordinaci ekologické politiky, výboru pro koordinaci obranné politiky a výboru pro koordinaci zahraniční politiky.

Zásada číslo 6. Parlament unie je zákonodárným sborem projednávajícím zákony mající společnou platnost pro území České republiky a Slovenské republiky. Zákony vstupují v platnost tehdy, jsou-li ratifikovány Českou národní radou a Slovenskou národní radou.

Zásada číslo 7. Rozpočet unie je paritně kryt z příspěvků České republiky a Slovenské republiky.

Předposlední zásada číslo 8. Tento ústavní zákon vstupuje v platnost schválením referendem konaným na území České republiky a Slovenské republiky, pokud se pro něj v obou republikách vysloví nadpoloviční většina oprávněných voličů.

Poslední zásada číslo 9. Česko-Slovenská Unie zaniká v okamžiku vstupu České republiky a Slovenské republiky do Evropské unie. Kompetence delegované oběma republikami unie tím přecházejí na obdobné orgány Evropské unie.

Skončil bych, vážení kolegové, tím, že existuje-li společný zájem, je to právě zájem vstupu obou republik do sjednocující se Evropy. Existuje snad shoda i v názorech, že rozdělení našeho státu by tento proces zpomalilo a koordinace činnosti dvou suverénních republik naopak urychlilo.

V době, kdy u nás desítky lidí umírají na nedostatek dialyzačních aparátů, je poněkud velkým luxusem vydávat zvláštní bankovky a stavět silnice.

Chtěl bych apelovat na tento parlament možná v posledním vážném rozhodnutí, které přijme, aby si uvědomil, že československý parlament až dosud nevynikal zvláštní statečností. V roce 1938 se neozval proti mnichovské dohodě, v roce 1948 po komunistickém puči rovněž neprotestoval a našlo se jen velice málo statečných v roce 1968. Končím tím, že tento parlament má dnes poslední příležitost prokázat tak zajímavou lidskou vlastnost, které se říká statečnost. Děkuji vám. (Potlesk.)

Předsedající místopředseda FS V. Benda: Děkuji panu poslanci Zemanovi. Slovo má poslanec Ransdorf, připraví se pan poslanec Jičínský.

Poslanec SN M. Ransdorf: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, prezident Spolkové republiky Německo Richard von Weizsäcker kritizoval politické strany, že kolonizují stát. U nás je to daleko horší, u nás strany rozbíjejí stát a na tom nemění vůbec nic ta okolnost, že patrně pan Mečiar se ocitl tam, kde nechtěl být. Domnívám se, že nemá pravdu pan Mlčák, že bylo absurdní to, že se setkali pánové Mečiar a Klaus a jednali o osudu tohoto státu, ale absurdní je výsledek jejich jednání. Řekl bych, že o absurdnosti celé situace svědčí dnes i výkony obou zpravodajů, které jsou na úrovni, aniž bych je chtěl nějak známkovat, okresního přeboru.

Všichni, kteří se dovolávají nutnosti rozpadu státu, se hájí emancipačním procesem, dovolávají se přirozeného práva; a poněkud v rozporu s dovoláváním se přirozeného práva je snaha odsunout referendum do polohy bezvýznamnosti. Řekl bych, že také se projevuje hledisko jakéhosi dvojího metru. Je tu řada poslanců, kteří patří k politickým stranám, které podpořily hlasování podle jmen ve Slovenské národní radě - a tady tyto strany hlasovaly jinak u stejného problému. Československo je náš domov. Je to dobrá firma, která umožnila Čechům a Moravanům zapomenout na marasmus protektorátu, Slovensku vyrovnat se s hanbou klerofašistického režimu a vyrovnat regionální rozdíly uvnitř našeho státu. Pro tento stát mnozí lidé nasadili svůj život, tři sta sedmdesát pět tisíc lidských životů během druhé světové války není málo. A i dnes má tento stát své mučedníky a myslím, že čin Jozefa Aszmongyiho bude po čase hodnocen stejně jako čin Jana Palacha.

Chtěl bych říci, že právě občan, o kterém se tolik mluvilo v posledních dvou letech, se stává nepohodlným činitelem, a to, oč jde, je před tímto občanem zatajit podstatu procesů, které se u nás už delší dobu odvíjejí. Metoda, která se uplatňuje v této souvislosti, je podsouvání náhradních problémů. A takovýmto náhradním problémem, který by měl zakrýt sociálně ekonomickou podstatu - řekl bych - krize československého státu, je státoprávní uspořádání. Před Československem stojí tři velké problémy, které by samy o sobě stačily ohrozit velmoc, natožpak malý stát jako jsme my. Je to rychlá smrt kupónové privatizace, která je na dohled. Je to problém bankrotu podniků v souvislosti s tím, že od 1. října by mělo být zrušeno moratorium na platnost tohoto zákona - a v návaznosti na to se dá do pohybu zatím vcelku stabilizovaná sociální sféra. A samozřejmě bude ohrožen i poněkud vratký československý rozpočet.

Těžko lze předpokládat, že dojde-li k rozpadu podnikové sféry, je nemyslitelné, aby byla naplněna příjmová stránka rozpočtu. A k tomu dnes přistupuje ještě třetí problém, který si způsobujeme sami, a to je rozpad československého státu, který už se projevuje na snížení přílivu investic ze zahraničí, omezováním zahraničních styků a který bude mít i své další ekonomické důsledky v příštím roce. Snad aby obavy obyvatelstva byly zmírněny, tak se setkáváme s tvrzením, že prý jsme dosáhli dna - tvrdí se, že sociálně ekonomická situace se stabilizovala. Jsou to mýty. Když například zodpovědný ekonomický ministr české vlády tvrdí, že signálem oživení je změna ve stavebnictví, tak se v každém případě dopouští, řekl bych, podléhání určitým statistickým vábničkám, protože když si srovnáte data z minulého roku a z tohoto roku, dynamika je naprosto stejná a odchylka je způsobena pouze změnou metodiky, když se počítalo v minulém roce s podniky nad 100 zaměstnanců, tak v tomto roce se počítá s podniky nad 25 zaměstnanců, a jinak vidíte, že prakticky průběh té křivky je stejný jako v minulém roce.

Změna metodiky byla provedena v případě rozpočtu, i tam se vývoj rozpočtu pokládá za signál změn. Ale skutečnost si nedá poručit, nedá se koneckonců ani šikovnými operacemi statistiky změnit. Řekl bych, že další mýtus je to, že došlo k těmto změnám v důsledku emancipačních procesů českého a slovenského národa. Pravým viníkem rozpadu státu jsou současné elity; a kořeny jejich selhání jsou už v předlistopadovém období. Stačí si přečíst například knihy Petra Pitharta, stačí se zamyslet nad tím, že v tomto parlamentu mluvil vícekrát jeden čelný československý politik, který už není ve své funkci, proti racionalismu, přestože racionalismus v tomto rozbitém světě je jedinou věcí, která nám umožňuje se orientovat a přežít.

Chtěl bych také říci, že českou politiku řídí lidé, kteří českým národem pohrdají, jak o tom svědčí například výroky českého ministra zahraničních věcí pana Josefa Zieleniece v rozhovoru pro Lidové noviny.

Podsouvání náhradních problémů se nám vymstilo i v minulosti. V roce 1968 jsme stavěli otázku "buď-anebo", buď demokracie hned nebo federace hned. A nakonec přišel někdo, kdo za nás udělal účet. A tak tomu bylo i v minulém století, kdy se hádali naši obrozenci o to, jestli má být uplatněn nejdříve národní princip nebo demokratický princip. Myslím si, že Havlíček ukázal cestu v tom, že říkal, že není možné klást otázku "buď-anebo", ale že je třeba uplatnit jak národní, tak demokratický princip. Národnost nelze stavět proti demokratickým principům.

A tak je tomu vlastně i dnes. Nelze stavět otázku národnost nebo federace.

Nelze také klást národní emancipační procesy českého a slovenského národa proti sobě nebo lhostejně vedle sebe. Karel Kosík kdysi řekl, že podstatou české otázky je slovenská otázka.

(Předsedající upozorňuje, že běží poslední minuta časového limitu.)

Ano. A podobně Milan Rúfus, velký slovenský básník, řekl, že se bojí, aby se pro jeho generaci nenaplnilo to, že cesta k národní emancipaci byla pro Slováky provázena určitým civilizačním regresem.

Myslím, že je třeba sloučit různé zájmy. Dnes skutečně je boj o uchování společného státu i bojem o demokracii v Československu tak, aby byly zachovány ty principy, které jsou nesporným pokrokem vývoje od roku 1989.

Chtěl bych říci, že právě na poli informací, které se týkají přežití našeho státu, toto omezování demokracie, zejména informační, vidíme velice zřetelně. Je odstraněn pan Petr Uhl, protože vládní garnitura se nemůže v procesu demontáže našeho společného státu na něj spolehnout.

(Předsedající upozorňuje řečníka, že řečnická lhůta uplynula.)

Běží, pane předsedající.

Předsedající místopředseda FS V. Benda: Neběží, pane poslanče.

Poslanec SN M. Ransdorf: Setkáváme se s tím, že někdo chce konstruovat zákon, který by rozlišoval bulvární a seriózní deníky a podle toho také stanovil daňové zatížení.

Předsedající místopředseda FS V. Benda: Pane poslanče, odnímám vám slovo.

Poslanec SN M. Ransdorf: Pane předsedající, desátá minuta ještě neuběhla.

Předsedající místopředseda FS V. Benda: Ne, pane poslanče, běží od nulté minuty, takže když tam svítí desítka, běží již jedenáctá minuta.

Poslanec SN M. Ransdorf: Teprve teď se naplnila, pane předsedající, ale i váš postup dokazuje, že moje závěrečná slova nebyla naplano. (Potlesk.)

Předsedající místopředseda FS V. Benda: Je tady faktická poznámka.

Poslanec SN M. Mihalik: Znova sa tu hovorilo v súvislosti s históriou o istých "izmoch". Neviem, či sa pán poslanec Ransdorf zmýlil, ale pokiaľ viem, tak vládne nariadenie z roku 1946 zakázalo v Českej republike 39 fašistických spoločenských organizácií a politických subjektov. Keby chcel, ja ten zoznam mám, sme predsa kolegovia, môžem mu ho, prirodzene, ukázať.

Předsedající místopředseda FS V. Benda: Poslanec Ransdorf chce odpovědět na faktickou poznámku. Má slovo.

Poslanec SN M. Ransdorf: Ano, pane předsedající, já se domnívám, že by pan poslanec Mihalik měl být střídmější ve svém vyjadřování, které se týká minulosti, protože zrovna jeho strana se hlásí k těm stránkám slovenské minulosti, které nejsou zrovna nejčistší. Když tady při minulé debatě připomínal pana prezidenta Beneše a nazval ho nacistou, dokazuje to, že, řekl bych, se znalostí historie a s historickým vědomím v tomto parlamentu to není u něj právě nejlepší. (Potlesk.)

Předsedající místopředseda FS V. Benda: Pane poslanče, jednací řád zná odpověď na faktickou poznámku, ale ne odpověď na odpověď na faktickou poznámku. Dávám vám slovo k faktické poznámce, ale prosím, abyste diskusi neprotahoval.

Poslanec SN M. Mihalik: Len veľmi krátko. Bolo tu spomenuté meno politika. A kto v ňom vidí symboliku demokratického Československa? Myslím, že to hovorí za všetko i v súvislosti s históriou. Ďakujem.

Předsedající místopředseda FS V. Benda: Nezlobte se, faktické poznámky nemohou být příležitostí k tomu, abyste rozpoutali polemiku na jiné téma.

Poslanec SN M. Ransdorf: Jen drobnost. Tomuto nedemokratickému politikovi vděčí Slovensko za své jižní hranice. (Potlesk.)

Předsedající místopředseda FS V. Benda: Pane poslanče, já už vám neudělím slovo k faktické poznámce, lituji, vyčerpal jste ho tentokrát.

Poslanec SN Š. Paulov: Ja by som pána Ransdorfa ako predstaviteľa rýdzo demokratického dedičstva politickej strany, ktorá tu 45 rokov rýdzo demokraticky viedla tento štát, rád požiadal, aby mi vysvetlil, v čom sa naša strana hlási k nečistým tradíciám.

Poslanec SN J. Bernášek: Já bych se chtěl pana Ransdorfa zeptat, když nám tady tak pečlivě vyjmenoval problémy, do kterých jsme se v současné době dostali, a když označil dokonce viníky, kterými podle něho jsou lidé z disentu, co dělala v té době Komunistická strana Československa. Není ona ten viník? A proč se Komunistická strana Čech a Moravy tohoto dědictví zříká?

Poslanec SN M. Ransdorf: Já jenom ...

Předsedající místopředseda FS V. Benda: Pane poslanče, já jsem vám neudělil slovo. S faktickou připomínkou se hlásí poslanec Verner.

Poslanec SL J. Verner: Pan poslanec tady mluvil o absurditách. Řekl bych, že absurditou je vystoupení pana poslance. Zmiňoval se tady o marasmu protektorátu, o marasmu klerofašistického státu, ale nezmínil se o čtyřicetiletém marasmu vlády jedné strany. Snaží se to, co tady tato strana páchala, podsunout dvouletému působení nových demokratických sil od sametové revoluce. (Potlesk.)

Předsedající místopředseda FS V. Benda: Pan poslanec Ransdorf byl už potřetí kritizován, dávám vám tedy slovo.

Poslanec SN M. Ransdorf: Já se domnívám, že se nemůžeme zříkat odpovědnosti za to špatné, co tu bylo, ale rozpad našeho společného státu těžko můžete připsat na vrub minulého čtyřicetiletého období. (Smích v sále.) Můžete se smát, myslím, že historie tyto věci posoudí.

Ještě k poznámce, která směřovala k pracím například Petra Pitharta a dalších představitelů polistopadového období. Mám na mysli některé teze, které jsou obsaženy v knize Osmašedesátý nebo které jsou v jeho sbírce statí Dějiny a politika nebo v knize, kterou vydal pod pseudonymem Podiven a která se týká dějin Čechů v nové době. Kdyby se tam pan kolega podíval, tak tam najde nepochybně určité přehodnocení českých dějin, které ukazuje určitý obrat proti těm tradicím, které byly spojeny s československou státností i v době před druhou světovou válkou.

Předsedající místopředseda FS V. Benda: S faktickou poznámkou se ještě hlásí kolega Moric.

Poslanec SL V. Moric: Vážený pán predseda! Dovoľte mi, aby som povedal, že Slovenská národná strana od roku 1967 hlása spoluprácu medzi národom slovenským a národom českým. Dve strany na svete hlásajú nenávisť, a to je fašistická strana a strana, ktorá bola predchodkyňou tej strany, z ktorej je pán Ransdorf. Jedna hlása nenávisť medzi rasami a druhá hlása nenávisť medzi triedami. Tak nech si to druhý raz rozmyslí - to, čo hovorí tento pán. (Potlesk.)

Předsedající místopředseda FS V. Benda: Pan poslanec Ransdorf, ale prosil bych o stručnost.

Poslanec SN M. Ransdorf: Já bych prosil, když už bere odvahu pan Moric k takovým dalekosáhlým a zobecňujícím tvrzením, aby si dal tu práci a Karla Marxe si přečetl. (Smích v sále.)

Předsedající místopředseda FS V. Benda: Pane poslanče, lituji, to nebyla odpověď na faktickou poznámku. Nemáte právo na repliku. Pane poslanče, neudělím vám slovo, nedá se nic dělat.

Poslanec SL V. Moric: Prepáčte, ale, bohužiaľ, toho Marxa som čítal, preto tak hovorím.

Předsedající místopředseda FS V. Benda: Slovo má pan poslanec Jičínský, připraví se pan poslanec Dostál. Je zde stále více než dvacet přihlášek, šetřete trošku naším společným časem.

Poslanec SN Z. Jičínský: Pane předsedající, vážené Federální shromáždění. Když jsme dostali to krátké programové prohlášení nové federální vlády, hovořil jsem v diskusi o něm, že snad, tehdy jsem měl zato, že shodou okolností byl zvolen termín, který nám připomíná právě smutné výročí Mnichova. Hovořil jsem tehdy o druhém Mnichovu, protože i tu je nebezpečí, že se má rozhodovat o osudu československého státu, aniž občané se k té věci mohou vyjádřit. Karel Kosík to nazval "třetím Mnichovem". Nechávám vašemu posouzení, pro které stanovisko se v této věci rozhodnete.

Pan místopředseda Čič, když odůvodňoval tento návrh ústavního zákona, hovořil o tom, že je třeba respektovat realitu, jaká se vytvořila. A v této souvislosti si musíme opravdu položit otázku a tuto otázku poctivě zodpovědět, kdo tuto realitu vytvořil. Za to, že stát je v tomto stavu, ve kterém je, odpovídají dvě vítězné strany, které svým způsobem se snažily parlament odstavit, neměly zájem, aby o těchto věcech se jednalo v parlamentě. Dostáváme určité věci hotové k tomu, abychom je teď chápali jako součást reality. A už teď vidíme nebezpečí v tom, že ona slova o pokojném rozchodu budou mít daleko k naplnění. Jestliže pan místopředseda české vlády Kalvoda hovoří o tom, že česká strana se nutně bude uchylovat k neústavním postupům, a jestliže pan předseda slovenské vlády měl taková stanoviska, jaká měl v poslední době, pak to, podle mého soudu, pro ono pokojné řešení našeho rozchodu nic pozitivního neposkytuje.

Kolega Voleník kritizoval náš platný ústavní zákon, že neobsahuje v sobě sebezáchovné mechanismy pro zachování státu. V tomto ohledu žádná ústava nemůže mít v sobě dost sebezáchovných mechanismů pro udržení státu pokud rozhodující politické síly nebudou mít dostatek vůle ústavu respektovat. Ústavní postup pro řešení naší situace je komplikovaný, svým způsobem jde o řešení kvadratury kruhu. Ale přece jenom určité postupy možné jsou a můžeme, budeme-li je volit, zůstat v rámci federální ústavnosti. A určité ústavní postupy nebo určité postupy, které se za ústavní prohlašují, ústavními nejsou.

Federální ústavnost, z níž máme vycházet při řešení naší současné situace, to není jenom ústavní zákon č. 143/1968 Sb. spolu s četnými novelizacemi, ale je to i Listina základních práv a svobod občanů, která stanoví, že občané se podílejí nebo účastní na správě státu přímo a prostřednictvím zvolených zástupců. To, že na prvním místě se hovoří o tom, že občané se podílejí přímo na správě státu, bychom neměli nechávat stranou, chceme-li skutečně postupovat ústavní cestou. Federální shromáždění ani národní rady nemohou všechno, i když se na tom třeba usnesou ústavním zákonem.

V tomto smyslu to, co jsem citoval z Listiny základních práv a svobod, je něčím, co Federální shromáždění svým způsobem limituje při přijímání ústavních zákonů. A stejně tak poslanci jsou vázáni poslaneckým slibem, tím, na základě čeho byli voleni ve volbách do tohoto orgánu, což platí nejen pro poslance Federálního shromáždění, ale i pro poslance národních rad. A chceme-li tedy, aby legalita postupů, ústavnost postupů byla spojena i s legitimitou, a ten pojem pan předseda ústavně-právního výboru tady, myslím, zbytečně zlehčil. V naší souvislosti opravdu jde o to, aby postupy a přijatá rozhodnutí byla legitimní, to znamená oprávněná ve smyslu dovolávání se oprávněnosti původu kroků nezbytných k tomu, aby to či ono rozhodnutí mohlo být učiněno. A v této souvislosti jsem přesvědčen o tom, že žádný z ústavních postupů není možný, jestliže se z něj vyloučí referendum jako integrální složka tohoto postupu.

Doporučuji tedy, abyste skutečně uvážili doplňující návrhy, které přednesl jménem klubu poslanců Sociálně demokratické strany poslanec Fišera. Chceme-li respektovat ústavní cestu k řešení naší soudobé státoprávní krize, nesmíme tedy referendum z těchto cest vyloučit.

Hovořilo se tu i o právu na sebeurčení. Nikdo právo na sebeurčení neodmítá. Ale chceme-li opravdu hovořit o právu na sebeurčení, pak toto právo mají především občané a ne volení zástupci. A nemají ho rozhodně ty dvě strany, které ve volbách dostaly právo vytvořit vládu, ale nedostaly právo rozhodovat o osudu státu. Děkuji. (Potlesk.)

Předsedající místopředseda FS V. Benda: Děkuji vám pane poslanče. Slovo má pan poslanec Dostál, připraví se pan poslanec Malíř. Nevidím technickou, prosím, pane poslanče.

Poslanec SN Š. Paulov: Len kratučkú poznámku k tým apelom, že by referendum nebolo vylúčené. Ústava Slovenskej republiky článok 7: "O vstupe do štátneho zväzku s inými štátmi alebo o vystúpení z tohto zväzku sa rozhodne ústavným zákonom s následným referendom." To isté je v slovenskej ústave článok 93 ods. 1, ktorý hovorí o referende: "Referendom sa potvrdí ústavný zákon o vstupe do štátneho zväzku s inými štátmi alebo o vystúpení z tohto zväzku." Takže spomínané referendum nie je slovenský problém. Dajte si do českej ústavy takýto paragraf, budete referendum mať.

Předsedající místopředseda FS V. Benda: Děkuji pane poslanče. S faktickou poznámkou se hlásí pan poslanec Jičínský.

Poslanec SN Z. Jičínský: Budu samozřejmě pro to, aby v české ústavě bylo referendum, ale kolegovi bych chtěl říci, že národní rady nemají plnou legitimitu rozhodovat o osudu státu, protože byly voleny v rámci federální ústavy, která národním radám svěřovala jenom jistou část kompetence a jinou část kompetence dávala Federálnímu shromáždění a do něj zvoleným zástupcům. Politická legitimita národně politické reprezentace vzešlá z voleb je ve Federálním shromáždění a v národních radách dohromady.

Předsedající místopředseda FS V. Benda: Chtěl bych říci, že jednací řád nezná toto stupňování diskuse na faktickou poznámku a odpověď na ni. Ještě vám dám jednou slovo, pane kolego, ale nenatahujte tyto řetězce.

Poslanec SN Š. Paulov: To je len slovná kľučka, ako obísť sebaurčovacie právo národa - poznámka pána profesora.

Předsedající místopředseda FS V. Benda: Slovo má pan poslanec Dostál.

Poslanec SN P. Dostál: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, vážení hosté. Pokud byste ode mne čekali vášnivý a emoční projev, asi vás dnes neuspokojím, neboť bych chtěl mluvit o faktech, ale v přítomnosti zpravodaje, protože pan zpravodaj Cuper mi doporučil, o čem se může mluvit v diskusi a o čem by se nemělo mluvit.

Chtěl bych mluvit o legitimitě, kterou pan zpravodaj zpochybnil. Pan zpravodaj však bloudí po sněmovně, takže zřejmě uznal, že mé důvody budou irelevantní. Přesto si ale myslím, že by zde měly zaznít. Chtěl bych mluvit o legitimitě, o které se pan zpravodaj Cuper zmínil, že bychom o ní nemuseli diskutovat. Chtěl bych o ní mluvit, vážení přátelé, v souvislosti s tím, že si stále bereme dobré příklady ze zemí, ke kterým chceme v Evropě patřit. Ale ještě zde nikdo nenastolil otázku, jak tyto podobné problémy legitimně řeší země Evropy, kam máme a chceme směřovat. Jak tyto problémy řeší jejich zákony a jejich ústavy.

Nejsem odborník na ústavní právo a proto bych citoval z expertizy člověka nad jiné povolaného, to je z expertizy bývalého místopředsedy vlády Pavla Rychetského. Cituji:

"Moderní státy ve svých ústavách svůj zánik zpravidla neupravují. V jejich ústavách nalezneme naopak celou řadu ustanovení blokujících některé ústavní změny většího rozsahu. Tak například francouzská ústava v článku 89 zakazuje řízení o změně ústavy, dotýkající se celistvosti státního území nebo republikánské formy vlády. Italská ústava změnu republikánské formy vlády výslovně zakazuje. Ve Francii, Itálii, NSR a Rakousku musí být změny ústavy dotýkající se členství spolkových zemí nebo oblastí organizace orgánů, veřejné moci nebo jiné zásadní změny potvrzeny po přijetí parlamentem ještě referendem. Podle belgické ústavy je parlament automaticky rozpuštěn, navrhne-li změnu ústavy. Navrženou změnu ústavy pak projednává zákonodárný sbor, vzešlý z nových voleb."

Proč tento stručný citát z expertizy pana doktora Rychetského? Z jednoho prostého důvodu. Chtěl bych podpořit názor našeho klubu na celou problematiku, chtěl bych podpořit pozměňovací návrh pana kolegy Fišery, který právě v intencích těchto příkladů za hranicemi naší země alespoň stojí k zamyšlení.